Počátky fotbalu v Liberci

05.09.2022

Prvním libereckým fotbalovým klubem byl německý Reichenberger Fussballklub (RFK), který vznikl už v roce 1899 (od roku 1904 byl přejmenován na Reichenberger Sportklub - RSK). Kromě německých klubů začaly v Liberci po roce 1909 vznikat i české sportovní kroužky jako byly Slovan, Austria, Merkur a Meteor, převážně ve čtvrti Horní Růžodol. Právě tam začal působit klub s názvem Sparta, v roce 1912 přejmenovaný na Rapid, v němž postupem času převážili čeští členové. V roce 1919 vznikl zřejmě první ryze český klub - SK Liberec (27. února 1934 přejmenován z SK na Slavia). Oba tito liberečtí rivalové (zelenobílý Rapid a modrobílá Slavia) se v tzv. Pelikánově župě probojovali do 1.A třídy (tehdy třetí nejvyšší soutěž), kde startovali až do 2. světové války. Po jejím skončení hrála v Liberci Slavia 1.A třídu a Rapid o soutěž níže.

Po únoru 1948 došlo i v Liberci na časté přejmenovávání a v roce 1949 navíc vznikl nový oddíl Sokol Čechie Liberec XI, později přejmenován na Slavoj Liberec. Ten se stal v roce 1953 prvním libereckým celkem v nejvyšší celostátní soutěži. Slavia mezitím dostala nové jméno, Sokol Zdar Liberec, pak Obchodní domy Liberec, ČSSZ Liberec a nakonec Tatran. Působili v ní například reprezentant Ladislav Přáda nebo Václav Ježek (pozdější skvělý trenér). Z Rapidu se stala Kolora, pak Jiskra a ta v roce 1955 postoupila do nejvyšší soutěže. Obě mužstva, jak Slavoj, tak o 2 roky později Jiskra, však působila v 1. lize pouze jednu sezónu. Slavoj se pak v roce 1955 sloučil s Tatranem (nástupcem Slavie) a Jiskra (nástupce Rapidu) s Lokomotivou.

Hřiště DFC na Králově háji v roce 1928
Hřiště DFC na Králově háji v roce 1928

 Jiskra ( Kolora ) hrála po postupu do 1. ligy v r. 1955 první jarní zápasy na hřišti RH na Králově Hájí, v současné době tam stojí budova školy (komentář - Horst Hoppestock)

Po založení Slovanu

Slovan Liberec byl založen 12. července 1958, to když se sloučila Jiskra se Slavojem. Nový klub vstoupil do 2. ligy. V roce 1963 však přišel pád až do krajského přeboru, odkud Slovan přes divizi a třetí ligu postoupil v roce 1970 zpět do celostátní 2. ligy. V sedmdesátých letech následovaly průměrné ročníky ve 3. lize, a po rozdělení 2. ligy na českou a slovenskou národní ligu, střídavé účasti ve druhé nebo třetí nejvyšší soutěži, v níž hrál Slovan naposledy v sezóně 1985/1986. Od té doby se snažil o vstup mezi prvoligovou elitu.

6. ledna 1992 se začala psát nová historie Slovanu, kdy na valné hromadě dostalo šanci nové mladé vedení, které přislíbilo postup do 1. ligy. Už o rok později se tento slib podařilo splnit. Díky rozdělení republiky, a tím i Československé federální ligy, stačilo v roce 1993 libereckým fotbalistům pod vedením trenéra Vlastimila Petržely k postupu i páté místo.

První ročník Slovanu v lize znamenal obrovskou euforii pro celé město a konečné 9.místo, o rok později byl Slovan 4., pak 7. a dvakrát po sobě pátý. V pozici hlavního trenéra se vystřídali někdejší Petrželovi asistenti Štol a Petřík. V ročníku 1998/1999 skončil Slovan, už pod vedením trenéra Škorpila, devátý, ale hrál finále Poháru ČMFS, ve kterém podlehl Slavii Praha až po prodloužení 0:1. V následující sezóně skončil Slovan osmý, ale zvítězil v domácím poháru, čímž poprvé v historii klubu vstoupil do evropských pohárů, kde hned v první sezóně dokázal předvést statečné výkony i proti FC Liverpool.

