Moskevská ulice
Dnešní Moskevská, původně zvaná Česká, od poloviny 19. století Vídeňská ulice je nesporně nejstarší v Liberci, neboť právě tudy procházela obchodní zemská stezka z nitra Čech do Lužice. Rekonstrukce zastavění v roce 1560, vypracovaná podle údajů panského archivu, dokazuje, že v té době bvl obestavěn pouze horní konec ulice v bezprostřední blízkosu bývalého tržiště. a to čtyřmi právovárečnými domy na místě dnešních čp. 11, 13, 14 a I5-IV a sedmi domy bez tohoto práva. V dolní části a při ulici zvané Hablau (Revoluční) stála už tehdy rovněž řada domů, tvořící zřejmě součást dolní osady. Žádný z nich ale neměl právo várečné, což se dá vysvětlit tehdejším způsobem osídlování kraje, kdy pozdější převážně němečtí kolonizátoři dostávali od vrchnosti různé výsady
Už
koncem 16. a v průběhu I7. století se obestavění v horní části
zahušťovalo především na východní straně a při odbočce vedoucí k zámku,
tedy kolem pozdější Zámecké (Felberovy) ulice.
Domy na východní straně České ulice byly opatřeny loubím protaženým podobně jako v Pražské ulici až na Staroměstské náměstí. O občerstvení a ubytování pocestných se staraly hostince, restaurace a hotely. Nejstarší zařízení tohoto typu stálo v dolní osadě - hospoda. později hotel U Zeleného stromu. Proti odbočce k zámku stála další starobylá hospoda, dnešní Plzeňská restaurace. K občerstvení obyvatel sloužily také právovárečné domy, především čp. II, 15 a 18-IV, jež měly možnost své produkty i prodávat. K nim se během doby připojily další domy obdařené stejným právem (čp. 8,9 a 10-IV), dále hotel U Dubu (Zur Eiche, čp. 27-IV) stojící uprostřed západní části ulice, hostinec U Města Pardubic (čp. 36-IV) hned naprou němu, hospoda Zur deutschen Einheit (U Německé jednoty) a hlavné reprezentační Reichenberger Hof i hotel Ressource (čp. 50-IV), postavený roku 1856 na rohu Jezdecké uličky a vybavený tanečním sálem a několika klubovnami. Mezi pohostinské podniky je možno počítat také různé kořalny a vinárny (např. čp. 29-IV nebo vinárna Alfonse Namary v Zámečnické ulici. Ostatní domy obývali ponejvíce řemeslníci (obuvníci, krejčí, truhláři) a obchodníci, hlavně železáři a vetešníci.
Na dolním konci ulice vytvořila živelná zástavba takovou překážku dopravě, že pro průtah císařské silnice z Prahy (1826) byla vybrána volnější Pražská ulice, přestože měla větší spád a bylo zde nutné upravit niveletu a odstranit mostky spojující chodníky na obou stranách. Velké regulační úpravy, prováděné od poloviny 19. století, zasáhly nejdříve roh s Revoluční ulicí, kde bylo nutno vykoupit a zbourat dva domy nepřijatelně vystupující do vozovky. Mnohem obtížnější situace nastala v dolní části samotné Moskevské ulice, neboť tam přímo uprostřed stál protáhlý ostrůvek sedmi domů (čp. 53, 54, 56, 59, 60, 61, 62-IV), vyplňujících téměř celou šířku vozovky. Tuto dnes těžko představitelnou situaci nám dobře přibližuje plán Liberce z roku 1858 nebo jeden z marginálních obrázků na vedutě ze sedmdesátých let, na němž je zachyceno nároží Jezdecké uličky a nejvýše stojící dům z této skupiny (čp. 53-IV). Všech sedm uvedených domů bylo třeba postupně vykoupit, zbourat a uvolnit tak prostor kolem křižovatky s Revoluční a nově zřízenou Pivovarskou (Rumunskou) ulicí. A tak teprve v roce 1886 dostala Moskevská ulice dnešní šířku po celé délce. Novou překážku jejího průběhu vytvořilo město povolením stavby Perzinova domu, kterým se zúžil průjezd do Malé Moskevské ulice. Tuto závadu se podařilo odstranit až v osmdesátých letech 20. století, před přeložením tramvajové trati do Rumunské ulice.
