Liberec XI - Růžodol 1 (+ Liberec XII a XIII - Pavlovice + Stráž nad Nisou, Liberec XXXI - Krasná Studánka a Liberec XXXII - Radčice) 

15.05.2020
( zdroj: https://deutschboehmen.de )
( zdroj: https://deutschboehmen.de )
Vzducholoď nsd Libercem 25.8.1936
Vzducholoď nsd Libercem 25.8.1936
Kluzák Zögling nad Rašovským hřebenem (cca 1936)
Kluzák Zögling nad Rašovským hřebenem (cca 1936)
Dopravní letoun AERO A - 22 na libereckém letišti (30.léta)
Dopravní letoun AERO A - 22 na libereckém letišti (30.léta)
1930.. archiv aeroklub ČR. (archiv Petr Bláha)
1930.. archiv aeroklub ČR. (archiv Petr Bláha)

Po zdlouhavém vyjednávání mezi majiteli pozemků, městskou radou Liberec a ministerstvem veřejných prací se podařilo tato jednání ukončit a tak letiště bylo slavnostně otevřeno 23.4.1934. Jeho tehdejší oficiální název byl Liberec-Jablonec. Letiště bylo travnaté o rozměrech 670 x 330 metrů, bez nočního osvětlení, s jedním zděným hangárem, skladištěm a dílnou. Nápis LIBEREC byl proveden bílými písmeny o velikosti 6 metrů a byl umístěn na severozápadním cípu letiště. Pozemek vybraný k vybudování libereckého letiště měl výhodu neveliké vzdálenosti od středu města.  (archiv Bedřich Kopejska)

LETECKÁ DOPRAVA

Dávný sen člověka - překonání zemské tíže - spatřili Liberečané na vlastní oči 25 let po historickém letu bratří Montgolfierů, kteří našli četné pokračovatele po celé Evropě. Holandský provazolezec Alexandr Terzy, který vystupoval s rodinou v zámecké jízdárně, vypustil před zámkem 22. září 1808 asi osm metrů vysoký papírový balon s obvodem přibližně 19 metrů, naplněný horkým vzduchem. Pasažéry byla domácí zvířata, která šťastně přistála před hospodou ve Starém Harcově. Stejným způsobem chtěli vzlétnout 26. 9. 1808 Sebastian Bittsdorf z Geesfeldu a liberecký radní kancelista Jakub Thiel. Balon ale nešťastnou náhodou při plnění shořel a další pokusy byly v Liberci pro nebezpečí požáru zakázány. Několik metrů uletěl na Keilově vrchu Jaro Beran na kluzáku vlastní výroby (1910).

První zpráva o motorovém létání v Liberci, kterou se nám podařilo vypátrat, pochází z 5. 6.1911. Tehdy se na pavlovické dostihové dráze konalo za účasti 85 000 přihlížejících ukázkové létání Etrichova monoplánu pilotovaného nadporučíkem Bierem. Ve vzduchu se udržel 40 minut při rychlosti 95 km/h a dosaženou výškou 1500 m vytvořil rakouský výškový rekord.

Světová válka pak přivedla letectví k nebývalému pokroku. Prakticky během dvou let se z primitivních létajících aparátu. jak se jim tehdy říkalo, staly opravdové letouny, které bvly obavanou válečnou zbraní. Nebylo již problémem létat i s pomerně těžkými náklady rychlostí kolem 200 km/h ve výškách několika tisíc metrů na stakilometrové vzdálenosti.

Ze vzpomínek Josefa Kamenského na obsazování Liberce na podzim 1918 víme o existenci hangáru s letadlem v Pavlovicích. Tehdy byl vojenskou hlídkou postřelen Jaroslav Koucký, který se snažil letadlo sloužící tzv. Deutschbohmen vyřadit z provozu. Dostihové závodiště v místech dnešního stadionu v Pavlovicích sloužilo jako přistávací plocha až do zřízení letiště v Růžodole I.

Mezi města, která pochopila výhody leteckého spojení, patřil mezi prvními i Liberec. Již v roce 1926 začala letecká továrna Avia Praha přepravovat poštu mezi Prahou a Libercem dvoumístným Jetounkem Avia BH II, imatrikulační značky L-BONB. Tato letadla získala v mezinárodních soutěžích řadu cen. Používala je i armáda jako školní a cvičné letouny. Celodřevěný dolnoplošník s překližkovým a plátěným potahem o rozpětí křídel necelých 10 m byl vybaven pětiválcovým motorem Walter NZ o výkonu 44 kW (60 K), který umožňoval dosáhnout maximální rychlost 150 km/h. Při cestovní rychlosti cca 120 km/h a za příznivého větru trvala přeprava pošty asi 50 minut. Na druhém sedadle byl místo cestujícího uložen pytel s poštou. Tato poštovní linka se těšila takové oblibě, že ji roku 1927 zařadily Čs. státní aerolinie (ČSA) do svého letového plánu.

V době hospodářské konjunktury se letecké spojení zdálo být velmi perspektivní. Pro bezpečnou a pravidelnou dopravu však bylo nezbytné vybudovat řádně vybavené stálé letiště. Proto Liberec spolu s Jabloncem a Železným Brodem požádal Ministerstvo veřejných prací o povolení k jeho zřízení. Vhodné pozemky byly vyhlédnuty na okraji Růžodolu I a vykoupeny za 3 miliony korun. Stejnou částku stály potřebné úpravy. Letiště bylo slavnostně uvedeno do provozu 23. 4. 1934. V letecké příručce bylo charakterizováno jako travnaté, bez nočního osvětlení, s jedním zděným typizovaným hangárem, skladištěm a příruční dílnou. Nápis Liberec, vyvedený bílými písmeny velkými 6 m, byl umístěn v severozápadním cípu letiště. (V dobách, kdy letadla ještě nebyla vybavena radiovým spojením, byla všechna letiště pro usnadnění orientace pilotů označena jmény.) Velkou předností byla, a stále zůstává, jeho nevelká vzdálenost od středu města. Příručka dále uvádí, že v Růžodole je též lékař, poštovní úřad a hotel. Celní odbavení na vyžádání. Když se brzy po otevření zhoršila mezinárodní politická situace, začalo letiště nabývat na strategické důležitosti a Ministerstvo národní obrany podmínilo další povolení provozu jeho převzetím do rukou státu. Město ho tedy na dobu 30 let pronajalo za svmbolický uznávací poplatek 500 Kč ročně. Ze státních prostředků pak byl zřízen ještě hangár pro dva vojenské a jeden civilní letoun.

Pravidelné civilní lety do Prahy a zpět byly zahájeny 15. 6. 1937. Letiště sloužilo i pro Jablonec, a tak bylo označeno v letových řádech Liberec - Jablonec. Po slavnostním zahájení poslal starosta města senátor Kostka první aerolinkou do Prahy velkou kytici prezidentu Benešovi. Liberecké letiště sloužilo od počátku pouze civilnímu letectví. Teprve s narůstajícím ohrožením státu začalo být využíváno 1 jako záložní pro hlídky Bezpečnostního letectva, které zde v květnu 1938 umístilo stálou stanici, disponující pozorovacím lehkým bombardovacím dvoumístným dvouplošníkem Šmolík Š-328 s civilní imatrikulační značkou OK-PCC.

V polovině dvacátých let dosáhlo již letectví takové technické úrovně, že řízení letounů přestalo být doménou malého počtu vojenských pilotů a za řídicí páku stále častěji usedali lidé, kteří létali jen pro své potěšení. Tak se postupně zrodil nový druh sportu. který získával stále více přívrženců po celém technicky vyspělém světě. I my se můžeme s hrdostí ohlédnout zpět, neboť naši letci vždy patřili a stále patří mezi světovou špičku.

Ve třicátých letech se zájemci o letecký sport v Liberci sdružovali hlavně ve dvou největších spolcích. Česká místní odbočka Masarykovy letecké ligy (MLL) měla za poslání hlavně výchovu mládeže v modelářských kroužcích na školách a výcvik v bezmotorovém létání. Pro plachtařský sport sloužily dva kluzáky typu Zlín-5, s nimiž prováděla počáteční výcvik na bývalém vojenském cvičišti v Ruprechticích (východně od náměstí, dnes sídliště). Pokračovací výcvik probíhal na Ještědském hřebeni v dolní částí Plání pod Ještědem. Motorové letouny ligy podle údajů leteckého rejstříku neměla. V Liberci působila až do okupace pohraničí a po osvobození se jejím nástupcem stal Český národní aeroklub.

Druhým spolkem byla odbočka Svazu německých letců (Verband Deutscher Flieger), která měla v Liberci název Deutsche Arbeitsgemeinschaft für Motor und Segelflug (DAMS), což možno volně přeložit jako Německý pracovní spolek pro motorové létání a plachtění. Vlastnil dva dopravní dvojplošníky pro dva cestující, které získal v roce 1931 a používal jich pro výcvik, vyhlídkové lety i příležitostnou přepravu osob. K plachtění využíval DAMS hlavně Rašovský hřeben, kde létaly jeho kluzáky typu Zogling, z nichž jeden se jmenoval Die grüne Post (Zelená pošta) podle stejnojmenného německého deníku, jenž na přelomu dvacátých a třicátých let podporoval bezmotorové létání a plachtařským klubům zasílal zdarma plány na stavbu kluzáků.

Mimo to působil v Liberci ještě Nordbohmischer Flugverein, který vlastnil stařičký letoun Brandenburg Bra 369 (imatrikulační označení OK-AVU). Oba německé aerokluby byly po připojení Liberce k Říši zrušeny a včleněny do NSFK (Nationalsocialistische Fliegerkorps - nacistický aeroklub), který již se sportovním létáním neměl nic společného a sloužil výhradně k výcviku pilotů pro luftwaffe.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)


23.4.1934 bylo otevřeno růžodolské letiště (zdroj Karpaš - Stalo se na severu Čech 1900 – 2000)
23.4.1934 bylo otevřeno růžodolské letiště (zdroj Karpaš - Stalo se na severu Čech 1900 – 2000)
Mistrovství ČSSR v letecké akrobacii v roce 1985
Mistrovství ČSSR v letecké akrobacii v roce 1985

2 letecké snímky libereckého letiště v čase


(orientace k severu je vpravo, směrem nahoru je západ).Jeden je z roku 1946 a dominují mu lágry kolem dnešní ulice Partyzánská (dříve Flughafenstrasse). Vlevo dole je kousínek dnešního Františkova (dříve Růžodolu) s ulicí Vilová (Bildfichtenstrasse). Za zmínku stojí zmínit objekt staré cihelny (dnešní Opičák nad Globusem), který se za války používal jako kalibrační střelnice pro Bf110.Druhý snímek není letecký, nýbrž satelitní z roku 2013, takže oba obrázky není možné geometricky úplně dorovnat. Srovnáním vidíme, že 2 ze 3 z původních hangárů stojí dodnes. Hodně domů kolem letiště bylo srovnáno se zemí hned po válce. Dále je patrná výstavba průmyslové zóny Sever, kde zatím stojí pouze Globus, který je těsně před dokončením. (autor příspěvku Jiří Blažek)

Nástup žáků VOŠLM (vojenská odborná škola leteckých mechaniků)... slavnostní přísaha (1947) (archiv Luboše Mencla)
Nástup žáků VOŠLM (vojenská odborná škola leteckých mechaniků)... slavnostní přísaha (1947) (archiv Luboše Mencla)

Škola pro letecké mechaniky (rok 1945)

