Staroměstská radnice

Vídeňská radnice - podobnost čistě náhodná?

Okřídleným libereckým heslem dodnes je, že zdejší radnice je kopií radnice ve Vídni, hlavním městě rakousko-uherské monarchie, do které v době vzniku radniční budovy patřily české země i s Libercem. Podobnost měla symbolizovat nejen prosperitu mladého města, ale také snahu přiblížit se nejdůležitějšimu sídlu mocnářství a vyjádřit tak sounáležitost s německy mluvící části monarchie zrovna v době, kdy v Čechách soupeřili s českými Němci.

Zajímavé je, že obě radnice mají velmi podobnou historii: o stavbě nové radnice ve Vídni se začalo stejně jako v Liberci diskutovat ve 2. polovině 19. století, poté, co stará budova ve Wipplingerstrasse přestala stačit zvětšujícím potřebám městské správy. Velkých rozměrů nabyl i souboj o vítěznou podobu: do soutěže, kterou vyhlásil tehdejší starosta Cajetan Felder, se přihlásilo 64 architektů z Rakouska, Německa, Itálie, Francie a Belgie; zvítězil vídeňský architekt Friedrich von Schmidt. Stavba v neogotickém slohu byla dokončena v roce 1883; mimochodem: při položení závěrečného kamene 12. září 1883 nový starosta Eduard Uhl "zapomněl" pozvat již penzionovaného "otce budovy" starostu Cajetana Feldera, který se prý tak urazil, že nakonec odmítl práh radnice překročit. Vypráví se ale, že každodenně projížděl ve fiakru okolo budovy a prohlížel si své dílo.

Vídeňská radnice byla tedy rozhodně předobrazem Neumannova návrhu pro Liberec. Takřka shodná je její dispozice - hlavní věž zakončená sochou rytíře s korouhví stojí v přední frontě s několika menšími sousedními věžičkamí; vídeňská radnice je ovšem podstatné širší, má sedm dvorů (Liberec jeden), 575 místností (Liberec 100 v době postavení),2,5 kilometru chodeb (Liberec 200 metrů) a 2035 oken (Liberec). Již jenom srovnání stavebních nákladů vypovídá o nepoměru obou staveb - 14 milionů zlatých ve Vídní oproti libereckým 700 tisícům zlatých.

Obě stavby ovšem propojuje osoba architekta Friedricha von Schmidta (narozen roku 1825 ve Frickenhofenu ve Würternbersku, zemřel jako čestný občan Vídně roku 1891), proslaveného zejména prací na Dómu sv. Štěpána, vídeňské katedrále. V ohromné konkurenci evropských architektů se prosadil s projektem vídeňské radnice; vedle toho ovšem byl také přímým učitelem mladého architekta Franze von Neumanna, který později vyhrál soutéž na návrh liberecké radnice. O něm rozhodla komise, které Franz von Schmidt na přání Liberečanů předsedal a v níž byli ještě dva vídeňští stavební odborníci.

Jakkoli tedy nelze tvrdit, že liberecká radnice je snad přímo zmenšenou kopii radnice ve Vídní, její tvar, dispozice a mnoho detailů z ní vycházelo. Stejně jako autor liberecké budovy vycházel z pohledu svého učitele - autora radnice ve Vídni.

"A tak bude nová radnice vztyčena na nejkrásnějším místě našeho města, ve středobodu dopravního života, jako unikátní stavební dílo a důstojný pomník svorné součinnosti k pýše a radosti všech."

JUDr. Carl Schücker, starosta: Pozvánka na slavnost položení základního kamene 15. září 1888.

Základní a závěrečný kámen nové radnice

Stavba radnice byla původně a vcelku ambiciózně odhadována na necelé čtyři roky, Architekt Neumann se zavázal dokončit prováděcí plány do 30 dubna 1838 a hned do konce tohoto roku měly být také vyzděny ze zdejší hrubozrnné načervenalé žuly základy celé budovy. O rok později měla být dokončena hrubá stavba včetně střechy; roku 1890 měla být rovedena kamenická a umělecká výzdoba a celá stavba měla být slavnostně předána roku 1891. Vzhledem k tehdejším technikám, zejména k takřka výhradně ruční práci při kopání obrovitých základů, to asi nebyl úplně reálný plán. Později však bylo vše přeci jen poněkud jinak a letopočet 1892, vytesaný na kameni na hlavní věži jako očekávaný rok dokončení, je dodnes svědkem přehnaných očekávání a nafouknutých tužeb.

Stavbu prováděla vybraná liberecká firma Sachers & Gärtner, jejíž pracovníci začali již 23. července 1888, tedy zhruba měsíc po definitivním odsouhlasení projektu a ceny zastupitelstvem města, s přípravou kopání základů. Na stavbě pracovalo mnoho desítek dělníků; původní požadavek magistrátu - silně tlačeného libereckými nacionalisty — byl, aby libereckou radnici stavěli výhradně Němci. Jaká nacionalistická pošetilost v Liberci, kde byla řada českých dělníků a kam i mrkev a máslo přinášeli přes hory Češi z Podještědí! Dobové záznamy tak mezí dělníky uvádějí pracovníky s typicky českými jmény Sedláček či Krupička.