Malá
Moskevská ulice se původně nazývala Špitálská, protože na jejím konci
dali roku 1607 postavit Redernové špitál (útulek pro staré a nemocné
liberecké občany). K němu byla přistavěna i kaple. do níž byl v polovině
18. století přenesen oltář ze starého kostela sv. Kříže. Špitál byl
zrušen až po zřízení nového na Malém náměstí. Zbytky jeho základů byly
odkryty při výstavbě Anenského dvora. Na místě dnes zbouraného domu čp.
145-IV, se nacházela šatlava, zrušená v roce 1604, kdy bylo postaveno
nové městské vězení na Lazebnickém vrchu (čp. 131-III).
K propojení zástavby podél Moskevské ulice došlo prakticky až koncem 19. století, kdy byla v novorenesančním duchu přestavěna většina objektů. Loubí zůstalo zachováno jen u čtyř domů navazujících na východní stranu Staroměstského náměstí. Felberova ulice byla rozšířena zbouráním domu čp. 14-IV, uzavírajícího její vyústění do Moskevské ulice. Z klasicistních domů se zachovala pouze Plzeňská restaurace a pak hotel U Zeleného stromu.
Pozoruhodné
osudy měl dům čp. 27-IV. Po několikeré přestavbě z něj vznikl počátkem
19. století znamenitý hotel U Dubu, k němuž byla postupně přistavěna
ještě dvorní křídla. Tato místa jsou spojena s počátky libereckého
biografu, lóži zde měla liberecká sekce svobodných zednářů. V roce 1922
se dům změnil na pojišťovnu Union.
Už
v polovině 19. století dostala část ulice dlažbu z žulových kostek,
její konečnou úpravu ale umožnilo až odstranění překážejících objektů. V
dolní čásu bylo nutno při výstavbě Anenského dvora nahradit starý
kamenný most přes Harcovský potok, který byl zároveň zčásti zaklenut. V
šedesátých letech se v Moskevské ulici rozzářily plynové lampy. Celková
úprava byla nadlouho stabilizována položením kolejí tramvaje, která
projížděla směrem vzhůru k Staroměstskému náměstí (1897), V období první
republiky byly provedeny pouze některé změny ve využití budov, při
nichž se jejich vzhled příliš nezměnil.
Brzy po přeložení tramvaje dostala vozovka panelový povrch. Další ruch přinesla stavba polyfunkčního domu.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci,1996)
Plzeňská restaurace
Podobně jako Havlov, nejstarší liberecká osada vzniklá u přechodu přes Harcovský potok, měla i hoření německá osada, kdysi zvaná Rychemberk, s tržištem v místě dnešního Benešova náměstí, svoje vlastní, tehdy běžné občanské vybavení. Patřily k němu v první řadě kovárny, ale i hostince, především ty, jež se nacházely při staré obchodní cestě procházející Libercem z Čech do Lužice a dále na sever. Tato důležitá komunikace přicházela do Liberce dnešní ulicí Na Perštýně, překračovala Harcovský potok, procházela dolení osadou (Havlovem) a šla dále v trase dnešní Moskevské, kdysi České ulice přes tržiště hoření osady dnešní Frýdlantskou ulicí směrem k Frýdlantu v Čechách.
