Ruprechtická sídliště a okolí

16.11.2021
Ruprechtická "hokejka" kolem roku 1972 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous, 1977) Trabant, Opel Rekord, Škoda 1202, Škoda 1000 MB
Ruprechtická "hokejka" kolem roku 1972 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous, 1977) Trabant, Opel Rekord, Škoda 1202, Škoda 1000 MB
Ruprechtice začátkem minulého století (Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka  -  Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
Ruprechtice začátkem minulého století (Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
archiv Ruprechtice / Ruppersdorf
archiv Ruprechtice / Ruppersdorf
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1974
1974
Rudé právo 14.března 1975 (archiv R.Kittler))
Rudé právo 14.března 1975 (archiv R.Kittler))
archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci
Přidávám fotky z roku 1974, kdy jsme byli na exkurzi ( tehdy výchovní poradci ze škol) v nově postavených objektech - hokejka, to si pamatuju a ten obloukový (Wolkerák) archiv Jaroslav Dostál
Přidávám fotky z roku 1974, kdy jsme byli na exkurzi ( tehdy výchovní poradci ze škol) v nově postavených objektech - hokejka, to si pamatuju a ten obloukový (Wolkerák) archiv Jaroslav Dostál
1974 (Jaroslav Dostál)
1974 (Jaroslav Dostál)
Jedna malebná dobová fotka: Třešňová ulice, v pozadí se teprv začínají budovat paneláky na Borovém vrchu a středisko Dukla, dnešní Tesco Česko. Konec 70. let minulého století 💙 (via jizerské ticho) (archiv Ruprechtice / Ruppersdorf)
Jedna malebná dobová fotka: Třešňová ulice, v pozadí se teprv začínají budovat paneláky na Borovém vrchu a středisko Dukla, dnešní Tesco Česko. Konec 70. let minulého století 💙 (via jizerské ticho) (archiv Ruprechtice / Ruppersdorf)
Fotografie z prvních Libereckých výstavních trhů (Reichenberger Messe) pořádaných v létě roku 1920. (archiv kopie z aukce Hans Oldskull)
Fotografie z prvních Libereckých výstavních trhů (Reichenberger Messe) pořádaných v létě roku 1920. (archiv kopie z aukce Hans Oldskull)
 (Je to asi foceno z místa, kde končí hřbitov. -komentář Luboš Mencl)
(Je to asi foceno z místa, kde končí hřbitov. -komentář Luboš Mencl)
Hlávkova v roce 1992 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
Hlávkova v roce 1992 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
Hlávkova v roce 1990 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
Hlávkova v roce 1990 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
Hlávkova v roce 1990 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
Hlávkova v roce 1990 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
Hlávkova v roce 1992 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
Hlávkova v roce 1992 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
Třešňová ulice cca 1978 (archiv Mike Bike)
Třešňová ulice cca 1978 (archiv Mike Bike)
11. června 1974 (archiv Kateřiny Odrážkové) Ruprechtice, v levém okraji dnes už zavřená policejní stanice,  jesle a školka, jsou vidět v pozadí hned jak končí chodník. - komentář Zdeňka Strakošová)
11. června 1974 (archiv Kateřiny Odrážkové) Ruprechtice, v levém okraji dnes už zavřená policejní stanice, jesle a školka, jsou vidět v pozadí hned jak končí chodník. - komentář Zdeňka Strakošová)
kolem roku 1970
kolem roku 1970
Třešňová ulice v Ruprechticích (archiv Všichni Čermáci)
Třešňová ulice v Ruprechticích (archiv Všichni Čermáci)
Třešňová uice (60.léta)
Třešňová uice (60.léta)
31.12.2020
31.12.2020
RUPRECHTICKÉ HOSPODY I. - NA HLAVNÍ ULICI

V Ruprechticích byly zástupci všech živností na které si jen člověk vzpomene. Nejvíce bylo hospodských, ne že by Ruprechtičáci byli tak velcí alkoholici, ale taková byla doba. Hospoda byla v prvé řadě společenským centrem. Lidé tehdy bydleli ve velmi malých bytech, kde nebylo možné si pozvat známe na návštěvu, když setkání se známými - tak v hospodě. V neděli se doma nevařilo, šlo se na špacír a končilo se kde jinde než v hospodě.

