Lidové sady, Formanka, Liberecká výšina, Kafé Kristián

08.02.2020
1918 (archiv J.Peterka)
1918 (archiv J.Peterka)
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
Tak zase jedna z Lidových sadů, 1926 (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
Tak zase jedna z Lidových sadů, 1926 (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
Pohlednice z kalendáře nakladatelství Buk - "Rok 2016 s dobovými pohlednicemi".
Pohlednice z kalendáře nakladatelství Buk - "Rok 2016 s dobovými pohlednicemi".
Konečná tramvaje v Lidových sadech 1897 - 1900
Konečná tramvaje v Lidových sadech 1897 - 1900
Vylepšené barevné podání. (Jiří Peterka)
Vylepšené barevné podání. (Jiří Peterka)
Lidové sady - konečna tram. -1899 (archiv M.Gergelčík)
Lidové sady - konečna tram. -1899 (archiv M.Gergelčík)
Liberec od Jizerských hor v roce 1914 a 2001 (zdroj Čtveráček, Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomnotí)
Liberec od Jizerských hor v roce 1914 a 2001 (zdroj Čtveráček, Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomnotí)
1939 (archiv Tomáš Stracke)
1939 (archiv Tomáš Stracke)
1907 (archiv O.Musil)
1907 (archiv O.Musil)
I takto mohly vypadat Lidové sady (archiv Jiří Technik)
I takto mohly vypadat Lidové sady (archiv Jiří Technik)

Honosná zahradní restaurace byla vybudována z iniciativy města, nicméně nemalou měrou se na ní podepsala rovněž rodina místních textilních magnátů Liebiegů. Pro plánovanou novostavbu byl zvolen pozemek s restaurací Belveder, která již nevyhovovala potřebám dynamicky se rozvíjejícího města a o nahrazení dožívající stavby bylo rozhodnuto na zasedání městské rady 1. září 1897. Tehdy byla ustanovena komise ve složení Ferdinand Felgenhauer, Franz X. Daut, Adolf Kaulfers, Emanuel von Scheure a Adolf Schmidt, která vypsala následující rok architektonickou soutěž. V ní zvítězil liberecký stavitel Adolf Horn, jehož romantizující návrh nejlépe odpovídal vypsaným podmínkám. Ukázalo se však, že odhadované náklady vysoce převažují finanční možnosti města a proto bylo po řadě jednání 6. března roku 1900 sice rozhodnuto o stavbě, ovšem pod podmínkou že projekt musí být přepracován tak, aby se snížily náklady na realizaci. Ve formálním řešení objektu Horn vycházel z německé neorenesance, blízké místnímu naturelu, nicméně předložený výsledek působí poněkud rozpačitým a těžkopádným dojmem. To byl také s největší pravděpodobností důvod, proč se do stavby vložil Heinrich Liebieg, který v roce 1900 požádal o posouzení návrhu architekta Josefa Schmitze, který pro něj v téže době navrhoval obdobně koncipovanou nedalekou výletní restauraci, dnešní Libereckou výšinu. Hornův návrh se s největší pravděpodobností s kladným ohodnocením nesetkal a tak na popud Heinricha Liebiega Schmitz vypracoval vlastní projekt ovlivněný renesanční a barokní architekturou. Ačkoliv zůstalo zachováno původní hmotové rozvržení vítězného návrhu, Schmitz budovu pojal osobitým, tvůrčím způsobem, na hony vzdáleném Hornovu šablonovitému eklektismu. Příznačným rysem je stylová pluralita, která zde na rozdíl od těžkopádného Hornova návrhu působí přirozeně rostlým dojmem, neboť architekt využil svou perfektní znalost principů i tvarosloví historické architektury. Dominantou hlavního průčelí obráceného do městského parku je excetricky situovaná mohutná válcová věž s přisazenou menší schodišťovou věžičkou a barokizujícím hlavním vstupem se supraportou. Hlavní průčelí kryté mansardovou střechou provzdušňují arkády, v patře rytmizované pilastry a ukončuje ho masivní, symetrický rizalit. V dispozičním řešení objektu se uplatnila skladba, kterou posléze aplikoval i Jakob Schmeissner. Pozoruhodný návrh lze s odstupem času označit za nejzdařilejší příspěvek ke stavbě zahradní restaurace, nicméně komisí nebyl opět přijat. Proto Schmitz se souhlasem Heinricha Liebiega navrhl účast svého mladého spolupracovníka Jakoba Schmeissnera, jehož projekt byl akceptován a posléze realizován.  (zdroj:  https://liberec-reichenberg.net/stavby/karta/nazev/134-lidove-sady-variantni-navrh?fbclid=IwAR3eh-gjA59FlanFVGsr1KNq4l1lyljTbamD5pA3Fh0YTJn19I1HwNrlDxU )

(Lidové sady z archivu Jiřího Technika)
(Lidové sady z archivu Jiřího Technika)
Lidové sady - 70.léta (www.zeleznicar.cd.cz) (archiv Všichni Čermáci)
Lidové sady - 70.léta (www.zeleznicar.cd.cz) (archiv Všichni Čermáci)

Lidové sady v roce 1930 a 2001

24. května 1874 otevírá liberecký restauratér Emil SIEBER, nájemce restaurace Obecní dům na Staroměstském náměstí, která musela ustoupit výstavbě nové radnice, v lesní osadě SIEBENHÄUSER - SEDMIDOMKY na rozhraní Liberce, Ruprechtic a Harcova, v místě dnešní budovy Lidových sadů, novou výletní zahradní restauraci BELVEDÈRE s kapacitou 2 000 míst. 1. září 1897 městská rada rozhodne, že BELVEDÈRE již nevyhovuje reprezentativnímu vzhledu této části Liberce a jejímu významu. Rozhodne tedy o odkoupení této restaurace a následné výstavbě zcela nového objektu   s vyhlídkovou věží a velkým sálem. Zřízená komise vyhlásila soutěž architektů na vybudování společenského centra lázeňského a rekreačního komplexu Reichenberger Kuranstalt - Liberecký léčebný ústav (1901-1937), který měl v této oblasti vzniknout. Vítězný návrh architekta Adolfa Horna přesahoval finanční možnosti města a měl být rozhodnutím rady přepracován. Vlivný liberecký továrník Heinrich Liebieg jej dal k posouzení respektovanému norimberskému profesorovi Josefu Schmitzovi, který navrhl ještě přizvání svého kolegy Jakoba Schmeissera zabývajícího se užitím moderních secesních prvků ve stavitelství. Komise návrh přijala a došlo tak k zajímavé spolupráci tří bezesporu špičkových projektantů. Výsledný projekt tak kombinoval jejich práci - dispozice dle návrhu Adolfa Horna, hmotové rozvržení Josefa Schmitze a konečné architektonické ztvárnění Jakoba Schmeissera. Starosta města MUDr. Franz Bayer projekt podepsal a stavbě již nic nebránilo. Značně rozsáhlá stavba se znaky romantismu a prvky nastupující secese byla podle konečného projektu norimberského architekta JAKOBA SCHMEISSNERA vybudována libereckým stavitelem ADOLFEM HORNEM v letech 1900 -1901. Restaurační budova VOLKSGARTEN je 30. listopadu 1901 v 10 hodin slavnostně otevřena a uvedena do provozu. Název VOLKSGARTEN se již původně vztahoval  k veřejnému parku. Po druhé světové válce název Volksgarten zcela zmizel a pro tuto část města se začalo používat pojmenování Lidové sady. Budova sloužila nadále různým kulturním a společenským aktivitám města. V roce 1955 byla předána Ministerstvu národní obrany a stal se z ní Armádní dům, krátce nesla také název Dům osvěty. 30. prosince 1956 převzal budovu Park kultury a oddechu   v Liberci, který se stal největší a zastřešující kulturní organizací města. Působil v areálu až do svého zániku 31. prosince 2000. 1. ledna 2001 se areál vrací ke svému názvu LIDOVÉ SADY a je jako kulturní a společenské centrum provozován společností Kulturní služby Liberec s.r.o. .  1. července 2011 přebírá správu areálu liberecká Zoologická zahrada, činnost centra zůstává zachována v celém rozsahu. Kulturní a společenské centrum LIDOVÉ SADY se stává střediskem příspěvkové organizace Zoologická zahrada Liberec.

