VÝROBA PŘIKRÝVEK PO ROCE 1945 VE VRATISLAVICÍCH A V ROCHLICI

Celé století trvající výroba přikrývek ve Vratislavicích nad Nisou pokračovala i po skončení 2. světové války. S válkou však skončila také výroba vojenských dek pro Wehrmacht a skončila rovněž éra vlády rodin Ginzkeyů a Mallmannů ve vratislavické firmě I. GINZKEY. Dne 7. března 1946 zřídilo Ministerstvo průmyslu Československé republiky s platností od 1. 1. 1946 Továrny koberců a nábytkových látek, národní podnik. Na tento národní podnik, známý jako "TOKO", byla současně převedena majetková podstata podniku Klazar, kobercové továrny a. s. se sídlem v Brně, majetková podstata podniku
I. Ginzkey, se sídlem ve Vratislavicích nad Nisou a majetková podstata podniku Bratří Uebelové, továrna na koberce (Gebrüder Uebel) se sídlem
v Rossbachu u Aše (Hranice).

Vraťme se však od těchto dějinných událostí zpátky k přikrývkám. V roce 1946 přijíždí do Vratislavic švýcarský podnikatel pan Koller, který měl zájem o dodávky exkluzivních přikrývek typu WFFFG, HKFFF, Marlies, Liba a Irena. Přestože měl národní podnik TOKO snahu v roce 1946 zvýšit výrobu ve všech svých výrobcích, byly to právě pouze přikrývky, ve kterých byl zaznamenán pokles a to o cca 80 tisíc kusů.

V srpnu 1946 se v Liberci uskutečnila výstava pod názvem: "Budujeme osvobozené kraje". TOKO, n. p. vystavoval všechny druhy výrobků - přikrývky, vázané koberce, axminsterské koberce, wiltonské, bouclé a velurové koberce i holandské běhouny. Výstava navazovala na tradice Reichenberger Messe před druhou světovou válkou.

Rok 1947 přinesl do výroby přikrývek zahájení produkce exkluzivních dek "Hong Kong" pro firmu Robinson z Hong Kongu. Přikrývky byly vyráběny ze zásob vysoce jakostní vlny (novozélandská 72´S - Super Efekta AAA). Přikrývky barvy pink scarlet (růžová šarlatová) byly lemované stuhou z pravého hedvábí ve smaragdově zeleném odstínu. Půdové barvy přikrývky byly doplněny 11 černými pruhy z budhistické symboliky. První dodávky na export prý tenkrát sklidily velký úspěch.

Ve druhém pololetí roku 1948 dochází k reorganizaci zahraničního obchodu. Pro dovoz a vývoz textilu byl vytvořen podnik zahraničního obchodu (PZO) Centrotex, Praha, kam koncem roku 1948 přešli vratislavičtí pracovníci exportního oddělení n. p. TOKO.

V roce 1949 obdržel n. p. TOKO významnou zakázku od Ministerstva národní obrany na 50.000 ks přikrývek v rozměru 135 x 210 cm. Do této výroby byla poprvé použita východní vlna v podílu 50 % ve směsi.

K událostem roku 1950, které se týkaly přikrývek, podnikový kronikář Fr. Neumann poznamenává, že "se začíná projevovat určitá diskriminace v obchodních vztazích se západními státy. Jsou to především reklamace od firmy Unitex na zašpiněné přikrývky. Firma požaduje vysokou slevu ..." Následkem pak bylo přerušení obchodních vztahů s touto švýcarskou firmou.

Z přikrývek exportoval n. p. TOKO druh Hong Kong do Hong Kongu, druh HKFF do Francie a do zmiňovaného Švýcarska byly vyváženy přikrývky Irena, Liba, Marlies
a KH.

Za bouřky 3. července 1950 zasáhl blesk objekt žakárské tkalcovny přikrývek. Největší škoda byla způsobena na vlněných přízích připravených pro výrobu přikrývek Darling a Tartan. Požár zničil 20 tun příze.

V roce 1952 byla ve Vratislavicích ukončena výroba exkluzivních přikrývek, čímž také skončil jejich export do západních států (ale spíš to bylo naopak). Výroba dek se však v tomto roce přesto výrazně zvýšila a to díky zakázkám pro československou armádu. Dalším zdrojem růstu se stalo také zahájení výroby pro Sovětský svaz, který objednal 60 tisíc kusů přikrývek z velbloudí srsti s termínem dodání do konce roku 1952. Na počest 35. výročí VŘSR se tkalcovna dek zavázala vyřídit čestnou zakázku přikrývek KAMEL pro Sovětský svaz do 15. prosince.

Svoji pokrokovost prokázala tkalcovna přikrývek i v následujícím roce, když jako jeden z prvních provozů zavedla "chozrasčot" coby novou formu socialistické soutěže, kdy se do hospodaření střediska zapojují všichni zaměstnanci pracující na základě hospodářského rozpočtu.

