Historie osídlení Liberce. Co ukrývaly dějiny?

Na základě nového rozboru pramenů a regionální literatury byl v ní podán i zcela nový pohled na počátky Liberce na pozadí sídelního a církevně-správního vývoje našeho regionu. V následujícím článku bych chtěl širší veřejnost seznámit s výsledky mé studie, v níž čtenář najde podrobnější výklad k této problematice.

Na počátku byla kolonizace

Příchod šlechtických rodů Donínů na Hrádecko (1277) a Biberštejnů na Frýdlantsko (1278) se projevil od osmdesátých let 13. století novou kolonizační aktivitou, během níž se do poloviny 14. století dotvořila základní sídelní struktura Liberecka. Doba vzniku Liberce není přesně známa, rámcově se vymezuje lety 1278 1352.

Běžně se udává, že Liberec byl založen někdy kolem roku 1300. Liberec jako sídlo farnosti pravděpodobně existoval již před rokem 1316, kdy byla ve sporu o diecézní příslušnost sousedního frýdlantského děkanátu stanovena v této části hranice mezi pražským a míšeňským biskupstvím. Do míst založeného Liberce přišla německá osidlovací vlna s největší pravděpodobností z Frýdlantska přes Oldřichov v Hájích a Stráž nad Nisou. Na jihu se tato kolonizační vlna střetla s aktivitami johanitské komendy v Českém Dubu, jejímž výsledkem byl národnostně smíšený charakter Rochlice a Vratislavic.

Liberec. Místo bohaté na kopce

Německý název Liberce, Reichenberg, se vysvětluje buď jako označení osady umístěné na bohatém vrchu, nebo jako přací jméno jeho zakladatelů, aby tato osada byla bohatá.

Při pojmenovávání hrál významnou roli odlišující, zvláštní znak. Vznik jména pro Liberec by se dal vysvětlit i jako označení pro polohu místa, pro nějž je charakteristický velmi kopcovitý a svažitý terén, tedy jako místo bohaté na kopce. Hory a lesy si němečtí kolonisté obzvlášť oblíbili a pojmenování těchto prostorů znali ze své původní vlasti.

Založení a jeho podoba

Vraťme se ale o 700 let nazpět a pokusme si udělat představu, jak mohlo proběhnout založení a jaká byla podoba Liberce v předhusitském období (do roku 1419). Lokátor, budoucí rychtář, dostal od Biberštejnů příkaz k vysazení nové vsi na dosud neosídlené lesní půdě. Novým osídlencům byla vyměřena půda a rozčleněna na lány, souvislé pásy, které se táhly kolmo od hlavní komunikace severovýchodním a východním směrem až k okraji hranic zakládaného sídliště. Lán obsahoval nejen ornou půdu vzniklou vyklučením, ale i kus lesa na konci záhumenicového pásu, dále louku, pastvinu a u samotného stavení i zahradu. Snahou zakladatele bylo vytyčit pokud možno parcelní pruhy stejné šířky, v paralelní linii a souvislé řadě. Příkré svahy omezily osidlovací možnosti a přinutily k založení celkově malého katastru obce. Liberec byl vzhledem k terénní situaci tzv. jednořadovou lánovou vsí a směr hlavní komunikace ovlivnil i jeho půdorys. Ten se však spolu s rozsahem osídlené plochy i celkového katastru během historického vývoje Liberce měnil.

Při pokusu o zpětnou rekonstrukci středověkého vyměřovacího schématu Liberce je nutno si uvědomit, že nově vysazená ves obdržela i méně kvalitní půdu, obecní pozemky (tzv. občinu), využívané jako louky a pastviny k chovu dobytka. Kromě toho i obecní les, důležitý zdroj stavebního materiálu a paliva. Zbývající les si ponechala vrchnost, která jej později zahrnula do svého poplužního dvora, který byl založen ve 30. letech 16. století a dnes zahrnuje zhruba území městské čtvrti Liberec V Kristiánov.

Jak vznikaly části města

Před rokem 1612 činil rozsah katastru Liberce včetně vrchnostenského poplužního dvora kolem 521 ha. (Původně od založení Liberce až do roku 1612 tvořil jeho hranici s Růžodolem tok Nisy.)

Po zániku sousedního panského dvora v Růžodole z něho liberečtí měšťané toho roku získali část pozemků ležících jihozápadně na levém břehu Nisy (později nazývanou "Jeřáb"). Plocha Liberce se tím zvětšila o cca 95 ha na 616 ha (do roku 1939).

Nejstarší stavení se nacházela v místech patřících pozdějším právovárečným domům na severní a východní straně dnešního náměstí dr. E. Beneše (dnes zhruba z míst radnice až k čp. 11/IV na rohu Moskevské a Felberovy ulice), od nichž se táhly lánové plužiny severovýchodním a východním směrem.

U severního konce procházející komunikace poblíž kostela stála zřejmě dědičná rychta s nejstarší libereckou hospodou, k níž patřily dva lány pozemků. Tento prostor doznal v průběhu doby velkých změn. Teprve v pohusitském období byl Liberec v souvislosti s povýšením na městečko (mezi lety 1440-1454) druhotně doplněn o čtvercové náměstí.

Běžně se udává, že Liberec byl založen někdy kolem roku 1300. Do míst založeného Liberce přišla německá osidlovací vlna s největší pravděpodobností z Frýdlantska přes Oldřichov v Hájích a Stráž nad Nisou. Na jihu se tato kolonizační vlna střetla s aktivitami johanitské komendy v Českém Dubu, jejímž výsledkem byl národnostně smíšený charakter Rochlice a Vratislavic.