První a druhý titul

O rok později obsadil Slovan šestou příčku, což při skvělém národním koeficientu stačilo na postup do Poháru UEFA, kde Liberec zažil neuvěřitelnou spanilou jízdu, kterou až ve čtvrtfinále zastavila dortmundská Borussia. Na Slovanu si tehdy kromě jeho bratislavského jmenovce vylámaly zuby i týmy jako Celta Vigo, Real Mallorca nebo Olympique Lyon. Na konci sezóny 2001/2002 se navíc FC Slovan Liberec stal prvním mimopražským Mistrem České republiky. V předkole Ligy mistrů pak do Liberce zavítal slavný AC Milan, který odjel s porážkou 2:1, ale díky jediné trefě na stadionu U Nisy a vítězství 1:0 na San Siru se do základní skupiny kvalifikovali "rossoneri", kteří pak celou soutěž vyhráli.

Pomistrovská sezóna přinesla "jen" 4. místo a účast v Intertoto Cup - zde nás v semifinále zastavilo Schalke 04. Ligový ročník 2003/2004 rovněž nepatřil mezi nejúspěšnější. V půli sezóny vystřídal dvojici Škorpil, Csaplár trenér Stanislav Griga, který si jako svého asistenta přivedl Vítězslava Lavičku. FC Slovan Liberec skončil na 6. místě a opět na nás zbyl "pouze" Intertoto Cup, kam jste to tentokrát dotáhli až do finále, kde jsme opět nestačili na tým z německého Gelsenkirchenu. Po průměrné sezóně 2004/2005, kdy Slovan skončil na 5. místě, přišel další "velký" rok našeho týmu. Pod vedením trenéra Vítězslava Lavičky, který vystřídal Stanislava Grigu, se Slovan od prvního kola usadil na čele ligového pelotonu. A vydržel tam všech třicet kol. Náš tým se tak dočkal druhého titulu Mistr ligy.

Stále v evropských pohárech

I v sezóně 2006/2007 se Slovan pohyboval na čele tabulky. Celou sezónu byl na prvním, druhém nebo třetím místě. Nešťastné poslední kolo ale rozhodlo o tom, že Slovan skončil "až" čtvrtý. Na začátku sezóny se tým bohužel nedostal přes Spartak Moskva do vysněné Ligy mistrů. V Poháru UEFA přešel pak přes Crvenou Zvezdu Bělehrad do základní skupiny. V té Slovan remizoval na domácí půdě s FC Sevilla, úspěšným obhájcem trofeje. Poté prohrál v portugalské Braze, doma porazil Grasshoppers Curych a po skvělém výkonu remizoval na hřišti holandského AZ Alkmaar. Slovan ale bohužel ze skupiny i přes zisk pěti bodů nepostoupil a v soutěži skončil.

Hned po skončení sezóny ohlásil svůj odchod veleúspěšný trenér Lavička a do funkce hlavního trenéra byl jmenován jeho asistent Michal Zach. Ten ale u týmu vydržel jen devět kol, po jeho odvolání se našeho ligového týmu ujal, už podruhé, Ladislav Škorpil. Asistenty mu dělali Josef Petřík, Radim Nečas a Luboš Kozel. Šesté místo v ligové tabulce sezóny 2007/2008 vynahradila účast ve finále domácího poháru, kde Slovan sice na penalty podlehl pražské Spartě, ale i to mu stačilo na účast v předkole Evropské ligy, kde mu však stopku vystavila slovenská Žilina. V sezóně 2008/2009 dovedl Škorpil se svým realizačním týmem Slovan ke třetímu nejlepšímu umístění v historii. Bronzovou ligovou medaili získal Slovan vůbec poprvé.

Po Bukurešti

První polovina sezóny 2009/2010 se ale našemu týmu vůbec nepovedla. Tým potupně vypadl z Play off Evropské ligy, když hájil na stadionu U Nisy tříbrankové vedení. Dinamo Bukurešť ale dokázalo téměř nemožné. Jeho hráči vyhráli 3:0 a na penalty nakonec postoupili. Slovan se z tohoto šoku nedokázal celý podzim vzpamatovat. Ve 14. kole na to doplatil trenér Ladislav Škorpil. Jeho místo zaujal Josef Petřík. Tým nakonec v ročníku 2009/2010 skončil v lize na nepříliš lichotivém, ale stále přijatelném 9. místě tabulky, čímž zopakoval dosud nejhorší umístění v ligové historii klubu.

