Liberec - město škol a chronologie školství
VINCENTINUM (konec 19. stol.)
Spolek sv. Vincence z Paoli (založen 1878, tomuto světci byl zasvěcen z nedaleký kostel na Janském kameni) otevřel roku 1887 utulek zvaný Vincentinum pro chudé školou povinné děti, které zde mohly trávit volný čas po vyučování bod dohledem řádových sestev. O šest let později dostal ústav speciální budovu čp. 394—IV v dnešní Gollově ulici, postavenou v novorománském slohu Ferdinandem Scholzem podle návrhu Adolfa Bürgera. Od roku 1894 zde byl také internát pro studenty. Ústav sloužil dobročinným účelům a péči o děti i za první republiky. Po válce tu byla Charita, přeměněná v padesátých letech na zvláštní školu, které patří i protější dům (čp. 535-IV)
STRUKTURA ŠKOLSTVÍ
vytvořená roku 1869 přetrvala v hlavních rysech obě světové války. Ve zkratce vypadala následovně. Základní (národní) školství představovaly obecné a měšťanské školy. Veřejné obecné školy byly jedno až osmitřídní a zakládaly se v místech, kde se nacházelo v obvodu 7 km podle pětiletého průměru více než 40 školou povinných dětí, které by musely docházet na vyučování dále než 4 km. Na obecné školy navazovaly trojtřídní měšťanky, poskytující praktické vzdělání. Pro jejich zřízení platilo obdobné pravidlo, v každém školském okresu ale musela být minimálně jedna. Měšťanka byla kladena na úroveň nižších středních škol. Její absolvování bylo podmínkou pro přijetí na pokračovací školy a učitelské ústavy.
Pokračovací odborné školství představovalo značně širokou a různorodou kategorii, jíž dnes odpovídají přibližně učňovské, nástavbové i některé odborné střední školy. Bylo značně roztříštěné a reprezentovaly ho např. obchodní, živnostenské, dvouleté mistrovské, speciální odborné, rolnické, zimní hospodářské, pokračovací, hudební, hospodyňské, vyšší dívčí a mnohé další školy, jež nebyly průpravou na další (vysokoškolské) studium.
Střední školství tvořily gymnázia, reálná gymnázia, reálky a vyšší průmyslové školy. Gymnázia jsou nejstarším typem střední školy, která se vyvinula ze středověkých klášterních a nadačních škol. Jejich hlavním posláním je příprava na vysokoškolské studium. Přes všechny tendence rozšiňit klasickou gymnaziální výuku o technické předměty se však nepodařilo vytvořit jednotný typ střední skoly, která by připravovala studující jak pro univerzitu, tak pro vysoké technické školy. Proto byla pro další studium technického smě" ru zřízena reálná gymnázia. Reálky mají prapůvod v tzv. hlavních školách, zřízených v tereziánských dobách. Dělily se na nižší a vyšší stupeň a od roku 1874 měly 7 tříd. Maturitní zkouška, zavedená roku 1868/69, byla podmínkou pro přijetí na vysokou školu technického směru.
Charita na Husově ulici
(část pohlednice před rokem 1918)
Domov katolické mládeže Charita (čp. 641 - I) byl postaven v letech 1896 - 97 pro ubytování učňů a žáků libereckých škol. Novogotickou budovu projektoval Adolf Bürger, který krátce předtím dokončil klášter voršilek. Stavbu provedla místní firma Gustav a Ferdinadn Mikschové. V arkýři na přední straně našla umístění socha sv. Josefa (Pěstouna) a od libereckého sochaře Emanuela Gerharta. V přízemí byly společenské místnosti se sálem, jevištěm a stravovacím zařízením, v patře a podkroví pokoje studentů. Střed zaujímala kaple sahající až do zvýšené střechy. Po druhé světové válce sloužil objekt nadále jako domov pro žáky, dokud jej nepřevzala roku 1948 nemocnice.Během dvou let zde úplnou přestavbou vzniklo moderní kojenecké oddělení (otevřeno 17.3.1952), které mělo sloužit do doby, než bude realizována komplexní přestavba krajské nemocnice v Liberci. Změnou správního uspořádání ze záměru sešlo a kojenecké oddělení zde působilo i v době vzniku tohoto článku (1996). V současné době (2021) budova K - Infekční oddělení.