(zdroj Čtveráček, Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomnotí)

Lidové sady 1910 a 25.3.2020
Lidové sady 1910 a 25.3.2020
archiv Renaty Hoffmanové
archiv Renaty Hoffmanové
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Lidové sady (Volksgarten). Z ročenky Německého horského spolku z roku 1916. (Jahrbuch des Deutschen Gebirgsvereines für das Jeschken- und Isergebirge - Ročenka Německého horského spolku pro Ještěd a Jizerské hory.) (archiv L.Janků)
Lidové sady (Volksgarten). Z ročenky Německého horského spolku z roku 1916. (Jahrbuch des Deutschen Gebirgsvereines für das Jeschken- und Isergebirge - Ročenka Německého horského spolku pro Ještěd a Jizerské hory.) (archiv L.Janků)
Ebay
Ebay
foto 2022 Jaroslava Čiháčková
foto 2022 Jaroslava Čiháčková
Rok 1972, Liberec, Lidové Sady s vozy T2 č. 12 a 14. Díky kvalitním skenerům náš archiv začíná vydávat další poklady dosud skryté v neprozkoumaných negativech. (archiv Boveraclubu)
Rok 1972, Liberec, Lidové Sady s vozy T2 č. 12 a 14. Díky kvalitním skenerům náš archiv začíná vydávat další poklady dosud skryté v neprozkoumaných negativech. (archiv Boveraclubu)
(z archivu Jitky Marxové)
(z archivu Jitky Marxové)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

Nejvýznamnější budovou libereckého oddychového areálu Lidové sady je stejnojmenná restaurace se sálem, otevřená slavnostně 30.listopadu 1901.  Sál o kapacitě asi 1000 osob sloužil nejen koncertům a plesům, ale byl  i svědkem mnoha důležitých událostí v historii města, např. volby prohitlerovského starosty za okupace a nebo komunisty zinscenovaných veřejných procesů v padesátých letech. Po druhé světové válce zde krátce sídlil Dům osvěty a Armádní dům. Od počátku roku 1957 sloužil celý komplex Parku kultury a oddechu, který zde vybudoval rozsáhlý přírodní amfiteátr v roce 1951 a dětský koutek. Vyhlídková věž, vysoká 32 m, je po rekonstrukci od roku 1998 opět přístupná veřejnosti. Také zahrada znovu ožila různými akcemi.

archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
Sál v Lidových sadech v roce 1929 (zdroj: Die sudetendeutschen Selbstverwaltungskörper, 1929)
Sál v Lidových sadech v roce 1929 (zdroj: Die sudetendeutschen Selbstverwaltungskörper, 1929)
1941 ( zdroj: https://www.ebay.de )
1941 ( zdroj: https://www.ebay.de )
pěvecký soubor Lidových milicí 4.5.1956 (archiv Kristýna Týnuša Javůrková).
pěvecký soubor Lidových milicí 4.5.1956 (archiv Kristýna Týnuša Javůrková).
archiv J..Peterka
archiv J..Peterka
1925 (archiv státní zámek Zákupy)
1925 (archiv státní zámek Zákupy)
archiv Fandíme Liberci
archiv Fandíme Liberci
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
https://www.ebay.de
https://www.ebay.de
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Pohlednice cca 1940. (archiv Jana Zahurancová)
Pohlednice cca 1940. (archiv Jana Zahurancová)
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka
archiv Jaroslav Hůlka
archiv Jaroslav Hůlka
LIDOVÉ SADY 10.10.1954, motorový vůz č. 33 s vlekem č. 54, listí pomalu padá ze stromů a jestli začne mrholit, bude se to pěkně klouzat. Kromě známých úseků i v oblouku pod Jiskrou v Pražské. To se to pak přestavuje výhybka před Gottwalďákem ze směru do Rochlice na směr k nádraží.
LIDOVÉ SADY 10.10.1954, motorový vůz č. 33 s vlekem č. 54, listí pomalu padá ze stromů a jestli začne mrholit, bude se to pěkně klouzat. Kromě známých úseků i v oblouku pod Jiskrou v Pražské. To se to pak přestavuje výhybka před Gottwalďákem ze směru do Rochlice na směr k nádraží.
Lidové sady 15.1.1922 a 22.1.2022
Lidové sady 15.1.1922 a 22.1.2022
Takový běžný čtvrtek 25.9.1919 v Lidových Sadech, motorový vůz č. 31 z roku 1914 odjede za chvíli k nádraží. Cestující svezl naposled v roce 1957, zlikvidován byl o dva roky později. (archiv Boveraclubu)
Takový běžný čtvrtek 25.9.1919 v Lidových Sadech, motorový vůz č. 31 z roku 1914 odjede za chvíli k nádraží. Cestující svezl naposled v roce 1957, zlikvidován byl o dva roky později. (archiv Boveraclubu)
Volksgarten (Lidové Sady) dne 7.7.1924, k odjezdu připraven motorový vůz č. 26 (1912-1960), zatímco z města právě přijel č. 31 (1914-1957).
Volksgarten (Lidové Sady) dne 7.7.1924, k odjezdu připraven motorový vůz č. 26 (1912-1960), zatímco z města právě přijel č. 31 (1914-1957).

Lidové sady v roce 1910 a 2001 .

Centrem liberecké oddechové kultury se stala ještě před vybudováním městského parku zahradní restaurace Belveder, zřízená již v roce 1874,            na kterou roku 1901 navázal komplex budov Lidových sadů, jehož projektantem se stal dvorní architekt Liebiegů Jacob Schmeissner                      z Norimberku. Ještě před postavením areálu sem od roku 1897 vedla první tramvajová linka. Po dlouhá léta sloužil areál Lidových sadů jako jediné kulturní centrum města, když na počátku 50. let bylo nedaleko zřízeno letní divadlo, začínající svoji existenci vystoupením Alexandrovců roku 1951 a končící neslavným koncem, který přivodil rockový koncert Johnyho Hollydaye roku 1967. Po dostavení Domu kultury a Kolosea se řada kulturních akcí v 80.letech přesunula tam. Po postavení Home Credit areny je situace zase úplně jiná.