Vstup do ligového ročníku 2010/2011 Slovanu nevyšel podle představ fanoušků ani vedení klubu. Série špatných výsledků nakonec po roce přiměla vedení klubu udělat další změnu na trenérském postu. Josefa Petříka vystřídal po 13. ligovém kole bývalý reprezentační trenér Petr Rada, který však ve Slovanu vydržel jen do konce rozehrané sezóny, v níž jsme nakonec obsadili sedmé místo.

Třetí titul

Trenérem ligového týmu byl od sezóny 2011/2012 Jaroslav Šilhavý, který hned v první sezóně dosáhl se svým týmem na metu nejvyšší. O titul se chtěly prát hlavně pražská Sparta s plzeňskou Viktorií, ale nakonec se radoval ten třetí - liberecký Slovan, když se o zisku trofeje rozhodovalo v posledním ligovém kole na stadionu U Nisy v přímém souboji mezi Slovanem a Viktorií. Remíza 0:0 stačila našim fotbalistů k tomu, aby mohli už potřetí slavit s fanoušky titul před libereckou radnicí.

V evropských pohárech Slovan nejprve vyřadil kazašskou Karagandu, v dalším předkole Ligy mistrů však už nestačil na rumunský celek CFR Kluž a v následném play-off Evropské ligy vypadl s ukrajinským Dněpropetrovskem.

V sezóně 2012/2013 vybojoval Slovan pod taktovkou Jaroslava Šilhavého 3. místo v Gambrinus lize. Po matném podzimu přišel do našeho týmu zkušený stoper Radoslav Kováč. Tým předvedl famózní jaro a vybojoval si účast v kvalifikaci o Evropskou ligu. Naši hráči postupně vyřadili Skonto Rigu, FC Curych a v play-off si poradili i s italským Udinese Calcio. V základní skupině Slovan narazil na německý SC Freiburg, portugalský GD Estoril a španělskou Sevilla FC. V této konkurenci Slovan obsadil ve skupině 2. místo a podruhé v historii přezimoval v evropských pohárech. Na jaře roku 2014 se Slovan utkal se starým známým AZ Alkmaar. V domácím utkání prohrál brankou ze závěru utkání 0:1, v Alkmaaru remizoval 1:1, přičemž svému soupeři zle zatápěl a sahal po vítězství. Nakonec tak naši hráči skončili se ctí, ale skončili.

V Gambrinus lize ročníku 2013/2014 náš tým potkávaly výpadky. Slovan se sice celou dobu pohyboval na předních místech tabulky, ale prakticky celou sezónu měl pasivní skóre. Historický výprask nám na jaře uštědřila plzeňská Viktorka. Potupných 6:0 bude naše fanoušky dlouho budit ze sna. Před 25. kolem na naší lavičce skončil trenér Jaroslav Šilhavý. Klub se s ním i jeho kolegy z trenérského týmu dohodl na ukončení smlouvy. Jeho místo zaujal dosavadní trenér juniorky David Vavruška.

Druhý triumf v poháru

Od začátku sezóny 2014/15 po něm vedení A týmu Slovanu převzal Samuel Slovák. Týmu se však během podzimní části sezóny výsledkově nedařilo, přezimoval na předposledním místě a do jara už vstupoval pod vedením nového trenérského dua Kotrba - Csaplár. Ani této dvojici se nepodařilo v prvních třech jarních zápasech mužstvo restartovat, a tak opět došlo na Davida Vavrušku. Pod jeho vedením začal Slovan konečně sbírat důležité body, ve 28. kole si zajistil jistotu záchrany a v poháru se přes Třinec a Teplice probojoval až do finále, kde v penaltovém rozstřelu udolal regionálního rivala z Jablonce, když krátce před koncem na 1:1 vyrovnával Bakoš a při rozhodujících pokutových kopech zazářil gólman Hroššo. FC Slovan Liberec tak podruhé v historii vyhrál Pohár FAČR a opět si zajistil místo v předkole Evropské ligy.

