Zelené údolí, Mojžíšův pramen, Pivovarská restaurace, U Prasete
Restaurace Zelené údolí
Do konce II. světové války byla vyhledávanou atrakcí pro návštěvníky ze širokého okolí. U restaurace byl hudební altán a menší rybníček přemostěný lávkou. Hosté se projížděli na lodičkách. V padesátých letech byl v objektu internát pro narušenou mládež a později kartografický ústav. V devadesátých letech přestavěn na hotel.
(zdroj: František Jelínek - Obrázková kronika Vratislavice nad Nisou dříve a dnes)
Těsně
po druhé světové válce ji převzal Alois Pacák a Eliška manželka s dětmi
Zdenek a dcerou Jaroslavou v neposlední řadě s babičkou Hurdálkovou. Do
konce války měli hospodu v Nymburce u Labe. Ovšem bombardování
američanů, zlikvidovalo i jejich pohostinství. Odstěhovali se tedy do
Liberce. Byl konec války. Pacák převzal Zelené 'Udolí ale už nebyl
vlastníkem. Majitelem byl stát a nikdy mu nedovolili Zelenáč koupit.
Využíval poválečné pohody a jeho humor byl násobný. Na onom rybníku
vyráběl čluny z vyhazovaných leteckých náhradních nádrží. Některé
podélně půlil a půjčoval je jako kanoe. Samozřejmě,..v tom se málokdo
udržel na hladině, takže lidé padali do vody a Lojza se smál a smál se
dlouho, protože humor miloval. Po r.1948 mu stát Údolí odebral a šel
dělat do slepičárny a po krátké době do lomu na Králově Háji. (komentář Zdeněk Man)
Zelené údolí
rok 1979 (Archiv Kateřiny Odrážkové (fota po tatínkovi) ) a současnost
V
objektu byly byty, moje maminka tam vyrostla. Stát je vystěhoval
původně kvůli jakési těžbě, ze které nakonec sešlo. Pak tam byl v 90.
letech ten hotel a teď je to okolí úplně zkažené necitlivou zástavbou (komentář Lea Blossom)
Název stavby: Rekonstrukce a dostavba stávajícího objektu Rezidence Zelené údolí (2013)
Místo stavby: Liberec - Rochtice
Investor: soukromá osoba
Architekt (autor): SIADESIGN Liberec s.r.o.
Generální projektant: STORING s.r.o.
Proj. stavební části: STAVAŘI s.r.o.
Stupeň dokumentace: Realizační projekt
Popis:
Účelem
a funkcí projektu je rekonstrukce a dostavba stávajícího objektu
Rezidence Zelené údolí. V současné době stávající objekt slouží jako
hotel a nachází se v části města Liberec - Rochlice, v prostředí
nádherného parku s umělým jezírkem. Záměrem investora je změna
stávajícího hotelu na dům s bydlením hotelového typu. Investorem
požadované zvýšení ubytovací kapacity si vynutilo dostavbu nového domu,
který bude rovněž sloužit k bydlením hotelového typu. Umístění dostavby
se snaží v maximální možné míře respektovat hodnotu parku a chránit
existující zeleň. Projektová dokumentace se zabývala dostavbou nového
objektu.
zdroj: https://www.stavari.eu/cz/reference/?refID=73
Historie Mojžíšova pramene
Leží v masivu Císařského kamene, jižně od Vratislavic nad Nisou. Do roku 1876 neměl pramen jméno. Chodívala tudy sice procesí na poutě do Milířů, na stromech kolem cesty visely svaté obrázky, ale jinak byl les u studánky opuštěn. Roku 1876 sešla se v jedné z Vratislavických hospod veselá společnost, ve které seděl majitel lesa s poutnickou studánkou. Společnosti kraloval maličký švec Anton Scholze.Švec, se začal vychloubat "Vsaďte se, že se posadím se sudem piva k prameni a prodám ho!". Sázka byla přijata a příští neděli poutníci vypili ne jeden ale dva sudy. Hostinskému Wundrakovi, jehož pivo švec prodával, se obchod zalíbil: pronajal pozemek u pramene a postavil tam dřevěnou boudu. Švec vymyslel přitažlivé jméno MOJŽÍŠŮV PRAMEN a začal prodávat.Návštěv přibývalo a dosáhly vrcholu roku 1880. Za kvetoucím obchodem přilétali tažní ptáci: potulní obchodníci, boudaři, hudebníci. Tehdy praskla struna trpělivosti, protože Mojžíšův pramen se stal trnem v oku mnoha lidem - okolním hostinským kazil obchody, rolníkům ničili výletníci louky a les. Přes protest majitele byl podnik zakázán.Řádně byl povolen až za čtyři roky. Nový nájemce postavil zděnou budovu a ta přetrvala až dodnes.
Bohužel známý cíl výletníků byl trvale uzavřen na konci roku 2021.
Z knihy O jizerských horách - Miroslav Nevrlý
Mojžíšův pramen
Když už jsem jel dnes kolem... Hans Oldskull.
pozn. sehnat fotku hospody, obchodu atd. že 70. a 80.let je jinak než ze spisu soudu nebo kriminálky skoro nemožné. Objektivem kriminalistického technika zachycené vloupačky nám uchovaly historii (Petr Kolín)
U Prasete
V roce 1876
si Turnverein Eintracht (Tělocvičný spolek Svornost) na levém břehu
Nisy zřídil malinkou tělocvičnu.
V roce 1929 byla rozšířena a přestavěna. Svému účelu pak sloužila až do konce války, po ní v ní bylo sběrné středisko pro odsun německých obyvatel. Poté chátrající budovu využívali loutkoherci: v sále se od dubna 1948 hrávala nedělní představení pro děti. Značný zájem Vratislavických pak nadšené ochotníky motivoval ve snaze přestavět tělocvičnu na opravdové divadlo. To se s podporou národního podniku TOKO nakonec skutečně podařilo a vznikla zde scéna určená sice předně pro ochotnický soubor, ale hostovali na ní i herci zvučných jmen, například Zdeněk Štěpánek či Vlasta Burian. Vratislavické divadlo ovšem v 60. letech prohrálo souboj s novým fenoménem - televizí. Z objektu se nejprve stalo skladiště a po poškození střech zatékáním byla budova v roce 1976 zbořena. Po vratislavickém divadelnictví zůstaly jen vzpomínky.
(zdroj: https://www.vratislavice.cz )
Cukrárna na Dlouhomostecké
Pivovarská restaurace
