Když se stavěl Plastimat

04.11.2022
Pohled na nově dokončenou administrativní budovu libereckého závodu, okolo roku 1965
Pohled na nově dokončenou administrativní budovu libereckého závodu, okolo roku 1965

před výstavbou

pohled na budoucí staveniště Plastimatu v Liberci, okolo roku 1960
pohled na budoucí staveniště Plastimatu v Liberci, okolo roku 1960
1961
1961

pohled na rozvodněné staveniště - jaro 1961

velmi ztížené podmínky - jaro 1961

ústřední betonárka - jaro 1961

montáž konstrukce výrobní haly - červenec  - prosinec 1961

pohled na kotelnu - podzim 1961

stavba výrobní haly, r. 1962
stavba výrobní haly, r. 1962
montáž střešního pláště
montáž střešního pláště

Cesta k velkému závodu


V březnu 1956 byl vypracován "Plán rozvoje národního podniku Plastimat v Jablonci nad Nisou". Na základě tohoto dokumentu padlo následně ze strany zainteresovaných řídicích politických i hospodářských orgánů rozhodnutí, že hlavní velký nový závod bude postaven v Liberci. Od roku 1958 již bylo rozhodnuto í o tom, že se liberecký závod vybuduje v letech 1960 až 1965 a Plastirnat zřídí ještě další velký závod v Tachově. V rámci přípravy třetího pětiletého plánu národního hospodářství bylo rozhodnuto, že produkce chemické výroby bude během připravované pětiletky razantně zvýšena a politické proklamace vytyčovaly cíle hospodářské politiky nově deklarovaného socialistického státu, které předpokládaly dostižení produkce vyspělých západních zemí. Značný optimismus v očekávání realizace těchto cílů byl zřetelný i v zápisu v nově zakládané podnikové kronice z počátku roku 1961 "Našemu národnímu podniku připadá v tomto období úloha zvláště důležitá. Chemický průmysl má v příštích pěti letech zvýšiti výrobu o 300%, plastikářský průmysl dokonce o 500 %. To samo o sobě jsou úkoly obrovské, které vyžadují mimořádného vypětí sil, zdokonalení organizace, zavedení automatizace do krajnosti, vyzkoušení nejnovějších technologických postupů a hlavně zainteresování všech příslušníků pracovního kolektivu na rovnoměrmém plnění plánu. Navíc má býti v třetí pětiletce zahájeno a zčásti i dokončeno soustředění národního podniku Plastimat z 19 provozů roztroušených po celých Čechách do sedmi velkých průmyslových celků a to: v Liberci - Tachově - Měšících u Prahy - Hrádku nad Nisou - Havlíčkově Brodě - Modré - Libáni." V roce 1958 přišlo do Plastimatu několik odborníků, kteří měli zajístít bezproblémovou výstavbu nového závodu. Bylo zřízeno oddělení výstavby a do jeho vedení byl jmenován Jiří Nývlt. Společně s libereckým závodem měl být postaven i moderní závod v Tachově, rozsahem ještě větší než v Liberci. Na libereckou stavbu bylo vyčleněno 85 miliónů korun, na tachovskou dokonce 147 miliónů korun. Termín dokončení v Liberci byl stanoven do konce roku 1963 a v Tachově do konce roku 1967.

Výběr staveniště v Liberci se zpočátku zaměřil na dvě lokality. První se nacházela v Rochlici a druhá v Hanychově. Konečné rozhodnutí padlo nakonec pro druhou z nich, přestože v této lokalitě byl značný problém s terénem, zčásti podmáčeným a nerovným. Také při uvažování o výběru stavební firmy bylo zpočátku několik možností. Vedení Plastimatu preferovalo Průmstav z Pardubic, ale místní orgány nakonec prosadily Pozemní stavby Liberec, i když pověst této firmy nebyla v té době nejlepší. Z Pardubic také pocházel projekt stavby závodu, který vypracoval Chemoprojekt Pardubice. Hlavním inženýrem projektu byl jmenován Ing. Josef Oberreiter a řešením stavební části projektu byl pověřen Ing. Jiří Jandera. V komentáři k projektu autoři uváděli, že stavba závodu Plastimat je první ze série projektovaných velkých závodů na výrobu plastických hmot. "Protože soustředění tohoto druhu výroby v tak velkém měřítku nebylo u nás zatím uskutečněno, bylo nutné, ve shodě s technologií, řešit zásadní otázky: přízemí nebo etážové zastavění, pavilónové nebo monoblokové zastavění, jednostranné nebo dvoustranné zavlečkování a výroba v jednom nebo částečně ve dvou podlažích. Bylo vypracováno pět alternativ. Výsledná alternativa je univerzální a variabilní výrobní celek, který umožňuje rozšíření haly i patrové budovy a který vyhovuje jakékoliv změně výrobního programu."