Třikrát ve skupině Evropské ligy

Po nástupu trenéra Jindřicha Trpišovského v létě 2015 se hned ve dvou po sobě jdoucích sezónách podařilo otevřít brány skupinové fáze Evropské ligy, když naši hráči v posledním předkole nejdříve přešli přes Hajduk Split a o rok později přes celek AEK Larnaka. V základní části dokázali v obou ročnících bojovat až do posledního kola o postup a završit stovku zápasů Slovanu Liberec v evropských pohárech. Nezapomenutelným zůstane zejména vítězství na půdě francouzského Olympique Marseille z 1. října 2015, kde jedinou brankou v závěru rozhodl Vladimír Coufal. Úspěšné působení kouče s bílou kšiltovkou v Liberci skončilo po podzimu 2017, kdy zamířil do Slavie Praha.

Následovalo půlroční angažmá trenéra Davida Holoubka a roční působení Zsolta Hornyáka, ani jednomu se však nepodařilo dostat náš klub znovu na evropskou scénu. Dokázal to až Pavel Hoftych, který s týmem v sezóně 2019/20 dokráčel do finále MOL Cupu proti pražské Spartě, které pod Ještědem odřídil sudí Královec. I přes neúspěch ve finále, které by bylo přímou vstupenkou do základní skupiny EL, jsme se nakonec alespoň do předkol dokázali prokousat přes novou ligovou nadstavbu a rozhodující kvalifikační duel proti Mladé Boleslavi. V roce 2020, kdy i do sportu začala nepříjemně zasahovat pandemie COVID-19, si liberečtí fotbalisté nakonec skupinu Europa League přece jen vybojovali, když si v jednozápasových předkolech poradili v Litvě s Riteriai, v Rumunsku s FCSB a v Liberci s kyperským Apoelem, které proměněným pokutovým kop v nastavení chladnokrevně zakončil Kamso Mara. Ze skupinových soubojů s belgickým Gentem, německým Hoffenheimem a srbskou Crvenou Zvezdou jsme pak vytěžili sedm bodů.

Výrazné osobnosti

Během ligového působení Slovanu se v Liberci objevila celá řada hráčů, kteří se dokázali vypracovat mezi absolutní českou špičku. Ladislav Maier je držitelem stříbrné medaile z EURO 1996 v Anglii. Josef Obajdin, Martin Hašek, Roman Týce, Martin Jiránek, Jiří Štajner, Václav Koloušek, Antonín Kinský, Jan Polák, Marek Čech, Tomáš Zápotočný, Filip Hološko, Bořek Dočkal, Theodor Gebre Selassie, Josef Šural, David Pavelka, Lukáš Pokorný, Vladimír Coufal... ti všichni (a nejen oni) se díky Slovanu dostali do zahraničních klubů a reprezentačních výběrů.

Klub angažoval prvního Argentince v české lize. Leandro Hernán Lazzaro Liuni se hned v prvním mistrovském zápase uvedl hattrickem a poté dvakrát za sebou získal trofej pro nejlepšího cizince ligy. Václav Koloušek se stal nejlepším fotbalistou 1. Gambrinus ligy v sezóně 2001/02, Jiří Štajner se v té samé sezóně stal nejlepším střelcem ligy. Tohoto individuálního úspěchu dosáhl v dresu Slovanu i Chorvat Andrej Kerić, a to v sezóně 2008/2009. Trenér Vítězslav Lavička se v roce 2006 stal trenérem roku, což se předtím podařilo i jeho předchůdcům na liberecké lavičce, Petrželovi (1994) a Škorpilovi (2002).

Klubovým rekordmanem v počtu ligových startů (310) je Tomáš Janů a nejvíce branek v dresu Slovanu (62) nastřílel Jan Nezmar (241 startů), člen Klubu ligových kanonýrů, do něhož patří i Jiří Štajner (143 zápasů / 57 gólů). Mezi desítku fotbalistů s největším počtem ligových startů v dresu Slovanu patří kromě výše uvedených i Petr Papoušek (219), Miroslav Holeňák (184), Libor Janáček (183), Josef Lexa (175), Jan Mikula, Ivan Hodúr (143) a Pavel Čapek (138).

Také v současnosti je v klubu celá řada reprezentantů všech věkových kategorií.