(zdroj: R. Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Domov učňů (30.léta)
V dnešní Budovcově ulici byl v roce 1933 postaven podle návrhu Karla Kerla Domov učňů . V přízemí bylo umístěno příslušenství včetně kuchyně pro 150 strávníků, v prvním a druhém poschodí ubytovny po 20 učních s vychovatelem, třetí, ustupující patro sloužilo jako turistická noclehárna. K uvažované přístavbě bočního křídla podél Jestřábí ulice, kde je hlavní vchod, už nedošlo. Střídmá konstruktivistická architektura i její nečlená hmota odlišuje budovu značně od okolního zastavení. Po druhé světové válce měl objekt různé využití. Roku 1960 ho od Agroprojektu převzal Jedličkův ústav a umístil v něm své invalidní učně.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Liberec - město škol
To už byl v platnosti školský zákon -(14. 5. 1869), který přinesl další velké strukturální změny. Ustálen byl systém obecných, měšťanských a středních škol. Všeobecná povinná školní docházka se prodloužila na 8 let (novela z 29. 4. 1883 ale přinesla připuštěním řady výjimek její faktické zkrácení do 12 let věku). Podstatně se zlepšila příprava učitelů, pro něž dávno nestačily tzv. preparandy, zavedené v Liberci roku 1779. Jejich vzdělávání bylo prodlouženo na čtyři roky a výlohy hradil stát. Liberec se ale dočkal vlastního učitelského ústavu teprve na podzim 1892. Tehdy byl 16. září ve škole na Keilově vrchu slavnostně zahájen první ročník . Po sedmi letech se ústav přestěhoval do dnešní Šamánkovy ulice. Jeho absolvování opravňovalo k prozatímnímu ustanovení za učitele na chlapecké pětitřídní obecné škole. Po dvou letech praxe a složení zkoušek docházelo k definitivnímu jmenování. Učitelé měšťanských škol byli vzděláván ve zvláštních celoročních kurzech při učitelských ústavech.
Zlepšilo
se také materiální postavení pedagogů, jimž vyplácela služné od 30. 4.
1870 okresní školní pokladna a ne jako dosud starosta nebo jiný
představitel obce. Plat učitelů a podučitelů se zvyšoval vždy po pěti
odpracovaných letech a dále byl dělen do několika tříd podle velikosti
obce. Maximální počet žáků připadajících na jednoho učitele byl stanoven
na 80 při celodenním a 100 při polodenním vyučování.
Těmito změnami nabralo školství dech a začalo se slibně rozvíjet. Jedna za druhou vznikaly nové národní školy ve městě i okolí. Ke dvěma školním budovám, které tehdy Liberec měl (hlavní škola a reálka, obě na Sokolovském náměstí) brzy přibyly další: v Oblačné ulici (1869-70), v Orlí (1872-73), 5. května (1878—79), česká matiční škola Na Svahu (1884), škola U Soudu (1891-92) a Na Jeřábu (1914-16). K nim se přidružily moderní objekty pokračovacích a středních škol. Kolem Masarykovy ulice vznikl během sedmdesátých a osmdesátých let celý školský areál, na který byli představitelé města právem hrdi . Nové velké školní budovy získaly i příměstské obce — např. Vesec (1878), Ruprechtice (1889), Staré Pavlovice, Horní Růžodol (1905), Vratislavice nad Nisou ad.
Liberec
měl ještě v roce 1880 dohromady jen 14 růzmých ale za dvacet
následujících let se jejich počet zvýšil na 53, takže se právem mohl
pyšnit přídomkem město škol. Týkalo se to ovšem především vzdělávacích
ústavů německých, české tu byly podob. ně jako v celém pohraničí
popelkou. Právě oblast školství se stala doslova bojovou linií mezi
oběma národnostmi a představuje jednu z nejkonfliktnějších stránek
vzájemného soužití. O velkých bojích za zřizování českých škol se
podrobně zmiňujeme v kapitole Liberečtí Češi, při líčení historie
Horního Růžodolu i na jiných místech.
Národnostní
zájmy obhajovaly tzv ochranné spolky, které ač statutárné nepolitické,
znamenaly značnou politickou sílu. Zabývaly se podporou školství zejména
v jazykově smíšených oblastech a některé spolky školy přímo zakládaly.
Hlavními představiteli byl Deutscher Schulverein (Německý školský
spolek, založený v květnu 1880 ve Vídni, v Liberci působící od roku
1881) a jeho český protějšek Ústřední matice školská (založena v říjnu
1880, v Liberci od 1882). Počet členů Deutscher Schulverein rychle rostl
(přes 120 000 v Rakousku 1887), takže musely být vytvořeny mezičlánky
mezi ústředím a místními organizacemi = tzv. župy. Ty byly v roce 1897 v
severočeském pohraničí tři: v Žatci, Ústí nad Labem a v Liberci.
