Liberec XIV - Ruprechtice + Liberec XVIII + XXI Kateřinky + Rudolfov (+ Bedřichov) 

14.05.2020
Ruprechtice začátkem minulého století (Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka  -  Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
Ruprechtice začátkem minulého století (Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
1974
1974
Třešňová ulice cca 1978 (archiv Mike Bike)
Třešňová ulice cca 1978 (archiv Mike Bike)
kolem roku 1970
kolem roku 1970
Panelové domy v ulici Rychtářská. V pozadí je vidět i dům v Třešňové ulici (prvotně Višňová,ale jelikož pošta chodila do vesnice Višňová u Frýdlantu). Z knihy: KOŠEK, Zdeněk, ed. Severní Čechy: [Fot. publ.]. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1975
Panelové domy v ulici Rychtářská. V pozadí je vidět i dům v Třešňové ulici (prvotně Višňová,ale jelikož pošta chodila do vesnice Višňová u Frýdlantu). Z knihy: KOŠEK, Zdeněk, ed. Severní Čechy: [Fot. publ.]. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1975
Kmochova ulice 778/14
Kmochova ulice 778/14
Ruprechtická ulice (M.Gergelčík)
Ruprechtická ulice (M.Gergelčík)
U Dukly/Tesca v devadesátkách. ) (archiv Petr Kolín)
U Dukly/Tesca v devadesátkách. ) (archiv Petr Kolín)
parčík mezi ulicemi Hlávkova a Věkova, bývalý vojenský hřbitov (foto M.Gergelčík)
parčík mezi ulicemi Hlávkova a Věkova, bývalý vojenský hřbitov (foto M.Gergelčík)
Ruprechtická ulice (archiv Jany Ducháčkové)
Ruprechtická ulice (archiv Jany Ducháčkové)

Socha "Aux Morts"

od německého funerálního sochaře Hanse Dammanna byla poprvé představena na prodejní Velké berlínské výstavě umění (Große Berliner Kunstausstellung) v roce 1904. Zde byla zakoupena radními města Liberce pro ruprechtický hřbitov (kde se stále nachází), další tři kopie se nacházejí v Berlíně a v Kielu.

Na prvním fotu obrázek z katalogu výstavy, na druhém současný stav na ruprechtickém hřbitově, třetí foto Friedhof Berlin-Wilmersdorf, čtvrté St.Marien und St. Nikolai Friedhof rovněž v Berlíně a konečně na pátém fotu Südfriedhof v Kielu. (autor Hans Oldskull)

Továrna H. F. Richter, Liberec, Ruprechtická ulice.

Liberec je stále spojován především s textilním průmyslem, ale bohužel zcela upozaděna je jeho strojírenská průmyslová minulost. Jak vypadala? Zkusím to vysvětlit v jednom odstavci:

Když zde vznikaly první továrny před polovinou 19. století, byly dvě cesty jak zajistit moderní stroje - dovézt je z jiných zemí, což bez železnice byla celkem složitá logistická operace pomocí formanských vozů, nebo je zde vyrobit. Ovšem i ty dovezené se musely čas od času opravit. V této době musel být doslova ukován každý stržený závit na šroubu nebo matce. Vznikaly tak slévárny, kovárny, strojírny a některé z nich se velmi brzy emancipovaly a staly se prvovýrobci strojů. Na počátku 20. století využil automobilový průmysl regionální slévárenské "know-how" a rozjel se naplno. Linka automobilového průmyslu vede z Liberce až k automobilce ŠKODA. Krizi ve 30. letech většina strojíren a sléváren přežila lépe než místní textilní podniky. Takovým pěkným zástupcem místních výrobků 30. let jsou třeba ocelové stožáry vysokého napětí. Druhá světová válka pak znamenala uzavření textilních podniků a jejich transformaci na strojírny. Proti tomu v druhé polovině války jely místní slévárny naplno a produkce zahrnovala i takové výrobky jako jsou bloky tankových motorů Maybach, v Tanvaldské slévárně se pro změnu vyráběly spalovací komory raket V-2 (a to prosím ještě před bombardováním Peenemünde). Po válce byla značná část podniků vyrabována Rudou armádou, ale část byla zachráněna. Do vyrabovaných továren se vrátila textilní výroba, ale třeba LIAZ nebo Liberecká TESLA mají jesný základ právě v zachráněné válečné výrobě. A válečná produkce má základ ve strojírnách První republiky a ty mají základ... A tak dále a tak dále (autor článku Ivan Rous)

