Botanická zahrada

Viktorie královská a botanická zahrada v 50. letech.Viktorie královská (Victoria amazonica, syn. V. regia) je největší leknín světa. Má velké listy o průměru až tři metry, plovoucí na hladině velkých jezer jižní Ameriky. Listy jsou tak pevné, že unesou dokonce i dvacetikilogramové dítě. V létě vykvetou krásné bílé květy, které ale za dva dny zase zvadnou.Viktorii královskou jako první objevil kolem roku 1790 český cestovatel Tadeáš Haenke. Ovšem popsána byla až v říjnu 1873 Johnem Lindleyem.V Česku rostou např. v botanických zahradách v Liberci, Brně nebo Olomouci.

zdroj textu: https://cs.wikipedia.org/wiki/Viktorie_královská, foto z archivu J.Peterky

Botanická zahrada na konci 50.let

Liberecká botanická zahrada byla založena z popudu místního Spolku přátel přírody (Verein der Naturfreunde in Reichenberg), který již roku 1876 na dnešní Masarykově třídě zakoupil pozemek pro pěstování keřů a stromů pro výsadbu v městských parcích. Na pozemku byl roku 1884 postaven také skleník. V roce 1893 však bylo nutné tento pozemek vyklidit kvůli stavbě nového muzea a zahrada se přesunula k tehdejší vojenské nemocnici (dnešní škola v Lesní ulici). Na tomto pozemku zůstala dodnes. Přesun zahrady probíhal v letech 1883-1885, bylo třeba přesázet na 15 000 rostlin. Nová zahrada byla otevřena 5. září 1895, náklady na její pořízení těsně přesáhly 9000 zlatých, které spolek získal za původní pozemek. V té době ovšem zahrada nesloužila jako vzdělávací instituce, ale spíše pro zásobování města zelení. Za první světové války měla zahrada dokonce převážně zelinářský charakter. První velký skleník byl zakoupen až v roce 1925 a sloužil  pro vystavování tropických rostlin. V roce 1938 byl zakládající spolek rozpuštěn a ze zahrady se stala městská instituce. V průběhu druhé světové války sloužila obyvatelstvu jako trochu lepší zahradnictví. Po osvobození se zde nacházely pouze dva záhony léčivých rostlin, několik stromů, starý palmový skleník, několik nevytápěných pěstitelských skleníčků a bazének pro vodní rostliny.

Až roku 1954 se městské zastupitelstvo rozhodlo přeměnit dosavadní zahradu fungující stále spíše jako zahradnictví na samostatné kulturně výchovné zařízení. Tak vznikla Severočeská botanická zahrada a do jejího čela se postavil iniciátor těchto změn, Pavel Smrž. Na budování zahrady se podíleli místní občané brigádami v tehdejších akcích Z. Zahrada si v této době vyměňovala semena rostlin s botanickými zahradami nejen v Evropě, ale i zámoří. Díky tomu stoupala její proslulost a také návštěvnost: zatímco v roce 1954 ji navštívilo 8 000 lidí, v roce 1981 to bylo 393 700 návštěvníků. Prvním lákadlem na návštěvníky byl exemplář největšího leknínu světa - tedy viktorie královská. Ta v Liberci vykvetla již v roce 1956 a o rok později byla přesunuta do nového tropického skleníku. Do roku 1960 byly postaveny další skleníky a také největší tehdejší sladkovodní akvárium v zemi. Ředitel Pavel Smrž byl z politických důvodů odvolán roku 1970. Zahrada měla tehdy již 1500 metrů zasklené plochy. Proslulá byla její sbírka kaktusů o asi 200 kusech, sbírka orchidejí a     28 akvárií. Výměna semen probíhala v této době s přibližně 160 zahradami.

Dalšími řediteli zahrady byli Vladislav Štěpánek (1970-86) a Vladislav Daněk (1986-90). V roce 1990 se ředitelem zahrady stal RNDr. Miloslav Studnička, CSc. V této době se na sklenících začalo projevovat jejich stáří a proto byly nejprve modernizovány expozice a posléze v letech 1995-2000 byly staré skleníky zbořeny a na jejich místě byl postaven současný komplex 9 výstavních pavilonů a 9 pěstitelských skleníků. Od roku 1995, kdy byla vydána zřizovací listina, je její oficiální název Botanická zahrada Liberec. Rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ČR bylo roku 2003 v botanické zahradě zřízeno tzv. záchranné centrum CITES sloužící k ochraně nejohroženějších druhů světa.

V roce 2014 byl vybudován nový skleník pro leknínovité rostliny. Oproti ostatním skleníkům je otevřen pouze v letní sezóně (21.6. - 30.9.). S nápadem výstavby, architektonickými plány a zrealizováním projektu přišel nynější ředitel RNDr. Miloslav Studnička, CSc. Ve skleníku se nachází bazén o ploše 128 m² a hloubce 0,9 m. Pěstuje se zde již zmiňována viktorie královská, dále viktorie Cruzova a euryála vzdorná.

Dlouhá historie je dobrým základem pro jakousi spolehlivost kvality. Přechovávání dědictví po minulých zahradnických generacích, ve formě nashromážděných sbírek živých rostlin a leckdy těžce utvářených tradic, ovšem nestačí. Botanická zahrada, kladoucí si za úkol být opravdu prestižní institucí, musí být výspou odborné civilizace, musí inspirovat nápaditostí zahradního umění i formovat vkus. Její životnost se musí projevovat zahraničními pracovními kontakty, odbornými studiemi, školením studentů, publikační činností, účastí na projektech ochrany přírody, a také rozvíjením kvalit vlastního personálu. Botanická zahrada Liberec se stará o nejpestřejší soubory exotických rostlin v České republice. Ročně ji navštěvuje kolem 50 000 lidí. Skleníkový areál ve tvaru rostlinných buněk nebo krystalové drúzy, po stavební stránce projektovaný Ing. arch. Pavlem Vaněčkem, sestává z desíti různě velkých expozičních pavilonů, skýtajících plochu zhruba 3500 metrů čtverečních. V pavilonech je prezentováno 14 rozličných botanických témat.   Při jejich tvorbě byla spojena odborná geobotanická hlediska se zahradním uměním. Věda zde ruku v ruce se scénickým pojetím vytváří amalgám života. Uspořádání rostlin uvnitř pavilonů je většinou stylizováno dle vzorů přirozených stanovišť a zvolený sortiment zahrnuje příslušné životní formy rostlin.

(Zdroj: Wikipedie, Botanická zahrada a foto archiv Romana Karpaše)

Poprvé jsem uviděl ve skleníku tropických leknínů v plném květu Viktorii Cruzovu (Victoria Cruziana), dokonce kvetly dvě rostliny. Za normálních okolností kvete první noc bíle, ráno se květ zavře, druhou noc se květ znovu otevře, a vybarví se do růžova. Díky zatažené obloze zůstal květ otevřený celý den, a odpoledne se začal vybarvovat do růžova. (Kamil Syrovátka

Botanická zahrada v Liberci má nový pavilon, rostliny v něm ale nebudou