V roce 1932 měly Ruprechtice 4886 obyvatel v 500 domech a 17 hospod. Než se s nimi seznámíme, musíme vědět, jak byly Ruprechtice členěny. Názvy ulic tehdy ještě nebyly , název měla jen jedná a to Hlavní ulice - dnešní Ruprechtická. Když se někdo chtěl přesněji dovědět, kde koho hledat, tak se použil název hospody s přídavkem: vedle, nad, pod u, za. Síť hospod byla tak hustá, že to fungovalo.Přesto byly Ruprechtice členěny do několika čtvrtí:

Dolní ves: na hranicích katastru s Libercem a Novými Pavlovicemi.

Horní ves: centrum kolem náměstí.

Michelský vrch: náhorní rovina mezi Hlavní ulicí a okresní silnicí do Rudolfova

Mlýnská čtvrť: mezi cvičákem a Radčicemi

Vilová čtvrť: okolo kasáren a ZOO

Přední kopec u obrázku: od náměstí ke kapličce

Zadní kopec u obrázku: nad Kateřinkami

Nyní se vydejme na virtuální procházku po hospodách - je jaro roku 1932 - začínáme na hranici Liberce a Ruprechtic. Zde ruprechtický potok překračuje silnici a tím tvoří hranici. Hranice se pozná také tak, že liberecká dlažba je z menších dlažebních kostek a ruprechtická z velkých kočičích hlav. Vlevo přímo na hranici si postavil liberecký magistrát budku kde je výběrčí mýta. Napravo je krásné romantické údolí kde se do ruprechtického potoka vlévá potůček přitékající z údolíčka směrem od Baltské ulice, tato oblast se jmenuje JARNÍ ÚDOLÍ. Dnes tam není nic - v 50 letech zde město Liberec vytvořilo centrální skládku a z celého města sem jezdili popelářské vozy s odpadem.

V zatáčce Hlavní ulice je v č.p. 199 hostinec pana France Procházky "U jarního údolí", místní mu však neřeknou jinak než u Procházky.

Pokračujeme a již před sebou vidíme krásnou zahrádku tvořenou kaštany s mohutnou lípou v čele. Tato zahrádka patří k restauraci "U bílého beránka", aby ji nikdo nepřehlédl tak ji paní Anna Ganzelová nechala postavit tak, aby byla vysunuta trochu do ulice. To se ji ale stalo osudným a hned v roce 1945 byla budova s č.p. 49 zbořena, aby nepřekážela provozu. Stála přesně tam, kde je dnes záliv pro stanici autobusu. Zůstal po ní jen název zastávky a krásné stromy.

Přímo přes ulici je v č.p. 8 hospoda pana Franze Mittiga "U strýčka", opět velká zahrádka s kaštany, ze zahrádky se vchází přímo do sálu hospody. Věci neznalý

poutník se ptá - jak mohou prosperovat téměř stejné hospody, které dělí jen ulice ?

My víme, že mohou - neboť U strýčka jsou v prvním patře pokojíky kde jsou slečny.

V roce 1945 se z této hospody stalo pracoviště Akademie věd ČSR. Do budovy, kde se nic nezměnilo, jen odešel majitel a slečny se začaly z celého liberecka svážet knihy. Pan Moeller s manželkou byli levicový novináři v Berlíně, před koncem války byli evakuování do Liberce. Zde po válce dostali za úkol shromažďovat německé knihy a zachránit je tak před zničením. Nedělejme si iluze, že zachránily všechny, pouze nechali převést knižní fondy německých institucí do hospody U strýčka. Knihy ze soukromých fondů stihl neblahý osud - tak jak to bývá když se mění režimy.

Budova byla na konci šedesátých let zbořena, aby mohla vzniknou silnice k "Hokejce". Knihy byly údajně převezeny do školy v Rudolfově, později se snad staly součásti Sudetik v Krajské vědecké knihovně v Liberci. Pan Moeller zemřel a jeho žena se vrátila do socialistického Berlína, kde dožila v starobinci.