1925
1925
archiv Petr Ruprecht
archiv Petr Ruprecht
Dominantou Ruprechtic se stal na počátku 20.století neorománský kostel,jehož věž ovládla celé okolí. Jeho tvůrci v této oblasti již byli známí, architekt Max Kühn a Heinrich Fanta. Kostel byl koncipován jako areál s přilehlou farou propojenou krytou chodbou. Stavba byla projektována roku 1909 a dokončena rok poté, v září 1910 byl kostel vysvěcen. Do roku 1990 sloužil kostel jako depozitář Státního okresního archivu v Liberci a fara jako badatelna a správní budova. V kostele byla vestavěná konstrukce pro regály a zařízení bylo odstěhováno. Od počátku devadesátých let byl kostel vrácen katolické církvi a správu v něm převzali františkáni. Jejich zásluhou byl kostel opraven a zprovozněn. (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Dominantou Ruprechtic se stal na počátku 20.století neorománský kostel,jehož věž ovládla celé okolí. Jeho tvůrci v této oblasti již byli známí, architekt Max Kühn a Heinrich Fanta. Kostel byl koncipován jako areál s přilehlou farou propojenou krytou chodbou. Stavba byla projektována roku 1909 a dokončena rok poté, v září 1910 byl kostel vysvěcen. Do roku 1990 sloužil kostel jako depozitář Státního okresního archivu v Liberci a fara jako badatelna a správní budova. V kostele byla vestavěná konstrukce pro regály a zařízení bylo odstěhováno. Od počátku devadesátých let byl kostel vrácen katolické církvi a správu v něm převzali františkáni. Jejich zásluhou byl kostel opraven a zprovozněn. (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Ruprechtice - kostel svatého Antonína Paduánského v roce 1914 a 2001 (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Ruprechtice - kostel svatého Antonína Paduánského v roce 1914 a 2001 (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Starí Ruprechtice (archiv Milena Petráčková)
Starí Ruprechtice (archiv Milena Petráčková)
Ruprechtice - U Obrázků (M.Gergelčík)
Ruprechtice - U Obrázků (M.Gergelčík)
Poutní kostelík Matky boží U Obrázků patří k nejmalebnějším secesním stavbám na severu Čech. Byl vysvěcen 20.6.1907
Poutní kostelík Matky boží U Obrázků patří k nejmalebnějším secesním stavbám na severu Čech. Byl vysvěcen 20.6.1907

Ruprechtické kostely před 100 lety

Ruprechtice jsou jedinou obcí Liberecka se dvěma kostely. Oba jsou sice poměrně mladé,ale zato velice hezké a dobře zasazené do krajiny.

Mladší kostel Antonína Paduánského byl vysvěcen v září 1909. Po rekonstrukci slouží od června 1994 opět církevním účelům.

Poutní kostelík Matky Boží U Obrázku je secesní kostelík z roku 1907 ,který byl postaven u studánky, která se stala poutník místem.

Zázračná studánka
Podle pověsti měla léčivou vodu, a když se s její pomocí uzdravil i ruprechtický rychtář Wöber, nechal zde postavit kříž. Vedle stával strom d obrázkem Matky Boží ,který dal místu jméno. Poté, co zde prý zázračně prohlédl slepý chlapec, začala sem chodit celá procesí. V roce 1833 byla vybudována křížová cesta a později také kostelík.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