Na konci této řady domů stál na vyvýšeném místě dřevěný farní kostel, patrně jednolodní stavba vybudovaná ihned při založení Liberce, nebo krátce poté.

Kostel se stal dominantou nové vesnice a z jeho věže bylo možno ze severu sledovat dění na přístupové frýdlantské cestě. Spolu s ohrazeným hřbitovem (dnes Sokolské náměstí) sousední rychtou mohl plnit i obranou funkci.

Hřbitovní ohrazení tímto směrem uzavíralo Liberec až do založení Nového města v letech 1631-1633. Nedílnou součástí vesnice se možná již v tomto období stal mlýn poháněný náhonem z Nisy.

Po založení vsi byla vymezena limitovaná pravomoc místní samosprávy. V čele stál dědičný rychtář, který jako vrchnostenský úředník vybíral poddanské dávky, spolupůsobil při vybírání zemské berně pro panovníka a zastupoval vrchnost při nižším soudnictví.

Vrchnost jmenovala k rychtáři zřejmě ještě dva přísežné, kteří pod jeho předsednictvím soudili. Rychta spojená s krčmou byla jedním z prvních objektů postavených v Liberci. Poblíž ní a kostela se v nové vsi odehrával veškerý veřejný život.

Liberec byl nejprve na několik let osvobozen od placení poddanských dávek. Během první poloviny 14. století se stal v rámci biberštejnského dominia součástí samosprávného obvodu hamrštejnského hradu pod vrchním dohledem frýdlantského purkrabího. Hrazení poddanských platů vyžadovalo kontakt s místním trhem odebírajícím zemědělskou produkci. Liberečané nejspíše navštěvovali místní trhy v blízkém Frýdlantě a Chrastavě, ale také výroční trhy ve vzdálenějším Zhořelci.

Počet obyvatel Liberce v předhusitském období můžeme odhadovat na 50 osob při úvaze osmi usedlostí a průměrném počtu šesti až sedmi osob na poddanskou rodinu. Kromě zemědělství se živili pastevectvím a prací v lese.

Liberec byl v předhusitském období centrem rozsáhlé farnosti a toto jeho ústřední postavení se stalo jedním z předpokladů pro pozdější vzestup v městské středisko libereckého panství a významně tak ovlivnilo jeho další vývoj.

Záhada zvaná Habersdorf. Liberec nebo Havlova Ves?

Dřívější názory na založení Liberce ovlivňovaly domněnky o jeho druhém pojmenování "Habersdorf", považovaném za jeho předchůdce. U samotného Liberce se také uvažovalo, že byl již od svého založení městem. V sedmdesátých letech 20. století se objevila zcela nová hypotéza, která identifikovala v názvu Habersdorf a pomístním označení Hablau dokonce slovanskou ves Havlov ze 12. století. Podle tohoto tvrzení údajně splynula s později založeným Libercem v jednu ves. Šlo o umělý konstrukt, jenž měl posloužit myšlence o prvotnosti slovanského osídlení Liberce.
První zmínka
Jak je to tedy s tím záhadným slovním spojením "in Rychemberg alias in Habersdorf", které je dodnes příčinou mnoha nejasností a různých výkladů o počátcích Liberce. Protože se jedná o zápis v písemnostech církevní provenience a souvisí s vývojem farní správy na Liberecku, musíme jej zasadit do širších církevně-správních souvislostí. První zmínka o existenci liberecké farnosti a současně Liberce ("Reichinberch") je v seznamu farností žitavského děkanátu v rejstříku papežského desátku z roku 1352 .
V roce 1411 Jan III. z Biberštejna (+ 1424) daroval patronátní právo (tj. právo navrhovat faráře) k libereckému farnímu kostelu augustiniánům-eremitům z kláštera od sv. Tomáše v Praze, kteří se těšili jeho přízni. V souvislosti s nabytím tohoto práva bylo vydáno šest listin, které jsou opsány v klášterním kopiáři tzv. Codex Thomeus. Pouze jedna z nich se dochovala v originále, v němž je však na rozdíl od chybně v kopiáři opsaného "Habersdorf" správně napsáno "Haberndorf".
Z důkladného rozboru textu těchto písemností vyplývá, že se v nich vyskytující slovní spojení "ius patronatus ecclesie in Rychemberg alias in Habersdorf (tedy správně Haberndorf) " nelze překládat jako "patronátní právo ke kostelu v Rychembergu (Liberci) jinak zvaném Habersdorf (Haberndorf). Český překlad má správně znít: " patronátní právo ke kostelu v Rychembergu (Liberci) a na jiném místě, jinde (patronátní právo ke kostelu) v Habersdorfu (Haberndorfu)".
Jedná se o patronátní právo k farnímu kostelu v Liberci a jeho filiálnímu kostelu ve Stráži nad Nisou (německy Habendorf). Protože strážská farnost není v rejstříku papežského desátku uvedena, muselo již před rokem 1352 dojít ke sloučení této chudé farnosti s libereckou v jednu farnost. Strážský kostel se pak stal pouze filiálním, vedlejším kostelem v rámci liberecké farnosti. Stráž nad Nisou je proto ve skutečnosti onou dosud "tajemnou" vesnicí Habersdorf a rok 1411 je zároveň první písemnou zmínkou o ní. Libereckou farnost tvořily vsi Liberec, Růžodol a Pavlovice a filialní obvod strážského kostela s vesnicemi Stráž nad Nisou, Radčice, Svárov a Krásná Studánka.

Jiří Bock

zdroj:https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/historie-osidleni-liberce-co-ukryvaly-dejiny-20131228.html