FARNÍ CHRÁM SV. JANA KŘTITELE V LIBERCI VI - ROCHLICI

Rochlice patří k nejstaršímu osídlení horního údolí Nisy. jako obecní farnost se objevuje již v polovině 14. století. Písemně je doložena r. 1352 v seznamu papežského desátku pod jménem "Rochlicz" (v letech1352, 1369, 1384 a 1399 platily Rochlice 2 kr. papežského desátku). Roku 1363 je obec uváděna pod českým jménem Rokytnice.

Nejstarší kostel stával na bývalé "Kónigsstrasse" (silnice Boleslav -Zhořelec) na pozemku, který se ještě donedávna nazýval mikulášským hřbitovem. Kostel byl totiž zasvěcen sv. Mikuláši. V r. 1384 je uváděn rochlický kostel mezi 33 kostely žitavského děkanátu. Na jeho památku byl zde postaven r. 1699 sloup. Není bez zajímavosti, že v rochlickém kostele konávali bohoslužby kněží českých jmen (Mikuláš, Václav, Hašek, Dušek), což je důkazem českého osídlení obce Rokytnice.

V místech dnešního chrámu vystavěl počátkem 17. století pán 2 Re­dernů dřevěný kostelík. V letech 1600 1624- nalézáme zmínky o lute­ránských duchovních, kteří při něm působili. V r. 1652 se kostel stává farním chrámem katolickým zasvěceným sv. Janu Křtiteli. K rochlické farnosti byly tehdy přidruženy kostely v Rýnovicích a Vratislavicích. Prvním katolickým farářem se stal Matheus Oellerus. Za jeho nástupce Onuphria Hepnera byl r. 1657 dřevěný kostel z velké části zbořen a přestavěn na kamenný. Stará dřevěná věž postavená r. 1609 však zůstala zachována až do r. 1680, kdy po zničení vichřicí byla nahrazena novou a tato po požáru r. 1800 znovu postavena v nynější podobě.

Úsilím faráře Chrysostoma Kretschmera byla r. 1708 zvýšena kostel­ní loď, byl zbudován nový presbytář a sanktusní věžička, takže kostel dostal dnešní vzhled. Stavební práce zajišťovali Christián Hitschmanna Georg Hůbner, stavitelé z Ruprechtic. Když r. 1709 byl vnitřek chrámu zkrášlen novým hlavním oltářem a novou kazatelnou, byl 20. října téhož roku benedikován frýdlantským děkanem FrantiškemGriegrem. Rochlický kostel je prostá barokní stavba orientovaná na vý­chod, věž je na západní straně, oltářní prostor je půlkruhovitý. Loď ješiroká, stropy ploché, sedlová střecha má průběžný hřeben. Nad oltářním prostorem je věžička. Okna jsou uzavřena segmentovými oblouky.Věž stojí ve středu západní strany, má sešikmené přístavky ležící v jedné straně, severní přístavek byl márnicí a jižní sloužil za vstup na chór. Věž má čtvercový půdorys, poschodí jsou nestejně vysoká. Nad poschodím je nepravidelný osmistěn se čtyřmi půlkruhovými okny. Střechu tvoří helmice s dvojitou lucernou.

Hlavní portál na západní straně s půl­­kruhovým obloukem, kamennou zárubní v omítce nese datum 1692 (chybně 1600). Oltářní prostor je rozdělen příčným pruhem na dvě pole, z nichž západní je klenuto plackou, východní úhlopříčnými pásy. Všechny pásy spočívají na pilastrech s hlavicemi a patkou. Triumfální oblouk je kle­nut do půlkruhu s dvojitými pilastry. Směrem k lodi je pravoúhle zarámo­ván. Lod má plochý strop oživený štukovým rámem, v němžje velký ovála kruhové plochy na východ a západ. Strop a zdi jsou světle natřeny.

