Liberec XI - Růžodol 1 (+ Liberec XII a XIII - Pavlovice + Stráž nad Nisou, Liberec XXXI - Krasná Studánka a Liberec XXXII - Radčice) 

23.4.1934 bylo otevřeno růžodolské letiště (zdroj Karpaš - Stalo se na severu Čech 1900 – 2000)
23.4.1934 bylo otevřeno růžodolské letiště (zdroj Karpaš - Stalo se na severu Čech 1900 – 2000)
1930.. archiv aeroklub ČR. (archiv Petr Bláha)
1930.. archiv aeroklub ČR. (archiv Petr Bláha)
Nástup žáků VOŠLM (vojenská odborná škola leteckých mechaniků)... slavnostní přísaha (1947) (archiv Luboše Mencla)
Nástup žáků VOŠLM (vojenská odborná škola leteckých mechaniků)... slavnostní přísaha (1947) (archiv Luboše Mencla)

Škola pro letecké mechaniky (rok 1945)

Vzhledem k vybavení letiště bylo rozhodnuto umístit v Liberci tzv. školu leteckého dorostu, kde se učili mladí muži, kteří se dobrovolně přihlásili k šestileté vojenské službě ve funkci pilotů, telegrafistů, navigátorů a mechaniků. Brzy se ukázalo, že pro takto koncipovaný provoz je letiště malé a v Liberci zůstala jen vojenská odborná škola pro letecké mechaniky (VOŠLM). Základ tvořili kromě důstojníků a rotmistrů z předválečného letectva i někteří příslušníci leteckých jednotek Anglie a SSSR i několik desítek chlapců vyučených v leteckých továrnách během války. Tito chlapci v hodnostech poddůstojníků vytvořili kádr instruktorů, takže počátkem října 1945 mohlo nastoupit prvních více než 200 žáků. Slavnostní přísaha celé školy proběhla za velké účasti veřejnosti i vládních činitelů 28.října 1945 před radnicí. V uniformách zděděných po Luftwaffe se žáci na ukořistěných stihačkách (na snímku vidíme Messerschmitt Me-109) seznamovali s konstrukcí a údržbou moderních letounů, motorů a zbraní. Souběžně probíhala výuka aspirantů-důstojníků letectva v záloze. o úrovni školy svědčí i to, že byla cílem desítky exkurzí našich i zahraničních leteckých odborníků, novinářů a veřejných činitelů. Její příslušníci mj. zkonstruovali několik motorových i bezmotorových letounů, které zde byly také zalétávány. Jako velmi pokrokovou a moderní konstrukci lze ještě dnes po téměř 50 letech uvést motorový letoun BAK, který je součástí expozice leteckého muzea ve Kbelích. Škola měla také vlastní aeroklub pro výcvik v motorovém a bezmotorovém létání. Téměř dvě desítky instruktorů první letky přešly na dráhu výkoných letců. Vysokou úroveň měl i společenský život. V dobře zařízeném klubu probíhaly zábavy přístupné veřejnosti, škola měla vlastní taneční orchestr, lyžařský a tělovýchovný oddíl, dramatický kroužek a vydávala i svůj časopis. Reprezentační plesy, letecké dny a jiné akce pro veřejnost zůstaly dlouho v paměti Liberečanů. Desítky příslušníků školy působily ve volném čase jako instruktoři v tělovýchovných a mládežnických organizacích. Z těch nejznámějších jmenujme alespoň dlouholetého fotbalistu Jana Šímu či organizátora vysokohorské a dálkové turistiky Antonína Hladíka. Škola měla i vlastní hospodářství, o něž pečovali příslušníci tzv. školské letky z řad vojáků základní prezenční služby.
Město mělo své chlapce v modrých uniformách rádo a oni mu tuto lásku opláceli. Mnozí z nich se sem po skončení vojenského závazku vrátili natrvalo a našli zde svůj domov. Historie VOŠLM v Liberci končí jejím přestěhováním na Slovensko počátkem padesátých let. Na rozloučenou řekl velitel letectva:"Jedině díky obětavé práci a úsilí liberecké VOŠLM a jejich instruktorů bylo umožněno znovuvybudování československého vojenského letectva v takkrátké době."
Dnes, po letech utajování, můžeme dodat, že vycvikem izraelských vojenských leteckých mechaniků škola přispěla i k vítězství Izraele v boji za svobodný stát. Jejím přemístěním končí vojenské údobí v historii libereckého letiště, které bylo 6.7.1950 převzato do civilní správy.

