Fotbal tam začal pronikat kolem roku 1903. Vlastně je s podivem, že tak pozdě, vždyť první opravdové mužstvo v Čechách působilo už počátkem devadesátých letech devatenáctého století na zámku v Loučení u Mladé Boleslavi, odkud je do Liberce jen skok, ještě usnadněný přímým vlakovým spojením. Ostatně ani do Prahy - kde se už zjara 1896 hrál turnaj s honosným předznamenáním, že se jedná o mistrovství Čech - nebylo kdovíjak daleko. Ani v samotném Liberci nechyběly základní předpoklady k šíření hry, jejíž popularita v té době rostla se čtvercem času. Město pod Ještědem se rychle měnilo v živé průmyslové a obchodní středisko. Byl tu i bohatý studentský život, v té době nejlepší živná půda pro rozvoj fotbalu. Liberec měl ale také německou většinu s početnou a vlivnou podnikatelskou vrstvou - a tím pádem  německou radnici. Nacionalisté mezi českými Němci si tehdy v mnohém brali za vzor bouřlivě se rozvíjející, ale také prudce se militarizující Německo. Císař Vilém a jeho generálové se netajili výbojnými záměry. K tomu potřebovali spoustu vojáků - silných, houževnatých, otužilých a především bezvýhradně poslušných. Prostředkem takové výchovy, usoudili její nositelé, nemůže přece byt honění za míčem, nýbrž tělesná cvičení a pořadová připrava v turnérských spolcích. Ale buďme spravedliví - obdobným názorům, byť odlišně motivovaným. v té době propadala i většina činovníků Sokola...

Ottův slovník naučný uvádí ve svém XV. dílu, vydaném roku 1900, že podle deset let starých výsledků sčítání lidu měl Liberec 30 890 obyvatel, z toho 1613 Čechů. Ale hned sám dodává: "Ve skutečnosti má třetinu obyvatel národnosti české. Způsob, kterým v Liberci r. 1890 sčítání se provádělo, odsoudil i tehdejší místodržitel hrabě Thun." Už tehdy platílo, že statistika je přesným součtem nepřesných čísel.

Nicméně bylo logické, že první fotbalový klub ve městě byl německý. Byl založen roku 1904, jmenoval se Reichenberger SK (němečtí obyvatelé říkali městu Reichenberg), hřiště měl v místech dnešních univerzitních budov, a ještě dlouho mu pak patřilo vůdčí postavení ve městě. Brzy vznikly i další německé fotbalové spolky a kroužky. Druhý v historické posloupnosti si zvolil exotický název Kismet, ale později se přejmenoval na DFC. Nedlouho po první světové válce přesunul své hřiště z ruprechtické louky, která se proměnila ve vojenské cvičiště, na Dvorský vrch. To jméno si uložme do paměti, ještě se s ním v tomto článku nejednou setkáme.

ZDAR A SK PLUS METEOR ROVNÁ SE ČECHIE 

Fotbal se šíří i mezi libereckými Čechy, ale jejich kroužky nemají na růžích ustláno — o to už se dovede postarat zejména ředitel magistrátu, pověstný čechobijec Ringelhahn. Na získání pozemku pro vlastní hřiště nemohou ani pomyslet. Hrají kde se dá - třeba vysoko nad městem na pláních pod Ještědem. Hráči při těch výšlapech vlekou i brankové tyče, na improvizované hrací ploše je vždy zakopají do země a místo břevna napnou provaz. Na pláních to co chvíli pěkně fičí, vítr si pohrává s míčem jak se mu zamane, ale hlavně že se hraje!

Ani za tak svízelných podmínek se Češi nedají. V Ruprechticích začne působit kroužek Zdar, po jehož zániku pokračuje většina hráčů v nově založeném Sportovním klubu; a v Horním Růžodole, kde v té době žije značná část libereckých Čechů, se od roku 1909 (podle některých pramenů dokonce ještě o rok dříve) má k světu Meteor. Roku 1910 splyne s SK a nový klub si začne říkat Čechie.

V Horním Růžodole mezitím vznikla převážně německá Sparta. Její členové se na pražské Letné inspirovali nejen při výběru názvu, ale i volbou rudých dresů; později na ně ještě začnou oblékat hnědobílé vesty bez rukávů. V sobotu 13. května dojde k utkání Čechie se Spartou; jak vysvitne z dalšího vyprávění, jedná se vlastně o předobraz budoucího populárního libereckého derby Slavia-Rapid. Hrdinou zápasu, který skončí smírně 2:2, je vytáhlý brankář Čechie František Pokorný.

Později se na jeho místo postaví bývalý gólman Sparty Jan Zadák; na Letnou přišel z Kolína, ale podnikání (posléze se stane úspěšným továrníkem a známým sportovním činovníkem i mecenášem) ho načas přivede do města pod Ještědem. Pro mužstvo znamená výraznou posilu, bohužel ne na dlouho. Čechie stále nemá vlastní hřiště, a tak často zajíždí do nedalekých Semil, kde se fotbalu daří - také zásluhou mladého muže občanským jménem Kamil Zeman, syna uctívaného spisovatele Antala Staška, který se později také proslaví na literárním poli pod pseudonymem Ivan Olbracht. Při jednom semilském mači Zadákovu kariéru mezi tyčemi ukončí zlomená ruka.

Vraťme se však do Horního Růžodolu: Sparta neměla příliš dlouhý život, ale na jejích základech se roku 1912 zrodil FK Rapid Ober Rosenthal - název napovídá, že i nadále německý klub, pokračující ve stopách Sparty jako člen nikoli Českého, ale Rakouského fotbalového svazu. Značnou část členů však tvořili Češi, kteří už od počátku sváděli o národní charakter klubu urputné půtky. Rapid, posílený Vídeňákem Scheibrem a posléze i několika borci Čechie, vytvořil tým, který dokázal porazit 3:0 i Reichenberger SK! Ale to už se čas řítil k první světové válce...

SKROMNÉ PŘEŽÍVÁNÍ VE VLASTNÍ ZEMI 

Většina libereckých hráčů oblékla uniformu a odešla na frontu, ve šťastnějších případech do vzdálených posádek. Mnohý z nich se už nevrátil a fotbalový život ve městě prakticky ustal.

Obnovení státní samostatnosti a vytvoření Československé republiky se stalo mocným impulzem i pro oživení národních snah Čechů v poněmčených pohraničních oblastech. Na poli libereckého fotbalu se to odrazí vytvořením nového klubu pod starým názvem: v neděli 1. května 1919 je založen SK Liberec. Může však spoléhat jen na skromnou podporu drobných lidí. Do klubové pokladny se korunku po korunce skládají hráči, kteří se s holýma rukama vrátili z války k zuboženým rodinám. Přesto kdo z nich může, zaplatí si členské příspěvky na nějaký čas  dopředu. Cenným přínosem se stanou i otrhané, oprané vojenské košile; složitou cestou párání, barvení jednotlivých částí a opětovného sešití se promění v půlené dresy přesně podle slávistického vzoru - ale v modrobílém provedení. Časem se vedle nich prosadí i dresy celé bílé, jen s hvězdou na srdci.

Téhož roku se navrátilci z fronty znovu pokusí o počeštění Rapidu a jeho převedení pod křídla českého ústředí. Když neuspějí, část jich přejde do SK - a Rapid rázem vězí až po uši v krizi hrozící zánikem. Ti, kteří zůstanou, nakonec v předjaří 1922 dosáhnou svého - na bouřlivé valné hromadě se FK Rapid Ober Rosethal konečně a definitivně promění v SK Rapid Horní Růžodol a většina exulantů se vrátí  do jeho řad! Snadné to však nemá nadále ani on, ani SK , všechna obětavost jejich členů končí přede dveřmi městských úřadů, které jsou pevně v rukou Němců. 

Sabotování českých fotbalových snah není ovšem pouze dílem nacionální zášti, vedou k němu i ryze praktické, skoro by se řeklo sportovní důvody - kdyby ovšem nešlo o jednání veskrze nesportovní... Dnešní čtenář, kterému padne do rukou některé číslo Sportovního věstníku nebo Rekordu, které v První republice pravidelně přinášely sdělení fotbalového ústředí, se podiví nad častou zprávou, že ten či onen hráč (případně klub, který podal jeho přestupní lístky) se provinil nepravdivým udáním národnosti. Jistě, lhát se nemá, ale pokud má jinak přestup všechny náležitosti, jakou roli v něm může hrát národnost borce, který chce převléci dres? Jenže v té době hrála. A velmi důležitou! Asociace, vytvořená v roce 1922, sdružovala jednotlivé národní svazy - vedle Československého, ve kterém byly společně organizovány kluby obou státotvorných národů, Čechů a Slováků, a spolu s nimi i slovanské kluby z mnohonárodní Podkarpatské Rusi, tu byly ještě menšinové svazy: Německý, Maďarský, Polský a Židovský.

Německý svaz měl vlastní soutěže, krátký čas dokonce ligu. Později jeho kluby mohly hrát a v některých letech také hrály celostátní profesionální nejvyšší soutěž; občas se probojovaly i do závěrečných kol amatérského mistrovství. Ale jinak se o body mohly utkávat jen mezi sebou. K čemu byla ta izolace dobrá? Jen prohlubovala propast mezi oběma národy. Ale pozor, to není vše: neblahá byla i regule, umožňující mezisvazové přestupy jen tehdy, když v místě hráčova příštího působiště nesídlil klub jeho národního svazu. RSK postupně ztrácel prvenství mezi německými kluby města. Tuto úlohu převzal někdejší DFC, který změnil název nejprve na DFK a roku 1933 na Reichenberger FK. Těžiště ' špičkového německého fotbalu v českém pohraničí však bylo v jiných městech - v Teplicích, Karlových Varech, Mostu... 

Roku 1935 Německý fotbalový svaz v ČSR sestavil na základě dlouhodobých výsledků žebříček svých nejlepších klubů za první polovinu třicátých let. První tři místa patřila pražskému DFC, Teplitzeru a žateckému DSV Saaz, které právě působily v československé lize. Hned za nimi byl čtvrtý RFK, devátý RSK a čtrnáctý další liberecký klub DSV. Kdyby byly dokázaly společně vytvořit jeden silný tým... 

Každý z nich měl potřebné finance i zájem zkvalitňovat sestavu českými hráči z vnitrozemí - pokud však v Liberci působily také SK a Rapid, nemohly na získání takových posil pomýšlet. 

Kdo by se divil, že občas se některý méně známý  hráč pokusil překonat nesmyslnou bariéru uvedením falešné národnosti v přestupních lístcích - a že na druhé straně někdo jiný na takový pokus upozornil? 

Právě tak nebylo divu, že německým klubům a jejich příznivcům byla existence Slavie a Rapidu trnem v oku. Zcela je zničit nebylo možné, ale jejich sportovní vzestup se dal všemožně brzdit. Třeba tak, že ve městě ovládaném Němci nebylo pro SK ani trochu snadné získat vhodný pozemek pro vybudování vlastního hřiště.

V CENTRU MĚSTA A U NISY 

Před první světovou válkou hrával Rapid v Horním Růžodole, jen pár kroků za dnešním Městským stadionem. Když po válce obnovil a SK zahájil svou činnost, byly zprvu oba kluby bez domova. Ale všichni Němci se nechovali stejně, a  našly společně útočiště na hřišti týmu Amateure u letiště.