Vzhledem k vybavení letiště bylo rozhodnuto umístit v Liberci tzv. školu leteckého dorostu, kde se učili mladí muži, kteří se dobrovolně přihlásili k šestileté vojenské službě ve funkci pilotů, telegrafistů, navigátorů a mechaniků. Brzy se ukázalo, že pro takto koncipovaný provoz je letiště malé a v Liberci zůstala jen vojenská odborná škola pro letecké mechaniky (VOŠLM). Základ tvořili kromě důstojníků a rotmistrů z předválečného letectva i někteří příslušníci leteckých jednotek Anglie a SSSR i několik desítek chlapců vyučených v leteckých továrnách během války. Tito chlapci v hodnostech poddůstojníků vytvořili kádr instruktorů, takže počátkem října 1945 mohlo nastoupit prvních více než 200 žáků. Slavnostní přísaha celé školy proběhla za velké účasti veřejnosti i vládních činitelů 28.října 1945 před radnicí. V uniformách zděděných po Luftwaffe se žáci na ukořistěných stihačkách (na snímku vidíme Messerschmitt Me-109) seznamovali s konstrukcí a údržbou moderních letounů, motorů a zbraní. Souběžně probíhala výuka aspirantů-důstojníků letectva v záloze. o úrovni školy svědčí i to, že byla cílem desítky exkurzí našich i zahraničních leteckých odborníků, novinářů a veřejných činitelů. Její příslušníci mj. zkonstruovali několik motorových i bezmotorových letounů, které zde byly také zalétávány. Jako velmi pokrokovou a moderní konstrukci lze ještě dnes po téměř 50 letech uvést motorový letoun BAK, který je součástí expozice leteckého muzea ve Kbelích. Škola měla také vlastní aeroklub pro výcvik v motorovém a bezmotorovém létání. Téměř dvě desítky instruktorů první letky přešly na dráhu výkoných letců. Vysokou úroveň měl i společenský život. V dobře zařízeném klubu probíhaly zábavy přístupné veřejnosti, škola měla vlastní taneční orchestr, lyžařský a tělovýchovný oddíl, dramatický kroužek a vydávala i svůj časopis. Reprezentační plesy, letecké dny a jiné akce pro veřejnost zůstaly dlouho v paměti Liberečanů. Desítky příslušníků školy působily ve volném čase jako instruktoři v tělovýchovných a mládežnických organizacích. Z těch nejznámějších jmenujme alespoň dlouholetého fotbalistu Jana Šímu či organizátora vysokohorské a dálkové turistiky Antonína Hladíka. Škola měla i vlastní hospodářství, o něž pečovali příslušníci tzv. školské letky z řad vojáků základní prezenční služby.
Město mělo své chlapce v modrých uniformách rádo a oni mu tuto lásku opláceli. Mnozí z nich se sem po skončení vojenského závazku vrátili natrvalo a našli zde svůj domov. Historie VOŠLM v Liberci končí jejím přestěhováním na Slovensko počátkem padesátých let. Na rozloučenou řekl velitel letectva:"Jedině díky obětavé práci a úsilí liberecké VOŠLM a jejich instruktorů bylo umožněno znovuvybudování československého vojenského letectva v takkrátké době."
Dnes, po letech utajování, můžeme dodat, že vycvikem izraelských vojenských leteckých mechaniků škola přispěla i k vítězství Izraele v boji za svobodný stát. Jejím přemístěním končí vojenské údobí v historii libereckého letiště, které bylo 6.7.1950 převzato do civilní správy.

(zdroj. Kniha o Liberci)

Letiště v roce 1947 (archiv Všichni Čermáci)
Letiště v roce 1947 (archiv Všichni Čermáci)
Nedávno se zde objevil příspěvek o libereckém letišti... musím přispět troškou z archivu. U nás v Chrastavě žije pan Václav Šeda, který tam létal na větroních a dělal instruktora. 9. května letošního roku mu bylo 100 let. A stále létá - větroně miluje. K té staré fotografii (rok 1954), kde sedí v čemsi, co vypadá jako traktor mi řekl: ...tomudle se říkalo naviják, tam jsem připojil vlečné lano, ocelové, natáhlo se přes letiště, mávlo se, že je všechno připraveno a dupnul jsem na to, zapnul jsem to, a to letadlo jsem vytáhl do výšky asi 230-250 metrů. Takže se ušetřila obrovská spousta peněz za vlečný letoun. A vytáhla se tak i dvousedadlovka, když letěl učitel se žákem, bylo to úžasný. A pan Šeda je ve svém věku také úžasný, přidávám fota z jeho alba. (autor příspěvku Jana Záhurancová)
Protože zima je stále v nedohlednu, mám tu ještě vzpomínku na předchozí "sklad" Mototechny na letišti 13.12.1981.(Jiří Holeček)

Kampak se tentokrát zatoulal tatínek Kateřiny Odrážkové ?

1. 4. 1984

Žitavská ulice
Žitavská ulice 1.4.1984 (archiv K.Odrážkové) a 2.1.2021
Žitavská ulice 1.4.1984 (archiv K.Odrážkové) a 2.1.2021
2.1.2021
2.1.2021
Žitavská ulice čp.158/47 (foto Jan Rosek)
Žitavská ulice čp.158/47 (foto Jan Rosek)
Žitavská ulice
Žitavská ulice
10.5.1981. I tohle je Liberec. Přes nadjezd vedla Zelná ulice v Růžodole. V době pořízení snímku se pro špatný stav už nepoužíval. (archiv Jiří Holeček)
10.5.1981. I tohle je Liberec. Přes nadjezd vedla Zelná ulice v Růžodole. V době pořízení snímku se pro špatný stav už nepoužíval. (archiv Jiří Holeček)
Most Letka 1987 a 2020. (archiv Milda Domino)
archiv Kateřiny Odrážkové
archiv Kateřiny Odrážkové
1986 (trať na hrádek nad Nisou (archiv Thomas Majer (Je to focený na souběhu tratí, někde nad dnešním "sněhulákem".(komentář Tomáš Šreiber)
1986 (trať na hrádek nad Nisou (archiv Thomas Majer (Je to focený na souběhu tratí, někde nad dnešním "sněhulákem".(komentář Tomáš Šreiber)

6.6.1983 vyfotografoval pan Odrážka zanikající část Mírové ulice

https://marushkapub.liberec.cz
https://marushkapub.liberec.cz
Sokolská a Londýnská ulice v 70.letech a 23.11.2020
Sokolská a Londýnská ulice v 70.letech a 23.11.2020
Sokolská ulice 28. srpna 1920 a 21.4.2020
Sokolská ulice 28. srpna 1920 a 21.4.2020
Konec Sokolské a za mostem začátek Londýnské ulice (archiv Luboš Mencl) U zastávky Dožínková v 60.letech. Autobus Š706RTO jede z Růžodolu I.
Konec Sokolské a za mostem začátek Londýnské ulice (archiv Luboš Mencl) U zastávky Dožínková v 60.letech. Autobus Š706RTO jede z Růžodolu I.
Londýnská a Sokolská ulice  kolem roku 1970 a 21.4.2020
Londýnská a Sokolská ulice kolem roku 1970 a 21.4.2020
Londýnská a Sokolská ulice 14.11.1974 (archiv K.Odrážkové) a 23.11.2020
Londýnská a Sokolská ulice 14.11.1974 (archiv K.Odrážkové) a 23.11.2020
Z archivu Kateřiny Odrážkové fotil Rudolf Odrážka 14. 11. 1974
Z archivu Kateřiny Odrážkové fotil Rudolf Odrážka 14. 11. 1974
Londýnská a vpravo odbočka do Norské (M.Gergelčík)
Londýnská a vpravo odbočka do Norské (M.Gergelčík)
Londýnská ulice (M.Gergelčík)
Londýnská ulice (M.Gergelčík)
kolorováno Starý Liberec
kolorováno Starý Liberec

Ve středu 28.8.1929

proběhla zatěžkávací zkouška nového mostu přes regulovanou Nisu v místě setkání dnešních ulic Londýnská - Sokolská - Chrastavská. Jak jinak, než prostřednictvím tramvají, které později mohly vyjet na prodlouženou trasu do Růžodolu I. k Letce.

Poslední dny "dvojky" zaznamenal Erwin Cettineo v zastávce Dožínková dne 9.10.1960. Motorový vůz č. 9 z roku 1912 začínal po libereckých ulicích jezdit po číslem 26. V roce 1938 byla vozová skříň zničena požárem a po obnově vůz vyjel s novým číslem. Vůz byl vyřazen po ukončení provozu "dvojky", tedy ještě v roce pořízení snímku.
Poslední dny "dvojky" zaznamenal Erwin Cettineo v zastávce Dožínková dne 9.10.1960. Motorový vůz č. 9 z roku 1912 začínal po libereckých ulicích jezdit po číslem 26. V roce 1938 byla vozová skříň zničena požárem a po obnově vůz vyjel s novým číslem. Vůz byl vyřazen po ukončení provozu "dvojky", tedy ještě v roce pořízení snímku.
archiv Bernard Jankura
archiv Bernard Jankura
foto Jiří Cvrček 2021
foto Jiří Cvrček 2021

Růžodolská ulice počátkem 20.století

Vpravo nahoře vystupuje čp.100, dnes ZŠ. Pod ním vyrostly za první republiky tři domy. V čp.271 fungovala od září 1991 firma Jungmann CLC, poskytující jako jediná v Liberci nonstop kopírující služby. Tři roky zde byla i fotografická minigalerie.

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

archiv Bernard Jankura
archiv Bernard Jankura
od energomontáží k Letce, tedy kus Londýnské na fotce... a dole knihovna (archiv J.Hůlky)
Růžodol I. (foto M.Gergelčík)
Růžodol I. (foto M.Gergelčík)
ZŠ Růžodol I.  v roce 1938 a 23.4.2020
ZŠ Růžodol I. v roce 1938 a 23.4.2020
Do Letky chodili moji rodiče tancovat. A v tom sále jsme se spolužáky měli vystoupení v rámci spartakiády v roce 1965. Později sál vyhořel a zbyla jen hodpoda. (komentář Pavla Steklého)
Do Letky chodili moji rodiče tancovat. A v tom sále jsme se spolužáky měli vystoupení v rámci spartakiády v roce 1965. Později sál vyhořel a zbyla jen hodpoda. (komentář Pavla Steklého)
2001 (archiv Karel Pav)
2001 (archiv Karel Pav)

Centrum Růžodolu I

(kolem roku 1918)

Vlevo budova hostince Altdeutsche Bierstube (Staroněmecká pivnice), dnešní restaurace Letka (čp. 80), kterou si v roce 1887 postavil Josef Berner. Její další majitel Vilém Mai k ní roku 1909 přistavěl podél Londýnské ulice, tehdy Drážďanské, zasklenkou verandu. K velkému rozkvětu přivedl hostinec Josef Möller, jenž roku 1922 vybudoval podle projektu stavitele Julia Möllera sál s jevištěm (čp. 364) pro 1000 sedících a 300 stojících diváků. V přístavbě vznikly také hostinské pokoje a objekt byl pak přejmenován na hotel Möller.
V roce 1937 si před ním společnost Vacuum Oil Company postavila benzinové čerpadlo. Möllerové zůstali majiteli objektu až do konce války. V roce 1942 se sál proměnil na zajatecký tábor pro Poláky, Rusy a Ukrajince. O dva roky později město Möllerovi povolilo zbourání verandy pro špatný stav. Po válce se objekt změnil na hotel Letka. Po národním správci ho převzal POL (Sdružený komunální podnik - pohostinství), který v roce 1953 provedl generální opravu. Letka se stala oblíbeným místem pro pořádání tanečních zábav a plesů. V roce 1960 nový majitel, Restaurace a jídelny, odstranil nevyhovující staré přístavby u sálu, takže zůstal pouze vlastní sál a v patře hotelové pokoje, propojené s adaptovanou původní hospodou, kde se nachází menší sál s krásným dřevěným stropem. Jak se střídali provozovatelé, sál postupně chátral, až se z něj stalo skladiště. V listopadu 1994 sál vyhořel a z celého hotelu Letka zůstala pouze původní část, v níž se dosud udržuje hostinský provoz.
Objekt byl rekonstruován a v současné době je zde kromě restaurace také ubytovna.
V pozadí je továrna na nábytek a kulečníky firmy August Leier & Co., založená roku 1906 (čp. 234), která zaměstnávala asi 80 dělníků. V letech 1914 - 35 nevyráběla. Koncem 20.století ji využívaly Pozemní stavby a byla zde svářečská škola. Dnes je zde několik firem, které podnik zadaptovaly.

