Ulice Náchodská, Blažkova, Horákové

O lovcích nacistů, neobjasněných případech, ale i o začátku policie na severu Čech mluví kriminalista a badatel Pavel Karmazín.

Lovci nacistů v předválečném Liberci, nevyjasněné vraždy, ale i historie moderní policie, tak jak ji známe dnes. Kriminalista Pavel Karmazín pátrá po zločincích nejen v současnosti, ale i v minulosti. Už léta se zabývá dějinami policie v Liberci a jeho okolí.

Četníky díky známému seriálu všichni znají. Jak vznikla policie?

Moc materiálů ke vzniku policejních sborů neexistuje. Policie je poměrně mladá složka, která působila především ve větších městech a relativně krátkou dobu. Například v Liberci to bylo pouhých šestnáct let. Policie, jak ji známe z rady Vacátka, se začala formovat už kolem roku 1870 ve Vídni, při vzniku první republiky, ale působila pouze v Praze. V Brně bylo sice vedení, ale samotná policie zde nefungovala, a existovalo jen několik pohraničních komisariátů. Tam kde nebyla státní policie, působila ale městská, a ta měla srovnatelné pravomoci jako četnictvo, ale podléhala městskému vedení.

Jak to bylo se vznikem policie v Liberci?

V Liberci vznikla novodobá policie kolem roku 1905, zpočátku byla samozřejmě německá. V roce 1912 dostala vlastní sídlo, kasárna. Takto fungovala do roku 1918. Pak se začaly projevovat snahy na zestátňování policie, tedy aby její provoz platil stát. V pohraničních městech, jako byl Liberec, se k tomu přidaly ještě další tlaky. Protože vedení města bylo nacionálně německé a policie byla taky německá, bylo potřeba ji z pohledu státu dostat pod kontrolu. To znamená, že v roce 1918 zde sice fungovala německá městská policie, dohlížel na ni ale státem dosazený český úředník. Na místa policistů začali také nastupovat Češi. Jak se situace vyhrocovala, tak kolem roku 1935-36, začaly vznikat i expozitury v okolí, například v Chrastavě, v Hrádku nad Nisou nebo Novém Městě pod Smrkem. Pod libereckou policii ale patřil i Šluknovský výběžek.

Málokdy se jednalo o civily. Vzhledem k tomu, že byly přijaty zákony na podporu legionářů, tak řadu míst obsadili jimi. Když došli legionáři, tak byli nasazeni bývalí armádní poddůstojníci.

Neměli v německém Liberci čeští policisté problémy?

Vztahy zpočátku napjaté zřejmě byly. Už jen proto, že česká menšina dělala německé většině často naschvály. Podmínkou pro české policisty ale byla perfektní znalost německého jazyka. Jeden pamětník vzpomínal, že jeho děda mluvil tak výborně, že ani nebylo poznat, že je Čech. Vztahy se časem urovnaly a daly by se označit jako korektní. Kolem roku 1936, kdy do Liberce přišel jako policejní ředitel doktor Stanislav Benda, se situace začala vyostřovat.

Proč zrovna s jeho příchodem?

Byla to zvláštní osobnost. Do Liberce přišel jako lovec nacistů a komunistů. Tyto dvě strany byly v té době vnímány jako nestátotvorné a byly pronásledovány. Situace se začala pomalu vyhrocovat už před jeho příchodem. Na sever byl poslaný, aby se nějakým způsobem postavil proti nacistům.

Jak se mu dařilo?

Největším úspěchem liberecké policie bylo stíhání a zadržení architekta Heinze Ruthy, který byl dvojkou v sudetoněmecké straně. Byl obviněn ze státně bezpečnostního zločinu homosexuality. To se sice o něm zřejmě vědělo, ale česká policie to využila a dostala se díky tomu ke spoustě materiálu. Nakonec k soudu ale nedošlo, protože spáchal sebevraždu ve vazbě a stal se tak z něj mučedník. Těch úspěchů bylo ale více, například co se týče převaděčů, kterých tady bylo hodně, a podobně. Boj proti nacismu zde probíhal před válkou hodně intenzivně.

Co se stalo po podepsání Mnichovské dohody?

Liberec byl zabraný během několika málo dní. Už kolem 2.-3. října. Přišli Němci a česká policie zde ze dne na den skončila. Krátkou chvíli tady nefungovala žádná, pak se ale rychle obnovila německá.

Co se stalo s těmito policisty?

Řada jich po rozpuštění libereckého ředitelství přešla na jiná místa ve vnitrozemí, někteří se během války přidali k odbojářům a padli.

Jak rychle se podařilo obnovit policii po válce?

Už v roce 1945 vznikl Sbor národní bezpečnosti, který měl vyřešit roztříštěnost, která tady ohledně policejních složek panovala. V rámci tohoto sboru se řada policistů vrátila na svá předválečná působiště. Zpočátku se muselo hodně improvizovat, pak se ale situace stabilizovala.

Jaké zločiny se v té době řešily?

Byla to hodně brutální doba. Řadu viníků se nepodařilo nikdy vypátrat. Například je zadokumentovaný případ vyvraždění obyvatel domu v Matoušově ulici. Zabity byly dvě rodiny včetně dětí, jedna fašistická, jedna antifašistická. Přežil to jen jeden z otců, který byl v té době v internačním táboře. Druhý byl zřejmě odvlečen. Někteří členové rodin byli uškrceni, jiní ubiti. Jednou z oficiálních verzí bylo, že šlo o pomstu werwolfů po prohrané válce. Nahrávalo tomu, že jeden z otců byl odvlečen. Podle druhé verze šlo o čin revolučních gard, protože se jednalo o dost zámožné rodiny. To také nelze zpochybnit, přestože se tělo pohřešovaného muže neúspěšně hledalo při exhumaci lidí, které gardy popravily v Hejnicích. Jak to ale bylo ve skutečnosti, se už nedozvíme.

zdroj: https://www.hradek.eu/page4.aspx?zaz=837-28810

Rok 1995,

tramvaje přes Fugnerku ještě nejezdí, ale z Blažkárny zbyl už jenom komín. Ale už jen na chvilku. Pěkně se to fotilo z dispečinku v Dunaji.

(archiv Boveraclubu)