Josef Elsner. : Slavnost jubilea člena střeleckého spolku v Liberci (olej na dřevě, 1837)

Horní část Novoměstského (dnes Sokolovského) náměstí. Vlevo je věž arciděkanského kostela před regotizací, za ní budova arciděkanstvi a před ní stará hasičská zbrojnice. Vpravo vidíme část starého mistrovského domu soukeníků. Obrazu dominuje průčelí národní (hlavní) školy otevřené přesně dva roky po slavnostním položení základního kamene (3.10.1812). Náklady (79 652 zlatých) hradila ze dvou třetin vrchnost a zbytek město. Tato nejstarší dosud fungující liberecká školní budova byla svého času jedna z největších a nejkrásnějších v celých Čechách. Měla tři učebny pro chlapce, tři pro dívky, jednu pro chystanou reálku a čtyři dvoupokojové byty s kuchyní pro učitele. Přesto se nedlouho po otevření zjistilo, že pro 1400 zapsaných dětí nepostačuje a kantorské byty je třeba adaptovat na třídy. Od října 1869 zde byla zřízena chlapecká a o rok později i dívčí pětitřídka. K této tzv. Staroměstské obecné škole přibylo za první republiky Státní dívčí reformní gymnázium. Po roce 1945 zde našla umístění odborná škola pro ženská povolání, vystřídaná sociálně zdravotní a od roku 1950 Střední zdravotnická škola, která tu sídlí dodnes. Během doby prodělala budova mnohé stavební změny, celková klasicistní architektura však zůstala zachována.

(zdroj Kniha o Liberci)

V době, kdy u nás Marie Terezie k 1. lednu 1775

 zavedla svou školskou reformu, sloužila v Liberci ke školním učelům budova na přiloženém obrázku. Stála prý v dnešni Kostelní ulici (Kirchgasse Nr. 9-2) "v blízkosti fary a kostela". (Můj odhad je, že ten kousek baráku v pravé části obrázku je právě katolická fara - Hoffmann zmiňuje, že farní zahrada a školní zahrada spolu sousedily - akorát tenkrát asi ta fara měla jen dvě patra místo dnešních tří).

Škola měla kromě bytu kantora a zvoníka v patře pouze jednu učebnu v přízemí, a to na straně směrem do zahrady, aby do ní šlo světlo od jihu a od západu. Prý měla kapacitu až 140 žáků! Akorát že v roce 1780 bylo ke školní docházce zapsáno 361 dětí, takže aby se tam vešly, tak kantorovi asi nezbývalo ,než doufat, že většina nebude docházet moc poctivě. V tom ho děti v zásadě nezklamaly. A ten zvonek na střeše dokazuje, že už tenkrát se začátek a konec vyučování ohlašoval zvoněním.

A poté, co se v roce 1812 postavila nová, velká, výstavní budova Hlavní školy (dnes "zdrávka"), si tuhle starou školu vzal čas...

Zdroj: A. Hoffmann Geschichte der Haupt- und Madchenschule in Reichenberg. (autor článku Tomáš Cvrček)

Litografie Hlavní školy 

(dnes zdrávka) z doby před rokem 1868. Převzato z A. Hoffmann: Geschichte der Haupt- und Madchenschule in Reichenberg. (archiv Tomáš Cvrček)