Rapidu pak roku 1921 pronajal pozemek v sousedství městského centra, na dnešní Třídě Dr. Milady Horákové, německý výrobce konopných lan. To ovšem bylo ještě v době, kdy se oficiálně jednalo o německý klub. Jen těžko si lze představit, že něco takového by německý podnikatel udělal třeba jen o rok později, kdy vedení Rapidu už bylo v českých rukou.  Kdyby sám byl sebevíce tolerantní, sotva by riskoval ztrátu "dobré" pověsti u německých odběratelů, v bance, na úřadech.

Hřiště se brzy stane jedním z živých libereckých sportovních středisek a Rapid se díky němu už roku 1928 probojuje do I.A třídy, nejvyšší soutěže tehdejší Severočeské fotbalové župy se sídlem v Mladé Boleslavi.

Roku 1931 ukončí Amateure svou činnost. Na to, že by se český SK mohl stát dědicem jejich hřiště, i když penězi i prací po léta přispíval k jeho udržování, není v té době ani pomyšlení. V nouzi nejvyšší přátelsky vypomůže Rapid a poskytne útočiště i dalšímu právě toho roku založenému českému klubu, AFK Stráže bezpečnosti. Trvalé působení tří klubů na jediné hrací ploše by však rychle přivodilo stagnaci výkonnosti prvních mužstev a útlum práce s mládeží. Český Liberec začne na radnici vyvíjet mohutný tlak a městská rada nakonec kapituluje. I tak si dá záležet na tom, aby výstavba vlastního stánku SK byla co nejkomplikovanější: vybere pozemek Pod chudobincem (dnešní název U Nisy nepochybně působí mnohem lépe), kde je třeba nejprve odkopat podstatný díl skalního masivu, jehož druhá část bude zlikvidována teprve při přestavbě stadionu Slovanu na přelomu dvacátého a jedenadvacátého století. (Třetí část lze až do dnešních dnů stále vidět vedle jeho hlavní tribuny.) K vyrovnání terénu je třeba navézt tisíce kubíků zeminy, ale roku 1933 se tam konečně může hrát.

Zkraje následujícího roku klub změní název; až do této doby byl trvale poškozován častým zaměňováním s německým RSK. Nové jméno Slavia ještě zvýrazní český charakter klubu. Do čela je postaven někdejší gólman František Pokorný. Hříště zdaleka neslouží pouze sportu - brzy se v jeho prostorách začnou den co den scházet nejen fanoušci, ale i mnozí další liberečtí Češí s celými rodinami. U Nisy tak vyroste významné středisko národního života.

Brzy se dostaví i sportovní výsledky. Tři roky po vybudování vlastního hřiště postoupí liberečtí slávisté do I.A třídy a hned napoprvé v ní obsadí třetí místo. Ale to už je za dveřmi rok 1938 a s ním Mnichov a loupež českého pohraničí. Z těla republiky bude vyrván i Liberec, dokonce se stane sídelním městem takzvané Sudetské župy, vtělené do Hitlerovy říše. Bezprostředně po mnichovském diktátu jej opustí mnoho Čechů, ti zbylí už se nemohou sdružovat v národních organizacích a spolcích. Okupanti rozpustí i české sportovní kluby a zmocní se jejich majetku. Teror zaplatí životem i statečný vlastenec František Pokorný...

V DERBY JISKRY JEN SRŠÍ 

Mezi prvními, kdo se-po osvobození do Liberce vrátí, jsou i mnozí členové všech tří předválečných českých fotbalových klubů. Jejich činnost je rychle. obnovena; nejenergičtěji si přitom vedou slávisté, jejichž mužstvo už 12. června nastoupí k prvnímu utkání v Turnově!

Přicházejí ale také tisíce nových osídlenců z vnitrozemí a mezi nimi - jak jinak? — i dobří fotbalisté. Třeba ve Slavii bude po nějaký čas působit i předválečný reprezentační záložník a ligový hráč Kolína a Slavie Jan Truhlář, do branky Rapidu se postaví dosavadní gólman pražského divizního Meteoru Vlll Honajzr. Ve městě a jeho bezprostředním okolí se jako houby po dešti začnou rodit i nové kluby - jeden z prvních v Pavlovicích. O něco později dojde na Ruprechtice a na Stráž nad Nisou, která se v té době postaru jmenuje Starý Habendoff...

Už před válkou byl každý duel zelenobílého Rapidu s modrobílou Slavií prestižní záležitostí. Ať už se jednalo o mistrovské nebo přátelské utkání, vždy bylo v sázce postavení lídra českého fotbalu ve městě. Před každým mačem atmosféra v obou táborech houstla - ale jinak oba kluby ruku v ruce čelily německému tlaku. Jak už to chodívá, když pomine tlak zvenčí, rivalita se přiostří a hned první obnovené derby je až nečekaně tvrdé. Dojde k němu již 12. října 1945 na Rapidu v turnaji šesti týmů o Pohár osvobození Liberce. Hostitelé vyprovodí favorizovanou Slavii s výklepem 5:2. Turnaj bez porážky vyhrají. Další místa patří vojenským mužstvům místní posádky - letci jsou druzí, mužstvo 44. pěšího pluku třetí; v jejich silných mužstvech, které ovšem v té době nemohou hrát v mistrovských soutěžích, se objevují i divizní hráči. Čtvrtý skončí tým Stráže bezpečnosti a teprve pátá Slavia!

Tu pohanu si vynahradí v bojích o body. Na základě výsledků poslední sezony před nacistickým záborem je zařazena do l. třídy, Rapid a Stráž bezpečnosti o poschodí níže. Slávisté pak v těžké konkurenci župního výkvětu skončí v ročníku 1945-46 čtvrtí za konsolidovanými týmy z vnitrozemí, Spartou Poděbrady, Mladoboleslavským SK a Benátkami nad Jizerou; ve II. třídě, které kraluje SK Jablonec s exligovými borci Čulíkem a Pačesem, je Rapid na podzim až devátý, ale na jaře se vyšplhá na páté místo; policisté obsadí desátou příčku. V následujícím ročníku 1946-47 je obnoven mezičlánek I.B třídy a Rapid se stane jejím účastníkem.

Župní I.A třída byla v dobové hierarchii třetím soutěžním stupněm hned za ligou a divizemi. Dnes už se ani nechce věřit, že její zápasy - ostatně stejně jako mače Rapidu o třídu níže - běžně sledovaly dva tisíce diváků, často i více.

A když se oba týmy utkaly mezi sebou, návštěva ještě podstatně vzrostla!

LIBERECKÉ SNY O DIVIZI 

Na podzim 1946 se zdá, Že se fanoušci brzy dočkají — Slavia se stane podzimním půlmistrem I.A třídy před mladoboleslavským SK a Jabloncem. Rozdíly jsou ale mimimální, ještě páté Semily dělí od postupové pozice pouhé tři body. V jarním finiši ztratí Liberečtí dech a nakonec skončí pátí oni. A Rapidu unikne prvenství v I.B třídě, | když jen o bod a zbytečně; v závěrečném finiši, když soupeří s Českou Lípou,

podlehne v Doubí jednomu z outsiderů soutěže a triumfální výhra 5:1 na českolipské půdě už s tím nic nenadělá.

V následujícím ročníku 1947-48 jsou slávisté šestí, zato Rapid svou soutěž bezpečně vyhraje. Postup mezi župní výkvět oslaví v úterý 17. srpna vítěznou mezinárodní pre. miérou (6:3) s Poletem Maribor z tehdy jugoslávského Slovinska. Pravda, už v letech První republiky přijel do Liberce nejeden zahraniční soupeř, třeba i vídeňská Admira, ale tenkrát sí na něco takového mohly troufnout jen dobře zabezpečené německé kluby...

Proti Mariboru poprvé oblékne dres Rapidu exkladenský střední záložník Václav Svatoň, jinak liberecký rodák. Kdysi odtud odešel do Teplitzeru a roku 1937 už jako hráč SK Kladna nastoupil za národní mužstvo proti Maďarům. Ve třiatřiceti se vrací do rodných míst a stane se duší týmu a miláčkem bariér.

Na podzim 1948 se sny o divizí začnou naplňovat. Rapid se hned po úvodním kole vyšvihne do čela tabulky a do konce podzimu je nikomu nepřepustí. V jedenácti zápasech ztratí jediný bod - se Slavií. Nerozhodné derby (2:2) sleduje bezmála osm tisíc párů očí! Slavia skončí druhá. Ale liberecká hegemonie ztratí smysl, když po skončení podzimu jsou všechny soutěže od ligy až dolů předčasně ukončeny, aby se v novém kalendářním roce mohlo začít hrát znovu od nuly podle sovětského modelu jaro-podzim...

DOSTIH RAPID — SLAVIA POKRAČUJE

Začíná první kolo velkého přejmenovávání klubů. Zapojení celého sportu do Čs. obce sokolské promění SK Rapid v Sokol Rapid Horní Růžodol (nebo také Liberec Vll); Slavia se zatím jmenuje Sokol Zdar (ten název po nějaký čas ponesou znárodněné prodejny sportovních potřeb), ale už na podzim se změní v Závodní sokolskou jednotu Obchodní domy...

Na nový ročník 1949 se Rapid připravuje v zimním Severočeském poháru s respektovanými soupeři: Jabloncem, Mladou Boleslaví a Polabanem Nymburk. Mladoboleslavské utkání sehraje za mrazivého větru, občas s chumelenicí - sněžnou i gólovou; domácí vyhrají neuvěřitelným výsledkem 8:7. Hned na startu teď už ne župní, ale krajské I. třídy má dojít k libereckému derby. Zima však ne a ne ustoupit, první dvě kola musí být odložena.

Rapid má starosti s brankáři. Honajzr pomalu končí, Sopr toho času slouží v SNB a podle nové zásady "kde pracuješ, tam také hraj" musí přejít do jeho mužstva v nižší soutěži. Novým strážcem svatyně je pětadvacetiletý novic z Mladé Boleslavi, jinak odchovanec Sadské. Zajímavý chlapík — když je třeba, dovede právě tak dobře zahrát na beku! A právě na tomto postu to v Liberci dotáhne až do I ligy. Později tu zahájí i pestrou a úspěšnou trenérskou dráhu, během níž povede třeba i pražskou Slavii nebo brněnskou Zbrojovku, několikrát odejde do zahraničního angažmá (také až na Kypr), olympioniky dovede roku 1980 v Moskvě ke zlatým medailím a později se ujme i otěží reprezentačního áčka. jméno už každý zasvěcený čtenář jistě uhodl: František Havránek.

Tentokrát už od prvního kola vede Slavia. V pěti zápasech neztratí ani bod, zatímco Rapid odsune na druhé místo jediná plichta! Za tohoto stavu věcí dojde k derby - v loužích, na blátě a za neustálého deště. Vzdor počasí pod psa se sejde pět tisíc fanoušků. Uvidí remízu 2:2, která udrží slávisty na Špici. AŽ v předposledním jarním kole poprvé prohrají a Rapid jde do čela. Pololetní účtování zaznamená toto pořadí kandidátů postupu: Rapid 23, Slavia 22, Turnov 19, Česká Lípa 18. Teď už snad městu pod Ještědem divize neuteče!

