Liberec III - Jeřáb

Projekt na regulaci Nisy byl podán prvně roku 1857, propracované řešení vzniklo ale až po povodni 1897. To už byly při stavbě mostů zregulovány dílčí úseky (např mezi ulicí 1.máje a Orlí). Objemný projekt regulace toku v hranicích města o celkové délce 3,4 km obdržel roku 1903 vodoprávní schválení, ale ještě 5 let trvalo dohadování ohledně státního...

Historie Liberce III do konce redernovského období (1622) s připojením části Růžodolu s pomístním názvem "Kranich" k městu v roce 1612


Vysvětlení historie dnešního Jeřábu se neobejde bez poznání předchozí situace v časových a prostorových souvislostech. Trvalé osídlení užšího Liberecka je spjato až s příchodem šlechtického rodu Biberštejnů na Frýdlantsko v roce 1278, jenž inicioval od osmdesátých let 13. století novou kolonizační aktivitu. Během ní se do poloviny 14. století dotvořila základní sídelní struktura Liberecka. Kolem roku 1300 byla založena ves Liberec o rozloze cca 520 ha, která se stala sídlem malé farnosti. Do jejího obvodu patřila zřejmě již existující ves Růžodol, jejíž hranici s Libercem tvořil tok Nisy. Byla jednou z nejrozsáhlejších vsí Liberecka o rozloze cca 760 ha. Během první poloviny 14. století se staly obě vsi v rámci biberštejnského dominia součástí samosprávného obvodu hamrštejnského hradu pod vrchním dohledem frýdlantského purkrabího. Jejich obyvatelé navštěvovali místní trhy v blízkém Frýdlantu a Chrastavě i výroční trhy ve vzdálenějším Zhořelci. Živili se zemědělstvím, pastevectvím i prací v lese. Ve čtyřicátých letech 15. století obnovili Biberštejnové během husitských válek zpustošený Liberec povýšením na městečko, jehož měšťané získali právo vaření piva. Liberec patřil dlouho mezi tzv. trpasličí městečka se zástavbou pouze kolem vyměřeného tržiště. Během česko-uherských válek byl v roce 1469 vypálen. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let 16. století se Liberec stal správním centrem nově vzniklého libereckého panství s vrchnostenským poplužním dvorem. Právovárečné domy na parcelách pozdějších budov s čp.3 a čp. 4 na jižní straně nově vzniklého tržiště spolu s mlýnem, který byl v té době zřejmě postaven v blízkosti dnešního čp. 26, byly prvními stojícími objekty na území dnešního Liberce III. Po příchodů Redernů na liberecké panství se po roce 1558 odehrály změny i na území Růžodolu. Mezi lety 1564 -1566 koupil růžodolské rychtářství s příslušenstvím liberecký hejtman Jáchym Ulrich z Rosenfeldu a založil zde hospodářský dvůr. V roce 1577 k němu přikoupil sousední sedláckou usedlost s pozemky. Po jeho smrti získali tento majetek v roce 1597 Redernové, kteří ke dvoru mezi lety 1602-1610 scelili další půdu dvou sousedních poddanských usedlostí. Růžodolský vrchnostenský dvůr o rozloze 202,5 ha měl však malou výnosnost, proto byl z velké části rozparcelován a Kateřinou z Redernu odprodán devatenácti libereckým měšťanům. Je to významná událost pro dějiny města. Nově získané pozemky jsou dodnes základem katastrálního území Jeřábu a daly mu i pojmenování. Převod majetku byl zapsán do vrchnostenské gruntovní knihy 8. ledna 1612 a objevuje se tu poprvé pomístní název "Kranichsberg" (později psán zkráceně "aufm Kraniche"). Podle ptáka jeřába nebo jména dřívějšího rychtáře se tak nazývalo stoupající návrší v místech dnešního nádraží spolu s loukami a polnostmi z jeho obou stran táhnoucími se až k Nise, které byly původně součástí růžodolského rychtářství. Velká část byla z něho připojena k městu, menší díl luk a pozemků před a za tzv. "Velkým rybníkem" zhruba v místech mezi řekou Nisou, dnešní ulicí Košickou, Nákladní a třídou 1. máje si ponechala vrchnost. Ze zbylých oddělených částí Růžodolu vznikl pozdější Růžodol I a Horní Růžodol, které do roku 1850 tvořily společnou ves.