(zdroj: https://www.fcslovanliberec.cz)

Hřiště u Nisy. (archiv L.Janků)
Hřiště u Nisy. (archiv L.Janků)
Stadion U Nisy ve 30.letech a v roce 1995 - obě už dnes hodně historické fotografie. Tam by asi nehrál AC Milan a další velkokluby.
Stadion U Nisy ve 30.letech a v roce 1995 - obě už dnes hodně historické fotografie. Tam by asi nehrál AC Milan a další velkokluby.
Tahle fotka je také ze hřiště U Nisy, ale v roce 1966 (archiv Jirka Bendák)
Tahle fotka je také ze hřiště U Nisy, ale v roce 1966 (archiv Jirka Bendák)
Slovan Liberec 1975 (archiv T.Majer)
Slovan Liberec 1975 (archiv T.Majer)
Slovan Liberec – 1997 (archiv T.Majer)
Slovan Liberec – 1997 (archiv T.Majer)

Historické názvy

  • 1958 - TJ Slovan Liberec (Tělovýchovná jednota Slovan Liberec)
  • 1980 - TJ Slovan Elitex Liberec (Tělovýchovná jednota Slovan Elitex Liberec)
  • 1993 - FC Slovan Liberec (Football Club Slovan Liberec)
  • 1993 - FC Slovan WSK Liberec (Football Club Slovan Wimpey-Severokámen Liberec, a.s.)
  • 1994 - FC Slovan WSK Vratislav Liberec (Football Club Slovan Wimpey-Severokámen Vratislav Liberec, a.s.)
  • 1995 - FC Slovan Liberec, a.s. (Football Club Slovan Liberec, a.s.)

Hřiště U Nisy

Fotbal se na současném stadionu U Nisy začal hrát už v roce 1933, kdy radnice tento pozemek vyhradila pro český klub SK Liberec (od roku 1934 s názvem Slavia Liberec), který tak konečně získal vlastní zázemí. Tehdy se ještě nepoužíval nynější název stadionu, ale označení "Pod chudobincem", podle dnešního Domova mládeže v Zeyerově ulici nad současnou Hlavní (jižní) tribunou. Prvoligová premiéra se U Nisy odehrála už 24. května 1953, kdy zde Slavoj, jeden z předchůdců současného Slovanu, přivítal před desetitisícovou návštěvou pražskou Slavii (tehdy Dynamo).

Slovan ve své více než padesátileté historii několikrát vystřídal jako svůj domovský stánek Městský stadion (v Jeronýmově ulici) a Stadion U Nisy. Ten prošel významnou rekonstrukcí v druhé polovině 70. let a znovu otevřen byl v dubnu 1978 při derby s Jabloncem. Další návrat z Městského stadionu, kam Slovan znovu přesídlil od sezóny 1982/83, přišel v sezóně 1986/1987.

Po postupu Slovanu do nejvyšší soutěže v roce 1993 dostal klub výjimku a první sezónu mohl odehrát U Nisy, i když tehdejší stav stadionu byl pro první ligu nedostačující: na stadion se vešlo 5575 diváků, z toho pouze 500 míst bylo k sezení (na staré tribunce na místě dnešní Severní tribuny). První domácí ligový zápas Slovanu zažil vyprodaný stadion U Nisy 14. srpna 1993, kdy do Liberce zavítala Viktoria Žižkov. Ještě v téže sezóně, konkrétně 30. dubna 1994 při zápase s Unionem Cheb, byl od Nisy vysílán první televizní přenos. V sezóně 1994/1995 se už ale Slovan musel stěhovat na Městský stadion a U Nisy se mezitím odbourala velká část skalního masivu a postavila se nová Hlavní tribuna s více než 2000 míst k sezení, čímž se celková kapacita stadionu zvedla na 7052 míst. Kvůli špatnému stavu hrací plochy na stadionu U Nisy, který v těchto letech často vedl k nucenému odkládání ligových duelů, zejména v jarní části ligy, odehrál Slovan na Městském stadionu i několik zápasů na jaře 1996.

Historicky nejnižší návštěvou na stadionu U Nisy - věřme, že už navždy - zůstane zapsán duel 4. kola sezóny 1996/1997 proti Viktorii Plzeň, kdy se kvůli výtržnostem při předchozím domácím zápase muselo hrát bez diváků. V létě 1997 byla U Nisy vybudována první tréninková plocha s umělým povrchem. Jarní část sezóny 1997/1998 opět přinesla stěhování na Městský stadion kvůli další rekonstrukci stadionu U Nisy, při níž došlo mimo jiné k potřebnému rozšíření hřiště, vybudování drenáží, dobudování vestavby do Hlavní tribuny a výstavbě nových (zatím nekrytých) tribun za brankami (Východní a Západní tribuna). Od 7. kola sezóny 1998/1999 (18. října 1998) už ale Slovan hraje své domácí zápasy výhradně na stadionu U Nisy.