Na památku po hospodě "U strýčka" zůstaly dva kaštany, jsou vidět na snímku, původní Hlávkova ulice vedle před těmito stromy - z pohledu od Liberce.

Pokračuje dále do centra a po pravé straně za nově zřízeným zastoupením zlínské firmy Baťa pro Ruprechtice je věhlasný "Fibigerův restaurant" v č.p. 16. Zde je opět veliká stinná zahrada s pavilónem na kuželky a hudbu. Pan Emil Fibiger vlastní i řeznictví, tak jak je to u restaurací obvyklé.

Po několika metrech jsme se dostali na významnou křižovatku cest před ruprechtický konsum. Na tomto místě je rovněž obecní rybník. My pokračujeme do samého středu obce a míjíme č.p. 24, kde má pan Heinrich Schulze hospodu "U zlaté koruny"

V této budově bylo během času kde co, od školních tříd nedaleké školy až po čekárnu na autobus. Budovu si občané Ruprechtic v 50 letech svobodným rozhodnutím zbořili a v akci Z na jejím místě svépomocí postavili - Kulturní dům.

Kde se konalo během let, také kde co, od velkých plesů po taneční čaje s živou big-beatovou kapelou až po volby, kde si vždy zvolili 99,9 % hlasů své zástupce do národní fronty.

Od roku 1929 stojí uprostřed náměstí výstavný palác "Ruprechtický dvůr" s č.p.464. K tomuto architektonickému skvostu se váže několik legend: jednou z nich je ta která říká, že interiér vinárny v suterénu je přesnou kopií věhlasné vinárny v Drážďanech, která však zanikla při bombardování v únoru 1945 a od té doby je ta ruprechtická jedinou památkou.

Pan Adolf Simon si ve svých několika restauracích v této budově věnuje převážně podnikatelské klientele z nedalekého Liberce, která sem jezdí na obchodní schůzky se svými zákazníky z celého světa.

O svoji bezpečnost nemusí mít obavy , neboť přímo v budově je služebna policie s 16 muži.

Ve vedlejším objektu je známe pekařství pana Hermanna Honzeka, proto ten vysoký komín.

Ob jeden dům dále je v č.p. 143 hostinec pana Otto Kavana " U pošty" Na tomto místě skutečně byla první ruprechtická pošta, než se přestěhovala v roce 1921 do obecního domu, který je na začátku náměstí.

V průběhu let zde bylo všechno možné od řeznictví pana Svobody, přes školní jídelnu a Kubišovo cukrářství až po prodejnu krbů a kamen.

Na tomto místě ukončíme dnešní virtuální procházku na jaře roku 1932.

Příště se budeme věnovat hospodám a hostincům v jiných částech Ruprechtic.

(zdroj:  https://www.ruprechtice.cz/ )

Ruprechtice v roce 1979  (zdroj: Liberec v minulosti a současnosti - Svatopluk Technik - Vladimír Ruda )
Ruprechtice v roce 1979 (zdroj: Liberec v minulosti a současnosti - Svatopluk Technik - Vladimír Ruda )
Ruprechtická školka v 80.letech (archiv Jan Šimon)
Ruprechtická školka v 80.letech (archiv Jan Šimon)
Panelové domy v ulici Rychtářská. V pozadí je vidět i dům v Třešňové ulici (prvotně Višňová,ale jelikož pošta chodila do vesnice Višňová u Frýdlantu). Z knihy: KOŠEK, Zdeněk, ed. Severní Čechy: [Fot. publ.]. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1975
Panelové domy v ulici Rychtářská. V pozadí je vidět i dům v Třešňové ulici (prvotně Višňová,ale jelikož pošta chodila do vesnice Višňová u Frýdlantu). Z knihy: KOŠEK, Zdeněk, ed. Severní Čechy: [Fot. publ.]. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1975
Hlávkova v roce 1992 (foto Ivo Kapl) a 11.2.2021
Hlávkova v roce 1992 (foto Ivo Kapl) a 11.2.2021
parčík mezi ulicemi Hlávkova a Věkova, bývalý vojenský hřbitov (foto M.Gergelčík)
parčík mezi ulicemi Hlávkova a Věkova, bývalý vojenský hřbitov (foto M.Gergelčík)
na stránkách Ruprechtice jsem našel tento "poklad" - naše sídlíštní parta z Borového Vrchu..  🙂 rok 1976 - 77 (archiv B.Kopejska)
na stránkách Ruprechtice jsem našel tento "poklad" - naše sídlíštní parta z Borového Vrchu.. 🙂 rok 1976 - 77 (archiv B.Kopejska)
zastávka Hlávkova v roce 1992 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
zastávka Hlávkova v roce 1992 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
U Dukly/Tesca v devadesátkách. ) (archiv Petr Kolín)
U Dukly/Tesca v devadesátkách. ) (archiv Petr Kolín)