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Restaurace Slovanský dům, Letka 1992 (archiv Petr Kolín)
Restaurace Slovanský dům, Letka 1992 (archiv Petr Kolín)
Restaurace Slovanský dům, Letka 1992 (archiv Petr Kolín)
Restaurace Slovanský dům, Letka 1992 (archiv Petr Kolín)
zdroj: https://deutschboehmen.de komentář Ivy Löfflerové:  Pamětníci říkali, že podlaha sálu byla zavěšená na řetězech a mírně se houpala , když tanečníci tančili. Jestli je to opravdu tak, to nevim... každopádně byl sál už s pevnou podlahou socialisticky využívaný jako sklad koberců.
zdroj: https://deutschboehmen.de komentář Ivy Löfflerové: Pamětníci říkali, že podlaha sálu byla zavěšená na řetězech a mírně se houpala , když tanečníci tančili. Jestli je to opravdu tak, to nevim... každopádně byl sál už s pevnou podlahou socialisticky využívaný jako sklad koberců.
Růžodol I."letka" - křižovatka Londýnské a Ostašovské ulice (foto M.Gergelčík)
Růžodol I."letka" - křižovatka Londýnské a Ostašovské ulice (foto M.Gergelčík)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
budova hostince Altdeutsche Bierstube (Staroněmecká pivnice), dnešní restaurace Letka (čp. 80) v roce 1918 a 24.5.2020
budova hostince Altdeutsche Bierstube (Staroněmecká pivnice), dnešní restaurace Letka (čp. 80) v roce 1918 a 24.5.2020
Růžodol I. (foto M.Gergelčík)
Růžodol I. (foto M.Gergelčík)
26.6.1983 (archiv Kateřiny Odrážkové)
26.6.1983 (archiv Kateřiny Odrážkové)
Londýnská ulice 10.1..1982 (archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021
Londýnská ulice 10.1..1982 (archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021
Londýnská ulice 24.9.1983 (archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021
Londýnská ulice 24.9.1983 (archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021
11.1963 (archiv K.Odrážkové)
11.1963 (archiv K.Odrážkové)
archiv K.Odrážkové
archiv K.Odrážkové
Londýnská 19.6.1982 (archiv K.Odrážkové)
Londýnská 19.6.1982 (archiv K.Odrážkové)
Londýnská ulice 10.1. 1982 (archiv K.Odrážkové)
Londýnská ulice 10.1. 1982 (archiv K.Odrážkové)
Londýnská ulice 24.9.1983 (archiv Kateřiny Odrážkové)
Londýnská ulice 24.9.1983 (archiv Kateřiny Odrážkové)
Londýnská ulice 26.6.1983 (archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021
Londýnská ulice 26.6.1983 (archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021
tehdy pastviny, dnes Bauhaus a nákupní zóna sever (archiv Zlatka Mizerová)
tehdy pastviny, dnes Bauhaus a nákupní zóna sever (archiv Zlatka Mizerová)
Růžodol, Točka autobusu u ČSAO...teď tam stojí v pozadí Hotel Valdštejn (archiv Zlatka Mizerová)
Růžodol, Točka autobusu u ČSAO...teď tam stojí v pozadí Hotel Valdštejn (archiv Zlatka Mizerová)
vlevo v pozadí Útulek Archa,  vpravo v pozadí DECATHLON (archiv Zlatka Mizerová)
vlevo v pozadí Útulek Archa, vpravo v pozadí DECATHLON (archiv Zlatka Mizerová)
duben 1977 (archiv Kateřiny Odrážkové) - foceno v Úvozní ulici směr Pavlovice) (Ty paneláky ve středu mírně vlevo jsou u pavlovického Lidlu. (komentář Jan Emmer)
duben 1977 (archiv Kateřiny Odrážkové) - foceno v Úvozní ulici směr Pavlovice) (Ty paneláky ve středu mírně vlevo jsou u pavlovického Lidlu. (komentář Jan Emmer)
Mlýn v Růžodole v roce 1938
Mlýn v Růžodole v roce 1938

památník obětem 1. svět. války - Liberec

(foto Miroslav Gergelčík)

Růžodolská 73 -  leden 1992 (dnes hotel Valdštejn) (archiv Kateřiny Odrážkové)
Růžodolská 73 - leden 1992 (dnes hotel Valdštejn) (archiv Kateřiny Odrážkové)
DÍKY vám všemvašim návrhům, domněnkám, připomínkám, úvahám... jsme se dopátrali správnému místu činu, kde pan Odrážka pořídil v roce 1992 své foto. Přiložené mapy, které vypátral Petr Ruprecht, to potvrzují, na té staré ortofotomapě je vidět pěšinka, ze které je to pravděpodobně focené, ta dnes již bohužel není, a tak srovnávací foto nelze vyfotit úplně přesně. (Jana Zahurancová, srovnávací foto 5.3.2021)

...když nebyl ani "sněhulák", ani pumpa, ani vjezd do nákupní zóny.

(archiv František Zikmund)
(Zlatka Mizerová)
(Zlatka Mizerová)
Ano, tam bylo ČSAO v Londýnské ul. Růžodole.... Byl tam velký dům, ten byl přímo v tom objektu ČSAO, asi tak uprostřed areálu byl ostrůvek z krásnými stříbrnými smrky, z nádherně kvetoucími rododendróny a záhonky! Na stráni za barákem k zahrádkám rostli úžasné maliny, u plotu k silnici zas velké ostružiny a taky tam byl velký stožár, kryt(ten tam zůstal) Babička tam měla krásnou zahradu, nejen zeleninu ale i kytinky. Jo, jo.... Já tam strávila krásné dětství (Zlatka Mizerová)
Ano, tam bylo ČSAO v Londýnské ul. Růžodole.... Byl tam velký dům, ten byl přímo v tom objektu ČSAO, asi tak uprostřed areálu byl ostrůvek z krásnými stříbrnými smrky, z nádherně kvetoucími rododendróny a záhonky! Na stráni za barákem k zahrádkám rostli úžasné maliny, u plotu k silnici zas velké ostružiny a taky tam byl velký stožár, kryt(ten tam zůstal) Babička tam měla krásnou zahradu, nejen zeleninu ale i kytinky. Jo, jo.... Já tam strávila krásné dětství (Zlatka Mizerová)

Růžodolská valcha

V roce 1732 byla hrabětem Gallasem vybudována v údolí Nisy ( za dnes už bývalou mlékárnou ) nová růžodolská valcha (čp.32-XI). Jedna ze dvou dosud existujících valch, umístěna v tzv. Špitálském mlýně v Mlýnské ulici (čp.216-IV), totiž trpěla nedostatkem vody a byla později přeměněna na obilní mlýn. K nové valše byla voda priváděna z Nisy od jezu stojícího dosud u hřiště Slovanu pomocí náhonu, jehož zbytky jsou dodnes dobře patrny zejména pod mlékárnou. Rok po výstavbě byl zaveden holandský způsob valchování, o němž nevíme nic bližšího, můžeme však předpokládat, že znamenal zdokonalení práce. Cech začal od té doby také zaměstnávat valchařské mistry. Roku 1802 přešla budova do majetku cechu. Původní dílnu se stoupou (8 děr, 16 tlouků ) nahradil po rozšíření (1830) rychloválec s dalšími stroji a valcha se stala natolik vynosnou, že nájemné se vyšplhalo na 3400 zlatých ročně (1871). Valchovat se přestalo roku 1893, kdy ji nový majitel Ferdinand A. Klinger z Liberce změnil na trhárnu. Ješte v 90.letech 20. stoleti využívaly mnohokrát přepracovaný objekt Prádelny a čistírny. Dnes je v tomto místě parkoviště (Norská čp. 32)

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Theodor Liebieg zdolal se svým automobilem 13.5.1900 vrchol Ještědu
Theodor Liebieg zdolal se svým automobilem 13.5.1900 vrchol Ještědu
RAF r. v. 1913
RAF r. v. 1913

Zapomeňte na britské Královské letectvo, v Liberci působila v letech 1907 - 1913 automobilka Reichenberger Automobilfabrik, základ pozdějšího LIAZu.

Držitel prvního "řidičáku" u nás, liberecký průmyslník Theodor von Liebieg, pokládal základy motorismu: roku 1894 dojel Benzem Victoria z Liberce do Remeše a zpět, o tři roky později umluvil Karla Benze, aby do Kopřivnice prodal "instruktážní" jednoválcové auto a dodával dvouválcové "boxery". Bez těchto motorů by dnešní Tatra jen tak neodstartovala.

Liebieg sice závodil, ale z boomu automobilismu jinak moc neměl. V reakci na úspěchy Laurina a Klementa proto v roce 1907 založil s průmyslníky O. Klingerem a A. Gnickým automobilku RAF. (V místech dnešního Růžodolu) Právní forma s.r.o. místo a.s. svědčí o obavách z konkurence. Lidový dvouválec "voituretta" (7,4 kW) propadla, uspěly až velké čtyřválce jako 4,5 l o vrtání 105 a zdvihu 130 mm. Větší objem motorového oleje zlepšil jeho chlazení a bránil přepalování. RAF prohlašoval: "Abychom učinili přítrž stálým steskům zákazníků a pasantů na obtěžování kouřem a zápachem, naším mazáním jsme obtíže tyto v plné míře odstranili." A dále: "Naše stroje opatřeny jsou všemi moderními vymoženostmi technickými, tak že jsme s to, ježto používáme jen nejprvnějšího speciálního materiálu, převzíti KAŽDOU záruku co se týče výkonnosti našich vozů."

Do vypuknutí 1. světové války se podařilo vyvinout ještě dva nové modely: 18/50PS a 13/40PS, oba s motory Knight. Výrobky liberecké automobilky ale nedokázaly odolat konkurenci mladoboleslavského podniku Laurin & Klement, který RAF v roce 1912 koupil a produkci krátce na to zastavil. (zdroj Wikipedie)

Automobil RAF FW-25, Liberec 1909
Automobil RAF FW-25, Liberec 1909

V Liberci byl 2.11.1907 dokončen první vůz nově založené automobilky RAF. Už před tím začal automobily vyrábět ve své továrně v Resslově ulici Christian Lisner. V březnu 1906 předvedl na automobilové výstavě ve Vídni lehký automobil tzv. voiturettu. Vůz měl čtyřválcový motor o objemu 1640 ccm, výkon 8,8 kW (12 HP), třístupňovou převodovku se "zpátečkou" a podle přání zákazníka dvoumístnou, trojmístnou nebo čtyřmístnou karoserii. Až na magnetoelektrické zapalování Bosh byl celý automobil v\roben v Liberci. V průběhu roku 1907 Linser od výroby automobilů ustupuje a přenechává ji včetně technické dokumentace nově založené firmě RAF (Reichenberger automobil-fabrik). Vozy RAF byly v Barvířské ulici montovány do roku 1908, kdy byla výroba převedena do nově postavené továrny v Růžodole I. (později slévárna). Od roku 1912 byly vybavovány bezventilovými motory systému Knight podle anglické licence a získaly řadu ocenění. Přesto byla po dvou letech rozpracovaná výroba předána mladoboleslavské firme Laurin a Klement. V Liberci pak dobíhala montáž ještě do roku 1916. Snímek zachycuje poštovní vůz 24 HP z roku 1908.

(zdroj Stalo se 1900 - 2000)

Našel jsem ... Tuhle tu byla zmínka o slévárně. takže se podívejte v čem jsme koncem její éry pracovali  ( archiv Stanislav Kroupa)

pozn. z roku 2010 ....Naše generace si to pěkně vyžrala. Nejprve reálný socialismus a nemožnost mnohého.Pak naděje, že se po "revoluci" něco zásadně změní. Jistě že změnilo, to bych lhal. Ale štvou mě politici (i novináři), kteří žvaní a mažou med okolo huby. Tohle je jedno z pracovišť. Foto asi tak pět let staré... Stanislav Kroupa

LIAZ - slévárna Liberec

je největší metalutgickou základnou výroby autoodlitků pro nákladní vozy Škoda, známé na celém světě. Byla založena roku 1907 jako Liberecká automobilka (RAF).(zdroj foto i text: Liberec slovem a obrazem 1945 - 1970)

ve slévárně v roce 2005
ve slévárně v roce 2005

Slévárna v roce 2004

(foto Petr Šimr)
To byla Slévárna Ostašov (archiv Všichni Čermáci
To byla Slévárna Ostašov (archiv Všichni Čermáci
1938
1938
archiv Miroslava Calty
archiv Miroslava Calty
Jaroslav Reichenberg Karel
Jaroslav Reichenberg Karel

Mlékárna (v roce 1970)

Mlékárenský závod v Liberci - Růžodole, se zpracovatelskou kapacitou až 120 000 litrů denně, byl uveden do provozu v srpnu 1964. Jeho bohatý sortiment mlékárenských výrobků, včetně smetanových krémů, čerstvých sýrů a mražených krémů doplňuje jídelní stoly a kuchyně. Závod je již tři roky držitelem "závod vzorně jakosti" a dosahuje výrazných úspěchů na úseku technického rozvoje, zlepšovatelského hnutí a hygienické úrovně výroby. Dvě stě padesát pracovníků, z nichž více než polovina jsou ženy, dosahuje nejvyšší produktivity mlékárenského průmyslu. Závod se stará i o vlastní dorost a každoročně výchová 20 mlékárenských dělnic pro všechny mlékárny v kraji.
(zdroj: foto i text Liberec slovem a obrazem 1945 - 70, 1970)

Růžodolská mlékárna Milko

v roce 1993


Liberecký závod Severočeských mlékáren vybudovala podle projektu Sdružení mlékáren Praha a Pozemních staveb Liberec v letech 1960 - 1962 druhá že zmíněných organizací (vlastní provoz zahájen 4.8.1964). Podnik s denní kapacitou 80 000 litrů mléka nahradil starou mlékárnu na rohu Matouškovy a Žitavské ulice (čp.392-III) i další provozy v Rychnově, Osečné a Rýnolticích. Sortiment výrobků se postupně rozšiřoval o mléko v sáčcích (1970), acidofilní mléko (1972) a oblíbenou řadu termixů. V říjnu 1986 byla dána do provozu nová stáčecí linka a v březnu 1988 bylo zavedeno balení tvarohů do vaniček. O rok později byla zprovozněna dánská linka na výrobu smetanových krémů Čokomix a Polárka.