V létě zavítá na sever Čech budapeštský ligový výběr - samozřejmě bez státních reprezentantů. V Jablonci prohraje s krajským mužstvem | s domácím divizním souborem vždy 3:4, na Rapidu 0:1. Zápas má osmitisícovou diváckou kulisu. V brance se nečekaně objeví jablonecký Čermák, protože Havránkův motocykl cestou z Náchoda stihne defekt a v nouzi zaskočí gólman ze sousedního města. O přestávce fanoušci rokují, co bude dál, neboť dny hřiště uprostřed města jsou sečteny, má se tu stavět teplárna. Přitom to není tak dlouho, co byla Rapidu povolena výstavba pěkné vstupní brány, která rozhodně nebyla zadarmo! Kdoví, zda se tu neděje něco podobného osudům, jež v téže době v Praze potkaly Slavii? Poúnorovým vládcům jsou i ve sportu staré tradice solí v očích. Rapid sice má dělnickou minulost, ale je také vyhlášenou baštou věrného klubismu, který se teď nenosí. Na stránkách zmanipulovaného regionálního tisku mohou fanoušci číst nejeden nevraživý výpad proti svému klubu...

Jako nový domov zelenobílých se nabízí nepříliš využívaný pavlovický stadion, ale je prý moc z ruky. Když už to nejde v centru, začne Rapid stavět v "rodném" Horním Růžodole, na místě zrušené cihelny.

DIVIZE V ZELENOBÍLÉM 

Zatím jsme v létě 1940, v poločase pro oba liberecké rivaly dobře rozehrané soutěže. Odvety začnou ve znamení derby vedoucích mužstev. V brance Slavie, ze které před časem do Rapidu přišel, se objeví Sopr. Chytá výborně, ale Havránek ještě lépe a výsledek je podle toho - 4:3 pro Rapid. Nejlepším mužem dne je Svatoň. Tříbodový náskok vítězů ještě vzroste o týden později, kdy Slavia podlehne doma Varnsdorfu. Nakonec bude až třetí o devět bodů zpět za Rapidem. Ten přidá k jarním dvěma nerozhodným výsledkům ještě prohru 1:3 v České Lípě, ale tím se definitivně uzavře celoroční výčet jeho bodových ztrát. Už dvě kola před závěrem soutěže má primát a tím ! postup do divize jistý. Nakonec uteče Českolipským o šest bodů.

Podzim 1949 se stane rozhraním, od kterého liberecký fotbal až do spojení sil ve Slovanu ovládnou zelenobílí — ať již pod milovaným jménem Rapid, nebo později pod nařízenými hlavičkami Kolory, Jiskry či Lokomotivy. Mužstvo v té době trénuje internacionál Ladislav Čulík, který je na nějaký čas nevěrný svému Jablonci. Dějištěm divizních utkání se stane vypůjčené hřiště SNB na Dvorském vrchu nad libereckou přehradou. Poslední přípravný zápas pořádně pocuchá sebevědomí mužstva - ústecká Armaturka, také divizní nováček, nasazený do sousední skupiny, vyhraje v Liberci 8:2! Prohrou 3:4 skončí i divizní křest v Čelákovicích. V domácí premiéře s Mladou Boleslaví vede Rapid ještě na prahu druhé půle o gól, ale nakonec znovu prohraje 13. Přitom v přátelských zápasech si nevede zle - s kompletními prvoligovými Teplicemi prohraje 4:8, druholigový Nymburk porazí 4:3. Zato v mistrovských kláních poprvé boduje až na pátý pokus: Poděbrady zdolá 4:2 díky hattricku další mladoboleslavské posily Vladimíra Vacátka, korunovanému gólem z penalty. To už tým hraje pod novým oficiálním názvem ZSJ Kolora. Pro fanoušky je ovšem dál Rapidem a nezanevřou na něj, ani když 1 po dalších kolech zůstane na hranici pásma sestupu. AŽ v posledních dvou zápasech jara vyhraje v Kolíně 31 a doma s Hronovem 32 a polepší si na sedmé místo.

A zase ta stará vesta: K letním přátelským utkáním příjedou pod Ještěd prvoligoví soupeři: karlínská Čechie, která rozdrtila mistry z Bratislavy 5:0 a Spartu přehrála 1:0, a ČSD (původní SK) Plzeň. Proti karlínské štice ligy nastoupí zelenobílí s pěti náhradníky, ale i tak zvítězí 4:2, se Západočechy remizují 2:2. Jen se však začne znovu hrát o body, přijdou nové porážky. V Mladé Boleslavi poprvé mužstvo posílí další exligový borec: levý obránce Antonín Hamrlík je odchovancem Sparty, v ročníku 1946-47 hrál nejvyšší soutěž za Libeň a teď přichází z Vozovny Kobylisy, což je "krycí název" známé pražské Admiry. V dalších zápasech se mužstvo znovu chytí a soutěž dokončí na pátém místě. O stupínek výše je Jablonec. Zato ze vzájemných měření sil v podještědském derby vyjdou Liberečtí vždy vítězně: v divizí dvakrát 2:1 a do třetice všeho dobrého v přáteláčku po skončení soutěže 5:2!

Toho podzimu si poprvé v historii klubu a města zahrají pod reflektory. Nedojde k tomu na zahraničním zájezdu - s těmi je ostatně až na sem tam nějaké to Polsko, Maďarsko či NDR na pár let amen - ale v sousedních Rýnovicích, kde si místní fotbalisté sami vybudují umělé osvětlení! Večerní potýkání Rapidu s ještě před rokem prvoligovým týmem z Povážské Bystrice skončí opět úspěšně - 3:2.

Suma sumárum, řečeno s Josefem Škvoreckým: prima sezona. Fanoušci zelenobílých litují jen kaňky na pěkném vysvědčení z přátelské podzimní derniéry, v níž Slavia-OD, toho roku druhá v krajské soutěži, zdolá divizní "vrchnost" 4:3. Už v létě spolu obě mužstva hrála 2:2. V sestavách celkově úspěšnějšího celku Slavie najdeme u té plichty uprostřed zálohy a ve vítězném utkání na pravé spojce jméno příštího trenéra evropského formátu - Václava Ježka.

NA DVA KROKY OD EXTRATŘÍDY 

Rok 1951 přinese první ze série nedomyšlených reorganizací, které těžce poškodí fotbalové soutěže. Spolu s celostátní "druhou ligou jsou zrušeny i divize; druhým soutěžním stupněm se stanou krajské přebory, kterých je v českých zemích právě tolik jako dnes - čtrnáct!

V kraji pod Ještědem se očekává, že vítěz vyjde ze čtveřice Jablonec, Rapid-Kolora, ČSSZ Liberec (tak se pro změnu jmenuje Slavia), Česká Lípa. Všechno je jinak: "Korálkáří" skončí až sedmí, českolipská Tatra pátá, liberecké rivaly rozsoudí při stejném počtu bodů poměr branek, který mají zelenobílí lepší — ale na druhé straně přece jen horší než krajský přeborník, se kterým nikdo nepočítal: skromná parta z Hrádku nad Nisou! Kdo by se tím ale trápil, když o nic nejde? UŽ na prahu soutěže bylo zveřejněno Šokující rozhodnutí, že v krajích se o postup do ligy hrát sice bude, ale ne v mistrovské, nýbrž ve vyřazovací pohárové soutěži, kterou si zahrají všichni, třeba | dosavadní účastníci Ill. třídy! To byl další ze slavných "výdobytků" oněch kotrmelcových časů...

V krajském finále nepochopitelné kvalifikace Rapid dvakrát remizuje s Českou Lípou a rozhodující zápas na neutrální půdě jablonecké Střelnice vyhraje 2:0. V prvním mezikrajském kole remizuje v Hronově 2:2. Na odvetě se dá očekávat návštěva, jakou by nepobralo hlediště žádného z libereckých fotbalových stánků. Hraje se tedy znovu v už osvědčeném Jablonci a deset tisíc nadšených fandů jásá nad rezolutním vítězstvím 6:2. Z dalšího souboje už vyjde jeden ze čtyř ligových nováčků.

Soupeřem ovšem není nikdo menší, než Kladno, v minulosti jeden z nejčastějších účastníků elitní soutěže. Teď se do ní chce po dvou letech vrátit. Jádro týmu tvoří harcovníci, kteří mají za sebou desítky ligových bitev. V útoku, který chytře diriguje Peták, jsou nebezpečnými hroty navrátilci ze Sparty Kokštejn a Kuchler; prvně jmenovaný je dvanáctinásobným reprezentantem!

Chladný výpočet říká, že proti takovému souboru se Rapid může těžko prosadit, ale zkuste o tom přesvědčit skalního fandu! Tisíce lidí věří v zázrak, vagony meziměstské tramvaje Liberec-Jablonec praskají ve švech a na silnici se netrhne proud vozidel všeho druhu a motocyklů. V hledišti hlava na hlavě, do etéru letí rozhlasový přímý přenos, ale senzace se nekoná. Kladenští matadoři si v první půli zajistí dvougólový náskok, za hostitele po přestávce Vacátko jen sníží na 1:2. K druhému utkání zamíří na Kladno zvláštní vlak s půldruhým tisícem Severočechů, stovky dalších se tam vydají po vlastní ose, ale zelenobílí šanci nezvládnou hlavně psychicky a po neurovnané hře prohrají 0:4. Je po nadějích...

PODRUHÉ V KVALIFIKACI 

Už v průběhu roku 1951 se oba liberecké týmy mocně posilovaly. Po Svatoňovo a Hamrlíkoví získal Rapid už třetího exligového hráče - plzeňského brankáře Béďu Hrdličku. Odchovanec podbrdského klubu v Žebráku, odkud se kdysi vydal dobývat fotbalový svět i sparťanský kanonýr Oldřich Nejedlý, zachytal znamenitě v Liberci v přátelském utkání. Bylo to už roku 1949, ale funkcionáři nepustili jeho výkon Z paměti a posléze ho získali. Další dvě znamenité akvizice dorazily až po ztracené kvalifikaci, musely nejdříve na vojně dostříhat metr. Konstruktivní střední útočník Radovan Macek z Jablonce a bystré pravé křídlo Antonín Šolc ze Satalic na okraji Prahy (jejichž mužstvo ovšem tehdy nehrálo na špici divize jako docela nedávno, ale v jedné z nejnižších soutěží) se během prezenční služby prosadili do ligové sestavy ATK. Teďsi řekli, že by chtěli dál válet spolu - a jsou v Liberci!

S takovým mužstvem už se dá ledacos dělat a trenér Josef Čihák ví jak na to. Někdejší malý, ale zralý levý halv žižkovské Viktorky a později úspěšný vychovatel dorostu v pražských Dejvicích - kde pod jeho vedením vyrostla plejáda ligových borců v čele s vicemistrem světa Jiřím Tichým - a na Spartě, vede mužstvo od vítězství k vítězství. Ve dvaadvaceti mistrovských mačích se nenajde ani jeden soupeř, který by dokázal nachytat zelenobílé na švestkách, pouze dva s ním dokáží remizovat. Výmluvné je I celkové skóre 127:8 — to znamená průměrně bezmála šest gólů na zápas! O šest bodů zpět zůstane druhý Jablonec, o dalších dva třetí Slavia.