Zemní práce na stavbě započaly 15. srpna 1960. Velmi záhy se však ukázalo, že harmonogram jednotlivých stavebních etap nebude možné dodržet. Již v prvním roce vznikl skluz prací na stavbě více jak v polovičním rozsahu plánovaných investičních prostředků. i když se V následujících dvou letech postupně dařilo deficit na stavbě pomalu snižovat, vznikaly nepříjemné situace, kdy další subdodavatelé museli přesouvat termíny svých dodávek a práce postupovaly jen pomalu. Výrobní haly se zdařile dokončit v plánovaném roce 1963 a řada záležitostí se řešila ve spěchu a se značnou mírou improvizace. Nakonec se konečné dodání všech stavebních prací protáhlo o téměř dva roky a administrativní budova vedení závodu byla dokončena až roku 1965. Přímým účastníkem organizování stavby byl tehdejší stavbyvedoucí Eduard Anděl, který vzpomíná: Čas zatraceně letí, jak říkali naší předkové. Ani jsem si neuvědomil, že uplynula tak dlouhá doba, kdy jsem jako zaměstnanec,Pozemních staveb Liberec byl přemístěn ze stavby Jablonex na stavbu Plastimat Liberec. V tu chvili se mi vrátily ty různé starosti a trápení, Nebylo jich -málo, to mi věřte. Na jmenované stavbě jsem se "trápil" celých pět let. Byl jsem stavbyvedoucím na objektu "výrobní hala". Stavba měla mnoho objektů a také mnoho stavbyvedoucích, dobrých i horších. Nikdo však neměl příliš zkušeností, a hlavně často málo chuti se akcím věnovat. Měl jsem v té době i osobní auto, což bylo rozhodující pro akci, která byla značně vzdálená od stavební správy. V té době jsme byli velice často bez spojení a spojení tramvají bylo velmi zdlouhavé. O času, který jsem strávil na stavbě, ani nemluvím. Když nepřišel strážný, byl jsem na stavbě, i v sobotu a v neděli a "náš okrskář" mě dokonce hlídal, zda jsem neodešel. To všechno dnes zní jako pohádka, ale konečně za ty naše peníze se ani nedivím.

Takoví kopáči brali měsíčně i šest až osm tisíc korun (tehdejších) a technik měl třeba dva tisíce a ještě nějaké finanční sankce. Vše je ale zapomenuto, a když člověk jezdí a vidí stavbu, kde pracoval, má stejně dobrý pocit. Něco po nás stojí a nemusíme se stydět. Vybrali jsme si dobré povolání. Je třeba se zmínit o tom, že v té době vyprojektoval stavbu Chemoprojekt Pardubice pro Plastimat Jablonec a kromě mnoha dalších subdodavatelů jsme ji prováděli jako Pozemní stavby Liberec. Měli jsme tam i zahraniční subdodavatele na montáž strojů, na vzduchotechniku, na pneudopravu atd. Byli to ponejvíce Angličané, Francouzi a téměř nikdo neznal jejich jazyk. Navíc jsme již tehdy poznali, co znamená jejich nesmírné sportovní fandovství. Již v polovině týdne vždy přemýšleli, co je kde v nepořádku a co musí ukončit pro nepřipravenosti některé akce. Ale také něco technicky o samotné stavbě. Stavba jako celek byla navržena v lokalitě bývalé cihelny pod hřebenem Ještědu. Všechna voda z horních ploch měla být odvedena do nižších poloh, musel být docílena rovná plocha pro celou stavbu. Stavbu postihlo to štěstí, že plné tři roky nám stále pršelo, a při zmíněných zeminách si těžko můžete představit, jaké problémy nám to způsobovalo, zatraceně mnoho starostí. Co nejhorší, podnik neměl žádné těžké stroje, a tak jsme začínali jedním vypůjčeným buldozerem Stalinec S 100. Byl až z Hradce Králové. Když nám byl později zapůjčen další Stalinec, mohl jeden tahat z bahna toho druhého. Dnes to vše zní velmi legračně. Taková však byla doba a můžeme se tomu zasmát. Vždy jsem ráno jel na, stavbu a čekal, co mě opět čeká za překvapení a kde budeme vůbec moci začít něco dělat. Jenom podotknu, že zářez do terénu byl tak kolem jednoho metru, navážka v další části až o 3 metry více. Ty buldozery často nebylo ani vidět, jak hluboko byly v bahně "uloženy". Snad ještě jednu vážnou poznámku. Ta výrobní hala stála tehdejších 21 milionů korun. Kolik by to bylo dnes při té inflaci?