Podnik se k 1.lednu 1991 osamostatnil pod názvem Milko Liberec a krátce na to si otevřel prodejnu v zadaptované bývalé cukrárně na rohu Růžodolské a Zahradní ulice (čp. 148). V září 1992 dokončila firma Syner dlouho odkládanou výstavbu nové haly pro výrobu mléka s tříměsíční zárukou, balené v kartonových krabicích, v nichž se expedují jogurty. Do nového obchodu s veškerým sortimentem se z nevyhovujících prostorů v Široké ulici přestěhoval i sklad sýrů. Až do března 1995 provozovalo Milko populární mléčnou jídelnu na Šaldově náměstí (čp.172- I). V srpnu 1996 se podnik dobře vybavený zahraniční technologií dostal do konkursu.

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

ulice V zátočině - konec 80.let (archiv Kateřiny Odrážkové)
ulice V zátočině - konec 80.let (archiv Kateřiny Odrážkové)

Liberec XII - Staré Pavlovic

Nové Pavlovice v roce 1906 (pohled u bývalého starobince (nyní domov mládeže v Zeyerově ulici) na zástavbu kolem dnešní třídy Generálka Svobody.
Nové Pavlovice v roce 1906 (pohled u bývalého starobince (nyní domov mládeže v Zeyerově ulici) na zástavbu kolem dnešní třídy Generálka Svobody.
archiv Milan Šír st.
archiv Milan Šír st.
archiv Milan Šír st.
archiv Milan Šír st.

STARÉ A NOVÉ PAVLOVICE

Pavlovice dostaly jméno nejspíše po svém lokátorovi Paulovi (1559 Pawlsdorf, 1648 Paulssdorff, potom Paulsdorf), tedy muži, jemuž vrchnost svěřila rozdělení pozemků novým osadníkům a který se obyčejně stal prvním představeným obce s právem čepovat panské pivo a kořalku. Zcela vyloučit nelze ani domněnku, že jméno vsi přinesli kolonizátoři, Pavlovice byly založeny pravděpodobně na počátku 16. století, první dochovaná písemná zmínka o nich však pochází až z 5. března 1555. Najdeme ji v nejstarší městské knize, kde je v kupní smlouvě uveden Hans Pölze z Pavlovic. O velikosti obce nás informuje jen o pět let mladší panský urbář, který uvádí, že ve 13 domech žilo 10 sedláků, 1 zahradník a 2 chalupníci. Usedlosti byly roztroušeny po svazích na pravém břehu Nisy. Počet obyvatel se zpočátku téměř neměnil (1624: rychtář. 7 sedláků koňmi, 3 sedláci bez potahu a 3 chalupníci s rodinami: 1630: rychtář, 9 sedláků, 2 chalupníci a 8 tkalců). Následkem třicetileté války a protireformace zde zbylo jen 8 sedláků včetně rychtáře a 3 chalupníci (s rodinami a pomocníky celkem 140 obyvatel, 1654). Bezohledné vysávání poddaných mělo za následek, že ani v dalších letech se jejich počet nezvyšoval. Ještě v roce 1788 měly Staré Pavlovice jen 16 domů, skýtajících přístřeší 111 lidem.

Někde v místech dnešního Kolosea stával statek Hanse Möllera (uváděný poprvé 1613), který koupil roku 1685 liberecký měšťan a malíř Christian Kaulfersch (Kaulfers), ale už po pěti letech ho prodal Františku Ferdinandu Gallasovi. Ten nechal na jeho pozemcích roku 1691 založit osadu nazvanou Nové Pavlovice. Měla 20 a po dvou letech už 38 usedlostí. Noví osadníci byli sice po dobu tří let osvobození od daní, ale tíživé robotní povinnosti vedly k častým změnám majitelů domů. Rychtář spravující zároveň Staré Pavlovice úřadoval v domě postaveném na ostrohu nad údolím Nisy, kde byla rovněž hospoda s názvem Luční výšina (Zur Wiesenhöhe). Její význam ještě vzrostl, když sem byl za Kristiána Platze z Ehrentalu ve směru dnešní ulice Generála Svobody přeložen úsek zemské cesty vedoucí z Liberce na sever do Závidova, přestavěný roku 1830 na státní silnici. Ta se také stala páteří původního nepravidelného ulicového zastavění.

V roce 1735 čítaly Nové Pavlovice 47 domů se 330 obyvateli a roku 1788 už 77 domů s 564 obyvateli, kteří se živili hlavně zemědělstvím, domácím tkalcovstvím a punčochářstvím a později docházeli za prací do továren zakládaných v okolí.Obě obce se rozrůstaly jen zvolna a dodnes si některé domky v údolí Ruprechtického potoka a na svazích spadajících k Nise pod hlavní ulicí zachovaly venkovský ráz (např. čp. 45). Až v posledních desetiletích 19. století přispěl rozvoj tovární výroby v okolí spolu s blízkosti přelidněného Liberce s téměř zastavěným katastrem ke zvýšenému stavebnímu ruchu. Ten se samozřejmě dotýkal především blíž k městu položených Nových Pavovic, kde došlo po roce 1870 k rozsáhlé parcelaci půdy na stavební pozemky, kupované těmi, pro něž byla volná stavební místa přímo v Liberci příliš drahá. Kolem ústřední komunikace (Generála Svobodv) vyrůstaly rychle nové domy, druhou osou nového zastavění se stala dnešní ulice Borový vrch. Staré Pavlovice se dočkaly významnějšího růstu později, až v posledním desetiletí 19. století, kdy se začalo více stavět hlavně v okolí dnešní Letné. Nové domy vznikaly ještě za první republiky podél původních komunikací bez širšího urbanistického záměru, zatímco Nové Pavlovice se už od roku 1909 rozrůstaly podle upravovacího plánu.

Koncem května 1878 byla otevřena dvoutřídní škola (čp. 98, dnes Ortopedická protetika, s. r.o.). Necelou třetinu nákladů na její stavbu pokryla zemská subvence a zbytek byl uhrazen z výnosu nápojové daně Zvon ve věžičce nad střechou svolával děti i ze sousedních Starých Pavlovic, které musely do té doby docházet na vyučování do Stráže nebo Ruprechtic. Po šesti letech bylo opodál zřízeno hřiště. Tříd přibývalo, ale prostředky na rozšíření objektu se nedostávaly. Situaci vyřešila teprve velká secesní školní budova, postavená podle plánů růžodolského stavitele Ernsta Peukera roku 1905 vedle hostince U Závodiště (Zur Rennbahn, čp. 43, zbořeno) na Letné, která slouží dodnes. Za první republiky zde sídlil také obecní úřad. Pošta (čp. 241, otevřena 1. 6. 1897) byla jenom v Nových Pavlovicích. Nyní se nachází o dům výš, v čp. 185.

Kostel zde nevznikl a obě obce byly stále přifařeny k Liberci. Z církevních staveb jsou ve Starých Pavlovicích dochovány pouze dvě kapličky starého původu, obě na jihozápadním úbočí Liščího kopce (Fuchsberg) u Selské ulice.

Soupeření obou částí Pavlovic vedlo nakonec k jejich správnímu rozdělení. Když dosavadní společný představený Wenzel Jung, řídící 18 let zastupitelstvo, podlehl srdeční slabosti, byl za něj zvolen podnikatel Ignaz Seibt z Nových Pavlovic (19. 10. 1889), kam se také mělo přestěhovat sídlo obecního úřadu. To vedlo spolu s dalšími okolnostmi k tomu, že staropavlovická část obecní rady podala návrh na rozdělení obou obcí (20.3.1890) a ten byl měsíc nato odhlasován na shromáždění 103 plátců daní (jen ti tehdy měli plná občanská práva, včetně volebního). Rozdělení obcí bylo pak povoleno zemskými úřady 5. října 1892 a 3. května následujícího roku se sešlo společné představenstvo naposled. To už měli Staropavlovičtí za sebou obecní volby (23. 4.) a občané Nových Pavlovic se na ně právě chystali (30.5.). Už na počátku 20. století se vedla jednání o připojení Nových Pavlovic k tzv. Velkému Liberci.

Hranici mezi oběma obcemi tvoří bezejmenný potůček, který vyhloubil údolí podél Severní ulice a pod Koloseem. Nové Pavloce odděluje od Liberce údolí Ruprechtického potoka, jehož vody se dnes již ztratily v paralelně vedené kanalizaci a který na sebe upozorňuje mokřinou v místech prameniště pod Třešňovou ulicí.

Právě nedostatek vydatných toků (nepočítáme-li Nisu, jejíž často zaplavovaná široká a plochá niva nebyla vhodná ani pro stavbu mlýna) byl jednou z příčin, proč se v Pavlovicích nerozvinul průmysl. Když později parní stroje vytlačily vodní sílu, měly již obě obce převážně sídelní funkci. Prvním a nadlouho i posledním podnikem se stala ruční výrobna mykacích kartáčů již zmíněného lgnaze Seibta (založena 1863), přeměněná po instalaci parního stroje a příslušného strojního vybavení v roce 1849 na mechanickou (pracovala ještě v roce 1939 pod firmou Anton Kretschmer). Velice starou věhlasnou živností bylo pumpařství s hloubením studní Franze Ulbricha, založené roku 1880, které přežilo 1 první republiku. V zatáčce nad poštou si roku 1897 zavedl obchod s jizdními koly a šicími stroji, spojený s jejich opravnou, Willibald Breuer (čp.86), který pak prodával i automobily. Po válce zde byla autoopravna družstva Likov, přeměněná roku 1993 na prodejnu japonských vozů Nissan, spojenou se servisem (firma Elcar, s. r. o.). Ještě v roce 1902 bylo v Pavlovicích nejvíce zemědělských hospodářství (v nové části 52, ve staré 67 . následovaly živnosti (62, 33) a ostatní osadníci se živili domácí prací 12,5). První skutečnou továrnu přímo v obci založil až roku 1904 Julius Görlach.

Ve Starých Pavlovicích fungovala za první republiky barvírna vlny a vlněné příze Wilhelma Walfa cp 96, dnes součást čisticí stanice odpadních vod) a továrna na nabytek Františka Kotrče. Bývalý státní podnik Silnice, dnešní Ilbau, a. s., (čp. 161) má předchůdce v autoprodejně Heinricha Thomase, spojené s opravnou, skladem a speditérstvím, za nimž stála vila majitele (čp. 156). Tato firma také zavedla autobusové spojení s Libercem (1929). V roce 1936 procházely Pavlovicemi už tři autobusové spoje: do Radčic, Frýdlantu a Chrastavy (přes Novou Ves).

Kolem Jarní ulice bvlo v letech 1910-30 postaveno 45 domů a v okolí ulice Legií v období 1924-35 dalších 20 rodinných vilek. Jednotlivé objekty vznikaly kolem ulice Na Pískovně i jinde. V údolí pod dnešní ulicí Legii, v místě zvaném Schreibengärten, bývaly (u domu čp. 219) sluneční lázně. Sportu sloužila bývalá dostihová dráha přeměněná na městský stadion a několik hřišť, mezi něž patřily i české tenisové kurty na tzv. Topferwiese (Hrnčířských loukách) poblíž dnešní České tvrze. Staré Pavlovice měly 9 a Nové 11 hostinců (1956).

Více než čtyři tisíce obyvatel obou částí Pavlovic se od května 1939 staly občanv Velkého Liberce. Po válce zde působil Spolek divadelních ochotníků E X. Šalda, sportovní klub, sokolská jed nota a další spolky (např. odbočka Národní jednoty severočeské apod.). Při unifikaci spolkové činnosti po roce 1948 řada z nich vplynula do povolených celoměstských organizací.