Po loňské neblahé zkušenosti se trochu polepší ligové kvalifikační síto. Krajští přeborníci jsou podle zeměpisného klíče sestavení do čtyř skupin po pěti týmech, vítěze každé z nich čeká sladké ovoce postupu. Hrají každý s každým - ale pouze jednokolově! Liberec začne doma s Havlíčkovým Brodem. | když se čeká povinná výhra, přijde mužstvo povzbudit dvanáct tisíc fanoušků. Zprvu jim trochu pracují nervy, ještě o přestávce je to 1:1. Druhý poločas už zcela patří Rapidu, nakonec vyhraje 4:1. Následuje výlet do Pardubic, kde čekají semtínští chemici a V jejich útoku nebezpečný exsparťanský ostrostřelec Zmatlík. Pod Ještěd putují další dva body za výhru 2:1. Že není výraznější, zaviní i neproměněná penalta. Třetí kolo řeší vše - na sever Čech přijede Hradec Králové, jehož dres v té době obléká Josef Bican! Výhoda domácího prostředí v utkání dvou žhavých kandidátů postupu nabízí Liberci jedinečnou šanci - ale je třeba ji využít! Devětatřicetiletý král kanonýrů dovede stále být velmi nebezpečný - a bude tím nebezpečnější na kluzkém terénu, který připraví daleko mladší protihráče o výhodu větší rychlosti a obratnosti. Neboť přestože té neděle je v kalendáři datum 9. listopadu, město se probudí pod bílým nadělením! "Těžko bylo uvěřit, že takové zástupy lidí, stoupající vyšlapanými cestičkami mezi sněhovými závějemi na Dvorský vrch, jdou na fotbalové utkání. Hustý bílý příkrov kolem hrací plochy tvořil kontrastní rámec zápasu, který měl pro oba soupeře rozhodující význam. Vítězství znamenalo stanout na samém prahu členství v nejvyšší soutěži." Těmito větami začíná reportáž o klíčovém střetnutí v týdeníku Ruch. A není důležité, zda zmíněné zástupy čítaly patnáct tisíc lidí, jak uvedl regionální tisk, nebo "jen" čtrnáct tisíc podle pražských deníků. Hrací plocha byla zbavena většiny napadlého sněhu a velký boj mohl začít.

KTERAK BYL PEPI BICAN POPRVÉ A NAPOSLEDY VYLOUČEN 

Hned zkraje skončí míč za zády hradeckého Matyse, ale uznání gólu znemožní předcházející ofsajd. Liberec útočí dál, Hradec kontruje. Pak přijde 40. minuta a s ní bod zlomu. Trenér Čihák nejednou hrál proti Bicanovi. Viděl zblízka, co dovede, ale také věděl, jak ho dokáže vyvést z konceptu těsné a nepříjemné osobní bránění. Mužem, kterého pozice v sestavě | známá houževnatost a obětavost předurčily pro ten úkol, byl Karel Wiecek. Rapid posílil asi rok předtím a do fandovských srdcí se zapsal i tím, že hned první utkání nedohrál pro zranění hlavy. Ono se řekne uhlídat Bicana, ale ant na sklonku jeho skvělé dráhy to není jen tak. VWiecek dělá, co se dá - a občas i to, co pravidla zakazují. Ostře sledovaný muž to nějaký čas trpně snáší, ale pak přijde okamžik, kdy = slovy redaktora Ruchu - "Bicanova ruka zasáhla soupeře v obličeji". Sudí to přesně nevidí, jde se zeptat muže na čáře a po jeho dobrozdání pošle hráčskou legendu předčasně do šatny! Co se nestalo ve stovkách ligových zápasů ani v lítých kláních Středoevropského poháru, to teď zažije Liberec! Chvíli poté přijde penalta na protější straně a Vacátko ji chladnokrevně promění. Vzápětí další osvědčený střelec Maštálko zvýší na 2:0 "Votroci" se o přestávce vzpamatují z několikaminutové smršti a ve druhé půli mají i v deseti mírně více ze hry. V závěru domácí začnou betonovat a sedm minut před koncem na to doplatí gólem. Ale vítězství 2:1 je zasloužené, už v první půli Matys zneškodil několik brankových příležitostí a v jedné chvíli Jirásek už po jeho překonání trefil z několika kroků tyč opuštěné branky... Rapid je už jednou nohou v lize!

NAPLNĚNÉ PROROCTVÍ HRADECKÝCH FANOUŠKŮ 

Do Liberce přijeli nejen s dechovkou, ale také s rakví, která měla symbolizovat marnost soupeřových snah ztečení ligových bran. Domů se vrátí se svěšenými hlavami a bez rakve, ta se stala kořistí triumfujících soupeřů. liberečtí ji pak i s patřičnou výzdobou vystaví v hale hotelu Zlatý lev, který je klubovým hlavním stanem.

Jenže brzy vyjde najevo, že stran výsledku utkání se Hradečané sice mýlili, ale pokud jde o další vyhlídky Rapidu, nebyla rakev tak docela od věci. Vítězové sice nezaváhali ani v posledním kvalifikačním duelu s vojenským mužstvem ÚDA (toho roku stále ještě pouhou druhou garniturou ligového armádního ATK, který bude přejmenován na ÚDA až několik měsíců poté), porazili je v Plzni 4:2 a bez ztráty bodu vyhráli skupinu, ale dlouho se z postupu neradují.

Na jaře roku 1953 zažije totiž náš fotbal nejtěžší otřes těch let = a že jich není málo! Doba si potrpí na paradoxy. Ale málokterý šokuje tak, jako náhlé rozhodnutí donedávných bojovníků za sjednocení všech tělovýchovných a sportovních organizací pod jedinou střechu: po sovětském příkladu rozbít pracně a mnohdy i bolestně slepenou jednotu do řady organizací podle jednotlivých odborových svazů! Teměř všechny sportovní kolektivy jsou znovu donuceny změnit názvy a co je ještě horší, nové soutěže jsou při pravovány bez ohledu na výsledky těch předcházejících! Nejhůře je postižen fotbal. Do první ligy jsou hned po svém vzniku zařazeny další tři týmy ozbrojených sil a s nimi bratislavské mužstvo vysokoškoláků.

Každá z takzvaných Dobrovolných sportovních organizací (čert ví, proč to jméno, dobrovolného je na nich pramálo, každý se do nich musí zařadit podle svého pracoviště!) bude mít v nejvyšší soutěži zástupce, vybraného politickými místy. Třeba DSO Slavoj, sdružující zaměstnance potravinářského průmyslu a místního hospodářství, má mít ligové mužstvo v Liberci. Tvůrci "reformy" si to představují jednoduše: prostě se tým Rapidu převede z Kolory do nového prostředí. jenže proti se postaví dlouholetí činovníci t většina hráčů - prostě zase jednou dojde na proslulý rapidovský klubismus! Proti je také podnik Kolora — o své fotbalisty se poctivě stará a nehodlá je dát!

Nečekaná vzpoura vytvoří zapeklitou situaci. Slovo bylo vyřčeno a nedá se vzít zpátky. Mužstvo Rapidu-Kolory, už pod novým názvem Jiskra, přiděleným chemickému a textilnímu průmyslu, zaplatí věrnost tradici zařazením do obnovené Il. ligy. A prvoligový Slavoj je vytvořen na organizačním základu dosavadní liberecké Čechie, vzniklé bez sebemenší návaznosti na dávnou jmenovkyni teprve roku 1940. Její mužstvo až doposud nepřekročilo rámec okresních soutěží...

POD MODROBÍLÝM PRAPOREM SLAVOJE 

Klub bychom měli, ale kde vzít hráče? Z Čechie nepřipadá v úvahu ani jeden. Začne lov beze zbraní. Z Rapidu si dají říci tři muži, brankář Vít a obrana Liška-Havránek; přidá se t mladoboleslavský Trégl, získaný v lednovém přestupním termínu. Čtyři muže dodá také Slavia, která bude pod novým názvem Tatran hrát dál v krajském přeboru; do Slavoje odejdou Sopr, Musil, Šíma a talentovaný mládenec jménem Ladislav Přáda. To všechno je ale stále málo, a tak se shání po celé české kotlině. Na Spartě se dozví Václav Blažejovský, že jako zaměstnanec ministerstva potravinářského průmyslu je s okamžitou platností jako fotbalista přeřazen do Liberce. Od klokanů tam zamíří pětinásobný reprezentant Josef Kvapil. Exligový Nuselský SK, který se teď jmenuje Slavoj Pražský průmysl masný, dodá Slabihoudka a Slabu, který už působil i na Letné, ale zahrál si všehovšudy jeden ligový zápas. A přijdou další krajánci zblízka 1 zdáli. z Hrádku Zach, z Varnsdorfu Vodička, z Hronova Homola, nejlepší hráč mužstva v kvalifikačním boji s Rapidem v roce 1951, z Čelákovic Souček. Nakonec jsme si nechali urostlého útočníka, který se devět let poté v Chile stane vicemistrem světa: rakovnického Josefa Kadrabu. Nevděčným úkolem vykouzlit přes noc ze souboru každý pes jiná ves skutečný tým je pověřen zkušený Jan Knobloch-Madelon, druhdy záložník Unionu Žižkov a Sparty.

Nejen Liberec - celá země je zvědavá, co to udělá. Nikdo si od té cizinecké legie moc neslibuje. V neděli 10. května 1953 vyběhne na trávník bratislavského Tehelného pole je denáctka Vít - Havránek, Musil - Blažejovský, Slabihoudek, Šíma - Trégl, Kadraba, Přáda, Homola, Slaba. Soupeřem Libereckých je Slávia Bratislava, studentský tým, zbubnovaný podobným způsobem z celé republiky. Útok vede plzeňský Svoboda, příští hráč Sparty a reprezentant, na pravé spojce má vítkovického Bouzka, se kterým přišel i halv Crlík, na pravém křídle nitranského Koníka, po levé ruce dvojicí ze Slovanu Fillo-Greššo... Do libereckých prvoligových análů se jako první zapíše střela Františka Homoly, autorem druhého gólu je Přáda. Liberecká premiéra v nejvyšší soutěži skončí 2:2. Týden poté hraje Slavoj na ostravské Staré střelnici, už do přestávky vede díky Přádovi o dva góly a nakonec pokoří favorizovaný Baník 2:1! Tou pravou ligovou premiérou, alespoň fanoušci to tak cítí, je však až první zápas na domácí půdě. Hřiště Čechie pro takovou soutěž nepřipadá v úvahu, a tak Slavoj rozbije stan U Nisy, kde je teď domácím pánem Tatran. V neděli 24. května se tam našlape deset tisíc zvědavců - není divu, prvním hostem je legendami opředená pražská Slavia (teď ovšem Dynamo). Přáda vyjde z konfrontace s ostřílenými zadáky Ipserem a Hampejsem naprázdno a slávisté si přes mírnou převahu hostitelů odvezou oba body za výhru 1:0. Slavoj pak prohraje i v Košicích 1:3, ale v dalším domácím klání porazí Slovan Bratislava 2:1; góly k tomu přispějí Kadraba a Kvapil, ale za nejlepšího útočníka zápasu, v němž na protější straně nastoupí i reprezentant Pažický, označí novináři znovu Přádu.

V oněch dnech se z tabulky vytratí body a skóre ze zápasu se Slavií a posléze budou nahrazeny kontumační výhrou Slavoje. Už jsme se zmínili, že v něm nastoupil i František Ipser. Spolu s dalšími slávistickými reprezentanty Trnkou a Hemelem byl přeřazen do mužstva ÚDA, které se podobně jako moskevský CDSA mělo stát základnou státní reprezentace. Druzí dva se podrobí, ale Ipser si postaví hlavu, že chce hrát dál za Slavii. | když to v těch časech plných mocenské zvůle zní neuvěřitelně, statečný boree prosadí svou, ale přijde to draho jemu i klubu. On je vyřazen z národního mužstva, slávisté si ho smějí znovu zaregistrovat, ale aby si uvědomili, kdo je tady pánem, zaplatí to body z Liberce. Darovaná výhra vynese Slavoj do horní poloviny tabulky.