kaplička U obrázku (M.Gergelčík)
kaplička U obrázku (M.Gergelčík)
Ruprechtická ulice
Ruprechtická ulice
Ruprechtická ulice v roce 1930 a 2020
Ruprechtická ulice v roce 1930 a 2020
Návesní rybník (Ulice U Pramene, kousek od Ruprechtického náměstí, de facto spojka mezi řezníkem u náměstí a novou zástavbou u Ekoflory )
Návesní rybník (Ulice U Pramene, kousek od Ruprechtického náměstí, de facto spojka mezi řezníkem u náměstí a novou zástavbou u Ekoflory )
Ruprechtická škola v roce 1938 a 23.4.2020
Ruprechtická škola v roce 1938 a 23.4.2020
Ruprechtické náměstí roce cca 1930 a v roce 2020
Ruprechtické náměstí roce cca 1930 a v roce 2020
Ruprechtická ulice čp. 294
Ruprechtická ulice čp. 294
archiv Jana Ducháčková
archiv Jana Ducháčková
Ruprechtické náměstí 1979 a 2020
Ruprechtické náměstí 1979 a 2020
Náměstí a škola. (archiv Luboše Mencla)
Náměstí a škola. (archiv Luboše Mencla)
Foto Luboš Mencl
Foto Luboš Mencl

Ruprechtický reprezentativní dům (Ruprechtický dvůr) byl postaven na nároží dnešního Náměstí Míru a Hroznové ulice. Třípodlažní objekt je kvalitní ukázkou meziválečné výstavby v duchu art deco. Investorem byl údajně Adolf Simon, pro kterého architekt Radetzky postavil i vily ve Zhořelecké (1926-27), Pavlovické (1927) a Bendlově ulici (1928-29). Fasády zdobí bohatý art decový dekor a nechybí ani signatura autora. Dominantním prvkem rozložité budovy je nárožní arkýř s rokem dokončení stavby (1929) a trojúhelníkově zakončené schodišťové rizality, rytmizující fasádu. V suterénu se nalézá někdejší vinárna (dnes restaurace) s unikátně zachovaným pozoruhodným interiérem s bizarními dřevořezbami a vitrážemi s pijáckou tématikou, o které se traduje, že je kopií věhlasné vinárny v Drážďanech, zaniklé při bombardování v roce 1945.
V patře s výkladcovým zasklením byl situován bar s kavárnou a zbylá podlaží byla využívána k nájemnímu bydlení. Mimo to se v budově nacházela i služebna policie. Další pátrání po historii budovy znesnadňuje fakt, že se bohužel nedochovala původní plánová dokumentace.

Ruprechtický reprezentační dům ve 30.letech 20.století

Zatímco už koncem 19.století dostalo náměstí na západní straně vyšší zastavění budovou školy, východní frontu tvořilo pouze několik dvoupodlažních domků. Na nároží Hroznové ulice stály tři domky (čp. 464, 781 a 782), na jejichž místě byl v roce 1929 postaven dům s kavárnou a restaurací (čp.464). Dostal jméno Ruprechtický dvůr a stal se brzy společenským centrem Ruprechtic a cílem vycházek libereckých obyvatel. Jeho architektura je značně nesourodá, přesto je ale zajímavým dokladem stavebnictví meziválečného období. Dnes je zde mj. REPRE-RUPRE a stylová vinárna. Na místě domu vlevo, z něhož vidíme nároží s vchodem, byla v roce 1984 postavena samoobsluha.

(Zdroj Kniha o Liberci)

Baltská ulice (archiv Petr Ruprecht)
Baltská ulice (archiv Petr Ruprecht)
Takto se lidé procházeli v roce 1900. (foceno za Lidovými sady)
Takto se lidé procházeli v roce 1900. (foceno za Lidovými sady)
Purkyňova čp. 989/55 (foto Jan Milulička)
Purkyňova čp. 989/55 (foto Jan Milulička)
nad Lidovými sady (foto M.Gergelčík)
nad Lidovými sady (foto M.Gergelčík)

Okolí restaurace Náš domov

.... proměna v první polovině minulého století

Cestička kolem dnešní ZOO vedla kolem Městského lesíka k odpočinkovému areálu.
Z něho vidíme mezi stromy vystupovat restauraci zbudovanou ve švýcarském stylu. Do dnešních dnů se z ní zachovala jen podezdívka, na níž stojí účelové zařízení mladých turistů