Díky vstupu do evropských pohárů, konkrétně domácímu zápasu s FC Liverpool (9. listopadu 2000), se náš stadion dočkal také umělého osvětlení. To se stihlo postavit během jednoho měsíce! Dalším významným vylepšením stadionu byla stavba nové Severní tribuny, s kapacitou více než 2500 zastřešených míst k sezení, z níž mohou diváci sledovat fotbal od legendární sezóny 2001/2002. V tu dobu byl také areál rozšířen o nové tréninkové plochy s osvětlením. V roce 2002 došlo ještě k výstavbě potřebného vytápění trávníku, V.I.P. prostor na Hlavní tribuně a nového prostoru pro rozcvičování hráčů pod Hlavní tribunou. O rok později přibyla také velkoplošná obrazovka, v české lize jedna z prvních.

Poslední velká přestavba, při níž získal stadion U Nisy současnou podobu, proběhla v sezóně 2004/2005. Vedení města nejprve v dubnu 2004 neschválilo dotaci na dostavbu, ale o měsíc později ji nakonec, byť v redukované výši, odsouhlasilo. Západní i Východní tribuna se díky tomu konečně dočkaly střechy a na místě staré správní budovy za Východní tribunou vyrostlo nové zázemí pro vedení klubu, včetně fanshopu, dětského koutku, prostor pro fanoušky a později i restaurace. Dnes je stadion U Nisy moderním a útulným fotbalovým stánkem s kapacitou lehce pod 10 000 míst, který kromě evropských velkoklubů jako FC Liverpool, AC Milán nebo FC Schalke 04 několikrát hostil i českou fotbalovou reprezentaci. (zdroj Kniha o Liberci)

Tomas Janáček , Zbyněk Rampáček , Josef Lexa i čupr stále hrají. I když v krajských soutěžích - Slovan Liberec 1995-1996 (archiv T.Majer)
Tomas Janáček , Zbyněk Rampáček , Josef Lexa i čupr stále hrají. I když v krajských soutěžích - Slovan Liberec 1995-1996 (archiv T.Majer)
před zápasem FC Admira Wacker Moedling vs FC Slovan Liberec v roce 2016
před zápasem FC Admira Wacker Moedling vs FC Slovan Liberec v roce 2016
Jedenáctka českého SK Liberec (Ia tř.) s prvním předsedou F.Sedmidubským v roce 1919 (zdroj: Libuše Horáková - Ze starého Liberce 1352 - 1945)
Jedenáctka českého SK Liberec (Ia tř.) s prvním předsedou F.Sedmidubským v roce 1919 (zdroj: Libuše Horáková - Ze starého Liberce 1352 - 1945)

SK Rapid Liberec

Už ani pro pamětníky, ale pro fanoušky fotbalu v Liberci.

(zdroj: https://hd50.rajce.idnes.cz/SK_Rapid_Liberec/album)

Slovan večer odvysílá reportáž ze zápasu na Bohemians a následných oslav

IDEÁLNÍ SESTAVA SLOVANU V SEZONĚ 2001/2002

KINSKÝ -JOHANA, HOLEŇÁK, PILNÝ - JANŮ - ČAPEK, KOLOUŠEK, LANGER, ZBONČÁK - ŠTAJNER, NEZMAR

Slovan poprvé mistrem. Liberečtí fotbalisté před dvaceti lety vybojovali historický titul

úterý, 10. května 2022, 11:49

Je to už historie. Desátého května 2002 vyrazily z Liberce do Prahy stovky fanoušků, plné náměstí před radnicí pak sledovalo na velkoplošné obrazovce před radnicí zápas, který mohl vstoupit do historie. A také vstoupil. Slovan sice s Bohemians prohrál, jenže v souběžně hraném utkání v závěru skóroval slávista Kuka proti Žižkovu a Liberec mohl poprvé v historii slavil zisk mistrovského titulu.