RUPRECHTICKÉ HOSPODY II.

Minule jsme naši procházku po ruprechtických hospodách ukončili na náměstí. Dnes budeme pokračovat a půjdeme z náměstí dolů Radčickou ulici, dříve se ji říkalo Semmering - podle svého rakouského vzoru. I naše první hospoda se jmenuje
U Semerinku , má číslo popisné 56, a patřila panu Josefu Bienertovi, který mimo to, že měl krásnou dceru s krásným jménem Edeltraud, se živil hlavně stáčením piva do lahví. Lahvové pivo v té době nebylo samozřejmostí.

O pár kroků dále je další hospoda, U Janova mostu, kterou v čp. 59 vlastnil pan Josef Nohava. Dům, který stojí na tomto místě dnes, je postavem od základů nově. Původní hospoda byla orientována jinak, byla brzo po válce zbořena a na jejím místě bylá skládka technických služeb. Přímo naproti přes ulici byla socha sv. Jana Nepomuckého, tak jak to bývalo zvykem. Zůstal po ní jen sokl a název mostu. Socha stála ještě za komunistů, ale neměla hlavu - protože byla v životní velikosti, tak se občané Ruprechtic za ní postavili a nechali se vyfotografovat, tak jak se to dělalo na poutích. Kam zmizel zbytek sochy je mi záhadou.

Nyní překročíme Nisu a půjdeme proti proudu až do Kateřinek, kde opět přejdeme na ruprechtický břeh a půjdeme ulicí která dnes nese jméno Jedlová, téměř na vrcholu u ulice Horské byla v čp.179 hospoda pana France Geislera Kopec u Obrázku. Byla to veliká budova, ze které nezůstalo vůbec nic. Na dobovém obrázku je asi uprostřed.
Na současném je na tomto místě jen prales.Vůbec, na údolí Černé Nisy bychom mohli demonstrovat, jak se během 50 let změnila kulturní krajina v prales. To co naši předci po staletí vytvářeli z původního pralesa si příroda vezme zpět za velmi krátkou dobu, a to ji ještě některé organizace za přispění sponzorů pomáhají prales vytvářet uměle.

Naše cesta pokračuje, nyní jsme na Horské ulici, po několika metrech chůze se pustíme z prudkého kopce ulicí U obrázku, stejný název měla i hospoda v čp. 245, téměř na dně hlubokého údolí. Patřila Rudolfovi Bernerovi - kolem hospody bylo spousta atrakcí pro děti a zejména zde vyvěral silný pramen vody. Budova stála osamoceně na cestě ke kapličce, její návštěvníci tvořili také převážně klientelu podniku. Dům je dnes totálně přestavěn, ale na původních základech.

Pokračuje stoupáním k náměstí, kde tuto vycházku ukončíme.

RUPRECHTICKÉ HOSPODY III

Naše poslední toulky po ruprechtických hospodách zahájíme u konsumu a půjdeme dnešní ulicí U Pramenů, asi v polovině cesty, na pravé straně je dům čp.178, kde měla paní Marie Reimerová svoji hospodu s krásným názvem U Modré hvězdy. Moc toho o ní nevíme, pamětníci tvrdí, že se ve zdejším sále hrálo loutkové divadlo.