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Javorová čp. 207  před sto lety a 1.4.2020
Javorová čp. 207 před sto lety a 1.4.2020
Reichenberg - Restaurant Heimatstal. Pohlednice prošlá poštou v roce 1914. (archiv Kamil Syrovátka)
Reichenberg - Restaurant Heimatstal. Pohlednice prošlá poštou v roce 1914. (archiv Kamil Syrovátka)
archiv Václava Exnera
archiv Václava Exnera
Archiv Tomáše Macháčka
Archiv Tomáše Macháčka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
U Vopic (archiv J.Hůlka)
U Vopic (archiv J.Hůlka)

Městský lesík

v roce 1908 a 1906

Na horní pohlednici je zachycena část údolí Jizerského potoka za zoologickou zahradou proťatá dnešní Sovovou ulicí, tvořící hranici mezi libereckým a ruprechtickým katastrem. Po její levé straně dominuje dům čp.256-XIV, mimořádně zdařilá ukázka secesní architektury. Vpravo je restaurace Heimatstahl (později Nás domov, dnes objekt ZOO). Brána do Městského lesíka stála v místech přemostění Jizerského potoka. Dnešní Tichou cestou se přicházelo k hlavnímu objektu, zbudovanému ve švýcarském stylu. V přízemí měl restauraci s verandou, v patře pokoje pro hosty. Na rozlehlé zahradě mohlo najít místo více než 3000 návštěvníků. Pamatováno bylo na plochu pro výuku jízdy na kole, nechyběl ani tehdy oblíbený kulečník. Nacházela se zde i letní scéna. Pojala 900 diváků a zahájila hrou ze života Děvče bez peněz od D.F.Berge (18.5.1873). Letní divadlo však nebylo příliš úspěšné, a tak hostinský scénu po několika týdnech přebudoval na taneční parket (zbořen 1910). Poněkud stranou byly lázně a za nimi několik tenisových kurtů. Za zábavou a osvěžením sem v neděli a o svátcích směřovaly stovky návštěvníků.
Roku 1890 se tu konala první dělnická slavnost na počest Svátku práce za účasti asi šestnácti tisíc osob. Během druhé světové války objekty restaurace zpustly natolik, že je bylo nutno zbourat (1947). Dnes se v těchto místech nachází střelnice lukostřeleckého oddílu TJ Dynamo Liberec a kousek dál moderní sportovní zařízení agilní TJ Kardio s tenisovýmu kurty, vybudovaná v roce 1986.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
ulice Na Návrší zdroj: Marek Řeháček - Liberecké zajímavosti)
ulice Na Návrší zdroj: Marek Řeháček - Liberecké zajímavosti)

Tugemannova výšina

(kolem roku 1900)

Na kopci nad botanickou zahradou, odkud byl překrásný výhled na Liberec, si roku 1898 postavil Franz Gustav Tugemann na konci dnešní Purkyňovy ulice (vidíme ji na druhém obrázku jako alej na obzoru) hotel s výletní restaurací, která po něm dostala jméno Tugemannova výšina (čp.234-XIV). Pro pěknou polohu a pohostinnost se stala brzy oblíbeným cílem vycházek Liberečanů, takže bylo nutno restauraci rozšířit o verandy. Zároveň byl severně od výšiny založen menší přírodní parčík. Budovu projektoval a postavil liberecký stavitel Ernst Schäfer. Její neoklasicistní styl zůstal zachován i po stavebních úpravách, prováděných především po roce 1923 za majitele Heinricha Siebera. V roce 1954 upravil objekt Stavokombinát Liberec pro internátní školu nedoslýchavých.
V okolí vyrostlo zejména v posledních letech 20.století celé sídliště rodinných domů.

Bohužel dnes už je tato budova minulostí

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

archiv Fandíme Liberci
archiv Fandíme Liberci

Lesní koupaliště

Areál lesního koupaliště v Liberci se nachází uprostřed lesa v Lidových sadech. Jedná se o oblíbené koupaliště vystavěné za první republiky v roce 1935. Hlavní zdrojnicí vody pro koupaliště je Jizerský potok, který zaručuje i v těch největších vedrech příjemné osvěžení.