Situace v závěru ročníku na vrcholu tabulky byla velmi dramatická. Ještě tři kola před koncem se zdálo, že získat titul bude formalita, Slovan měl náskok, jenže pak přišla prohra s Teplicemi, divoká remíza 3:3 s Brnem a před posledním třicátým kolem měl Liberec rázem pouhý bod náskoku před Viktorií Žižkov. A na Bohemce brzy prohrával, po půlhodině to bylo dokonce o dvě branky. V závěru poločasu snížil Koloušek, jenže víc už Liberec nedokázal. A tak se muselo čekat na výsledek Žižkova, kterému stačil bod z utkání na Slavii. A až do 85. minuty Viktorka skutečně byla virtuálně mistrem, jenže pak se hlavou trefil Kuka a v Ďolíčku mohly vypuknout mistrovské oslavy Liberce. Vůbec poprvé vyhrál v české lize titul někdo jiný než Sparta nebo Slavia. A byl to liberecký Slovan.
Úvod sezony přitom neukazoval, že by se něco takého povést mohlo. První tři kola sice vyhrál, to třetí dokonce na Spartě, jenže pak přišla série šesti utkání bez výhry. Majitel klubu Ludvík Karl se tak odhodlal k nezvyklé změně, trenéra Škorpila doplnil Josefem Csaplárem. A přišla série, jakou Slovan nepamatuje a už nikdy nezopakoval. V příštích osmnácti zápasech si připsal šestnáct výher a pouhé dvě remízy. Slovan řádil také v Evropě. V poháru UEFA vyřadil Vigo i Mallorcu a pak si vyšlápl na Lyon, který v odvetě na Letné, protože v Liberci se kvůli terénu nehrálo, přejel 4:1. Až ve čtvrtfinále vypadl s Dortmundem. A pak přišla poslední tři kola. "Měli jsme před sebou životní úspěch a všechno to zažívali poprvé. Cítili jsme fakt velkou nervozitu," vzpomínal po letech pro Mladou Frontu obránce Pavel Čapek.

I on odehrál na Bohemians celý zápas. "Bylo to pro nás strašně těžké. A my ten zápas nezvládli, dělali jsme chyby, které se předtím v sezoně nestávaly, a prohráli jsme. Ale díky šťastným okolnostem v podobě prohry Žižkova jsme ten titul přece oslavili."

Po prvních oslavách v Ďolíčku se tým přesunul do Liberce, kde byly v ulicích tisíce lidí. Tým přijel na náměstí v otevřeném autobusu. Pro klub šlo o start úspěšné desetiletky, ve které získal další dva tituly - v roce 2006 a poté znovu s Nezmarem a Štajnerem v roce 2012.

Slovan tehdy za titulem táhli především právě Jiří Štajner a Jan Nezmar, kteří nastříleli 29 branek, Václav Koloušek přidal 13 asistencí. Důležitost změny v trenérském štábu zpětně uznal i zkušený trenér Škorpil. "Hlavním předpokladem úspěchu byl příchod Csaplára," uznal v mnoha rozhovorech dnes už legendární trenér Ladislav Škorpil.

