Hotel a televizní vysílač na Ještědu je stavba ve tvaru jednodílného rotačního hyperboloidu, postavená v letech 1966 až 1973 na vrcholu hory Ještěd u Liberce. Je vysoká téměř 100 metrů s kruhovým půdorysem o průměru 33 metrů. Jejím autorem je architekt Karel Hubáček, kterému se statikou stavby pomáhal Zdeněk Patrman a s výbavou vnitřních prostor Otakar Binar. Před vybudováním současného hotelu stával na vrcholu hory od poloviny 19. století hotel, v jehož blízkosti byl na počátku 20. století, s ohledem na zájem turistů vybudován další. Stavby byly ze dřeva a obě v šedesátých letech 20. století shořely.

Stavba, jejíž silueta se objevuje v logu města, ve znaku kraje, zdejší vysoké školy či místního prvoligového fotbalového klubu Slovan Liberec, je orientačním bodem a dominantou kraje. Objevila se také v českém filmu Grandhotel. Objekt je od roku 1998 kulturní památkou, od počátku roku 2006 dokonce národní kulturní památkou a od roku 2007 je uveden na Indikativním seznamu kulturních statků České republiky, z něhož jsou vybírány stavby navrhované k zařazení do Seznamu světového dědictví UNESCO. (zdroj: Wikipedia)

Když v lednu 1963 vyhořela ještědská chata, začali lidé na Liberecku spontánně mezi sebou sbírat peníze na její znovupostavení. Dle rozhodnutí podniku Restaurace Liberec a pražské Správy radiokomunikací se měl na vrcholu Ještědu vybudovat komplex, který měl zajišťovat jednak provoz horského hotelu s restaurací a jednak šíření televizního signálu. Architektonická soutěž na podobu tohoto objektu proběhla v únoru 1963 v liberecké společnosti Stavoprojekt. Soutěže se účastnilo jedenáct architektů či týmů, mezi nimiž byli architekti Otakar Binar, Jiří Svoboda, Pavel Švancer, Ota Nykodým, Karel Hubáček, Jaromír Syrovátko, Miroslav Ulmann, Jaromír Vacek a skupiny Josef Patrný - Jiří Hubka - V. Netolička, dále Miloš Technik a Svatopluk Technik. Návrh architekta Hubáčka se od ostatních odlišoval tím, že jako jediný spojil obě požadované funkce do jedné budovy. Všechny vypracované návrhy byly od 19. března 1963 vystaveny v liberecké pobočce Československé spořitelny. Porota (rada okresního národního výboru) za vítěze soutěže na svém zasedání 22. dubna 1963 vybrala návrh Karla Hubáčka. Podoba vítězného návrhu však některé lidi zaskočila a namítali, že nová věž naruší vžitý obraz hory Ještědu. Na tyto výtky architekt reagoval tvrzením, že navržená stavba vrchol kopce nerozmělňuje, nýbrž jej dotváří a podporuje růst jeho vrcholu. Rudé právo zveřejnilo 8. května 1965 vizualizaci vítězného návrhu s tím, že: "veškerý provoz v budově se má zahájit do čtyř let".

Návrh budovy vyvolal i některé do té doby neřešené technické obtíže způsobené přírodními podmínkami panujícími na vrcholu Ještědu. Do jejich řešení se podařilo zapojit odborníky z Československé akademie věd, z Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) či z liberecké Vysoké školy textilní a strojní. Vyvinutá technologická zařízení a postupy byly chráněny československými patenty. Některé prvky (například kryt horní části věže z navíjeného laminátu, kyvadlo nebo tlumič příčného kmitání), které vyvinul statik budovy Zdeněk Patrman spolu s odborníky z akademie, byly využity i na dalších stavbách (například na vysílači Cukrák)

Slavnostní položení základního kamene proběhlo 30. července 1966. Generálním dodavatelem stavby byla firma Pozemní stavby z Liberce. Na začátku výstavby byla v roce 1966 v sedle Černého vrchu vybudována chata Ještědka, jež sloužila k ubytování dělníků budujících horský hotel. Jeho výstavba však přinášela obtíže. Po invazi spřátelených armád v srpnu 1968 odešli ze stavby dělníci z Anglie, kteří měli na budovu nanášet speciální tepelnou a antikondenzační izolaci. Dne 1. května 1971 začal vysílač přenášet televizní signál. Až za další dva roky ovšem byly dokončeny interiéry hotelu a restaurace, a 9. července 1973 se uskutečnilo slavnostní otevření celé stavby. Cena stavby byla 64 milionů československých korun (v roce 1973).