(zdroj. Kniha o Liberci)

Nedávno se zde objevil příspěvek o libereckém letišti... musím přispět troškou z archivu. U nás v Chrastavě žije pan Václav Šeda, který tam létal na větroních a dělal instruktora. 9. května letošního roku mu bylo 100 let. A stále létá - větroně miluje. K té staré fotografii (rok 1954), kde sedí v čemsi, co vypadá jako traktor mi řekl: ...tomudle se říkalo naviják, tam jsem připojil vlečné lano, ocelové, natáhlo se přes letiště, mávlo se, že je všechno připraveno a dupnul jsem na to, zapnul jsem to, a to letadlo jsem vytáhl do výšky asi 230-250 metrů. Takže se ušetřila obrovská spousta peněz za vlečný letoun. A vytáhla se tak i dvousedadlovka, když letěl učitel se žákem, bylo to úžasný. A pan Šeda je ve svém věku také úžasný, přidávám fota z jeho alba. (autor příspěvku Jana Záhurancová)
Most Letka 1987 a 2020. (archiv Milda Domino)
Sokolská ulice 28. srpna 1920 a 21.4.2020
Sokolská ulice 28. srpna 1920 a 21.4.2020
Konec Sokolské a za mostem začátek Londýnské ulice (archiv Luboš Mencl)
Konec Sokolské a za mostem začátek Londýnské ulice (archiv Luboš Mencl)
Londýnská a Sokolská ulice  kolem roku 1970 a 21.4.2020
Londýnská a Sokolská ulice kolem roku 1970 a 21.4.2020
Z archivu Kateřiny Odrážkové fotil Rudolf Odrážka 14. 11. 1974
Z archivu Kateřiny Odrážkové fotil Rudolf Odrážka 14. 11. 1974
Londýnská a vpravo odbočka do Norské (M.Gergelčík)
Londýnská a vpravo odbočka do Norské (M.Gergelčík)
Londýnská ulice (M.Gergelčík)
Londýnská ulice (M.Gergelčík)

Růžodolská ulice počátkem 20.století

Vpravo nahoře vystupuje čp.100, dnes ZŠ. Pod ním vyrostly za první republiky tři domy. V čp.271 fungovala od září 1991 firma Jungmann CLC, poskytující jako jediná v Liberci nonstop kopírující služby. Tři roky zde byla i fotografická minigalerie.

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

od energomontáží k Letce, tedy kus Londýnské na fotce... a dole knihovna (archiv J.Hůlky)
Růžodol I. (foto M.Gergelčík)
Růžodol I. (foto M.Gergelčík)
ZŠ Růžodol I.  v roce 1938 a 23.4.2020
ZŠ Růžodol I. v roce 1938 a 23.4.2020
Do Letky chodili moji rodiče tancovat. A v tom sále jsme se spolužáky měli vystoupení v rámci spartakiády v roce 1965. Později sál vyhořel a zbyla jen hodpoda. (komentář Pavla Steklého)
Do Letky chodili moji rodiče tancovat. A v tom sále jsme se spolužáky měli vystoupení v rámci spartakiády v roce 1965. Později sál vyhořel a zbyla jen hodpoda. (komentář Pavla Steklého)

Centrum Růžodolu I

(kolem roku 1918)

