Liberec VI - Rochlice


Rozsáhlejší bytová výstavba probíhala od konce sedmdesátých let mezi třídou M. Horákové, údolní komunikací U Močálu a novými ulicemi Dobiášovou a Krejčího. Na tomto značně členitém území, zahrnujícím i část katastru Horního Růžodolu, byly postaveny v Horní Kopečné 404 byty, U Močálu 120 bytů, v Žitné ulici 127 bytů a u Cesty pionýrů 152 byty. Tato...

Do konce II. světové války byla vyhledávanou atrakcí pro návštěvníky ze širokého okolí. U restaurace byl hudební altán a menší rybníček přemostěný lávkou. Hosté se projížděli na lodičkách. V padesátých letech byl v objektu internát pro narušenou mládež a později kartografický ústav. V devadesátých letech přestavěn na hotel.

Vlak, jedoucí do České Lípy, nedaleko stanice Horní Růžodol, pamětníci určitě znají Ciklák. (foto Vladimír Truxa) (color Fotočas)
Vlak, jedoucí do České Lípy, nedaleko stanice Horní Růžodol, pamětníci určitě znají Ciklák. (foto Vladimír Truxa) (color Fotočas)
1979
1979

Rochlice

dříve samostatné město , dnes Liberecká čtvrť číslo 6 .

Dva pohledy , které zveřejňuji pro potěchu nejen těch z Rochlice , z roku 1902 jsou z mé sbírky .

Historie Rochlice : Ke skutečnému rozmachu obce došlo až v 19. století během průmyslové revoluce. V tomto období v Liberci vznikly nové silnice: nejprve ta vedoucí podél Nisy dnešní třídou M. Horákové roku 1825, pak i další další vedoucí na Vratislavice (1863) a Dolní Hanychov (1902). Dalším impulsem k rozvoji obce bylo vybudování železničních tratí z Liberce, protože ta vedoucí do Jablonce měla zastávku na dnešním Poštovním náměstí. Na tom stávala pošta již od roku 1892. 14. září 1899 přijela do Rochlice první tramvaj.

Obec byla povýšena na městys 14. 6. 1903 a již po pěti letech se stala městem s vlastním znakem uděleným Rochlici císařem Františkem Josefem I. Koncem 19. století byla Rochlice jedním z nejdůležitějších průmyslových center Liberecka. Tato prosperita skončila se začátkem první světové války. Roku 1918 zde byla dokonce kvůli katastrofálním problémům se zásobováním zaznamenána úmrtí z hladu. Po skončení války a vzniku nového státu obsadilo Rochlici československé vojsko. Protože problémy se zásobováním přetrvávaly, srotil se 29. 5. 1919 dav pěti set nespokojených občanů, kteří se pustili do rabování místních obchodů. Pořádek musela nastolit až místní vojenská posádka.

V prvních obecních volbách vyhráli v Rochlici němečtí sociální demokrati a prvním starostou se stal Karl Scheffel. Následující léta však byla ve znamení neustálých bojů o radnici mezi německými sociálními demokraty s českými stranami a německými nacionály a nacisty, v důsledku čehož docházelo k velmi rychlému střídání starostů. V září roku 1927 se tak poprvé do jejího čela dostal představitel místní DNSAP. Ve volbách 12. 6. 1938 získala SdP 2352 hlasů a obsadila 21 z 36 mandátů (česká menšina získala 11 mandátů, KSČ 3 mandáty a jeden mandát němečtí sociální demokraté).

Po podepsání mnichovské dohody muselo zdejších jeden a půl tisíce Čechů odejít do vnitrozemí a 8. října 1938 přivítala slavnostně ozdobená obec příchod prvních Hitlerovských vojáků. Za německé okupace byla Rochlice přičleněna 1. května 1939 k Velkému Liberci jako jeho čtvrť.Po odsunutí Němců po skončení druhé světové války až do sedmdesátých let se počet obyvatel pohyboval kolem 4000. K prudkému nárůstu počtu obyvatel došlo až během mohutné panelové výstavby. I dnes je Rochlice nejlidnatější Liberecká čtvrť . ( Skoro 20000 obyvatel )

(autor příspěvku Karel Krenk)

Vepřové hody - Rochlice - pohlednice (archiv M.Ban)
Vepřové hody - Rochlice - pohlednice (archiv M.Ban)
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík

Rochlice a Vesec: zaniklá a přeměněná městská industriální krajina

Rochlice a Vesec jsou administrativními částmi města Liberec. Leží v jižní části Liberce v Liberecké kotlině protékané Lužickou Nisou. Toto území prodělalo v 19. století velký průmyslový rozmach, spojený s rozvojem textilního průmyslu. Industrializace se šířila ze sousedního Saska, kam také směřovala značná část produkce. Textilní továrny se soustředily do údolí podél toku Lužické Nisy, aby mohly využívat potenciál vodní energie řeky. Původně zemědělské vesnice Rochlice a Vesec se tak proměnily v průmyslové obce, kde většina obyvatel byla zaměstnána v textilním průmyslu.