Povýšení na město a právo konat dva výroční trhy přineslo od roku 1577 další oživení hospodářského života. Znamenalo významnou stavební proměnu Liberce, vyrostly tu první zděné budovy a díky uděleným privilegiím a příhodným podmínkám se rozvinul obchod a řemesla. Důležitým vedlejším zaměstnáním měšťanů bylo pivovarnictví. V roce 1592 byl stanoven konečný počet výsadních právovárečných domů na šedesát tři, z nichž pouze sedm stálo na území pozdějšího Liberce III. V roce 1619 existovalo v Liberci osm cechů, mezi nimiž začal postupně nabývat na významu soukenický cech. Rostl i počet obyvatel města, zatímco v roce 1552 lze odhadovat kolem 35-40 domů s 300 obyvateli, v roce 1622 to bylo již 203 domů s 1 500 obyvateli.

Na konci vlády Redernů v roce 1622 stálo v místech pozdější liberecké třetí čtvrti asi 50 domů. Relativně živelnou výstavbu formoval především členitý terén a soukenická výroba vyžadující dostatek vody. Část zástavby se proto od konce 16. století soustředila také do prostoru v okolí dnešního Soukenného náměstí. Harcovský potok se tu patrně již ve druhé polovině 16. století sléval s mlýnským náhonem vyvedeným z Nisy a jeho rozšířený tok zde tvořil mlýnský rybník. Část vody z něho odtékala jako Harcovský potok do Nisy a část do vrchnostenského mlýna a za ním pokračoval náhon dále. V tomto období na území pozdějšího Liberce III přibyly postupně do roku 1552 v dnešním náměstí Dr. E. Beneše nejprve právovárečné domy v místech dnešních čp. 1 a čp. 6 a mezi lety 1552-1593 pak další výsadní domy (čp. 2 a čp. 5) a v dnešní Pražské ulici čp. 7. Domy na náměstí byly s hrázděným patrem, loubím a štíty obrácenými do prostoru náměstí. V Pražské ulici pak přibyly mezi lety 15921622 další domy (čp. 8, čp. 9, čp. 13, čp. 15, čp. 16, čp. 17, čp. 19, čp. 20, čp. 21, čp. 22 a čp. 23). Na obecní půdě za mlýnem hospodářské objekty: v roce 1576 v dnešní Široké ulici obecní sladovna (čp. 28), v dnešní Myslivecké ulici roku 1605 pazdírna na tření Inu (čp. 297), obecní rasovna (čp. 307) a kolem roku 1590 koželužna ševců (čp. 309) a v dnešní Barvířské ulici v roce 1608 barvírna (čp. 29-30). Do roku 1622 byly v ní postaveny domy čp. 31, čp. 32, čp. 33; z druhé strany - čp. 116, čp. 117, čp. 118, čp. 119, čp. 120, čp. 121 a čp. 122; v dnešní ulici Hrázděné čp. 108, čp.111, čp. 113; v dnešní třídě 1. máje čp. 64, čp. 71 a čp. 76 a Jánské ulici čp. 51, čp. 55, čp. 57, čp. 59 a čp. 60.

S výkonem samosprávy byly spojeny stavební záležitosti, které byly do konce 18. století pod vrchnostenským dohledem. V čele stál nejprve dědičný rychtář, který jako vrchnostenský úředník rozhodoval ve správních záležitostech a zastupoval vrchnost na vesnickém soudu. Po povýšení Liberce na městečko se ve čtyřicátých letech 15. století postavil do čela nově vzniklé městské rady purkmistr, který se stal po zániku funkce dědičného rychtáře na přelomu 15. a 16. století vedoucím orgánem samosprávy. Od konce třicátých let 16. století se v Liberci začala formovat městská kancelář s městským písařem a rozvíjela se městská správa. Dochované písemnosti vzniklé z její úřední činnosti jsou od té doby prvořadým pramenem i pro dějiny později zřízené třetí městské čtvrti.

(zdroj: J.Bock - Liberec III Jeřáb městská čtvrť v proměnách doby, 2016)