Vlevo budova hostince Altdeutsche Bierstube (Staroněmecká pivnice), dnešní restaurace Letka (čp. 80), kterou si v roce 1887 postavil Josef Berner. Její další majitel Vilém Mai k ní roku 1909 přistavěl podél Londýnské ulice, tehdy Drážďanské, zasklenkou verandu. K velkému rozkvětu přivedl hostinec Josef Möller, jenž roku 1922 vybudoval podle projektu stavitele Julia Möllera sál s jevištěm (čp. 364) pro 1000 sedících a 300 stojících diváků. V přístavbě vznikly také hostinské pokoje a objekt byl pak přejmenován na hotel Möller.
V roce 1937 si před ním společnost Vacuum Oil Company postavila benzinové čerpadlo. Möllerové zůstali majiteli objektu až do konce války. V roce 1942 se sál proměnil na zajatecký tábor pro Poláky, Rusy a Ukrajince. O dva roky později město Möllerovi povolilo zbourání verandy pro špatný stav. Po válce se objekt změnil na hotel Letka. Pi národním správci ho převzal POL (Sdružený komunální podnik - pohostinství), který v roce 1953 provedl generální opravu. Letka se stala oblíbeným místem pro pořádání tanečních zábav a plesů. V roce 1960 nový majitel, Restaurace a jídelny, odstranil nevyhovující staré přístavby u sálu, takže zůstal pouze vlastní sál a v patře hotelové pokoje, propojené s adaptovanou původní hospodou, kde se nachází menší sál s krásným dřevěným stropem. Jak se střídali provozovatelé, sál postupně chátral, až se z něj stalo skladiště. V listopadu 1994 sál vyhořel a z celého hotelu Letka zůstala pouze původní část, v níž se dosud udržuje hostinský provoz.
Objekt byl rekonstruován a v současné době je zde kromě restaurace také ubytovna.
V pozadí je továrna na nábytek a kulečníky firmy August Leier & Co., založená roku 1906 (čp. 234), která zaměstnávala asi 80 dělníků. V letech 1914 - 35 nevyráběla. Koncem 20.století ji využívaly Pozemní stavby a byla zde svářečská škola. Dnes je zde několik firem, které podnik zadaptovaly.

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Růžodol I."letka" - křižovatka Londýnské a Ostašovské ulice (foto M.Gergelčík)
Růžodol I."letka" - křižovatka Londýnské a Ostašovské ulice (foto M.Gergelčík)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
Mlýn v Růžodole v roce 1938
Mlýn v Růžodole v roce 1938
budova hostince Altdeutsche Bierstube (Staroněmecká pivnice), dnešní restaurace Letka (čp. 80) v roce 1918 a 24.5.2020
budova hostince Altdeutsche Bierstube (Staroněmecká pivnice), dnešní restaurace Letka (čp. 80) v roce 1918 a 24.5.2020
Růžodol I. (foto M.Gergelčík)
Růžodol I. (foto M.Gergelčík)

Růžodolská valcha

V roce 1732 byla hrabětem Gallasem vybudována v údolí Nisy( za dnes už bývalou mlékárnou ) nová růžodolská valcha (čp.32-XI). Jedna ze dvou dosud existujících valch, umístěna v tzv. Špitálském mlýně v Mlýnské ulici (čp.216-IV), totiž trpěla nedostatkem vody a byla později přeměněna na obilní mlýn. K nové valše byla voda priváděna z Nisy od jezu stojícího dosud u hřiště Slovanu pomocí náhonu, jehož zbytky jsou dodnes dobře patrny zejména pod mlékárnou. Rok po výstavbě byl zaveden holandský způsob valchování, o němž nevíme nic bližšího, můžeme však předpokládat, že znamenal zdokonalení práce. Cech začal od té doby také zaměstnávat valchařské mistry. Roku 1802 přešla budova do majetku cechu. Původní dílnu se stoupou (8 děr, 16 tlouků ) nahradil po rozšíření (1830) rychloválec s dalšími stroji a valcha se stala natolik vynosnou, že nájemné se vyšplhalo na 3400 zlatých ročně (1871). Valchovat se přestalo roku 1893, kdy ji nový majitel Ferdinand A. Klinger z Liberce změnil na trhárnu. Ješte v 90.letech 20. stoleti využívaly mnohokrát přepracovaný objekt Prádelny a čistírny. Dnes je v tomto místě parkoviště (Norská čp. 32)