Mluvilo se o ní jako o největší stavbě té doby g byla to zřejmě pravda. Ze zaměstnanců Plastimatu ještě krátká vzpomínka Josefa Zajíce: V roce 1960 bylo rozhodnuto vybudovat nový závod v Liberci Hanychově, kam by se soustředila výroba z jednotlivých cechů. Projekt vypracoval Chemoprojekt Pardubice a se stavbou se začalo v roce 1961 na zelené louce, lépe řečeno na bažině v Hanychově. Nejprve se začalo se stavbou výrobní haly a kotelny. Na stavbě jsem se zůčastnil jako brigádník při zahazování vybetonovaných patek. Na stavbě došlo.ke dvěma smrtelným úrazům. Jednoho dělníka přejelo auto při vyvážení zeminy a druhý zahynul na kotelně nazauhlovacím zařízení. " Vedle zásadních rozhodnutí o vybudování nového velkého závodu na konci padesátých let podnik rozvíjel vlastní výrobu ve stávajících provozech. Produkce se soustředila vesměs na drobnější předměty, kde dominovalo velké množství nejrůznějších dílů k průmyslovým strojům a zařízením, v menší míře pak i výrobky, které doposud tvořil zděděný. sortiment původních firem.

Převláďala výroba termosetů, ze kterých byly vyráběny jednak části elektrotechnických výrobků (např. části vysavačů, skříně radiopřijímačů), ale také nejrůznější šroubové uzávěry a obaly. Po polovině 50. let se výrazněji prosazovaly materiály, které byly zpracovávány formou vstřikování, především z polystyrenu a polypropylenu, jehož spotřeba ale byla plně odvislá od dovozu suroviny ze Západu. A tím bylo množství dostupného materiálu limitováno bez ohledu na to, kolik výrobků by trh absorboval. Aby bylo možné rozvinout dosavadní sortiment, vznikla v Jablonci nad Nisou jednak nástrojárna, která měla sloužit k výrobě forem, jednak oddělení vývoje nových výrobků, které se od roku 1956 soustředilo především na vlastní aktivity v duchu Jiřího Hofmana tak vznikal tým, který měl v budoucnu v podniku vytvořit velkou plejádu moderních výrobků. Dalším výtvarníkem, který se zasloužil od roku 1957 o typický výraz výrobků podniku, byl Ivan Jakeš. Po jeho odchodu na dvouletou vojenskou prezenční službu přišla do Plastimatu V roce 1957 další výrazná výtvarná osobnost, Bohumil Kubát, Do roku 1960 dokázali vytvořit pro Plastimat škálu výrobků, které se často staly výrazem doby. I když oddělení sledovalo zahraniční vývoj, odmítalo provádět kopírování cízích výrobků. V té době se značná část plastových předmětů dovážela z ostatních tzv. lidově demokratických zemí, především z Německé demokratické republiky a Maďarské lidové republiky.

již zmíněné vlastní konstrukční oddělení počalo od roku 1956 výrazněji vyvíjet vlastní modely výrobků. Se stále se rozšiřujícím zaváděním vstřikování termoplastů po roce 1957 se objevily první předměty užité povahy, které se staly pro Plastimat charakteristické, jako řada ošatek na pečivo, navržená Bohumilem Ku"« bátem a Ivanem Jakešem, a především v roce 1958 tzv. Vídeňský košík, který vytvořil ikonický předmět ženské módy okolo roku 1960. Na počátek šedesátých let spadá celá řada spotřebních předmětů, které se staly neoddělitelnou součástí moderních domácností v Československu. Vedle různých kbelíků. (5 a 10 1) se počala vyrábět i umyvadla a kuchyňské mísy, konvice na mléko, ruční šlehače, nástěnné kořenky, stojany na talíře, ale i několik typů kanystrů a různých lahví. Výroba spotřebních předmětů byla rozložena vedle provozů na Jablonecku a ve Stráži u Liberce i do Libáně a Havlíčkova Brodu. Drtivá většina výrobků Plastimatu nesla značení formou názvu podniku s počáteční iniciálou v kruhu, někdy, vesměs u drobnějších výrobků, bylo užité jen P v kruhu. Autorem tohoto loga firmy byl výtvarník Milan Typlt. Je nutné ovšem zmínit skutečnost, že v objemu výroby Plastimatu byla i v období přelomu padesátých a šedesátých let větší část produkce zaměřena na plastové výrobky, užívané v širší průmyslové výrobě, jako různé desky k izolačním účelům, materiály pro stavebnictví, nejrůznější technické díly větších celků pro stroje a mnoho plastových komponentů pro další hospodářská odvětví. Od roku 1956 se objevují také drobné výrobky pro automobilový průmysl.