Vznikající liberecká průmyslová a sídelní aglomerace přitahovala stovky a tisíce obyvatel z okolních oblastí severních Čech, které nemohlo uživit chudé horské zemědělství. Kromě výrobních objektů továren se údolím Lužické Nisy šířila chaotická obytná zástavba, která zabírala původně zemědělskou půdu. Jednotlivá původně výrazně ohraničená a navzájem oddělená venkovská sídla tak splývala v rozsáhlou aglomerovanou průmyslovou a sídelní oblast, i když formálně si ještě dlouho uchovávala administrativní nezávislost. V roce 1888 byly Rochlice i Vesec napojeny na železniční trať z Liberce do Jablonce, v roce 1899 přijela do Rochlice první městská tramvaj.

V roce 1903 byla Rochlice povýšena na městys a již o pět let později na město. V té době vrcholil boom textilního průmyslu a Rochlice byla jedním z nejdůležitějších průmyslových center Liberecka. Tato prosperita skončila se začátkem 1. světové války.

V roce 1939 již za německé okupace, byla Rochlice připojena k Velkému Liberci jako jeho čtvrtá čtvrť. Po skončení 2. světové války a odsunu německého obyvatelstva Rochlice až do 70. let populačně i ekonomicky stagnovala a nerozvíjela se. Změnu přinesla až výstavba socialistického panelového sídliště a v roce 1991 se Rochlice stala s bezmála 20 tisíci obyvateli nejlidnatější městskou čtvrtí Liberce.

Po roce 1990 došlo k doplnění zástavby o další, již menší bytové domy, a k úplnému útlumu textilní výroby ve starých továrnách pocházejících z 19. století. Dolní část Rochlice kolem Lužické Nisy proťala nová autostráda z Liberce směrem na Vratislavice a Jablonec. Kolem ní vznikla nová nákupní střediska (Lidl) a obslužná zařízení jako jsou čerpací stanice, autosalony a sklady.

V Rochlici tak pozorujeme jasný posun funkce městské krajiny na jižním okraji liberecké aglomerace od funkce výrobní, která se zde vytvořila jako dominantní během industrializace v 19. století, k funkci obytné a obslužné. Je zde také patrná prostorová diferenciace využití území: ve spodní části pod Vratislavickou ulicí podél Lužické Nisy je to funkce dopravní a obslužná, s rysy postindustriální krajiny včetně maloplošné nové divočiny obklopující opuštěné industriální objekty, v horní části nad kostelem, kde stojí panelové sídliště a bytové domy, naopak primárně funkce obytná. Původně socialistické sídliště Rochlice bylo po roce 2000 revitalizováno, získalo svěží pastelové barvy, bylo doplněno mnoha novými herními prvky a výsadbou zeleně.

Vesec zaznamenal v 19. století podobný vývoj jako Rochlice. Největším průmyslovým závodem, založeným již v roce 1826, byla mechanická přádelna. Dalším významným podnikem byla tkalcovna F. Liebiga a továrna na výrobu látek. Výrobní objekty byly opět soustředěny v údolí Lužické Nisy. V roce 1878 byla ve Vesci postavena škola, kolem níž se zformoval střed obce, posílený ještě umístěním obchodů a hostince. Až do vzniku samostatného Československa se obec oficiálně nazývala německým jménem Dörfel (= Víska). Největšího počtu obyvatel dosáhla obec v době povýšení na městečko v roce 1909, kdy vrcholila konjunktura textilního průmyslu.

Teprve v roce 1976 byl Vesec připojen k Liberci jako jeho 25. čtvrť. Následující vývoj byl ale odlišný od sousední Rochlice. Ve Vesci nevzniklo žádné panelové sídliště, ale od 80. let 20. století zde byla odporována individuální výstavba rodinných domů, která se rozšířila na úkor málo úrodné zemědělské půdy. Počet obyvatel se po letech opět začal zvyšovat, i když ne tak prudce a skokově, jako tomu bylo v Rochlici.