V našem městě sídlil od roku 1868 Reichenberger Lehrerverein (Liberecký učitelský spolek) a roku 1882 sem po osmiletém působení v Ústí nad Labem přenesl činnost i centrální Deutscher Landeslehrerverein in Bóhmen (Zemský učitelský spolek pro Čechy). Ten vydával mj. časopis Freie Schul-Zeitung (Svobodné školní noviny) vycházející nejprve dvakrát měsíčně (od 1.10. 1882), později jako týdeník (od 1885), který se udržel i po vzniku ČSR. Spolek vydával také ilustrovaný měsíčník Oersterreichische deutsche Jugend (Rakouská německá mládež, od 1. 1. 1884). Kromě zmíněných institucí vyvíjelo činnost ještě několik dalších učitelských, školských a podpůrných spolků.
Nejrychleji
se rozvíjelo základní školství, což jsme již částečně dokumentovali. Do
první světové války vlastnilo město následující
německé
národní školy: 5 pětitřídních chlapeckých a dívčích škol a 1 čtyřtřídní
smíšenou, 2 dívčí a 2 chlapecké měšťanské školy, z českých pak
pětitřídní obecnou školu (měšťanka vznikla až po roce 1918). Kromě nich
existovalo několik soukromých obecních škol, jako např. v ulici Na
Perštýně zřízená Johannem Liebiegem (1868), česká matiční škola Na Svahu a některé další.
Velký
rozvoj prodělalo i pokračovací odborné (dnes bychom ho mohli označit
jako učňovské) školství. Potřeby místního průmyslu si vyžádaly vznik
Textilní školy (14. 6. 1852), vůbec první tohoto druhu v celém Rakousku.
Zpočátku ji směli navštěvovat jen synové mistrů, od 1865 byla
zpřístupněna veřejnosti a potom postátněna (1877) s názvem Tkalcovská a
odborná kreslicí škola c. k. Ministerstva obchodu (1879). Poté co byly
všechny odborné školy podřízeny Ministerstvu výuky (1882), se brzy
dočkala nové budovy v dnešní Šamánkově ulici (1887), odkud přesídlila do
novostavby v Jablonecké ulici (1910), kde je dodnes.
Obchodní
a řemeslnická škola (5. 5. 1863) měla připravovat dorost pro obchod a
řemesla, jelikož reálka nemohla tento úkol zvládnout. Později dostala
název Obchodní škola v Liberci. Byla dvoutřídní a zůstala až do roku
1892 soukromou, a teprve pak se stala třítřídní veřejnou městskou vyšší
obchodní školou. Od roku 1901 byla už čtyřtřídní a dostala právo nést
označení Obchodní akademie. I nadále při ní probíhalo vzdělávání také ve
tříletých cyklech. Byla umístěna v různých soukromých domech a školách,
než našla definitivní budovu v Šamánkově ulici, která však brzy
kapacitně nestačila a musela být zvětšena přístavbou.
Školy,
které měly poskytnout dostatečné vzdělání dívkám, se v Liberci objevily
až v roce 1860 a 1862, ale neměly dlouhé trvání. Neprve Německý spolek
pro vyšší vzdělávání dívek zřídil v roce 1897 vyšší dívčí školu, jež se
osvědčila natolik, že byla přeměněna v šestitřídní městské dívčí lyceum
(1910) a po válce v osmitřidní dívčí reformní reálné gymnázium (1920).
Veřejnou školou byla od 7.5.1924.
Česká
průmyslová škola pokračovací v Liberci zahájila Činnost 1. října 1887.
Zapsáno na ní bylo 85 dělníků a učňů nejrůznějších profesí: zámečníci,
truhláři, sedláři, košíkáři, zedníci, kováři, klempíři, lakýrníci,
mechanici, obuvníci, litogratové, holiči, hřebenářt a jiní. Vyučovalo se
ve dvou místnostech matiční školy v ulici Na Svahu. Později byla
změněna na živnostenskou pokračovací školu (1910). Ve školním roce
1896/97 při ní byl zřízen pokračovací kurs pro dívky, v němž se
přednášelo vychovatelství, počty a čeština. Roku 1913 byly tyto kurzy
přeměněny na veřejnou odbornou pokračovací dívčí školu.
Z
dalších odborných škol uveďme alespon dvoutridní odbornou Zemědělskou
zimní školu sídlící na rohu Žitavské a Matoušovy ulice (zřízena 1887) a
existující ve spojení s nedalekou parní mlékárnou, kde probíhala část
praktického vyučování. Spolku ně. meckých řemeslníků (Verein deutscher
Gewerbetreibender) patřila Liberecká škola pro dekorativní malířství
(1912), mající za úkol poskytovat vzdělání malířům a lakýrníkům v
každoročních tříměsíčních kurzech.
