Nerudovo náměstí a okolí
NERUDOVO NÁMĚSTÍ (1901)
Toto náměstí, kdysi nazývané Hrnčířské, vzniklo ve druhé polovině 18. století při založení Filipova města a sloužilo dlouho jako tržiště. Jedním z mála domů, který si zachoval původní podobu, byl dům čp. 106-I, na snímku vlevo. Postavil si ho pro sebe roku 1772 významný stavitel Johann Josef Kunze. Ještě roku 1858 byl jediným domem stojícím na této straně náměstí a sloužil jako kasárna pro c. k. finanční stráž. V devadesátých letech 19. století dostal vpravo přístavbu, ale jeho celkový klasicistní vzhled zůstal zachován. Současně v něm byl otevřen hostinec Černý kůň. Snímek zachycuje stav nedlouho po provedených úpravách, na vrcholku štítu vidíme symbolickou figuru vzpínajícího se koně. Ve dvoře hostince vznikly rozlehlé stáje bro potahy poštovních vozů, jež se odsud vydávaly na cestu do Prahy.
Vedlejší
třípodlažní dům čp. 383-I postavil roku 1869 už v novorenesanční podobě
jiný liberecký stavitel Ferdinand Scholze. Až do výstavby nové soudní
budovy (1877) zde byl umistěn c. k. okresní soud. Později v něm byly
pouze byly a dům dostal ještě jedno podlaží.
Vedle, na rohu dnešních ulic Voroněžské a U Náspu, postavil Adolf Bürger pro továrníka Kahla obytný dům (čb. 546-I), jehož nároží zdůrazňuje ankýř ukončený dlátovitou střechou.
Úplně
napravo, na severní straně náměstí, stojí dvoupodlažní dům čp. 102-I. V
roce 1861 dostal do ulice U Náspu přístavbu, v níž byla umístěna
barvírna. Novorenesanční vzhled mu roku 1884 vtiskl rovněž stavitel Adol
Bürger.
(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Černý kůn
je restaurace, která fungovala již v roce 1782, v současné době funguje, byť její interiér vypadá zcela jinak
Zaniklé hostince "Bílá labuť a Bergmannův hostinec
Velmi starý hostinec "Zum weissen Schwann" (čp. 83-I), jehož název se uvádí již v roce 1801 ("Schwanwirth", lidově zvaný "Bei Muckern". Za ním v příčné Řeznické ulici "Bergmann´s Gasthaus" (čp. 111-I)
zdroj: Jiří Bock - "Liberecké hospody do konce c.k.monarchie, 2022
dole je budova pošty, na které už dnes není věžička, na střeše jsou po ní zbytky zdiva. (komentář Luboš Mencl)
Po prusko-rakouské bitvě u Liberce 21. 4. 1757
byli ranění vojáci převážení do lazaretu (nejspíš místa původní liberecké střelnice) na dnešním Nerudově náměstí. Tam umírali na následky zranění, a naneštěstí i v důsledku epidemie břišního tyfu. V roce 2011 zde byl objeven hromadný hrob a nelezeny ostatky cca 25letých mužů a malá dětská rakev.(zdroj: Michaela Bradáčová - kniha Bitva u Liberce)
(archiv Petr Ruprecht)
Jde o oběti bitvy konané 21. dubna 1757 mezi rakouskými a
pruskými vojsky. V Liberci se bojovalo na několika místech," upřesnil
Petr Brestovanský, archeolog Severočeského muzea v Liberci.
Na
Keilově vrchu řádila dělostřelecká baterie, v místě dnešního gymnázia s
přiléhavým názvem Na Bojišti, operovalo zase lehké polní opevnění. "V
Karlinkách byli zakopaní granátníci," upřesnil znalec historie
Brestovanský.
Na Nerudově náměstí pochovali vojáky, kteří
podlehli zraněním z bitvy v polním vojenském lazaretu. Podle
historických pramenů jich zde leží 897.
"V roce 2002, při havárii
vody, a o rok později jsme několik hrobů vykopali. Na dvou metrech
leželo třináct koster, objevili jsme například i knoflíky z kazajek,"
uvedl archeolog. Nacházejí se zde i staré vodovodní řady, dřevěná
potrubí, studny a kašny.
