Lidové sady















Honosná zahradní restaurace byla vybudována z iniciativy města, nicméně
nemalou měrou se na ní podepsala rovněž rodina místních textilních
magnátů Liebiegů. Pro plánovanou novostavbu byl zvolen pozemek s
restaurací Belveder, která již nevyhovovala potřebám dynamicky se
rozvíjejícího města a o nahrazení dožívající stavby bylo rozhodnuto na
zasedání městské rady 1. září 1897. Tehdy byla ustanovena komise ve
složení Ferdinand Felgenhauer, Franz X. Daut, Adolf Kaulfers, Emanuel
von Scheure a Adolf Schmidt, která vypsala následující rok
architektonickou soutěž. V ní zvítězil liberecký stavitel Adolf Horn,
jehož romantizující návrh nejlépe odpovídal vypsaným podmínkám. Ukázalo
se však, že odhadované náklady vysoce převažují finanční možnosti města a
proto bylo po řadě jednání 6. března roku 1900 sice rozhodnuto o
stavbě, ovšem pod podmínkou že projekt musí být přepracován tak, aby se
snížily náklady na realizaci. Ve formálním řešení objektu Horn vycházel
z německé neorenesance, blízké místnímu naturelu, nicméně předložený
výsledek působí poněkud rozpačitým a těžkopádným dojmem. To byl také s
největší pravděpodobností důvod, proč se do stavby vložil Heinrich
Liebieg, který v roce 1900 požádal o posouzení návrhu architekta Josefa
Schmitze, který pro něj v téže době navrhoval obdobně koncipovanou
nedalekou výletní restauraci, dnešní Libereckou výšinu.
Hornův návrh se s největší pravděpodobností s kladným ohodnocením
nesetkal a tak na popud Heinricha Liebiega Schmitz vypracoval vlastní
projekt ovlivněný renesanční a barokní architekturou. Ačkoliv zůstalo
zachováno původní hmotové rozvržení vítězného návrhu, Schmitz budovu
pojal osobitým, tvůrčím způsobem, na hony vzdáleném Hornovu
šablonovitému eklektismu. Příznačným rysem je stylová pluralita, která
zde na rozdíl od těžkopádného Hornova návrhu působí přirozeně rostlým
dojmem, neboť architekt využil svou perfektní znalost principů i
tvarosloví historické architektury. Dominantou hlavního průčelí
obráceného do městského parku je excetricky situovaná mohutná válcová
věž s přisazenou menší schodišťovou věžičkou a barokizujícím hlavním
vstupem se supraportou. Hlavní průčelí kryté mansardovou střechou
provzdušňují arkády, v patře rytmizované pilastry a ukončuje ho masivní,
symetrický rizalit. V dispozičním řešení objektu se uplatnila skladba,
kterou posléze aplikoval i Jakob Schmeissner. Pozoruhodný návrh lze s
odstupem času označit za nejzdařilejší příspěvek ke stavbě zahradní
restaurace, nicméně komisí nebyl opět přijat. Proto Schmitz se souhlasem
Heinricha Liebiega navrhl účast svého mladého spolupracovníka Jakoba Schmeissnera, jehož projekt byl akceptován a posléze realizován. (zdroj: https://liberec-reichenberg.net/stavby/karta/nazev/134-lidove-sady-variantni-navrh?fbclid=IwAR3eh-gjA59FlanFVGsr1KNq4l1lyljTbamD5pA3Fh0YTJn19I1HwNrlDxU )