Celá stavba byla velmi náročná na koordici v této době se takřka všechny práce prováděly ručně. Dne 20. srpna 1888 položili v levém předním rohu radnice zedníci první kameny základů budovy, do toho ovšem probíhaly další kopáčské práce. Poněkud kuriózní je, že základní kámen byl položen až později = 30. září 1888. Liberecké občany na tuto slavnost s mnoha frázemi na zvacích plakátech lákal starosta JUDr. Carl Schücker. Položení pískovcového základního kamene do klenutého prostoru v základech hlavní věže bylo spojeno s lidovou zábavou; magistrát obdarovával liberecké chudé a od budovy Střelnice pod dnešním krematoriem táhl na náměstí průvod měšťanů, spolků a kapel. Po starostové projevu byla do základního kamene uložena schránka s pamětní listinou a dobovými dokumenty, poté provedly významné osobnosti symbolické poklepání a pak už následovala jen veselice v Lidových sadech. Ze slavnosti byla vytvořena fotokoláž, na níž mezi davy slavných i prostých Liberečanů visí na řetězu kvádrovitý světlý základní kámen.

Budování radnice pokračovalo střídavým tempem, některé práce se díky subdodávkám poněkud opoždovaly. Postup prací komplikovala neustálá výběrová řízení na dodavatele Stavební firma Sachers & Gärtner měla na sta rosti jen hrubou stavu, ale všechny další dodávky včetně kamenických, zámečnických či klempířských prací byly vypisovány zvlášť. Stavitelé Sachers & Gärtner, kteří si při zdvihání hrubé stavby vedli velmi dobře, tak získali například i dodávku kamenů pro podezdívku, ale kamenické práce se v jejich podání nakonec zpozdily natolik, že je musel urgovat " samotný architekt Franz von Neumann. Přes všechny problémy zatloukal 5. listopadu 1890 starosta města symbolický poslední hřebík hrubé stavby, Toho dne se také poprvé k velké radosti Liberečanů čepovalo v prostorách Radničního sklípku pivo. Liberečtí představitelé ve snaze postavit rad nici co nejreprezentativnější a nejdokonalejší volili při výběru dodavatelů většinou vysoce odborné vídeňské firmy, na ty liberecké zůstaly jenom podřadnější hrubé nebo jednoduché práce. Mnoho vybraných firem se přes složitou koordinaci podílelo na vcelku rychlém postupu prací tak úspěšné, že se jednu chvíli zdálo, že bude naplněn původně očekávaný a takřka nesplnitelný termín dokončení budovy V roce 1892. Do stavby ovšem nakonec neblaze zasáhly politické události; rakouská vláda odvolala liberecké zastupitelstvo a do čela zdejší městské správy dosadila komisaře, což všechny práce zásadně zpomalilo. Tyto tenze znamenaly i konec starostování JUDr. Carla Schückera, jednoho z "otců stavitelů".

Slavnostní přísaha nového starosty MUDr. Franze Bayera se uskutečnila dne 23. března 1893 v zasedacím sále (dnešní obřadní síň) nové, nicméně stále ještě nedokončené radnice a v květnu byl pak následné otevřen Radniční sklípek. Zcela jistě především ze symbolických důvodů se položení závěrečného kamene do prostoru hlavního schodiště uskutečnilo právě 30. září 1893. Stavba radnice tak trvala přesné pět let. Do závěrečného kamene z růžového mramoru byla za přítomnosti představitelů města, tvůrců budovy i úředníků magistrátu vložena schránka s popisem tehdejšího stavu Liberce a seznamem mecenášů. Dokončovací práce na sebe nenechaly dlouho čekat. Radnice se skvěla v lesku a kráse na hlavním náměstí. Touha Liberečanů po nové radnicí tak byla jednou provždy naplněna!

Soutěžní návrh na novou radnici z roku 1887

Soutěžní návrh z ateliéru Hanse Miksche a Heinricha Niedziekského, který byl hodnocen jako druhý nejlepší. Na rozdíl od vítězného projektu se vyznačuje dokonalou proporčností a harmonií forem vycházejících z italské renesance. Právě proto nebyl realizován. V zadavatelských podmínkách se totiž posléze objevil požadavek, aby návrch vycházel z německé renesance. Nová radnice měla symbolizovat význam města v rámci českých zemí a monarchie. Proto musela být náležitě veliká a honosná, jenom tak mohla vyjádřit vedoucí postavení Liberce jako nejvýznamnějšího německého sídla v Čechách. Magistrát šel v tomto ohledu do důsledků a ve směřnicích pro stavbu určil, že k pracím je možné najímat pouze německé podnikatele, políry a dozorce.

(zdroj. Kniha o Liberci)