Liberec XIV - Ruprechtice (také městský lesík a lesní koupaliště) 

16.07.2020
archiv Ruprechtice / Ruppersdorf
archiv Ruprechtice / Ruppersdorf
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Ruprechtice začátkem minulého století (Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka  -  Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
Ruprechtice začátkem minulého století (Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
1974
1974
Ruprechtická "hokejka" kolem roku 1972 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous, 1977) Trabant, Opel Rekord, Škoda 1202, Škoda 1000 MB
Ruprechtická "hokejka" kolem roku 1972 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous, 1977) Trabant, Opel Rekord, Škoda 1202, Škoda 1000 MB
Rudé právo 14.března 1975 (archiv R.Kittler))
Rudé právo 14.března 1975 (archiv R.Kittler))
archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci
Přidávám fotky z roku 1974, kdy jsme byli na exkurzi ( tehdy výchovní poradci ze škol) v nově postavených objektech - hokejka, to si pamatuju a ten obloukový (Wolkerák) archiv Jaroslav Dostál
Přidávám fotky z roku 1974, kdy jsme byli na exkurzi ( tehdy výchovní poradci ze škol) v nově postavených objektech - hokejka, to si pamatuju a ten obloukový (Wolkerák) archiv Jaroslav Dostál
1974 (Jaroslav Dostál)
1974 (Jaroslav Dostál)
Jedna malebná dobová fotka: Třešňová ulice, v pozadí se teprv začínají budovat paneláky na Borovém vrchu a středisko Dukla, dnešní Tesco Česko. Konec 70. let minulého století 💙 (via jizerské ticho) (archiv Ruprechtice / Ruppersdorf)
Jedna malebná dobová fotka: Třešňová ulice, v pozadí se teprv začínají budovat paneláky na Borovém vrchu a středisko Dukla, dnešní Tesco Česko. Konec 70. let minulého století 💙 (via jizerské ticho) (archiv Ruprechtice / Ruppersdorf)
Fotografie z prvních Libereckých výstavních trhů (Reichenberger Messe) pořádaných v létě roku 1920. (archiv kopie z aukce Hans Oldskull)
Fotografie z prvních Libereckých výstavních trhů (Reichenberger Messe) pořádaných v létě roku 1920. (archiv kopie z aukce Hans Oldskull)
 (Je to asi foceno z místa, kde končí hřbitov. -komentář Luboš Mencl)
(Je to asi foceno z místa, kde končí hřbitov. -komentář Luboš Mencl)
Hlávkova v roce 1992 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
Hlávkova v roce 1992 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
Hlávkova v roce 1990 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
Hlávkova v roce 1990 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
Hlávkova v roce 1990 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
Hlávkova v roce 1990 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
Hlávkova v roce 1992 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
Hlávkova v roce 1992 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
Třešňová ulice cca 1978 (archiv Mike Bike)
Třešňová ulice cca 1978 (archiv Mike Bike)
11. června 1974 (archiv Kateřiny Odrážkové) Ruprechtice, v levém okraji dnes už zavřená policejní stanice,  jesle a školka, jsou vidět v pozadí hned jak končí chodník. - komentář Zdeňka Strakošová)
11. června 1974 (archiv Kateřiny Odrážkové) Ruprechtice, v levém okraji dnes už zavřená policejní stanice, jesle a školka, jsou vidět v pozadí hned jak končí chodník. - komentář Zdeňka Strakošová)
kolem roku 1970
kolem roku 1970
Třešňová ulice v Ruprechticích (archiv Všichni Čermáci)
Třešňová ulice v Ruprechticích (archiv Všichni Čermáci)
Třešňová uice (60.léta)
Třešňová uice (60.léta)
31.12.2020
31.12.2020
RUPRECHTICKÉ HOSPODY I. - NA HLAVNÍ ULICI

V Ruprechticích byly zástupci všech živností na které si jen člověk vzpomene. Nejvíce bylo hospodských, ne že by Ruprechtičáci byli tak velcí alkoholici, ale taková byla doba. Hospoda byla v prvé řadě společenským centrem. Lidé tehdy bydleli ve velmi malých bytech, kde nebylo možné si pozvat známe na návštěvu, když setkání se známými - tak v hospodě. V neděli se doma nevařilo, šlo se na špacír a končilo se kde jinde než v hospodě.

V roce 1932 měly Ruprechtice 4886 obyvatel v 500 domech a 17 hospod. Než se s nimi seznámíme, musíme vědět, jak byly Ruprechtice členěny. Názvy ulic tehdy ještě nebyly , název měla jen jedná a to Hlavní ulice - dnešní Ruprechtická. Když se někdo chtěl přesněji dovědět, kde koho hledat, tak se použil název hospody s přídavkem: vedle, nad, pod u, za. Síť hospod byla tak hustá, že to fungovalo.Přesto byly Ruprechtice členěny do několika čtvrtí:

Dolní ves: na hranicích katastru s Libercem a Novými Pavlovicemi.

Horní ves: centrum kolem náměstí.

Michelský vrch: náhorní rovina mezi Hlavní ulicí a okresní silnicí do Rudolfova

Mlýnská čtvrť: mezi cvičákem a Radčicemi

Vilová čtvrť: okolo kasáren a ZOO

Přední kopec u obrázku: od náměstí ke kapličce

Zadní kopec u obrázku: nad Kateřinkami

Nyní se vydejme na virtuální procházku po hospodách - je jaro roku 1932 - začínáme na hranici Liberce a Ruprechtic. Zde ruprechtický potok překračuje silnici a tím tvoří hranici. Hranice se pozná také tak, že liberecká dlažba je z menších dlažebních kostek a ruprechtická z velkých kočičích hlav. Vlevo přímo na hranici si postavil liberecký magistrát budku kde je výběrčí mýta. Napravo je krásné romantické údolí kde se do ruprechtického potoka vlévá potůček přitékající z údolíčka směrem od Baltské ulice, tato oblast se jmenuje JARNÍ ÚDOLÍ. Dnes tam není nic - v 50 letech zde město Liberec vytvořilo centrální skládku a z celého města sem jezdili popelářské vozy s odpadem.

V zatáčce Hlavní ulice je v č.p. 199 hostinec pana France Procházky "U jarního údolí", místní mu však neřeknou jinak než u Procházky.