PŮVABNÁ, LEČ VYMYŠLENÁ LEGENDA O MOSKEVSKÉM GÓLU 

Příběh, který teď budeme vyprávět, působí zkraje jako kouzelná pohádka. Jenže vzestup velice nadaného hráče - leč také s velice nebezpečným sklonem - se záhy zlomí. Dál už bude následovat jen pád, který se tu a tam zbrzdí, chvíli se může i zdát, že se zastaví, ale pak nezadržitelně pokračuje. Je to balada s velice smutným koncem, blues o tragickém klopýtání věčného kluka, který utopí svou hřivnu v lihu... Drobný světlovlasý útočník s talentem, jaký se objeví jednou za mnoho let, se narodil na okraji Prahy, ale neutěšené rodinné poměry způsobily, že vyrostl u babičky v Trnovanech, severním předměstí Teplic. Jednou hrála trnovanská Hvězda v Liberci se Slavií, zvítězila 4: 1, on dal tři góly a po zápase zamířil do šatny domácích. A že by tu rád hrál... Kdo by nebral takového borečka, zvláště když ho není třeba přemlouvat, ani slibovat hory doly? O schopnostech Ladislava Přády se zanedlouho mluví nejen po celých severních Čechách, ale i v Praze. Pak přijde rok 1953 a s ním liberecká ligová epizoda zvaná Slavoj. Po čtyřech zápasech v nejvyšší soutěži je jedenadvacetiletý zázrak zařazen do národního mužstva k zahajovacímu utkání kvalifikačního turnaje světového šampionátu s Rumuny (2:0). Hraje bez stopy trémy. "Neúnavně bojoval od první do poslední minuty, hned zakládal útok stažen hluboko do pole, hned zase ohrožoval branku Rumunů," napíše po utkání Práce. "Z jeho prudké střely, která se odrazila od břevna, padla naše první branka a dovedl i s rozvahou obejít brankáře a po slat míč do sítě. | když tato branka nebyla pro postavení mimo hru uznána, ukázal potřebný klid a rozvahu. Spolu s Crhou byl naším nejlepším útočníkem a má předpoklady, aby z něho vyrostl hráč, se kterým bude trvale počítáno pro reprezentační mužstvo." Kolik fotbalistů se může pochlubit takovou recenzí své mezistátní premiéry?

V létě odletí reprezentanti ke dvěma přípravným utkáním do Moskvy. Po návratu se po celé zemi rozšíří legenda, že Přáda dal na zájezdu gól tak, že obešel i gólmana, nejprve zaklepal na tyč a teprve potom poslal míč do sítě. Líbivá báchorka bude mít dlouhou životnost, někteří účastníci zájezdu se budou ještě po letech dušovat o její pravdivosti, dokonce se objeví černá na bílém i v jedné liberecké klubové publikaci. "I mně by se to tak moc líbilo, " řekne Přáda po letech autorovi této části knihy. "Pravda to ale není. Čert ví, kdo to tenkrát vymyslel, ale já jsem v těch dvou zápasech sehrál jen jednu půli a gól jsem tam nedal žádný..." Jak říká stará moudrost: není-li to pravda, je to dobře vymyšleno. Popularita mladého útočníka dál roste i díky onomu okřídlenému vyprávění.

Slavoj se po šťastném nástupu do ligy pomalu, ale jistě propadá tabulkou a skončí mezi sestupujícími, ale oba mladé objevy sezony už to nepálí, protože narukují na vojnu: Kadraba do mužstva fankisty a Přáda do mistrovského celku ÚDA. Roku 1955 jeho tým porazí právě Tankistu 7:1 a on sám dá šest gólů. V tom ročníku má všechny předpoklady stát se králem ligových střelců, ale jeho účet se zastaví na sedmnácti brankách. V té chvíli dojde na první velký průšvih, který ho vyřadí na zbytek roku. Ještě většinu příštího roku se udrží na výsluní, V rozpětí čtyř sezon sehraje jedenáct zápasů za národní mužstvo a nastřílí v nich pět branek, ale dál už je to jen skluz po šikmé ploše. Znovu a znovu se pokouší získat pevnou půdu pod nohama v Brně, České Lípě, ještě jednou v Liberci (brzy se k tomu vrátíme), v Hradci Králové, Příbrami... Marnost nad marnost, je konec slibným vyhlídkám. Přijde i vězení za neplnění alimentační povinnosti a takzvané příživnictví, což V totalitním justičním žargonu znamená život mimo zaměstnanecký poměr. Na konci toho všeho zbude z někdejší zářivé hvězdy zlomený člověk, který se na okraji společnosti propije až k předčasné smrti...

V Liberci ještě po půl století žije vzpomínka na krátké působení mimořádně talentovaného hráče, skvělého driblera s ojedinělým citem pro gólové příležitosti. Ale také na kamaráda s velkým smyslem pro humor, hráče na akordeon, který se právě ve městě pod Ještědem cítil nejlépe a rád se tam vracel za někdejšími spoluhráči. Bohužel i za kamarády z mokré čtvrti, kteří měli velký podíl na tomto Ikarově pádu...

JISKRA SE NEVZDÁVÁ 

Vratme se k někdejšímu Rapidu, který jsme opustili na prahu I. ligy v roce 1953. Krutou ironií osudu se hned v úvodním kole střetne s Teplicemi, stejně jako on připravenými o účast v nejvyšší soutěži zákulisní přetahovanou mocných. Tepličtí -skončili v předcházejícím ročníku I. ligy třetí, ale při výběru zástupce DSO Tatran dostal přednost šestý Prešov! A tak ve vůbec prvním utkání obou lig v sobotu o. května porazí v Liberci Jiskru 5:2. Kdyby ještě platila nějaká spravedlnost, započítávaly by se oba body žlutomodrých i nulový zisk Jiskry do tabulky vrcholné soutěže, v níž přece měli hrát vítěz t poražený. Lze si představit charakterističtější otevřen" nejpodivnějšího soutěžního ročníku naší fotbalové histone? Oslabený a křivdou deprimovaný liberecký tým se po celou sezonu hledá. Jednokolová soutěž je na nové zformování V následujícím druholigovém ročníku se karta obrátí. Horkým favoritem jsou znovu Teplice, kterým loni vypili rybník vršovičtí klokani, ale Jiskra vyhrává zápas za zápasem. Ve druhém kole zdolá Teplice na svém hřišti 2:1, ve čtvrtém rozdrtí Hradec 6:0 a jako jediná se s plným bodovým ziskem vyhoupne do čela soutěže. Po sedmi zápasech má čtyřbodový náskok. V devátém kole - posledním jarním -= doma podlehne českobudějovickému Slavoji 0:1; osudný úder jí zasadí hokejový reprezentant Vlastimil Hajšman. její jarní ztráty ale činí pouhé tři body, do podzimních odvet má proti Semtínu, svým přemožitelům a Hradci k dobru tři body, o další dva zaostávají Teplice. Na jejich hřiště pak v srpnu doprovodí mužstvo na tři tisíce skalních příznivců. Na začátku druhé půle je to 1:2, ale potom se strhne průtrž mračen a rozhodčí musí zápas předčasně ukončit. V Hradci Liberečtí vyhrají 2:1, v opakovaném teplickém střetnutí vedou už o tři góly a navzdory mohutnému finiši Žlutomodrých udrží výhru 3:2. Když ukončí podzimní spanilou jízdu, ve které si na ně soupeři ani neškrtnou, mají v konečné tabulce o deset bodů více než druhé Teplice! Věrná rapiďácká srdce se tetelí radostí — zelenobílí si už podruhé otevřeli cestu do nejvyšší soutěže. A tentokrát si ji opravdu zahrají!

BYL TO NÁDHERNÝ ROK 

Pamětníci budou dokonce ještě dobré čtvrt století tvrdit, že nejlepší, jaký kdy se svým mužstvem zažili. A nejen pro zasloužený postup mezi domácí fotbalovou elitu, nejen pro vzpomínky na dvě bitvy na teplickém poli nebo na výhru v Hradci. Byly | jiné velké dny. Třeba když byl v neděli 10. června 1954 slavnostně zasvěcen trávník na růžodolském stadionu a jeho kmotrem se stal bulharský mistr ligy Lokomotiv Sofia. Přestože tribuny příštího Městského stadionu byly stále jen hudbou budoucnosti, vtěsnalo se do hlediště osmnáct tisíc nadšenců. Bouřlivě povzbuzovaná jedenáctka Hrdlička - Walter, Wiecek, Kletečka — Vaněk, Svatoň - Šolc, Vacátko, Macek, Frajlach, Urban sice podlehla 0:1, ale svému městu hanbu neudělala. Přijelo i národní mužstvo v silném složení s Hledíkem, Menclíkem, Tichým, Pazderou a dalšími esy. Návštěva byla dokonce nejméně dvacetitisícová; přesně se to určit nedalo, pokladny nestačily zájmu a spousta nedočkavců to vzala rovnou přes oplocení. Macek dal úvodní gól a reprezentanti měli co dělat, aby nakonec těsně vyhráli 2:1.

Fanoušci se nemohli dočkat nového jara. Chodili se dívat, jak jejich miláčci válejí s hokejkami, s nadšením přijali zprávu, že otěže týmu převzal velezkušený Štefan Čambal, střední záložník z památného římského finále světového šampionátu v roce 1934. Těsně před premiérou přišla špatná zpráva: zranění z rekreačního hokeje vyřadilo Hrdličku...

JEN SEDM BODŮ Z DVAADVACETI ZÁPASŮ 

Narychlo je sehnán brankář Skalák. Nemá ale prvoligovou výkonnost a nečekaný vstup do vrcholné soutěže zaplatí svíravou trémou. V prvním kole přijede na Dvorský vrch bratislavský Slovan. Zelenobílé ve složení Skalák - Kletečka, Wiecek, Karmazín - Vaněk, Frajlach - Šolc, Vacátko, Macek, Kratochvíl, Urban zaskočí už v 11. minutě střela Pažického do středu branky, kterou by prvotřídní brankář pustit neměl. | dál usilují o otevřenou hru, ale nervozita plodí chyby a zkušený soupeř, který se nadto i lépe pohybuje v moři bláta, je nemilosrdně trestá. V půli je to 0:3, na konci 0:5!

