Proletářská 447

v letech 1979 a 4.3.2020

PRŮMYSLOVÁ ZÓNA

Průmyslovou zónu chtělo město původně umístit na volné pozemky za letištěm a sem také směřovalo první kroky k realizaci tohoto záměru. Vyskytly se ale různé komplikace, zahájení prací se oddalovalo, a tak bylo pro výstavbu průmyslových kapacit vytypováno nové místo v jihozápadní části Liberce, na katastrálním území Doubí a Pilínkova.
Zóna se rozkládá na území o rozloze 125 ha mezi železniční tratí Liberec-Turnov a staršími průmyslovými objekty podél ulice České mládeže. Jejím středem protéká Plátenický potok. Jde o první industriální zónu v republice financovanou ze soukromých zdrojů. Za účelem její přípravy a realizace inženýrských sítí vznikla v lednu 1999 akciová společnost Investorsko-inženýrská (s 53,3% podílem Syneru). Území bylo legislativně připraveno včetně majetkového vypořádání během necelých dvou let a 9. 2. 2000 podepsali primátor města ing. Jiří Kittner a předseda představenstva Petr Kupf smlouvu o spolupráci mezi městem a společností při budování inženýrských sítí a komunikací, což představovalo investici ve výši 750 milionů korun. Na dubnovém zasedání pak zastupitelé schválili prodej 55 774 m" pozemků za 848 953 koruny.
Základní infrastrukturu se podařilo dokončit ve stanoveném termínu - do poloviny roku 2001. V Ostašově byla II. 1. 2001 uvedena do provozu nová transformovna vysokého napětí, kterou nákladem téměř 90 milionů korun postavila Severočeská energetika Děčín. Od kruhového objezdu v ulici České mládeže byla vybudována páteřní komunikace, zakončená též kruhovým objezdem. Základní kámen k první výrobní hale položili premiér Miloš Zeman a ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr s prezidentem české filiálky Denso Corporation Seijim Nakagoshim 13. 11. 2001.
O třináct dní později byla poklepem na základní kámen zahájena výstavba závodu na výrobu lakovaných součástí pro automobilový průmysl v hodnotě sto milionů korun, která má zajistit přibližně 50 pracovních míst. Investory jsou liberecká investiční společnost LIF a firma Zetka z Bakova nad Jizerou. Provoz byl zahájen v červenci 2002. Ještě před koncem roku 2001 se rozběhla stavba haly práškové lakovny pro AC LAK, s. r. o. (dokončena v červnu 2002). V průběhu roku 2002 dobudoval Syner, který je zde stavitelem mnoha objektů, areál závodu na výrobu a montáž autoopěrek Fehrer Bohemia, s. r. 0. (3. 8. 2002) a v listopadu rozestavěl největší komplex celé zóny (na 25 ha) pro hlavního strategického investora Denso Manufacturing Czech, s. r. 0, (předán v květnu 2003) a Toyotu Tsusho Logistic, s. r. o. (předán v červnu 2003). Příklad prvních japonských firem přitáhl i další investory z této průmyslově vysoce rozvinuté země, jako např. Liplastec, s. r. o., která je první evropskou pobočkou této firmy, vyrábějící plastové komponenty pro automobily.
Poklepání na základní kámen se účastnil 1 japonský velvyslanec Hiriti Ishida (25. 7. 2002). Za dva roky po dokončení infrastruktury se podařilo Průmyslovou zónu Liberec-Jih zaplnit. Z dvaadvaceti nasmlouvaných investorů v ní kromě již jmenovaných firem působí: AIRS Manufacturing Czech, s. r. 0., GALVANOPLAST FISCHER, k. s., AUTO-COLOR, s. r. 0., Phoenix-Zeppelin, s. r. 0., MACBAT, OAZA Net, s. r. 0., SARNAMOTIVE BOHEMIA, s. r. 0., RUBIDEA CZ, s. r. 0., ERNST BRÖER, s. r. 0., ASTRA TRANS, COPY Studio, Trumpf Sychsen GmbH, JTC TRANSCENTRUM, s. r. 0., ASA Liberec, s. r. 0., Laird Technologies, s. r. 0., CS Cargo, s. r. o., a Media. Cenným faktem je, že pro tuto lokalitu byly získány investice zejména z oblasti automobilového průmyslu, elektrotechnické výroby, logistiky, výzkumu a vývoje, z čehož vyplývají požadavky na pracovní síly s odbornými a kvalifikačními předpoklady. Průmyslová zóna Liberec-Jih získala na Investičním fóru v Ostravě druhé místo v kategorii Zóna s největším ekonomickým přínosem (26. 9. 2002, pořadatel agentura Czechinvest a Sdružení pro zahraniční investice AFI). Podle odhadů by se v ní mělo proinvestovat celkem asi 10 miliard korun a vzniknout zde (podle skromnějšího odhadu než je obvykle uváděn) asi dva a půl až tři tisíce pracovních míst.