(zdroj: Wikipedia)

Koukal jsem na stavbu hotelu z lavice učňovské školy v Liberci

Objekt od poloviny 90. let 20. století vlastnila společnost Jizera, a. s., na kterou byl v roce 1996 vyhlášen konkurs, neboť na něm vázl dluh ve výši 600 milionů Kč. Od správce konkursní podstaty jej 24. února 2000 odkoupily za 80 milionů Kč České Radiokomunikace. Protože budova vyžaduje opravy, na které České Radiokomunikace neměly dostatek prostředků a nedařilo se jim ani získat finance z fondů Evropské unie, zvažovala se možnost prodeje objektu Libereckému kraji za 75 milionů Kč (město Liberec o stavbu zájem nemělo). Kraj má totiž vyšší šance na zisk financí z evropských fondů a průhledné vlastnické vztahy stavby by také zvýšily šance na zařazení objektu mezi Světové dědictví UNESCO. Ve svém rozpočtu sice kraj požadovanou finanční částku vyhradil, avšak po změně jeho politického vedení po volbách v roce 2008 (dosavadní ODS vystřídala ČSSD) byly připravené prostředky přesunuty na předfinancování projektů na opravu silnic. Během srpna 2010 navíc kraj výrazně postihly povodně. Koncem roku 2010 se změnil majitel společnosti České Radiokomunikace, které koupila společnost Macquarie Infrastructure and Real Assets Europe z Austrálie, a ta se rozhodla hotel neprodávat. Restauraci i hotel provozuje (v roce 2013) společnost Ještěd, spol. s r. o. O obnovení zařízení restaurace do původního stavu se snaží organizováním sbírek také spolek Ještěd 73. (zdroj: Wikipedia)

Ještěd konečně našel stálého majitele

Ještěd je dokonalý. Ostatně ne nadarmo se stal před třinácti lety Stavbou století. Letos slaví horský hotel a vysílač padesátileté výročí. Přitom nebýt toho, že v roce 1963 vyhořel jeho předchůdce, a nebýt osvícené poroty, která se nebála prosadit na svou dobu velmi odvážný futuristický návrh architekta Karla Hubáčka, zřejmě by na vrcholu bývalé sopky nestál.

Dnes už by si Liberec nikdo neuměl bez rotačního hyperboloidu představit. Před půl stoletím ho ale veřejnost s velkým nadšením nepřijímala.

Nejen o tom je výstava, kterou k výročí Ještědu přichystalo Severočeské muzeum v Liberci. Navazuje na rok 2013, kdy měla veřejnost tehdy poprvé příležitost spatřit původní interiér hotelu i dosud nepublikované dobové fotografie a seznámit se tak s fenoménem unikátní stavby.

"Byla to velmi úspěšná výstava, což do jisté míry předurčilo, že ta letošní musí být jiná. Na ní chceme ukázat, jak to celé vzniklo, že stavbě Ještědu předcházela poměrně unikátní architektonická soutěž v roce 1963, jejíž výsledky mohla veřejnost vidět v hale Státní spořitelny v Liberci," přibližuje kurátor výstavy Luděk Lukuvka.

Takový projev svobody byl na tehdejší dobu v socialistické zemi poměrně unikátní, lidé navíc mohli veřejně svůj názor vyjádřit do návštěvní knihy a pro návrh Karla Hubáčka příliš pochopení neměli.

Na výstavě proto ukážou všech deset konkurenčních modelů, jimž bude vévodit ten největší – vítězný, který si muzeum zapůjčilo od kolegů v Olomouci. "Hubáčkův Ještěd byl pro veřejnost tehdy až příliš moderní, futuristický a drahý a lidé si přáli mít na vrcholu něco podobného, jako byla původní horská chata od Ernsta Schäfera, která bohužel v roce 1963 vyhořela," vysvětluje kurátor.

Návrhy, které se jí nejvíce podobaly, pocházely od libereckých architektů Svatopluka Technika a Oty Nykodýma, kteří v nich přiznaně navazovali na starý Ještěd.

Zadání architektonické soutěže bylo jasné – postavit na vrcholu televizní vysílač a hotel, které budou odpovídat dané době. A všichni, až na Karla Hubáčka, navrhli dvě oddělené budovy.

"Karel Hubáček neporušil žádná pravidla, jak se s oblibou traduje. Naopak, prostě geniálně spojil obě ty dvě funkce v jednu nadčasovou stavbu, které ale veřejnost příliš nevěřila," dodává kurátor s tím, že na výstavě budou k dispozici některé reakce lidí, kteří svůj názor do návštěvní knihy tenkrát zapsali.

