Autobusové nádraží před rokem 1996

Dálkové autobusové spoje ČSAD, která se v roce 1949 vydělila z ČSD, odjížděly ze Sokolovského náměstí. Když se jeden z vozů propadl do starého sklepení, bylo stanoviště zčásti přeneseno do Vaňurovy ulice. Základní vybavení (nástupní ostrůvky apod.) se pro nedostatek financí začalo budovat až koncem roku 1959. Provoz byl zahájen 21.12.1960. ale dostavba pokračovala ještě dva roky. Garáže byly v Šumavské ulici a od poloviny padesátých let se začal rozšiřovat komplex v ulici České mládeže. Od března 1985 se Liberec napojil jako páté město v republice na počítačový prodej místenek.

Při budování dálničního tunelu muselo být nádraží ČSAD koncem října 1988 přesunuto před Českou besedu. Tehdy také naposled vyjely autobusy značky ŠM 11, používané od roku 1967.

Od dubna 1994 se začalo s výstavbou nového, podstatně rozšířeného nádraží na původním místě, které podle plánů Pragoprojektu postavil místní SSŽ) předáno 11.8.1995). Liberečanům však přineslo velké zklamání. Naddimenzovaná nástupiště špatně chránící před deštěm, betonem ohrazené záhonky překážející volnému průchodu a hlavně opět jen provizorní (už potřetí) montovaná odbavovací část, kterou cestující postrádali nejvíce - to vše může být (nehledě na zastaralou koncepci) označeno za příklad bezhlavého investování.