Pokračujeme dále, přejdeme Horskou a jdeme vzhůru ulicí Kovařovicovou až přijdeme na křižovatku několika cest, místo předem určené k postavení hostince, také tu stál a dokonce né ledajaký, měl vyhlídkovou věž 17 m vysokou a popisné číslo 213.Ano je to Humboldova výšina, která v roce 1932 patřila Ernestině Brádlerové. Tu vysokou rozhlednu nechal postavit Německý horský spolek. Po válce se stala ubytovnou dělníků z nedalekého lomu, což se jí stalo osudným. Dnes po ní zbylo pár kaštanu v místě kde byla zahrádka, tak jako u mnoha jiných. Pokud by si někdo chtěl vystavět hostinec - neznám lepšího místa.

Nyní se otočíme a sejdeme dolů ulicí U Slunečních lázní, opět případ, kdy po hospodě zůstalo jenom jméno ulice ve které stála, měla čp.279 a patřila Spolku zdravotní péče z Liberce. Místo je opředené tajemstvím a ani pamětníci přesně nevědí, cože tam ti členové spolku vlastně dělali, možná jen to co název napovídá.

Naše cesta vede do míst, o kterých mnozí Ruprechtičáci ani nevědí, že patří do Ruprechtic. Sejdeme k lesnímu koupališti a dáme se cestou podél Jizerského potoka,
až přijdeme k tenisovým kurtům, kde začíná ulice s dnešním příhodným názvem Tichá, ale nebylo tomu tak vždy, vlevo stále obrovská hospoda s tančírnou a názvem
Městský lesík, majitelem byl Fritz Mai, a pro úplnost dodáme č.p.189. Na dobovém snímku je v kašírovaném "nočním záběru". Současné ruiny dávají tušit o její mohutnosti, je třeba hledat!

Pokračujeme podél potoka a přicházíme na křižovatku, která opět dává tušit, že zde musela být hospoda, byla a pamatují ji i ti mladší z nás. Nikdy se tak oficielně nejmenovala, ale říkalo se ji U VOPIC. Původní jméno měla Náš nový domov, patřila Heinrichovi Königovi a měla č.p. 207. Je celá řada legend, které se váží k tomuto podniku, ale aktéři ještě žijí a proto je nemůžeme publikovat. Snad jediný fakt: svému řemeslu se zde vyučil nejúspěšnější restauratér v Liberci.

Pokračuje podél Jizerského potoka, který zmizel v podzemí a jdeme ulicí s příznačným názvem U zoologické zahrady, ještě se ohlédneme a vidíme oba podniky v dobovém záběru.

Nyní přicházíme k poslední ruprechtické hospodě U Jezírka. Má číslo popisné 254 a vlastnil ji Franz Schimek. Je to snad jediný podnik, o kterém můžeme prohlásit, že vypadá lépe než v roce 1932, kdy se uskutečnila naše procházka.

Poznámka: Znalci mohou namítnout, že chybí věhlasné hostince jako např. Sluneční dvůr, Tugemannova výšina či Údolí Nisy. Je pravda, že některé budovy ještě stojí, ale v roce 1932 tyto restaurace nebyly již provozovány.

Jaro 2005
Josef Pomikálek (zdroj:  https://www.ruprechtice.cz/ )


Obytné domy v Ruprechticích (1992)

V rámci výstavby bytového družstva Sever byla v letech 1968 -:1972 mezi ulicemi Kmochovou a Ostravskou vybudována skupina šesti pětipodlažních domů se 141 byty (čp. 670 - 675 - XIV). Projektantem byl architekt Zdeněk Jaroš, stavbyvedoucím Evžen Mareš. Okolní parkově upravenou plochu dotvářejí tři pískovcové skupiny s názvem Kamenné ořechy, dílo předčasně zemřelého sochaře Oldřicha Novotného.
(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Kmochova ulice 778/14
Kmochova ulice 778/14

Výtvarník Karel Janoušek

je autorem nejen holubice míru na Šaldově náměstí. V Liberci měl ještě pět exemplářů tzv. Vlajkových fontán, někdy nazývaných "Třepetalky". Dochovaly se jediné, konkrétně ty v parku v ulici Rychtářská. Další měly být na Františkově, dále v ulici Horní Kopečná a na tramvajové smyčce v Dolním Hanychově. Jedny byly i mezi paneláky pod nádražím v Oldřichově ulici (snímek druhý). Marně sháním fotografie těch zbylých, které bohužel nebyly nalezeny ani v archivu autora.(autor příspěvku Jindřich Gubiš)

Socha "Aux Morts"

od německého funerálního sochaře Hanse Dammanna byla poprvé představena na prodejní Velké berlínské výstavě umění (Große Berliner Kunstausstellung) v roce 1904. Zde byla zakoupena radními města Liberce pro ruprechtický hřbitov (kde se stále nachází), další tři kopie se nacházejí v Berlíně a v Kielu.

