Vyjádření ředitele zoo Liberec MVDr. Davida Nejedla k článku o ukončení chovu bílých tygrů v zoo Liberec:11.9.2018

Zoologická zahrada Liberec v tomto týdnu čelí bouřlivé reakci médií i veřejnosti.

To vše vyvolal článek o ekonomice zoologických zahrad, který s ředitelem zoo, jako dlouholetým odborníkem (slova redaktorky při sjednávání schůzky), přijela z Prahy udělat redaktorka ekonomické rubriky MF Dnes. Respektive nevyvolal jej ani tak článek, jako jeho nadpis, který nemohl ovlivnit ani ředitel zoo, ale úplně ani sama redaktorka. Noviny se musí prodávat a tak o nadpisu rozhodují vedoucí rubrik, zodpovědní za atraktivitu a prodejnost.

Vedení zoo respektuje názory svých návštěvníků včetně hokejových fanoušků, extrémních milovníků divoké přírody i všech Liberečáků, kteří žijí své občanské životy a "konzumují svou zoo" z mnoha dalších úhlů pohledu. Jim se především zpovídá ze svých kroků a zejména jim směřuje své následující vysvětlení:

BÍLÝ TYGR, ŠIMPANZ V PLENKÁCH A TEPLÁCÍCH, LEVHART NA VODÍTKU

Bílý tygr není živočišným druhem ani poddruhem. V přírodě se nevyskytuje a není tedy ohrožen vyhynutím (na rozdíl od indického tygra, ze kterého bílý vzešel). V roce 1951 byl v Indii odchycen mladý samec tygra, který měl bílé zbarvení srsti. Tento jediný zakladatel byl dále v zajetí připouštěn na normálně zbarvené samice. Z potomků tohoto samce byli v dalších generacích vybíráni ti bílí a v soukromých chovech i jinak výjimečně zbarvení jedinci. Ti byli dále kříženi mezi sebou, což dodnes vede k množství geneticky vázaných zdravotních a tělesných vad.

Libercem prošlo za 24 let 22 bílých tygrů, přičemž rozmnožit se je podařilo pouze třikrát, a to za velkého úsilí a chovatelské péče. Přesto byla častým jevem mláďata málo životná, šilhavá a jinak "pokroucená". Poslední vrh se v Liberci narodil v únoru 2016 a za velkého úsilí, léčby a chovatelské péče se odchoval samec a samice. A stejně jako v případě předchozího odchovu, bylo velmi komplikované, najít pro ně dobré umístění. Celé dva roky byla obě zvířata - kromě dalšího aktivního nabízení - marně v nabídkové listině zoo. Krom cirkusů a obchodníků se zvířaty o ně nikdo neprojevil zájem.

Proč jsme bílé tygry tedy chovali / zatím stále chováme? Stejně jako lidská společnost, i zoologické zahrady procházejí evolučním vývojem. Nechceme se vyhraňovat vůči vlastní historii, protože je součástí nás všech. Do této historie patří několik generací libereckých šimpanzů. Vyrůstali v oblečcích a s plenkami v rodinách svých chovatelů (známé i z několika filmů či reklam). Nebo uměle odchovaná mláďata levhartů či dalších velkých koček, která svého času zvyšovala popularitu návštěv zoo - setkání s nimi (na vodítku) a jejich chovateli, nabízejícími je k pohlazení či vyfocení, bývalo běžnou součástí života zoologické zahrady.

Již delší dobu málokoho napadne, že by se podobné obrázky mohly vrátit do kulis liberecké či jiné dobré zoologické zahrady. To není o vědeckém přístupu, ale spíše o prostém, zdravém rozumu. Někteří z uměle odchovaných šimpanzů stále žijí a věřte, že to nejsou šťastná zvířata.

Chov bílých tygrů je pokračování příběhu vývoje zoologických zahrad. V těch moderních a dobře fungujících už nepotkáte oblečeného šimpanze či mládě šelmy na mazlení. Věříme, že jednou zvládneme plnit poslání zoologické zahrady i bez málo životných, křížených a v podstatě nemocných bílých tygrů.

HOKEJOVÍ BÍLÍ TYGŘI

Chápeme nostalgii či smutek fanoušků hokejového klubu Bílí tygři Liberec, pokud bude chov bílých tygrů v Zoo Liberec postupně ukončen. I kvůli nim u nás ještě několik let budou důstojně dožívat minimálně Paris a Surya Bára. Věříme, že nasazení a herní dovednosti libereckých hokejistů nestojí na tom, zda liberecká zoo bude či nebude chovat v expozici jejich jmenovce. Další smysl chov bílých tygrů v Liberci nedává. Dlouhodoběji ani ten marketingový, viz další text. V Chomutově nežijí piráti, na Kladně rytíři, vervu ani energii není možné pohladit v Litvínově ani v Karlových Varech.