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Theodor Liebieg zdolal se svým automobilem 13.5.1900 vrchol Ještědu
Theodor Liebieg zdolal se svým automobilem 13.5.1900 vrchol Ještědu
RAF r. v. 1913
RAF r. v. 1913

Zapomeňte na britské Královské letectvo, v Liberci působila v letech 1907 - 1913 automobilka Reichenberger Automobilfabrik, základ pozdějšího LIAZu.

Držitel prvního "řidičáku" u nás, liberecký průmyslník Theodor von Liebieg, pokládal základy motorismu: roku 1894 dojel Benzem Victoria z Liberce do Remeše a zpět, o tři roky později umluvil Karla Benze, aby do Kopřivnice prodal "instruktážní" jednoválcové auto a dodával dvouválcové "boxery". Bez těchto motorů by dnešní Tatra jen tak neodstartovala.

Liebieg sice závodil, ale z boomu automobilismu jinak moc neměl. V reakci na úspěchy Laurina a Klementa proto v roce 1907 založil s průmyslníky O. Klingerem a A. Gnickým automobilku RAF. (V místech dnešního Růžodolu) Právní forma s.r.o. místo a.s. svědčí o obavách z konkurence. Lidový dvouválec "voituretta" (7,4 kW) propadla, uspěly až velké čtyřválce jako 4,5 l o vrtání 105 a zdvihu 130 mm. Větší objem motorového oleje zlepšil jeho chlazení a bránil přepalování. RAF prohlašoval: "Abychom učinili přítrž stálým steskům zákazníků a pasantů na obtěžování kouřem a zápachem, naším mazáním jsme obtíže tyto v plné míře odstranili." A dále: "Naše stroje opatřeny jsou všemi moderními vymoženostmi technickými, tak že jsme s to, ježto používáme jen nejprvnějšího speciálního materiálu, převzíti KAŽDOU záruku co se týče výkonnosti našich vozů."

Do vypuknutí 1. světové války se podařilo vyvinout ještě dva nové modely: 18/50PS a 13/40PS, oba s motory Knight. Výrobky liberecké automobilky ale nedokázaly odolat konkurenci mladoboleslavského podniku Laurin & Klement, který RAF v roce 1912 koupil a produkci krátce na to zastavil. (zdroj Wikipedie)

Automobil RAF FW-25, Liberec 1909
Automobil RAF FW-25, Liberec 1909

V Liberci byl 2.11.1907 dokončen první vůz nově založené automobilky RAF. Už před tím začal automobily vyrábět ve své továrně v Resslově ulici Christian Lisner. V březnu 1906 předvedl na automobilové výstavě ve Vídni lehký automobil tzv. voiturettu. Vůz měl čtyřválcový motor o objemu 1640 ccm, výkon 8,8 kW (12 HP), třístupňovou převodovku se "zpátečkou" a podle přání zákazníka dvoumístnou, trojmístnou nebo čtyřmístnou karoserii. Až na magnetoelektrické zapalování Bosh byl celý automobil v\roben v Liberci. V průběhu roku 1907 Linser od výroby automobilů ustupuje a přenechává ji včetně technické dokumentace nově založené firmě RAF (Reichenberger automobil-fabrik). Vozy RAF byly v Barvířské ulici montovány do roku 1908, kdy byla výroba převedena do nově postavené továrny v Růžodole I. (později slévárna). Od roku 1912 byly vybavovány bezventilovými motory systému Knight podle anglické licence a získaly řadu ocenění. Přesto byla po dvou letech rozpracovaná výroba předána mladoboleslavské firme Laurin a Klement. V Liberci pak dobíhala montáž ještě do roku 1916. Snímek zachycuje poštovní vůz 24 HP z roku 1908.