Významnou technologickou změnu do výroby vratislavických přikrývek přinesl rok 1954. Poprvé se totiž začala používat syntetická (silonová) střiž do příze khaki přikrývek pro armádu ve směsi 20 %. Současně byl zaznamená pokles kvality východních vln, který se projevil velkou váhovou ztrátou při technologickém postupu úpravy a současně se začal prodlužovat čas valchování ze 4 na 8 až 10 hodin.

V roce 1955 získal Centrotex zakázky na přikrývky z regenerovaných surovin. Tuto výrobu převzal vratislavický podnik z n. p. Fezko, Strakonice. Přikrývky pod obchodními názvy Corina, Casablanca a Kasuan se exportovaly do Etiopie, Sýrie, Egypta, SRN, Francie a Řecka.

V prvním čtvrtletí roku 1956 došlo k přestěhování výroby přikrývek ze závodu n. p. TOKO v Proseči nad Nisou (do roku 1945 firma Carl Wagner & Co.) do vratislavického závodu. Ministerstvo lehkého průmyslu totiž nařídilo uvolnění prosečského závodu pro potřeby zavedení strojírenské výroby.

V létě 1956 se poprvé, po výstavní a veletržní odmlce, otevřely brány Libereckých výstavních trhů místního hospodářství a výrobních družstev ve 3 pavilonech. Tak začala novodobá historie LVT. TOKO zde vystavovaly kromě koberců také přikrývky v různých pastelových barvách, plédy s třásněmi ve skotském vzorování a pěknou kolekci dětských přikrývek.

V roce 1957 proběhlo i rozsáhlé vzorování levných přikrývek pro Indii v desítkách vzorů. Realizace výroby však byla převedena do n. p. Fezko a n. p. Moravan. Červnový liják roku 1957 způsobil zátopu, kdy v prostoru skladu surového zboží přikrývek a prádelny byla naměřena výška vody 1,27 m.

Úspěch na Expu 58 v Bruselu

V roce 1958 zrušilo ministerstvo spotřebního průmyslu řízení podniků prostřednictvím hlavních správ a nahradilo je vytvořením oborově uzavřených celků, tzv. výrobně hospodářských jednotek (VHJ). A tak od 1. 4. 1958 vzniká VHJ Bytový textil n. p. zahrnující TOKO ve Vratislavicích a přidružené podniky Moravan, n. p., Brno, Plyšan, n. p., Hlinsko v Čechách a Bytex, n. p., Rumburk.

Rok 1958 byl ovšem také rokem světové výstavy EXPO 58 v Bruselu. Vratislavické přikrývky zde dosáhly nečekaného úspěchu - Bytový textil n. p. Vratislavice za ně získal nejvyšší ocenění - GRAND PRIX. Šlo o plédy s třásněmi v rozměru 135 x 175 cm z nejkvalitnějšího vlněného materiálu v manipulaci 70 % novozélandské a 30 % mohérové vlny. Řízením jejich výroby byl pověřen autor firemní kroniky, technik František Neumann. Druhou část bruselské kolekce tvořily dvojité krymrové přikrývky v intenzivních barvách. Ve vlase byla použita 100 % mohérová vlna. Jejich výrobu řídil B. Šourek.

Nejen bruselské Expo 58, ale i domácí liberecká výstava znamenala úspěch vratislavických výrobků. Z přikrývek vedle kostkovaných vzorů pro sportovní účely se poprvé představili i čistě vlněné přikrývky Persefona v pastelových barvách.

V roce 1959 dosahuje výroba přikrývek ve Vratislavicích již 260 tisíc kusů, což je proti předchozímu roku o 60 tisíc více. Tento rok je zároveň prvním rokem po válce, kdy se realizují první investice do nových strojů pro výrobu koberců i přikrývek, pro které bylo pořízeno 24 stavů CFG od firmy Textima z NDR.

V roce 1960 pokračovali investice do kusového barvení zboží a z tuzemska bylo pořízeno 22 šicích strojů na lemování a nitkování přikrývek. Roční plán jejich výroby však byl splněn jen na 94,5 % a pro odběratele se tím nedostávalo 14.000 kusů. V prostorách bývalé napínací půdy se proto instalují staré stavy Schönherr ke zvýšení produkce dek.

Rok 1962 však přinesl konec výroby přikrývek ve Vratislavicích. Jejich kompletní výroba se přemístila do uvolněných prostor rochlického závodu.