Dlužno říci, že nejen to bylo velkou odvahou poroty, která návrhy posuzovala. Dát prostor veřejnosti a zároveň podpořit nápad, který si u ní získal nejméně sympatií, to chtělo velkou odvahu. Ostatně její statečnost, ale i prozíravost oceňoval v minulosti i sám architekt Karel Hubáček.

Jeho návrh zvítězil i přesto, že byl na svou dobu tolik nekonvenční a technologicky nevyzkoušený. Použil dvě betonové roury, které zasunul do sebe, na ně navěsil ocelové nosníky, na kterých jsou napnuta lana zaklopená plechy. Tím je stavba pružná a schopná odolávat rozmarům počasí, které jsou na vrcholu běžné a časté.

Řada technických věcí se zde zkoušela v praxi vůbec poprvé. Unikátním počinem bylo třeba kyvadlo, které pomáhá držet stavbu pohromadě. Zatímco takový systém se už dnes běžně používá všude ve světě, poprvé ho vyzkoušeli právě na Ještědu. Závaží těžké zhruba osm set kilogramů je zavěšené na špičce věže na řetězech. A zajímavostí je, že jeho výkyvy tlumí tlumiče z pionýra.

"Karel Hubáček měl velké štěstí a výhodu v tom, že měl kolem sebe skvělý tým lidí. Musíme zmínit třeba statika Zdeňka Patrmana s týmem inženýrů, kteří spolupracovali i s Akademií věd v Praze a udělali si na celou stavbu výzkum. Takové možnosti třeba jiné týmy neměly," prozrazuje Luděk Lukuvka.

Podle něj pomohl Ještěd geniálně spojit urbanisticky velmi rozbitý Liberec. Uzavřel horu, která míří do nebe, a městu ta silueta pomáhá nejen symbolicky, ale je spojnicí, kterou Liberec potřeboval.

"Úskalím této výstavy je fakt, že jde o stavbu, která už je hodně známá a něčím ohromit už je u ní téměř nemožné. Novinkou by ale mohly být právě modely, které v té architektonické soutěži usilovaly o vítězství," doplňuje kurátor.

Jemu samotnému se kromě Hubáčkova nejvíce zamlouval návrh významného libereckého architekta Pavla Švancera, autora mimo jiné libereckého plaveckého bazénu nebo pavilonu žiraf ve zdejší zoo. Také on šel cestou dvou budov a vedle vysílače by postavil chatu s obrácenou trojúhelníkovou střechou.

V muzeu bude k vidění i několik kousků originálního dobového vybavení, o něž se zasloužil Otakar Binar. Ten jej navrhoval přímo pro Ještěd, nikde jinde se proto neobjevilo. Z původního nábytku se ale příliš kusů nezachovalo, v době, kdy Ještěd vlastnila soukromá firma, byla totiž většina zničena nebo vyhozena.

Unikátní přitom bylo i nádobí. To navrhl na míru přímo Ještědu výtvarník Karel Vinš. O uměleckou výzdobu, z níž jsou skleněné objekty k vidění dnes na recepci hotelu, se zase postaralo duo Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová.

Výstavu, na které muzeum spolupracuje právě s hotelem Ještěd, doplní rovněž velkoformátové fotografie, jak dobové, tak i současné, a také Perretova cena. Toto významné mezinárodní ocenění za architekturu získal v Čechách zatím právě jen Karel Hubáček, a to už v roce 1969, tedy ještě čtyři roky předtím, než se stavba dokončila.

Smutným faktem je, že komunističtí pohlaváři mu nedovolili vycestovat a cenu si osobně v Argentině převzít. Stejně tak ho nepozvali ani na otevření Ještědu, které si uspořádali už před prázdninami, zatímco veřejnosti se stavba odhalila až 21. září.

"Překvapením pro návštěvníky možná bude, že i současnou stanici lanovky navrhoval Karel Hubáček. Ta na vrchol začala jezdit už v roce 1933, v roce 1975 pak proběhla její rekonstrukce. Bohužel před dvěma lety spadla a od té doby se řeší, jakou bude mít podobu," podotýká kurátor s tím, že jde o technickou památku.

Výstava začne ve čtvrtek vernisáží a potrvá až do října letošního roku. "Já sám nazývám Ještěd chladnou krásou. Příroda u něj hraje velkou roli a celá ta stavba je neodmyslitelně spjatá s mlhou a zimou a větrem. Každý den je to tam jiné, a i proto je to tak jedinečné místo," uzavírá.

