Zahájení provozu lanové dráhy na Ještěd v roce 1933

 Ještěd bez lanovky — to by nebylo ono. Za zrod vděčné turistické atrakce, ale zejména výkonného dopravního prostředku mohou Liberečané vděčit Československým státním drahám a Německému horskému spolku pro Ještědské a Jizerské hory — majiteli hotelu na vrcholu Ještědu. První vážné úvahy o stavbě lanovky se objevují v roce 1924, ale trvalo ještě dlouho, než došlo k prvnímu výkopu = stalo se tak 15. června 1932. Generálním dodavatelem stavby se stala firma František Wiesner z Chrudimě, pozdější Transporta. Lana se k budoucí dolní stanici dokutálela z kladenského Kabla (z nádraží v Horním Růžodolu doslova), kabiny vyrobila Vagónka Bohemia z České Lípy, jejich závěsy firma Wiesner. Elektrická výzbroj pocházela ze Škody Plzeň. Výstavba lanovky trvala s dvanácti dny jeden rok, a právě den slavnostního zahájení provozu 27. června 1933 je zachycen na pohlednici. (zdroj: Libereckým krajem s dobovými pohlednicemi - po zemi, na vodě i vzduchem, 2013)

JEŠTĚD A LANOVKA

Česko má hned několik lanovek, které jsou v některém ohledu nejstarší. Lanovka, která jezdí na Ještěd, k nim patří - je nejstarší dosud jezdící kabinovou lanovkou. Vznikla na počátku 30. let minulého století a v provozu je od 27. června 1933. V té době však první svého druhu nebyla. Již o pět let dříve vznikla lanovka na krkonošskou Černou horu, která však dnes již jezdí jako kabinková v jiné trase.

Záměr vybudovat zde lanovku předložil už roku 1924 Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory, který byl majitelem hotelu na Ještědu. Návrh vypracoval ing. Roman Wienberger, zástupce firmy Adolf Bleichert a spol. z Lipska.

Později však byl projekt i samotná realizace na náklady ČSD zadána známé chrudimské strojírně František Wiesner. Byla to druhá lanová dráha v tehdejším Československu. Měla šikmou délku tratě 1183 m s převýšením 400 m a na trase dvě podpěry s výškou 20 a 26 m.

Kabinová lanovka s kyvadlovým provozem dosahovala maximální rychlosti 5 m/s, hodinová kapacita činila 330 osob. Její provoz běžel bez závad i během temné nacistické okupace. Až koncem roku 1971 musela být lanovka odstavena pro krajní opotřebení. Byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce

Po zásadní rekonstrukci, zahájené v prvních měsících roku 1972 a ukončené r. 1975, zbyla z původního zařízení jen nepatrná část konstrukce v dolní a horní stanici. Liberecká dráha je však dnes označována za nejstarší provozní kabinovou lanovku v Česku. Starší lanovka v krkonošských Janských Lázních byla totiž zrušena a nahrazena na jiném místě odlišnou konstrukcí.
Trať byla rekonstruována jako dvoulanová. Původní podpěry byly nahrazeny jedinou o výšce 30 m. Nové kabiny mají nosnost 35 osob. Šikmá délka tratě je nyní 1188 m, převýšení 401,7 m, přepravní rychlost 10 m/s. Lanovka přepraví až 525 osob za hodinu.

V říjnu 2000 byla při pravidelné kontrole po letní sezoně vyměněna celá jedna kabina, která prošla generální opravou.

Zájem turistů se zvyšoval a v červenci 2001 svezla lanovka za jediný měsíc více než 50 000. To si vyžádalo úpravu jízdního řádu z hodinových intervalů na půlhodinové. V některých dnech začala lanovka jezdit bez přestávek.

V současné době vyveze lanovka v průměru ročně přes 250 tisíc turistů. Když jí bylo v roce 2003 (na snímku) 70 let, svezlo se na ní během celé její historie na 19 milionů lidí.

Lanovka slouží i k zásobování horského hotelu na Ještědu. Za celou dobu provozu lanovky nedošlo k žádné větší závadě ani k ohrožení cestujících.

Horní stanice na Ještědu stojí ve výšce rovných 1000 m. n. m.
Dolní stanice Horní Hanychov je ve výšce 600 m n. m. (zdroj ČT24)

Od tragické nehody 31.10.2021 je provoz lanové dráhy na neurčitou dobu zastaven, pravděpodobně bude nahrazena zcela novou lanovkou.