Lidové sady v roce 1930 a 2001
24. května 1874 otevírá liberecký restauratér Emil SIEBER, nájemce restaurace Obecní dům na Staroměstském náměstí, která musela ustoupit výstavbě nové radnice, v lesní osadě SIEBENHÄUSER - SEDMIDOMKY na rozhraní Liberce, Ruprechtic a Harcova, v místě dnešní budovy Lidových sadů, novou výletní zahradní restauraci BELVEDÈRE s kapacitou 2 000 míst. 1. září 1897 městská rada rozhodne, že BELVEDÈRE již nevyhovuje reprezentativnímu vzhledu této části Liberce a jejímu významu. Rozhodne tedy o odkoupení této restaurace a následné výstavbě zcela nového objektu s vyhlídkovou věží a velkým sálem. Zřízená komise vyhlásila soutěž architektů na vybudování společenského centra lázeňského a rekreačního komplexu Reichenberger Kuranstalt - Liberecký léčebný ústav (1901-1937), který měl v této oblasti vzniknout. Vítězný návrh architekta Adolfa Horna přesahoval finanční možnosti města a měl být rozhodnutím rady přepracován. Vlivný liberecký továrník Heinrich Liebieg jej dal k posouzení respektovanému norimberskému profesorovi Josefu Schmitzovi, který navrhl ještě přizvání svého kolegy Jakoba Schmeissera zabývajícího se užitím moderních secesních prvků ve stavitelství. Komise návrh přijala a došlo tak k zajímavé spolupráci tří bezesporu špičkových projektantů. Výsledný projekt tak kombinoval jejich práci - dispozice dle návrhu Adolfa Horna, hmotové rozvržení Josefa Schmitze a konečné architektonické ztvárnění Jakoba Schmeissera. Starosta města MUDr. Franz Bayer projekt podepsal a stavbě již nic nebránilo. Značně rozsáhlá stavba se znaky romantismu a prvky nastupující secese byla podle konečného projektu norimberského architekta JAKOBA SCHMEISSNERA vybudována libereckým stavitelem ADOLFEM HORNEM v letech 1900 -1901. Restaurační budova VOLKSGARTEN je 30. listopadu 1901 v 10 hodin slavnostně otevřena a uvedena do provozu. Název VOLKSGARTEN se již původně vztahoval k veřejnému parku. Po druhé světové válce název Volksgarten zcela zmizel a pro tuto část města se začalo používat pojmenování Lidové sady. Budova sloužila nadále různým kulturním a společenským aktivitám města. V roce 1955 byla předána Ministerstvu národní obrany a stal se z ní Armádní dům, krátce nesla také název Dům osvěty. 30. prosince 1956 převzal budovu Park kultury a oddechu v Liberci, který se stal největší a zastřešující kulturní organizací města. Působil v areálu až do svého zániku 31. prosince 2000. 1. ledna 2001 se areál vrací ke svému názvu LIDOVÉ SADY a je jako kulturní a společenské centrum provozován společností Kulturní služby Liberec s.r.o. . 1. července 2011 přebírá správu areálu liberecká Zoologická zahrada, činnost centra zůstává zachována v celém rozsahu. Kulturní a společenské centrum LIDOVÉ SADY se stává střediskem příspěvkové organizace Zoologická zahrada Liberec.
(zdroj Čtveráček, Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomnotí)













Nejvýznamnější budovou libereckého oddychového areálu Lidové sady je stejnojmenná restaurace se sálem, otevřená slavnostně 30.listopadu 1901. Sál o kapacitě asi 1000 osob sloužil nejen koncertům a plesům, ale byl i svědkem mnoha důležitých událostí v historii města, např. volby prohitlerovského starosty za okupace a nebo komunisty zinscenovaných veřejných procesů v padesátých letech. Po druhé světové válce zde krátce sídlil Dům osvěty a Armádní dům. Od počátku roku 1957 sloužil celý komplex Parku kultury a oddechu, který zde vybudoval rozsáhlý přírodní amfiteátr v roce 1951 a dětský koutek. Vyhlídková věž, vysoká 32 m, je po rekonstrukci od roku 1998 opět přístupná veřejnosti. Také zahrada znovu ožila různými akcemi.







































Lidové sady v roce 1910 a 2001 .
Centrem liberecké oddechové kultury se stala ještě před vybudováním městského parku zahradní restaurace Belveder, zřízená již v roce 1874, na kterou roku 1901 navázal komplex budov Lidových sadů, jehož projektantem se stal dvorní architekt Liebiegů Jacob Schmeissner z Norimberku. Ještě před postavením areálu sem od roku 1897 vedla první tramvajová linka. Po dlouhá léta sloužil areál Lidových sadů jako jediné kulturní centrum města, když na počátku 50. let bylo nedaleko zřízeno letní divadlo, začínající svoji existenci vystoupením Alexandrovců roku 1951 a končící neslavným koncem, který přivodil rockový koncert Johnyho Hollydaye roku 1967. Po dostavení Domu kultury a Kolosea se řada kulturních akcí v 80.letech přesunula tam. Po postavení Home Credit areny je situace zase úplně jiná.
(zdroj Čtveráček, Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomnotí)












































Městský park v Lidových sadech kolem roku 1910
Pohled z cesty, která je dnes součástí areálu zoologické zahrady, na
budovu PKO (1901) a někdejší ozdravovnu nemocenské pojišťovny (1904) , v
současné době Cafe Kristián.