(zdroj Čtveráček, Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)

Lidové sady, dříve PKO (M.Gergelčík)
Lidové sady, dříve PKO (M.Gergelčík)
Lidové sady v 60.letech a 13.1.2021
Lidové sady v 60.letech a 13.1.2021
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1910 (archiv Luboš Mencl)
1910 (archiv Luboš Mencl)
Lidové Sady (M.Gergelčík)
Lidové Sady (M.Gergelčík)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci
Jako vzpomínka na bývalý Belvedér působí pohled do zahrady Lidových sadů, kde přes léto byla v provozu velká zahradní restaurace a prostoru vévodil altán pro hudbu. Přístup do této zahrady byl branou přímo městského parku. Věž nad celým areálem sloužila jako vyhlídková (na přelomu tisíciletí opět tato funkce obnovena)  (zdroj K.Čtveráček / J.Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomností )
Jako vzpomínka na bývalý Belvedér působí pohled do zahrady Lidových sadů, kde přes léto byla v provozu velká zahradní restaurace a prostoru vévodil altán pro hudbu. Přístup do této zahrady byl branou přímo městského parku. Věž nad celým areálem sloužila jako vyhlídková (na přelomu tisíciletí opět tato funkce obnovena) (zdroj K.Čtveráček / J.Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomností )
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
(zdroj: picclick.de)
(zdroj: picclick.de)
1904
1904
Miloslav Kačírek
Miloslav Kačírek
1886
1886
Lidové sady 1933 (archiv J.Peterka)
Lidové sady 1933 (archiv J.Peterka)
archiv Jana Zahurancová
archiv Jana Zahurancová
(zdroj: picclick.de)
(zdroj: picclick.de)
1937 (archiv Jana Zahurancová)
1937 (archiv Jana Zahurancová)
archiv K.Vlach
archiv K.Vlach
archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

Kulturní centrum Lidové sady čeká proměna, přibude prosklená přístavba 

Úterý, 25. dubna 2023, 07:08

Prosklená přístavba s malým sálem, jiné uspořádání foyer a výsuvné terasovité hlediště ve velkém sále budou nejviditelnější změny v krajském kulturním centru Lidové sady v Liberci po chystané rekonstrukci interiéru. Bude stát zhruba 200 milionů korun. Kraj na ni získal dotaci z Národního plánu obnovy. Náměstkyně hejtmana pro kulturu Květa Vinklátová (Starostové pro Liberecký kraj) řekla, že projekt je nyní ve fázi, v níž navržené architektonické řešení schválili památkáři. "My musíme mít postaveno do podzimu 2025. To znamená, že jsme v situaci, kdy do roka od přidělení dotace, což bylo letos v březnu, musíme vyprojektovat a získat stavební povolení, abychom mohli soutěžit dodavatele stavby a začít s rekonstrukcí," dodala. Lidové sady stojí vedle areálu zoo, která je má ve správě. Součástí památkově chráněného objektu, který byl postavený v romanticko-secesní podobě před více než 120 lety, jsou velký i malý sál, experimentální studio či 35metrová vyhlídková věž. Centrum nabízí hudební a taneční akce, tvůrčí dílny, přednášky a další pořady. Kanceláře v něm má zoo. V posledním předcovidovém roce 2019, kdy fungovalo centrum bez omezení, v něm bylo přes 430 pořadů a akcí. Navštívilo ho 86.000 lidí. V posledních desetiletích se na rozlehlé budově dělaly jen dílčí opravy, z posledních let to byly opravy fasády, věže, přísálí či restaurace. "To byly jen kapky, potřebuje výraznou rekonstrukci," řekl ředitel zoo David Nejedlo. Připravovaná oprava je zaměřená na interiér. Vyřešit by měla problémy s nekvalitní akustikou v sálech, nová bude klimatizace, přibude výtah a kompletní rekonstrukci projde vytápění. Interiér se promění i vizuálně. "Největší změnou bude odstranění novodobého malého sálu, kde jsou uprostřed tři sloupy. Je nevhodný pro to, aby tam byly koncerty a další akce," uvedl Martin Březina za ateliér Mepro, který je autorem architektonického řešení rekonstrukce. V malém sále chybí i zázemí pro účinkující. Proto se dispozičně nevhodný malý sál bude bourat a místo něj vznikne prosklená přístavba. V hlavním sále bude asi nejvýraznější novinkou variabilní teleskopické hlediště s 250 místy. Nyní jsou při koncertech či divadelních představeních v sále židle v jedné úrovni. "Výhodou je, že uvidí všichni. Protože teď od desáté řady už bylo vidět špatně na jeviště," uvedl Březina. Kvůli výsuvnému hledišti bude nutné zrušit vstup z foyer a do hlavního sálu se dostanou lidé jen přes přísálí. Z foyer bude přemístěna pokladna do vstupu kulturního centra. V prvním patře přibude například nahrávací studio.

Autoři ČTK | Foto vizualizace Ateliér Mepro, Martin BřezinaŠtítky památky, správa, stavby, architektura, Liberec

Zdroj: https://liberecka.drbna.cz/zpravy/32642-kulturni-centrum-lidove-sady-v-liberci-ceka-promena-pribude-prosklena-pristavba.html?utm_source=copy

Rekonstrukce Lidových sadů se proti plánu prodraží o více jak 90 milionů

Úpravy se dočká i vstupní část kulturního centra. Rozšíří se mimo jiné i toalety
Úpravy se dočká i vstupní část kulturního centra. Rozšíří se mimo jiné i toalety
V novém sále by, podle ředitele zoo Davida Nejedla, mělo být i posuvné hlediště, které umožní sledovat kulturní produkci v sedě i ve stoje zároveň
V novém sále by, podle ředitele zoo Davida Nejedla, mělo být i posuvné hlediště, které umožní sledovat kulturní produkci v sedě i ve stoje zároveň
Tak má vypadat zadní část Lidových sadů otočená do parku
Tak má vypadat zadní část Lidových sadů otočená do parku
Tak by měl vypadat tzv. malý sál, který by měl hostit i vědecké zoologické konference
Tak by měl vypadat tzv. malý sál, který by měl hostit i vědecké zoologické konference
  • Tauchman Jaroslav
  • 30. Listopad, 2023

Plánovaná rekonstrukce Lidových sadů v Liberci bude výrazně dražší. Ještě tento rok se počítalo s částkou zhruba 184 milionů korun, dnes je cena rekonstrukce na 275 milionech korun. 121 milionů by měla činit dotace.

Prodražení stavby a s tím spojené navýšení nákladů na projekt ze strany Libereckého kraje, který je od začátku roku 2022 vlastníkem zoo a Lidových sadů, schválili v úterý na svém zasedání zastupitelé Libereckého kraje.

Kraj se původně zavázal ke spolufinancování ve výši 78,8 milionu korun. S přihlédnutím k aktuálnímu vývoji situace kraj navýší tuto částku na 153,9 milionu. Z Národního plánu obnovy získal projekt dotaci ve výši 121 milion korun. Celkový rozpočet stavebních prací uvedený v projektové dokumentaci pro stavební povolení byl původně 183.699.566,83 korun, nyní je to 274.901.015, 57 korun.

Podle zástupců Libereckého kraje mohou za razantní prodražení požadavky Národního památkového ústavu, požárního specialisty, distributora elektrické energie a zoologické zahrady, ale také inflace.

Lidové sady by měly projít zásadní proměnou zejména ve své části, která byla původním historickým vstupem a dnes se v ní nalézá tzv. malý sál a Experimentální studio. Nový prosklený malý sál musí mít stínění, aby se v létě nepřehříval. Podle požadavků požárního specialisty a Národního památkového ústavu musí mít budova nové dveře, okna a lehký obvodový plášť. To představuje navýšení projektu o 27,5 milionu korun.

"Dojde mimo jiné k rekonstrukci velkého a malého sálu – Experimentálního studia. Kromě vybavení zvukovou a světelnou aparaturou a moderními technologiemi pro projekce získají tyto prostory nově řešenou vzduchotechniku, elektroniku a akustiku," uvedla Květa Vinklátová, náměstkyně hejtmana pro resort kultury, památkové péče a cestovního ruchu za STAN/Starosty pro Liberecký kraj.

Budovu Lidových sadů také doplní výtah, který zajistí bezbariérový přístup napříč jednotlivými podlažími. "Rekonstrukce se týká také přísálí, balkonu, galerie, technické místnosti pro velký sál a rozvodny, chodby v prvním patře, šaten, salonku, vstupní haly či toalet," doplnila Vinklátová.