1963 - Plastimat Liberec


I když stavba libereckého závodu probíhala od roku 1960 a jeho dokončení se protáhlo až do roku 1965, byl rok 1963 zásadním datem v historii celého národního podniku Plastimat. Formálně se od tohoto roku změnil název na n. p. Plastimat Liberec, ale zásadním byl tento rok především z toho důvodu, že se podnik vnitřně reorganizoval, řada menších provozů se v té době stěhovala do nového ústředního závodu do Liberce a tam se také přesunulo generální ředitelství. Do Liberce se stěhovaly hlavně provozy z Jablonce nad Nisou, Proseče nad Nisou, Příchovic a Stráže nad Nisou. V roce 1962 byla dokončena stavba učňovského střediska a na počátku roku 1963 se dokončovaly provozní haly. Nejdříve se od 16. dubna stěhovalo vybavení z jablonecké nástrojárny. Harmonogram určoval stěhování následujících provozů: mechanické dílny od 20. dubna do 30. června, lisovny od 15. května do 15. června, vstřikovna ve Stráži nad Nisou od 15. června do 15. srpna, vstřikovna v Bezručově ulici od 1. července do 1. září. Administrativa měla být přestěhována do 1. srpna. Zápis v kronice podniku z konce jara však tuto záležitost popisuje z jiného pohledu: "Také práce v kancelářských místnostech pokračují zdárně. Viděli jsme místnosti, které budou sloužit oddělení konstrukce. Tam už dávají linoleum na podlahu, a pak už se oddělení konstrukce nastěhuje. Budou mít k dispozici krásné slunné místnosti. Rozhodnutí ovšem, že stavba administrativní budovy se odkládá na pozdější dobu, je hlubokým zásahem do plánu výstavby našeho podniku. Všechny složky, které měly být umístěny v administrativní budově, se musí stěhovat do výrobní haly. Znamená to prakticky, že lidé z příslušných oddělení budou většinou pracovat za horších podmínek jako , v Jablonci n. N." Na podzim je v kronice k tomuto stavu ještě dovětek: "Administrativní pracovníci jsou provizorně umístěni v hlavní hale ve skladištích pod skleněnými stropy. Vedro a atmosféra je tam nesnesitelná.

Větráky fungují špatně. Zaměstnanci jsou zcela vyčerpáni." Komentář k celkové výstavbě závodu kronikář ňapsal s otevřeností, která nebyla v té době zcela běžnou: "Bylo mnoho zmatků, nejistoty a pochybností. Ti, kdož přijdou po nás, těžko pochopí, jak se rodil nový podnik v Hanychově. Budou mít jistě mnoho kritických připomínek, jak se nový podnik budoval, ale těžko pochopí, za jakých okolností. Uvádím jen jeden závažný moment. Na jedné straně zde byl harmonogram stavebních prací, jak je prováděly Pozemní stavby Liberec. Na tento harmonogram navazovaly ostatní úkoly dodavatelských firem. Vnitřní instaJace a zapojování strojů. Dodavatelské firmy přesně si stanovily program, podle něhož dodavatelské úkoly měly být skončeny do 31. XIL 1963. Tak třeba zapojování strojů Šmeralovými závody, Brno.

Teď ale Pozemní stavby se zpožďovaly ve výstavbě. Měly pro to závažné důvody: krutá zima a nedostatek dělníků. Stavba nepokračovala tak, jak bylo plánováno. Nezasvěcení pozorovatelé zastávalí názor, že stěhování podniku se mělo zpomalit. Až bude hotova hala, pak teprve stěhovat stroje. Stroje se stěhují do prachu a nepořádku. Angličtí montéři, povolaní, aby zapojili nové stroje Peco, lámali rukama, za jakých okolností jsou zaváděny nové stroje do provozu. Ovšem na druhé straně jsou zde montéři naši, kteří poukazují na to, že jim práce v Plastimatu končí 31. 12. 1963 a že dnem I. ledna 1964 jsou smluvně vázání na jinou stavbu. Kdo spravedlivě zhodnotí jednou tyto těžkosti? Při tom kdyby byl problém jeden, ale problémů je mnoho a jeden tíživější n druhý." K výstavbě nového libereckého závodu se váží také autentické vzpomínky zaměstnanců, kteří v té době do Liberce přišli 2 předchozích provozů v Jablonci nad Nisou a dalších provozoven, případně nastupovali jako mladí pracovníci.

