Proč ruský tank narazil do domu v Liberci, už se asi nedozvíme. 

04.05.2021
Sovětský tank narazil do podloubí domu na náměstí v Liberci. Přímo pod troskami zahynou dva lidé. Je 21.8.1968. Naši zemi obsazuje Sovětská armáda.  Autor: VHÚ
Sovětský tank narazil do podloubí domu na náměstí v Liberci. Přímo pod troskami zahynou dva lidé. Je 21.8.1968. Naši zemi obsazuje Sovětská armáda. Autor: VHÚ
Okamžik střelby na náměstí v Liberci, lidé se kryjí na zemi. Je 21.8.1968. Naši zemi obsazuje Sovětská armáda.  Autor: VHÚ
Okamžik střelby na náměstí v Liberci, lidé se kryjí na zemi. Je 21.8.1968. Naši zemi obsazuje Sovětská armáda. Autor: VHÚ
Stanislav Veselý, smrtelně postřelen na náměstí v Liberci 21.8.1968.  Autor: VHÚ
Stanislav Veselý, smrtelně postřelen na náměstí v Liberci 21.8.1968. Autor: VHÚ
Devatenáctiletý Zdeněk Dragoun, smrtelně postřelen na lešení radnice v Liberci.  Autor: VHÚ
Devatenáctiletý Zdeněk Dragoun, smrtelně postřelen na lešení radnice v Liberci. Autor: VHÚ
Josef Fialka, smrtelně zasažen na náměstí v Liberci 21.8.1968.  Autor: VHÚ
Josef Fialka, smrtelně zasažen na náměstí v Liberci 21.8.1968. Autor: VHÚ
Jindřich Kuliš, smrtelně zasažen na náměstí v Liberci 21.8.1968.  Autor: VHÚ
Jindřich Kuliš, smrtelně zasažen na náměstí v Liberci 21.8.1968. Autor: VHÚ
Zedník Rudolf Starý pracoval na opravě budovy radnice, zasažen při příchodu na pracoviště na náměstí v Liberci 21.8.1968.  Autor: VHÚ
Zedník Rudolf Starý pracoval na opravě budovy radnice, zasažen při příchodu na pracoviště na náměstí v Liberci 21.8.1968. Autor: VHÚ
Zdravotní sestra Eva Livečková byla smrtelně zasažena na náměstí v Liberci 21.8.1968.  Autor: VHÚ
Zdravotní sestra Eva Livečková byla smrtelně zasažena na náměstí v Liberci 21.8.1968. Autor: VHÚ
Vincenc Březina, zasypán sutí po nárazu tanku do domu na libereckém náměstí  Autor: VHÚ
Vincenc Březina, zasypán sutí po nárazu tanku do domu na libereckém náměstí Autor: VHÚ

17. srpna 2018

Tankocaching - Tu fotografii zná asi každý. Ruský tank naráží do podloubí na náměstí v Liberci. Lidé v panice prchají, ostatní nevěřícně přihlížejí. Absurdní scéna, při které zahynulo několik lidí. Liberec zaznamenal po Praze největší ztráty na životech. Za první týden okupace ve městě zemřelo devět lidí a řada dalších utrpěla těžká zranění.

Přes Liberec projížděly v noci z 20. na 21. srpna 1968 kolony sovětských tanků a nákladních vozidel. Táhly z NDR v prostoru Zittau a Hrádek nad Nisou a z Polska přes Nové Město pod Smrkem a Frýdlant. Projížděly městem dál do vnitrozemí s úkoly obsadit zbytek státu. V Liberci se tedy nezastavily.

Místní obyvatelé statečně vyjadřovali odpor proti ruské okupaci, a to nejen verbálně, ale i házením různých předmětů nebo zahrazováním ulic vlastními těly. Vážná situace nastala o půl deváté dopoledne na hlavním náměstí Bojovníků za mír, dnes náměstí Dr. E. Beneše.