Zastupitele o projektu a budoucí tváři Lidových sadů přišel také informovat jejich ředitel a bývalý liberecký zastupitel za STAN/Starosty pro Liberecký kraj David Nejedlo. Nejedlo by byl rád, aby se Lidové sady staly, mimo jiné, místem pro setkávání vědeckých konferencí a zástupců zoologických zahrad napříč Evropou.

Na dotaz starosty Turnova, svého spolustraníka a také zastupitele Libereckého kraje Tomáše Hockeho, zda tyto plány nějak neomezí Lidové sady v jejich současné činnosti, odpověděl záporně. "Naopak si myslím, že provedené úpravy povedou k rozvoji Lidových sadů," uvedl ředitel zoo.

O tom, že Liberecký kraj často staví výrazně dráž než je tomu obvyklé jinde, Náš Liberec informuje dlouhodobě. V současné době finišuje stavba parkovacího domu pro krajské úředníky, který pro kraj staví Metrostav DIZ a kde jedno parkovací stání vyjde na více než milion korun, prodražily se ale i jiné krajské zakázky.

"Společnost pro nemocnici Liberec SYNER – Metrostav DIZ – GEOSAN GROUP" dnes například staví Centrum urgentní medicíny za 3,146 miliardy, což je částky třikrát vyšší než byl původní plán. Krajští zastupitelé odsouhlasili 41 hlasy poskytnutí 40 milionů korun z krajského rozpočtu Hrádku nad Nisou na dostavbu tamního domova pro seniory, který celkově vyjde na 271 milionů. Realizace jednoho lůžka zde vyjde na zhruba 6,5 milionu korun.

Před třemi lety také skončila tříletá rekonstrukce Severočeského muzea, které je nedaleko Lidových sadů. Ta měla původně stát 100 milionů korun, ale nakonec stála 143 milionů korun.

zdroj:https://www.nasliberec.cz/2023/11/30/rekonstrukce-lidovych-sadu-se-proti-planu-prodrazi-o-vice-jak-90-milionu/?fbclid=IwAR0K3JD1ZWiSGQot8l24Jn51AfmfeRSYoMZxxk9PRRsAT4XABNFkZ7lv6cY

2023 foto André P. Schwarzkopf Profoa
2023 foto André P. Schwarzkopf Profoa
2023 foto André P. Schwarzkopf Profoa
2023 foto André P. Schwarzkopf Profoa

Formanka a její historie

1902 (archiv O.Musil)
1902 (archiv O.Musil)
Lidové sady, 1941. A fotil kdo jiný, než F. Madlé.. (zdroj: eBay)
Lidové sady, 1941. A fotil kdo jiný, než F. Madlé.. (zdroj: eBay)
Lidová zahrada 1926 (Grafický svaz IV. pravidelný den sdružení 29. a 30. říjen 1926, Reichenberg ) (archiv O.Musil)
Lidová zahrada 1926 (Grafický svaz IV. pravidelný den sdružení 29. a 30. říjen 1926, Reichenberg ) (archiv O.Musil)
archiv Jaroslav Hůlka
archiv Jaroslav Hůlka
Restaurační budova VOLKSGARTEN v Lidových sadech. Cca 1902. Autor: Josef G. Elger. Zdroj: Severočeské muzeum v Liberci inv.č. 2942 Značně rozsáhlá stavba se znaky romantismu a prvky nastupující secese byla podle konečného projektu norimberského architekta JAKOBA SCHMEISSNERA vybudována libereckým stavitelem ADOLFEM HORNEM v letech 1900 -1901. (archiv J.Peterka)
Restaurační budova VOLKSGARTEN v Lidových sadech. Cca 1902. Autor: Josef G. Elger. Zdroj: Severočeské muzeum v Liberci inv.č. 2942 Značně rozsáhlá stavba se znaky romantismu a prvky nastupující secese byla podle konečného projektu norimberského architekta JAKOBA SCHMEISSNERA vybudována libereckým stavitelem ADOLFEM HORNEM v letech 1900 -1901. (archiv J.Peterka)

O vzniku FORMANKY 

Jedním z mnoha zajímavých skvostů romantismu a secese v oboru areálů sloužících k setkávání, zábavě a též poučení obyvatel města Liberce a jeho návštěvníků z řad turistů i jeho obdivovatelů jsou už po řadu let "Lidové sady". Vévodí jim zajímavá stavba podle projektu norimberského architekta Jakoba Schmeissnera a realizovaná libereckým stavitelem Adolfem Hornem. V roce 1901, přesně 30 listopadu byla slavnostně otevřena a uvedena do provozu. Nedávno prodělala mírnou vnější rehabilitaci, ale výraznou rekonstrukci pouze část bývalé hudební školy na generální ředitelství ZOO Liberec.

Zajímavou záležitostí se stalo lokální umístění objektu Lidových sadů právě do místa, kde se nyní nachází. Zkusme si představit, že v tehdejší době — cituji M. Řeháčka : " ...a na hlavním náměstí (Liberce) ještě nacházíme jedny z posledních dřevěných domů s hrázděnými štíty. V ulicích a hostincích se povětšinou mluví jen německy a moc hraběte z ClamGalasů už poněkud pohasíná, ale ještě znamená mnoho. A Liberečané, kterých je v této době nějakých 15 000? Ti zrovna v tomto období, utahaní prací a životem v průmyslovém městě, začali vyhledávat odpočinek a romantické chvilky v přírodě. Městská zástavba končila zhruba tam, kde je dnes křižovatka ulic Masarykovy a Šamánkovy. Dále byly jen louky a pole, napříč kterými vedla bídná cesta k jizerským lesům. "

Přesto bývala právě tato "cesta" hojně používaná k procházkám do těchto lesů, které poskytovaly čistý, zdravý, horský vzduch a ticho a klid lesních hvozdů. Tohoto jevu si povšiml liberecký restauratér Emil Sieber a přišel s projektem, že na konci této cesty, která směřovala do Jizerských hor, vybuduje velkokapacitní zahradní restauraci. Nazval ji BELVEDERE a měla pojmout až 2 000 hostů. (Poznámka: Belvedere = pavilonek, postavený na místě, kde je krásný rozhled do okolí.) Ano, v té době byl odtud výhled především na město Liberec, dále na ještědský hřeben s dominantou Ještědu, zatím bez vrcholové stavby. Byl vidět též kopec Javorník a celé pohoří v západním směru. Pohled východním a severním směrem byl omezen pouze na zalesněný svah Liberecké výšiny.

Emil Sieber otevřel zahradní restauraci Belveder dne 24. května 1874 a téměř ze dne na den se stala velmi populární a tudíž i hojně navštěvovaná. Vzhledem k jejímu zahradnímu stylu a oblíbenosti byla běžně označovaná jako "Volksgarten" = Lidové sady.

Její prosperita stále stoupala a stala se trnem v oku městských radních, až se uradili, že by toto místo mohlo přinášet slušné zisky radnici a možná i radním. Proto v roce 1897 rozhodli, že na místě Volksgarten se postaví novostavba multifunkčního charakteru, jehož dominantou má být jednak nový restaurační provoz, ale také vyhlídková věž. K tomu objekt obsahoval velký sál — taneční, koncertní, divadelní o rozměrech 25 x 12 m, který měl dřevěnou klenbu ve výši 10 m. Restaurace byla situována do středu budovy a přiléhala v západním směru bezprostředně k velkému sálu. Byla propojená se zahradním restaurantem pro asi 2 500 osob. Po stranách hlavní budovy byly dvě terasy s dřevěnými otevřenými altány. Ty byly později přestavěny na uzavřené objekty, kde ve východním dnes sídlí restaurace FORMANKA a v západním pak Experimentální studio.