Jiří Hofman: Produkce vstřikovaných výrobků z termoplastů vzrostla významně po roce 1957, když Plastimat přebudoval starší tovární objekt ve Stráží nad Nisou na vstřikovnu plastických hmot., Ani ta ale nestačíla na vysakou poptávku po výrobcích z těchto nových materiálů, a tak na počátku 60. let bylo rozhodnuto o výbudování nového velkého podniku Plastimat v Liberci, Jeho dostavba a uvedení do provozu v roce 1963 byla spojena se stěhováním jabloneckých závodů a provozů a také s přesídlením zejména vedoucích pracovníků a nepostradatelných odborníků do Liberce. Skutečnost, že jsme mezi nimi byli i my tři výtvarníci, kterým byl nabídnut odpovídající byt,na nově vystavěném sídliští.v Liberci na Králově Háji je dostatečně výmluvná. Musím dodat osobní dobovou epizodu: přidělení bytu v panelovém domě v Liberci bylo podmíněno písemně sepsanou a podepsanou závaznou smlouvou s Národním výborem v Liberci, že bezplatně odpracuji 250 hodin. 200 hodin na stavbě továrního objektu, 50 hodin při úklidu onoho přiděleného bytu. Což jsem rád s přispěním manželky udělal, neboť při dobovém nedostatku bytů to byl veleúspěšný sociální výdobytek.


Josef Zajíc: V roce 1963 byly hala a kotelna dokončeny a začalo se stěhování strojů a některých útvarů jak z podnikového ředitelství, tak z cechů. Postupně vzniká provoz nástrojárna, lisovna, malá a střední vstřikovna, vyfukovna a je instalována první linka na desky z hPS tl. 0,8 - 2 mm. Další 2 linky na desky tl. 25 mm byly dodány v roce 1964 a následně i 2 linky na fólie tl. 0,28 mm. V hale byla vybudována i regenerace s granulačními linkami a nožovými mlýny pro mletí vadných výrobků a vtoků a jejich následné vrácení k novému využití. . Řešení celého závodu bylo na tu dobu velmi moderní. Do závodu byla zavedena vlečka z nádraží Liberec - Horní Hanychov. Na jednu stranu haly se přiváželo uhlí pro kotelnu a surovina plastů, která se průchodem halou proměnila na výrobky, a ty byly na druhé straně nakládány do vagonů a odváženy odběratelům. Na podzim roku 1963 došlo k' tragické události, když při služební cestě zahynuli dva pracovníci, a to p. Šrámek, vedoucí technologického vývoje a p. Korec, vedoucí technicko organizačního rozvoje a hlavní technolog výstavby. Pro n. p. Plastimat to byla velmi citelná ztráta. Po vybudování výrobní haly následovala výstavba administrativní budovy, kde byla v suterénu umístěna závodová jídelna a kuchyně, protiatomový kryt, ústředna, knihař, propagační oddělení a archiv. Celé přízemí bylo určeno pro šatny a hlavní vrátnici.


V prvním podlaží byl technický úsek, technický rozvoj, technická příprava výroby, vstupní kontrola a laboratoře, dále strojírenská technologie a konstrukce forem. Ve 2. podlaží pak ředitel závodu, zásobování, odbyt a ekonomický úsek. Petr Mendl: Na ten den, který zásadním způsobem ovlivnil celou moji budoucnost, nikdy nezapomenu. Bylo mi patnáct let a dva dny, psalo se 1. září 1963 a já jsem se poprvé ze sousedního Jablonce nad Nisou, kde jsem vyrostl, přesunul do libereckého Hanychova, kde právě zahajovala svou libereckou existenci firma Plastimat, a do jejíhož odborného učiliště jsem právě nastupoval do učebního oboru frézař. Všechno vonělo novotou, administrativní budova ještě nebyla dostavěna, u kotelny stála lokomobila, která v zimě vytápěla učiliště, aby se mohlo stěhovat vybavení dílen. Protože jsem znal některé staré provozy v dřívějším sídle podniku v Jablonci nad Nisou (můj otec pracoval v Plastimatu od roku 1954 v provozovně Na Hutích a já jsem mu mnohokrát nosil na odpolední směnu večeře), byl rozdíl v prostředí a vybavení pracovišť zcela zásadní. Vznikl zde velmi moderní závod se zásadním budoucím vlivem na rozvoj plastikářského oboru, který se v té době začal mohutně hlásit o slovo a na dlouhá desetiletí se prodral do čela progresivního rozvoje průmyslu. Bylo tedy samozřejmé a prozřeťelné, že si podnik vychovával své budoucí zaměstnance a odborníky ve vlastním učilišti, které ve své době bylo jedním z největších a nejlépe vybavených zařízení v širokém okolí. Budoucnost ukázala správnost této cesty a zejména nástrojárna by bez absolventů učiliště vůbec nemohla existovat.


