Pohled od Anenského dvora směrem k Liebiegově továrně

V pravo na prvním snímku vidíme téci před mandlem tehdy ještě nezakrytý Harcovský potok. Na levém okraji snímku je zachycená část domu (167 - IV, patřící k továrně na klavíry firmy Proksch. Vedle něho stojí dvojdům (Čp 169 a 170 - IV) se dvěma barokizujícími štíty. Další přízemní stavení (čp. 171 - IV) si zachovalo výšku i vzhled původního domku z roku 1730. V roce 1910 bylo přestavěnopro potřeby barvíře Michlera a Scharfenbergera, hlavně v zadním traktu, kde byl umístěn také vysoký komín barevny. proti jeho zplodinám podal roku 1912 protest na magistrát řídící učitel sousední obecné školy v Oblačné ulici, neboť při převládajících západních větrech trpěla škola kouřem tak, že nebylo možné větrat třídy. Mezi dvěma válkami se barevna změnila na výrobnu mýdla a později se z ní stal

a chemická čistírna. Po roce 1945 využíval tyto prostory liberecký Stavokombinát. Na sousední parcele čp.173 - IV, široké pouze 9,55 m, vybudoval v roce 1740 výrobce kořalky Anton Gähler stavení, jehož půdorysné rozměry zůstaly zachovány i při přestavbě na poněkud kuriózní úzký třípodlažní dům s obchodem v přízemí, provedené obchodníkem s minerálními oleji Gustavem Schirmerem ( 1897),

Všechny tyto příbytky byly zbořeny v roce 1964 při celkové přestavbě severní strany ulice Na Bídě.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996, fotografie z archivu Jany Ducháčkové)

Okolí ulice Na Bídě

Svahy vrchu nebyly příliš vhodné pro výstavbu, a proto se tu první dřevěná stavení drobných řemeslníků a dělníků začala objevovat až někdy koncem 18. století. Převážně nízká zástavba kolem víceméně nahodile vedených uliček přetrvala až do konce osmdesátých let 20. století. Tehdy zanikly Žulová a Hrnčířská ulička, z dalších - Pískové, Fialkové a Poutnické - zbyly jen části. Doufejme, že takto vzniklé stavební prostory poblíž centra budou zastavěny daleko lépe a s větším citem pro konfiguraci terénu než svahy kolem ulice Na Bídě.

Údolím vyhloubeným Harcovským potokem mezi Textilanou a Anenským dvorem probíhá po pravém břehu ulice Na Bídě (Sorge), po levém ulice Mlýnská. Ta je položena značně výše, a proto byla alespoň zčásti chráněna před záplavami, jež pravidelně postihovaly celé široké údolí. Název ulice je odvozen od toho, že vedla k tzv. Špitálskému mlýnu (Spittelmühle, čp. 216-IV). Tento zajímavý objekt má zřejmě souvislost s redernským špitálem. Kdysi v něm byla i pila, počátkem 18. století se změnil na valchu, pak na obilní mlýn, až ho roku 1860 koupil Johann Liebieg, začlenil do svého podniku a po požáru (1869) přebudoval.

Je přirozené, že zástavba v prostoru Na Bídě navazovala na původní usedlosti kolem špitálu, umístěného při staré zemské cestě od Turnova, vedoucí ulicí Na Perštýně do středu města. Byly to především domy čp. 236 a 239-IV umístěné na samém začátku Mlýnské cesty, odbočující z dnešní ulice Na Perštýně, a potom stavení čp. 169-IV na pravém břehu Harcovského potoka, které si někdy počátkem 17. století zbudovali místní kováři. S postupem času se v tomto prostoru usazovali také tkalci, barvíři a další řemeslníci využívající čisté vody potoka. Teprve od počátku 18. století začalo být údolí postupně rozdělováno na úzké parcely, na nichž si stavěli dřevěné domky obrácené štítem ke klikatícímu se potoku ponejvíce soukeníci. V polovině 19. století byla Mlýnská ulice obestavěna z větší části po obou stranách, zatímco ulici Na Bídě lemovala pouze jedna fronta domů sledující zákruty potoka.

Pravidelné ovocné trhy a několik hospod (Zum Krebs, Zum frischen Baum, Zur Stadt Prag aj.) patřilo neodmyslitelně k tehdejšímu obrazu života. Do jisté míry se prostor Na Bídě stal i součástí zástavby klasicistního Kritiánova, doplněného dominantou protestantského kostela (1868) a školou v Oblačné ulici (1870).