Pokračujeme a již před sebou vidíme krásnou zahrádku tvořenou kaštany s mohutnou lípou v čele. Tato zahrádka patří k restauraci "U bílého beránka", aby ji nikdo nepřehlédl tak ji paní Anna Ganzelová nechala postavit tak, aby byla vysunuta trochu do ulice. To se ji ale stalo osudným a hned v roce 1945 byla budova s č.p. 49 zbořena, aby nepřekážela provozu. Stála přesně tam, kde je dnes záliv pro stanici autobusu. Zůstal po ní jen název zastávky a krásné stromy.

Přímo přes ulici je v č.p. 8 hospoda pana Franze Mittiga "U strýčka", opět velká zahrádka s kaštany, ze zahrádky se vchází přímo do sálu hospody. Věci neznalý

poutník se ptá - jak mohou prosperovat téměř stejné hospody, které dělí jen ulice ?

My víme, že mohou - neboť U strýčka jsou v prvním patře pokojíky kde jsou slečny.

V roce 1945 se z této hospody stalo pracoviště Akademie věd ČSR. Do budovy, kde se nic nezměnilo, jen odešel majitel a slečny se začaly z celého liberecka svážet knihy. Pan Moeller s manželkou byli levicový novináři v Berlíně, před koncem války byli evakuování do Liberce. Zde po válce dostali za úkol shromažďovat německé knihy a zachránit je tak před zničením. Nedělejme si iluze, že zachránily všechny, pouze nechali převést knižní fondy německých institucí do hospody U strýčka. Knihy ze soukromých fondů stihl neblahý osud - tak jak to bývá když se mění režimy.

Budova byla na konci šedesátých let zbořena, aby mohla vzniknou silnice k "Hokejce". Knihy byly údajně převezeny do školy v Rudolfově, později se snad staly součásti Sudetik v Krajské vědecké knihovně v Liberci. Pan Moeller zemřel a jeho žena se vrátila do socialistického Berlína, kde dožila v starobinci.

Na památku po hospodě "U strýčka" zůstaly dva kaštany, jsou vidět na snímku, původní Hlávkova ulice vedle před těmito stromy - z pohledu od Liberce.

Pokračuje dále do centra a po pravé straně za nově zřízeným zastoupením zlínské firmy Baťa pro Ruprechtice je věhlasný "Fibigerův restaurant" v č.p. 16. Zde je opět veliká stinná zahrada s pavilónem na kuželky a hudbu. Pan Emil Fibiger vlastní i řeznictví, tak jak je to u restaurací obvyklé.

Po několika metrech jsme se dostali na významnou křižovatku cest před ruprechtický konsum. Na tomto místě je rovněž obecní rybník. My pokračujeme do samého středu obce a míjíme č.p. 24, kde má pan Heinrich Schulze hospodu "U zlaté koruny"

V této budově bylo během času kde co, od školních tříd nedaleké školy až po čekárnu na autobus. Budovu si občané Ruprechtic v 50 letech svobodným rozhodnutím zbořili a v akci Z na jejím místě svépomocí postavili - Kulturní dům.

Kde se konalo během let, také kde co, od velkých plesů po taneční čaje s živou big-beatovou kapelou až po volby, kde si vždy zvolili 99,9 % hlasů své zástupce do národní fronty.

Od roku 1929 stojí uprostřed náměstí výstavný palác "Ruprechtický dvůr" s č.p.464. K tomuto architektonickému skvostu se váže několik legend: jednou z nich je ta která říká, že interiér vinárny v suterénu je přesnou kopií věhlasné vinárny v Drážďanech, která však zanikla při bombardování v únoru 1945 a od té doby je ta ruprechtická jedinou památkou.

Pan Adolf Simon si ve svých několika restauracích v této budově věnuje převážně podnikatelské klientele z nedalekého Liberce, která sem jezdí na obchodní schůzky se svými zákazníky z celého světa.

O svoji bezpečnost nemusí mít obavy , neboť přímo v budově je služebna policie s 16 muži.

Ve vedlejším objektu je známe pekařství pana Hermanna Honzeka, proto ten vysoký komín.

Ob jeden dům dále je v č.p. 143 hostinec pana Otto Kavana " U pošty" Na tomto místě skutečně byla první ruprechtická pošta, než se přestěhovala v roce 1921 do obecního domu, který je na začátku náměstí.

V průběhu let zde bylo všechno možné od řeznictví pana Svobody, přes školní jídelnu a Kubišovo cukrářství až po prodejnu krbů a kamen.

Na tomto místě ukončíme dnešní virtuální procházku na jaře roku 1932.

Příště se budeme věnovat hospodám a hostincům v jiných částech Ruprechtic.

(zdroj:  https://www.ruprechtice.cz/ )

Ruprechtice v roce 1979  (zdroj: Liberec v minulosti a současnosti - Svatopluk Technik - Vladimír Ruda )
Ruprechtice v roce 1979 (zdroj: Liberec v minulosti a současnosti - Svatopluk Technik - Vladimír Ruda )
Panelové domy v ulici Rychtářská. V pozadí je vidět i dům v Třešňové ulici (prvotně Višňová,ale jelikož pošta chodila do vesnice Višňová u Frýdlantu). Z knihy: KOŠEK, Zdeněk, ed. Severní Čechy: [Fot. publ.]. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1975
Panelové domy v ulici Rychtářská. V pozadí je vidět i dům v Třešňové ulici (prvotně Višňová,ale jelikož pošta chodila do vesnice Višňová u Frýdlantu). Z knihy: KOŠEK, Zdeněk, ed. Severní Čechy: [Fot. publ.]. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1975
Hlávkova v roce 1992 (foto Ivo Kapl) a 11.2.2021
Hlávkova v roce 1992 (foto Ivo Kapl) a 11.2.2021
parčík mezi ulicemi Hlávkova a Věkova, bývalý vojenský hřbitov (foto M.Gergelčík)
parčík mezi ulicemi Hlávkova a Věkova, bývalý vojenský hřbitov (foto M.Gergelčík)
Ruprechtická ulice v roce 1992 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
Ruprechtická ulice v roce 1992 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
na stránkách Ruprechtice jsem našel tento "poklad" - naše sídlíštní parta z Borového Vrchu..  🙂 rok 1976 - 77 (archiv B.Kopejska)
na stránkách Ruprechtice jsem našel tento "poklad" - naše sídlíštní parta z Borového Vrchu.. 🙂 rok 1976 - 77 (archiv B.Kopejska)
zastávka Hlávkova v roce 1992 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
zastávka Hlávkova v roce 1992 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
U Dukly/Tesca v devadesátkách. ) (archiv Petr Kolín)
U Dukly/Tesca v devadesátkách. ) (archiv Petr Kolín)
Ruprechtická ulice (M.Gergelčík)
Ruprechtická ulice (M.Gergelčík)
Ruprechtická ulice v roce 1992 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
Ruprechtická ulice v roce 1992 (foto Ivo Kapl) a 11.12.2021
Ruprechtická ulice (archiv Jany Ducháčkové)
Ruprechtická ulice (archiv Jany Ducháčkové)

RUPRECHTICKÉ HOSPODY II.