Hlavní oltář z r. 1709 stojí na místě starého oltáře z r. 1691. Jeho tvůrce není znám. Oltářní obraz z r. 1708 představující křest Ježíšův není označen. Pro vánoční dobu namaloval r. 1829 liberecký malíř jakob Ginzel obraz "Narození Páně", který o vánocích nahrazuje obraz jana Křtitele. Po stranách oltářní architektury jsou sochy sv. jana Evangelisty a sv. Filipa Neri. Nad svatostánkem je pozoruhodná skupina Kalvárie v expresivním baroku, ve slohu sochaře J. Pacáka, kolem r. 1730. Výzdoba oltáře pochází z r. 1750 a 1841. Tvůrce soch sv. Petra a Pavla a sv. Barbory není znám. Dnešní kazatelna pochází z r. 1888. Původní křtitelnice z r. 1709 se nezachovala. Nynější má kamennou nohu zdobe­nou vinnými úponky, je polychromovaná, na dvou kamenných stupních, víko je zdobeno sousoším křtu Páně. Cínová mísa bez nápisu je z 18. sto­letí. Pseudorenesanční varhany pocházejí z r. 1887. Roku 1899 daroval rolník Antonín Ullrich z Rochlice č. 7 kostelu nové věžní hodiny zhoto­vené libereckým hodinářem Leubnerem. Velký kříž v triumfálním oblouku pochází z 18. století. Socha P. Marie pod triumfálním obloukem sem byla přenesena v šedesátých letech našeho století z libereckého kostela "U obrázku". Mramorová socha Krista pod emporou stála pů­vodně na jedné z opuštěných hrobek přilehlého zrušeného hřbitova.

Appeltova kaple byla postavena r. 1746 neznámým stavitelem. Je přistavěna k jižní předsíni a odtud také přístupna. Její půdorys je skoro čtvercový, klenutý do pásů. Původní malby překryty. Oltářní architektura je zaměřena k obrazu, který se nezacho­val. Figurální výzdoba má personifikovat dobré skutky. Na pilastrech se vznášejí andílci,nahoře na vlnách cherubín s atributy rozdílení almužen. Severní stěna je zdobenaprůměrnou nástěnnou malbou sv. Mikoláše Toletánského. Na východní straně velkýkříž z 18. století. Lavice jsou dubové, čelné stěny s třídílnými intarsiemi pocházejíz doby stavby kostela. Mřížované dveřejsou ručně kované z doby stavby kaple. Původní nápis na zdi překryt. Hrobka je přístupna z kaple. Užívalo se jí do r. 1756.

Sakristie na severní straně má klenutí křížové. Na stěnách devětobrazů smrti pochází z doby okolo 1767. jsou to kartuše ze dřeva vyřezá­vané, uprostřed obraz, pod ním průpověd: O moci a síle smrti.

V r. 1971 byl kostel vymalován a upraven podle liturgických před­pisů II. vatikánského koncilu. V r. 1975 byly restaurovány a pozlacenysochy v presbytáři a v chrámové lodi.

(zdroj: JOSEF DOBIÁŠ - LIBERECKÉ CHRÁMY, 1983)

Ulice Na Žižkově

v roce 1919

Ulice se dříve jmenovala Školní vrch. V popředí vpravo hostinec Franzeshöhe. Barokní kostel sv. Jana Křtitele dostal dnešní podobu v roce 1709, kdy byla zvýšena loď a vybudováno nové presbyterium se střechou zakončenou věžižkou sanktusníku. Zároveň byl pořízen nový hlavní oltář a později varhany (1741). Pozoruhodná je expresivní skupina Kalvárie na kredenčním stolku (1730). Věž byla několikrát poškozena bleskem (1747, 1841), v roce 1899 musela být spolu se střechou opravena a dostala nové hodiny. Po jejich stranách vznikly dva pětiboké přístavky - vzdálenější je hrobka Appeltů z roku 1746. Do stěn kostela jsou vsazeny zajímavé náhrobní desky faráře Johanna Franze Dinnebiera (1754) a Ignaze Luny (1763). (zdroj Kniha o Liberci)