pokračování příště....

(zdroj: Od Plastimatu k Magně 1946 - 2016)

montáž světlíků - podzim 1962
montáž světlíků - podzim 1962
montáž světlíků - podzim 1962
montáž světlíků - podzim 1962
Betonáž podlah ve výrobní hale, r. 1962
Betonáž podlah ve výrobní hale, r. 1962
obezdívání štítů výrobní haly
obezdívání štítů výrobní haly
1961
1961

čerpání vody z patek u výrobní haly

archiv Magna
archiv Magna

armování základů pro kotle - červen 1961

archiv Magna
archiv Magna
Montáž strojů ve výrobní hale, rok 1962 - 3
Montáž strojů ve výrobní hale, rok 1962 - 3
výrobní hala v roce 1962
výrobní hala v roce 1962
sklad v roce 1962
sklad v roce 1962
výrobní hala v roce 1962
výrobní hala v roce 1962
sklad v roce 1962
sklad v roce 1962
1962
1962
1961
1961
1961
1961

Když se stavěl Plastimat

Firma Plastimat vznikla v roce 1946 v Jablonci a specializovala na díly pro elektrotechnický průmysl, instalační materiály a také na první součástky pro automobily. Ale už tehdy bylo jasné, že plast je materiálem budoucnosti a jeho možnosti jsou prakticky neomezené.

Spotřební zboží začal podnik chrlit ve velkém až po roce 1963, kdy otevřel nový závod v Liberci-Hanychově, a vedení podniku se přestěhovalo do něj. Měl ještě dalších sedm závodů po celých Čechách a kolem 4000 zaměstnanců.

z archivu pí. Baumgartnerové
z archivu pí. Baumgartnerové
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla

Plastimat

Stanislav Duda, 1968

Liberecký národní podnik Plastimat, který zahrnoval několik závodů po celé republice, byl hlavním českým producentem výrobků z plastických hmot. (Na Moravě to byla Fatra Napajedla.) Díky vlastním designérům měly jeho produkty velmi vysokou estetickou úroveň a svým masovým rozšířením určovaly podobu všedního života socialistického Československa. Podnik byl zřízen v Jablonci nad Nisou v březnu 1948 se zpětnou platností k 1. lednu 1946. Téměř od začátku se však hledalo místo pro hlavní závod. Až v roce 1958 se rozhodlo, že bude vybudován v Liberci; dokončen byl v roce 1965. Jeho vznik vedl ke změně sídla a tudíž i názvu na n. p. Plastimat Liberec. Další velký provoz byl v roce 1967 otevřen v Tachově. V této podobě podnik fungoval téměř celá 80. léta. V roce 1987 se však závody v Tachově, v Plzni a v Horšovském Týně osamostatnily a v roce 1990 je následoval závod v Modré u Děčína. V tomto roce národní podnik zanikl a nahradila jej stejnojmenná akciová společnost. Ta byla v roce 1992 začleněna do německé společnosti Eurotec Systemteile GmbH, v roce 1996 přejmenovaná na Peguform Bohemia.První logo v dobovém "neónovém" písmu navrhl okolo roku 1952 výtvarník Miloslav Typl (1924- ), absolvent jablonecké uměleckoprůmyslové školy (1944). Nápis byl později obohacen kruhem kolem písmena P a znak "P v kruhu" se používal i samostatně. Nejspíš v souvislosti s celkovou modernizací výroby ve dvou nových závodech v Liberci a v Tachově bylo vytvořeno logo nové, mnohem kompaktnější, v podobě dvou trojúhelníků, mezi nimiž je umístěn nápis v bezpatkovém písmu silného řezu celý v minuskách. V roce 1968 ho navrhl výtvarník Stanislav Duda (1921 - 2008). Studoval na pražské UMPRUM (1941 - 1947). Zpočátku pracoval jako propagační výtvarník, od roku 1953 na volné noze. Pracoval zejména na poli ilustrace pro děti dospělé.