Jedním z hostinců poskytujícím pocestným občerstvení, byl starý právovárečný dům čp. 13-IV, dnešní Plzeňská restaurace. O něm je písemná zpráva z roku 1592. V té době se nepochybně jednalo o stavbu dřevěnou, podobně jako byly ostatní domy v Liberci. Stál nedaleko tržiště, naproti cestě odbočující ze zemské cesty východním směrem k panskému domu, pozdějšímu zámku. Jeho proměna na zděný dvoupodlažní se uskutečnila v roce 1800 v období bouřlivé klasicistní výstavby. Přestavbu prováděl liberecký stavitel Josef Arnold, majitelem domu byl tehdy liberecký výrobce plátna Ambrož Worf. Dodnes ho připomínají iniciály A. W. umístěné v kartuši pod římsou nad druhým podlažím. Iniciály jsou doplněny kotvou, symbolem Naděje, jedné z křesťanských ctností. Zděný dům už byl situován podélně s ulicí. Má symetrickou dispozici, hlavní vstup se nachází uprostřed mírně vystupujícího rizalitu ukončeného barokním profilovaným štítem.
Ozdobou domu je kamenný portál elipsovitě ukončený, ve vrcholu s klenákem v podobě stylizovaného akantového listu s festony z vavřínu po stranách. Místnost po pravé straně vstupu sloužila původně za řeznický krám a měla vlastní vstup opatřený rovněž kamenným profilovaným portálem, který byl při pozdějších opravách zrušen. V druhé polovině 19. století dostal hostinec pojmenování U Města Vídně. Jeho nájemce Jan Svěcený, zástupce plzeňského pivovaru, nabízel v roce 1912 hostům znamenitou kuchyň, snídani na vidličku, obědy a večeře, pravá rakouská vína přímo ze sudu, nově upravené hostinské pokoje a pochopitelně i vynikající plzeňské pivo. Hostinec byl přejmenován na Plzeňskou boudu (Pilsner Hütte) a toto pojmenování poněkud pozměněné zůstalo dodnes.
Po skončení války převzala hostinec paní Zdeňka Pešanová, pak se stal součástí podniku Restaurace a jídelny. Od roku 1990 je jeho majitelem Ivan Duleba, který při celkové rekonstrukci provedl patrovou přístavbu s vinárnou a terasou pro letní posezení.
Text: Liberecké domy hovoří III. díl, Ing. arch. Svatopluk Technik, rok 1995
hotel U Dubu (Zur Eiche, čp. 27-IV)
stojící uprostřed západní části ulice (Moskevská ulice čp. 27/14)
Tento dům měl pozoruhodné osudy . Po několikeré přestavbě z něj vznikl počátkem 19. století znamenitý hotel U Dubu, k němuž byla postupně přistavěna ještě dvorní křídla. Tato místa Jsou spojena s počátky libereckého biografu, lóži zde měla liberecká sekce svobodných zednářů.
Necelého půl roku poté, co byl v Paříží bratry Lumièrovými veřejně
předveden vynález filmu, mohli i Liberečané spatřit tuto technickou
novinku, chápanou tehdy spíše jako kuriozitu, o níž ještě nikdo
nepředpokládal, že se vyvine ve svébytný druh umění. Stalo se tak právě v
hostinci U Dubu (Zur Eiche, čp. 27-IV) v Moskevské ulici, kde se 5. června 1896 konalo první filmové představení kočovného biografu.
V roce 1923 byle dům přestavěn pro pojišťovnu Union.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci,1996)
zadní trakty domů v Moskevské ulici
Zadní trakty domů na Benešáku, dnes zde začíná Plaza, v pozadí ul. 5. května - dům, co stojí hned u radnice. (Jaromír Špetla)
Nároží Felberovy a Moskevské ulice
(autor příspěvku Hans Oldskull)
Kde se naši rodiče a prarodiče vzdělávali?