Minule jsme naši procházku po ruprechtických hospodách ukončili na náměstí. Dnes budeme pokračovat a půjdeme z náměstí dolů Radčickou ulici, dříve se ji říkalo Semmering - podle svého rakouského vzoru. I naše první hospoda se jmenuje
U Semerinku , má číslo popisné 56, a patřila panu Josefu Bienertovi, který mimo to, že měl krásnou dceru s krásným jménem Edeltraud, se živil hlavně stáčením piva do lahví. Lahvové pivo v té době nebylo samozřejmostí.

O pár kroků dále je další hospoda, U Janova mostu, kterou v čp. 59 vlastnil pan Josef Nohava. Dům, který stojí na tomto místě dnes, je postavem od základů nově. Původní hospoda byla orientována jinak, byla brzo po válce zbořena a na jejím místě bylá skládka technických služeb. Přímo naproti přes ulici byla socha sv. Jana Nepomuckého, tak jak to bývalo zvykem. Zůstal po ní jen sokl a název mostu. Socha stála ještě za komunistů, ale neměla hlavu - protože byla v životní velikosti, tak se občané Ruprechtic za ní postavili a nechali se vyfotografovat, tak jak se to dělalo na poutích. Kam zmizel zbytek sochy je mi záhadou.

Nyní překročíme Nisu a půjdeme proti proudu až do Kateřinek, kde opět přejdeme na ruprechtický břeh a půjdeme ulicí která dnes nese jméno Jedlová, téměř na vrcholu u ulice Horské byla v čp.179 hospoda pana France Geislera Kopec u Obrázku. Byla to veliká budova, ze které nezůstalo vůbec nic. Na dobovém obrázku je asi uprostřed.
Na současném je na tomto místě jen prales.Vůbec, na údolí Černé Nisy bychom mohli demonstrovat, jak se během 50 let změnila kulturní krajina v prales. To co naši předci po staletí vytvářeli z původního pralesa si příroda vezme zpět za velmi krátkou dobu, a to ji ještě některé organizace za přispění sponzorů pomáhají prales vytvářet uměle.

Naše cesta pokračuje, nyní jsme na Horské ulici, po několika metrech chůze se pustíme z prudkého kopce ulicí U obrázku, stejný název měla i hospoda v čp. 245, téměř na dně hlubokého údolí. Patřila Rudolfovi Bernerovi - kolem hospody bylo spousta atrakcí pro děti a zejména zde vyvěral silný pramen vody. Budova stála osamoceně na cestě ke kapličce, její návštěvníci tvořili také převážně klientelu podniku. Dům je dnes totálně přestavěn, ale na původních základech.

Pokračuje stoupáním k náměstí, kde tuto vycházku ukončíme.

RUPRECHTICKÉ HOSPODY III

Naše poslední toulky po ruprechtických hospodách zahájíme u konsumu a půjdeme dnešní ulicí U Pramenů, asi v polovině cesty, na pravé straně je dům čp.178, kde měla paní Marie Reimerová svoji hospodu s krásným názvem U Modré hvězdy. Moc toho o ní nevíme, pamětníci tvrdí, že se ve zdejším sále hrálo loutkové divadlo.

Pokračujeme dále, přejdeme Horskou a jdeme vzhůru ulicí Kovařovicovou až přijdeme na křižovatku několika cest, místo předem určené k postavení hostince, také tu stál a dokonce né ledajaký, měl vyhlídkovou věž 17 m vysokou a popisné číslo 213.Ano je to Humboldova výšina, která v roce 1932 patřila Ernestině Brádlerové. Tu vysokou rozhlednu nechal postavit Německý horský spolek. Po válce se stala ubytovnou dělníků z nedalekého lomu, což se jí stalo osudným. Dnes po ní zbylo pár kaštanu v místě kde byla zahrádka, tak jako u mnoha jiných. Pokud by si někdo chtěl vystavět hostinec - neznám lepšího místa.

Nyní se otočíme a sejdeme dolů ulicí U Slunečních lázní, opět případ, kdy po hospodě zůstalo jenom jméno ulice ve které stála, měla čp.279 a patřila Spolku zdravotní péče z Liberce. Místo je opředené tajemstvím a ani pamětníci přesně nevědí, cože tam ti členové spolku vlastně dělali, možná jen to co název napovídá.

Naše cesta vede do míst, o kterých mnozí Ruprechtičáci ani nevědí, že patří do Ruprechtic. Sejdeme k lesnímu koupališti a dáme se cestou podél Jizerského potoka,
až přijdeme k tenisovým kurtům, kde začíná ulice s dnešním příhodným názvem Tichá, ale nebylo tomu tak vždy, vlevo stále obrovská hospoda s tančírnou a názvem
Městský lesík, majitelem byl Fritz Mai, a pro úplnost dodáme č.p.189. Na dobovém snímku je v kašírovaném "nočním záběru". Současné ruiny dávají tušit o její mohutnosti, je třeba hledat!

Pokračujeme podél potoka a přicházíme na křižovatku, která opět dává tušit, že zde musela být hospoda, byla a pamatují ji i ti mladší z nás. Nikdy se tak oficielně nejmenovala, ale říkalo se ji U VOPIC. Původní jméno měla Náš nový domov, patřila Heinrichovi Königovi a měla č.p. 207. Je celá řada legend, které se váží k tomuto podniku, ale aktéři ještě žijí a proto je nemůžeme publikovat. Snad jediný fakt: svému řemeslu se zde vyučil nejúspěšnější restauratér v Liberci.