Zkušenosti z Liberce uplatnila Investorsko-inženýrská, a. s., také v přípravách industriálních zón v Krupce u Teplic, Kutné Hoře, Stráži pod Ralskem a obchodní zóně Jeneč u Prahy. Tato firma se kromě komplexních služeb v oblastech marketingu, přípravy a realizace rozvojových projektů a investorsko inženýrských činností ve výstavbě zabývá tvorbou koncepčních materiálů, oponentních posudků, studií a projektů, a to až po realizační fázi. Rychlé zaplnění průmyslové zóny Liberec-Jih přimělo magistrát vypovědět smlouvu uzavřenou v listopadu 1998 s firmou Eurocentrum Plus, která měla původně připravit obchodní a průmyslovou zónu Liberec-Sever tak, aby tam během roku 2004 stála nejméně čtvrtina objektů, ale zatím stihla realizovat jen projektové práce. Jedná se o území o rozloze 67 ha na katastru Růžodolu I a Stráže n. N. Začíná za železnicí u kruhového objezdu a táhne se až ke Zlatému kopci. Novým developerem se opět stala Investorsko-inženýrská, a. s., která provádí legislativní a projektové práce a inženýrskou činnost tak, aby výstavba základní infrastruktury byla zahájena v roce 2004.
(zdroj: Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 2022)

2005 stavba fotbalového stadionu ve Vesci

Barokní kaple sv. Vavřince v Šimonovicích

pocházela z roku 1737 a stála při cestě z Rašovky do Dlouhého Mostu přímo pod čelem cihlového kravína. U vstupu na zkosených nárožích stávaly sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Pavla, vnitřek kapličky zdobily mědirytiny od M. Engelbrechta z 18. století. Kaple se částečně zřítila, následně byla v roce 1976 demolována, cenný zvon byl ukraden.

(Zdroj: Památkový katalog a Zřícené kostely)

Dlouhý Most (německy Langenbruck)

 je obec, která se nachází v okrese Liberec, kraj Liberecký. Žije zde 916 obyvatel a tvoří jej dvě vesnice, a sice Dlouhý Most a na jihu menší Javorník (k. ú. Javorník u Dlouhého Mostu).

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1547. V té době zde vznikla luteránská osada německých uhlířů a vedla tudy zemská stezka, která spojovala Čechy s Lužicí. Název obce pravděpodobně vznikl díky zdejší cestě vedoucí mokřinami, jenž musela být zpevňována dlouhým dřevěným mostem. Česky byl dříve nazýván také jako Dlouhomostí.

Od roku 1869 šlo o samostatnou obec v okrese Liberec, která se v roce 1986 k Liberci připojila a existovala jako městská čtvrť Liberec XXXVI-Dlouhý Most. 1. ledna 1993 se ale Dlouhý Most opět osamostatnil.

(zdroj: Wikipedia)

https://marushkapub.liberec.cz/default.aspx?ThemeId=12&fbclid=IwAR23Wa4aX_FbdhUhw65Qqt-QxGjVnGBkjtNw_TTW9AUu1Jkk4N6vOF7yGfg Ještě pro pořádek dopíšu, že místo se dá poznat podle polohy kostela a školy nahoře na Mostech a pro přesnou polohu posílám i porovnání map 1937 a 2019 - podle sportovního areálu ve Vesci se dá snadno zorientovat - továrna je v pravém spodním rohu.

(autor příspěvku Jiří Paleček)

Obří sud na Javorníku začátkem minulého století

Zajímavou lokalitu Javorník nám přibližují čtyři záběry Obřího sudu a tři zachované díly panoramatu z Křemencového vrchu, ležícího ve výšce 684 metry na Rašovském hřebeni Ještědského hřbetu. Věhlas tomuto místu dala restaurace zřízená z obřího sudu, ten byl vystaven na Jubilejní výstavě ve Vídni v roce 1898 a rok poté převezen na Javorník. Čtrnáct metrů dlouhý a 12 metrů široký sud s obsahem 10238 hektolitrů mohl pojmout 400 osob. S přilehlými místnostmi chaty prostory pojmuly až tisíc lidí. Stavba postupně doplňovala další lákadla pro turisty. V roce 1924 byla zpřístupněna 18 metrů vysoká rozhledna, pojmenovaná po předsedovi hodkovické sekce Horského spolku M. Blaschkovi, nacházelo se zde hřiště, klouzačka i kolotoč. Ale i zde osudově zasáhl čas a lidská neopatrnost. Koncem čtyřicátých let zanikla rozhledna a v září 1974 vyhořela i restaurace. (20. září 1974 mistři lepili novou IPU na střechu restaurace a blaflo jim to celé do základu ) Vrchol Javorníku tak nenávratně ztratil ojedinělou a typickou stavbu.

V současné době je na vrcholu Javorníku vedle výletní restaurace také kovový stožár základnové stanice mobilního operátora. V létě 2011 byl po 37 letech opět postaven kdysi tak oblíbený Obří sud. Jedná se o nepřímou repliku původního sudu. Při stavbě repliky se vycházelo z plánů starého hotelu. Interiéry restaurace i hotelu jsou zařízené nadstandardně, nejsou podle původní předlohy. Restaurace pojme najednou na osmdesát strávníků, ubytování najdou v hotelu zájemci v jedenácti pokojích. Nový obří sud byl otevřen 1. října 2011.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)