Harcovský potok svými záplavami znepříjemňoval bydlení okolních obyvatel a působil škody i Liebiegově továrně. Popud k jeho regulaci daly zejména velké zátopy v roce 1846. Jakub Schwab z pražského technického oddělení zemského úřadu vypracoval roku 1852 projekt, který posoudil a doporučil zrealizovat inženýr Josef Gotschy z krajského úřadu v Mladé Boleslavi. Regulace ale probíhala po etapách, protože bylo nutné vybourat značný počet domků. Teprve když průtrž mračen v roce 1857 strhla nejen mosty, ale i některá stavení (čp. 256, 227-IV) a další silné poškodila, bylo v letech 1861-64 řečiště zregulováno až k čp. 192-IV uprostřed údolí. Později se podařilo vykoupit a odstranit téměř všechny domy na přípotoční strně Mlýnské ulice, a tak v letech 1886-88 pokročily práce natolik, že alespoň horní část domů v ulici Na Bídě byla ušetřena záplav při průtržích a jarním tání. Přesto i pak byly při zvýšené hladině potoka zaplavovány sklepy blízko stojících domů. Zlepšení přinesla teprve výstavba přehrady.

Stavební ruch vyvolaný regulací se přenesl i na okolní zachované domy. Dosud dřevěné objekty byly přebudovávány na zděné, nebo byly alespoň obkládány a omítány, ponechávaly si však i na dále původní štítovou orientaci. Novými majiteli se stávali bohatí měšťané, obchodníci i továrníci (v polovině 19. století zde např. patřilo továrníku Keilovi sedm domů) a ve stísněných podmínkách zde vznikaly také nejrůznější provozovny a dílny. Přestavované domy podél ulice Na Bídě si ale i po napřímení Harcovského potoka zachovaly uprostřed údolí zakřivenou uliční čáru.

Ve druhé poloviné 19. století se i v této okrajové části Liberce objevují výstavnější objekty, v první řadě Anenský dvůr. Naproti němu vznikla rozložitá Altmannova barevna a mezi Mlýnskou ulicí a potokem vyrostlo na počátku 20. století několik vysokých domů postavených na parcelách původních dřevěných stavení, které zůžily Mlýnskou ulici do dnešní šířky. Nároží mezi ní a ulicí Na Perštýně vyplnil dům čp. 241-IV, postavený roku 1880 Ferdinandem Mikschem pro truhláře Josefa Krause. Roku 1920 patřil konzumnímu družstvu Vorwärts, od roku 1930 měl českého majitele Fridolína Lutze.

Na opačné, východní straně údolí se rozkládají tovární objekty bývalé firmy J. Liebieg &Comp., před nimiž vyrostl roku 1855 na místě domu čp. 225-IV, zrušeného při regulaci potoka, vysoký sklad vlny. V údolí za ním vzniklo v prvních desetiletích 20. století tzv. Liebiegovo městečko. V šedesátých letech se začalo s panelovou sídlištní výstavbou, která změnila "celý prostor kolem ulic Na Bídě a Mlýnské k nepoznání. Dnes už jen několik jednotlivých domů pamatuje původní podobu údolí.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996, fotografie ze svého úžasného archivu opět poskytla Jana Ducháčková )

Liberec od jihovýchodu

(kolem roku 1920 a 2001)

Pět věží na počátku dvacátých let 20.století dalo napočítat na pohledu, který se stal jedním z nejcharakterističtějších. Dominuje mu vpravo stavba evangelického kostela na náměstí Českých bratří, postavená podle projektu libereckého stavitele Gustava Sacherse. Pro Liberec charakteristická je v popředí řada domků v ulici Na Bídě.

Zástavba svahu Na Perštýně panelovými domy zabraňuje dokumentaci předchozího výhledu. Ve dvacátých letech 20.století toto panorama narušila rozměrná budova Stiepelovy tiskárny a od šedesátých let výstavba sídliště V ulici Na Bídě. Dominanta evangelického kostela naopak od roku 1976 chybí.

(zdroj: Karel Čtveráček / Jan Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomností, 2001)

(autor příspěvku Hans Oldskull)

Mlýnská ulice a Liebiegovy závody v 30.letech

Mlýnská ulice procházela původně přímo středem závodu, jenž se postupně rozrostl po obou jejich stranách. Proto se už před rokem 1900 snažili majitelé továrny docílit její přeložení. Tuto finančně i stavebně náročnou akci se ale podařilo realizovat teprve v roce 1953, kdy byla Mlýnská ulice v souvislosti s budováním tramvajové linky z Jablonce do Liberce přemístěna na západní okraj továrního areálu, až za vysoký objekt vystupujícího vlevo. Vpředu první fotografie vidíme závodní mateřskou školu v Klicperově ulici, zobrazené i na druhé fotografii.

(zdroj Kniha o Liberci)