Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická

15.03.2021

Více než 200 let od postavení budovy školy

V roce 2012 tomu bylo úctyhodných 200 let od postavení budovy naší školy, která již od svého prvopočátku sloužila jako škola. Ovšem ke vzdělávání žáků začala lokalita, kde se dnešní škola nachází, sloužit již o několik stovek dříve. Historické prameny zmiňují existenci jakési školy již v roce 1544.

Podoba staré školy z let 1744 - 1812
Podoba staré školy z let 1744 - 1812
Slavnostní shromáždění před budovou školy roku 1837
Slavnostní shromáždění před budovou školy roku 1837
Část dokumentu vztahující se k založení současné budovy
Část dokumentu vztahující se k založení současné budovy
Finální vzhled školní budovy
Finální vzhled školní budovy
Výuka na naší škole před rokem 1989 - fotoarchiv školy
Výuka na naší škole před rokem 1989 - fotoarchiv školy
Výuka na naší škole před rokem 1989 - fotoarchiv školy
Výuka na naší škole před rokem 1989 - fotoarchiv školy
Výuka na naší škole před rokem 1989 - fotoarchiv školy
Výuka na naší škole před rokem 1989 - fotoarchiv školy
Výuka na naší škole před rokem 1989 - fotoarchiv školy
Výuka na naší škole před rokem 1989 - fotoarchiv školy
Výuka na naší škole před rokem 1989 - fotoarchiv školy
Výuka na naší škole před rokem 1989 - fotoarchiv školy
Na praxi v nultých letech 21. století, fotoarchiv školy
Na praxi v nultých letech 21. století, fotoarchiv školy

Dvě století jsou i pro budovu Střední zdravotnické školy požehnaným věkem. Nachází se v Kostelní ulici čp. 8/9 v centru Liberce, v těsném sousedství chrámu svatého Antonína, jen několik málo kroků od srdce města, neorenesanční radnice. Pozorného návštěvníka upoutají
římské číslice na štítu nad severním průčelím, které informují o letopočtu dokončení výstavby, léta páně 1812. Jedná se tak o nejstarší školní zařízení v Liberci, jež bylo za tímto účelem postaveno. Ovšem ke vzdělávání žáků začala tato lokalita sloužit již o několik stovek let dříve.
Historické prameny se zmiňují o existenci jakési školy již v roce 1544. Její činnost měl na starost městský písař, který zde působil zároveň jako její ředitel, varhaník a zřejmě i školník. Tato pravděpodobně dřevěná budova stála v Železné ulici, na místě dnešního domu čp. 249/I. O dvacet let později postavila obec novou školu v Kostelní ulici čp. 10/II vedle fary. Šlechtický rod Redernů, majitelů panství, přál na svém dominiu rozvoji školství, a proto zavedl funkce školních inspektorů, kteří měli dohlížet na učitele, jestli dodržují vyučovací hodiny a zdali žákům podávají "lectiones cum fructu et utilitate" (výklady s výsledkem a užitkem).

V roce 1744 byla dřevěná škola zbořena a na jejím místě postavena nová patrová, zčásti zděná. Podle zprávy tehdejšího ředitele navštěvovalo roku 1778 ústav více než 420 dětí. Vliv na stále se zvyšující počet žáků měly
především školské reformy Marie Terezie.