Stavební činnost se zaměřovala dlouho na vvužití a modernizaci stávajících objektů. Nová výstavba zasáhla nejdříve plochy položené blíže k centru. První velkou poválečnou akcí bylo vybudování základní devítileté školy ve Vrchlického ulici (čp. 262, arch. Karel Winter), dokončené v roce 1956. To naznačovalo záměr využít k jihu obrácené svahy pod ulicí Na Pískovně (dříve Pískový vrch - Sandberg) na katastru Ruprechtic a Starých i Nových Pavlovic k soustředěné státní i družstevní bytové výstavbě, která se rozběhla v roce 1967 a skončila koncem osmdesátých let. Nové sídliště, které mělo v roce 1980 celkem 2 075 bytových jednotek pro více než 8 000 obyvatel, je vybaveno dvěma velkoprodejnami (na území Nových Pavlovic Merkur, nyní Gastro. čp. 338), zdravotním střediskem a čtyřmi mateřskými školkami. Vedle školy z roku 1956, přístavbou rozšířené o pavilon družiny a dílen (1974), vznikla roku 1977 druhá, mnohem rozložitější školní budova (čp. 328) s 22 třídami, dvěma tělocvičnami a plaveckém bazénem, Část objektu nyní využívá Podještědské gymnázium. Oběma školám slouží velké hřiště, vedle něhož si členové Slavie DDM vybudovali svépomocí několik tenisových a volejbalových kurtů.

Od roku 1976 zasáhla přestavba i střed Starých Pavlovic, takže počet obyvatel se během několika let zvýšil o tři tisíce. Proti staré škole na Letné, která dostala nepříliš vzhlednou panelovou přístavbu a změnila se na SOU Pozemních staveb Liberec (dnes Integrovaná střední škola stavebních a řemeslných oborů a učiliště), vyrostlo centrum obchodu a služeb Letná (čp. 566). Nová základní škola s 14 třídami v Jabloňové ulici (čp.564) byla předána do užívání v září 1980. Mateřská škola (čp. 445) pojme 120 a jesle 35 dětí.

Spojení zlepšila severní větev městského dopravního okruhu, jehož budování začalo výstavbou mimoúrovňové křižovatky s ulicí Generála Svobody a založením nové obchvatné komunikace (Hlávkovy ulice). Následovala rekonstrukce ulice Letná a potom její pokračování novým mostem přes Nisu a napojení na průtah mezinárodní silnice Libercem (1995).

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996 a archiv Liberec v minulosti a současnosti a Milana Šíra st.)

1994
1994
1992
1992
1992
1992

ZŠ a ZUŠ Jabloňová


Škola byla otevřena v roce 1980 a od roku 1989 přibylo i rozšíření výuky hudební výchovy spolu s nástrojovou výukou v rámci Základní umělecké školy, která je naší součástí. Žáci tříd s RVHV (rozšířenou výukou hudební výchovy) mají po celou dobu školní docházky tříhodinovou dotaci hudební výchovy (zdarma), v jejímž rámci je obsažena jak běžně koncipovaná HV, tak předmět hudební nauka ZUŠ. Každý žák třídy s RVHV se stává žákem ZUŠ a má možnost hrát na jeden i více nástrojů a zapojit se do různých souborů, které škola nabízí (Školní orchestr, Aries, Zušáček, Komorní orchestr, Lidová muzika....), ale mohou si je i sami vytvořit.

Mladší žáci mají možnost docházet do odpolední školní družiny a všichni obědvat v naší školní jídelně. Ve škole také pracuje školní poradenské pracoviště (výchovný poradce, kariérový poradce, metodik prevence, logopedický asistent), které pomáhá potřebným dětem zvládat zapojení do běžné výuky, s volbou povolání i s řešením problémů třídních kolektivů pokud nastanou apod.

Výuka na naší škole probíhá jak v kmenových, tak i odborných učebnách (výtvarná výchova, hudební výchova, informatika, přírodopis, fyzika, cizí jazyky, cvičná kuchyňka, dílna) nebo na zahradě. Většina tříd je vybavena interaktivními tabulemi nebo dataprojektory. K výuce tělesné výchovy slouží jedna tělocvična. Výuka plavání probíhá na ZŠ Sokolovská v Liberci, lyžařské kurzy dle konkrétní nabídky, obvykle v Krkonoších nebo Jizerských horách. Žáci 1. stupně každoročně vyrážejí do školy v přírodě.

Naším cílem je poskytovat nejen kvalitní základní všeobecné vzdělání, ale i všestranné hudební. Toho lze dosáhnout právě díky propojení ZŠ a ZUŠ. Ale bez Vás rodičů a Vašich dětí to nejde, budeme rádi, když i nadále s námi budete spolupracovat a vytvářet pro naše děti podnětné prostředí.

Zdroj: https://zsjablonova.cz/

Staré Pavlovice, Základní škola Jabloňová, 1980

(archiv Jaromír Peterka)

Staré Pavlovice, foceno v roce 1980 a 2021 ze stejného okna

(archiv Jaromír Peterka)
Tak jsem vyhrabal nějaké Staré Pavlovice foceno z Podzimní, Šimáčkova ještě bez paneláků Plastimatu, vzadu věžáky v Libušině ulici


(Jaroslav Novák)

v pozadí stavba ZŠ Staré Pavlovice(Equipagen-Concurrenz Reichenberg : 1906)
v pozadí stavba ZŠ Staré Pavlovice(Equipagen-Concurrenz Reichenberg : 1906)
2020
2020
1906
1906
2020
2020
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

4.6.1911 proběhlo na dostihovém závodišti ve Starých Pavlovicích


první veřejné vystoupení moderního letadla ''těžšího než vzduch'', na které se přišlo podívat přes 85 000 diváků. Zde byl veřejnosti představen monoplán (jednoplošník) Etrich VII. konstruktéra Ignáce Etricha z Trutnova, jež vyráběla firma Rumpler nedaleko Vídně. Heinrich Bier z Trutnova na něm vytvořil, letem dlouhým 40 minut a dosaženou výškou 1 500 metrů, nový neoficiální Rakousko-Uherský rekord. Přeletěl Ještěd. (autor příspěvku Petr Ruprecht)

Jezdecké závody na kolbišti v ulici V Zátočině
Jezdecké závody na kolbišti v ulici V Zátočině
Dostihová dráha na libereckém letišti v Růžodole 1964
Dostihová dráha na libereckém letišti v Růžodole 1964
Dostihová dráha ve Starých Pavlovicích 1903 - 1913
Dostihová dráha ve Starých Pavlovicích 1903 - 1913
Auto rodeo 1972 (archiv Všichni Čermáci)
Auto rodeo 1972 (archiv Všichni Čermáci)
A ještě z motorismu - Svazarm, Plochá dráha (z knihy Kouzlo levých zatáček, Juraj Jenča, 1978)
A ještě z motorismu - Svazarm, Plochá dráha (z knihy Kouzlo levých zatáček, Juraj Jenča, 1978)
Plochá dráha v Pavlovicích koncem 70.let. Na fotce vlevo Petr Šafařik a vedle Věrouš Kollert 1978 (Zdroj: Speedwaya-z.cz) (archiv Všichni Čermáci)
Plochá dráha v Pavlovicích koncem 70.let. Na fotce vlevo Petr Šafařik a vedle Věrouš Kollert 1978 (Zdroj: Speedwaya-z.cz) (archiv Všichni Čermáci)

Liberecký plochodrážní stadion přivítal na svém oválu v sobotu 21. 8. 2021 další závod amatérů. Závod, původně jenom polských jezdců získává na popularitě. Závodu se zúčastnilo na třicet závodníků ze sedmi zemí!!!

V libereckých Pavlovicích to bylo v sobotu odpoledne opravdu mezinárodní. Závodníci byli rozděleni podle výkonnosti do tří skupin - bronzová, stříbrná a zlatá.Jezdilo se netradičně. Rozjížďky na dvě kola!

Takže v celém závodě, kde se jezdilo skoro tři hodiny, bylo pořád co sledovat. Atmosféru nejlépe vystihují snímky ze stupňů vítězů. Poháry, skvělá nálada, žádné zranění, skupinové foto. Skvělá parta nadšenců .....

(ZDROJ:  https://motor-max.cz/2021/08/24/liberecky-plochodrazni-stadion-privital-dalsi-zavod-amateru-fotogalerie/?fbclid=IwAR2T6AZ8re8oD4ui1KSgP-1HaAu35aWcoyr6MvvuCn8PHcXQON7kqCynSug )

Týdeník Cesta míru, 1958
Týdeník Cesta míru, 1958

Pavlovický autokempink (v roce 1989 a v současnosti )

Dějiny sportovního komplexu ve Starých Pavlovicích jsou spojeny s jezdeckým sportem, který má v Liberci dlouhou tradici. Stadion byl založen 9.března 1903 jako dostihové závodiště, když předtím členové jezdeckého klubu a jejich příznivci museli zajistit více než 58 000 korun na výkup pozemků. Podle plánů Franze Leupelta zde stavební firma bratří Mikschů přemístila 5 000 kubíků zeminy, zřídila tréninkovou dráhu a ohradila jednotlivé výběhy. Na oplocení celého komplexu věnovala zdarma dříví správa clam-gallasovských statků. Trať měřila asi kilometr, drobné stavby a zařízení vybudovala firma G.Sachers,synové. Vybudování areálu umožnilo pořádat větší podniky za účasti cizích závodníků. Začala tak nová éra zdejšího jezdeckého sportu, i když nákladnost této aktivity omezovala okruh zájemců a diváků. Klubu přinášela starosti i údržba a provozování dráhy, na niž nezbylo vždy dost sil. S její existencí jsou spojeny i počátky letectví.
Roku 1930 ji jezdecký klub prodal za půldruhého milionu korun městu pro zřízení sportovního stadionu. Podle návrhů inženýrů Effenbergera a Noppese se začalo s přestavbou, jejíž první etapa skončila po třech letech. Na úplné dohotovení nemělo město peníze, a tak se zde v provizorních podmínkách sportovalo ještě po roce 1945. Po rozhodnutí vybudovat ústřední městský stadion na příhodnějším místě v Horním Růžodole byl pavlovický areál předán Svazarmu, který v padesátých letech plochou dráhu a prvního červencového dne 1961 otevřel autokempink. Z něho se během několika dalších stavebních etap stalo moderní středisko s chatovou osadou (29 objektů), restauračním zařízením a hygienickým zázemím, správní budovou klubovnou, sklady, přípojkami ke karavanům a dalším technickým zázemím. Pro táborníky ze stanové základny byl postaven altán, zřízeno nové pískoviště a ohniště, k dispozici je bazén, tenisové a volejbalové hřiště. Celkem je možno ubytovat kolem 250 osob.

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci
autokemp Pavlovice (60.léta)
autokemp Pavlovice (60.léta)
Pavlovice 1911 (zdroj : beta.lot-tissimo.com/de)
Pavlovice 1911 (zdroj : beta.lot-tissimo.com/de)
1938
1938
Hrdinů vede do kopce, patníky jsou na Generála Svobody, Václavku teprve budou stavět na louce uprostřed obrázku. (archiv J.Hůlka, komentář Jaromír Špetla)
Hrdinů vede do kopce, patníky jsou na Generála Svobody, Václavku teprve budou stavět na louce uprostřed obrázku. (archiv J.Hůlka, komentář Jaromír Špetla)
křižovatka Hrdinů x Gen. Svobody (M.Gergelčík)
křižovatka Hrdinů x Gen. Svobody (M.Gergelčík)
archiv Bedřich Kopejska
archiv Bedřich Kopejska
Nová zástavba ve Starých Pavlovicích v roce 1979  (zdroj S.Technik – Vl. Ruda – Liberec minulosti a současnosti, 1980)
Nová zástavba ve Starých Pavlovicích v roce 1979 (zdroj S.Technik – Vl. Ruda – Liberec minulosti a současnosti, 1980)
Pohled na třídu Generála Svobody. Za tím domem uprostřed a ještě za jedním byl hotel Atrium. Dnes domov pro seniory. Cesta dole uprostřed dnes vede k fotbalovému stadionu. Na tomto obrázku z podobného mista je vlevo nahoře vidět i koloseum.
Pohled na třídu Generála Svobody. Za tím domem uprostřed a ještě za jedním byl hotel Atrium. Dnes domov pro seniory. Cesta dole uprostřed dnes vede k fotbalovému stadionu. Na tomto obrázku z podobného mista je vlevo nahoře vidět i koloseum.
Nad touto fotografií z jara 1945 již dlouho marně dumám a stále ji nedokáži lokalizovat... Třeba by někdo dokázal pomoci. V českém překladu se zde píše: " Liberec - na útěku před Rusy (U Thomasgarage)" archiv Hans Oldskull
Nad touto fotografií z jara 1945 již dlouho marně dumám a stále ji nedokáži lokalizovat... Třeba by někdo dokázal pomoci. V českém překladu se zde píše: " Liberec - na útěku před Rusy (U Thomasgarage)" archiv Hans Oldskull
Škola Staré Pavlovice v roce 1938 a 13.6.2020
Škola Staré Pavlovice v roce 1938 a 13.6.2020
Pavlovice stadion
Pavlovice stadion
archiv David Suchý
archiv David Suchý
kdesi v Pavlovicích (Borový vrch čp. 63)
kdesi v Pavlovicích (Borový vrch čp. 63)

Pohled z Nových Pavlovic na Staré..

