Liberec XII - Staré Pavlovice

STARÉ A NOVÉ PAVLOVICE

Pavlovice dostaly jméno nejspíše po svém lokátorovi Paulovi (1559 Pawlsdorf, 1648 Paulssdorff, potom Paulsdorf), tedy muži, jemuž vrchnost svěřila rozdělení pozemků novým osadníkům a který se obyčejně stal prvním představeným obce s právem čepovat panské pivo a kořalku. Zcela vyloučit nelze ani domněnku, že jméno vsi přinesli kolonizátoři, Pavlovice byly založeny pravděpodobně na počátku 16. století, první dochovaná písemná zmínka o nich však pochází až z 5. března 1555. Najdeme ji v nejstarší městské knize, kde je v kupní smlouvě uveden Hans Pölze z Pavlovic. O velikosti obce nás informuje jen o pět let mladší panský urbář, který uvádí, že ve 13 domech žilo 10 sedláků, 1 zahradník a 2 chalupníci. Usedlosti byly roztroušeny po svazích na pravém břehu Nisy. Počet obyvatel se zpočátku téměř neměnil (1624: rychtář. 7 sedláků koňmi, 3 sedláci bez potahu a 3 chalupníci s rodinami: 1630: rychtář, 9 sedláků, 2 chalupníci a 8 tkalců). Následkem třicetileté války a protireformace zde zbylo jen 8 sedláků včetně rychtáře a 3 chalupníci (s rodinami a pomocníky celkem 140 obyvatel, 1654). Bezohledné vysávání poddaných mělo za následek, že ani v dalších letech se jejich počet nezvyšoval. Ještě v roce 1788 měly Staré Pavlovice jen 16 domů, skýtajících přístřeší 111 lidem.

Někde v místech dnešního Kolosea stával statek Hanse Möllera (uváděný poprvé 1613), který koupil roku 1685 liberecký měšťan a malíř Christian Kaulfersch (Kaulfers), ale už po pěti letech ho prodal Františku Ferdinandu Gallasovi. Ten nechal na jeho pozemcích roku 1691 založit osadu nazvanou Nové Pavlovice. Měla 20 a po dvou letech už 38 usedlostí. Noví osadníci byli sice po dobu tří let osvobození od daní, ale tíživé robotní povinnosti vedly k častým změnám majitelů domů. Rychtář spravující zároveň Staré Pavlovice úřadoval v domě postaveném na ostrohu nad údolím Nisy, kde byla rovněž hospoda s názvem Luční výšina (Zur Wiesenhöhe). Její význam ještě vzrostl, když sem byl za Kristiána Platze z Ehrentalu ve směru dnešní ulice Generála Svobody přeložen úsek zemské cesty vedoucí z Liberce na sever do Závidova, přestavěný roku 1830 na státní silnici. Ta se také stala páteří původního nepravidelného ulicového zastavění.

V roce 1735 čítaly Nové Pavlovice 47 domů se 330 obyvateli a roku 1788 už 77 domů s 564 obyvateli, kteří se živili hlavně zemědělstvím, domácím tkalcovstvím a punčochářstvím a později docházeli za prací do továren zakládaných v okolí.Obě obce se rozrůstaly jen zvolna a dodnes si některé domky v údolí Ruprechtického potoka a na svazích spadajících k Nise pod hlavní ulicí zachovaly venkovský ráz (např. čp. 45). Až v posledních desetiletích 19. století přispěl rozvoj tovární výroby v okolí spolu s blízkosti přelidněného Liberce s téměř zastavěným katastrem ke zvýšenému stavebnímu ruchu. Ten se samozřejmě dotýkal především blíž k městu položených Nových Pavovic, kde došlo po roce 1870 k rozsáhlé parcelaci půdy na stavební pozemky, kupované těmi, pro něž byla volná stavební místa přímo v Liberci příliš drahá. Kolem ústřední komunikace (Generála Svobodv) vyrůstaly rychle nové domy, druhou osou nového zastavění se stala dnešní ulice Borový vrch. Staré Pavlovice se dočkaly významnějšího růstu později, až v posledním desetiletí 19. století, kdy se začalo více stavět hlavně v okolí dnešní Letné. Nové domy vznikaly ještě za první republiky podél původních komunikací bez širšího urbanistického záměru, zatímco Nové Pavlovice se už od roku 1909 rozrůstaly podle upravovacího plánu.