Proti civilistům ostrými náboji i tankem

Vojáci z jedné kolony reagovali na vrhání prken střelbou po okolních domech i lidech. Smrtelně zranili šest lidí a desítky dalších lehce. Situace na náměstí znovu eskalovala v jedenáct hodin. Jeden z tanků vybočil z kolony a narazil do podloubí domů číslo 4 a 5.

Sesunula se značná část čelní zdi. Padající zdivo smrtelně zranilo dva lidi a dalších osm zranilo. Tank při couvání poškodil ještě čtyři další vozy a poté ujel. Proč narazil do budovy, se nikdy přesvědčivě nevysvětlilo. Podle některých pamětníků řidič vybočil, když chtěl vystrašit občany hrozící obrněné koloně pěstmi. Podle jiných mu pásy podklouzly na starých tramvajových kolejích.

Poslední občan v Liberci toho dne zahynul sražen jedním sovětským vozidlem, které se vyhýbalo troskám zřícených domů. Vyšetřovatel Veřejné bezpečnosti zahájil již 22. srpna 1968 trestní stíhání pro trestný čin obecného ohrožení spáchaný příslušníky Sovětské armády svévolnou střelbou na přihlížející občany na náměstí Bojovníků za mír.

Vyšetřováním se sice podařilo zjistit všechny potřebné údaje, ale ne pachatele, přestože o jejich vypátrání byly požádány i orgány Sovětské armády. Vyšetřovatel Vojenské obvodové prokuratury Litoměřice proto 22. ledna 1969 trestní stíhání přerušil.

Nikdo z pachatelů smrtelných zranění v Liberci tak nebyl potrestán. Společný pohřeb obětí liberecké tragédie se konal 24. srpna 1968 za účasti obrovského množství občanů. Verše recitoval herec Jan Tříska, vojenská jednotka uctila mrtvé čestnou salvou.

V důsledku popsaných událostí žil Liberec mimořádně intenzivně protiokupačními akcemi. Také při prvním výročí sovětské okupace v roce 1969 se v Liberci odehrály velké násilné demonstrace.

Na liberecké radnici, náměstí Dr. E. Beneše, byl již 21. srpna 1990 odhalen pomník od Jiřího Gdovína se jmény všech libereckých obětí okupace v roce 1968.

Příběhy mrtvých

Stanislav Veselý, otec dvou dětí

Narodil se 20.listopadu 1924 v Praze. Vystudoval dvouletou obchodní školu a pracoval původně jako úředník, v době události údržbář v podniku Hedva. Byl ženatý, s manželkou měl dvě děti.

Bydleli v Liberci. 21. srpna ráno byl sovětskými vojáky postřelen na ulici 5. května v prostoru mezi radnicí a divadlem. Následkem zasažení míchy zemřel o tři dny později v nemocnici.

Zdeněk Dragoun, fotil okupanty z lešení

Narodil se 4. ledna 1949 v Jablonci nad Nisou. Vyučil se tam mechanikem kancelářských strojů. Bydlel s rodiči v Liberci a od prvního září 1967 pracoval v liberecké pobočce podniku Kancelářské stroje Praha. I on odešel 21. srpna ráno na náměstí, kde vystoupal na lešení, odkud fotografoval sovětská vojenská vozidla.

V 8:15 se na lešení otočil zády do ulice a měnil si ve fotoaparátu film. V tom okamžiku spustila osádka jednoho z obrněných transportérů střelbu do lidí. Několik projektilů zasáhlo Zdeňka Dragouna do zad. V důsledku ztráty vědomí spadl z lešení na chodník. Přivolaný vůz sanitní služby jej odvezl do liberecké nemocnice, kde zranění podlehl. Fotoaparát ani filmy nebyly nikdy nalezeny.

Urna s popelem Zdeňka Dragouna byla uložena na městském hřbitově do rodinné hrobky. Podnik komunální služby v roce 1970 proti vůli rodiny upravil údajně provokativní nápis na náhrobku a odstranily odtud i malou čs. vlaječku.