Tenhle výhled jsem měl cca 20let z okna svého pokoje, samozřejmě v dnešní době, a protože stromy jsou už trochu vyšší a není nic pořádně vidět, přidávám pohled z map (Bedřich Kopejska)

archiv Pav Karel
archiv Pav Karel

Liberec XIII - Nové Pavlovice

(archiv Milan Starší Šír )
(archiv Milan Starší Šír )
Areál nazývaný původně Luční výšina se na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století dočkal rekonstrukce. Vlastně dvou. Stav před první rekonstrukcí je na fotkách. Druhá reko přišla kratce po požáru v roce 1984. Jedním slovem Colosseum.  (autor příspěvku Petr Kolín)

                          Koloseum po požáru v roce 1984

(archiv Všichni Čermáci)

archiv Milan Šír st.
archiv Milan Šír st.
Koloseum (archiv Pavel Fejfar)
Koloseum (archiv Pavel Fejfar)
Nové Pavlovice
Nové Pavlovice

Koloseum v Nových Pavlovicích

v roce 1918 a 2019

11.března roku 1981 bylo po rozsáhlé rekonstrukci slavnostně otevřeno. S tím velkým italským koloseem má však to naše liberecké leccos společného. Obě budovy kdysi vážně poškodil požár. To velké římské na počátku letopočtu málem lehlo popelem vinou rozmaru šíleného císaře Nerona. A to naše menší v 80. letech rovněž, vinou lidské nedbalosti. Rozsáhlý požár libereckého kolosea prý způsobil zapomenutý ponorný vařič.
V italském koloseu hynuli první křesťané, proto jej prý jej papež Pius V. označil za důležité památné místo. A liberecké Koloseum? To v tomto smyslu patří také k legendárním budovám, ovšem pro komunistické hnutí. Konal se zde totiž 12. března roku 1921 ustavující sněm německé komunistické strany, přesněji německé pobočky KSČ. Dnes sice budova z hlediska technického stavu není v nejlepší kondici, dříve však Koloseum patřilo k hýčkaným svatostánkům komunistické věrouky.
Objekt prošel koncem 70. let rozsáhlou rekonstrukcí, aby mohl být 11. března roku 1981 slavnostně otevřen a poskytnut veřejnosti. Místo, kde 1921 rokovali první proletáři, změnilo po rekonstrukci výrazně svoji tvář. Původní zájezdní hostinec s velkým sálem, postavený v 70.letech devatenáctého století, majitelem hrdě nazvaný Colloseum snad pro kapacitu sálu, byl nyní moderním společenským centrem. Projekt libereckého architekta Josefa Patrného staršího nabídl Liberečanům tehdy moderní sál se solidní kapacitou 350 míst, zasedací síní a restaurací pro více než 100 osob. Objekt se však v inovované podobě veřejnému užívání netěšil příliš dlouho.
V roce 1984 vyhořel, byl ale poměrně záhy opraven. Horší časy, jak se zdá, nastaly Koloseu až po listopadu 1989, ideologická proměna let devadesátých jej posunula spíš na periferii zájmu, společenského i investičního. I když ne tak docela. Dnes je Koloseum sídlem obecně prospěšné společnosti pomáhající hendikepovaným lidem, jsou zde chráněné dílny a kuchyň zajišťující stravu imobilním lidem a seniorům. Nakonec tedy Koloseum, v duchu ideálů obou zmiňovaných ideologií, plní ušlechtilou veřejnou službu.

Budova dvakrát vyhořela

Budova Kolosea vznikla v roce 1877 na místě vyhořelého starého statku a pohostinství. I Koloseum dvakrát vyhořelo, dvakrát byl podán návrh na jeho demolici. "Historická budova tady byla někdy před rokem 1949, po těch dvou požárech ale už nemá s historií nic společného," řekl již dříve ředitel Mezinárodního centra Universium Stanislav Burdys.
Zchátralou budovu získalo Universium v roce 2008 od města za symbolickou korunu. Letos s pomocí evropské dotace začalo rozsáhlý objekt zateplovat a vyměnilo všechny okna a dveře s cílem snížit náklady na energie o čtvrtinu.

Právě tato rekonstrukce libereckým památkářům vadila, probíhala bez jejich dohledu. Přesto i oni nakonec souhlasili s vyřazením budovy ze seznamu kulturních památek. "Důvodem je minimum dochovaného architektonického řešení budovy po požáru roku 1984," napsali ve vyjádření pro ministerstvo kultury.  (autor příspěvku David Hamr, Český rozhlas sever)

Skončilo se s opravou v roce 2014

Celý prostor je upravený a cesty zpevněné, aby ho mohli využívat i handicapovaní, senioři nebo matky s kočárky. V parku je dětské hřiště a venkovní fitcentrum pro seniory a handicapované všech věkových skupin a je možné se tam i občerstvit. Realizace obou evropských projektů si vyžádalo dohromady asi 25 milionů Kč.

Universium poskytuje poradenství a asistenční a sociální služby lidem se zdravotním postižením. Má několik provozů, kde zaměstnává převážně lidi s handicapem. V Koloseu je mimo jiné kuchyně a počítačová a výtvarná dílna.

Podle ministerstva nemá liberecké Koloseum dlouhodobě architektonickou hodnotu domu z 19. století ani jiných uměleckořemeslných kvalit. "K zápisu domu mezi kulturní památky došlo pouze z politických důvodů," uvedla ve zdůvodnění rozhodnutí vedoucí ministerského oddělení ochrany kulturních památek Petra Ulbrichová. (autor ČTK)

1920
1920
Škola v Nových Pavlovicích v roce 1938
Škola v Nových Pavlovicích v roce 1938
Škola Staré Pavlovice v roce 1938 a 13.6.2020
Škola Staré Pavlovice v roce 1938 a 13.6.2020
Základní škola v Pavlovicích (ZŠ Vrchlického) v roce 1970 (zdroj Liberec slovem a obrazem 1945 - 1970)
Základní škola v Pavlovicích (ZŠ Vrchlického) v roce 1970 (zdroj Liberec slovem a obrazem 1945 - 1970)
ZŠ Vrchlického v roce 2020
ZŠ Vrchlického v roce 2020

Školství v Pavlovicích


O jakémsi pravidelnějším vyučování se v Pavlovicích a Ruprechticích se dá hovořit až po roce 1798, kdy tyto obce zakoupily pro školní účely dřevěný domek nacházející se na jejich společných hranicích. Současně se začalo uvažovat o lépe vyhovující školní budově. Když se ale Ruprechtice rozhodly v roce 1870 postavit si vlastní školu, odhodlaly se tehdy ještě nedělené Pavlovice je následovat a roku 1870 si vybudovaly školní budovu č.p.93 XIII na dnešní třídě generála Svobody (v ní je dnes prodejna zdravotnických potřeb).

Budova obsahovala dvě učebny, tělocvičnu, kancelář, byt řídícího učitele v 1. patře a byt školníka v podkroví. Dvoupodlažní budovu zdobila čtyřboká věžička se zvonkem, kterým se oznamoval začátek a konec vyučování.

V roce 1893 došlo k rozdělení Pavlovic na Nové a Staré. Ve Starých Pavlovicích pak byla postavena vlastní školní budova v roce 1906 v dnešní ulici Letná č.p. 90 XII.

V Nových Pavlovicích zůstala obecná škola čtyřtřídní, ve Starých Pavlovicích trojtřídní. Vyučovalo se pouze v jazyku německém. Úzká vzájemná provázanost všech zmíněných tří obcí, jež se staly v roce 1939 součástí Velkého Liberce, se projevila za zcela nových okolností po skončení 2. světové války a po následující výměně obyvatel. Budovu školy č.p. 93-XIII obsadila měšťanská škola Újezdní, její část našla umístění vdomě č.p. 128-XIII na Borovém vrchu a v tzv. staré škole v Ruprechticích. Vyučovat se zde začalo v říjnu 1945, ředitelem byl ustanoven Václav Kazda. Současně byl vybrán pozemek pro výstavbu nové budovy pro měšťanskou na hranici katastrů Nových Pavlovic a Ruprechtic. Menší děti chodily v té době z Nových Pavlovic do školy ve Starých Pavlovicích a v Ruprechticích. Po reorganizaci školství měla zdejší jednotná škola sedm tříd, z toho byly čtyři umístěny ve dvou budovách v Nových Pavlovicích, tři v Ruprechticích ve "staré škole". Ředitelem pavlovické školy se stal Rudolf Paděra, žáků bylo kolem 250.

Se stále narůstajícím počtem nových obytných domů a tím i přibývajícími obyvateli se zvyšoval tlak na urychlení výstavby již dříve plánované nové školní budovy v této části Liberce. Došlo k ní na počátku padesátých let za nového ředitele Miroslava Hory, absolventa českého gymnázia v Liberci za první republiky. Nová budova školy dnešní 8. ZŠ ve Vrchlického ulici č.p.262-XIII byla dána do provozu 1. 10. 1953. Žáků bylo tehdy 558, čtyři nejnižší ročníky využívaly dále objekt č.p. 90-XII ve Starých Pavlovicích.

Škola ve Vrchlického ulici dostala šťastné umístění přibližně v centru plánované bytové výstavby. Projekty vznikl ve Stavoprojektu Liberec pod vedením architekta Karla Wintera, za použití typových podkladů. Je třípodlažní, 18 třídní, hlavním průčelím orientována k jihovýchodu, s nástupem z Vrchlického ulice. V přízemí se nachází vstupní hala, správa školy a tři učebny, v prvním patře další normální a odborné učebny, ve druhém patře kromě učeben i knihovna. Poněkud později až v roce1956, bylo k hlavní budově přistavěno na severní straně kolmo vybíhající křídlo obsahující v přízemí stravovací zařízení, v patře tělocvičnu. Budovu stavěly Pozemní stavby n.p. Liberec.

Když byla škola čp. 90-XII ve Starých Pavlovicích na Letné předána učňovskému školství, přešly děti 1. až 5. postupného ročníku do nové školy ve Vrchlického ulici. Počet tříd zde stoupl až na 20, žáků bylo 595. Na protest proti vpádu "spojeneckých" vojsk 21. 8. 1968 byla v parku před školou zasazena lípa Svobody. Po odchodu ředitele M.Hory, který působil na škole v Nových Pavlovicích 18 let, vystřídali se ve vedení ředitelé Jasoň Havlín, po něm Josef Chotěnovský, za něhož byla v roce 1975 provedena přístavba na západním konci hlavní budovy obsahující v přízemí dílny a v patře místnosti pro školní družinu.

V letech 1967-1980 došlo k obrovské proměně Nových Pavlovic a Ruprechtic. Vzniklo zde rozsáhlé sídliště s více než 2000 byty pro cca 8000 obyvatel. Uskutečnilo se tak stavební propojení Ruprechtic, Starých a Nových Pavlovic. Zvýšený počet obyvatel si pochopitelně vyžádal výstavbu další budovy, 22 třídní, čp. 328-XIII postavené v těsném sousedství 8. ZŠ podél ulice Sokolovské. Na novou přešel pak ředitel Chotěnovský a na jeho místo nastoupila roku 1977 ředitelka Marie Holomková. V budově 8. ZŠ zůstalo 18 tříd s 592 žáky. Bylo v té době dobudováno i školní hřiště s lehkou atletickou dráhou a menší hřiště s asfaltovým povrchem.