Hroby chtějí archeologové prozkoumat a
nejlépe ponechat na místě. "Pokud inženýrské sítě z projektového
hlediska nepůjdou postrčit dále, musíme je vyndat," podotkl
Brestovanský. V tom případě by je chtěl uložit a připomenout na pietním
místě přímo na náměstí.
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/v-liberci-nasli-pod-namestim-devet-set-hrobu-vojaku-z-18-stoleti.A110518_171843_liberec-zpravy_oks
Proměna Nerudova náměstí (1961, 1994)
Na místě starých domků v
popředí prvního snímku začaly být v létě 1962 hloubeny libereckými
Pozemními stavbami základy pro novou telekomunikační budovu, navrženou
Stavoprojektem Praha (arch. F. Kovář). Výkopové práce se protáhly,
protože žulové podloží ležělo hlouběji, než se předpokládalo. Objekt má
čtyři nadzemní a dvě podzemní podlaží první telefonní stanice s
pětimístnými čísly byly na ústřednu připojeny 29.9.1966. V březnu 1976
vyzvedl vrtulník na střechu parabolickou
anténu pro nově budované radioreléové telefonní trasy. Po instalaci
maďarského zařízení zde otevřel ministr spojů 21.12.1977 první
automatickou telefonní ústřednu v ČSSR. Stanice zajišťuje styk pro
okresy Liberec, Jablonec a Česká Lípa.
Spojení umožňovaly dvě
místní ústředny o kapacitě 12900 účastníků, jeden meziměstský uzel,
radiouzel rozhlasu po drátě a zesilovací stanice. V letech 1993 - 94
byla provedena kompletní oprava a zateplení vnějšího pláště budovy.
Výkon stanice se zvýšil instalací nové digitální ústředny systému AGATEL
S 12, která umožnila v první etapě napojení dalších dvanácti tisíc
účastníků. V roce 1996 byla kapacita znovu rozšířena dalších 8 000
přípojek.
(zdroj Kniha o Liberci, 1996)
Za těch 24 let od napsání tohoto článku se svět posunul trošku nějam jinam 😉
z libereckého adresáře roku 1926.
Firma Metzner & Co., lajntuchy a tepichy (včetně pravých perských z importu!), avizuje svou luxusní prodejnu v "Schützengasse 22". To by dnes odpovídalo ulici 5. května - ale kde přesně?
Ten Metznerův dům - amfory na střeše, zdobná okna v patře, prý až devět výkladních skříní - mi není vůbec povědomý a na číslování domů z roku 1926 se dnes člověk nemůže automaticky spoléhat. Musí se to odhadnout z detailu obrázku, kde jsou vidět dva sousedi.
Krátké hledání v satelitním snímku naznačuje, že dva sousední domy sice dodnes stojí a mají se k světu, ale Metznerův výstavní obchod bohužel nahradila jakási nevzhledná šedá krabice. Anebo... že by to byl von, zmrzačen běsy socialismu?
(autor příspěvku Tomáš Cvrček)
Kavčí ulice
(archiv O.Musil).
Liliová ulice vedle Šalďáku -
a pamatujete na starého pána, tuším že se jmenoval Zderadička, opravoval zde boty. Nedával stvrzenky, anžtož si všechny lidi pamatoval. Krásně to tam vonělo. Tenkrát snad jediný živnostník v Liberci. (autor příspěvku Jaroslav Vondra)
Frajeři měli boty šitý u Zderadičky a menší frajeři pak alespoň zvýšený podpatky. Dával tam i podkůvky (Petr Martínek)
Pamatuji, asi poslední živnostník v Liberci. Antonín Zderadička. Bohužel jsem byl ještě mladej na to, abych si nechal šít boty, tak jen oprav. (Dan Lucky)
Ano
byl to pan Zderadička,pamatuji ho také a jestli se nepletu tak jeho
paní prodávala v mlékárně, ktera byla kousek pod opravnou, v tom
výklenku na zastávce tramvaje. Tuším,že měli dceru,kterou si tak nějak
vybavuji též. (Věra Kočová) Dceru Květu a syna Tondu (Eva Procházková)
Už jsem to úplně zapomněla. Ano kus červené stvrzenky nalepil na podrážku a druhou část nám dal. a ta vůně. (Eva Březíková)
Voroněžská ulice 1329/13
(archiv Ladislava Šípa)