Na prvním fotu obrázek z katalogu výstavy, na druhém současný stav na ruprechtickém hřbitově, třetí foto Friedhof Berlin-Wilmersdorf, čtvrté St.Marien und St. Nikolai Friedhof rovněž v Berlíně a konečně na pátém fotu Südfriedhof v Kielu. (autor Hans Oldskull)

Továrna H. F. Richter, Liberec, Ruprechtická ulice.

Liberec je stále spojován především s textilním průmyslem, ale bohužel zcela upozaděna je jeho strojírenská průmyslová minulost. Jak vypadala? Zkusím to vysvětlit v jednom odstavci:

Když zde vznikaly první továrny před polovinou 19. století, byly dvě cesty jak zajistit moderní stroje - dovézt je z jiných zemí, což bez železnice byla celkem složitá logistická operace pomocí formanských vozů, nebo je zde vyrobit. Ovšem i ty dovezené se musely čas od času opravit. V této době musel být doslova ukován každý stržený závit na šroubu nebo matce. Vznikaly tak slévárny, kovárny, strojírny a některé z nich se velmi brzy emancipovaly a staly se prvovýrobci strojů. Na počátku 20. století využil automobilový průmysl regionální slévárenské "know-how" a rozjel se naplno. Linka automobilového průmyslu vede z Liberce až k automobilce ŠKODA. Krizi ve 30. letech většina strojíren a sléváren přežila lépe než místní textilní podniky. Takovým pěkným zástupcem místních výrobků 30. let jsou třeba ocelové stožáry vysokého napětí. Druhá světová válka pak znamenala uzavření textilních podniků a jejich transformaci na strojírny. Proti tomu v druhé polovině války jely místní slévárny naplno a produkce zahrnovala i takové výrobky jako jsou bloky tankových motorů Maybach, v Tanvaldské slévárně se pro změnu vyráběly spalovací komory raket V-2 (a to prosím ještě před bombardováním Peenemünde). Po válce byla značná část podniků vyrabována Rudou armádou, ale část byla zachráněna. Do vyrabovaných továren se vrátila textilní výroba, ale třeba LIAZ nebo Liberecká TESLA mají jesný základ právě v zachráněné válečné výrobě. A válečná produkce má základ ve strojírnách První republiky a ty mají základ... A tak dále a tak dále (autor článku Ivan Rous)

1938
1938
archiv Milan Šír st.
archiv Milan Šír st.
1925
1925
archiv Petr Ruprecht
archiv Petr Ruprecht

Budova mateřské školy v Ruprechticích

už slouží jinému účelu. Tady ji máme v zimě 1992. (archiv Petr Kolín)

Návesní rybník (Ulice U Pramene, kousek od Ruprechtického náměstí, de facto spojka mezi řezníkem u náměstí a novou zástavbou u Ekoflory )
Návesní rybník (Ulice U Pramene, kousek od Ruprechtického náměstí, de facto spojka mezi řezníkem u náměstí a novou zástavbou u Ekoflory )
archiv Jana Ducháčková
archiv Jana Ducháčková
Baltská ulice (archiv Petr Ruprecht)
Baltská ulice (archiv Petr Ruprecht)
Purkyňova čp. 989/55 (foto Jan Milulička)
Purkyňova čp. 989/55 (foto Jan Milulička)

ZŠ a MŠ logopedická více na odkazu:

https://www.liberecvminulostiasoucasnosti.cz/l/kopie-z-liberec-xiv-ruprechtice-take-mestsky-lesik-a-lesni-koupaliste/

Ruprechtice a kateřinské údolí v 80.létech

(zdroj Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)