Spolek přátel přírody v Liberci 1849 – 1945

Samotný počátek působení spolku spadá do roku 1848.
V druhé polovině měsíce listopadu se sešel majitel soukenické továrny Wilhelm Siegmund s obchodníkem Wenzlem Jantschem. Společně poté kontaktovali profesora  reálky, pátera Siarda Kosaka a hovořili s ním o svých plánech a záměrech. Z jejich návrhů vzešla myšlenka na založení Přírodovědného spolku pro Liberec a okolí (Naturforschender Verein für Reichenberg und Umgebung).39 Připravovaný spolek se měl podobat pražskému spolku Lotos (Naturhistorischer Verein Lotos), který založil Dr. F.A. Kolenatý.

Přírodovědný spolek pro Liberec a okolí se měl zaměřit na následující úkoly:
− vzdělávat své členy v přírodopise a ve vědách jemu příbuzných,
− šířit tyto znalosti mezi obyvatelstvem,
− provádět důkladný přírodopisný výzkum okolí Liberce

Výše jmenovaní pánové rozeslali oběžník a pozvali některé členy cŽivnostenského spolku. Společně s nimi i další občany města, od nichž očekávali především finanční pomoc. Poradu svolali do spolkové místnosti Živnostenského spolku (tzn. do reálky) na 8. prosince 1848. Dostavila se řada významných obyvatel města Na tomto setkání vysvětlil Wilhelm Siegmund přítomným shromážděným své záměry. Výsledkem jednání bylo založení spolku a rozhodnutí o vytvoření statut.
Tohoto úkolu se ujal Wilhelm Siegmund, ale pomáhali mu i jiní. Pro sestavení stanov však potřebovali nějaký vzor, a tak zkoumali uspořádání podobných společností. V této souvislosti se například profesor Kosak obrátil na pražskou společnost "Lotos". Sám W. Siegmund kontaktoval hned několik spolků, například Přírodovědný spolek v Drážďanech (Naturhistorischer Verein in Dresden), Přírodovědnou společnost ve
Zhořelci (Naturhistorische Gesellschaft in Görlitz) a Společnosti pro vlasteneckou kulturu ve Vratislavi (die Gesellschaft für vaterländische Kultur in Breslau).
Další shromáždění se konalo 14. ledna 1849. Na něm se navržené stanovy prodiskutovávaly a s malými úpravami byly schváleny. Zároveň se rozhodlo o jejich vytištění a o pokrytí nákladů s tím spojených pomocí subskripce (předplacení). Zájem o činnost spolku byl zpočátku veliký, proto se postupně přidávali další členové. První ustavující schůze spolku se konala 3. února 1849. Na této schůzi bylo zvoleno předsednictvo, které prozatím tvořil prezident Karl Ritter von Bundschuh, sekretář profesor páter Siard Kosak, inspektor a knihovník Dr. Gustav Bonté a pokladník Wenzel Jantsch. Na tomto zasedání bylo dále rozhodnuto, že 14. leden bude každoročně připomínán jako den schválení návrhu stanov. Dále bylo určeno, že spolek bude
odebírat odborné časopisy. Zpočátku měly kolovat mezi členy, protože knihovna nebyla ještě připravena k používání.
Spolek neměl mnoho finančních prostředků a zpočátku byl odkázán na pomoc příznivců. Mimo to neměl vlastní spolkovou místnost a byl tak závislý na spolkové místnosti Živnostenského spolku nacházející se v budově reálky. Spolek při hledání vlastních prostor našel pochopení u ředitelství reálky, které mu nabídlo k užívání další místnost ve školní budově. Vedení školy si totiž uvědomovalo, že z této spolupráce může získat řadu výhod jak pro školu, tak pro žáky.
Spolková místnost musela být nejprve upravena a vybavena potřebným nábytkem, aby se zde mohla konat ustavující schůze. Díky obětavosti členů byl vyřešen i tento problém a nedlouho na to byly prostory zasedací místnosti připraveny. Spolková místnost se postupně zaplňovala dary od členů samotných a částečně i úsilím ostatních milovníků přírody. Mezi dárci stojí na prvním místě za zmínku lékárník Filipp Hlasiwetz, který svým darem (74 kusů vycpaných ptáků a malé sbírce lastur) položil základ ke kabinetu přírodnin. Dále následovali prezident spolku Ritter von Bundschuh (64 kusů vycpaných zvířat), Neuwinger (15 kusů), Fr. Schmidt syn (9 kusů) a Wenzel Jantsch (6 kusů).