Bude to osobní názor, ale... Zatímco muzeum naložilo se skeny historických fotografií vskutku velkoryse, krajská knihovna zazdila doslova sama sebe - ať už ve smyslu katalogizace, nebo naprosto *píp* vodotiskem. A nebýt jednoho příspěvku Českého rozhlasu, tak bych ty snímky nedohledal ani poprvé, ani později. Takže teď a tady nabízím starším ročníkům možnost si vzpomenout na doby, kdy možná ještě jako děti chodili do knihovny. A kam? Žádná půjčovna vedle radnice (krásná literatura v dnešní budově magistrátu, odborná literatura opodál, dnes částečně infocentrum), žádný název Kopeckého, zapomeňte teď na pobočky, anóbrž... městská knihovna v Moskevské ulici 38/12. (autor příspěvku Petr Ruprecht)
Hotel Union (počátek 19.století)
Dům čp. 32 - IV, připomínaný
poprvé roku 1620, byl několikrát přestavován, zejména na počátku
19.století, kdy v něm byla zřízena hospoda Reichenberger Hof (Liberecký
dvůr).
V roce 1863 ho získalo několik "vážených měšťanů, jak uvádí
kronikář, a na jeho místě vyrostl třípodlažní reprezentační hotel
Union. Podle průvodce z roku 1902 měl 44 pokojů, velký sál, restauraci,
café-salon, letní verandu a kuželník, který tehdy nechyběl u žádné lepší
restaurace. V roce 1900 odkoupilo hotel
město a po devíti letech sem z radnice přestěhovalo knihovnu a
přírodovědné muzeum. Z bývalého hotelu se tak stal jakýsi osvětový dům.
Zůstal jím, s příslušnou proměnou, i po druhé světové válce, kdy tu
byla nejprve otevřena česká veřejná knihovna, po roce 1948 přejmenovaná
na Ústřední městskou knihovnu V. Kopeckého. Přízemí využívalo Divadlo
hudby a poezie. Od roku 1965 zde působilo Severočeské loutkové divadlo a
Studio Ypsilon. Divadelní provoz si vyžádal různé stavební úpravy
hlavně sálku pro 180 návštěvníků, jeviště a přízemí. Když se nepodařilo
uskutečnit velkolepý záměr dostavby, zadaptovaly se pro pomocné provozy
sousední domy čp.56 a 59 - IV a využít byl také prostor mezi divadlem a
Pražskou ulicí.
(zdroj Kniha o Liberci )
Hubáčkův nerealizovaný projekt dostavby Naivního divadla
Když mělo to Naivní výročí a když jsme to tu nedávno zmínili v komentáři k proluce v Pražské... Z Hubáčkova nerealizovaného projektu dostavby Naivního divadla se uskutečnila jen první etapa - oprava domu v Moskevské (původní hotel Union se sálem ve dvoře a s verandou na úzké parcele do Pražské) a stavba nového jeviště (při té hrálo divadlo dvě sezóny v České besedě a na zájezdech). Po odchodu Ypsilonky do Prahy už nebyl důvod pokračovat, v Pražské zůstaly nějakou dobu jen sklady a parcela do Jezdecké je prázdná dodnes... (další popisky u fotografií) (autor příspěvku Jiří Bláha)
Naivní divadlo v Liberci připravilo u příležitosti 60. výročí založení Studia Ypsilon výstavu plakátů Jana Schmida. A Český rozhlas Liberec připravil k tomuto výročí seriál, kterým si počátky Ypsilonky v Liberci připomene očima pamětníků.
2001
(archiv Pav Karel)
Dům U Zeleného stromu
cca 1900
Při bývalém tržišti dolní části původního Liberce stávala prastará zájezdní hospoda. Jeden z řady majitelů, Franz Salomon, byl natolik úspěšným hostinským, že se už po pěti letech rozhodl zděděnou hospodu přestavět. Stavitel Johann Karl Kunze mu roku 1787 vybudoval na místě původního stavení klasicistní zděný dům (čp. 131 - IV), jehož ozdobou je hlavní vstup s jedním nejhezčích portálů v Liberci. Nad vchodem je v medailonu neobvyklého tvaru umístěno domovní znamení. Ještě výše je pod římsou kartuše s nápisem a nad ní reliéf zpodobňující královnu nebes vznášející se nad zeměkoulí.
