Procházka po Vratislavicích minulého století
Většina fotografií ve složce Vratislavice nad Nisou je ze stránky:
Vratislavice-Maffersdorf''
a jsou označeny tímto logem.
Ani kdybychom se rozkrájeli, nemáme už šanci některé věci ve Vratislavicích uvidět stejně jako naši předkové. U dřevěných
chalup to pochopíme, ty léty zpráchniví; tesaříci a houby je rozežerou. U kamenných domů už je naše představivost horší: ty se nevypaří tak
snadno. A přesto jich z Vratislavic za poslední půlstoletí zmizelo, někdy ustoupily větším stavbám, ale převážně byly bořeny pro zchátralost.
Za všechny můžeme zmínit třeba bývalou obecní krčmu, na jejímž místě dnes u zdravotního střediska stojí garáže. Jak už jsem několikrát připomínal - nejhůř porozumíme zániku cest. Těžko se to chápe: od dětství si pamatujeme, jakými směry nás vozily maminky v kočárcích, jak se nad našimi hlavičkami míhaly koruny stromů v alejích. A že jich zmizelo, rozplynuly se cesty v polích i celé části ulic... (text - Marek Řeháček)
archiv Emil Karkoš
Vratislavice nad Nisou - Nová Ruda v roce 1915
Pohled od severu ze Starého Harcova na Vratislavice nad Nisou. V roce 1840 zde byl postaven první dům a protože se tak stalo na nově odlesněné půdě (německy die Rode), dostala podle toho tato část obce i jméno (česky mylně Ruda). V popředí pohlednice tištěné roku 1915 je při dnešní "hraniční" Kunratické ulici hostinec čp. 185 Stadt New York, činný pod téměř stejným jménem ještě dlouho po roce 1945. Dnes je v domě pekařství a cukrářství U Bláhů, studio komplexních služeb i byty. Zastávku zde má linka č. 22 městských autobusů. Mohutný dům vlevo na obzoru je secesní budova bývalé obecné školy císaře Františka Josefa na Nové Rudě ve Sladovnické ulici čp. 309. Byla postavena roku 1903 libereckým stavitelem Ernstem Scháferem a děti se zde učily až do roku 1967. Poté v ní byla Učňovská škola obchodní, později se tady učili kuchaři a číšníci. Dnes je zde Střední umělecká škola a grafické studio.
Není to tak dávno kdy se stavělo, aneb po čtyřpruhu alespoň na Kunratickou.
(foto František Zikmund)
Řeznictví Staatz-Richter.
Vedle vpravo, mimo záběr, je lékárna a dnes podél
tohoto domu, jak stojí to auto, vede tramvajová trať Liberec - Jablonec. (archiv L.Janků)
To si tak říkáte, kdo tam asi bydlel? Nebo co tam bylo v roce 1947?
(autor příspěvku Ondřej Marčák)
Výroba pohlednic a barvení před 100 lety
Panorama Vratislavic ,škola a elektrárna
Každá pohlednice má u kolébky mnoho sudiček a jen málokdo si uvědomuje,
že musela projít desítkami rukou, než spatřila světlo světa. Na začátku
řady lidí, kteří ji uvedli do života, stojí vydavatel (nakladatel). To
je nejdůležitější osoba, neboť nese odpovědnost za realizaci a - pokud
nepracuje pro objednatele - rovněž za finanční pokrytí výroby. Následuje
grafik a u zdobených pohlednic nemůže chybět ani výtvarník - grafik.
Pak je třeba vyrobit polygrafické matrice a provést vlastní tisk. Hotové
pohlednice se někdy ještě dále upravují.
Samozřejmě, že v praxi se
tyto činnosti pokud možno spojují a třeba fotograf je zároveň
výtvarníkem a vydavatelem, tiskárna do sama vyrábí matrice apod. Aby
dopisnice splnily své poslání, musí se přes distributory dostat k
pisateli a odtud prostřednictvím pošty k adresátovi. V některých
případech uzavírá celý cyklus teprve sběratel.
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
Stará vratislavická krčma
č. p. 29 (47) stávala na louce vedle prostřední vily, na místě, kde dnes najdeme jen garáže u malého parčíku. Zde se odehrávaly všechny venkovské rituály, z štítového okénka byl na sv. Jakuba shazován živý kozel. Archiv Ondřej marčák
Hospodu Zur Linde čili U Lípy
provozoval šenkýř Fritz Wundrak v dnešní Prosečské ulici,
nepříliš daleko od zaniklé železniční stanice Vratislavice-Kyselka. Členové studentského spolku Tuiskonia,
kteří se zde pravidelně scházívali, ji překřtili na die Butte čili Putna. Z Putny do současnosti bohužel nic nezbylo,
krásný dům s mansardovou střechou byl zbořen někdy po válce. Spolek veselých Tuiskonů ovšem doposud
připomíná poněkud omšelý pomník na vratislavickém hřbitově.