Členská základna v letech 1869 – 1888

Jak bylo uvedeno v kapitole Proměny stanov, byl spolek Naturfreunde velmi dobře organizovaný. V jeho čele stál prezident. Od roku 1869 do roku 1870 tuto funkci dočasně zastával továrník Wilhelm Siegmund. Ve stejném roce byla také zavedena funkce protektora spolku. Funkci vykonával hrabě Franz Clam Gallas.233 Řádným prezidentem spolku byl v roce 1870 zvolen lékárník Ludwig Hlasiwetz, který ve funkci setrval až do roku 1905.

K čestným členům spolku Naturfreunde patřili lidé, kteří se nzasloužili o rozvoj přírodních věd a lidé, kteří svou prací spolku významně prospívali.
K nim se řadili dlouholetí členové spolku, a to nejen za vytrvalou činnost ve prospěch spolku Naturfreunde. V roce 1869 bylo 8 čestných členů, v dalším již 11 a například v roce 1873 jich bylo zapsáno 13. Od poloviny 70. let 19. století se průměrný počet čestných členů pohyboval okolo 20. Mezi čestné členy v roce 1869 například patřili opat Strahovského kláštera v Praze Hironimus Freiherr von Zeidler, lékárník z Liberce
Philipp Hlasiwetz, knihkupec z Prahy L. Tempsky, bývalý prezident spolku Karl Ritter von Bundschuh z Prahy, soukromý vědec z Drážďan Ludwig Rabenhorst či profesor H. Göppert z Vratislavi.
Také v dalších letech nacházíme mezi čestnými členy zajímavé osobnosti (jak muže, tak ženy). Například:
− inspektor pro parky a zahrady E. Petzold z Muskau,
− vévoda Camille Philipp Josef Idesbald Rohan,
− hraběnka Clotilda Clam – Gallasová,
− farář Emanuel Gelinek ze Smilových Hor,
− knihovník říšského geologického ústavu Adolf Ritter von Senoner z Vídně,
− hospodářský rada Johann Seidemann z Grabštejna,
− profesor Heinrich Hlasiwetz z Polytechniky ve Vídni,
− farář Thaddäus Kotzura z Ouhonitz, bývalý ředitel reálky
− liberecký starosta Gustav Schirmer,
− ředitel spořitelny Philipp Schmidt,
− dvorní rada a prezident Hospodářské společnosti M. R. von Tommasini
z Terstu,
− továrník Wilhelm Sigmund,
− ministr vyučování Karl von Stremayr,
− ministr obchodu Johann R. von Chlumecky,
− ředitel obecné školy v Oblačné ulici Anton Wiede.

Ludwig HLASIWETZ, lékárník
(
18.10.1833, Liberec – 22. 2. 1908)
Ludwig Hlasiwetz pocházel z Liberce a jeho otcem byl známý lékárník Philipp Hlasiwetz, majitel lékárny "U zlaté koruny". Studoval na univerzitách v Praze, Jeně a Innsbrucku. Ludwig Hlasiwetz se věnoval řadě aktivit. Například v roce 1861 patřil k zakládajícím členům prvního německého tělovýchovného spolku v Liberci (Deutscher Turnverein). V roce 1862 převzal po svém otci vedení lékárny. O pár let později, roku 1865, se stal členem liberecké společnosti Union. Podílel se také¨na veřejném životě. Od poloviny 80. let zastával funkci městského rady, a také vedl oddělení pro zdravotní záležitosti. Z této funkce odešel až v roce 1904. Dále byl členem řady komisí, například zdravotnické, lesnické a školní.
Především však byl prezidentem spolku Naturfreunde, a to od roku 1870 až do roku 1905. Zasloužil se o rozvoj přírodovědného bádání. Dále přispěl ke vzniku a rozvoji přírodovědeckého muzea a Zimní hospodářské školy (zastával funkci obmana v kuratoriu této školy).
Za dlouholetou a obětavou práci ve vedení spolku mu byla v lednu 1895 udělena pamětní listina. Hlasiwetz se také zasloužil o vybudování vodovodu v Liberci. Nejen za tuto činnost obdržel v prosinci roku 1902 čestné občanství města Liberce. V roce 1912 mu byl na náklady spolku Naturfreunde postaven pomník v Lidových sadech .