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Lesní vila Heinricha Liebiega


Sovova čp. 584/2 - bývalá Lesní vila Heinricha Liebiega, postupně zde byla dětská ozdravovna, plicní sanatorium a také psychiatrie, SOU a v současnosti (2020) Café Kristian

Dětský koutek v Lidových Sadech, kde dnes drandí i vláček ze Šaldova náměstí, byl vybaven úplně jinými atrakcemi než dnes
Dětský koutek v Lidových Sadech, kde dnes drandí i vláček ze Šaldova náměstí, byl vybaven úplně jinými atrakcemi než dnes
archiv Petr Petrmuc
archiv Petr Petrmuc

dětský koutek


odstrojená stíhačka MiG 15
odstrojená stíhačka MiG 15
rok 1966. (archiv Petr Petrmuc)
rok 1966. (archiv Petr Petrmuc)

Zotavovna v Lidových sadech

(cca 20.léta 20 století)

Naproti restauraci Lidové sady postavil Gustav Habel podle projektu libereckého architekta Adolfa Hübnera svěže působící secesní budovu ozdravovny Všeobecné nemocenské pojišťovny (čp.584 - XIV), slavnostně otevřenou 1.6.1904. V přízemí se nacházely místnosti správy a služeb, v patrech 16 pokojů. Za první světové války sloužila ubytování zajatých ruských důstojníků a ve třicátých letech se stala součástí léčebného komplexu. Po osvobození byla upravena pro základní školu, přičemž byly necitlivě narušené dřevěné balkony. Od roku 1959 sloužila učňovskému školství. Naposledy zde byla část učeben Střešní integrované školy gastronomie a služeb. V současné době Cafe Kristián.

(zdroj R. Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci)

Ruprechtice a kateřinské údolí v 80.létech

(zdroj Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Liberec XVII - Kateřinky

Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht
Archiv Petr Ruprecht

srovnávačka přes 3 století z Kateřinek (Tomáš Cvrček)

Kateřinky v roce 1913 a 2016


Fotograf zachytil dva lovce se psem, klidně putující vzhůru k hájovně v nejvrchnější části Kateřinek. Je to scenérie nepochybně zrežírovaná, téměř jako na romantických vedutách z 19. století. Znázorňuje klid a pohodu, svědčící zadumaným duším v divokosti okolní přírody. Pod Dračím kamenem ve stráních nad Kateřinkami je velebný kraj. Ubylo tu sice chalup a zcela zmizely krásné střechy ze štípaného jedlového šindele, ale přesto je tu stále jaksi starokrásně. Trochu se to pokouší narušit ona všeobecná zadrátovanost, ale tady nahoře však nemá porazit malebnost krajiny. (Jan a Šimon Pikousové. Otokar Simm. Petr Kurtin)

Kateřinky v roce 1902 a 20.7.2003 Kateřinky, původně samostatná obec, se rychle rozvíjely, což bylo dáno zejména rozmachem průmyslu v 19.století. při sčítání obyvatel v roce 1900 zde žilo ve 106 domech 985 lidí. zajímavý údaj uvádí, že přes dvě stě dospělých osob z tohoto počtu neumělo číst ani psát. Tehdy v obci pracovalo devět výrobních podniků zabývajících se především spřádáním ovčí vlny a tkaním látek. V souvislosti s tím tady vznikla dělnická kolonie i řada domů městského charakteru. Obec se stala další částí Liberce v roce 1954. (Jan a Šimon Pikousové. Otokar Simm. Petr Kurtin)

Martinská stěna v Kateřinkách
Martinská stěna v Kateřinkách
Kalendář Jizerské hospody 2014 s texty Kláry Hofmannové, pohlednice zapůjčil Josef Kurtin, výběr a příprava tisku Jan Balda, vydává a prodává Buk, tisk a knihařské zpracování tiskárna Glos Semily
Kalendář Jizerské hospody 2014 s texty Kláry Hofmannové, pohlednice zapůjčil Josef Kurtin, výběr a příprava tisku Jan Balda, vydává a prodává Buk, tisk a knihařské zpracování tiskárna Glos Semily

Koupaliště v Kateřinkách

Součástí Liberce jsou i kdysi samostatné Kateřinky. Bývala to bohatá obec plná textilních továren - a právě zdejší průmyslníci tu v roce 1930 nechali vybudovat koupaliště. O jeho obnově se teď rozhoduje.
Koupaliště v Kateřinkách bylo do začátku druhé světové války velmi populární - ostatně podívejte se na historické fotografie. Na břehu stála budova s občerstvením a šatnami, samotné koupaliště bylo rozdělené na mělkou část pro děti a "hloubku" pro dospělé.