(zdroj Stalo se 1900 - 2000)

archiv Miroslava Calty
archiv Miroslava Calty
1938
1938

Růžodolská mlékárna Milko

v roce 1993


Liberecký závod Severočeských mlékáren vybudovala podle projektu Sdružení mlékáren Praha a Pozemních staveb Liberec v letech 1960 - 1962 druhá že zmíněných organizací (vlastní provoz zahájen 4.8.1964). Podnik s denní kapacitou 80 000 litrů mléka nahradil starou mlékárnu na rohu Matouškovy a Žitavské ulice (čp.392-III) i další provozy v Rychnově, Osečné a Rýnolticích. Sortiment výrobků se postupně rozšiřoval o mléko v sáčcích (1970), acidofilní mléko (1972) a oblíbenou řadu termixů. V říjnu 1986 byla dána do provozu nová stáčecí linka a v březnu 1988 bylo zavedeno balení tvarohů do vaniček. O rok později byla zprovozněna dánská linka na výrobu smetanových krémů Čokomix a Polárka.

Podnik se k 1.lednu 1991 osamostatnil pod názvem Milko Liberec a krátce na to si otevřel prodejnu v zadaptované bývalé cukrárně na rohu Růžodolské a Zahradní ulice (čp. 148). V září 1992 dokončila firma Syner dlouho odkládanou výstavbu nové haly pro výrobu mléka s tříměsíční zárukou, balené v kartonových krabicích, v nichž se expedují jogurty. Do nového obchodu s veškerým sortimentem se z nevyhovujících prostorů v Široké ulici přestěhoval i sklad sýrů. Až do března 1995 provozovalo Milko populární mléčnou jídelnu na Šaldově náměstí (čp.172- I). V srpnu 1996 se podnik dobře vybavený zahraniční technologií dostal do konkursu.

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Liberec XII - Staré Pavlovic

archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

4.6.1911 proběhlo na dostihovém závodišti ve Starých Pavlovicích


první veřejné vystoupení moderního letadla ''těžšího než vzduch'', na které se přišlo podívat přes 85 000 diváků. Zde byl veřejnosti představen monoplán (jednoplošník) Etrich VII. konstruktéra Ignáce Etricha z Trutnova, jež vyráběla firma Rumpler nedaleko Vídně. Heinrich Bier z Trutnova na něm vytvořil, letem dlouhým 40 minut a dosaženou výškou 1 500 metrů, nový neoficiální Rakousko-Uherský rekord. Přeletěl Ještěd. (autor příspěvku Petr Ruprecht)

Jezdecké závody na kolbišti v ulici V Zátočině
Jezdecké závody na kolbišti v ulici V Zátočině
Dostihová dráha na libereckém letišti v Růžodole 1964
Dostihová dráha na libereckém letišti v Růžodole 1964
Dostihová dráha ve Starých Pavlovicích 1903 - 1913
Dostihová dráha ve Starých Pavlovicích 1903 - 1913
A ještě z motorismu - Svazarm, Plochá dráha (z knihy Kouzlo levých zatáček, Juraj Jenča, 1978)
A ještě z motorismu - Svazarm, Plochá dráha (z knihy Kouzlo levých zatáček, Juraj Jenča, 1978)

Pavlovický autokempink (v roce 1989 a v současnosti )