Koncem května 1878 byla otevřena dvoutřídní škola (čp. 98, dnes Ortopedická protetika, s. r.o.). Necelou třetinu nákladů na její stavbu pokryla zemská subvence a zbytek byl uhrazen z výnosu nápojové daně Zvon ve věžičce nad střechou svolával děti i ze sousedních Starých Pavlovic, které musely do té doby docházet na vyučování do Stráže nebo Ruprechtic. Po šesti letech bylo opodál zřízeno hřiště. Tříd přibývalo, ale prostředky na rozšíření objektu se nedostávaly. Situaci vyřešila teprve velká secesní školní budova, postavená podle plánů růžodolského stavitele Ernsta Peukera roku 1905 vedle hostince U Závodiště (Zur Rennbahn, čp. 43, zbořeno) na Letné, která slouží dodnes. Za první republiky zde sídlil také obecní úřad. Pošta (čp. 241, otevřena 1. 6. 1897) byla jenom v Nových Pavlovicích. Nyní se nachází o dům výš, v čp. 185.

Kostel zde nevznikl a obě obce byly stále přifařeny k Liberci. Z církevních staveb jsou ve Starých Pavlovicích dochovány pouze dvě kapličky starého původu, obě na jihozápadním úbočí Liščího kopce (Fuchsberg) u Selské ulice.

Soupeření obou částí Pavlovic vedlo nakonec k jejich správnímu rozdělení. Když dosavadní společný představený Wenzel Jung, řídící 18 let zastupitelstvo, podlehl srdeční slabosti, byl za něj zvolen podnikatel Ignaz Seibt z Nových Pavlovic (19. 10. 1889), kam se také mělo přestěhovat sídlo obecního úřadu. To vedlo spolu s dalšími okolnostmi k tomu, že staropavlovická část obecní rady podala návrh na rozdělení obou obcí (20.3.1890) a ten byl měsíc nato odhlasován na shromáždění 103 plátců daní (jen ti tehdy měli plná občanská práva, včetně volebního). Rozdělení obcí bylo pak povoleno zemskými úřady 5. října 1892 a 3. května následujícího roku se sešlo společné představenstvo naposled. To už měli Staropavlovičtí za sebou obecní volby (23. 4.) a občané Nových Pavlovic se na ně právě chystali (30.5.). Už na počátku 20. století se vedla jednání o připojení Nových Pavlovic k tzv. Velkému Liberci.

Hranici mezi oběma obcemi tvoří bezejmenný potůček, který vyhloubil údolí podél Severní ulice a pod Koloseem. Nové Pavloce odděluje od Liberce údolí Ruprechtického potoka, jehož vody se dnes již ztratily v paralelně vedené kanalizaci a který na sebe upozorňuje mokřinou v místech prameniště pod Třešňovou ulicí.

Právě nedostatek vydatných toků (nepočítáme-li Nisu, jejíž často zaplavovaná široká a plochá niva nebyla vhodná ani pro stavbu mlýna) byl jednou z příčin, proč se v Pavlovicích nerozvinul průmysl. Když později parní stroje vytlačily vodní sílu, měly již obě obce převážně sídelní funkci. Prvním a nadlouho i posledním podnikem se stala ruční výrobna mykacích kartáčů již zmíněného lgnaze Seibta (založena 1863), přeměněná po instalaci parního stroje a příslušného strojního vybavení v roce 1849 na mechanickou (pracovala ještě v roce 1939 pod firmou Anton Kretschmer). Velice starou věhlasnou živností bylo pumpařství s hloubením studní Franze Ulbricha, založené roku 1880, které přežilo 1 první republiku. V zatáčce nad poštou si roku 1897 zavedl obchod s jizdními koly a šicími stroji, spojený s jejich opravnou, Willibald Breuer (čp.86), který pak prodával i automobily. Po válce zde byla autoopravna družstva Likov, přeměněná roku 1993 na prodejnu japonských vozů Nissan, spojenou se servisem (firma Elcar, s. r. o.). Ještě v roce 1902 bylo v Pavlovicích nejvíce zemědělských hospodářství (v nové části 52, ve staré 67 . následovaly živnosti (62, 33) a ostatní osadníci se živili domácí prací 12,5). První skutečnou továrnu přímo v obci založil až roku 1904 Julius Görlach.