Pokračuje podél Jizerského potoka, který zmizel v podzemí a jdeme ulicí s příznačným názvem U zoologické zahrady, ještě se ohlédneme a vidíme oba podniky v dobovém záběru.

Nyní přicházíme k poslední ruprechtické hospodě U Jezírka. Má číslo popisné 254 a vlastnil ji Franz Schimek. Je to snad jediný podnik, o kterém můžeme prohlásit, že vypadá lépe než v roce 1932, kdy se uskutečnila naše procházka.

Poznámka: Znalci mohou namítnout, že chybí věhlasné hostince jako např. Sluneční dvůr, Tugemannova výšina či Údolí Nisy. Je pravda, že některé budovy ještě stojí, ale v roce 1932 tyto restaurace nebyly již provozovány.

Jaro 2005
Josef Pomikálek (zdroj:  https://www.ruprechtice.cz/ )


 

Ruprechtice z počátku 60.let

Níže jsem nahrál několik dobových fotografií našeho krásného Liberce. Jedná se o snímky ze samého počátku 60. let.

Jde spíše o takovou ochutnávku, neboť se jedná pouze o telefonem nafocené diapozitivy (první nalezenou várku), které plánuji výhledově digitalizovat, takže omluvte sníženou kvalitu...Něco k fotografiím... První dva malebné výhledy na tehdy ještě stojící starou chatu na Ještědu (možná krátce okolo jejího vyhoření), jsou focené údajně odněkud z prostoru mezi ulicemi Ruprechtická až Hlávkova (kde stojí dnešní Hokejka) a zachycují pozůstatky německého zemědělství, které zde později ustoupilo mohutné výstavbě sídliště. Snímek úhledně upraveného parčíku zachycuje dnešní Park Jiřiny a Milana Uherkových, který se nachází v Ruprechticích, nedaleko židovského hřbitova. Je až k nevíře, že se na tomto místě v jednu dobu měla nacházet skládka...  (autor příspěvku Ondra Vacek)

Ruprechtice - parčík Uherkových začátkem 60.let (archiv Ondra Vacek) a 19.4.2022
Ruprechtice - parčík Uherkových začátkem 60.let (archiv Ondra Vacek) a 19.4.2022

U Beránka

"U Jelena, to chápu, tam je hospoda. Ale proč se ta další zastávka jmenuje U Beránka? Dyť tam žádná hospoda není," mudruje žena v pětadvacítce, která funí od města do Ruprechtic.

Psali jsme o tom tady před časem, ale opakování je matka moudrosti kdysi tu hospoda bývala, jmenovala se U bílého beránka a měla dokonce krásnou zahrádku s kaštany a mohutnou lípou.

Nechme hovořit web ruprechtice.cz. "Aby ji nikdo nepřehlédl, nechala ji Anna Ganzelová postavit tak, aby byla vysunuta trochu do ulice. To se ji ale stalo osudným a hned v roce 1945 byla budova č.p. 49 zbořena, aby nepřekážela provozu. Stála přesně tam, kde je dnes záliv pro stanici autobusu. Zůstal po ní jen název zastávky a krásné stromy."

(zdroj: Ruprechtice / Ruppersdorf )

1926 (archiv Dany Šmídové) - uprostřed je Ruprechtická a směrem nahoru je ulice Baltská, v pozadí horní kasárna
1926 (archiv Dany Šmídové) - uprostřed je Ruprechtická a směrem nahoru je ulice Baltská, v pozadí horní kasárna
21.3.2022
21.3.2022
Foceno od "Beránka", druhý dům vpravo tiskárna u Valešů..(komentář Tomáš Valena, archiv Mirek Gergelčík)
Foceno od "Beránka", druhý dům vpravo tiskárna u Valešů..(komentář Tomáš Valena, archiv Mirek Gergelčík)

Obytné domy v Ruprechticích (1992)

V rámci výstavby bytového družstva Sever byla v letech 1968 -:1972 mezi ulicemi Kmochovou a Ostravskou vybudována skupina šesti pětipodlažních domů se 141 byty (čp. 670 - 675 - XIV). Projektantem byl architekt Zdeněk Jaroš, stavbyvedoucím Evžen Mareš. Okolní parkově upravenou plochu dotvářejí tři pískovcové skupiny s názvem Kamenné ořechy, dílo předčasně zemřelého sochaře Oldřicha Novotného.
(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Kmochova ulice 778/14
Kmochova ulice 778/14

Výtvarník Karel Janoušek

je autorem nejen holubice míru na Šaldově náměstí. V Liberci měl ještě pět exemplářů tzv. Vlajkových fontán, někdy nazývaných "Třepetalky". Dochovaly se jediné, konkrétně ty v parku v ulici Rychtářská. Další měly být na Františkově, dále v ulici Horní Kopečná a na tramvajové smyčce v Dolním Hanychově. Jedny byly i mezi paneláky pod nádražím v Oldřichově ulici (snímek druhý). Marně sháním fotografie těch zbylých, které bohužel nebyly nalezeny ani v archivu autora.(autor příspěvku Jindřich Gubiš)

Socha "Aux Morts"

od německého funerálního sochaře Hanse Dammanna byla poprvé představena na prodejní Velké berlínské výstavě umění (Große Berliner Kunstausstellung) v roce 1904. Zde byla zakoupena radními města Liberce pro ruprechtický hřbitov (kde se stále nachází), další tři kopie se nacházejí v Berlíně a v Kielu.

Na prvním fotu obrázek z katalogu výstavy, na druhém současný stav na ruprechtickém hřbitově, třetí foto Friedhof Berlin-Wilmersdorf, čtvrté St.Marien und St. Nikolai Friedhof rovněž v Berlíně a konečně na pátém fotu Südfriedhof v Kielu. (autor Hans Oldskull)

Továrna H. F. Richter, Liberec, Ruprechtická ulice.