Druhou dominantou objektu se stala vyhlídková věž Lidové sady v Liberci. Jde o zděnou rozhlednu, zakomponovanou do tělesa budovy Lidových sadů. Stoji v nadmořské výšce 450 m a její celková výška je 32 m a vede na ni 155 schodů. O výhledu z vyhlídkové plošiny ve výši 25 m platí totéž, co již bylo řečeno o tomto bohulibém prostoru výše (str.2). Zpřístupnění věže bylo spojeno se slavnostním otevřením nového objektu Lidových sadů, tj. 30. 11.1901. V současnosti je přístup možný celoročně od 10 do 17 hodin.

Z dnešního pohledu vystupuje altán Formanky z tělesa hlavní budovy, stojímeli čelem k hlavnímu vchodu, tak vlevo, tj. hned vedle nově umístěného generálního ředitelství ZOO. Je usazen na kamenném podkladě nízkou podezdívkou a 6 párovými nosnými sloupy, zděným průčelím a připojením k hlavní budově Lidových sadů. Tam navazuje na přízemí GŘ ZOO restaurační kuchyni. Ta především sloužila pro restauraci v úplném středu budovy Lidových sadů, jež navazovala na hlavní sál.

Přístavba má hodně vysoký klenutý strop s dřevěným táflováním a dvěma protilehlými prosklenými stěnami či okny. Takto ji přetvořila jedna z rekonstrukcí. Ta zde odstranila nevyužité skladiště pro centrální restauraci, která před časem zanikla pro nezájem veřejnosti. Naopak, zde v přístavbě tak vznikl malebný prostor, jak dělaný pro malou restauraci pro 40 osob. Lidové sady jej proto vybavily kvalitními stoly a židlemi, barovým pultem, firemními chladničkami výrobců alko a nealko nápojů. Pak ji nabídli k pronájmu. Prozatím se autorovi publikace nepodařilo zjistit, kdo a od kterého data se stal jejím prvním provozovatelem.

Stručně o nájemcích a pivech na čepu 

Když se tam autor šel poprvé občerstvit, kraloval tam muž, postižený výrazným tikem celé hlavy a jmenoval se Jirka. Neprovozoval tu kuchyni, pouze čepoval světlé pivo z pivovaru Gambrinus, tmavé pivo firmy Kozel a dále alko i nealko všeho druhu.

Po něm převzal tuto restauraci nájemce, křestním jménem Petr (?), který naopak měl slabost pro pivo z pivovaru Starobrno. S tímto pivem přišlo nové vybavení restaurace od ubrusů až po sklo s touto značkou. Mimo běžná piva tohoto pivovaru se tu čepoval výborný 16% ležák Baron Trenck. Piva tohoto pivovaru přitáhla na FORMANKU mnohé skalní pivaře. Jistým nedostatkem stále byla skutečnost, že se tu nevařilo! Petr udržel restauraci v chodu asi tři roky a skončil, Přešel do jiné hospody s veškerým movitým vybavením od pivovaru Starobrno. FORMANKA zase nějakou dobu zela prázdnotou.

Požár kuchyně FORMANKY 

Po čase se dvéře této restaurace znovu otevřely. Zřizovatelem nového života staré, opuštěné hospůdky se stal nájemce, známý pod svým křestním jménem Vladimír (?). Na začátek jen čepoval pivo a další nápoje. Po čase se mu podařilo navázat spojení s pivovarem Svijany. Na čepu se objevil 11" Máz — světlý, 13" Kníže — světlý, 13"Kněžna — tmavá. Vybavení restaurace spotřebním materiálem dodal pivovar Svijany.

To se psal rok 2005 a autor si sem na Formanku chodíval v pátek odpočinout na závěr pracovního týdne, vždy kolem 16té hodiny. Po několika posezeních se stal štamgastem. Postupně se k němu připojovali další kolegové a tak v pátek nás tu bývalo 6 až 7 přátel piva. Témata rozhovorů bývala velmi různorodá, od běžných každodenních starostí až po vážná politická témata. Mnozí z našeho pivního kroužku tu bývali denně.

Vladimír po čase zprovoznil kuchyni, ale nepatřila k nejlepším. Provoz stravování tu však běžel asi pět let, až do katastrofického nočního požáru kuchyňského traktu, při kterém málem přišel nájemce Vladimír o život. Po rozvodu s manželkou přespával v restaurační kuchyni na matraci, cožse mu stálo téměř osudným. Byl přiotráven zplodinami hoření v kuchyni a byl odvezen do nemocnice, kde si pobyl několik dní. Po zotavení už neměl zájem tuto restauraci provozovat a přijal místo číšníka v restauraci Koliba.

Po požáru byla kuchyně několik týdnu v průzkumné péčí policie a pak hasičů, kteří našli příčinu požáru v poškozené elektroinstalaci. Pak Lidové sady zajistily pro návrat kuchyně "zpět do života" specializovanou firmu z Prahy, která prováděla důkladnou asanaci celého jejího prostoru od zplodin hoření po dobu několika měsíců. Pak nastoupili zedníci a přidružené firmy a postupně zprovoznili kuchyň, včetně základního vybavení. Nějakou dobu musela být kuchyň vysušována a důkladně větrána. Následně se v novinách konečně objevil inzerát, že je tato restaurace připravená k pronajmutí.

Příchod nájemce Radka Niesnera a jeho týmu 

Tou dobou hledal sehraný pohostinský tým pod vedením pana Radka NIESNERA své nové uplatnění po skončení své bohulibé činnosti v kuchyni Krajské nemocnice v Liberci. Uvedený inzerát je zaujal, a tak se Radek NIESNER s kolegou Miroslavem ŠÍREM vypravili si tuto restauraci prohlédnout. Přesto, že bylo na první pohled patrno, že do otevření pro veřejnost bude potřeba něco práce, ale také určité finanční prostředky, tak je tento objekt i podmínky provozování zaujaly natolik, že rovnou požádali o vypracování smlouvy o pronájmu.

Na jejich spokojenosti jim přišel vhod fakt, že pod vzrostlými kaštany na zahradě, by mohla vzniknout část venkovního posezení. Časem se ukázalo, že je to velmi frekventovaná část restaurace Formanky. Navíc, po levé straně příchodu k restauraci by mohla fungovat předzahrádka se dvěma až třemi zahradními lavicemi. Tuto prohlídku uskutečnili v listopadu 2007 a už tehdy se rozhodli, že restauraci otevřou na Nový rok 2008.

Odhodlaně se pustili do práce, nejdříve na dovybavení kuchyně a následně na zprovoznění restauračního prostoru. Koncem prosince bylo vše připraveno tak, aby se na Nový rok mohla restaurace Formanka opět rozběhnout. Mnozí z dřívějších "štamgastů" o těchto změnách a hlavné o otevření příjemné restaurace zrovna na Nový rok ani nevěděli.

Narůstání oblíbenosti Formanky 

Ovšem dnešní svět je přímo prosáklý informacemi, a tak zpráva o tom, že Formanka opět funguje, se rychle roznesla, mezi její příznivce. [ já jsem už 3. ledna při jízdě tramvají do města s povděkem zjistil, že na Formance jsou hosté. Hned při návratu jsem si tam zašel na pivo a nasát atmosféru. Okamžitě jsem zjistil, že jak pivo značky Svijany, tak i atmosféra je tam mimořádně skvělá! Příští den už jsem si tam zašel na oběd a byl jsem příjemně překvapen kvalitou a cenou jídla, přívětivou, pozornou a rychlou obsluhou. A tak už jsem tam chodil denně na oběd, protože si sám pro sebe nevařím. Tím mi odpadá mnoho starostí, spojených s touto činností. Jako pracující důchodce jsem měl takové zaměstnání, které mi dovolovalo přicházet k pravidelným návštěvám této útulné restaurace.