22.10.2007 Zkracování nosného lana.

3.11.2008 Pravidelná odstávka lanovky před zimní sezonou.

Takřka ve stejné trase bylo plánováno prodloužení tramvajové tratě při rekonstrukci po roce 2000. Vycházelo z nynější konečné zastávky Horní Hanychov, odbočení doprava a podél Beranovy cesty. Trať měla být jednokolejná s konečnou zastávkou "Horní Hanychov lanovka" postavenou vpravo, vedle budovy dolní stanice lanovky. Zastávka měla být v hale, kde měly být dvě kusé koleje. Stavebně upraveno pro přestup na lanovku "suchou nohou". (autor příspěvku Čech Lands)

Dvě zajímavosti k lanovce na Ještěd

První projekt připravil Roman Weinberger v roce 1926 a ve dnech 15. a 16. listopadu 1926 se uskutečnilo úřední místní šetření v terénu. V této době se ještě uvažovalo o delší trase se čtyřmi podpěrami, která začíná: "...nedaleko konečné stanice pouliční elektrické dráhy v Horním Hanychově a odtud vede přímočaře směrem ku nejvyššímu vrchu Ještědu." Druhou zajímavostí je rozsah pozemků ve vlastnictví ČSD v roce 1931. Ale za povšimnutí stojí trkač na Ještěd i "pokroucená" realita

(autor příspěvku Ivan Rous)

Poznámka č. 2 k lanovce na Ještěd.

Nechci tvrdit, že debata o podobě horní stanice lanové dráhy úplně z mediálního prostoru vypadla, ale faktem je, že horský hotel a vysílač Ještěd je národní kulturní památkou s aspirací do seznamu UNESCO. Tak bych tak nějak čekal, že podstatnou(!) součástí debat od prvopočátku bude důraz na minulou/současnou/budoucí podobu horní stanice.

 Je vzdálena 20 m od vysílače a dost zásadním způsobem utváří celý vrchol. V roce 1926 se krajinným rázem a podobou horní stanice prakticky začínalo, tak snad nebudeme ve 21. století krajinným rázem a architekturou končit.

(autor příspěvku Ivan Rous)

Třetí poznámka k lanovce na Ještěd

Teprve dnes se podařila vyřešit malá záhada ohledně kabin lanovky.
Na ještědské lanovce sloužily tři generace. První v letech 1933-1953, druhá 1953 - 1971 a poslední 1974 - 2021. Na snímku je právě druhá generace s rokem výroby 1952.
Třeba je v nějaké zahradě odložená, třeba je z ní včelín, nebo stánek.

(autor příspěvku Ivan Rous)

Horní stanice lanové dráhy hotelu Ještěd

Inverze 1999

Visutá lanovka Tatranská Lomnica – Lomnický štít je dvojúseková visutá lanovka ve Vysokých Tatrách. Byla vybudovaná v 30. letech 20. století podnikem Wiesner (pozdější Transporta). V době svého vzniku se jednalo o světový unikát a byla držitelem několika světových rekordů (mj. proto, že kotlina nad plesem musela být překonána bez podpěr). V současné době je v provozu jen horní část lanovky (2. úsek) mezi Skalnatým plesem a Lomnickým štítem.

Popis lanovky

Lanovka byla dvojúseková, se 4 stanicemi na trase. Toto řešení si vyžádala extrémní délka a reliéf trasy. První úsek vedl z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso a jezdily na něm dvě kabiny kyvadlově, druhý úsek pokračoval ze Skalnatého plesa na Lomnický štít a zde byla v provozu jediná kabina. Přepravní kapacita 1. úseku nestačila stoupajícím nárokům na přepravu lyžařů v zimní sezóně a proto byla v 70. letech postavena paralelní kabinková lanovka. Během rekonstrukce 2. úseku, která skončila v roce 1989, došlo ke změnám v koncepci lanovky (změna počtu nosných a tažných lan) a k výměně téměř veškerého strojního zařízení (nové vybavení od firmy VonRoll).

Historie

Rozvoj dopravy v Tatrách

Po vybudování Košicko-bohumínské dráhy do Popradu (1871), železnice Studený Potok – Tatranská Lomnica (1895) a tratí Tatranských elektrických železnic v letech 1908–1912 se budovatelé dopravní infrastruktury v 20. letech 20. století zaměřili na tatranské štíty. Po první světové válce přišel konstruktér a průkopník československých lanových drah Václav Nevrlý s vizí výstavby lanovky na Gerlachovský štít, která však nebyla uskutečněna.

Projekt

První přípravné práce pro výstavbu lanovky na Lomnický štít proběhly okolo roku 1928. Průkopníkem stavby visutých lanovek v Tatrách se stal ředitel státních lázní v Tatranské Lomnici Juraj Országh, který díky výborným kontaktům na tehdejší politické špičky prosadil v roce 1934 rozhodnutí o financování lanovky ze státního rozpočtu.