Josef Fialka, ruský voják mu prostřelil břicho

Narodil se 11. prosince 1903 v Kosmonosech, okres Mladá Boleslav. Byl původně technikem u Bytového podniku města Liberce, pak odešel do důchodu. S manželkou bydlel v Liberci.

Dvacátého prvního srpna ráno se stal jednou z obětí střelby sovětských vojáků do občanů na náměstí před libereckou radnicí. Utrpěl průstřel břišní dutiny a vnitřní krvácení. Podařilo se jej ještě transportovat do městské nemocnice, kde však zraněním téhož dne podlehl. Josef Fialka byl pohřben na městském hřbitově v Liberci.

O smrti Jindřicha Kuliše se jeho žena dozvěděla z rozhlasu

Narodil se 14. května 1943 v Praze. V roce 1945 se s rodiči přestěhoval v rámci osidlování pohraničí do Liberce. Vystudoval Střední průmyslovou školu strojírenské technologie. Roku 1964 se oženil a stal se otcem syna. Byl zaměstnán jako projektant u Montážních závodů. Ráno 21. srpna se Kuliš na cestě do práce ještě vrátil domů pro fotoaparát, aby pořídil snímky okupačních vojsk v Liberci.

Když v půl deváté přecházel ulici před radnicí, zasáhla jej dávka ze samopalu jednoho ze sovětských vojáků. Utrpěl průstřely břišní dutiny a hrudníku a po převozu do nemocnice zemřel. Jeho manželka se v té době vydala do ulic s podpisovými archy proti okupaci, když z hlášení rozhlasu uslyšela jména obětí střelby na náměstí před radnicí včetně jména svého muže.

Tělo Jindřicha Kuliše bylo po společném obřadu obětí uloženo do rodinné hrobky na hřbitově v Ruprechticích. Během normalizace byla vdova opakovaně šikanována. Odpojili jí telefon, odebrali cestovní pas, byla vystavena opakovaným kontrolám ze strany sociálního odboru a podobně. Syn jako nadějný atlet nesměl vycestovat na mezinárodní závody mimo země socialistického bloku.

Rudolf Starý jako obvykle vyrazil vlakem do Liberce

Narodil se 6. června 1905 v Jeřmanicích v okrese Liberec, kde také s manželkou bydlel. Jako zedník si k důchodu přivydělával při opravách radnice v Liberci. Odjel do Liberce jako obvykle ráno v 5:00 vlakem.

Došel k radnici, kde jej o půl deváté zasáhl zřejmě odražený projektil do plic. Zemřel na vykrvácení do pohrudniční dutiny. Pohřben byl 26. srpna 1968 na hřbitově v Jeřmanicích.

Eva Livečková, maminka nezletilého syna vykrvácela

Narodila se 2. června 1937 v Blatné v okrese Strakonice jako Eva Vylitová. Byla vdaná, matka nedospělého syna s rodinou bydlela v Liberci.

Pracovala jako zdravotní sestra. Když se 21. srpna dozvěděla o invazi, odešla ze zaměstnání. Cestou potkala manžela, který se jí vypravil naproti. Ve chvíli, kdy spolu přecházeli po nástupním ostrůvku tramvaje u náměstí, zahájili sovětští vojáci střelbu.

Eva Livečková byla zasažena zezadu do krku a zhroutila se. Lidé ji odtáhli do bezpečí za roh a odvezli dodávkovým automobilem do nemocnice, kde jí byla poskytnuta okamžitá lékařská pomoc a operace. Její stav byl kritický, ztratila mnoho krve a projektil poškodil oblast prodloužené míchy. Zranění podlehla 23. srpna 1968. Po společném obřadu ji pohřbili v Blatné.

Vincence Březinu zasypal tankem zničený dům

Narodil se 8. června 1901 v Dolních Ředicích v okrese Pardubice. V srpnu 1968 si jako bývalý obuvník užíval důchodu. Žil s manželkou v Liberci. Osudného jednadvacátého srpna se stal jednou z obětí najetí sovětského tanku typu T-62 číslo 314 do podloubí domu na dnešním náměstí dr. Edvarda Beneše.