Liberec je stále spojován především s textilním průmyslem, ale bohužel zcela upozaděna je jeho strojírenská průmyslová minulost. Jak vypadala? Zkusím to vysvětlit v jednom odstavci:

Když zde vznikaly první továrny před polovinou 19. století, byly dvě cesty jak zajistit moderní stroje - dovézt je z jiných zemí, což bez železnice byla celkem složitá logistická operace pomocí formanských vozů, nebo je zde vyrobit. Ovšem i ty dovezené se musely čas od času opravit. V této době musel být doslova ukován každý stržený závit na šroubu nebo matce. Vznikaly tak slévárny, kovárny, strojírny a některé z nich se velmi brzy emancipovaly a staly se prvovýrobci strojů. Na počátku 20. století využil automobilový průmysl regionální slévárenské "know-how" a rozjel se naplno. Linka automobilového průmyslu vede z Liberce až k automobilce ŠKODA. Krizi ve 30. letech většina strojíren a sléváren přežila lépe než místní textilní podniky. Takovým pěkným zástupcem místních výrobků 30. let jsou třeba ocelové stožáry vysokého napětí. Druhá světová válka pak znamenala uzavření textilních podniků a jejich transformaci na strojírny. Proti tomu v druhé polovině války jely místní slévárny naplno a produkce zahrnovala i takové výrobky jako jsou bloky tankových motorů Maybach, v Tanvaldské slévárně se pro změnu vyráběly spalovací komory raket V-2 (a to prosím ještě před bombardováním Peenemünde). Po válce byla značná část podniků vyrabována Rudou armádou, ale část byla zachráněna. Do vyrabovaných továren se vrátila textilní výroba, ale třeba LIAZ nebo Liberecká TESLA mají jesný základ právě v zachráněné válečné výrobě. A válečná produkce má základ ve strojírnách První republiky a ty mají základ... A tak dále a tak dále (autor článku Ivan Rous)

1938
1938
archiv Milan Šír st.
archiv Milan Šír st.
1925
1925
archiv Petr Ruprecht
archiv Petr Ruprecht
Ruprechtice - Foceno z Michelskeho vrchu v roce 1938
Ruprechtice - Foceno z Michelskeho vrchu v roce 1938
archiv FL
archiv FL
archiv B.Kopejska
archiv B.Kopejska
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
autor příspěvku Pav Karel
autor příspěvku Pav Karel
Ruprechtice 1919 (archiv M.Gergelčík) z křižovatky Michelského a Příkrého vrchu
Ruprechtice 1919 (archiv M.Gergelčík) z křižovatky Michelského a Příkrého vrchu
archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci
Dominantou Ruprechtic se stal na počátku 20.století neorománský kostel,jehož věž ovládla celé okolí. Jeho tvůrci v této oblasti již byli známí, architekt Max Kühn a Heinrich Fanta. Kostel byl koncipován jako areál s přilehlou farou propojenou krytou chodbou. Stavba byla projektována roku 1909 a dokončena rok poté, v září 1910 byl kostel vysvěcen. Do roku 1990 sloužil kostel jako depozitář Státního okresního archivu v Liberci a fara jako badatelna a správní budova. V kostele byla vestavěná konstrukce pro regály a zařízení bylo odstěhováno. Od počátku devadesátých let byl kostel vrácen katolické církvi a správu v něm převzali františkáni. Jejich zásluhou byl kostel opraven a zprovozněn. (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Dominantou Ruprechtic se stal na počátku 20.století neorománský kostel,jehož věž ovládla celé okolí. Jeho tvůrci v této oblasti již byli známí, architekt Max Kühn a Heinrich Fanta. Kostel byl koncipován jako areál s přilehlou farou propojenou krytou chodbou. Stavba byla projektována roku 1909 a dokončena rok poté, v září 1910 byl kostel vysvěcen. Do roku 1990 sloužil kostel jako depozitář Státního okresního archivu v Liberci a fara jako badatelna a správní budova. V kostele byla vestavěná konstrukce pro regály a zařízení bylo odstěhováno. Od počátku devadesátých let byl kostel vrácen katolické církvi a správu v něm převzali františkáni. Jejich zásluhou byl kostel opraven a zprovozněn. (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Pohlednice z kalendáře nakladatelství Buk - "Rok 2016 s dobovými pohlednicemi".
Pohlednice z kalendáře nakladatelství Buk - "Rok 2016 s dobovými pohlednicemi".
24.6.2022 (foto Toni Vlček)
24.6.2022 (foto Toni Vlček)
foto Angelika Walterova
foto Angelika Walterova
foto J.Horušická
foto J.Horušická
Ruprechtice r. 1930 (archiv M.Gergelčík)
Ruprechtice r. 1930 (archiv M.Gergelčík)
Ruprechtice - kostel svatého Antonína Paduánského v roce 1914 a 2001 (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Ruprechtice - kostel svatého Antonína Paduánského v roce 1914 a 2001 (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Starí Ruprechtice (archiv Milena Petráčková)
Starí Ruprechtice (archiv Milena Petráčková)
2021 (foto Michaela Přívratská)
2021 (foto Michaela Přívratská)
archiv L.Mencl
archiv L.Mencl
foto Daniela Mocová - únor 2021
foto Daniela Mocová - únor 2021
Ruprechtice 1940 (archiv M.Gergelčík)
Ruprechtice 1940 (archiv M.Gergelčík)
archiv L.Mencl
archiv L.Mencl
Ruprechtice - U Obrázků (M.Gergelčík)
Ruprechtice - U Obrázků (M.Gergelčík)
Poutní kostelík Matky boží U Obrázků patří k nejmalebnějším secesním stavbám na severu Čech. Byl vysvěcen 20.6.1907
Poutní kostelík Matky boží U Obrázků patří k nejmalebnějším secesním stavbám na severu Čech. Byl vysvěcen 20.6.1907
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Ruprechtice U Obrázku v roce 1907 a 13.1.2001
Ruprechtice U Obrázku v roce 1907 a 13.1.2001
Cvičení dobrovolných požárníků z Kateřinek, kolem 1975 (archiv Jindra Puntschuh )
Cvičení dobrovolných požárníků z Kateřinek, kolem 1975 (archiv Jindra Puntschuh )

Ruprechtické kostely před 100 lety

Ruprechtice jsou jedinou obcí Liberecka se dvěma kostely. Oba jsou sice poměrně mladé,ale zato velice hezké a dobře zasazené do krajiny.

Mladší kostel Antonína Paduánského byl vysvěcen v září 1909. Po rekonstrukci slouží od června 1994 opět církevním účelům.

Poutní kostelík Matky Boží U Obrázku je secesní kostelík z roku 1907 ,který byl postaven u studánky, která se stala poutník místem.