Ještěd slaví 50 let. Unikátní fotky ze stavby, design i chystaná renovace

V neděli 9. července 2023 uplyne přesně 50 let od dokončení vysílače a hotelu na Ještědu. Podívejte se, jak se česká "stavba století" budovala, jak vypadá dnes a co se má na ní změnit po připravované rekonstrukci.

Když v roce 1963 vyhořela chata na Ještědu a v soutěži na její náhradu zvítězil efektní projekt od architekta Karla Hubáčka, nevzbudil jednoznačné nadšení. Řada konzervativních hlasů volala raději po tradiční chatě, na jakou byli turisté na vrcholku kopce zvyklí.

Za nový vysílač s hotelem však už během stavby udělil Mezinárodní svaz architektů jejímu autorovi prestižní Cenu Augusta Perreta za technologii v architektuře. Na konci 90. let získal vysílač památkovou ochranu a časem si vydobyl i mimořádnou oblíbenost u veřejnosti.

Zvítězil dokonce ve dvou anketách o nejvýznamnější českou stavbu století, pořádaných v letech 2000 a 2018. Dnes je tato národní kulturní památka zapsaná i na předběžném seznamu pro nominace mezi poklady světového dědictví UNESCO.

Dovnitř i bezbariérově

Po 50 letech už ovšem budova a její technické vybavení nejsou v ideálním stavu a vyžadují nákladnou rekonstrukci. Její příprava je v procesu, ale kvůli náročnému financování či přísné památkové ochraně se už táhne několik let.

V soutěži na obnovu, vypsané spolkem Ještěd 73, v roce 2017 zvítězil projekt architektů Jiřího a Michala Krejčíkových z ateliéru ARN Studio z Hradce Králové. Ti navrhli například nový bezbariérový a celoroční vstup společně s výtahem, méně viditelné zasklení vyhlídkového ochozu, návrat designu pokojů k původním představám Otakara Binara nebo přemístění dodatečně přidávaných antén na konstrukce mimo budovu.

Další tři roky pak její autoři pracovali na detailní studii. "Poté byla odsouhlasena všemi členy spolku Ještěd 73 i jeho odbornými konzultanty včetně autora původního interiéru, Otakara Binara. V únoru 2020 byla studie obnovy schválena Vědeckou radou Generální ředitelky Národního památkového ústavu," sdělil Seznam Zprávám architekt Michal Krejčík.

Komplikace kvůli pádu lanovky

Akce se tím posunula do další fáze, ale pak přišla pandemie covidu a vše ještě zkomplikoval tragický pád lanovky na Ještěd v říjnu 2021. Lanovka, vlastněná Českými drahami, od té doby není v provozu. Se stavbou vysílače a hotelu není přímo propojená, ale těsně s ní sousedí a je důležitá i kvůli dopravě na místo.

Ve studii architekti z ARN Studia navíc navrhli i jako možnost propojit venkovní návštěvnické prostory před vysílačem právě s lanovkou – vybudováním vyhlídkové terasy na střeše její horní stanice. A vlastník vysílače tento návrh bere vážně. "V současné době se jedná o změně vlastnictví pozemků pod lanovou dráhou. České radiokomunikace proto jednají ohledně dalšího postupu s Magistrátem města Liberec, Krajským úřadem Libereckého kraje a Českými drahami," uvedla mluvčí Českých radiokomunikací Anna Tůmová.

Vysílač a hotel na Ještědu

• Položení základního kamene: 30. července 1966
• Začátek vysílání z budovy: 1. května 1971
• Oficiální dokončení a předání stavby: 9. července 1973
• Slavnostní otevření pro veřejnost: 21. září 1973
• Výška stavby: 100 metrů
• Průměr půdorysu: 33 metrů
• Nadmořská výška: 1012 metrů
• Architekt: Karel Hubáček
• Interiér: Otakar Binar
• Statika: Zdeněk Patrman

Podle vyjádření mluvčího Českých drah Emanuela Vitteka je možným kupcem lanovky město Liberec. "Co se týká výkupu budov a pozemků od Českých drah, jsou v současné době zpracovávány znalecké posudky," potvrdil Adam Lenert, náměstek libereckého primátora pro územní plánování a majetkoprávní záležitosti. Ve hře je i možnost prodloužení lanovky k parkovacímu domu skiareálu, k tomu město připravuje změnu územního plánu.

Technologické inovace i umění

Devizou projektu Karla Hubáčka bylo nápadité spojení provozu hotelu a vysílače do jedné budovy. Architekt zvolil geometrický tvar, kterému se říká rotační hyperboloid. Širší dolní patra umožnila mimo jiné umístění hotelu a restaurace, v těch užších horních bylo místo na antény a jinou techniku.