2014 - uprava tratě.
(archiv Jaroslav Eliasek)
Josef Hiebel
Josef Hiebel z Harcova byl fotografem Vratislavic nad Nisou. Reichenberger Zeitung uvádí v únoru roku 1910 informaci, že liberecký komorní fotograf Ferdinand Stracke opouští svůj vratislavický ateliér nedaleko hostince U Města Drážďan (Zur Stadt Dresden) a novým majitelem ateliéru se stává Josef Hiebel. Lze předpokládat, že Hiebel působil ve Vratislavicích do třicátých let 20. století. Hiebel nechyběl např. při zachycení slavnostního odhalení pomníku padlým ve Vratislavicích v roce 1926.Hiebelův ateliér se honosil přívlastkem "ateliér pro moderní fotografie". V jeho nabídce nechyběla portrétní tvorba, svatební, rodinné fotografie, zachycování spolků a skupinové fotografie, stejně tak krajiny, komerční předměty, to vše v uměleckém provedení za solidní ceny. Také nabízel zvětšeniny dle předlohy. Otevřeno dle inzerce měl od časných ranních hodin do večera včetně nedělí a svátků. Provoz ateliéru byl v čp. 57, objekt dodnes stojí, tehdy známý hostinec stál naproti přes silnici (čp. 60).Před Hiebelem nejspíše ve stejném ateliéru provozoval své fotografické služby Anton Schlar, který zde fotil zhruba do první dekády 20. století. Byl to fotograf pro Vratislavice a Rochlici, což uváděl na svých vizitkách, krásně vyvedených v secesním stylu s rostlinnými motivy. V Rochlici měl ateliér u nádraží, ve Vratislavicích odkazoval na hostinec U Města Drážďan.
Honosná Bartlova vila Tanvaldská č. p. 95
v Tanvaldské ulici ve Vratislavicích postavená počátkem 20. století je už od roku 2006 minulostí. 31. března 2006 totiž došlo k sesuvu obvodové stěny na přilehlý chodník a tak se ve správním řízení s majitelem rozhodlo o úplné demolici vily.
Vratislavický zpravodaj 5/2006.(Luboš Janků)
Zámecký park ve Vratislavicích před renovací
nebo spíš před úplným znovuobnovením. Byla to tragédie.Vratislavický zpravodaj 10/2004. (archiv Luboš Janků)
Hostinec u Zlaté hvězdy
Část domu ještě stojí. Je však značně přestavěna. Zadní část co byl taneční sál vyhořela a nebyla obnovena. Stojí na křižovatce ulic Kořenovská a Tanvaldská (autor příspěvku Fotočas Mirek , komentáře Ondřej Marčák)
Co tam je teď a kde přesně to je. Na toulkách vratislavickými ulicemi II. Vratislavický zpravodaj. Ze sbírky pana Procházky. ( A taky Renobar (a Gól) a obchod domácích potřeb. Kovárna byla mezi domy.) (archiv L.Janků)
Richard Krüger
Dalším fotografem, který působil na území Vratislavic nad Nisou, byl Richard Krüger (Foto Krüger). Do učení šel někdy okolo roku 1888, v 90. letech 19. století si pak založil ateliér ve Vratislavicích. Během první světové války se přesunul do Karlových Varů a Chomutova. Na sever se naštěstí vrátil, i když už ne do Vratislavic, v Liberci otevřel svůj rozšířený podnik a působil v něm až do konce druhé světové války. Jako fotograf se věnoval klasické portrétní tvorbě, focení podkladů pro pohlednice, později se specializoval jako sportovní fotograf (často zachycoval různé závody, spolkové soutěže, vznikly fotky plné pohybu a dynamiky), od konce 30. let 20. století fotil i pro tzv. Gaulichtbildstelle - náplní byla fotografie německé propagandy pro noviny a časopisy. Vraťme se ale do fotografových začátků, roku 1899 (rok po svatbě) se neblaze proslavil při focení vratislavického Zámečku. A. Ginzkey ho požádala o večerní fotografování lampionového průvodu k slavnostnímu uvedení vily. Se zakázkou mu pomáhal kamarád, který za ním přijel z Žitavy. Z focení se však stala noční můra. Při držení magneziových lamp, obdoba dnešního blesku, se přítel nadýchal magnéziového prášku a při zažehnutí světel došlo k neštěstí. Prášek v ústní dutině explodoval a rozdrtil mladému muži hlavu, na místě byl mrtev. Řemeslo fotografa ne vždy přinášelo jen slávu.
(autor příspěvku Ondřej Marčák)