Knihovna
Spolek VdN založil knihovnu hned v prvních letech své existence, která pak
byla nedílnou součástí sbírek a později muzea.
Zpočátku zde byly uchovávány tiskoviny, které věnovali vlastní členové spolku a také jeho různí příznivci.291 V pozdějších letech sem náležely publikace získané v rámci spolupráce s obdobnými spolky z domova i ze zahraničí. Dále všechen ostatní tisk, který spolek Naturfreunde nakupoval. Od roku 1870 přibyl také vlastní spolkový časopis.
Správu knihovny měl na starosti knihovník. V této funkci se vystřídalo několik členů.  O jejich pravomocech a možnostech využívání knihovny nás opět informují stanovy spolku. O nových přírůstcích v knihovně se dozvídáme z výroční zprávy knihovníka.
Navíc některé tiskoviny byly také uveřejňovány v oddíle "dary pro knihovnu". Z kapitoly o "Spolupráci spolku" s ostatními korporacemi vyplývá, že významným zdrojem přírůstků byly odborné časopisy a publikace, které spolek VdN dostával výměnou.
Knihovna byla důležitá také pro členy připravující se na přednášku. Nejen, že zde čerpali potřebné informace, ale také si zapůjčovali různé statě, studie a články, které poté doplňovaly přednášky.
Pro představu uveďme také rozsah knihovny. Například v roce 1881 knihovna obsahovala 131 děl ve 316 svazcích. Konkrétně zde byla obsažena díla s těmito tématy: anatomie a zoologie, botanika, mineralogie a geologie, zemědělství a zahradnictví, chemie a fyzika, matematika a geometrie, geografe a historie. Dále různé časopisy a mapy.

V roce 1920 například obsahovala již 113 přírodovědných děl v 1583 svazích a také 112 ročníků různých časopisů.
Sbírky v knihovně postupem let narůstaly, nebyly však tolik využívány, jak se původně zamýšlelo, a tak se jejich část v polovině osmdesátých let devatenáctého století stala součástí nové zřizované lidové knihovny (podrobněji viz kapitola 8.2. Kontakty spolku Naturfreunde v letech 1869 – 1938). Přesto byla funkce knihovníka zachována až do konce spolku. V pozdějších letech již v časopise nebyly uveřejňovány podrobné
zprávy o stavu knihovny. Bylo jen konstatováno, že knihovna dostává řadu časopisů od spřátelených spolků.
Knihovna se stala důležitou institucí a představovala významný prostředek při vzdělávání členů a hlavně obyvatel města.

Meteorologická pozorování
Další činností, kterou se spolek významně zapsal do povědomí veřejnosti, byla meteorologická měření a pozorování. Ta se však prováděla již řadu let předtím, než se touto činností začal systematicky zabývat právě spolek Naturfreunde. Pozorování probíhala jak v Liberci samotném, tak i v jeho blízkém okolí.
Dalším krokem byla instalace "povětrnostní budky" (Wetterhäuschen). Na této akci měl velmi významný podíl spolek VdN. Popud a hlavní iniciativa však vzešly od Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory. Vydatnou pomoc poskytlo městské zastupitelstvo a liberecká spořitelna. Akci spolek VdN podpořil také finančně.
Na krytí nákladů poskytl 100 zlatých.310 Další finance poskytli sami členové a také představenstvo spolku Naturfreunde. Povětrnostní budka pak byla postavena v roce1899 a poskytovala obyvatelům informace o aktuálním stavu počasí. Povětrnostní budka byla instalována v prostoru za radnicí a dodnes je funkční .

Ke čtyřicátému výročí nástupu panovníka na trůn navrhlo vedení spolku VdN – za souhlasu města – vybudovat nové náměstí v části nazývané "Alter Teich" (dnešní "Rybníček") a pojmenovat jej "Franz Josef Platz". S přípravnými akcemi a osazováním lip se začalo 24. října 1888. Práce byly dokončeny v následujícím roce. Když v říjnu 1891 císař Liberec navštívil, podíval se také do stejnojmenného parku a k činnosti
spolku se vyslovil pochvalně.336 Lípami a keři bylo také osázeno cvičiště u Rudolfovy školy a smrky a jasany vojenské cvičiště (Exerzierplatz). V červenci 1890 bylo v městském parku zřízeno dětské hřiště (Kinderspielplatz).337 V dalších letech se spolek podílel na upravení zahrady u vojenské nemocnice (Truppenspital - dnešní ZŠ Lesní)
Členové spolku Naturfreunde se také v letech 1889-1891 podíleli na úpravě okolí a vystavění nádrže nazývané Gondelteich (dnes Labutí jezírko).