Vývoj výroby přikrývek v závodě Rochlice

Stěhování výroby přikrývek z Vratislavic do dvou provozů v Liberci - Rochlici proběhlo v roce 1962. Stěhovala se výroba tkaných přikrývek v té době vyráběných
z mykaných směsových přízí. Od výroby tkaných přehozů bylo upuštěno a v Rochlicích již tato výroba realizována nebyla. Přemísťovaly se vlnařské člunkové stavy
s oboustrannou záměnou a zároveň celé technologie strojního zařízení následných úpravárenských operací jako pařící linka, počesávačky, žehličky, fixační linka
a konfekce. Současně byly v Rochlici instalovány nové linky MACKIE pro předení příze. Výroba se rozjížděla postupně od konce roku 1963.

Poznámka k historii závodu Rochlice: Z MLÝNU TEXTILKA

V dnešní Vratislavické ulici, stával na břehu řeky Lužické Nisy panský mlýn, založený libereckou vrchností v polovině 17. století. Mlýn i se sousedními objekty koupil
v první polovině 19. století továrník Anton Demuth, který jej nechal přestavět zřejmě v roce 1835 na přádelnu a továrnu na sukno.

K další přestavbě původních objektů došlo až v roce 1917, kdy Julius Hersch přistavěl nový železobetonový přízemní tovární objekt. V roce 1927 prodal Hersch svoji fabriku firmě založené podnikateli Paulem Krausem a Vincenzem Hoffmannem. Ti nechali postavit novou čtyřpodlažní tkalcovnu ze železobetonového skeletu, pod kterou protéká vodní náhon. V továrně pak provozovali tkalcovnu s barevnou. Vyráběli vlněné šatovky, samety a dekorační plyše. Po 2. světové válce se firma stala součástí n. p. TOKO, Vratislavice nad Nisou, následně jedním ze závodů Průmyslu bytových textilií n. p. a po další změně podnikového názvu závodem 3 národního podniku BYTEX.

Zavedení výroby všívaných přikrývek

V letech 1963-66 byly v provozu pro výrobu tkaných přikrývek člunkové stavy s oboustrannou záměnou. V letech 1967-68 skřipcové stavy s jednostrannou záměnou. Zásadní technologickou změnu ve výrobě přikrývek rochlického závodu přinesl rok 1969, kdy byly instalovány všívací stroje s roztečí jehel 5/64". Nejdříve byly instalovány na provoze 2 Na Bělidle a později i na provoze 1 U Nisy. Do bavlněné podkladové tkaniny nakupované v n. p. Slezan se všívala PAN příze barvená ve hmotě, předená z akrylové střiže s obchodním názvem Wolpryla nakupované v NDR. Vlas přikrývek a plyšů tvořil 100% akryl (PAN). Výroba tkaných dek byla ukončena.

V roce 1974 byla instalována na provoze 2 Na Bělidle potiskovací linka. Uvádění potiskovací linky do provozu řídil v letech 1974 až 1979 pracovník výzkumného útvaru podnikového ředitelství Bytexu Svatopluk David

Jednobarevné všívané přikrývky pronikly do širokého povědomí veřejnosti pod značkou LARISA, potištěné přikrývky nesly název LEACRA. V roce 1989 závod 3 vyrobil 600 tisíc kusů těchto přikrývek. Společně se všívanými přikrývkami vyráběl rochlický závod i všívané plyše v metráži. Za rok 1989 jich zde bylo vyrobeno 1.304 tis. m. Vedle LETKISU, LOMISU a dalších patřilo k nejpopulárnějším plyšům LESKIMO.

V roce 1990, přesně k 30. 6. zaniká Bytex rozdělením na 10 samostatných státních podniků. Od 1. 7. 1990 se tak ze závodu 3 Rochlice stává státní podnik LARISA, Liberec. Larisa zřejmě doplatila na nevhodný způsob privatizace, na silnou konkurenci levného zboží z Asie a celkový pokles zájmu o textilní zboží. Neustála svoji pozici, přestože dodávala svoje přikrývky armádě a věznicím.

V současné době v bývalém provozu 1 U Nisy vyrábí společnost PRETTL Automotive Czech, s.r.o. výrobky pro automobilový průmysl. Ještě před tím zde vyráběla kabelové svazky pro automobily firma Knobloch.

Pohledávku, za níž Larisa ručila celým areálem, odkoupila od České konsolidační agentury společnost Fabona, která nějaký čas pokračovala ve výrobě všívaných přikrývek. FABONA a.s., se sídlem Na Bělidle v Liberci - Rochlici, zanikla sloučením se společností TRANSPAN, s.r.o. se sídlem v Liberci, která je nástupnickou organizací a zabývá se přepravou a logistikou.

Historie výroby přikrývek se tak v Liberci a Vratislavicích uzavřela.

(zdroj:  https://www.muzeum-libea.cz/z-historie-vratislavic/vyroba-prikryvek-po-roce-1945-ve-vratislavicich-a-dale/ )