(Zdroj: https://www.retromuseum.cz/plastimat-744/

Pohled na nově dokončenou administrativní budovu libereckého závodu, okolo roku 1965
Pohled na nově dokončenou administrativní budovu libereckého závodu, okolo roku 1965
nářaďovna
nářaďovna
1986
1986
1986
1986
1994
1994
Magna v roce 2015 z archivu pí. Baumgartnerové
Magna v roce 2015 z archivu pí. Baumgartnerové

Rok 1963......stavba nového závodu....Plastimatu v Kubelíkově ulici.

Od Plastimatu k Magně aneb S plastem na věčné časy!

Výrobky z libereckého Plastimatu byly české domácnosti před rokem 1989 zaplavené. Podnik chrlil ve velkém dudlíky i rakve, ale také potřeby pro hospodyňky.
Magna Bohemia v roce 2019 slavila 70 let od svého založení v Jablonci nad Nisou, což už je pořádný důvod k velkolepým oslavám. O firmě, která v Liberci zaměstnává přes dva tisíce lidí, bude letos hodně slyšet a rovněž bude hodně vidět. Pro své zaměstnance, ale i pro širokou veřejnost, Magna Bohemia přichystala nabitý program. Nebudou chybět výstavy, koncerty, charitativní akce, billboardová kampaň, ale také třeba vycházejí retro noviny plné zajímavostí a příběhů, a to v nákladu téměř 200 000 výtisků. Obyvatelé Libereckého kraje je během února objevili ve svých schránkách.

Plastimat – 1965 (archiv T.Mayer)
Plastimat – 1965 (archiv T.Mayer)
Plastimat – 1965 (archiv T.Mayer)
Plastimat – 1965 (archiv T.Mayer)
Plastimat – 1965 (archiv T.Mayer)
Plastimat – 1965 (archiv T.Mayer)
archiv FL
archiv FL
rok 1975 foto kniha Severní Čechy 70
rok 1975 foto kniha Severní Čechy 70

Liberec - Od kolébky do stáří, Plastimat tě provází

S úsměvy ve tvářích vzpomínají bývalí zaměstnanci na jedno z budovatelských hesel firmy, kterou už od jejího vzniku nebylo možné přehlédnout. Černý humor vždy patřil a patří do kolektivu, a to nejen do toho z liberecké Kubelíkovy ulice. "Začali jsme vyrábět i rakve. S jednou jsme zamířili na vyhlášené Liberecké výstavní trhy." Pronesl dvaaosmdesátiletý pamětník, bývalý zaměstnanec a tlumočník Boris Jomrich. Jeho vrstevníci se nedají zahanbit a během několikahodinového vzpomínkového sezení sypou z rukávů jednu historku za druhou. Dnes už se jim mohou od srdce zasmát a potěšit jimi i širokou veřejnost.
Píše se rok 1946 a v Jablonci nad Nisou vzniká národní podnik s názvem Plastimat. Soudruzi se poplácavají po ramenou a do města na severu svolávají zaměstnance. Stahují se sem lidé z celé země. Mezi nimi je i Zdeněk Konečný. "Mým hlavním úkolem bylo připravit vše na přesun do chystané fabriky v Liberci včetně norem. Asi si nikdo nedokáže představit, jaké bylo takovou fabriku v roce 1963 do Liberce přestěhovat. Řemeslníci si mimo jiné stěžovali, že mají jít do velké haly. Vytvářeli jsme jim přijatelné podmínky." Svěřil se se svým příběhem pan Konečný.

Do Liberce se firma Plastimat přemístila až v roce 1963. "Podnik neměl žádné těžké stroje, a tak jsme stavbu začínali s jedním vypůjčeným buldozerem Stalinec S 100. Byl až z Hradce Králové. Když nám později byl zapůjčen další Stalinec, mohl jeden tahat z bahna toho druhého. Dnes to vše zní velmi legračně. Taková však byla doba a můžeme se tomu zasmát." Vzpomíná na krušné chvíle stavitel závodu Eduard Anděl.