Spolu s dalšími občany byl zasypán sutí a utrpěl tříštivé zlomeniny bérců. Sanitka jej dopravila do místní nemocnice, kde se přes poskytnutou péči jeho stav zhoršoval. Objevily se pooperační komplikace a zápal plic, jemuž oslabený organismus nedokázal vzdorovat. Vincenc Březina po třech týdnech kombinaci zranění a nemoci 12. září 1968 podlehl.


Miroslav Čížek, zemřel pod troskami domu

Narodil se 17. února 1945 v Dětenicích-Brodku, okres Jičín. S bratrem bydlel u rodičů v Liberci. Byl svobodný a pracoval jako zedník u podniku Pozemní stavby Liberec. Ráno 21. srpna odešel do práce. Když se dozvěděl o vojenské intervenci, vyrazil, podobně jako řada Liberečanů, na náměstí sledovat průjezd okupačních jednotek. I jeho zasypaly trosky domů číslo 4 a 5 po nárazu tanku. Utrpěl těžká zranění, jimž během převozu do nemocnice podlehl. Rodina se o jeho smrti dozvěděla až následujícího dne z tisku. Byl pohřben na městském hřbitově v Liberci.

Bohumil Kobr, ruský vůz jej přimáčkl ke sloupu

Narodil se 26. dubna 1896 v Cerhenicích okres Kolín. Bydlel ve Vesci, okres Liberec. Původně typograf. Dne 21. srpna jej srazil sovětský vojenský cisternový automobil, který se snažil vyhnout troskám domu na místě havárie tanku č. 314 na libereckém náměstí. Podle vyšetřovací zprávy VB jej automobil přimáčkl ke sloupu podloubí domu číslo popisné 7. Bohumil Kobr utrpěl mnohačetné zlomeniny žeber a poškození hrudníku, jimž po převozu do nemocnice v 11:30 podlehl. Opuštěnou poškozenou autocisternu odtáhli do areálu Technických služeb Liberec. V noci na 22. srpna ji neznámý žhář podpálil a vozidlo kompletně vyhořelo. Spálený vrak potom dlouho stál v objektu správy města a sovětská strana o něj nejevila žádný zájem. Bohumil Kobr byl pohřben na městském hřbitově v Liberci.

Oběti na životech během sovětské okupace 1968-1991

Za prvních deset dní, tedy od období 21. až 31. srpna 1968, zahynulo v Československu nejméně osmdesát Čechů a Slováků. Již počet 23 obětí ze září 1968 ukazuje sice rychlý pokles, ovšem současně i skutečnost, že situace nebyla zdaleka uklidněná. V říjnu zahynulo dalších osmnáct lidí.

Odsun většiny okupačních vojsk ze země na přelomu října a listopadu 1968 a přesun "zbývajících" jednotek Sovětské armády z veřejného prostoru do kasáren měl za následek rapidní pokles obětí na čtyři mrtvé za listopad 1968. V prosinci to byli dva mrtví.
Ovšem sovětská vojenská přítomnost si vyžádala od ledna 1969 během následujících dvaceti let dalších 285 mrtvých. Vesměs šlo o oběti autonehod, ale také čtrnáct obětí vražd.


Celková bilance je tedy 422 obětí na životech vzniklých v důsledku sovětské okupace 1968-1991

Autor: Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu Praha

Zdroj: https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/liberec-nam-dr-e-benese-pamatnik-deviti-zastrelenym-a-zabitym-obcanum-liberce-21-8-1968.A180802_133843_vojenstvi_kuz

Srpnová invaze mu vzala mladšího bratra. Nechtěli jim vydat urnu s popelem

Zdeněk Dragoun, bratr Arnošta Runčíka.
Zdeněk Dragoun, bratr Arnošta Runčíka.
Arnošt Runčík se narodil roku 1943 ve Vsetíně. O otce přišel o dva roky později krátce po osvobození. Jeho matka se tak stala v 27 letech vdovou, v roce 1946 odešla do Jablonce nad Nisou za prací a syna svěřila sestře a jejímu muži, kteří žili v Pardubicích. V roce 1949 se rodina sestěhovala opět k sobě, usadila se v Liberci a Arnošt získal bratra Zdeňka.