Kapacita budovy záhy přestávala stačit, a z tohoto důvodu se část žáků, především dívčí škola, přemístila do nedalekého domu soukeníků. V důsledku toho se začalo uvažovat o výstavbě školy větší. Po mnoha letech bylo rozhodnuto postavit ji na části zrušeného hřbitova u chrámu v Kostelní ulici. Z důvodu krachu financí a zavedení nové měny byli obyvatelé Liberce vyzváni, aby na stavbu nové školy přispěli svými finančními prostředky.
Stavět se začalo v roce 1811.
Třípodlažní budova byla dokončena roku 1812. Svého času ji architekti i široká veřejnost hodnotí jako jednu z nejkrásnějších a největších staveb v Čechách. Obsahovala tři nučebny pro chlapce, tři pro dívky a jednu pro připravovanou reálku. Její součástí byly rovněž byty pro učitele a jejich
pomocníky. Brzy po otevření se ovšem opět ukázalo, že i tato
moderní budova je pro 1 400 žáků malá. A proto byla část žáků opět přemístěna, tentokrát do bývalého Appeltova domu čp. 264/I, zakoupeného městem pro zřízení reálky. Roku 1829 byly učitelské byty
zrušeny a přeměněny na třídy. Kantoři si také již nemuseli přivydělávat chozením po koledách, ale dostávali od města stálý plat. Již o rok dříve
začal liberecký magistrát vybírat školné. Od roku 1869 byla škola rozšířena na pětitřídní. V letech 1889-1926 se pak dělila na chlapeckou a dívčí školu. Obecná škola existovala v Kostelní ulici až do druhé světové války. Během ní sloužila budova nejspíše pro účely německé armády. Po osvobození Liberce 9. 5. 1945 byla v budově umístěna škola pro ženská povolání a od roku 1955 se zde začaly vzdělávat zdravotní sestry.