Přerod v revolučním roce 1989

Než se Plastimat přetransformoval v MAGNA BOHEMIA, prošel rukama několika firem, z nichž některé skončily v insolvenci. Současný ředitel MAGNA BOHEMIA Pavel Neuman už tehdy v podniku pracoval a vzpomíná, jak v roce 1989 dala veškerá nástrojařská elita výpověď. Sto čtyřicet lidí chtělo odejít, aniž by pořádně tušili proč. "Bylo mi třicet tři let, ve funkci generálního ředitele jsem byl teprve pár týdnů a říkal jsem si, co já mám dělat?! S každým jsem chtěl osobně mluvit. Nakonec odešli nástrojaři dva. Ti, kteří to celé vlastně zorganizovali." V té době začal Pavel Neuman chystat privatizační projekt. "Učili jsme se za pochodu. Chtěli jsme to mít rychle za sebou, protože tenkrát se jednalo, že Renault nebo VW koupí Škodovku a pokud tady bude jasný vlastník, tak to je základ k tomu, aby firma získala zakázky. Byli jsme pátá firma u nás, která privatizační projekt dokázala přichystat. Schvalovala nás vláda, která také tápala. Rok poté už to bylo daleko komplikovanější. Měli jsme tedy vlastníka Eurotec a dostali jsme zakázku na nárazníky, dveřní výplně a přístrojovou desku. To byl rozhodující moment pro přechod pouze k automobilovému průmyslu," říká Pavel Neuman.
Dnes je MAGNA BOHEMIA výrobcem a vývojovým dodavatelem plastových výrobků a systémů pro automobilový průmysl se sedmdesátiletou tradicí. Z Liberce se v současné době řídí 13 výrobních závodů v Evropě (Česko, Německo, Rusko, Polsko, Rumunsko, Turecko). MAGNA BOHEMIA zaměstnává přibližně sedm tisíc pracovníků (včetně nástrojárny).
"V roce 1990 byl náš obrat 18 milionů USD, od té doby jsme se vyšplhali až na obrat 400 milionů USD v roce 2015. V tomto období jsme zásadním způsobem nejen rozšířili a modernizovali stávající závody, ale postavili i závody nové v České republice i v zahraničí. A na všechny tyto investice jsme si dokázali sami vydělat. I přes několikanásobnou změnu vlastníka v průběhu let nikdy nedošlo k velkým personálním změnám, které by narušily kontinuitu rozvoje firmy. Myslím, že z pohledu vlastníků a také zákazníků jsme vždy odváděli a stále odvádíme dobrou práci." Uvedl ředitel Magna Bohemia Pavel Neuman. Součástí oslav je i Den otevřených dveří, který se bude konat 10. 9. 2016. Firma se sedmdesátiletou tradicí zve na tuto akci širokou veřejnost!

Současnost

Společnost Magna Exteriors Bohemia se v květnu roku 2009 stala součástí globální společnosti Magna operující ve více než 25 zemích světa. Celkový počet zaměstnanců přesahuje 72 tisíc. Společnost Magna je světově uznávaným výrobcem a dodavatelem komponentů a systémů pro automobilový průmysl. Společnost je významný regionální hráč na poli zaměstnanosti. Jen v Liberci podnik poskytuje práci téměř dvěma tisícům lidí. Společnost se zabývá technologickými procesy zpracování plastů:

vstřikování,

dvoukomponentní vstřikování,

lakování exteriérových a interiérových plastových dílů,

svařování plastů vibrací, ultrazvukem a horkým elementem,

ořez laserem,

vypěňování,

lisování,

slush technologie,

zastřikování textilu a plastových folií.


(zdroj Idnes.cz.,  Magna Bohemia)

1976 (archiv T.Majer) Luboš Maruškevič:  Ten komín vpředu vpravo od lokomotivy patří k LIAZu. Vedle komína je vidět kostel v Hanychově. Dále vpravo od komína je vidět vysoká ,,bílá" budova - administrativní budova LIAZu. Pak jsou vidět v dolní části haly Plastimatu a alej s vysokými stromy - Kubelíkova.. Pokud si najedete na Mapy.cz, uvidíte v místech mezi ulicí České mládeže a Krymskou místo s vyznačenou zatáčkou kolejí vlakové dráhy. Tak tam je to foceno.
1976 (archiv T.Majer) Luboš Maruškevič: Ten komín vpředu vpravo od lokomotivy patří k LIAZu. Vedle komína je vidět kostel v Hanychově. Dále vpravo od komína je vidět vysoká ,,bílá" budova - administrativní budova LIAZu. Pak jsou vidět v dolní části haly Plastimatu a alej s vysokými stromy - Kubelíkova.. Pokud si najedete na Mapy.cz, uvidíte v místech mezi ulicí České mládeže a Krymskou místo s vyznačenou zatáčkou kolejí vlakové dráhy. Tak tam je to foceno.