Takové vykročení nikomu nepřidá; zvláště, když vzápětí následuje další knokaut. | ve druhém kole proti Slavii hraje Jiskra doma. Wiecek znovu střeží Bicana, který i v jedenačtyřiceti letech stále obléká ligový dres, na rohy vyhrají domácí 10:4, ale co je to platné, když na góly je to 0:2? A tak to jde dál. Až ve čtvrtém zápasu s Baníkem Ostrava dá konečně Vacátko vytoužený první gól, závěrečný nápor volá alespoň po remíze, ale zase je z toho jen porážka 2:3. Až páté kolo přinese první body - a hodně nečekané, za vítězství 2:1 v Trnavě, jehož strůjcem je Šolc. Jenže podruhé mužstvo boduje až v devátém kole plichtou 2:2 na Strahově s Tankistou. V létě je posílí nejlepší útočníci Teplic, nedávný reprezentant František Vlk a tvrdý střelec Bohuslav Bílý, ani to však nezabrání dalším prohrám. Fanoušci na nešťastný tým nezanevřou, v poslední srpnovou neděli se jich na ÚDA s milovaným Přádou přijde podívat dvanáct tisíc. Přáda dal Jiskře na jaře dva góly (vojáci vyhráli 4:0), i teď otevře skóre, ale finalista obnoveného Středoevropského poháru se nakonec vrátí do Prahy se senzační prohrou 2:3! Na záchranu je však už pozdě, ostatně od příští neděle se mužstvo zase trápí. Třetí a poslední vítězství se dostaví až v posledním kole, kdy je dávno všechno ztraceno; 3:1 s šestým Kladnem je už pouze odměnou nejvěrnějším příznivcům, kteří tu kalvárii se svými chlapci protrpěli až do hořkého konce. Přišly jich jen dvě tisícovky...

A tak jediným úspěšným fotbalovým zástupcem města pod Ještědem byl toho roku třetí vzadu - Tatran. Áčko se probilo do obnovené divize, dorostenci pod vedením Václava Ježka skončili druzí v mistrovství republiky. Do dorostenecké reprezentace byla povolána levá strana útoku Pták - Prášil, ale především nejlepší hráč souboru - stoper Josef Myslivec.

ZMĚNY A POTÍŽE NA BĚŽÍCÍM PÁSU 

Stereotypním receptem na běžné neduhy sportovních kolektivů je v té době slučování. A tak se v zimě v Liberci Jiskra spojí s Lokomotivou pod jejím jménem a Slavoj s Tatranem. Nový Slavoj má v ročníku 1956 rázem dva divizní soubory; naštěstí lze každý zařadit do jiné skupiny. Aby mohli nejlepší hráči podle tehdy platných směrnic pendlovat mezi oběma týmy, jsou zařazení do béčka, zatímco jádro áčka vytvoří především nedávní dorostenci. Tak se stane, že A-mužstvo sestoupí a údajná druhá garnitura svou soutěž vyhraje s desetibodovým náskokem. Liberec se může těšit na druholigové derby!

Někdejší Rapid po pádu z elitní soutěže ztratil řadu hráčů. Do Teplic se vrátil Bílý a nedlouho po něm i Vlk, Macek zamířil do Sparty, Šolc na Kladno... Pronikavě oslabený soubor má ve lI. lize namále, nakonec ho ale podrží zákonitost soutěžní pyramidy - konkrétně remíza Sparty v Žilině, která pošle z nevyšší soutěže dolů hostitele a zachrání Slavii. Spadnout sešívaní, vytěsnili by Liberecké z II. ligy...

Z Lokomotivy je po roce znovu Jiskra - tentokrát se jménem rozšířeným o Sběrné suroviny. Jako název sportovního klubu to nezní právě vznešeně, ale podnikaví funkcionáři umějí obstarat posily i prostředky, kterými je lze získat. Jako trenér přijde do Liberce Bican; mezi novými svěřenci objeví i Wieceka. Počáteční ledy brzy roztají a oba muže sblíží společná rybářská posedlost. Najednou je tu zpátky i Přáda, ze Slavie přestoupí pod Ještěd Trubač a hovoří se dokonce o jeho spoluhráči Hemelem. Ale jiskrovská euforie nebude mít dlouhého trvání, brzy ji vystřídají potíže - a nemalé.

Soutěže se hrají tříkolově, aby se v létě 1958 mohly vrátit k osvědčenému systému podzim-jaro. První derby před desetitisícovou návštěvou vyhraje Jiskra 1:0, v podzimní odvetě ale podlehne Slavoji 1:3. A napotřetí dokonce 2:5, čtyři góly vítězů dá jejich kanonýr Kodyš. Ale to už mají poražení docela jiné starosti: začal soudní proces s jejich funkcionáři. Co se stalo? To, co se v těch časech děje i leckde jinde —totalitní režim sice dovede nad obcházením svých nesmyslných směrnic dlouho přivírat oči, ale znenadání si někoho vybere k exemplárnímu potrestání. Tresty za vytváření černého fondu jsou v libereckém případě přísnější než dnes za nejednu vraždu - ředitel Sběrných surovin dostane patnáct let! Většinu si odsedí, přesněji řečeno odpracuje na uranu. Čo mu bude platné, že bude později rehabilitován a dostane finační odškodnění? Trenérovi i renomovaným posilám je na čas zastavena sportovní činnost a musí vrátit peníze...

A tak v roce 1957 si v tabulce sice lépe stála Jiskra, ale po výše popsaném maléru se na jaře 1958 sejde v závěru soutěže v pásmu ohrožení se Slavojem. A ten se nakonec zachrání, byť jen o dva body; v posledním kole má sám už po starostech a Jiskře může hodit záchranné lano. Žádné darování bodů, vylepšování skóre. Nic takového, stačí jaksepatří zabrat. Jenže to by tu nesměla být tradiční rivalita libereckých soupeřů, která se leckdy pořádně vyostří - a nezáleží na tom, zda se derby hraje pod záhlavím Rapid -Slavia jako kdysi, či Jiskra-Slavoj jako na závěr sezony v roce 1954. Tehdy po hodině lítého boje rozhodčí na pokyn přítomného šéfa krajské tělovýchovy předčasně ukončil zápas, na jehož účtu už byli tři zraněním vyřazení a dva vyloučení hráči...

Teď jede Jiskra do vršivickému Dolíčku, kde proti lídrovi soutěže nemá šanci a také přes statečný odpor prohraje 4:6. Slavoj hraje doma s pražským Motorletem. Stačí remizovat - a sestoupí hosté. jenže domácí si dají záležet na prohře 0:2, která srazí do propadliště místní konkurenci!

Rozumní fanoušci už delší čas uvažují, zda by místo vzájemné nevraživosti nebylo lepší najít společnou řeč k prospěchu celého libereckého fotbalu. Jenže jak už bylo řečeno, doba si potrpí na všelék zvaný slučování. V létě 1958 se Jiskra a Slavoj spojí do jediné T] Slovan Liberec, které si za své barvy zvolí modrou a bílou.

POHÁROVÉ VÍTĚZSTVÍ NAD SPARTOU, JINAK NIC MOC 

Ještě dlouhá léta se budou odpůrci a přívrženci sloučení dohadovat, zda to byl správný krok. Jjední budou poukazovat na to, že s tradičním klubismem vzaly za své i nadšení a obětavost, že liberecký fotbal tak ztratil řadu zkušených dobrovolných pracovníků - a budou mít hodně pravdy. Ostatně stejně jako druzí, argumentující tím, že přes dočasnou stagnaci tak byly vytvořeny nezbytné základní předpoklady pro návrat do vyšších sfér.

Přitom samotný začátek vypadá slibně: v ročníku 1958-59 skončí Slovan v jedné ze tří skupin II. ligy třetí za Hradcem Králové a Kladnem; pravda, postupující "Votroci" mají o třináct bodů víc. Mužstvo se ale začne rozcházet a výsledkem je ústup do suterénu soutěže - na osmé místo, o rok později na deváté jen o bod nad propadlištěm, pak znovu osmé... Toho jara 1962 dají Kozderka a Pala Spartě po gólu a liberec ká výhra 2:1 znamená nečekaný postup do osmifinále Čs. poháru, ale potom los postaví Slovan proti pražské Dukle a ta mu uštědří potupný výprask 7:0. A rok poté po zbytečných bodových ztrátách na vlastním hřišti následuje sestup z dvanáctého místa; protože nová reorganizace mezitím načas zrušila divize, octne se Slovan v krajském přeboru. Všeobecně se očekává, že jej hladce vyhraje. Když je po podzimu těsně druhý za vedoucí Hrdlovkou, celé město věří, že si s tím na jaře poradí, jenomže nakonec je z toho až páté místo! Slovan podnikne zájezd do Itálie; nejdelší, na jaký se do té doby liberečtí fotbalisté vydali. Přitom — tady doslova citujeme regionální noviny z té doby - s mužstvem, "které bylo co do výkonnosti prakticky nejslabší v celé historii kopané v Liberci". Na Apeninském poloostrově dopadne podle toho, ale naproti tomu doma porazí v té době už uznávané Dynamo Drážďany 2:0. | dál je to jako na houpačce. V poločase krajského přeboru 1964-65 jsou Liberečtí desátí a fanoušci se celou zimu třesou ani ne tak zimou, jako spíše strachem, zda sešup neskončí v I.A třídě. Na jaře se Slovan vzchopí a dotáhne to na třetí místo, které znamená postup do obnovené divize. Napoprvé v ní skončí devátý. Uprostřed následujícího ročníku se mužstva ujme nový trenér Vasil Buchta. Někdejší ligový zadák karlínské Čechie, Slavie a Vítkovic, který v závěru hráčské dráhy hrál nějaký čas 1 za liberecký Slavoj, teď dovede Slovan na třetí místo a v ročníku 1967-68 s ním dokonce bojuje o postup doll. ligy. Liberečtí fandové ožijí, k rozhodujícímu boji o prvenství a postup do Ústí nad Labem (0:2) jich tým doprovodí dobré tři tisícovky!

Před novou sezonou převezme trenérskou štafetu někdejší hráč Jiskry Vaněk. Slovanisté divizi konečně vyhrají, jenže už od prvního kola vědí, že druholigová brána je pro ten rok uzavřená, protože se zrodí liga třetí — a do té by k postupu stačilo i šesté místo. Až napřesrok se letitý sen o návratu do II. ligy konečně promění ve skutečnost: Slovan posílený bývalým útočníkem Sparty Františkem Gerhátem a od jara s novým trenérem Miloušem Kvačkem vyhraje svou třetiligovou skupinu se sedmibodovým náskokem před Slezanem Frýdek-Místek a uherskohradištskou Slavií!

NÁVRAT JOSEFA MYSLIVCE 

Mezi tvůrci postupu je i někdejší odchovanec, o kterém už byla řeč v jedné z předešlých kapitol. Předpovídali mu velkou budoucnost, kdekdo už ho viděl v národním mužstvu.

Brzy se o něho začaly zajímat kluby nejvyšší soutěže, jednu chvíli už se zdál být hotovou věcí přestup na Letnou. Na to všechno mohlo dojít, kdyby světlovlasý stoper jednoznačně nedal přednost studiu ekonomie. Přesto ještě stihl pět prvoligových let v postavení jednoho ze základních kamenů teplické sestavy. Teď se vrátil domů a rázem je znovu tím, čím byl před svým odchodem: pilířem a hybným duchem Slovanu. Obohacen zkušenostmi z extratřídy je pro spoluhráče neotřesitelnou autoritou.

S Myslivcem se do města vrátí i fotbalová atmosféra, jakou zažilo naposledy v padesátých letech. Už to druholigové vykročení: přestože Slovan v prvních dvou kolech změří síly s oběma propadlíky z elitní soutěže, vytěží 2 nich plný bodový zisk: doma Bohemians a venku i Kladno porazí shodně 2:1! Že by i potřetí v nepřetržité řadě vyhrál svou soutěž? Takový hattrick korunovaný návratem mezi nejlepší by si fanoušci nechali líbit...