"Herecké obsazení" restaurace FORMANKA v roce 2008 bylo asi toto: pronájemce a hlavní kuchař — Radek NIESNER, jeho zástupce, kuchař A číšník v jedné osobě — Miroslav ŠÍR, třetí kuchař — Pavel TALÁŠEK, pomocnice — paní Maruška, Květa, Iveta, číšnice, servírky.

Stálí či pravidelní hosté, česky "štamgasti" 

Krátce po zahájení nového provozu restaurace Formanka týmem Radka Niesnera, snad díky tomu, že vařili výborná jídla a čepovali dobře ošetřená piva z pivovaru Svijany, se tu začalo objevovat stále více stravujících se hostů, kteří přicházeli a přijížděli na polední menu. Přibývalo postupně i odpoledních a večerních pivařů, ale též návštěvníků s cílem, se dobře a poměrně cenově výhodně navečeřet. Ve všech těchto skupinách vznikaly tu menší, jindy větší partičky či party.

Na obědy pravidelně přicházely, pokud se nemýlím, tyto skupiny: především policisté státní i městské policie, pak zaměstnanci ZOO Liberec, také pracovníci Lidových sadů a řada řemeslníků, pracujících na zakázkách v blízkém okolí. Vzpomínám si, že jsem jednou přišel na Formanku krátce po 13:00 hod. a restaurace byla prázdná, tedy přesněji řečeno bez hostů. Ale nalezl jsem tu kompletní obsluhující personál odpočívající na židlích a popíjející osvěžující a posilující nápoje. Na moji otázku, co je tak zmohlo, mi jeden z nich prozradil, že právě dokončili servírování více jak 160 obědů. Io znamená, že na každé ze 40 židlí se vystřídali čtyři hosté ! A to vše převážně v čase mezi 11:00 až 12:30 hodin.

Kromě uvedených skupin přijížděli tramvají a přicházeli "po svých" individualisté, dnes nazývaní "singles". Příkladem mohou být dvě starší dámy. Ta první měla kolem osmdesáti let, přicházela vždy poměrně elegantně oblékaná ve stejný čas na kompletní oběd. Ten se skládal z polévky, hlavního jídla, dvou deci červeného vína, při kterém pročítala denní tisk. Závěrečnou tečkou byla káva espreso. Zaplatila a odjížděla tramvají do Horního Hanychova, kde podle zjištění bydlela. Přibližně v roce 2012 tu byla viděna naposledy.

Ještě v současné době sem také přijíždí též tramvají další dáma ve věku určitě víc jak 70 let, výrazná blondýna, která si tu dává jen "turka". Tuto svou kávu dlouho labužnicky upíjí a sleduje dění kolem. Nezapojuje se do žádné rozsáhlejší komunikace. Sedává stále sama, a proto vyhledává jen volný stůl. Zajímavé je, že se vždy mírně usmívá a vypadá jako velmi pozitivně naladěná. Odkud přijíždívá, se zatím nepodařilo zjistit.

Pokračování rozvoje Formanky 

Zájem veřejnosti stále pomalu, ale jistě vzrůstal a to jednak díky výborným jídlům za příznivou cenu. Svou kladnou roli tu hrála i velmi slušná a inteligentní sestava výše zmíněných servírek, číšnic a číšníků, pro které stoprocentně platila zásada: "Náš zákazník — náš pán!" Navíc byli velmi vstřícní, ochotní a příjemní. Brzy všechny tyto přednosti objevili zaměstnanci ZOO Liberec, pak příslušníci státní a městské policie a mnohých dalších firem a institucí. Raritou bylo, že sem na obědy a k příjemnému posezení po obědě sem přijížděli senioři nejen z Horního Hanychova, ale též z jiných městských části Liberce. Hojně se tam zastavovalí turisté, přicházející z Jizerských hor ke konečné tramvaje ve stanici Lidové sady.

Počátkem roku 2009 se restaurace "Březová alej" dostala do nezávidění hodné situaci tím, že jím odešel do důchodu výborný kuchař a úroveň stravování silně poklesla a po určitou dobu se tam střídali kuchaři jako na běžícím pásu. Navíc poklesem tržeb byly propuštěny schopné číšnice a nahrazeny amatérskými servírkami. Ve směnách se s nimi navíc střídali dcera a syn nájemce = provozovatele, jejichž chování k hostům bylo — mírně řečeno neomalené. Mnozí tamní hosté postupně přecházeli na polední menu na Formanku. Tam se docela zvýšil počet obědů, který dosáhl rekordní úrovně 160 obědů za poledne. Jinak 130 až 140 obědů bývala standardní úroveň. Po čase na "Bříze" přece jen našli schopného kuchaře a strávnící — přeběhlíci se vrátili zpět, do lůna restaurace Březová alej. Něco málo jich už zůstalo věrných Formance.

V roce 2009 se na zahradu instalovalo 8 zahradních stolů či lavic na předzahrádku jen dvě. Také se zprovoznil betonový pingpongový stůl a nakoupily se potřebné pálky a míčky, Velmi brzy se, z iniciativy pana M. Šíra, uspořádala otevřená soutěž přihlášených stolních tenistů o přiměřené ceny. Ta vyvolala zájem o tento populární sport a frekventovaná zábava zde dále trvale pokračovala.

Příbylo několik dalších vylepšení, které zpříjemnily byť krátkodobé návštěvy hostů a zejména "pobývání štamgastů" v prostorách Formanky. Na příklad byly instalovány dřevěné schody ze zahrady k obslužnému oknu, kde se vydává občerstvení. Dále se bývalý sklad proměnil v salónek pro 20 osob. Modernizací prošel i vlastní lokál.

Po čase výborné pohostinské práce celého pracovního týmu Formanky se začal objevovat zajímavý fenomén této restaurace — začala se zde realizovat společenská posezení. Němci pro takové akce mají velmi přiléhavý název: " Das Geselligesbeisammensein" = být společensky pospolu. Na příklad z procházek Jizerkami se tu občerstvují celé skupiny organizovaných turistů, ale též rodinných klanů. Dále se tu setkávají bývalí, ale i současní sportovci (např. basketbalisté bývalé TJ Lokomotiva) a některé katedry TU v Liberci tu konají výroční schůze. V neposlední řadě zde přijímají pohostinství též herci, zpěváci a hudebníci, kteří pak vystupují se svými programy v hlavním sále Lidových sadů. Všem se Formanka bez rozdílu pohlaví, barvy kůže a politické příslušnosti ochotně a na úrovni postarala o jejich hladové žaludky a žíznivé krky.

K významným společenským událostem typu serkání patřil s'ezd prvních absolventů a jejich učitelů VŠS — VŠST — TU V LIBERCI, k jehož bezchybnému průběhu přispěla Formanka svým úrulným prostředím, výbornou kuchyní, ochotnou obsluhou a krásně vyzdobeným

a uspořádaným prostorem restaurace. Tato parta 80letých prvních absolventů se zde sešla už potřetí a odcházeli nadmíru spokojeni a všichni se loučili se slovy: "A příště se tu sejdeme zase !"