Zázračná studánka
Podle pověsti měla léčivou vodu, a když se s její pomocí uzdravil i ruprechtický rychtář Wöber, nechal zde postavit kříž. Vedle stával strom d obrázkem Matky Boží ,který dal místu jméno. Poté, co zde prý zázračně prohlédl slepý chlapec, začala sem chodit celá procesí. V roce 1833 byla vybudována křížová cesta a později také kostelík.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

kaplička U obrázku (M.Gergelčík)
kaplička U obrázku (M.Gergelčík)
archiv J.Cvrček
archiv J.Cvrček
1938
1938

Ruprechtice U Obrázku v roce 1907 a 13.1.2001

Nedaleko zázračné studánky byl v letech 1906 až 1907 postaven kostel Neposkvrněné Panny Marie, běžně nazývaný U Obrázku. Plány secesní stavby yvpracovali významní liberečtí architekti Max Kühn a Heinrich Fanta, realizaci zajistil místní stavitel Albert Hübner. Po roce 1945 došlo k devastaci křížové cesty i kostelíka. Až po roce 1989 mohl být kostel celkově zrekonstruován a v roce 1998 znovu vysvěcen. Už pět let předtím byly opraveny kvádry křížové cesty a současně s vysvěcením i malba jednotlivých zastavení.
(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové - O.Simm - F.Mrva - P.Simm)

U Obrázku - Ruprechtice - okolo r. 1900 (archiv M.Gergelčík)
U Obrázku - Ruprechtice - okolo r. 1900 (archiv M.Gergelčík)
foto Jiřina Štěchová 2020
foto Jiřina Štěchová 2020

Ruprechtice U Obrázku v roce 1918 a 8.5.2000


Poutní místo s lesní studánkou, zvané U Obrázku, bylo dobře známé již v 15.století. Už tehdy býval na jednom ze stromů umístěn mariánský obrázek. Na poničeném pískovcovém sousoší, které tady dodnes nalezneme, je čitelný nápis: "Se svolením milostivé vrchnosti věnoval tuto statui k poctě Bohu Johann George Wöber, tehdejší rychtář, a jeho paní Theresia, rozená Michlerová, 9.září 1807." Poté, kdy se roku 1817 vodou ze studánky uzdravil slepý chlapec z Raspenavy, přibylo přicházejících poutníků. Proto nechal šlechetný Wöber roku 1833 zbudovat i křížovou cestu a vysadit kaštanovu alej.


(zdroj: Jizerské hory včera a dnes)
archiv Jiřina Štěchová
archiv Jiřina Štěchová
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
archiv Iselin-Ressel Karin
archiv Iselin-Ressel Karin

Budova mateřské školy v Ruprechticích

už slouží jinému účelu. Tady ji máme v zimě 1992. (archiv Petr Kolín)

Ruprechtická ulice
Ruprechtická ulice
Ruprechtická ulice v roce 1930 a 2020
Ruprechtická ulice v roce 1930 a 2020
Návesní rybník (Ulice U Pramene, kousek od Ruprechtického náměstí, de facto spojka mezi řezníkem u náměstí a novou zástavbou u Ekoflory )
Návesní rybník (Ulice U Pramene, kousek od Ruprechtického náměstí, de facto spojka mezi řezníkem u náměstí a novou zástavbou u Ekoflory )
Ruprechtická škola v roce 1938 a 23.4.2020
Ruprechtická škola v roce 1938 a 23.4.2020
archiv Kreisinger Lubomir
archiv Kreisinger Lubomir
archiv Kreisinger Lubomir
archiv Kreisinger Lubomir
archiv Kreisinger Lubomir
archiv Kreisinger Lubomir
Ruprechtická ulice čp. 294
Ruprechtická ulice čp. 294
archiv Jana Ducháčková
archiv Jana Ducháčková
Ruprechtické náměstí 1979 a 2020
Ruprechtické náměstí 1979 a 2020
Náměstí a škola v roce 1916 (archiv Luboše Mencla)
Náměstí a škola v roce 1916 (archiv Luboše Mencla)
archiv Kreisinger Lubomir
archiv Kreisinger Lubomir
archiv Kreisinger Lubomir
archiv Kreisinger Lubomir
archiv Kreisinger Lubomir
archiv Kreisinger Lubomir
archiv Kreisinger Lubomir
archiv Kreisinger Lubomir
archiv Milana Šíra st.
archiv Milana Šíra st.
Tak tohle je velký! Jedna z nejzásadnějších stavebních akcí v historii (nejen) ruprechtického školství (rok 2018)(zdroj: Ruprechtice / Ruppersdorf)
Tak tohle je velký! Jedna z nejzásadnějších stavebních akcí v historii (nejen) ruprechtického školství (rok 2018)(zdroj: Ruprechtice / Ruppersdorf)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1938 (archiv J.Hůlka)
1938 (archiv J.Hůlka)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Ruprechtické náměstí roce cca 1930 a v roce 2020
Ruprechtické náměstí roce cca 1930 a v roce 2020
1935 archiv J.Hůlka
1935 archiv J.Hůlka
Ruprechtické náměstí (M.Gergelčík)
Ruprechtické náměstí (M.Gergelčík)
Foto Luboš Mencl
Foto Luboš Mencl

Ruprechtický reprezentativní dům (Ruprechtický dvůr) byl postaven na nároží dnešního Náměstí Míru a Hroznové ulice. Třípodlažní objekt je kvalitní ukázkou meziválečné výstavby v duchu art deco. Investorem byl údajně Adolf Simon, pro kterého architekt Radetzky postavil i vily ve Zhořelecké (1926-27), Pavlovické (1927) a Bendlově ulici (1928-29). Fasády zdobí bohatý art decový dekor a nechybí ani signatura autora. Dominantním prvkem rozložité budovy je nárožní arkýř s rokem dokončení stavby (1929) a trojúhelníkově zakončené schodišťové rizality, rytmizující fasádu. V suterénu se nalézá někdejší vinárna (dnes restaurace) s unikátně zachovaným pozoruhodným interiérem s bizarními dřevořezbami a vitrážemi s pijáckou tématikou, o které se traduje, že je kopií věhlasné vinárny v Drážďanech, zaniklé při bombardování v roce 1945.
V patře s výkladcovým zasklením byl situován bar s kavárnou a zbylá podlaží byla využívána k nájemnímu bydlení. Mimo to se v budově nacházela i služebna policie. Další pátrání po historii budovy znesnadňuje fakt, že se bohužel nedochovala původní plánová dokumentace.

