Seidlův dům

Víte, zelené nanicovaté pidikoule ve velkých černých květináčích či ověšené lampy úplně nesplňují mou představu zeleně na náměstí (Dr. E. Beneše). Občas předsunuté terásky restaurací nějakou tu kytku také předloží, ale... Hotel Praha toho kdysi nabídl více na balkonech, kolem dokola se objevovaly květináče v oknech, před radnicí stály také stromky hned u vchodu, nemluvě o oknech a balkonu... A jinde? Reprezentantem zeleně v Liberci se bohužel stávají živořící platany v pytlích. Za stromky naproti kulturáku bych vraždil, to jsou indiánské kůly dobré akorát tak pro skalpování bílých tváří. Platan na místě kiosku na Soukeňáku je nápad hodný dvou šašků s lopatou na jednu fotku. Dále se město (často na webu Liberecké pindy) chvástá roštím na kruháčích a pomočenými hyacintami. Reputaci by možná napravily jiřiny v Zahradě vzpomínek, jenže tam aby si člověk bral slzák, basebolku a prostředky IPCHO. Za poslední rok je tam skutečně odporný bordel, kterým vesele prochází i hlídky Městské policie s bílou hůlkou. Kde najít radost nebo jedno pozitivní? No, zmíním něco, co se líbí jako nápad mě, ale asi ne ostatním – odkrytý jizerský potok v nové vilové části Masaryčky (i když končí brčálem). (Petr Ruprecht)

v roce 1833 sídlil Seidl v Pražské ulici, v roce 1855 v hostinci U Řetezu