Z uvedeného vyplývá, že Formanka důsledně a přesvědčivě zde, na tomto místě ve skromných podmínkách plnila svou funkci společenského i zábavního centra pro mnohé návštěvníky z blízkého či vzdálenějšího okolí, O všechny tyto atributy se společně zasloužil celý tým Formanky. Usilovně se snažili a starali s plným nasazením o blaho nás, zákazníků.

Současné nevděčné a nepřirozené neprodloužení nájemní smlouvy 

Jedna ze všeobecných rad, pravd či hesel říká, že vše jednou začíná a jednou také končí. Bohužel, platí to i o naší oblíbené restauraci Formance. Před sedmi léty tu začínala svým pomalým rozjezdem a netrvalo dlouho a stala se dobrým a vyhledávaným hostincem na velmi solidní úrovni. Přes všechny klady byla Šmahem zrušena tím, že nový majitel — ZOO Liberec — dosavadním nájemcům odmítl prodloužit nájemní smlouvu. (9.s.r.) Všechny výše uvedené řádky mají upozornit na to, že restaurace Formanka vždy řádně, s přehledem a k úplné spokojenosti hostů plnila v celém rozsahu ty povinnosti, pro které byla v této části Liberce ta oblíbená. Několik autentických fotografií má tuto jejich pracovitost a snahu dát hostům vše, co bylo v jejich silách, aby se na Formance cítili pohodově, dokumentovat!

zdroj: Vzpomínky na Formanku - Sestavil Jaromír Gazda, vydavatel: Radek Niesner a spol. ,2014

29.srpna 2014 se tým Formanky rozloučil a od té doby provozuje lidovou restauraci Kotelna

Cafe Kristian (Liďáky)

Vila Gustava Habela

Sovova čp. 584/2 - bývalá  vila Gustava Habela, postavena jako zotavovna všeobecně nemocenské pojišťovny, později zde byla základní škola, SOU a v současnosti (2020) Café Kristian

Zotavovna v Lidových sadech

(cca 20.léta 20 století)

Naproti restauraci Lidové sady postavil Gustav Habel podle projektu libereckého architekta Adolfa Hübnera svěže působící secesní budovu ozdravovny Všeobecné nemocenské pojišťovny (čp.584 - XIV), slavnostně otevřenou 1.6.1904. V přízemí se nacházely místnosti správy a služeb, v patrech 16 pokojů. Za první světové války sloužila ubytování zajatých ruských důstojníků a ve třicátých letech se stala součástí léčebného komplexu. Po osvobození byla upravena pro základní školu, přičemž byly necitlivě narušené dřevěné balkony. Od roku 1959 sloužila učňovskému školství. Naposledy zde byla část učeben Střední integrované školy gastronomie a služeb. V současné době Cafe Kristián.

archiv M.Gergelčík)
archiv M.Gergelčík)
1927 (archiv M.Gergelčík)
1927 (archiv M.Gergelčík)
archiv O.Musil
archiv O.Musil
V roce 1973 se v Lidových Sadech potkal původně ústecký brus č. 122 (ex 88, ex 78) s modrým "vozem mateřských škol" č. 100 (ex 53, ex UnL 125, ex Jbc 125, ex Mo 38). Paradoxně do dnešních dnů se dochovala tehdy služební "Bovera" a 6MT aspirující na zachování byla v roce 1985 sešrotována. (archiuv Boveraclubu)
V roce 1973 se v Lidových Sadech potkal původně ústecký brus č. 122 (ex 88, ex 78) s modrým "vozem mateřských škol" č. 100 (ex 53, ex UnL 125, ex Jbc 125, ex Mo 38). Paradoxně do dnešních dnů se dochovala tehdy služební "Bovera" a 6MT aspirující na zachování byla v roce 1985 sešrotována. (archiuv Boveraclubu)
Ozdravovna (1905) versus Rezidence Royal (2021), úpravy AronHouse, listopad 2011  Místo: Liberec, Sovova 584/2
Ozdravovna (1905) versus Rezidence Royal (2021), úpravy AronHouse, listopad 2011 Místo: Liberec, Sovova 584/2
1886
1886
1973 (archiv Boveraclubu)
1973 (archiv Boveraclubu)

Městský park v Lidových sadech kolem roku 1910


Pohled z cesty, která je dnes součástí areálu zoologické zahrady,                  na budovu PKO (1901) a někdejší ozdravovnu nemocenské pojišťovny (1904) , v současné době Cafe Kristián.

Lidové sady 18.9.1919 (foto Erwin Cettineo)
Lidové sady 18.9.1919 (foto Erwin Cettineo)
Lidové sady.🌳 Zdroj: Severočeské muzeum v Liberci inv.č. 2868 (archiv J.Peterka)
Lidové sady.🌳 Zdroj: Severočeské muzeum v Liberci inv.č. 2868 (archiv J.Peterka)
3.10.2023 foto André P. Schwarzkopf Profoa
3.10.2023 foto André P. Schwarzkopf Profoa

Liberecká výšina

Liberecká výšina z roku 1901 (zdroj Marek Řeháček / Jan Pikous / Petr Kurtin - Příběhy Jizerskohorských rozhleden)
Liberecká výšina z roku 1901 (zdroj Marek Řeháček / Jan Pikous / Petr Kurtin - Příběhy Jizerskohorských rozhleden)
archiv Jiří Jan Kolner
archiv Jiří Jan Kolner
1912 (archiv Jany Zahurancové)
1912 (archiv Jany Zahurancové)
1927 (archiv Jany Zahurancové)
1927 (archiv Jany Zahurancové)
Když už světlo mizí.... historický pohled na vyhlídku Liberecká výšina v barvách západu slunce...Originál byl samo sebou černobílý...Jan Mocňák
Když už světlo mizí.... historický pohled na vyhlídku Liberecká výšina v barvách západu slunce...Originál byl samo sebou černobílý...Jan Mocňák
Liberecká výšina v roce 1942 (archiv J.Peterka)
Liberecká výšina v roce 1942 (archiv J.Peterka)
Rozhledna Liberecká výšina 1902  (archiv M.Gergelčík)
Rozhledna Liberecká výšina 1902 (archiv M.Gergelčík)
archiv Danča Zerzánová
archiv Danča Zerzánová
(zdroj: https://www.ebay.com )
(zdroj: https://www.ebay.com )
archiv J.Hůlky
archiv J.Hůlky
archiv Petr Dorn
archiv Petr Dorn
archiv M.Gergečík
archiv M.Gergečík
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
zdroj: https://picclick.de
zdroj: https://picclick.de
foto André P. Schwarzkopf Profoa 1.10.2022
foto André P. Schwarzkopf Profoa 1.10.2022