Po
válce byl dům zkonfiskován a v roce 1949 převeden na Jednotný národní
výbor Liberec. Až do roku 1959 zde působil národní správce, pak objekt
převzala domovní správa a upravila původní hotel s restaurací na
malometrážní byty. Přízemí domu později sloužilo jako klub důchodců.
Na druhém snímku je portál téměř rokokového tvarosloví a uprostřed i barokní dvoukřídlové dveře s prominutým poutcem a paprskovitě děleným nadsvětlíkem z roku 1800.(zdroj R.Karpaš a kolektiv Kniha o Liberci, 1996,
Dům U Zeleného stromu
je jeden z nejstarších stále stojících domů v Liberci ("erbaut 1787"). Jak je vidět na přiložené reklamě z roku 1894, sloužil jako hotel. Tenkrát ještě nestál ani Hotel Praha (Schienhof), ani budova Hotelu Zlatý Lev v dnešní Gutenbergově, ani Hotel Imperial. Franz Rummler, tehdejší majitel Zeleného stromu, tu hostům slibuje ubytování za mírné ceny, vybraná rakouská a uherská vína a vratislavické a žatecké pivo. V horním pravém rohu se dokonce chlubí, že hotel je "připojen na státní telefonní síť". (To tenkrát byla relativní novinka: telefonní spojení se v Liberci objevilo teprve v roce 1884).
Časy se mění; dům U zeleného stromu zůstává... (autor článku Tomáš Cvrček)
Malá Moskevská
v roce 1906
Vjezd do ulice ohraničuje po pravé straně klasicistní hotel U Zeleného
stromu a po levé novorenesanční dům obchodníka Josefa Perziny. Ten byl
zbudován na místě starého chorobince v roce 1834 a později upraven na
ředitelství okresního finančního úřadu. Jeho výstavbou se opět zůžil
průjezd do Špitálské (Malé Moskevské) ulice. Před jeho odstřelem
27.listopadu 1976 sloužil jako ubytovna. Vzadu vpravo vidíme vystupovat
Möllerův dům a proti němu po levé straně několik dodnes zachovaných
domů. Ulice nesla za první republiky jméno Lisse Gasse, česky Lešenská. (zdroj Kniha o Liberci)
Möllerův dům
(počátek 20.století)
Obytný dům (čp.141 -
IV) ve Špitálské ulici (Malá Moskevská) byl postaven roku 1803 pro
výrobce suken a obchodníka Gottfrieda Möllera podle návrhu stavitele
Johanna Josefa Kunze. Hlavním barokně tvarovaným štítem zdobeným
sochami znázorňujícími křesťanské ctnosti Víru, Naději, Lásku a Věrnost
byl orientován do ulice, podobné štíty měl i na dalších třech stranách.
Průčelí zdobily četné štuky, vstup byl zdůrazněn kamenným portálem.
Dům byl zbourán 1.března 1987 při provádění přeložky tramvajové trati.
Na severním průčelí se nacházela naivně pojatá reliéfní plastika, provedená pouze v omitce. O jejím vzniku kolovaly dvě verze.
Podle jedné se jedná o milence paní domu, jenž se zachránil před
manželem skokem z okna, přičemž se mu zázračným způsobem podařilo
zachytil se na římse.
Dodatečně, asi až po smrti svého soka v
lásce, dal tuto příhodu zvěčnit na fasádě. Podle druhé verze zpodobňuje
plastiku zednického tovaryše, který při stavbě domu spadl z lešení a od
smrti jej zachránila římsa.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Pohled na boční průčelí hotelu "Zum Grūnen Baum" (U Zeleného stromu)
(čp. 131-I) z dnešní Fügnerovy ulice. V popředí starý dřevěný dům (čp. 341-IV), u kterého protékal tehdy ještě neregulovaný Harcovský potok a byl zbořen v roce 1896. Patřil k dvornímu prostoru tzv. Möllerova domu (čp. 141-IV), který vystupuje nad ním. foto kolem roku 1896
zdroj: Jiří Bock - Liberecké hospody do konce c.k. monarchie, 2022