Ve Vesci tak rovněž pozorujeme změnu funkce a využívání krajiny na jižním okraji liberecké aglomerace: útlum a ukončení výrobní průmyslové funkce a posílení obytné funkce, v tomto případě spíše již příměstské než vyloženě městské krajiny. Vesec navíc, tím, že leží na okraji souvislé liberecké zástavby a bezprostředně v jeho jihovýchodním okolí na sídlo navazují rozsáhlé lesy, plní i významnou funkci sportovně rekreační. Vycházejí odtud turistické značené cesty a cyklotrasy, např. k rekreačnímu Veseckému rybníku, Mojžíšovu prameni nebo na Císařský kámen s rozhlednou. K posílení sportovně rekreační funkce příměstské krajiny a zvýšení její atraktivity přispělo i vybudování areálu běžeckých tratí pro mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 2009.

zdroj:https://www.zaniklekrajiny.cz/atlas/uvod-28

Rochlice v roce 1900 a 2001 ......Rochlice tvořila dlouhou dobu vstupní obec do vnitřního města, přestože do roku 1939 byla samostatná. Továrny podél Lužické Nisy se táhly bez ohledu na hranice obce, takže obdobně jako jiné oizdější čtvrti města vytvářely kontinuální prostor. Historickému jádru obce dominovala stavba kostela sv. Jana Křtitele na svahu nad údolím Nisy, stavba z poloviny 17.století ve formách pozdní saské renesance. Současná Rochlice je úzce spojena s novým sídlištěm na Dobiášově ulici, které zasáhlo i do historického areálu kostela. Hřbitov okolo něho byl v polovině osmdesátých let 20.století asanován. Rozvoj této části města se nevyvíjí vždy správným směrem, když historický střed tvořený Poštovním náměstím byl necitlivě zbořen ve prospěch silničního průtahu.
Rochlice v roce 1900 a 2001 ......Rochlice tvořila dlouhou dobu vstupní obec do vnitřního města, přestože do roku 1939 byla samostatná. Továrny podél Lužické Nisy se táhly bez ohledu na hranice obce, takže obdobně jako jiné oizdější čtvrti města vytvářely kontinuální prostor. Historickému jádru obce dominovala stavba kostela sv. Jana Křtitele na svahu nad údolím Nisy, stavba z poloviny 17.století ve formách pozdní saské renesance. Současná Rochlice je úzce spojena s novým sídlištěm na Dobiášově ulici, které zasáhlo i do historického areálu kostela. Hřbitov okolo něho byl v polovině osmdesátých let 20.století asanován. Rozvoj této části města se nevyvíjí vždy správným směrem, když historický střed tvořený Poštovním náměstím byl necitlivě zbořen ve prospěch silničního průtahu.
1938
1938
Pošta je ta bližší věžička, ta za ní je za kolejemi, na dnešní Hodkovické včetně té aleje. Vlevo v popředí je most přes Nisu. (archiv M.Gergelčík, komentář Leoš Kobr)
Pošta je ta bližší věžička, ta za ní je za kolejemi, na dnešní Hodkovické včetně té aleje. Vlevo v popředí je most přes Nisu. (archiv M.Gergelčík, komentář Leoš Kobr)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík

Rochlice v roce 1908

Pohlednice ukazuje, jak vypadala Rochlice v dobách, kdy císař František Josef I. panoval v Rakousko-Uhersku deset let, a pak o půl století později. Dnes ale z místa, kde stál fotograf v roce 1908, tedy z dnešní Slovanské ulice ve Vesci, již nelze spatřit rochlický kostel sv. Jana Křtitele. Už několik let jej stíní vysoká estakáda, po níž je veden začátek budoucí dálnice z Liberce do Jablonce n.N. Oba velké domy vpravo dole ve Vesecké ulici čp. 330 a 307 dosud stojí téměř beze změny. Jsou na katastru obce Vesec, hranici s Rochlicí tvoří až Doubský potok, který se (na pohlednici nepříliš zřetelně) vine mezi rozestavěnou budovou (dnešním hostincem Na Růžku) a mohutnou továrnou s komínem vlevo. Z té je dnes polyfunkční dům mj. s fitness centrem a také s hostincem U Křížku, pojmenovaném bezpochyby podle blízkých božích muk. Jejich kříž je sice uražen, ale pahýl stromu vedle nich je prořezán velkým křížem.

restaurace V Zátiší (archiv Pav Karel)
restaurace V Zátiší (archiv Pav Karel)