Botanická zahrada

Botanická zahrada představovala další významnou aktivitu spolku Naturfreunde. Její vznik spadá do poloviny 70. let 19. století. Popud k jejímu zřízení vzešel od spolkuNaturfreunde. V roce 1869 vznikla nová sekce, "sekce osazovací a zahradnická" (Anpflanzungs–und Gartebausektion).391 Její součástí byla i později založená botanická zahrada. První impulsy a návrhy ke zřízení zahrady padly již na květnové schůzi spolku
roku 1870.392 Ze stanov již víme, že zamýšlená botanická zahrada měla pomáhat libereckým školám při výuce botaniky. Zároveň měla realizovat cíle spolku související s osazováním a výsadbou.
Postupem let se z ní stalo významné kulturní zařízení, které však během doby své existence prošlo řadou změn. Týkaly se jak pozemku, na kterém byla zahrada umístěna, tak materiálního zázemí (skleníky, atd.) a celé řady dalších záležitostí.
V dnešní době patří mezi významné botanické zahrady jak u nás, tak v zahraničí, hlavně díky složení a rozmanitosti svých sbírek.
První problém, který musel spolek vyřešit, bylo nalezení odpovídající parcely. Pro získání finančních prostředků na její zakoupení začal spolek Naturfreunde organizovat výstavy. První dvě výstavy, o kterých jsem již psala, se uskutečnily v roce 1870 (k těmto dvěma výstavám podrobněji viz kapitola 7.6. Výstavy spolku Naturfreunde).
Pro vznik zahrady byl rok 1870 neobyčejně důležitý. Na návrh Antona Jahnela, magistrátního rady, bylo na schůzi spolku 5. srpna 1870 rozhodnuto o zřízení botanické zahrady v Liberci.

Potřebný pozemek přenechalo spolku město v roce 1875. Tato parcela se stalan výchozím místem pro vytvoření spolkové zahrady (místo dnešního muzea, Masarykova třída) a také místem, kde byla vybudována školka a později spolkový dům.
S přípravnými pracemi se započalo hned na začátku ledna 1876. Městské zastupitelstvo schválilo bezplatné užívání pozemku již 18. ledna 1876. V tomto roce byla parcela ještě oplocena a vedení spolku rozhodlo, že pozemek bude dostatečně vhodný i pro umístění botanické zahrady. Rok 1876 se stal rokem vzniku botanické zahrady.

Na začátku 80. let 19. století začal spolek Naturfreunde uvažovat o vybudování skleníku, který by sloužil jako zásobárna rostlin použitelných pro další zkrášlování jinak nevyužitých míst v Liberci.404 Souhlas ke stavbě byl dán na prosincové schůzi roku 1883.

 V této záležitosti pomohl spolku Naturfreunde Johann Liebieg věnováním čtyř fotografií palmových skleníků z vídeňského Schönbrunnu. Spolek se nechal předlohou inspirovat a na počátku roku 1884 započal s jeho stavbou.

Skleník byl rozdělen na tři části. Ve dvou odděleních se pěstovaly rostliny a jedna část sloužila jako vstupní místnost. Především zde byly pěstovány "kobercové rostliny" (Teppichpflanzen).
Do stejného období spadá činnost "Komise pro slavnostní odhalení památníku císaře Josefa". Ta věnovala spolku Naturfreunde 350 zlatých. Spolek jich zpětně použil na osázení právě budovaného parku císaře Josefa. K výsadbě byly využity rostliny vypěstované v novém skleníku. Finální práce na skleníku byly dokončeny v březnu, a to i díky finančnímu přispění prezidenta VdN. Pro účely dalšího vysazování spolek
zhotovil ještě šest pařenišť, které byly využívány pro předpěstovávání.

V botanickém oddělení se nacházely například studenomilné a teplomilné rostliny, několik druhů orchidejí, rozličné byliny a dále celá řada kvetoucích a hlíznatých rostlin.

Po více než dvaceti letech existence čekala zahradu změna. Město totiž v roce 1895 rozhodlo, že na tomto pozemku bude postaveno muzeum (dnes Severočeské muzeum). Spolek Naturfreunde proto získal jiný pozemek. Nový areál pro zahradu spolku VdN byl nalezen za vojenskou nemocnicí (Truppenspital), v ulici Hlasiwetz– Straße (dnes je to škola v Lesní ulici). Botanická zahrada tam je stále.

Přírodovědecké muzeum

K dalším významným činům spolku Naturfreunde patřilo založení muzea. Členové chtěli z muzea vytvořit kulturně–vzdělávací instituci, která by pomáhala šířit
nejen zájmy spolku, ale podílela by se na propagaci města Liberce jako takového. V muzeu měly být shromažďovány především přírodopisné a přírodovědné předměty z blízkého i vzdáleného okolí.
Samotné spolkové muzeum vzniklo v roce 1879. Jeho vývoj však nebyl jednoduchý. Sbírky byly nejprve shromažďovány a uchovávány na nepříliš vhodných místech. Proto byl založen kabinet přírodnin, který se stal předchůdcem muzea.
Existence spolku samotného však nebyla od poloviny padesátých let 19. století do roku 1869 snadná, a tato situace měla vliv i na sbírky.