Ruprechtický reprezentační dům ve 30.letech 20.století

Zatímco už koncem 19.století dostalo náměstí na západní straně vyšší zastavění budovou školy, východní frontu tvořilo pouze několik dvoupodlažních domků. Na nároží Hroznové ulice stály tři domky (čp. 464, 781 a 782), na jejichž místě byl v roce 1929 postaven dům s kavárnou a restaurací (čp.464). Dostal jméno Ruprechtický dvůr a stal se brzy společenským centrem Ruprechtic a cílem vycházek libereckých obyvatel. Jeho architektura je značně nesourodá, přesto je ale zajímavým dokladem stavebnictví meziválečného období. Dnes je zde mj. REPRE-RUPRE a stylová vinárna. Na místě domu vlevo, z něhož vidíme nároží s vchodem, byla v roce 1984 postavena samoobsluha.

(Zdroj Kniha o Liberci)

1938
1938
Baltská ulice (archiv Petr Ruprecht)
Baltská ulice (archiv Petr Ruprecht)
Purkyňova čp. 989/55 (foto Jan Milulička)
Purkyňova čp. 989/55 (foto Jan Milulička)

ZŠ a MŠ logopedická více na odkazu:

https://www.liberecvminulostiasoucasnosti.cz/l/kopie-z-liberec-xiv-ruprechtice-take-mestsky-lesik-a-lesni-koupaliste/

Tato pohlednice prošla poštou před 110 lety v roce 1911. - vydavatel Anton Hein, Liberec . Je na ní idylka při procházce Městským lesíkem (od zoo k lesnímu koupališti ) . V městském lesíku , kde je dnes klubovna Skautů a Lukostřelnice , stály  restaurace a venkovní terasy , kam se vešlo několik  tisíc lidí . Odtud pak začínala trasa k Tugemannově výšině a na pěšiny kolem Lidových sadů .  A co se událo před 110 lety ? Tak třeba :  Byla postaveno prvních 80 domků  pro zaměstnance v Liebiegově městečku . Byl vysvěcen kostel Máří Magdalény . V Novém Městě pod S. Byly otevřeny Městské Lázně . Byla zprovozněna rozhledna na Táboře . (archiv Karel Krenk)
Tato pohlednice prošla poštou před 110 lety v roce 1911. - vydavatel Anton Hein, Liberec . Je na ní idylka při procházce Městským lesíkem (od zoo k lesnímu koupališti ) . V městském lesíku , kde je dnes klubovna Skautů a Lukostřelnice , stály restaurace a venkovní terasy , kam se vešlo několik tisíc lidí . Odtud pak začínala trasa k Tugemannově výšině a na pěšiny kolem Lidových sadů . A co se událo před 110 lety ? Tak třeba : Byla postaveno prvních 80 domků pro zaměstnance v Liebiegově městečku . Byl vysvěcen kostel Máří Magdalény . V Novém Městě pod S. Byly otevřeny Městské Lázně . Byla zprovozněna rozhledna na Táboře . (archiv Karel Krenk)
Takto se lidé procházeli v roce 1900. (foceno za Lidovými sady)
Takto se lidé procházeli v roce 1900. (foceno za Lidovými sady)
archv J.Hůlka
archv J.Hůlka
nad Lidovými sady (foto M.Gergelčík)
nad Lidovými sady (foto M.Gergelčík)
Městský lesík v roce 1905 (zdroj: https://www.gda.bayern.de )
Městský lesík v roce 1905 (zdroj: https://www.gda.bayern.de )
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

Okolí restaurace Náš domov

.... proměna v první polovině minulého století

Cestička kolem dnešní ZOO vedla kolem Městského lesíka k odpočinkovému areálu.
Z něho vidíme mezi stromy vystupovat restauraci zbudovanou ve švýcarském stylu. Do dnešních dnů se z ní zachovala jen podezdívka, na níž stojí účelové zařízení mladých turistů

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

1935 (zdroj: https://sarepta.cz/)
1935 (zdroj: https://sarepta.cz/)
Javorová čp. 207  před sto lety a 1.4.2020
Javorová čp. 207 před sto lety a 1.4.2020
Reichenberg - Restaurant Heimatstal. Pohlednice prošlá poštou v roce 1914. (archiv Kamil Syrovátka)
Reichenberg - Restaurant Heimatstal. Pohlednice prošlá poštou v roce 1914. (archiv Kamil Syrovátka)
archiv J. Vondra
archiv J. Vondra
archiv Václava Exnera
archiv Václava Exnera
Archiv Tomáše Macháčka
Archiv Tomáše Macháčka
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
U Vopic (archiv J.Hůlka)
U Vopic (archiv J.Hůlka)

Městský lesík

v roce 1908 a 1906

Na horní pohlednici je zachycena část údolí Jizerského potoka za zoologickou zahradou proťatá dnešní Sovovou ulicí, tvořící hranici mezi libereckým a ruprechtickým katastrem. Po její levé straně dominuje dům čp.256-XIV, mimořádně zdařilá ukázka secesní architektury. Vpravo je restaurace Heimatstahl (později Nás domov, dnes objekt ZOO). Brána do Městského lesíka stála v místech přemostění Jizerského potoka. Dnešní Tichou cestou se přicházelo k hlavnímu objektu, zbudovanému ve švýcarském stylu. V přízemí měl restauraci s verandou, v patře pokoje pro hosty. Na rozlehlé zahradě mohlo najít místo více než 3000 návštěvníků. Pamatováno bylo na plochu pro výuku jízdy na kole, nechyběl ani tehdy oblíbený kulečník. Nacházela se zde i letní scéna. Pojala 900 diváků a zahájila hrou ze života Děvče bez peněz od D.F.Berge (18.5.1873). Letní divadlo však nebylo příliš úspěšné, a tak hostinský scénu po několika týdnech přebudoval na taneční parket (zbořen 1910). Poněkud stranou byly lázně a za nimi několik tenisových kurtů. Za zábavou a osvěžením sem v neděli a o svátcích směřovaly stovky návštěvníků.
Roku 1890 se tu konala první dělnická slavnost na počest Svátku práce za účasti asi šestnácti tisíc osob. Během druhé světové války objekty restaurace zpustly natolik, že je bylo nutno zbourat (1947). Dnes se v těchto místech nachází střelnice lukostřeleckého oddílu TJ Dynamo Liberec a kousek dál moderní sportovní zařízení agilní TJ Kardio s tenisovýmu kurty, vybudovaná v roce 1986.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
1906 Reichenberg i. B., Heimatsthal. (Nakladatelství Robert Peuker, Reichenberg) (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
1906 Reichenberg i. B., Heimatsthal. (Nakladatelství Robert Peuker, Reichenberg) (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
1897 archiv Milan Šír st.
1897 archiv Milan Šír st.
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

Restaurace Městský lesík

 Promenádní cesta (na další pohlednici) vyústila u restaurace Heimatsthal, později Nový domov, kterou vidíme vlevo. Byla i po válce velice oblíbená, spíš známá pod jménem U vopic přes silnici byla klec s paviány plášríkovými; budova nyní již řadu let slouží potřebám sousední zoologické zahrady.