Po válce, tj. po odsunutí zdejšího německého obyvatelstva, začalo koupaliště upadat. Oživení se tato část obce dočkala v šedesátých letech, ale po revoluci zájem zase opadl. Letos v létě to vypadalo, že celé koupaliště bude prodáno soukromému investorovi. Zvedl se však nebývalý zájem ze strany veřejnosti, konkrétně se ozval osadní výbor Kateřinky, občanské sdružení Radost a ZO ČSOP Kateřinky, kterým se podařilo zastupitelstvo města Liberce přesvědčit, že se o koupaliště budou starat. Koupaliště tak zůstává veřejným prostranstvím a časem pravděpodobně dojde i k jeho zvelebení. Zatím se podívejte, jak vypadá dnes, po skoro 80 letech od založení. (autor článku Hana Kubíková)

Liberec XXI - Rudolfov

Rudolfov (archiv Hany Brázdové)
Rudolfov (archiv Hany Brázdové)

Rudolfov v roce 1914 a 20.7.2003


Přibližně uprostřed Rudolfova stojí dodnes budova někdejší školy. Stavba jednotřídky byla zahájena 29. dubna 1869 a již po pěti měsících intenzivní práce mohla být budova vysvěcena a předána do užívání. V nevelké vížce býval zavěšen zvon pojmenovaný po svatém Antonínovi Paduánském, pořízený již v roce 1828 místním mlynářem Antonem Jägerem. Děti ale stále přibývalo, a proto musel být objekt v roce 1898 o jedno úatro zvýšen. Ve škole se nacházely dvě třídy a tělocvična, ale i dva byty pro učitele a další pro školníka. V současné době je bývalá škola přeměněna na penzion Rudolf. (Jan a Šimon Pikousové. Otokar Simm. Petr Kurtin)


Rudolfov v roce 1940 a 2001 (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
Rudolfov v roce 1940 a 2001 (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností,2001, nakladatelství 555)
archiv Hana Brázdová
archiv Hana Brázdová
60.léta
60.léta
archiv Jany Zahurancové
archiv Jany Zahurancové
2020
2020

Česká chalupa v Rudolfově

v roce 1929

Rudolfov se poprvé připomíná na počátku 17.století pod jménem Buschdorf, což by se dalo přeložit jako křovinatá ves. Tento název se mezi lidmi udržoval i poté, kdy v roce 1657 nově kolonizovaná obec dostala jméno po Rudolfu Gallasovi. Zůstal zachován i v označení nejstarší hospody (Buschchänke), původně domu rychtáře, k jehož funkci patřilo právo čepovat pivo. Za první republiky se stala významným střediskem turistického ruchu a zimních sportů. Pro zlepšení služeb za ní ve třicátých letech vyrostla Císařská bouda (dnes Jizerská chata) a po roce 1960 chatová osada.

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

archiv Jany Zahurancové
archiv Jany Zahurancové
archiv Michal Bárta
archiv Michal Bárta
Jizerská chata kolem roku 1970
Jizerská chata kolem roku 1970
interier Jizerské chaty kolem roku 1970
interier Jizerské chaty kolem roku 1970
cca 1970
cca 1970

Rudolfov a Česká Chalupa (foto cca 1970 a poslední 2020)