Hráči z prvního mistrovského libereckého týmu mají různé osudy. Řada z nich trénuje, například Miroslav Holeňák je asistentem současného áčka. V klubu dál působí i Pavel Čapek nebo Tomáš Janů, a to jako trenéři mládeže. U fotbalu jako trenéři zůstali i Bohuslav Pilný nebo Petr Papoušek. Jiří Štajner i dnes hraje fotbal v nižší soutěži, jeho parťák z útoku Jan Nezmar po konci kariéry působil jako sportovní ředitel Slovanu a poté i na Slavii, dnes ale působí mimo fotbal. Slovan svými výkony držel také brankář Antonín Kinský. Ten se nakonec jako trojka podíval na dva velké turnaje - Euro 2004 a MS 2006. I on po skončení kariéry zůstal u fotbalu, naposledy trénoval brankáře reprezentační osmnáctky, kde se dokonce před dvěma lety potkal se svým synem. Oblíbencem fanoušků byl ghanský útočník Gyan Baffour, ten v klubu vydržel až do začátku roku 2004, poté prošel řadou klubů v Rusku a nakonec se vrátil zpět domů do Afriky, aktivní kariéru ukončil v roce 2013.
Na zisk prvního titulu i po dvaceti letech vzpomínají fanoušci. "Bylo mi 12 a doma jsem brečel, protože mi rodiče zakázali jít k radnici slavit a brácha mohl," vrátil se k dvacet let staré vzpomínce na twitteru například Zdeněk Hrabal. Právě fanoušci vzpomínají, že v roce 2002 nebyl všude internet a sehnat informace k zápasům hraným ve stejný čas nebylo jednoduché. "Seděl jsem v autobuse a snažil se v mobilu naladit rádio (tehdy to nebylo tak snadné, jako dnes), abych slyšel aspoň průběžné výsledky," přidal Martin Irein. Slovan po historické sezoně opustili Jiří Štajner nebo Václav Koloušek, v předkole Ligy mistrů pak do Liberce přijel slavný AC Milán. A U Nisy se odehrál další ze slavných zápasů, když liberečtí fotbalisté vyhráli 2:1. V lize už to tak slavné nebylo, Slovan skončil čtvrtý, další titul už se ale pomalu blížil.
Zdroj: https://liberecka.drbna.cz/sport/fotbal/29598-slovan-poprve-mistrem-liberecti-fotbaliste-pred-dvaceti-lety-vybojovali-ctitul.html?fbclid=IwAR1vt9bpJ6rZCYnusGRfi-Zs8wa7yNvU7m6MCAtUNwFJPB87M3iVNhIzaFE&utm_source=copy

ČLENOVÉ DVORANY SLÁVY FC SLOVAN LIBEREC

Tomáš Janů

Hráč ligového týmu v letech 1998-2013.

S počtem 311 ligových startů je klubovým rekordmanem.

Do Dvorany slávy FC Slovan Liberec uveden dne 18. ledna 2014.

Ladislav Škorpil

Trenér ligového týmu v letech 1998-2004 a 2007-2009.

Pod jeho vedením získal FC Slovan Liberec v sezóně 2001/02 svůj historicky první titul Mistra ČR.

Do Dvorany slávy FC Slovan Liberec uveden dne 17. ledna 2015.

Petr Papoušek

Hráč ligového týmu v letech 2002-2011.

Vynikal mimořádnou kopací technikou a střelou z dálky.

V našem dresu odehrál 219 ligových zápasů.

Do Dvorany slávy FC Slovan Liberec uveden dne 16. ledna 2016.

Jiří Štajner

Hráč ligového týmu v letech 2000-2002 a 2010-2013.

Vynikající útočník vstřelil v dresu Slovanu 57 ligových branek.

Podílel se na dvou ligových titulech.

Do Dvorany slávy FC Slovan Liberec uveden dne 21. ledna 2017.

Ladislav Maier

Ve Slovanu působil v letech 1992-1998.

Byl tedy v brance, když Slovan postoupil do ligy a odehrál první ligové zápasy.

V našem dresu odchytal 148 zápasů a vychytal 50 nul.

Ladislav Maier má stříbrnou medaili z ME 1996.

Je členem Klubu ligových brankářů.

Do Dvorany slávy FC Slovan Liberec uveden dne 20. ledna 2018.

Josef Lexa

Hráč ligového týmu v letech 1994-2001.

Liberecký odchovanec a řízný obránce si v dresu Slovanu připsal celkem 175 ligových startů.

Podílel se na zisku první pohárové trofeje klubu.

Odehrál i památné dvojutkání proti FC Liverpool.

Do Dvorany slávy FC Slovan Liberec uveden dne 18. ledna 2019.

Libor Janáček

Ve Slovanu působil v letech 1991-1999.

Pracovitý záložník pomohl k postupu do nejvyšší soutěže, kde pak v libereckém dresu nastoupil do 183 zápasů a vstřelil 10 branek.

Do Dvorany slávy FC Slovan Liberec uveden dne 25. ledna 2020.

Josef Šural

Ve Slovanu působil v letech 2011-2015.

Podílel se na zisku mistrovského titulu (2012) i domácího poháru (2015).

Byl důležitým členem týmu, který vybojoval postup ze skupiny Evropské ligy (2013).

Ve 113 ligových zápasech vstřelil 30 gólů.

Čest jeho památce!

Do Dvorany slávy FC Slovan Liberec uveden dne 14. května 2021