Dějiny sportovního komplexu ve Starých Pavlovicích jsou spojeny s jezdeckým sportem, který má v Liberci dlouhou tradici. Stadion byl založen 9.března 1903 jako dostihové závodiště, když předtím členové jezdeckého klubu a jejich příznivci museli zajistit více než 58 000 korun na výkup pozemků. Podle plánů Franze Leupelta zde stavební firma bratří Mikschů přemístila 5 000 kubíků zeminy, zřídila tréninkovou dráhu a ohradila jednotlivé výběhy. Na oplocení celého komplexu věnovala zdarma dříví správa clam-gallasovských statků. Trať měřila asi kilometr, drobné stavby a zařízení vybudovala firma G.Sachers,synové. Vybudování areálu umožnilo pořádat větší podniky za účasti cizích závodníků. Začala tak nová éra zdejšího jezdeckého sportu, i když nákladnost této aktivity omezovala okruh zájemců a diváků. Klubu přinášela starosti i údržba a provozování dráhy, na niž nezbylo vždy dost sil. S její existencí jsou spojeny i počátky letectví.
Roku 1930 ji jezdecký klub prodal za půldruhého milionu korun městu pro zřízení sportovního stadionu. Podle návrhů inženýrů Effenbergera a Noppese se začalo s přestavbou, jejíž první etapa skončila po třech letech. Na úplné dohotovení nemělo město peníze, a tak se zde v provizorních podmínkách sportovalo ještě po roce 1945. Po rozhodnutí vybudovat ústřední městský stadion na příhodnějším místě v Horním Růžodole byl pavlovický areál předán Svazarmu, který v padesátých letech plochou dráhu a prvního červencového dne 1961 otevřel autokempink. Z něho se během několika dalších stavebních etap stalo moderní středisko s chatovou osadou (29 objektů), restauračním zařízením a hygienickým zázemím, správní budovou klubovnou, sklady, přípojkami ke karavanům a dalším technickým zázemím. Pro táborníky ze stanové základny byl postaven altán, zřízeno nové pískoviště a ohniště, k dispozici je bazén, tenisové a volejbalové hřiště. Celkem je možno ubytovat kolem 250 osob.

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

křižovatka Hrdinů x Gen. Svobody (M.Gergelčík)
křižovatka Hrdinů x Gen. Svobody (M.Gergelčík)
Nová zástavba ve Starých Pavlovicích v roce 1979  (zdroj S.Technik – Vl. Ruda – Liberec minulosti a současnosti, 1980)
Nová zástavba ve Starých Pavlovicích v roce 1979 (zdroj S.Technik – Vl. Ruda – Liberec minulosti a současnosti, 1980)
Pohled na třídu Generála Svobody. Za tím domem uprostřed a ještě za jedním byl hotel Atrium. Dnes domov pro seniory. Cesta dole uprostřed dnes vede k fotbalovému stadionu. Na tomto obrázku z podobného mista je vlevo nahoře vidět i koloseum.
Pohled na třídu Generála Svobody. Za tím domem uprostřed a ještě za jedním byl hotel Atrium. Dnes domov pro seniory. Cesta dole uprostřed dnes vede k fotbalovému stadionu. Na tomto obrázku z podobného mista je vlevo nahoře vidět i koloseum.
Nad touto fotografií z jara 1945 již dlouho marně dumám a stále ji nedokáži lokalizovat... Třeba by někdo dokázal pomoci. V českém překladu se zde píše: " Liberec - na útěku před Rusy (U Thomasgarage)" archiv Hans Oldskull
Nad touto fotografií z jara 1945 již dlouho marně dumám a stále ji nedokáži lokalizovat... Třeba by někdo dokázal pomoci. V českém překladu se zde píše: " Liberec - na útěku před Rusy (U Thomasgarage)" archiv Hans Oldskull
Škola Staré Pavlovice v roce 1938 a 13.6.2020
Škola Staré Pavlovice v roce 1938 a 13.6.2020
Pavlovice stadion
Pavlovice stadion
archiv David Suchý
archiv David Suchý
kdesi v Pavlovicích (Borový vrch čp. 63)
kdesi v Pavlovicích (Borový vrch čp. 63)

Liberec XIII - Nové Pavlovice

Areál nazývaný původně Luční výšina se na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století dočkal rekonstrukce. Vlastně dvou. Stav před první rekonstrukcí je na fotkách. Druhá reko přišla kratce po požáru v roce 1984. Jedním slovem Colosseum.  (autor příspěvku Petr Kolín)
Koloseum (archiv Pavel Fejfar)
Koloseum (archiv Pavel Fejfar)
Nové Pavlovice
Nové Pavlovice