Dům nad ní ze začátku minulého století ve Stroupežnického ulici XIV/235 dosud stojí. Členitý soubor staveb v pravé části pohlednice zcela zmizel. Byly to restaurace a lesní divadlo Městský lesík, vybudované na ruprechtickém karastru roka 1873 Josefem Plischkem. O dvacet let později podnik, u kterého byla i kuželna, dva tenisové kurty a lázně, vykoupilo město Liberec.

Dnes je na místě oblíbeného výletního místa pozemek libereckých lukostřelců a na bývalém tanečním parketu si postavil v roce 1973 klubovnu LOM, Turistický oddíl mládeže ta dnes patří jednomu libereckému skautskému středisku.

1901 (archiv M.Gergelčík)
1901 (archiv M.Gergelčík)
archiv O.Musil
archiv O.Musil
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
ulice Na Návrší zdroj: Marek Řeháček - Liberecké zajímavosti)
ulice Na Návrší zdroj: Marek Řeháček - Liberecké zajímavosti)
archiv Fandíme Liberci
archiv Fandíme Liberci

Lesní koupaliště

Areál lesního koupaliště v Liberci se nachází uprostřed lesa v Lidových sadech. Jedná se o oblíbené koupaliště vystavěné za první republiky v roce 1935. Hlavní zdrojnicí vody pro koupaliště je Jizerský potok, který zaručuje i v těch největších vedrech příjemné osvěžení.

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

foto. Lesní koupaliště
foto. Lesní koupaliště
Jaro je tady, jdeme k vodě 😀. Lesní koupaliště 1993. (archiv Petr Kolín)
Jaro je tady, jdeme k vodě 😀. Lesní koupaliště 1993. (archiv Petr Kolín)

Hrob mrtvých mužů

Návrat do dětství. Hroby se necházejí za Lesním koupalištěm. (text a foto Josef Vepřek)

Zatopený lom. Další místo kde jsme si jako děti strašně rádi hráli. (nachází se za Lesním koupalištěm pod velkým funkčním lomem)
Zatopený lom. Další místo kde jsme si jako děti strašně rádi hráli. (nachází se za Lesním koupalištěm pod velkým funkčním lomem)
2007
2007
Skaní je úprava příze, při které se spojují a zakrucují dvě nebo více nití dohromady. Křídlový skací stroj z 20. let 20. století (zdroj Wikipedie)
Skaní je úprava příze, při které se spojují a zakrucují dvě nebo více nití dohromady. Křídlový skací stroj z 20. let 20. století (zdroj Wikipedie)

Ignaz Hübner - přádelna a skárna

Kateřinská čp.86

Původní budovy z první poloviny 19.století roku 1873 vyhořely, na jejich místě postavil Andreas König a Franz Hanusch továrnu, kterou roku 1883 prodali Ignazi Hübnerovi. Ten tu zřídil přádelnu a skárna a také postavil vilu čp. 209. Po II. světové válce byla výroba obnovena pod n.p. Textilana, od osmdesátých let se zde vyráběly kartonové obaly. Na černobílé fotografii z roku 2007 je zachycena chátrající budova již bez střechy na druhé fotografii z roku 2019 je dům čp.209, továrna je zbouraná

(zdroj: průvodce Industriál libereckého kraje, 2007)

2019
2019

Pověsti

  • Na hrádku údajně sídlil loupeživý rytíř zajatý po husitských válkách Biberštejny.
  • Jméno hrádku souvisí se skokem do hlubin, kterým kůň zachránil vůdce lupičů, při němž nechal ve skále otisk svého kopyta.
  • Z hradu měla vést tajná chodba až do libereckého domu č.p. 1.

Jezdec (hrad)

Výstavba 14. století,  Zánik 15. století , Stavebník neznámý


Jezdec (německy Reitstein, též Reitenštejn) jsou zbytky skalního hrádku na žulovém ostrohu Žulového vrchu nad Černou Nisou nad Kateřinským údolím na severním okraji liberecké čtvrti Ruprechtice. Hrádek je písemně i archeologicky doložen během 14. až 15. století, kdy patrně sloužil pro ostrahu zemské cesty z Liberce do Frýdlantu. Základem hradu byla tři skalní žebra na kterých stávala dřevěná stavba, o jejíž přítomnosti dnes svědčí jen záseky a obdélníková prohlubeň ve skále. Celý ostroh byl na jižní straně od zbytku hřebene oddělen valem a asi dva metry širokým příkopem. Z této strany je také jediný přístup na hrad, vede sem žlutě značená turistická cesta, místo dnes slouží jako vyhlídka.

Lokalita byla několikrát archeologicky zkoumána. Roku 1926 například vykopali pracovníci Státního archeologického ústavu několik keramických střepů z 13.-15. století. V roce 1935 zde provedla jablonecká Společnost pro výzkum starých dějin sondáž valu, jehož zásyp obsahoval zbytky keramiky z 11.-13. století. Samotné těleso valu bylo rozpadlé a jeho podpůrná konstrukce shnilá. Amatérský archeolog Emil Gebauer se pokusil o jeho rekonstrukci. Na samotném hradním pahorku bylo ve vrchní vrstvě promísené popelem a uhlíky z požářiště dřevěného hradu nalezeno několik zlomků keramických nádob a železné předměty: fragmenty podkov, zlomek srpu, hrot střely do samostřílu, dveřní a okenní kování a hřebíky.

(zdroj Wikipedie)

foto Šimon Pikous 1.6.2021
foto Šimon Pikous 1.6.2021

Ruprechtice a kateřinské údolí v 80.létech

(zdroj Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)