Liberecká výšina v roce 1906 a 13.1.2001

Na svahu Kovářova kamene (557 m.n.m), dříve zvaného Hradní vrch dal v letech 1900 a 1901 liberecký velkoprůmyslník baron Heinrich von Liebieg jen kousek za městem postavit romantickou Libereckou výšinu. Představy zámožného muže dokázal realizovat norimberský architekt Josef Schmitz, který vyprojektoval bránu, hrady se střílnami i hradní věž v tradiční formě německých romantických hradů. Stylové restaurační zařízení s rozhlednou bylo nazváno na počest panovnického domu Hohenhabsburg. Úpravy provedené v letech 1960 až 1969 však značně narušily původní koncepci. Žalostný stav na fotografii z roku 2001 je naštěstí minulostí, neboť Liberecká Výšina prošla rekonstrukcí.
Výhled si můžete vychutnat z 25 metrů vysoké pětiboké věže, která je zhotovena podle hlásné strážní věže starého hradu v Norimberku. Jako u starého rytířského hradu přichází se při návštěvě Liebiegovy věže přes hradní most, skrze hradní věž do hradního nádvoří. Hradní dvůr je samozřejmě obklopen zdmi, ve kterých jsou pozorovatelny a střílny. Rovněž zde nechybí 13m hluboká studna s rumpálem a hradní zvonek.
V přízemí se nalézá klenbová předsíň s kuchyní a pod ní ve věži sklep na zásoby. V prvním patře naleznete Věžový pokoj, chodbu se zbrojí a lovecký pokoj, vše tak jak to bývalo dříve ve středověkých rytířských hradech. Existuje ještě horní věžní patro, z něhož lze v létě i v zimě získat úchvatný panoramatický výhled do dálky. K budově připomínající středověký hrad přiléhá umělý vodní příkop, most i obnovené jezírko.
Občerstvit se můžete v restauraci, která nabízí také pořádání firemních akcí, večírků, školení, svateb, rodinných oslav v malé lovecké restauraci, velkém sálu i Liebigově salónku. Nově lze využít také nabídky ubytování s celkovou kapacitou 16 osob a wellness služby v 1. nadzemním podlaží s výhledem do lesa směrem na kámen "Kovadlina", v nabídce nechybí ani sauna nebo masáž.
(zdroj: Jan a Šimon Pikousové, Otokar Simm, František Mrva a Petr Kutin - Jizerské hory včera a dnes, Kudy z nudy)
Radek Ptáček, 2015
Radek Ptáček, 2015
foto André P. Schwarzkopf Profoa
foto André P. Schwarzkopf Profoa
Liberecká výšina patřila vždy k oblíbeným výletním místům.  Autor: MF DNES
Liberecká výšina patřila vždy k oblíbeným výletním místům. Autor: MF DNES


Neobvyklá stavba nad Libercem vznikla v letech 1900-1901. Celý komplex, nazvaný Hohenhabsburg (po roce 1918 Liebiegwarte a po roce 1945 Liberecká výšina) byl otevřen 1. září 1901. V 60. letech prošla rozhledna přestavbou, které však padlo za oběť hrázdění a další cenné detaily. Objekt byl zcela uzavřen v polovině 90. let.
Zdroj: https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/liberecka-vysina-otevre-do-konce-roku.A120711_1802385_liberec-zpravy_mav

    Romantická Liberecká výšina prochází pečlivou rekonstrukcí. Provoz zahájí do konce tohoto roku. | foto: Ota Bartovský, MAFRA      Zdroj: https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/liberecka-vysina-otevre-do-konce-roku.A120711_1802385_liberec-zpravy_mav
Romantická Liberecká výšina prochází pečlivou rekonstrukcí. Provoz zahájí do konce tohoto roku. | foto: Ota Bartovský, MAFRA Zdroj: https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/liberecka-vysina-otevre-do-konce-roku.A120711_1802385_liberec-zpravy_mav

Na vrchu Kovadlina nechal postavit v letech 1900 až 1901 Heinrich von Liebieg stylovou restauraci v podobě středověkého hradu s unikátní pětibokou 25 metrů vysokou věží. Pro umocnění starobylosti byly na stavbu použity materiály ze zbouraných středověkých domů v Norimberku. V letech 1960 až 1969 prošel komplex necitlivou rekonstrukcí. V roce 1999 byla Liberecká výšina pro zchátralost uzavřena. V letech 2011 až 2013 prošla další rekonstrukcí. V roce 2016 ji za 17 milionů vydražil Josef Neuman.
Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/liberecka-vysina-restaurace-hotel.A211222_163650_liberec-zpravy_jape

Liebeigové nechali postavit i libereckou Výšinu ve stylu středověkých hradů s věží.  Autor: Bořivoj Černý, MAFRA
Liebeigové nechali postavit i libereckou Výšinu ve stylu středověkých hradů s věží. Autor: Bořivoj Černý, MAFRA

Liberecká výšina vstala z mrtvých. Nabídne hospodu, masáže i saunu

21. ledna 2013 8:18
Jeden z nejproslulejších výletních cílů Libereckého kraje je po desetiletích úpadku a chátrání opravený. Zámeček s restaurací Liberecká výšina, který nechal před víc než stoletím postavit velkotovárník Liebieg, přivítá první hosty na začátku února.

Výšinu za pomoci evropských peněz opravil za 63 milionů soukromý investor. Budova vedle rozhledny se rozrostla o další patro a je v ní sedm pokojů pro hosty s osmnácti lůžky. Stavba pak nabídne kromě ptačího pohledu na Liberec z 25 metrů vysoké pětiboké věže domácí kuchyni, ale i novinky.
Firma PLP Invest, která se rozhodla Výšinu proměnit na místo vábící turisty, jde totiž s dobou. Lidé tu najdou wellness centrum, kam si mohou zajít třeba na masáž nebo do sauny.
Stavebníci se však snažili být historii co nejvěrnější a do budovy ve stylu historismu z roku 1901, kterou nechal postavit liberecký velkotovárník Heinrich Liebieg, vrátili některé dávné prvky.
"Vrátili jsme na Výšinu dřevěný most, který jsme udělali podle dobové fotografie z roku otevření rozhledny. Znovu se také vykopal příkop pod ním," řekl zhotovitel stavby Jan Imlauf.
Zajímavostí je i to, že na věži zůstaly kameny ze zbořeného kostela sv. Sebalda z Norimberku, které nechal textilní magnát Liebieg do Liberce přivézt. "Na věži je opravená střecha, podlaha na vyhlídce, jsou tu nové omítky a okna," dodává Imlauf.
Liberecký patriot Marek Řeháček, autor řady knih o místní historii a zajímavostech, neskrývá radost. "Jsem hrozně rád. Ani celá řada lidí, kteří se o Výšinu zajímají, vůbec nečekala, že k její obnově někdy dojde. Navíc ještě do podoby, která kopíruje tu původní," usmívá se.
Podle něj už má snad Výšina špatné časy definitivně za sebou. "Krom dalších věcí jí uškodila také ne úplně povedená rekonstrukce, kterou tam udělaly Restaurace Liberec v podobě toho šedivého břízolitu v šedesátých letech," zamýšlí se. Co Výšině k jejímu znovuzrození přeje? "Teď už jenom záleží na tom, aby na Výšinu chodili lidi na jídlo a na pivo a udrželo se to."

Výšině ublížila přestavba v šedesátých letech

Až do roku 1966 měla rozhledna svoji původní podobu, pak se na jejím vzhledu podepsali komunističtí stavitelé, kteří zasáhli necitlivě do architektury celého hrádečku. Výšina chátrala od poloviny 90. let. Město se ji pokoušelo prodat, ale neúspěšně. Od roku 1999 byla zavřená a hrad se stal pustým a zanedbaným.
Znovu nadechovat se začala Výšina v roce 2007, kdy investoři získali stavební povolení na zavedení inženýrských sítí. Celková oprava se ale vzhledem k finanční náročnosti odkládala. Pak ale přišla dotace z evropských fondů a před dvěma lety začala rekonstrukce.
Teď už je veliký návrat oblíbené rozhledny dokonán a první únorovou sobotu se může slavit. "Slavnostní otevření 2. února se ponese v duchu úpířího bálu pro děti. To bude odpoledne a pak večer pro dospělé zahraje kapela a následná diskotéka pojede až do rána," přiblížil Imlauf. Otevřena bude samozřejmě i vyhlídková věž.
Autor: Martin TrdlaZdroj: https://www.idnes.cz/bydleni/architektura/vysina-opet-otevira.A130121_083301_liberec-zpravy_ddt

foto Matyáš Gál 21.1.2024
foto Matyáš Gál 21.1.2024