Koloseum v Nových Pavlovicích

v roce 1918 a 2019

11.března roku 1981 bylo po rozsáhlé rekonstrukci slavnostně otevřeno. S tím velkým italským koloseem má však to naše liberecké leccos společného. Obě budovy kdysi vážně poškodil požár. To velké římské na počátku letopočtu málem lehlo popelem vinou rozmaru šíleného císaře Nerona. A to naše menší v 80. letech rovněž, vinou lidské nedbalosti. Rozsáhlý požár libereckého kolosea prý způsobil zapomenutý ponorný vařič.
V italském koloseu hynuli první křesťané, proto jej prý jej papež Pius V. označil za důležité památné místo. A liberecké Koloseum? To v tomto smyslu patří také k legendárním budovám, ovšem pro komunistické hnutí. Konal se zde totiž 12. března roku 1921 ustavující sněm německé komunistické strany, přesněji německé pobočky KSČ. Dnes sice budova z hlediska technického stavu není v nejlepší kondici, dříve však Koloseum patřilo k hýčkaným svatostánkům komunistické věrouky.
Objekt prošel koncem 70. let rozsáhlou rekonstrukcí, aby mohl být 11. března roku 1981 slavnostně otevřen a poskytnut veřejnosti. Místo, kde 1921 rokovali první proletáři, změnilo po rekonstrukci výrazně svoji tvář. Původní zájezdní hostinec s velkým sálem, postavený v 70.letech devatenáctého století, majitelem hrdě nazvaný Colloseum snad pro kapacitu sálu, byl nyní moderním společenským centrem. Projekt libereckého architekta Josefa Patrného staršího nabídl Liberečanům tehdy moderní sál se solidní kapacitou 350 míst, zasedací síní a restaurací pro více než 100 osob. Objekt se však v inovované podobě veřejnému užívání netěšil příliš dlouho.
V roce 1984 vyhořel, byl ale poměrně záhy opraven. Horší časy, jak se zdá, nastaly Koloseu až po listopadu 1989, ideologická proměna let devadesátých jej posunula spíš na periferii zájmu, společenského i investičního. I když ne tak docela. Dnes je Koloseum sídlem obecně prospěšné společnosti pomáhající hendikepovaným lidem, jsou zde chráněné dílny a kuchyň zajišťující stravu imobilním lidem a seniorům. Nakonec tedy Koloseum, v duchu ideálů obou zmiňovaných ideologií, plní ušlechtilou veřejnou službu.

Budova dvakrát vyhořela

Budova Kolosea vznikla v roce 1877 na místě vyhořelého starého statku a pohostinství. I Koloseum dvakrát vyhořelo, dvakrát byl podán návrh na jeho demolici. "Historická budova tady byla někdy před rokem 1949, po těch dvou požárech ale už nemá s historií nic společného," řekl již dříve ředitel Mezinárodního centra Universium Stanislav Burdys.
Zchátralou budovu získalo Universium v roce 2008 od města za symbolickou korunu. Letos s pomocí evropské dotace začalo rozsáhlý objekt zateplovat a vyměnilo všechny okna a dveře s cílem snížit náklady na energie o čtvrtinu.

Právě tato rekonstrukce libereckým památkářům vadila, probíhala bez jejich dohledu. Přesto i oni nakonec souhlasili s vyřazením budovy ze seznamu kulturních památek. "Důvodem je minimum dochovaného architektonického řešení budovy po požáru roku 1984," napsali ve vyjádření pro ministerstvo kultury.  (autor příspěvku David Hamr, Český rozhlas sever)

Skončilo se s opravou v roce 2014

Celý prostor je upravený a cesty zpevněné, aby ho mohli využívat i handicapovaní, senioři nebo matky s kočárky. V parku je dětské hřiště a venkovní fitcentrum pro seniory a handicapované všech věkových skupin a je možné se tam i občerstvit. Realizace obou evropských projektů si vyžádalo dohromady asi 25 milionů Kč.