Zoo dnes nemohou být zvěřincem rarit. Toto poslání se nejen naplnilo, ale již nějaký čas se přežívá a je kontraproduktivní.

BÍLÍ TYGŘI V MARKETINGU

Bílí tygři v liberecké zoo měli své poslání poplatné době. Době, která začala v období, kdy podnikatelé chodili po ulici s bílými ponožkami v černých mokasínách, měli fialové sako a v ruce viditelně třímali další symbol svého postavení, mobilní telefon. Podobně vyhlížející člověk by dnes na ulici vzbudil v lepším případě shovívavé pousmání.

A podobně je to s bílými tygry v marketingu zoologických zahrad. Má-li být zoo vnímána jako moderní, nemůže se donekonečna prezentovat stejnými "ikonami" jako cirkusy, chovatelé typu pana Berouska, produkujícího zvířata na kšeft a pro filmová či divadelní představení. Moderní zoo se nemůže udržitelným způsobem prezentovat ani stejnými zvířaty, kterými se prezentují začínající malé soukromé zoo, budující své začátky na hodnotách starých několik desítek let.

Pravděpodobně mnozí všímaví lidé zaznamenali, že v několika posledních výročních zprávách liberecké zoo se již fotka bílého tygra neobjevila, stejně jako jsme ji nepoužívali na plakátech a většině dalších propagačních materiálech. Již více než dva roky na problematiku bílých tygrů upozorňujeme novináře i politiky se zájmem o problematiku liberecké zoo. V přímém kontaktu vysvětlujeme veřejnosti důvody, proč nechceme, aby naše práce a úspěšné chovy dalších (nejen ohrožených, ale často i atraktivních zvířat), byly prezentovány prostřednictvím bílých tygrů. Dlouhodobě jsme v těžké situaci, kdy postupně a cíleně vytěsňujeme z vnímání veřejnosti jeden typ zvířete, jehož jediným smyslem držení v lidské péči je marketing. Možná právě v této době nastal čas, aby byla situace pojmenována opravdu nahlas, jak se tomu neplánovaně stalo vydáním článku s nadpisem: "Bílí tygři budou muset pryč".

Zoo Liberec chce a potřebuje být členem světových profesních organizací - Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA)

Jedná se o regionální stavovskou organizaci, respektovanou v rámci světového ochranářského a chovatelského společenství. Srovnání s EU úplně nepokulhává, ale nejedná se o Evropskou unii. Členství v EAZA mimo jiné šetří zoologickým zahradám nemalé finanční prostředky a řadu problémů. Jen členství v EAZA nám umožňuje být součástí záchranných chovatelských programů v rámci kterých zvířata získáváme zdarma a zároveň pro ně máme odbyt. Avšak i EAZA občas přijímá pro nás obtížně akceptovatelná nařízení či "doporučení". (Což neplatí v případě postupného ústupu od chovu kříženců a barevných raritních odchylek. Zde jsou zajedno i odborníci z řad Asociace českých a slovenských zoologických zahrad i jiné odborné autority u nás i v zahraničí. Postupně se přidávají i běžní, přemýšliví lidé). Nebýt pozitivního tlaku na členské zahrady EAZA, dodnes by se v zoologických zahradách odchovaná zvířata prodávala za peníze a mnoho druhů zvířat by bylo drženo v nevyhovujících podmínkách, jako například v Liberci ještě v nedávné době afričtí nosorožci, indický nosorožec, orangutani a některé další druhy.

Na konci srpna prošla liberecká zoo velmi tvrdou a náročnou kontrolou v rámci EAZA akreditačního procesu. Zahraniční auditoři si během dvou dnů prohlédli velmi pečlivě všechny naše areály a seznámili se se všemi aktivitami.

Na oficiální výsledky si budeme muset ještě pár týdnů počkat, ale předběžně již výsledek známe. Zoo Liberec je v mezinárodním měřítku vysoce hodnocena díky svému dobře spolupracujícímu a erudovanému týmu. Mezi sledovanými parametry jsme obstáli z hlediska propracovanosti systému vzdělávacích programů pro veřejnost (DIVIZNA), zapojení do praktické ochrany přírody a ohrožených druhů (jak v domovském regionu díky aktivitám ARCHY, tak i v zahraničí díky dlouholeté podpoře terénních projektů na ochranu biodiverzity a rozvojovou pomoc prostřednictvím České koalice na ochranu biodiverzity).