Ve Starých Pavlovicích fungovala za první republiky barvírna vlny a vlněné příze Wilhelma Walfa cp 96, dnes součást čisticí stanice odpadních vod) a továrna na nabytek Františka Kotrče. Bývalý státní podnik Silnice, dnešní Ilbau, a. s., (čp. 161) má předchůdce v autoprodejně Heinricha Thomase, spojené s opravnou, skladem a speditérstvím, za nimž stála vila majitele (čp. 156). Tato firma také zavedla autobusové spojení s Libercem (1929). V roce 1936 procházely Pavlovicemi už tři autobusové spoje: do Radčic, Frýdlantu a Chrastavy (přes Novou Ves).

Kolem Jarní ulice bvlo v letech 1910-30 postaveno 45 domů a v okolí ulice Legií v období 1924-35 dalších 20 rodinných vilek. Jednotlivé objekty vznikaly kolem ulice Na Pískovně i jinde. V údolí pod dnešní ulicí Legii, v místě zvaném Schreibengärten, bývaly (u domu čp. 219) sluneční lázně. Sportu sloužila bývalá dostihová dráha přeměněná na městský stadion a několik hřišť, mezi něž patřily i české tenisové kurty na tzv. Topferwiese (Hrnčířských loukách) poblíž dnešní České tvrze. Staré Pavlovice měly 9 a Nové 11 hostinců (1956).

Více než čtyři tisíce obyvatel obou částí Pavlovic se od května 1939 staly občanv Velkého Liberce. Po válce zde působil Spolek divadelních ochotníků E X. Šalda, sportovní klub, sokolská jed nota a další spolky (např. odbočka Národní jednoty severočeské apod.). Při unifikaci spolkové činnosti po roce 1948 řada z nich vplynula do povolených celoměstských organizací.

Stavební činnost se zaměřovala dlouho na vvužití a modernizaci stávajících objektů. Nová výstavba zasáhla nejdříve plochy položené blíže k centru. První velkou poválečnou akcí bylo vybudování základní devítileté školy ve Vrchlického ulici (čp. 262, arch. Karel Winter), dokončené v roce 1956. To naznačovalo záměr využít k jihu obrácené svahy pod ulicí Na Pískovně (dříve Pískový vrch - Sandberg) na katastru Ruprechtic a Starých i Nových Pavlovic k soustředěné státní i družstevní bytové výstavbě, která se rozběhla v roce 1967 a skončila koncem osmdesátých let. Nové sídliště, které mělo v roce 1980 celkem 2 075 bytových jednotek pro více než 8 000 obyvatel, je vybaveno dvěma velkoprodejnami (na území Nových Pavlovic Merkur, nyní Gastro. čp. 338), zdravotním střediskem a čtyřmi mateřskými školkami. Vedle školy z roku 1956, přístavbou rozšířené o pavilon družiny a dílen (1974), vznikla roku 1977 druhá, mnohem rozložitější školní budova (čp. 328) s 22 třídami, dvěma tělocvičnami a plaveckém bazénem, Část objektu nyní využívá Podještědské gymnázium. Oběma školám slouží velké hřiště, vedle něhož si členové Slavie DDM vybudovali svépomocí několik tenisových a volejbalových kurtů.

Od roku 1976 zasáhla přestavba i střed Starých Pavlovic, takže počet obyvatel se během několika let zvýšil o tři tisíce. Proti staré škole na Letné, která dostala nepříliš vzhlednou panelovou přístavbu a změnila se na SOU Pozemních staveb Liberec (dnes Integrovaná střední škola stavebních a řemeslných oborů a učiliště), vyrostlo centrum obchodu a služeb Letná (čp. 566). Nová základní škola s 14 třídami v Jabloňové ulici (čp.564) byla předána do užívání v září 1980. Mateřská škola (čp. 445) pojme 120 a jesle 35 dětí.

Spojení zlepšila severní větev městského dopravního okruhu, jehož budování začalo výstavbou mimoúrovňové křižovatky s ulicí Generála Svobody a založením nové obchvatné komunikace (Hlávkovy ulice). Následovala rekonstrukce ulice Letná a potom její pokračování novým mostem přes Nisu a napojení na průtah mezinárodní silnice Libercem (1995).

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996 a archiv Liberec v minulosti a současnosti a Milana Šíra st.)