Budova školy na samém okraji západního svahu Sokolovského náměstí představuje výrazný objekt, prosazující se hlavně při pohledu z údolí řeky Nisy. Při její stavbě se důsledně dodržely prvky klasicistní architektury, které charakterizuje fasáda členěná pilastry, římsa podepřená zubořezem, rámování oken a plochý trojúhelníkový štít nad hlavním vchodem.
Školní budova v historickém centru města zůstává cenným dokladem vývoje školství v severních Čechách, o čemž svědčí záznam z roku 1958, kdy byla zařazena mezi státní kulturní nemovité památky pod č. 31 406/5-4160.
Některé úřední spisy dokládají skutečnost, že se stavba musela v minulosti potýkat s různými problémy, týkajícími se různých oprav, přestaveb či výběru daní. Svědčí o tom např. žádost o daňové osvobození pro školní budovu, ve které se v roce 1914 pronajímaly suterénní prostory.
Jiný spis ze stejné doby přibližuje náklady na provoz vzdělávacího ústavu. Rozpočet tehdejší vyšší školy hradila z části obec, jež získala na její provoz 4.000 rakousko-uherských korun od státu a 2.000 rakousko-uherských korun od liberecké spořitelny. Přispěl též Spolek pro výchovu dívek. K této zprávě se také váže přiblížení vnitřních poměrů ve škole, když byl
domovník veden současně ve funkci školníka.
Zajímavý je doklad z roku 1937 adresovaný berní správě v Liberci, ve kterém se uvádí, že v budově byly zřízeny veřejné WC a obec žádá o daňové osvobození.
Zřízení veřejných záchodků ovšem způsobilo v pozdějších letech škole nemalé problémy. V roce 1964 žádalo vedení o jejich odstranění. Důvodem byla plánovaná rekonstrukce, v jejímž návrhu byly prostory WC využity pro dosud chybějící kotelnu se skladem na uhlí, šatnu, umývárny a sprchy. Požadavek byl dvakrát urgován, přičemž se za zrušení záchodů
zasazoval jak okresní hygienik, tak i Okresní ústav národního zdraví. Kromě hygienických a společensko–výchovných důvodů uvedli, že veřejná WC se budují v parku u Šaldova náměstí a ty v budově školy tak ztratí na významu. Poslední urgence se datuje k 8. 3. 1966.
Návrh dosud poslední generální opravy s celkovým nákladem 1 108 000 Kčs byl odsouhlasen 27. 7. 1966. Součástí podkladů k projektu je i technická zpráva. Ta hodnotí celkově tehdejší objekt jako budovu, která "...má býti adaptována a je přes své značné stáří poměrně zachovalá a adaptace schopná!" Poté je pozornost věnována detailněji každému
podlaží a místnosti. Ze zprávy se tak můžeme dozvědět, že v nářaďovně, stávajícím pokoji a sborovně byla prkenná vyšlapaná podlaha, WC, kuchyně a kabinety měly podlahu asfaltovou. Topení bylo lokální.
Stavební úpravy měly především vylepšit sociální zařízení školy, zřídit šatnové boxy, místnost pro cvičitele, veřejné WC využít výhradně pro účely žáků a kantorů. Předmětem rekonstrukce byla též výměna schodů, úprava bytové jednotky pro školníka, zřízení ředitelny, sborovny a kanceláře v I. patře, vybavení demonstrační učebny a nákup nové zdravotnické
techniky. Cílem klempířských prací bylo zhotovení nové osinkocementové a lepenkové krytiny. Plán počítal také s kanalizační a vodovodní přípojkou, novou elektroinstalací, plynovou instalací a ústředním topením, které bylo využito i pro vytápění přilehlé fary.
Budova měla být zahalena do modernější fasády. Opravy Zdravotnické školy postupovaly rychle, takže 4. 9. 1967 (tj. 45 let) v ní mohl být bez problémů zahájen nový školní rok s tím, že některé řemeslnické práce v suterénu se dokončily ještě v průběhu září.
Další výraznější stavební práce v dějinách školy byly ohlášeny 19. 3. 1987. Tentokrát se jednalo o využití půdního prostoru pro zřízení vzduchovkové střelnice. Střelnice byla navržena dle pravidel střelby z roku 1978 vydaných Mezinárodní střeleckou federací, tehdy známou pod zkratkou UIT. Vyhovovala provádění střelby ze vzduchovkových zbraní na vzdálenost 10 m. Jedním z podkladů pro její zbudování byl protokol č.8/1987 o měření hluku.
V něm se praví, že provoz střelnice neměnil stávající hlukové poměry ve sledovaných učebnách. Střelnice tak mohla být využívána při výuce branné výchovy a měla podpořit zájem žáků o střelecké sporty.
Poslední stavební úpravou, která se projevila na vzhledu objektu, byla rekonstrukce bočního vstupu z ulice Mistrovský vrch. Tento vstup byl považován za daleko vhodnější pro příchod žáků do budovy než hlavní vchod, protože nedochází ke křížení čistých a špinavých
chodeb u šaten. Po dohodě s orgány Státní památkové péče bylo potřeba stávající vstup posunout o 700 mm výše. Podle projektu zde byl vyzděn portál se sedlovou stříškou, byly osazeny dřevěné dvoukřídlé dveře, zvednut stropní podhled a uvnitř osazeny nové dveře.
Venku se vybudovalo pět terénních schodů a byla zpevněna plocha před vlastním vstupem.
Kolem roku 2000 došlo k úpravám interiéru v některých učebnách a sborovně, ve kterých se vytvořily sádrokartonové příčky, čímž vznikly menší, ale funkční prostory pro kabinety pedagogů. V roce 2011 začala sloužit nová učebna pro výuku informatiky a o rok později žáky přivítala nově zrekonstruovaná sociální zařízení.
Věřme, že i v dnešní komplikované době se najdou cesty, které umožní potřebnou rekonstrukci školní budovy, aby nadále patřila k několika nádherným stavbám krášlícím střed krajského města a žila věčným mládím.

zdroj:https://www.libereckazdravka.cz/wp-content/uploads/2016/01/szs-a-vos-zdravotnicka-liberec-historie-publikace-k-200-letemu-vyroci.pdf

Na praxi v nultých letech 21. století, fotoarchiv školy
Na praxi v nultých letech 21. století, fotoarchiv školy
Liberecká Zdrávka - škola se srdcem na dlani (2015), fotoarchiv školy
Liberecká Zdrávka - škola se srdcem na dlani (2015), fotoarchiv školy