8. ZŠ ve Vrchlického ulici se může mnoha vynikajícími výsledky nejen pedagogickými. Proslavila se také tím, že paní učitelka Jarina Žitná se stala autorkou cvičení na Spartakiádách a později na Sokolském sletu. Úspěchy slavil i dětský pěvecký soubor Rolničky založený roku 1977. Ve Školním roce 1985-1986 vznikla na škole pod patronací n. p. Tesla stanice mladých techniků. její členové uplatňovaly své reportáže v celostátním rozhlase. Kromě toho se na škole objevily první počítače, které se nakonec staly hlavní specializací i ve výuce. Ve školním roce 1989-90 byla otevřena prví počítačová třída s 15 počítači, opět díky patronátní spolupráci s n. p. Tesla

Z konkursu vypsaném v 1991 vyšel vítězně nový ředitel Mgr. Milan Regner. počet tříd se na 14. tříd s 350 žáky a 28 pedagogickými pracovníky. Škola se roku 1994 stala příspěvkovou organizací. vzniklo zde školící počítačové středisko s rozšířenou výukou informatiky a výpočetní techniky. Spolu s dalšími pěti v naší republice je škola zařazena do projektu PHARE pro počítačem podporovanou od školního roku 1996-1997 je s 13 evropskými školami je zařazena do projektu využívání počítačových technologií. výuka však není zaměřena pouze na počítače. Každým rokem se zde otevírá několik nepovinných předmětů a zájmových kroužků. Zábavný občasník vydávaný studenty, nazvaný Zvonění, naznačuje šíři zájmů žáků školy ve Vrchlického ulici.

( zdroj: https://www.vrchlickeho.cz/.../informace-o.../historie-skoly/ )

Foceno ze zasklené fotografie, majitel nechtěl zapůjčit. Pavlovice u tzv.protetiky. (archiv Luboš Maruškevič)
Foceno ze zasklené fotografie, majitel nechtěl zapůjčit. Pavlovice u tzv.protetiky. (archiv Luboš Maruškevič)
A pohled na protetiku z druhé strany cca v roce 1910.(archiv Luboš Maruškevič)
A pohled na protetiku z druhé strany cca v roce 1910.(archiv Luboš Maruškevič)
( zdroj: https://deutschboehmen.de )
( zdroj: https://deutschboehmen.de )
Vrchlického Liberec s mamkou v roce 1978 (archiv L.Kverka)
Vrchlického Liberec s mamkou v roce 1978 (archiv L.Kverka)
( zdroj: https://deutschboehmen.de )
( zdroj: https://deutschboehmen.de )
Pavlovbický "kulturák" (archiv J.Hůlky)
Pavlovbický "kulturák" (archiv J.Hůlky)
Sídliště Nové Pavlovice - společný objekt veřejného stravování, služeb, obchodu a osvěty Merkur. (archiv Luboš Janků)
Sídliště Nové Pavlovice - společný objekt veřejného stravování, služeb, obchodu a osvěty Merkur. (archiv Luboš Janků)
gemerála Svobody v roce 1979 (zdroj S.Technik – Vl. Ruda – Liberec minulosti a současnosti, 1980)
gemerála Svobody v roce 1979 (zdroj S.Technik – Vl. Ruda – Liberec minulosti a současnosti, 1980)
archiv Petr Ruprecht
archiv Petr Ruprecht
archiv Petr Ruprecht
archiv Petr Ruprecht

Stráž nad Nisou


archiv J.Hůlky (ulice Bilejova)
archiv J.Hůlky (ulice Bilejova)
Svárov hostinec Stráž nad Nisou (archiv J.Hůlka)
Svárov hostinec Stráž nad Nisou (archiv J.Hůlka)
1897 Zdravíme z Habendorfu. Villa Siegmund Nocleh a snídaně zlatá koruna. Památník válečníka 1866. No1193 (Kiel, Prusko) (ARCHIV Radek 'habendorf' Kudela )
1897 Zdravíme z Habendorfu. Villa Siegmund Nocleh a snídaně zlatá koruna. Památník válečníka 1866. No1193 (Kiel, Prusko) (ARCHIV Radek 'habendorf' Kudela )
1902 (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
1902 (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
1903 (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
1903 (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
1902 Zdravíme z Alt - Habendorf. (Vydavatel: Karl Quaiser, penzion ke zlaté koruně.) (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
1902 Zdravíme z Alt - Habendorf. (Vydavatel: Karl Quaiser, penzion ke zlaté koruně.) (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
1933 Habendorf (Fototisk a Nakladatelství Madlé Reichenberg) Železniční trať Reichenberg - Friedland i.B. je na obrázku také snadné vidět. Habendorf je první zastávka na této trati. (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
1933 Habendorf (Fototisk a Nakladatelství Madlé Reichenberg) Železniční trať Reichenberg - Friedland i.B. je na obrázku také snadné vidět. Habendorf je první zastávka na této trati. (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
1901 Gruss aus Alt - Habendorf. (Verlag: G. Kadansky, Kratzau.) (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
1901 Gruss aus Alt - Habendorf. (Verlag: G. Kadansky, Kratzau.) (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
začátek 20.století (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
začátek 20.století (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
1911 Starý Habendorf. Místo na trhu. (Vydavatel: G. Kadansky, Kratzau. Prodej: Wilhelm Peuker, Alt-Habendorf) (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
1911 Starý Habendorf. Místo na trhu. (Vydavatel: G. Kadansky, Kratzau. Prodej: Wilhelm Peuker, Alt-Habendorf) (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
archiv Radek 'habendorf' Kudela
archiv Radek 'habendorf' Kudela
1932 ( zdroj: https://deutschboehmen.de )
1932 ( zdroj: https://deutschboehmen.de )
1913 (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
1913 (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
Stráž nad Nisou v roce 1901 a 2021 (M.Gergelčík)
Stráž nad Nisou v roce 1901 a 2021 (M.Gergelčík)
Nádherný sál v Koruně ve Stráži n.Nisou v r.1970 nejhezčí hasičský ples. Nyní přestavěno na byty (zdroj: e-bay)
Nádherný sál v Koruně ve Stráži n.Nisou v r.1970 nejhezčí hasičský ples. Nyní přestavěno na byty (zdroj: e-bay)
1898 (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
1898 (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
1899 Zdravíme z Habendorfu. Hostinec ke zlatu. Koruna, č. (litografie a tisk v. Conrad J äger, Proschwitz)
1899 Zdravíme z Habendorfu. Hostinec ke zlatu. Koruna, č. (litografie a tisk v. Conrad J äger, Proschwitz)
hostinec Na Bělidle? Jako bělidlo to vypadá, ta zatáčka, stodola vlevo, terén i jizerky v pozadí. Samotný hostinec už asi 60 let nestojí.(komentář Jaromír Špetla)
hostinec Na Bělidle? Jako bělidlo to vypadá, ta zatáčka, stodola vlevo, terén i jizerky v pozadí. Samotný hostinec už asi 60 let nestojí.(komentář Jaromír Špetla)
Stráž nad Nisou (M.Gergelčík)
Stráž nad Nisou (M.Gergelčík)
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
začátek 20.století (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
začátek 20.století (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
2019
2019
1907 pozdrav z Habendorfu. Gymnastická lidová škola. Kostel  (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
1907 pozdrav z Habendorfu. Gymnastická lidová škola. Kostel (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
archiv Radek 'habendorf' Kudela
archiv Radek 'habendorf' Kudela
1910 (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
1910 (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
1932 Alt Habendorf (archiv Radek Habendorf Kudela)
1932 Alt Habendorf (archiv Radek Habendorf Kudela)
2021 Alt Habendorf (archiv Radek Habendorf Kudela)
2021 Alt Habendorf (archiv Radek Habendorf Kudela)
archiv Radek 'habendorf' Kudela
archiv Radek 'habendorf' Kudela
Stráž nad Nisou (archiv B.Kopejska)
Stráž nad Nisou (archiv B.Kopejska)
1898
1898
2007
2007

Bratři Siegmundové, továrna na jemná sukna

(Stráž nad Nisou, Kateřinská čp.235)

V sedmdesátých letech 19.století koupili bratři Siegmundové někdejší mlýn na Černé Nise, tedy na rozhraní katastru Stráže nad Nisou a Liberce, jenž byl již dříve přestavěn pro textilní výrobu. Roku 1890 na jeho místě vybudovali šedovou halu o ploše tři tisíce metrů čtverečních a do roku 1905, kdy je postavena dvoupodlažní budova při dnešní ulici Generála Svobody, získal tovární areál víceméně dnešní uspořádání. Šlo o komplexní textilní závod, zpracovávající surovou vlnu především na jemné sukno. Byl poháněn dvěma parními stroji a vodním kolem, zaměstnání tu našlo 400 lidí. Nepřekonal však hospodářskou krizi roku 1934 a prázdné budovy získalo město, které je roku 1939 prodalo berlínské společnosti Elektrotechnik. Po znárodnění tu v šedesátých letech vyráběl podnik Tesla Liberec magnetofony. Elektrotechnická výroba zde přetrvává dodnes.

(zdroj: průvodce Industriál libereckého kraje, 2007)

1903 ′ Společnost Brothers Siegmund se podílela na výrobě ručníků ve svých 1895 nově postavených, tehdy velmi moderních továrních zařízeních pro 500 pracovníků. Kvůli globální ekonomické krizi ale musela zastavit svůj provoz. V roce 1938 byl prodán firmě Preh,, Elektromechanik." která se stala zbrojní společností s více než 500 zahraničními pracovníky ve WW2." (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
1903 ′ Společnost Brothers Siegmund se podílela na výrobě ručníků ve svých 1895 nově postavených, tehdy velmi moderních továrních zařízeních pro 500 pracovníků. Kvůli globální ekonomické krizi ale musela zastavit svůj provoz. V roce 1938 byl prodán firmě Preh,, Elektromechanik." která se stala zbrojní společností s více než 500 zahraničními pracovníky ve WW2." (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
 z knihy LIBEREC 77
z knihy LIBEREC 77

Pracovníci národního podniku Tesla - Liberec,

který patří mezi významné výrobní podniky města, dávají záruku solidních výrobků značného sortimentu. U řady výrobků, zejména v sortimentu laboratorních jaderných přístrojů a průmyslových aplikací, zařízení protipožární signalizace, dále u součástek pro textilní strojírenství je Tesla - Liberec jediným dodavatelem v ČSSR. Disponuje také vlastní vývojovou základnou.

(zdroj foto i text: Liberec slovem a obrazem 1945 - 1970)

archiv L.Mencl
archiv L.Mencl
archiv L.Mencl
archiv L.Mencl
archiv l.Mencl
archiv l.Mencl
.a po šichtě šup na autobus a hajdy domů (archiv Luboš Lederer)
.a po šichtě šup na autobus a hajdy domů (archiv Luboš Lederer)
12.6.1988 Křižovatka u Litesu, Pavlovice Družba, nyní  firma na CNC, vinotéka a nova samoobslužná myčka aut Ulice Kaštanován - foceno od břehu Nisy (archiv Kateřiny Odrážkové)
12.6.1988 Křižovatka u Litesu, Pavlovice Družba, nyní firma na CNC, vinotéka a nova samoobslužná myčka aut Ulice Kaštanován - foceno od břehu Nisy (archiv Kateřiny Odrážkové)
Koupaliště Stráž nad Nisou (archiv R.Hanuš)
Koupaliště Stráž nad Nisou (archiv R.Hanuš)
říjen 1982 (archiv Kateřiny Odrážkové)
říjen 1982 (archiv Kateřiny Odrážkové)
12.12.1982 (archiv K.Odrážkové) Stráž nad Nisou továrna Karrer. Dnes Elos (komentář Milan Samohrd)
12.12.1982 (archiv K.Odrážkové) Stráž nad Nisou továrna Karrer. Dnes Elos (komentář Milan Samohrd)
Dnes už to sice neplatí, ale Stráž nad Nisou bývala XXVI městskou částí Liberce... Zdejší vlakovou zastávku léta zdobily truhlíky na květiny vyvedené ve tvaru nákladních vagónů a ani dřevěná lokomotiva nemohla chybět 😉 Oválné zařízení s klikou ve spodní části snímku byl pohon mechanických závor přejezdů na Zlatém a Stříbrném kopci... (autor příspěvku Miroslav Fogl)
Dnes už to sice neplatí, ale Stráž nad Nisou bývala XXVI městskou částí Liberce... Zdejší vlakovou zastávku léta zdobily truhlíky na květiny vyvedené ve tvaru nákladních vagónů a ani dřevěná lokomotiva nemohla chybět 😉 Oválné zařízení s klikou ve spodní části snímku byl pohon mechanických závor přejezdů na Zlatém a Stříbrném kopci... (autor příspěvku Miroslav Fogl)

Stráž n.N

Dům na pohlednici z roku 1931 (majitel Wenzel Schöfer, Foto Krüger, Reichenberg) sice stále stojí, ale už neslouží svému původnímu účelu. Někdy v 90. letech tam údajně byl jakýsi hampejz s výmluvným názvem "U kočiček", ale to je informace jen z doslechu (Radek "habendorf" Kudela)
původní interiér.
původní interiér.