Historie Rudolfova sahá až do 17. století, přesněji do roku 1657, kdy byl založen Antonínem Pankrácem Rudolfem atd., hrabětem z Gallasu. Rudolfov nevznikl na panenské půdě, podle dochovaných spisů z roku 1609 se zde už dříve nacházela osada, nejpravděpodobněji uhlířská a sklářká. Ta zanikla zřejmě během třicetileté války, ale nový osadníci alespoň mohli využít již částečně kultivovaný prostor. Roku 1657 zde byly postaveny první dva domy, první dítě se narodilo ve stejném roce a roku 1659 byla v Rudolfově první svatba a po desti letech zde stálo 13 domů. Na konci 17. století byl v Rudolfově zřízen panský dvůr společně s dalšími pěti domy. Panský dvůr v Rudolfově již nenajdete, ale oněch pět domů ano (čp. 23-26 a 31).Budova České chalupy sloužila od nepaměti jako rychta, sídlil v ní místní rychtář a později obecní představentvo včetně starosty. Z tohoto důvodu má Česká chalupa dodnes čp. 1. Roku 1854 budova rychty shořela kvůli ohni na oslavu Velikonoc a později byla postavena nová budova. Stáří budovy České chalupy, tak jak ji známe dnes, sahá tedy až k roku 1854.

(zdroj textu Česká Chalupa)

Bedřichov

Bedřichov v roce 1957 a 12.5.2016


Malá přehrada v současném středu Bedřichova byla na toku Bílé Nisy postavena vodním družstvem v letech 1908 - 1909. Ve stejnou dobu zřídilo družstvo ještě nádržku pod školou. Účel obou menších vodních děl nebyl předně protipovodňový, jako tomu bylo u velkých jizerskohorských přehrad, měly řídit přítok k jednotlivým provozům využívajícím sílu vody k pohonu nejrůznějších zařízení, Vždyť v Bedřichově bylo v té době 12 brusíren, v nichž se zhotovovaly skleněné kroužky, knoflíky a další drobné zboží. Dnes je kdysi osamělá nádržka ze všech stran obklopena ruchem turistické civilizace. (Jan a Šimon Pikousové. Otokar Simm. Petr Kurtin)

Bedřichov, Královka (V.Víšek)
Bedřichov, Královka (V.Víšek)
Královka 1939
Královka 1939
J.Hůlka
J.Hůlka
Bedřichov, Prezidentská chata (V.Víšek)
Bedřichov, Prezidentská chata (V.Víšek)

Prezidentská chata

Prezidentská chata má působivou minulost. Dnes je jí více jak 90 let a i s historiky si myslíme, že je nejstarší dochovanou chatou v Jizerkách, která slouží svému původnímu účelu.

ČERVEN 1928

Položení základního kamene

Na neděli 24.6.1928 připadla slavná událost položení základního kamene spolkového domu Přátel přírody (Naturfreundehaus). Členové spolku po vlastním domě už dlouho toužili a stavbu ze dřeva a kamene pod hřebenem Královky připravovali několik let.

PROSINEC 1928

Průběh stavby

Na stavbě samotné odpracovali lidé ze spolku stovky brigádnických hodin a honosný dům dokončili v rekordně krátkém čase. Koncem listopadu téhož roku, kdy byla stavba zahájena (1928), se na místě sešla stavební komise, která povolila k 1. prosinci 1928 provoz domu. O týden později byla chata oficiálně otevřena.

ČERVEN 1929

Otevření veřejnosti

Velká slavnost, při níž byl spolkový dům oficiálně předán veřejnosti, se konala 23. června 1929, tedy přesně rok po položení základního kamene. Tím také vyvrcholilo pětileté úsilí Přátel přírody o stavbu vlastního spolkového domu. V době otevření disponovala chata jedenácti pokoji, ve kterých se nacházelo celkem 44 lůžek.

LEDEN 1939

Přerušení činnosti

Původně dům Přátel přírody vyvlastňují na začátku války nacisté, oblíbená chata se návštěvníkům hor uzavírá. Nikdo v tu dobu netuší, že pro veřejnost se chata otevře až za 52 let.

LEDEN 1956

Další osud

Chata přechází pod Kancelář prezidenta republiky a v následujících letech funguje jako rekreační zařízení pro zaměstnance Hradu. Pro veřejnost je chata nepřístupná, dokonce není vyznačena na turistických mapách a příjezdová cesta k ní je zavřená na závoru.

