Rybářská Bašta a okolí
Nádrž vybudoval v letech 1889 - 1891 Spolek přátel přírody naproti dnešnímu hotelu U Jezírka. Pod hrází bylo zřízeno promenádní molo a počátkem století vybudovali město romanticky pojatý hrázděný altán, kde se půjčovaly loďky. Některé pohlednice zachycují i zvláštní širokou pramici s baldachýnem.
Mezi libereckými občany se toto místo těšilo velké oblibě i v zimě, kdy se zde bruslilo.
Dlouhou dobu neudržovanou stavbu převzal podnik Restaurace a jídelny a po důkladné rekonstrukci zde v roce 1974 otevřel restauraci Rybářská bašta.
(zdroj: Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman
Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta)
Při velkorysých úpravách rekreační oblasti Lidových sadů
byla za vysokým náspem třídy Císaře Josefa vybudována z popudu spolku Přátel přírody v letech 1889-91 nádrž zvaná Gondelteich (Gondolový rybník), dnes Labutí jezírko nebo jen Jezírko. Je 250 m dlouhé, 50 m široké, má hloubku asi 1,5 m a zabírá plochu cca 7500 m². Sloužilo pouze rekreaci. V létě se zde jezdilo na lodičkách, v zimě bruslilo. Nábřeží dostalo podobu přístavního mola. na němž se dalo také korzovat, jak bylo tehdejším společenským zvykem. Na východní straně byla postavena roztomilá hrázděná stavbička pro dozor (od roku 1974 restaurace Rybářská bašta) a na opačném konci nad hrází domek v obdobném stylu, kdysi konečná stanice elektrické dráhy (1897), dnes kiosek.
Za Jezírkem vznikl roku 1906 zookoutek a v nedaleké Purkyňově ulici začala působit od roku 1895 botanická zahrada. Dále proti proudu Jizerského potoka, v místech dnešního lukostřeleckého areálu TJ Dynamo, byla v roce 1873 postavena výletní restaurace nazvaná Stadtwäldchen (Městský lesík). Toto oblíbené oddychové zaňizení odkoupilo roku 1893 město.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Trafika U Jezírka v 30.letech 20.století a dnes
V pravo část hrazené stavbičky, původně tramvajové zastávky, která dodnes slouží k prodeji suvenýrů. Okénko trafiky je téměř vyplněno pohlednicemi. Všimněte si jednoho z nejstarších automatů na prodej cigaret, umístěném na zdi, a zmrzlinářského vozíku. Střed snímků zabírá "mléčný bar" (Milchtrinkhalle) liberecké parní mlékárny, od přestavby v 60.letech prodejna zeleniny. Jen bříza zůstala stejná. Vlevo je brána, kudy vedla cesta do ZOO a botanické zahrady a do městského lesíka.
(Zdroj: Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
Hrázděná občerstvovací boudička
je vůbec první tramvajová čekárna z dob, kdy zde byla konečná, tedy z roku 1897 (Tomáš Krebs)
10.8.2021
Od včerejšího rána mohou Liberečané i přespolní projít rekonstruovaným, původním vchodem do liberecké zoologické zahrady v podobě, jakou měl před sto lety. Nápad na renovaci původní brány ve stylu art deco se zrodil před šesti lety a nyní se dočkal své realizace.
Brána zvoucí k návštěvě liberecké zoologické zahrady s nápisem "Zum Tiergarten" ("Do zoo") byla postavena ve dvacátých letech 20. století a viditelně odráží prvky tehdy módního stylu art deco. Po válce byl německý nápis odstraněn, ale i přesto byl dlouho viditelný.
Brána byla dlouho v poměrně špatném stavu, až v minulém volebním období se začalo s její rekonstrukcí a ní přišla i myšlenka, obnovit ji v původní podobě. Liberecká zoologická zahrada je nejstarší v českých zemích. Byla otevřena roku 1919, ale již předtím v Liberci fungovaly přírodopisné spolky. Prvním krokem k založení budoucí zoologické zahrady byla činnost tehdejšího Ornitologického spolku pro severní Čechy (Ornithologischen Verein für Nordböhmen). Jeho členové založili nejprve 2. července 1895 Geflügelpark (jakýsi ptačí koutek) a později také voliéru v městském parku přístupnou veřejnosti (1904).
Dalším rozšířením tohoto areálu bylo vysazení labutí na nedalekém Jezírku a zřízení ohrady pro srnčí zvěř na blízké louce. Centrem areálu se stal dřevěný domek v tyrolském slohu, zvaný Čapí hnízdo, přenesený sem stavitelem Alfredem Hübnerem z Německo-české výstavy roku 1907. Kolem něj se areál postupně rozrůstal, až se začalo uvažovat o jeho přeměně v malou zoologickou zahradu. Tato snaha ztroskotala v průběhu první světové války na nedostatku finančních prostředků. Jak zmíněno, po válce, v roce 1919 byla otevřena regulérní liberecká zoo.
Město Liberec se své zoologické, jakožto i sousední botanické zahrady
vzdalo až letos, kdy jej na přání hejtmana získal Liberecký kraj. Spolu
se ztrátou zoo přišlo město Liberec i o lukrativní pozemky a obrovský
majetek, který k oběma zahradám náleží. (autor příspěvku Jaroslav Tauchman)
Ludvíkův pramen
Promenádní cesty po obou březích Baierova, dnes Jizerského potoka z dnešní Masarykovy třídy k Sovově ulici jsou o víc než deset let starší než sousední Lidové sady. Cesta po levém břehu dnes leží v zoologické zahradě, pravobřežní, vedoucí městským lesíkem nad jezírkem, vybudovaném roku 1900, je zachována a hojně využívaná. Obě cesty vybudoval již zmíněný Spolek přátel přírody a 10. srpna 1872 je slavnostně předal zástupcům města Liberce. Na pohlednici odeslané roku 1912 vidíme i sto let starou podobu Ludvíkova pramene, dnes již vyschlého a zchátralého. Byl nazván na počest tehdejšího prezidenta Spolku lékárníka Ludvíka Hlasiwetze, jehož rodina vlastnila na rohu Benešova náměstí a Moskevské ulice starý dům s lékárnou. Na jeho počest byla nazvána i ulice, dnešní Purkyňova, která vede kolem botanické zahrady. Tu sem přemístil Spolek roku 1895 z původního místa u muzea.