(zdroj:  https://www.zooliberec.cz/reakce-reditele-zoo-liberec-na-nazev-clanku-v-mf-dnes.html?fbclid=IwAR3el-uyMTBSC05Plf-qGL90uTfCkl6HSMMOAuwM5aWA3e_eyO1jUOSqbLQ  )

Bílí tygři jsou vyšlechtěnou formou tygra indického, nikoliv smostatným druhem. Bílé zbarvení srsti je znakem semialbinismu, tedy částečného albinismu, který značí nedostatek barviva. Od pravých albínů se liší modrým zbarvením očí. Také čenich, oční víčka a polštářky tlap jsou načervenalé nikoliv růžové. Bílá barva srsti zvíře opticky zvětšuje. Pruhy jsou hnědé až tmavě šedé.

Tato bílá forma tygra indického byla v minulosti uměle vyšlechtěna v Indii, kde se vyskytují klasicky zbarvení tygři indičtí. V roce 1951 lovci v přírodě odchytili světle zbarvené mládě, které se dostalo do soukromé sbírky maharadži z Révy. Odchycené mládě byl samec a maharadža jej pojmenováno Mohan. Maharadžovi se zalíbilo světlé zbarvení srsti, a tak se rozhodl uměle vyšlechtit bílého tygra. V dospělosti zplodil Mohan několik mláďat s nepříbuznou klasicky zbarvenou samicí Begum. Někteří jejich potomci měli světleji zbarvenou srst. Jedním z nich byla tygřice Radha, se kterou Mohan zplodil čtyři bílá mláďata. Tak započala chov této šelmy, která se vyskytuje pouze v chovech v lidské péči, nikoliv ve volné přírodě. Potomci Mohana pak putovali v 60. letech do Evropy i za oceán do dalších institucí, zoologických zahrad a soukromých chovů.

V přírodě jsou klasičtí tygři indičtí samotářská zvířata, která se setkávají pouze na dobu rozmnožování. Když je samice připravena k páření, vydává pachové signály a charakteristický řev. Březí je 103 dní, poté rodí obvykle 2 - 3 mláďata. Samec se péče o potomky neúčastní, naopak by jim mohl ublížit. Samice může znovu zabřeznout až po osamostatnění mláďat přibližně po 1,5 roce.

Tygr je největší kočkovitá šelma a po ledním a hnědém medvědovi i třetí největší suchozemský predátor. Na lov se vydává v noci, kdy loví především vysokou zvěř, divoká prasata, opice a ptáky. Tygři jsou schopni najednou spořádat i přes 18 kg masa, poté však nějakou dobu nežerou.

O našem chovu:

Zoo Liberec získala první bílé tygry v roce 1994, kdy ze Zoo Eskilstuna (Švédsko) dovezla tehdy dvouleté sourozence Isabellu a Columba. O pár let později zoo získala samce Sitara ze Zoo Madrid (Španělsko), kam na oplátku putoval Columbus. Po dalších třech letech se 10. května 2002 podařilo odchovat první mláďata. Jednalo se o trojčata.

V roce 2003 uhynuli v Liberci a Madridu oba samci, Sitar i Columbus. V obou případech šlo o náhlá úmrtí spojená s vnitřním krvácením. Liberecká zoo se proto musela poohlédnout po novém samci, a tak v roce 2005 ze Sóstó pod Ještěd dorazil tehdy patnáctiletý Tibet. Za dva roky života v Liberci však nedokázal zplodit s Isabellou žádná mláďata.

Už v roce 2006 dovezla Zoo Liberec ze Zoo Beauval (Francie) dalšího samce, tentokrát ročního Parise. Po dvou letech se začal poprvé pářit s Isabellou i její dcerou Artemis. Žádná mláďata se však zplodit nepodařilo.

Dne 7. září 2009 pak Zoo Liberec získala dalšího jedince, a to jednoletou samici Suryu Báru (přízvisko získala podle oštěpařky Báry Špotákové, která je její patronkou) ze Zoo Bratislava. Zároveň ale tentýž rok, 19. listopadu, uhynula samice Isabella. Ze spojení Parise a Suryi Báry se dne 1. 7. 2012 narodila trojčata.

Stejnému rodičovskému páru se 25. 2. 2016 narodila i posledních mláďata. Tygřata, samec a samice, dostala jména Maia a Shankar. Dnes už jsou z nich dospělí jedinci, kteří se na začátku července 2018 přemístili ze Zoo Liberec do Zoo de Pont-Scorff ve Francii.

V listopadu roku 2020 vyl eutanázován samec Paris. Bylo mu téměř šestnáct let a již několik měsíců ho doprovázely zdravotní problémy spojené s vysokým věkem.

Díky chovu tygrů indických - bílé formy se daří Zoo Liberec získávat finanční prostředky i na chov vzácných a ohrožených druhů zvířat.