Universium poskytuje poradenství a asistenční a sociální služby lidem se zdravotním postižením. Má několik provozů, kde zaměstnává převážně lidi s handicapem. V Koloseu je mimo jiné kuchyně a počítačová a výtvarná dílna.

Podle ministerstva nemá liberecké Koloseum dlouhodobě architektonickou hodnotu domu z 19. století ani jiných uměleckořemeslných kvalit. "K zápisu domu mezi kulturní památky došlo pouze z politických důvodů," uvedla ve zdůvodnění rozhodnutí vedoucí ministerského oddělení ochrany kulturních památek Petra Ulbrichová. (autor ČTK)

Škola v Nových Pavlovicích v roce 1938 (archiv Petr Ruprecht)
Škola v Nových Pavlovicích v roce 1938 (archiv Petr Ruprecht)
Pavlovbický "kulturák" (archiv J.Hůlky)
Pavlovbický "kulturák" (archiv J.Hůlky)
Sídliště Nové Pavlovice - společný objekt veřejného stravování, služeb, obchodu a osvěty Merkur. (archiv Luboš Janků)
Sídliště Nové Pavlovice - společný objekt veřejného stravování, služeb, obchodu a osvěty Merkur. (archiv Luboš Janků)
gemerála Svobody v roce 1979 (zdroj S.Technik – Vl. Ruda – Liberec minulosti a současnosti, 1980)
gemerála Svobody v roce 1979 (zdroj S.Technik – Vl. Ruda – Liberec minulosti a současnosti, 1980)
archiv Petr Ruprecht
archiv Petr Ruprecht
archiv Petr Ruprecht
archiv Petr Ruprecht

Stráž Nad Nisou


1920
1920
Nádherný sál v Koruně ve Stráži n.Nisou v r.1970 nejhezčí hasičský ples. Nyní přestavěno na byty (zdroj: e-bay)
Nádherný sál v Koruně ve Stráži n.Nisou v r.1970 nejhezčí hasičský ples. Nyní přestavěno na byty (zdroj: e-bay)
 z knihy LIBEREC 77
z knihy LIBEREC 77
.a po šichtě šup na autobus a hajdy domů (archiv Luboš Lederer)
.a po šichtě šup na autobus a hajdy domů (archiv Luboš Lederer)

Liberec XXXI - Krásná Studánka

Krásná Studánka

Pohled do údolí Krásnostudáneckého potoka, který se pod Slučím vrchem (Schnepfenberg) vlévá do rybníka Žabáka (Kačáka), založeného vrchností pro chov kaprů. Funkci porybného zastával i pozdější strážský rychtář. Od roku 1840 byl rybník pronajímán a v roce 1883 prodán. Naproti oblíbenému koupališti začal v roce 1987 budovat místní TJ Start tenisový areál. Na první pohlednici je horní menší rybník.

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Liberec XXXII - Radčice

hostinec U Křížové silnice v roce 1912 a 2003

Radčice jsou společně s Krásnou Studánkou od roku 1980 jednou z městských částí Liberce, bývaly však dříve samostatnou obcí. V letech 1830 až 1833 byla vybudována silnice z Liberce do Frýdlantu a v roce 1879 do Kateřinek. Na křižovatce těchto spojnic později vznikl hostinec U Křížové silnice, který zde najdeme dodnes. Na návrší nad ním byla v roce 1890 postavena deset metrů vysoká dřevěná vyhlídková věž. Nazvána byla podle příjmení bratrů Antona a Heinricha- textilních fabrikantů, Siegmundovou výšinou. Když rozhledna zchátrala, měla být nahrazena kamennou stavbou, plány však nebyly uskutečněny. (Jan a Šimon Pikousové. Otokar Simm. Petr Kurtin)

Radčice 1960
Radčice 1960