No jo..... "herna" Starý horizont nejlepší!!!!! Zlatá 90tá....... Tahle doba je šílená....Myslím si,že kdyby nebyly facebooky atd. tak by to mohlo být lepší. Lidé by se více scházeli. (komentář David Drapák)

Od roku 1965 bylo slíbeno vybudování "obchodního domu v malém" na rohu Kubelíkovy ulice (potraviny, maso, zelenina, mlékárna, galanterie, obuv). Středisko obchodu a služeb Horizont (n. p. Pozemní stavby Liberec) bylo ovšem otevřeno až v květnu 1985 (drogerie, prádelna, kadeřnictví, ovoce a zelenina, provozovna Textilkombinátu a Obnovy). Restaurace (s bufetem a cukrárnou) a potraviny (taktéž prodejna masa a rybárna) byly v provozu 3. června 1985. Pamatujete mlýnek na kávu v prodejně potravin? Od září 1985 měl v Horizontu prostory Klub Parku kultury a oddechu (kapacita 100 osob, kurzy jazyků, šití, besedy, promítání filmů), a přibyla pedikúra a kosmetika.

V únoru 1986 se zde v krytu otevřela i pobočka Vědecké knihovny Václava Kopeckého. (autor komentáře Petr Ruprecht)

Restaurace U Votočků (před 100 lety)

Restaurace U Votočků byla významným střediskem českých obyvatel z celého okolí, jelikož se tam konaly spolkové schůze, cvičili zde sokolové a pořádala se tam ochotnická představení. Dokud nebylo postaveno kino Lípa v Šlikově ulici, promítaly se tam také filmy. V suterénu budovy přístupném z Tylovy ulice provozoval pan Dojč holičství, vedle sídlila redakce národně socialistického týdeníku Naše hory, vedená Antonínem Rejhou a pak Josefem Deylem. V přízemí byl výčep malý sál a v podkroví obytné místnosti. Velký sál, jehož čelo vidíme vystupovat napravo za budovou, byl k budově přistavěn až v roce 1918. Na severní straně přiléhala k domu zahradní restaurace ,do níž byl vstup i z výčepu.
Po Josefově smrti provozovala jeho žena živnost nadále až do roku 1939 ,kdy pro paní Votočkovou přijela policie, která ji bez jakéhokoliv vysvětlení nařídila restauraci opustit. A vyvezla ji bez jediného zavazadla za hranice bývalého protektorátu. Za okupace se restaurace U Votočků změnila na tábor pro ruské, italské a francouzské zajatce. A její stav se zhoršil natolik, že se uvažovalo o jejím zbourání. Místní sokolové v čele s bratrem Vozábem se ale ujali jeho záchrany, a tak byl nakonec stržen jen velký sál a hlavní vchod se přesunul na severní stranu a restaurace se časem změnila na místní osvětovou besedu. Paní Růžena Votočková bydlela až do svého onemocnění v podkrovní světnici, zemřela v roce 1957. Na pohlednici je zachyceba u vchodu v bílé zástěře vedle svého manžela, za ní stojí Anča od výčepu.

pozn.
Josef Votoček se narodil 18. 6. 1875 v Jilemnici jako syn Josefa a Antonie Votočkových. Do Liberce přišel jako účetní v roce 1889 kde se zapojil do menšinové práce, hlavně v dramatickém oboru České besedy. Roku 1900 koupil hostinec Wilhemshöhe na rohu ulic Hradební a Tylovy (č. p. 196), který pojmenoval restaurace U Votočků. Vedl o něj, ale několikaletý spor s německou obecní správou. Po vzniku ČSR se stal Josef Votoček členem správní komise a od prvních voleb náměstkem starosty po jehož rezignaci získal místo prvního českého starosty Horního Růžodolu, kde se zasloužil o výstavu budovy, ve které se nachází nynější Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická v Jeronýmově ulici. Josef Votoček zemřel 1. listopadu roku 1932 a jeho urna byla pochována na hřbitově v Horním Růžodole, který nechal zřídit za svého starostování. Na návrh národních socialistů, jejíchž členem byl, nese od 20.listopadu 1935 jeho jméno jedna z ulic poblíž obou českých škol, o jejichž založení se významnou měrou zasloužil. (zdroj Wikipedie)