Liberec XXXI - Krásná Studánka

1903 (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
1903 (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
191? (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
191? (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
Horní snímek. Velká budova nahoře na obzoru uprostřed. Habartická 113 - VolksSchule (Základní škola (komentář Petr Funda)
Horní snímek. Velká budova nahoře na obzoru uprostřed. Habartická 113 - VolksSchule (Základní škola (komentář Petr Funda)
Horní snímek. Velká budova nahoře na obzoru uprostřed. Habartická 113 - VolksSchule (Základní škola). (archiv Petr Funda)
Horní snímek. Velká budova nahoře na obzoru uprostřed. Habartická 113 - VolksSchule (Základní škola). (archiv Petr Funda)
( zdroj: https://deutschboehmen.de )Mimochodem na horní fotce je cesta k hasičárně spodní cesta není vidět a ta spodní fotka na ní je cesta směr Medvěd, Pod Viaduktem u kačáku (Daniel Otta )
( zdroj: https://deutschboehmen.de )Mimochodem na horní fotce je cesta k hasičárně spodní cesta není vidět a ta spodní fotka na ní je cesta směr Medvěd, Pod Viaduktem u kačáku (Daniel Otta )
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1932 (archiv Radek Habendorf Kudela) Hostinec na tom spodním obrázku musí být na Dětřichovský, pár metrů od křižovatky nad horním Kačákem. Bohužel už dávno nestojí. Dům co nad ním vykukuje bohužel už taky ne, nedávno shořel. (komentář Jaromír Špetla)
1932 (archiv Radek Habendorf Kudela) Hostinec na tom spodním obrázku musí být na Dětřichovský, pár metrů od křižovatky nad horním Kačákem. Bohužel už dávno nestojí. Dům co nad ním vykukuje bohužel už taky ne, nedávno shořel. (komentář Jaromír Špetla)

Krásná Studánka

Pohled do údolí Krásnostudáneckého potoka, který se pod Slučím vrchem (Schnepfenberg) vlévá do rybníka Žabáka (Kačáka), založeného vrchností pro chov kaprů. Funkci porybného zastával i pozdější strážský rychtář. Od roku 1840 byl rybník pronajímán a v roce 1883 prodán. Naproti oblíbenému koupališti začal v roce 1987 budovat místní TJ Start tenisový areál. Na první pohlednici je horní menší rybník.

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Zdalipak víte, jakou přezdívku má (měl) náš rybník Kačák ?


(Je možné že se tak i původně jmenoval.) Nebudeme napínat. Odpověď je Žabák.Jak víme máme vodní plochy dvě. Spodní na koupání je Kačák,ale horní se jmenoval Žabák. Teď se jmenují Kačák 1, Kačák 2.

(autor článku Radek Ljach Senior)

Na Kačáku z archivu Romany Křůmalové
Na Kačáku z archivu Romany Křůmalové
Hřiště (archiv Robert Hanuš)
Hřiště (archiv Robert Hanuš)

Kačerův kopec

Jak je známo staré ustupuje novému.Dům na fotografii také ustoupil novému domu.

archiv Radek Ljach Senior

1976 domek u kolejí (archiv Jiří Kotík)
1976 domek u kolejí (archiv Jiří Kotík)
Hřiště (archiv Robert Hanuš)
Hřiště (archiv Robert Hanuš)
Habartická ulice (archiv J.Hůlka)
Habartická ulice (archiv J.Hůlka)

Bramborárna na křižovatce U Hrkalů

(archiv Milan Jiroušek)

Oprava mostu

(archiv Robert Hanuš)

Liberec XXXII - Radčice

1900 (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
1900 (archiv Radek 'habendorf' Kudela)
archiv Jan Simon
archiv Jan Simon
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel

hostinec U Křížové silnice v roce 1912 a 2003

Radčice jsou společně s Krásnou Studánkou od roku 1980 jednou z městských částí Liberce, bývaly však dříve samostatnou obcí. V letech 1830 až 1833 byla vybudována silnice z Liberce do Frýdlantu a v roce 1879 do Kateřinek. Na křižovatce těchto spojnic později vznikl hostinec U Křížové silnice, který zde najdeme dodnes. Na návrší nad ním byla v roce 1890 postavena deset metrů vysoká dřevěná vyhlídková věž. Nazvána byla podle příjmení bratrů Antona a Heinricha- textilních fabrikantů, Siegmundovou výšinou. Když rozhledna zchátrala, měla být nahrazena kamennou stavbou, plány však nebyly uskutečněny. (Jan a Šimon Pikousové. Otokar Simm. Petr Kurtin)

Radčice 1960 (Dům s výkladem je pekárna. ..komentář Petr Funda)
Radčice 1960 (Dům s výkladem je pekárna. ..komentář Petr Funda)
Robur řídil Jirka Vašek, nejlepší řidič pro Radčice. Znal svoje cestující a zastavil jim kde bylo potřeba, aby kulhající babky a dědulové nemuseli chodit daleko od a nebo na zastávku. Všichni ho (za to) měli rádi.(Komentář Jaroslava Marková, archiv FL)
Robur řídil Jirka Vašek, nejlepší řidič pro Radčice. Znal svoje cestující a zastavil jim kde bylo potřeba, aby kulhající babky a dědulové nemuseli chodit daleko od a nebo na zastávku. Všichni ho (za to) měli rádi.(Komentář Jaroslava Marková, archiv FL)
Radčice (archiv B.Kopejska) Radčice beton. Jsem místní a tuto mám taky ve sbírce. Foceno v blízkosti dnešní zastávky autobusu Na Rozcestí. bývalá restaurace Na Jedlové
Radčice (archiv B.Kopejska) Radčice beton. Jsem místní a tuto mám taky ve sbírce. Foceno v blízkosti dnešní zastávky autobusu Na Rozcestí. bývalá restaurace Na Jedlové
Jedlová, Hübenerovi, a taky náš barák...To se ještě všude dalo jezdit na lyžích a sáňkách. A toho místa okolo. (archiv Robert Hanuš, komentář Jana Hutařová)
Jedlová, Hübenerovi, a taky náš barák...To se ještě všude dalo jezdit na lyžích a sáňkách. A toho místa okolo. (archiv Robert Hanuš, komentář Jana Hutařová)
archiv Radek Habensdorf Kudela
archiv Radek Habensdorf Kudela
U Lípy (archiv J.Hůlka)
U Lípy (archiv J.Hůlka)
Textilana v Radčicích v roce 1974 (archiv Robert Hanuš)
Textilana v Radčicích v roce 1974 (archiv Robert Hanuš)
1955 - archiv R.Hanuš
1955 - archiv R.Hanuš
archiv Robert Hanuš
archiv Robert Hanuš
archiv Robert Hanuš
archiv Robert Hanuš
1908
1908
archiv Nicol Lewis
archiv Nicol Lewis
1955 - archiv R.Hanuš
1955 - archiv R.Hanuš
2007
2007

Adolf Jakob, továrna na vojenská sukna

Radčice čp. 66 a 143, Hejnická ulice

V Radčicích, při dnešní siknici I/13 do Frýdlantu, na místě mlýna a později valchy, vyhořelé podruhé roku 1880, postavil Gustav Müller z Fuldy továrnu na výrobu plsti. V roce 1888 ji zakoupil Adolf Jakob pro svou rozrůstající se firmu na výrobu vojenského sukna, jež byla založena v dnes již neexistující budovách v centru Liberce roku 1854 a odkud byly do Radčic přemístěny stroje a instalován parní pohon o výkonu 500 hp. Adolf Jakob ještě roku 1896 přistavuje barvírnu, po jeho smrti roku 1897 vedli továrnu jeho synové Oskar a Karl spolu se švagrem Jakowitzem. Roku 1902 vybudovali novou pětipodlažní budovu a do roku 1908 také menší objekt přímo při silnici. V této době tu bylo zaměstnáno 150 dělníků. Firma však později pod vedením Oskara Jakoba jr. a Fritze Jacoba patrně nepřekonala hospodářskou krizi třicátých let. Po roce 1948 připadly budovy n.p. Textilana (závod 03), který byl likvidován roku 2000. Nový majitel se věnuje výrobě automatických a požárních dveří.

(zdroj: Průvodce Industriál libereckého kraje, 2007)

pouť Dračí sluj (archiv Robert Hanuš)
pouť Dračí sluj (archiv Robert Hanuš)
pouť Dračí sluj (archiv Robert Hanuš)
pouť Dračí sluj (archiv Robert Hanuš)

Pouť Dračí sluj

(fotoarchiv Robert Hanuš)

pouť Dračí sluj (archiv Robert Hanuš)
pouť Dračí sluj (archiv Robert Hanuš)
archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci

                                  Smutný příběh Jedlové

(autor Nicol Lewis)

bourání Jedlové 4.dubna 2010

(archiv Michaela Polzerová Vanáková )

Dračí kámen - 50. léta (archiv Petr Funda)
Dračí kámen - 50. léta (archiv Petr Funda)
Povinné odevzdávání sena. V dáli Dračí kámen - 50. léta. (archiv Petr Funda)
Povinné odevzdávání sena. V dáli Dračí kámen - 50. léta. (archiv Petr Funda)
Údolí Kateřinského potoka od koupaliště - 50. léta. (archiv Petr Funda)
Údolí Kateřinského potoka od koupaliště - 50. léta. (archiv Petr Funda)
Povinnosti chalupníků... (archiv Petr Funda)
Povinnosti chalupníků... (archiv Petr Funda)
Kateřinsko-Radčické koupaliště - 60. léta. (archiv Petr Funda)
Kateřinsko-Radčické koupaliště - 60. léta. (archiv Petr Funda)
Radčice - 50. léta (archiv Petr Funda)
Radčice - 50. léta (archiv Petr Funda)
Radčice, v dáli vykukuje budova MNV. 60. léta.
Radčice, v dáli vykukuje budova MNV. 60. léta.
Radčice 60. léta. (archiv Petr Funda)
Radčice 60. léta. (archiv Petr Funda)
Radčice, stráň nad koupalištěm - 2002
Radčice, stráň nad koupalištěm - 2002
Radčice nad koupalištěm - 60. léta (archiv Petr Funda)
Radčice nad koupalištěm - 60. léta (archiv Petr Funda)
Horní Radčice a Kateřinky z Ruprechtic - 50. léta. (archiv Petr Funda)
Horní Radčice a Kateřinky z Ruprechtic - 50. léta. (archiv Petr Funda)
Radčice od hřbitova. Srpen 1990. (archiv Petr Funda)
Radčice od hřbitova. Srpen 1990. (archiv Petr Funda)
Radčice 1972. Zaparkovaná svatební kolona v zastrčeném koutě obce. Po zařazení Radčic pod Liberec se náhle děly věci. Mohutně se investovalo. Místní cesty-necesty se probagrovaly, podsypaly štěrkem a vytvořily se řádné asfaltované uličky. Také elektrická síť se radikálně přebudovala na o poznání vyšší dimenzi. Proces integrace, původně samostatné obce v plnohodnotnou městskou čtvrť, se zakončil zavedením autobusové linky MHD číslo 28. (archiv Petr Funda)
Radčice 1972. Zaparkovaná svatební kolona v zastrčeném koutě obce. Po zařazení Radčic pod Liberec se náhle děly věci. Mohutně se investovalo. Místní cesty-necesty se probagrovaly, podsypaly štěrkem a vytvořily se řádné asfaltované uličky. Také elektrická síť se radikálně přebudovala na o poznání vyšší dimenzi. Proces integrace, původně samostatné obce v plnohodnotnou městskou čtvrť, se zakončil zavedením autobusové linky MHD číslo 28. (archiv Petr Funda)
Rád bych se podělil o snímek z ulice V rokli - část Kateřinky (před a po). Fotografii pořídil můj děda , který postavil chatu (s červenou střechou). Původní základy rozpadlé roubenky sahají ještě dnes vysunutě ze zahrady - na fotce modré teritorium. (archiv Tomáš Gamba)
Rád bych se podělil o snímek z ulice V rokli - část Kateřinky (před a po). Fotografii pořídil můj děda , který postavil chatu (s červenou střechou). Původní základy rozpadlé roubenky sahají ještě dnes vysunutě ze zahrady - na fotce modré teritorium. (archiv Tomáš Gamba)

Radčice - čp. 150 (autor příspěvku Pav Karel)