Dlouho se zdá, že tomu nic nebrání. V sedmém kole dorazí na Městský stadion soupeř ze sousedního Jablonce a velká bitva před osmnáctitisícovou návštěvou skončí iibereckým vítězstvím 1:0, o které se gólem postará Václav Mařan. Až v desátém utkání v Chomutově Slovan poprvé prohraje (1:2); přesto přezimuje na postupovém druhém místě. Zimním králem je brněnská Zbrojovka s 23 body, Liberečtí jich mají 21, třetí Nitra 20. V tradičním zimním turnají u pražského Železničního mostu ztratí Slovan ve své skupině pouze bod bezgólovou remízou s Duklou. Klokany, Ústecké i Viktorii Žižkov porazí. Až ve finále před televizními kamerami podlehne Škodě (dnes opět Viktorii) Plzeň 1:2. Formu pro rozhodující jarní boje ladí i v tréninkovém táboře na bulharských Zlatých pískách. A když v první mistrovské premiéře, kterou ve vršovickém Dolíčku sleduje i tisícovka jeho příznivců, získá bod (1:1) v klání s Bohemians, za které hrají Panenka, jarkovský, Packert, brankář Ledecký, Ivančík a další známí borci, vše se zdá být zalité sluncem.

Před jarními odvetami řekl Míla Kvaček zpravodaji kraj ských novin: "Brno je pro mne jistým postupujícím. O dru hém se rozhodne z pětice Nitra, Jablonec, Bohemians, Kladno a Liberec." Tehdy mu nejeden fanoušek v duchu vyčítal nedostatek kuráže. Brzy se však ukáže, že se jedná spíše o dostatek smyslu pro realitu.

KDEPAK PRVNÍ LIGA - ZNOVU JEN TŘETÍ! 

Týden po pražském úspěchu vede v poločase Slovan nad Michalovcemi, nakonec jim ale podlehne 1:3. A co na to Čs. sport? "První a překvapující porážka na domácí půdě padá na vrub bezzubého útoku, nevyužitých brankových šancí a slabého výkonu celého mužstva ve druhém poločase. Převaha domácích v prvních 45 minutách byla přímo drtivá..." Na druhé místo povyskočí Nitra - zatím jen díky lepšímu brankovému rozdílu. Když pak Liberečtí remizují v Hradci a Kladno doma porazí 3:0, vrátí se na druhé místo. Připomeňme si složení týmu v tomto vítězném utkání: Bláha - Rubáš, Pala, Myslivec, Kunc — Mastník, Vávra, Thorovský (Kroupa) - Vydra, Chlachula, Mařan; z nejčastějšího složení tu chybí Gerhát. Porážka 0:1 na trávníku vedoucího Brna cti netratí, ale o dva týdny později přijde další - v pořadí pátá - v Jablonci - 0:2. Vítězství v nervózním a místy až přemrštěně tvrdém klání by Libereckým upevnilo druhou pozici; místo toho přijde pokles na čtvrtou. A kritické chvíle přijdou ve čtyřiadvacátém až šestadvacátém kole - slepené prohry v Bardejově, doma znovu s Chomutovem (1:3) a do třetice ve Vítkovicích znamenají konec reálných vyhlídek na postup. Nakonec je z toho až šesté místo. Ukáže se, že trenér v předjarním rozhovoru vyjmenoval kandidáty postupu v přesném konečném pořadí!

V nové sezoně Slovan přezimuje až na jedenáctém místě. A že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře, klesá dál. Hráči vysloví nedůvěru donedávna tak úspěšnému Kvačkovi, ale v trenérovi to není. Závěrečné patnácté místo znamená sestup do III. ligy; a v ní v sezoně 1972-73 ani někdejší reprezentační brankář Alois Jonák nevykřeše z ochablého mužstva víc než desáté místo! JEDNOU DOLE, JEDNOU NAHOŘE Jak jinak vyjádřit dění následujících let? Roku 1974 Slovan v silné "moravské" skupině III. ligy uteče o osm bodů druhému Gottwaldovu, ale o poschodí výše jej čekají jen záchranné práce a dvanácté místo. Přitom z Českého poháru vyřadí Duklu! V následujícím ročníku si zahraje o body i se Spartou, která roku 1975 poprvé (až dodneška i naposledy) na rok sestoupila z elitní soutěže. Podzimní zápas s rudými na liberecké půdě skončí 2:2, jenže na jaře se Sparta vrátí tam, odkud spadla - a Slovan do Ill. ligy, která změnila název na českou národní. Aby pokoření bylo dokonalé, setká se tam s jabloneckým béčkem! Soutěž vyhraje díky lepšímu skóre před Viktorií Žižkov, ale postupují oba týmy a s nimi i další, protože se zase jednou ruší celostátní II. liga; do ročníku 1977-78 ji nahradí dvě republikové soutěže, česká se dvěma skupinami. V té východní liberecké mužstvo zase jednou prožije báječný podzim, na jehož konci má stejný počet bodů s vedoucím frydecko-místeckým Slezanem, ale po něm smutné jaro s propadem až na deváté místo. Jediným pozitivem jara se stane návrat na rekonstruovaný stadion U Nisy. Slušelo by se, aby byl vítězný - ale derby s Jabloncem skončí prohrou 0:1 a ještě ke všemu kapitán Antonín Kroupa nedohraje pro těžké zranění... V následujících sezonách přijde šesté, ale hned zase třinácté místo s bojem o záchranu až do posledního kola. Přitom týmem po celá sedmdesátá léta procházejí dobří hráči. Z Teplic přijde Karel Ženíšek a po něm i brankář Karel Studený, ze Slavie mladší z bratří Jurkaninů Zdeněk, z Bohemians Jiří Štol, který si tu později vybuduje trenérské renomé...

A osmdesátá léta? Vlastně jako přes kopírák. Co z toho dnes ještě stojí za vzpomínku? Osmé místo v roce 1981 znamená jen udržení v české národní lize, které se zúží do jediné skupiny. V té pak přijde dvanácté místo a v sezoně 1982-83 sestup z posledního s pouhopouhýmí patnácti body. Liberec stále roste, v hierarchii českých měst získává rok od roku prestižnější postavení, ale ve výkonnosti jeho fotbalistů se to věru pranic neodrazí. V druhé ČNL jsou jeden rok druzí o bod za postupujícím Ústím, hned poté zase třináctí, ale v sezoně 1985-86 (to už jako Slovan Elitex) bezpečně první!

V české nejvyšší soutěži jsou pak osmí, dvanáctí a dvakrát za sebou třinácti - suma sumárum nic než šedý průměr

Přitom v těch letech oblékají modrobílé dresy třeba Milan Ulihrach, josef Petřík, Petr Čermák, Jiří Šidák, Pavel a Martin Pěničkové - abychom uvedli jen pár jmen pro příklad...

Putování libereckou fotbalovou historií nás zpočátku přivedlo do let, kdy její kluby hrály v podstatně nižších soutěžích - ale byly to časy vzestupu a nadějí. Osmdesátá léta však i vzhledem k možnostem znamenala jen stagnaci. A tak to zůstalo až do roku 1991, kdy Slovan v jarním finiši I. ČNL skončil na dvanáctém místě a po podzimním poločase nové soutěže byl dokonce poslední s více než varovným ziskem pouhých osmi bodů!

NÁSTUP TANDEMU FORMAN-ČEJCHAN 

Nejspíš to není třeba vysvětlovat, protože ta jména jsou i daleko za hranicemi libereckého katastru doposud v živé paměti, ale pro jistotu: nejednalo se o tandem hráčský, třeba o středovou osu mužstva, ale o dvojicí funkcionářskou, ještě přesněji řečeno funkcionářsko-podnikatelskou. Když už to pomalu vypadalo, že klub se bude muset z hospodářských důvodů vzdát i druholigového postavení, oslovili trenéři Štol a Petřík mladé a průbojné podnikatele Petra Formana a Mlroslava Čejchana, až do té doby "přespolně" spolupracující s jabloneckým Miroslavem Peltou -= a ti se rozhodli přenést své síly a prostředky do libereckého fotbalu.

Než se kdo naděje, je tu nový trenér: hradecký Zdeněk Krejčí, někdejší levý záložník mistrů ligy z roku 1960, který ovšem (kdo to ještě pamatuje?) k "votrokům"" kdysi odešel právě z Liberce. A brzy se objeví i cenné hráčské posily. Mezi řadou osvědčených prvoligových borců, kteří zamíří pod Ještěd, je třeba i pardubický odchovanec Martin Hašek, mladší bratr příští legendy hokejové branky. Notně zesílený tým se ovšem nejprve musel sehrát. Jaro začalo porážkou na Kladně, z Plzně už mužstvo přivezlo bod -= a pak už se rozjela skvělá vítězná série. K osmi podzimním bodům se přidalo nových jedenadvacet, díky kterým se Liberec v jarní tabulce dělil se Zlínem o první a druhou příčku!

POTŘETÍ DO ELITNÍ SPOLEČNOSTI 

V létě se usilovně zbrojí. Forman a Čejchan jednají o možné fúzi s chebským PSK Unionem, pokračovatelem někdejší Rudé hvězdy, který v polistopadových poměrech může ve svém dosavadním působišti pokračovat pouze v případě zdařilé transformace do civilního klubu. Ze záměru ale sejde.

Jedinečnou - zdaleka však ne jedinou = posilou je drnovický gólman Ladislav Maier. Oba podnikatelé hledají i vhodného trenéra. Šance, kterou nabízí nový ročník soutěže, se nesmí promarnit. Od 1. ledna 1993 se československá federace rozdělí ve dva samostatné státy, pochopitelně s vlastními vrcholnými sportovními soutěžemi. V příští fotbalové I. lize ČR má jisté místo deset českých účastníků právě rozehraného posledního ročníku nejvyšší federální soutěže. A protože bude zachován počet šestnácti účastníků, doplní je půl tuctu nejúspěšnějších mužstev českomoravské ligy. Nebýt mezi nimi by byl - tak to cítí celý Liberec - nenapravitelný hřích!

Slovan vstoupí do hry domácí bezgólovou plichtou s pozdějším vítězem soutěže, žižkovskou Viktorií. Remizuje i na Kladně a dál jde za svou vidinou. A na prahu poslední třetiny podzimních kol je představen nový trenér - ambiciózní Vlastimil Petržela, bývalý reprezentační útočník, který se jako kouč rozešel se Slavií. Z Edenu si vezme s sebou Josefa Jinocha, schopného zahrát snad na každém místě v poli. Vážných zájemců o relativně snadný postup do extratřídy je ovšem víc, v podzimním Účtování skončí mužstvo

šesté díky lepšímu brankovém rozdílu před Jabloncem. V zimě mu Petržela naordinuje hotové galeje. Z pražské Dukly přijde Josef Obajdin, odchovanec sparťanského dorostu; na podzim hostoval na Kladně, odkud pochází i další nový muž liberecké sestavy Martin Hřídel, naposledy ovšem hráč japonské ligy... Pak se ještě název klubu rozšíří o Intciály WSK, které znamenají firmu Wimpey - Severokámen, a odvety mohou začít.