KVĚTEN 1989

Nová naděje

Na jaře roku 1989 nastupují na Prezidentskou chatu jako správcovský pár manželé Šmausovi z Bedřichova. Chata je před turisty stále trochu utajená, turistické trasy se jí vyhýbají.

LEDEN 1991

Obnovení provozu pro turisty

Pro Prezidentskou chatu nastává zlomový rok - po více jak 50 letech se opět otevírá veřejnosti a všem kolemjdoucím. Původní správci si chatu berou od státu do nájmu, od roku 1996 pod hlavičkou společnosti Ještěd spol. s r.o., a tím začíná působení naší firmy zde na Prezidentské.

SRPEN 2011

Prodej Prezidentské

Posledních deset let zvažovala Kancelář prezidenta, že se chaty zbaví a prodá ji. Nájemní smlouvy proto s námi uzavírala vždy jen na jeden rok. Nakonec se stát rozhodl chatu prodat zájemci s nejvyšší nabídkou bez ohledu na její budoucí využití. V srpnu 2011 jsme museli chatu během jednoho měsíce vyklidit, personál propustit a vybavení rozprodat. Nový majitel chatu zavřel.

ŘÍJEN 2011

Nákup Prezidentské

Přesto se zanedlouho blýsklo na lepší časy. Uzavřenou chatu od soukromého majitele odkoupili velmi záhy manželé Dědkovi z Jablonce nad Nisou a nabídli nám vrátit se na Prezidentskou jako nájemci a provozovatelé. Prezidentská chata měla sloužit turistům jako dřív a ještě před tím měla projít kompletní avšak velmi šetrnou rekonstrukcí.

LISTOPAD 2011

Ve znamení rekonstrukce

"Po dvaceti letech provozu jsem měl jasnou představu o tom, co by chata potřebovala," říká Petr Šmaus, který rekonstrukci Prezidentské chaty řídil. Jeho hlavní myšlenkou bylo zachovat co nejvíce z původního rázu poctivé stavby a přitom lidem nabídnout současný komfort. Schody proto stále vržou a dřevěné stěny jsou stále křivé. Večer však ulehnete do pohodlných postelí a ještě před tím si klidně můžete dopřát saunu.
FOTO MAFRA, Ota Bartovský

PROSINEC 2012

Otevření po rekonstrukci

Jedeme dál! V sobotu 1.12. 2012 jsme Prezidentskou opět otevřeli veřejnosti. Během uzavření chaty, které trvalo něco málo přes rok, proběhla první větší rekonstrukce od postavení domu v roce 1928. Na Prezidentskou se vracíme jen s málo pozměněným týmem a s roční pauzou zahajujeme již 21. sezónu na Prezidentské chatě. Naši stálí hosté se vracejí a my se těšíme na další léta a zimy tady v Jizerských horách. (zdroj historie Prezidentské chaty)

archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

Bedřichovská přehrada


V důsledku ničivých záplav v povodí řeky Nisy, které koncem 19.století sužovaly oblast Jizerských hor, bylo rozhodnuto o výstavbě soustavy údolních přehrad, do níž patřilo také vodní dílo vybudované v letech 1902 - 1905 na Černé Nise vídeňskou formou F.Ackermann.
Na stavbě 342 m dlouhé a 23 m vysoké hráze pracovali italští kameníci, zvaní pro svou odbornost i na další obdobné stavby v regionu.
Bedřichovská přehrada byla předána do užívání 21.12. Hrdě se o ní psalo jako o nejvýše položené přehradě na kontinentu, dnes jí patří už jen český primát.
Zadržuje 2 miliony kubíků vody a je výraznou krajinnou dominantou. Připomínala tak trochu kanadská jezera, a tak není divu, že vždy přitahovala trempy a zálesáky.
Je jedinou jizerskohorskou přehradou sloužící k výrobě elektrické energie. V roce 1932 byla v údolní části Rudolfova spuštěna elektrárna, k níž přivádí vodu více než 2,5 km dlouhá podzemní štola

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)