Hlavním stavitelem staničních budov podle upravených projektů architekta Dušana Jurkoviče byla firma Karla Marvana z Hradce Králové. Jsou postavené z místní žuly, ocelobetonových a ocelových konstrukcí. Stavitelé se od původních projektů významně odchýlili, k čemuž se Jurkovič vyjádřil s nelibostí. Hlavním konstruktérem lanovky samotné byl Václav Nevrlý, realizace byla zadána firmě František Wiesner z Chrudimi. Ocelové konstrukce dodávala mostárna v Karlově Huti a kabiny byly vyrobeny v Kolíně.

Kvůli technickým problémům veřejný provoz lanovky na vrchol Lomnického štítu začal až v roce 1942. Po vypuknutí Slovenského národního povstání byla lanovka zastavena a v lednu 1945 nacisté vyhodili do povětří dolní stanici v Tatranské Lomnici a přilehlou podpěru. Provoz byl obnoven v únoru 1946 na Skalnaté pleso a v lednu 1949 na Lomnický štít.

Výstavba

Stanice Tatranská Lomnica

Výstavba začala 8. března 1936, 22. prosince 1937 byla slavnostně otevřena. Ve středu budovy se nachází lanoviště, kde jsou umístěné kotvy a napínací kladkostroj.

Mezistanice Štart

Stavební práce na mezistanici Štart v nadmořské výšce 1 165 m byly započaty 11. června 1936 výkopem jam napínací komory nosných lan. Její název, z hlediska trasy lanové dráhy nelogický, byl odvozený od nedalekého startu někdejší sáňkařské a bobové dráhy. Práce na stavbě byly ukončeny v roce 1937, vnitřní instalace byly dokončeny v létě 1938. Základní funkcí stanice je napínání nosných lan.

Stanice Skalnaté pleso

Největší budova visuté lanovky byla na Skalnatém plese. Výkop jam základů budovy a napínací šachty nosného lana byly započaty 10. června 1936. Během výstavby stavitel na základě přání objednatele výrazně změnil původní projekt Dušana Jurkoviče v souvislosti s dodatečným rozhodnutím umístit do objektu zařízení sloužící cestovnímu ruchu. Výstavba probíhala v těžkých povětrnostních podmínkách. Přesto 22. prosince 1937 byla budova hotová a v následujícím roce pokračovaly jen práce na souvisejících stavbách.

Stanice Lomnický štít

V srpnu 1936 začaly práce na vrcholové stanici lanové dráhy na Lomnickém štítu. Tato šestipodlažní budova v nadmořské výšce 2634 m je nejvyšším obývaným místem na Slovensku. Byla dokončena v roce 1940, kdy v květnu proběhla první zkušební jízda lanovky na vrchol. Schvalovací jízda se uskutečnila 21. října 1940. Podle projektu Ladislava Beisetzera byl v letech 1954–1955 přistavěn měřící dům experimentální fyziky Astronomického ústavu SAV, který se inspiroval architektonickou podobou Jurkovičovy stavby.

Technické podrobnosti

Lanovka v provozovaném úseku překonává na 1868 délkových metrech převýšení 864 metrů. Průměrný sklon jízdy je 52 %, maximální pak 92 %. Kapacita kabiny je 15 osob, hodinová kapacita je 50 cestujících.

Kabinková lanovka Tatranská Lomnica - Skalnaté Pleso

Kvůli nedostatečné přepravní kapacitě kyvadlové lanovky (zejména v souvislosti s mistrovstvím světa v klasickém lyžovaní) byla v 70. letech vybudovaná oběžná kabinková lanovka.

Údolní stanice této lanovky je o něco západněji než původní trasa a blíže k Cestě svobody. Lanovka vede na Štart, kde se lomí a dále pokračovala rovnoběžně s původní lanovkou. Po vážné nehodě v roce 1992 byla tato lanovka modernizovaná a slouží dodnes, od roku 2013 ale již pouze v úseku Tatranská Lomnica - Štart. V úseku Štart - Skalnaté pleso je nahrazena novou, taktéž kabinkovou lanovkou od firmy Doppelmayr.

Rekonstrukce 2. úseku

Během rekonstrukce dokončené v roce 1989 došlo k nahrazení systému 1 nosného a 2 tažných lan systémem s 2 nosnými a 1 tažným lanem, přičemž byla zároveň odstraněna jediná podpěra na celém úseku, která se nacházela těsně pod horní stanicí. Výhodou tohoto systému je vyšší stabilita vůči bočnímu větru. Nové strojní zařízení a kabina pochází od firmy VonRoll.

Odstavení a demontáž prvního úseku

(zdroj: Wikipedia)