Bydleli ve Studničné ulici pod soudem a trávili hodně času venku, kde si hráli i s romskými dětmi ze sousedství. V dospívání chodil létat na bezmotorových letadlech do Svazarmu a věnoval se také šermu. Po maturitě se přihlásil do armády na vyhlášené Vyšší letecké učiliště v Košicích. Po návratu do Liberce nastoupil do Libereckých automobilových závodů (LIAZ), kde se vyráběly nákladní automobily a sídlil v sousedním Jablonci nad Nisou-Rýnovicích. Nejdříve působil jako frézař v nástrojárně a po absolvování strojní průmyslové školy v konstrukci.

Do Rýnovic do práce jel i ráno 21. srpna 1968, kdy na území tehdejšího Československa vstoupila vojska pěti zemí Varšavské smlouvy. "Dozvěděl jsem se to mezi čtvrtou a pátou ráno od sousedky. Měli jsme výhled na Zeyerovu a Zhořeleckou ulici a já viděl, že Zhořeleckou projíždějí tanky. První, co mě napadlo, že budeme muset narukovat, tak jsem si vrazil do kapsy vojenskou knížku," řekl Runčík.

Odjel do práce na skútru a doma nechal bratra Zdeňka, který pracoval v Liberci jako opravář kancelářských strojů. Netušil, že to bylo naposledy, kdy ho viděl. Když v rádiu uslyšel, že se v Liberci střílí, ihned odjel domů. "Dostal jsem se tam po deváté hodině a Zdeňkovi se to stalo kolem čtvrt na devět. Šel jsem Pražskou ulicí nahoru a potkal jednoho známého a on povídá: 'Zdeňka zasypalo podloubí.' Byl jsem vyděšený a letěl jsem nahoru na náměstí a pak do nemocnice. Tam jsem zjistil, že ho zastřelili," zavzpomínal na tragickou událost.

Neznámý sovětský voják jeho bratra smrtelně postřelil na lešení liberecké radnice, ze které fotil jejich průjezd hlavním náměstím. Bylo mu devatenáct let a ono ráno se stal jednou ze šesti libereckých obětí prvního dne sovětské okupace Československa. Zdeněk spadl z lešení, zemřel po převozu do nemocnice. Jeho fotografie s časem zásahu 8:15 byla vystavena po 21. srpnu 1968 před radnicí vedle oznámení o smrti dalších Liberečanů. Po bolestné ztrátě následovaly další problémy. "Rok nám nevydali urnu, mohli jsme ho pohřbít až za rok. Zakázali nám v den prvního výročí klást kytky k radnici nebo jakkoli provokovat. A to se opakovalo každý rok, před výročím 21. srpna vždycky u hřbitova hlídkovalo několik estébáků," podotkl pamětník, po kterém Státní bezpečnost chtěla, aby vrátil bratrův úmrtní list. "Bylo v něm napsáno: 'Zastřelen neznámým vojákem okupační armády', a to se jim nelíbilo. Tak jsem řekl, že ho nemám," dodal.

Jméno Zdeňka Dragouna se objevilo na bronzové pamětní desce devíti obětí invaze na liberecké radnici, u jejíhož odhalení byl 21. srpna 1990 Arnošt Runčík. Svěřil se, že rodina nikdy nedostala odškodné, ačkoli se o tom v médiích psalo. "Odškodné proběhlo jen mediálně. Měli jsme dostat dvakrát sto tisíc. Všichni si mysleli, že jsme v balíku, ale bylo nám sděleno, že nemáme nárok, protože Zdeněk nás nikoho neživil," uzavřel vyprávění Arnošt Runčík.

zdroj:https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/srpen-68-pametnik-pribeh-liberec.html