Zápas v Pardubicích přinese prohru 0:1 a Slovan je až osmý; po týdnu nemůže pro nezpůsobilý terén sehrát domácí mač s Brandýsem a klesne ještě o stupínek. Zůstane tam i po další porážce 0:2 na Žižkově. Pak ale přijde obrat. Začne vítězstvím 3:0 nad Kladnem, které dobude mužstvo ve složení Maier - S. Marek, Sokol, Rampáček — Culek (Janáček), Janeček, Hašek, Dobš, Kočí (P. Myslivec) - Hřídel Obajdin. Stejným výsledkem skončí i dohrávka s Brandý. sem, ale v témže týdnu bláznivé počasí zmaří utkání v Třinci. Za týden Liberec doma zdolá Benešov 1:0 a přestože má o zápas méně, je znovu ve skupině těch, kteří míří výše - na pátém místě. Na něm jej pak najdeme i v závěrečné tabulce soutěže! Po suverénních vítězstvích na posledních výjezdech v Chebu a Havířově nastoupí doma mužstvo k poslednímu zápasu se Znojmem už jako jistý účastník premiérového ročníku české |. ligy - a fanoušci si postup korunovaný výhrou 2:0 jaksepatří vychutnají! Poslední gól ve II. lize dá pět minut před koncem Obajdin. Na podzim nastřílel čtyňí za Kladno, tečka za postupovým ročníkem je jeho pátý liberecký...

Fotbalový Liberec bude mít nového většinového majitele. Podnikatel Ondřej Kania získal opci na koupi 75 procent akcií. Slovan o tom informoval na svých webových stránkách. Severočeský klub od roku 1996 vlastní sklářská společnost Preciosa a jeden z nejbohatších Čechů Ludvík Karl.

Liberec 11:05 21. 12. 2023 (Aktualizováno: 11:43 21. 12. 2023)

Jednatřicetiletý Kania, výkonný ředitel společnosti JK Education/Consilium, která se zabývá vzděláváním a provozuje mimo jiné síť soukromých škol, může opci uplatnit do 15. května příštího roku. Preciosa se bude i nadále podílet na řízení a dalším rozvoji libereckého klubu. Kania se zavázal, že do Slovanu vloží formou příplatku mimo základní kapitál významný finanční obnos.

Mládežnický i ženský fotbal

"Mým jednoznačným cílem je ve střednědobém horizontu navázat na úspěchy, kterých Slovan konzistentně dosahoval v nedávné minulosti – tedy boj o nejvyšší příčky ve Fortuna:Lize a účast v evropských pohárech. Zároveň se chci osobně angažovat v rozvoji mládežnického a ženského fotbalu v rámci klubu," uvedl Kania.

Podle dřívějších informací webu inFotbal.cz chce podnikatel do Liberce znovu přivést Jana Nezmara, jenž nyní pracuje pro hokejové Bílé Tygry. Nezmar byl dlouholetým útočníkem Slovanu a následně úspěšně působil jako sportovní ředitel v Liberci a poté v pražské Slavii.

Sedmasedmdesátiletý Karl do Slovanu vstoupil v polovině 90. let, kdy klubu pomohl z finančních problémů. Za jeho éry získal Liberec tři mistrovské tituly v letech 2002, 2006 a 2012. Rovněž se několikrát dostal do pohárové Evropy, v roce 2002 došel až do čtvrtfinále Poháru UEFA.

Další kluby

Vlastníka mění i pražská Slavia, miliardář Pavel Tykač ve čtvrtek podepsal smlouvu o koupi klubu s čínskou společností CITIC Group. Podle médií je ve hře také prodej klubů z Českých Budějovic a Teplic.

Od června má nového majitele Viktoria Plzeň. Rakousko-švýcarská podnikatelská skupina FCVP GmbH získala majoritní podíl od Adolfa Šádka, jenž ve vedení klubu zůstal.

zdroj: https://www.irozhlas.cz/sport/fotbal/fotbal-slovan-liberec-novy-majitel-ludvik-karl-ondrej-kania_2312211105_lis

Nový majitel se nechce skrývat

Už na konci loňského roku získal Ondřej Kania opci na koupi 75 % klubových akcií a zisk kontroly nad celým klubem se tak jeví v podstatě jako formalita. Ludvík Karl v tomto roce oslaví 78. narozeniny a hledá tak patrně delší dobu ideálního nástupce. Kania se podle informací z jeho okolí chystá investovat do severočeského klubu velmi významnou částku. Je tento mladý a úspěšný podnikatel v oblasti školství připraven na české fotbalové prostředí?

Musí být jednoznačně připraven na to, že liberecká fanouškovská obec ho velmi často a čile bude srovnávat s jeho předchůdcem na pozici klubového majitele, jehož mnohdy nenápadná činnost byla opakovaně pozlacená a pro fanoušky Slovanu se stal společně s trenéry Škorpilem, Lavičkou a Šilhavým fakticky nesmrtelným. I díky jejich činnosti se například evropské poháry staly na Stadionu U Nisy jistým standardem. Již tři roky se však v Liberci nehrály. Přinese i Kania mezi liberecké fanoušky fotbalovou radost?

zdroj:https://zonglmagazin.com/liberecke-pomery-se-meni-ve-slovanu-nic-nebude-jako-driv/

O Karlovi osobně se toho příliš neví, jedním z jeho zájmů je i fotbal, který podporuje, je majitelem libereckého klubu Slovan. V byznysu se pohybuje několik desetiletí. Preciosu, která je proslulá výrobou křišťálového skla, ať už v podobě šperků, dekorativních předmětů či luxusních lustrů, vedl již za minulého režimu.

firma v posledních letech vyrobila například i ceny pro vítěze cyklistického závodu Tour de France, trofeje pro Miss Universe či pracovala na medailích pro mistrovství světa v klasickém lyžování.
Karl se narodil 19. srpna 1946 a vystudoval Vysoké učení technické v Brně. Do někdejšího státního podniku Preciosa nastoupil již v roce 1969. Po absolvování praxe byl v roce 1983 jmenován ředitelem státního podniku Preciosa.
Po revoluci pak firmu zprivatizovali manažeři a zaměstnanci, Karl jejich akcie postupně skoupil a společnost ovládl. Dnes skupina Preciosa zaměstnává zhruba pět tisíc lidí.

Nelidské podmínky vězňů v Minkovicích

Prezident Miloš Zeman loni Karlovi udělil medaili Za zásluhy o stát v oblasti hospodářské. Ozvali se proti tomu někteří bývalí političtí vězni, kteří připomínají, že Karl byl ředitelem Pracovního tábora Preciosa Minkovice.
Vězni zde pracovali v nelidských podmínkách. Na tato fakta upozornil opakovaně týdeník Respekt, situací ve vězeňských provozech Preciosy se před rokem 1989 zabývala Charta 77.
Do libereckého Slovanu Karl vstoupil v polovině 90. let jako majitel Preciosy. Klub téměř před krachem se od té doby stal třikrát mistrem české ligy (2001/2002, 2005/2006 a 2011/2012). Karla kromě fotbalu zajímá i cyklistika, je rovněž vášnivým nimrodem.
Podnikatel si své soukromí přísně střeží, veřejně se nevyjadřuje. Podle dostupných informací z médií je Karl podruhé ženatý a má čtyři děti.
Autor: ČTK

Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/podnikatel-a-majitel-preciosy-a-slovanu-liberec-karl-slavi-sedmdesatiny.A160819_155753_liberec-zpravy_tm

Kania je většinovým vlastníkem

Jeden ze symbolů města pod Ještědem byl dlouhá léta spojen se jménem Ludvík Karl a společností Preciosa, jejíž byl majoritním vlastníkem a která se stala jeho nejúspěšnějším podnikatelským projektem. On sám s ním byl spjat od roku 1969, kdy úspěšně absolvoval brněnské VUT. Vlastníkem libereckého fotbalového klubu je Karl od roku 1996 a jedná se o jistý skrytý symbol nejúspěšnější epochy dosavadní klubové historie, která se píše od roku 1958.

Během Karlova vlastnictví získal Slovan Liberec definitivně pevné místo mezi domácí klubovou elitou, slavil celkem tři mistrovské tituly a také konfrontoval slavné týmy jako Borussia Dortmund či AC Milán. Nyní se jedná především o spolehlivý zdroj posil pro pražská fotbalová "S". Nového majitele Ondřeje Kaniu však čeká každopádně jistá forma konfrontace s úspěšnou epochou Ludvíka Karla, jehož nejvýraznější vlastností byla nevýraznost.

SK Rapid Liberec

Slovan večer odvysílá reportáž ze zápasu na Bohemians a následných oslav

IDEÁLNÍ SESTAVA SLOVANU V SEZONĚ 2001/2002

KINSKÝ -JOHANA, HOLEŇÁK, PILNÝ - JANŮ - ČAPEK, KOLOUŠEK, LANGER, ZBONČÁK - ŠTAJNER, NEZMAR

Slovan poprvé mistrem. Liberečtí fotbalisté před dvaceti lety vybojovali historický titul

Tomáš Janů

Hráč ligového týmu v letech 1998-2013.

S počtem 311 ligových startů je klubovým rekordmanem.

Do Dvorany slávy FC Slovan Liberec uveden dne 18. ledna 2014.

Ladislav Škorpil

Trenér ligového týmu v letech 1998-2004 a 2007-2009.

Pod jeho vedením získal FC Slovan Liberec v sezóně 2001/02 svůj historicky první titul Mistra ČR.

Do Dvorany slávy FC Slovan Liberec uveden dne 17. ledna 2015.

Petr Papoušek

Hráč ligového týmu v letech 2002-2011.

Vynikal mimořádnou kopací technikou a střelou z dálky.

V našem dresu odehrál 219 ligových zápasů.

Do Dvorany slávy FC Slovan Liberec uveden dne 16. ledna 2016.

Jiří Štajner

Hráč ligového týmu v letech 2000-2002 a 2010-2013.

Vynikající útočník vstřelil v dresu Slovanu 57 ligových branek.

Podílel se na dvou ligových titulech.

Do Dvorany slávy FC Slovan Liberec uveden dne 21. ledna 2017.

Ladislav Maier

Ve Slovanu působil v letech 1992-1998.

Byl tedy v brance, když Slovan postoupil do ligy a odehrál první ligové zápasy.

V našem dresu odchytal 148 zápasů a vychytal 50 nul.

Ladislav Maier má stříbrnou medaili z ME 1996.

Je členem Klubu ligových brankářů.

Do Dvorany slávy FC Slovan Liberec uveden dne 20. ledna 2018.

Josef Lexa

Hráč ligového týmu v letech 1994-2001.

Liberecký odchovanec a řízný obránce si v dresu Slovanu připsal celkem 175 ligových startů.

Podílel se na zisku první pohárové trofeje klubu.

Odehrál i památné dvojutkání proti FC Liverpool.

Do Dvorany slávy FC Slovan Liberec uveden dne 18. ledna 2019.

Libor Janáček

Ve Slovanu působil v letech 1991-1999.

Pracovitý záložník pomohl k postupu do nejvyšší soutěže, kde pak v libereckém dresu nastoupil do 183 zápasů a vstřelil 10 branek.

Do Dvorany slávy FC Slovan Liberec uveden dne 25. ledna 2020.

Josef Šural

Ve Slovanu působil v letech 2011-2015.

Podílel se na zisku mistrovského titulu (2012) i domácího poháru (2015).

Byl důležitým členem týmu, který vybojoval postup ze skupiny Evropské ligy (2013).

Ve 113 ligových zápasech vstřelil 30 gólů.

Čest jeho památce!

Do Dvorany slávy FC Slovan Liberec uveden dne 14. května 2021