Sbírky sloužily jako učební pomůcky pro výuku přírodních věd ve školách.

Významným mezníkem při vytváření muzea byl rok 1875, kdy spolek v Liberci uskutečnil přírodovědeckou výstavu. Velký podíl na uspořádání této výstavy mě prezident L. Hlasiwetz. Výstava se konala od 29. srpna do 9. září 1875 v kreslírně mistrovského domu soukeníků v Liberci (dnes Sokolovské náměstí)

Dlouhotrvající přání VdN založit Přírodovědecké muzeum se naplnilo v roce 1879. Spolku vyšlo vstříc městské zastupitelstvo a dalo mu k dispozici tři místnosti ve třetím patře Rudolfova zaopatřovacího ústavu (v chudobinci, dnes ZŠ 5. Května).

Pro veřejnost byly sbírky zpřístupněny ještě v červenci téhož roku. Sbírky byly roztříděny a rozděleny správcem Antonem Schmidtem, učitelem měšťanské školy. V jedné místnosti byl archiv spolku a knihovna.
V další bylo zoologické oddělení a v poslední botanické a mineralogicko–geologické oddělení. V zoologické části byly konkrétně zastoupeny například tyto druhy: savci, ptáci, plazi, dále plazi a jiná zvířata uchovávaná v lihu, ryby, kostry zvířat, skleněné modely medůz a preparáty hmyzu. V druhé části muzea se například nacházely: velká sbírka lastur a měkkýšů od A. Schmidta, dále herbář hub, mechů a lišejníků, mořská
fauna a herbář děkana Menzela. Byly zde také nerosty, minerály, zkameněliny a různé
horniny aj.
Prezident Hlasiwetz usiloval od svého nástupu o vědečtější ráz a pozvednutí úrovně spolku. Odpovídala tomu i další zajímavá skutečnost. Byla jí návštěva proslule známého českého cestovatele Dr. Emila Holuba. Podnět k návštěvě a uspořádání přednášek tohoto afrického cestovatele vzešel právě od L. Hlasiwetze. Emil Holub navštívil Liberec během roku 1881 dvakrát.481 První přednášku uspořádal 2. ledna 1881
v restauraci na Střelnici (Schützenhaus) a hovořil v ní o Viktoriiných vodopádech na řece Zambezi. Zisk z přednášky činil 200 zlatých a bylo rozhodnuto, že si je ponechá na svou další cestu do Afriky. Spolek Naturfreunde zato obdržel od E. Holuba cenný dar, a to ptačí kožky, několik mořských korálů a také jeho knihu "7 let v Jižní Africe".

V roce 1897 zemřel bývalý prezident spolku Wilhelm Siegmund. V jeho soukromých sbírkách byla celá řada cenných a zajímavých předmětů. Jejich část byla následně darována právě Přírodovědeckému muzeu.

Shrneme-li nejvýznamnější počiny spolku Naturfreunde, patří mezi ně zejménpopulárně–naučné a vzdělávací přednášky, jak pro členy spolku, tak hlavně pro širokou veřejnost. Dále spolkový časopis vydávaný od roku 1870 až do roku 1938. Kromě odborné úrovně nám ukazuje i obecnou úroveň a preference spolku. K dalším významným počinům spolku, se kterými se můžeme setkat dodnes, náleží založení a udržování celé řady parků, alejí a sadů. Spolek tak vlastně vykonával placenou funkci správce městské zeleně. Nejvíce se však zapsal do povědomí zřízením dosud fungující botanické zahrady a Přírodovědeckého muzea. Povětrnostní budka umístněná za budovou radnice města je taktéž výsledkem práce členů spolku VdN.
Spolek Naturfreunde nebyl vždy ve své organizaci neměnný, ale měnil svoji strukturu nejen podle požadavků svých členů, ale i vlivem společnosti a jejím zájmem o určité věci. Tímto způsobem se od spolku během jeho existence oddělila jedna sekce a jedno oddělení. Z nich byly posléze vytvořeny spolky nové. Po odloučení nepanovala mezi spolky napjatá konkurence, ale VdN s nimi kontakty udržoval i nadále. Spolupráci koneckonců navazoval i s ostatními sdruženími v zemích Českých, v Rakousko–
Uhersku a postupem let se jeho vztahy rozrůstaly do celého světa.