U takto tvarované stavby je fasáda zároveň střechou, což se navíc v horském prostředí ve výšce tisíc metrů nad zemí stalo důvodem pro volbu inovativních technologií. Patra s hotelem a restaurací architekt navrhl obložit panely s hliníkovým povrchem a s okny se zaoblenými rohy. Na ta vyšší, s mikrovlnnými vysílači, použil kombinaci laminátů a plastů, což zajistilo nerušený signál. Celá stavba má železobetonové jádro a její kmitání ve větru vyvažuje speciální kyvadlový tlumič na špičce, dílo statika Zdeňka Patrmana.

Hotel i vyhlídková restaurace dodnes fungují, jeden z pokojů má i vybavení v původní podobě. Kromě interiérů a nábytku od Otakara Binara uvnitř budovy na první pohled zaujme umělecky ztvárněná betonová stěna se skleněnými plastikami, která navazuje i na schodiště do restaurace. Jejími autory byli uznávaní sklářští výtvarníci Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová.

Keramický obklad hotelové haly a schodiště, které do ní vede, je uměleckým dílem Lydie Hladíkové, Děvany Mírové a Marie Rychlíkové. Stejné autorky se podílely i na výzdobě pražského sídliště a stanice metra Invalidovna. Kovanou mříž u hotelového schodiště vytvořil Jaroslav Klápště.

zdroj:https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-jested-slavi-50-let-unikatni-fotky-ze-stavby-design-i-chystana-renovace-233639?fbclid=IwAR0mUvWGChv45-w2Z0-xANVZDKiXztWGg34wtX-8YKObIzf2FnDXXlz5qsk#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Interiéry libereckého hotelu Ještěd se vracejí do původní podoby ze 70. let

 Původně se provozovatel pokoušel nástřik odstranit, to se ale nepovedlo, řekla Milena Lánská ze společnosti Ještěd, která hotel a restauraci provozuje. Hotel a vysílač Ještěd je jedním z nejoriginálnějších architektonických děl v Česku, veřejnosti slouží od roku 1973. Autor stavby Karel Hubáček, který by letos v únoru oslavil sté narozeniny, dostal za unikátní projekt prestižní Perretovu cenu udělovanou Mezinárodní unií architektů. Liberecká dominanta je od roku 2006 národní kulturní památkou a lidé ji zvolili českou stavbou století. Pod návrhy interiérů a původního vybavení je podepsán Hubáčkův spolupracovník Otakar Binar. Na stěny použil tehdy koženku s ražbou, podobnou té, jakou používala automobilka Škoda v interiérech aut.

 Prvním prostorem, kde se barva obložení stěn vrátila do původní podoby, byl salonek. To, že čalouněné stěny nebyly vždy stříbrošedé, se podle Lánské ukázalo při demontáži některých prvků ze stěn, jinak byli ale řemeslníci v 90. letech velmi důkladní. "Je to nástřik, dělali to tehdy velmi pečlivě, nevynechali ani kousek, ani u oken. Už v roce 2013, když se salonek dělal, jsme přemýšleli, jak vrátit původní barvu. Měli jsme tu různé odborníky a zkoušeli jsme to různě odškrábat, chemicky odstranit, ale nic nevedlo k výsledku," řekla Lánská. 

Možností bylo obložení vyměnit, materiál už se ale nevyrábí, stěny tak nakonec dostávají nový nátěr, strukturu se ale podařilo zachovat. I dnes musí být lakýrníci velmi pečliví, dvě třetiny času tak tráví s vykrývací páskou v ruce, aby se barva nedostala tam, kam nemá. "Ta příprava je nejdůležitější u jakékoliv práce, musíme to očistit brusnou houbičkou a špachtlí, obrousit, co nedrží. Koženka se odmývá, aby se odmastila. Pak se natírá, barvy jsou na vodní bázi, aby to bylo ekologické," řekl Jan Ptáček, který na obnově s kolegou pracoval. 

Do původní podoby se už na Ještědu vrátil hotelový salonek nebo bar Avion, i když třeba z baru se zachoval jen barový pult, zázemí s policemi a osvětlení. Z původního nábytku nic nezůstalo, firma tak musela za přispění dárců dát vyrobit repliky. Do podoby z období svého vzniku, i když s menšími změnami, se vrátily také některé pokoje hotelu. Náročnou obnovou prošlo také třeba osvětlení. "Nábytek jsme do původní podoby vraceli v místech, kde provoz není tak náročný, není to muzeum, a tak i na těch replikách je vidět, že se používají," dodala Lánská.

Ještěd 6x jinak... Co vybereme???