O nejdůležitější, stále se rozrůstající průmyslové škole, která poskytovala vedle odborného také střední vzdělání zakončené maturitou, píšeme v samostatném článku.
Vývoj
středního školství měl zhruba tento průběh:
Už koncem 18. století se
Liberečtí zabývali myšlenkou na zřízení vyšší školy ale chyběly jim
potřebné prostředky. První významnou dotaci na zřízení reálky ve výši 24
000 zlatých odkázal roku 1804 v závěti Hubert Till . Třítřídní
nižší reálku se ale podařilo otevřít až v roce 1837 díky nadaci
pražského arcibiskupa Václava Leopolda Chlumčanského. I tak to bylo
spolu s rakovnickou školou první mimopražské vzdělávací zařízení tohoto
druhu. Město pro ně upravilo Appeltův dům na Sokolovském náměstí .
NejStrahovského kláštera (od 1843). První světští učitelé se za katedrou
objevili roku 1851. To už byla škola rozšířena o 3 třídy vyšší reálky a
tím se konečně dostala na úroveň středních škol (1849). Až do I7.
března 1872, kdy byla zestátněna, ji vydržovalo město. Ještě týž rok se
nižší reálka přeměnila na čtyřtřídní reálné gymnázium. Teprve roku
1876 povolilo ministerstvo zřízení vyššího gymnázia financovaného městem
až do jeho zestátnění (1880). Po dvou letech byla rozpuštěna vyšší
reálka, takže státní střední škola měla sice kompletní gymnázium, ale
jen jednu nižší reálku. Tyto ústavy se 12. 8. 1901 rozdělily a vzniklo
osmitřídní gymnázium A sedmitřídní reálka. Oba dostaly později nové
budovy na starém
výstavišti — reálka na Husově třídě (dnes ZŠ, vyučování bylo zahájeno 5. 1. 1914), gymnázium v Hálkově ulici.
Také
Češi usilovali od roku 1907 o svou reálnou školu. Velkou aktivitu
vyvinul Václav Šamánek st., který získal příslib podpory od Ústřední
matice školské v Praze, jež se uvolila přispívat na každou třídu ročně 2
000 korun, k nimž slíbila přidat Národní jednota severočeská další
tisícovku. Podpory byly ale podmíněny zajištěním roční částky 12 000
korun přímo v Liberci. Proto Šamánek založil podpůrný spolek Liberecká
matice (26. 11. 1908). Potřebné prostředky se podařilo sehnat, ale
žádost o zřízení české reálky, doporučená po mnohých urgencích zemskou
školní radou, uvázla na dlouhá léta ve Vídni na Ministerstvu vyučování a
ani intervence českých poslanců nebyla nic platná. Liberečtí Češi se
dočkali střední školy až v roce 1919.
Dlouholetou tužbu magistrátu mít v Liberci vysokou školu se nepodařilo naplnit. Pražská německá menšina bouřlivě protestovala proti snahám o přesunutí vysokých německých škol z Prahy do pohraničí. Io posílilo myšlenku zřídit v Liberci úplně nové vysoké učení - Akademii pro samosprávu, od níž si město dost slibovalo. V březnu 1914 se dokonce započalo s přednáškami, ovšem konec všemu udělala první světová válka.
Jen na výstavbu základních škol věnovalo město během dvaceti let více než půl milionu zlatých. Pro podporování chudých žáků zde existovalo přes padesát různých nadací. Odhlédneme-li od "národnostní stránky, je třeba konstatovat, že liberecké školství přispělo značnou měrou k tomu, že české země dosáhly na sklonku 19. století mimořádné vzdělanostní úrovně obyvatelstva, kterou nejlépe dokumentovala téměř nejvyšší gramotnost v Evropě.
zdroj: R.Karpaš a kolektiv- Kniha o Liberci, 1996)
Přehledná chronologie libereckého školství, 1744 - 1918
Tu
jsem si za dlouhých karanténních večerů dovolil sepsat trochu toho
kratochvilného čtení a prohlížení na téma, ke kterému má vztah tak nějak
každý. Všichni jsme chodili do školy a do nějaké konkrétní liberecké
školy asi většina z nás tady ve skupině. Navíc jsem tu zahlédl rostoucí
množství fotek školních budov a k nim probíhajících diskusí, tak třeba
to moje album bude k věci.Předem se omlouvám těm, kdo tady svou alma mater nenajdou. Můj přehled končí rokem 1918, protože pak už těch škol bylo moc a to album by neúnosně nabobtnalo. Rovněž o školách, které byly historicky přespolní (Pavlovice, Ruprechtice, Rochlice, Růžodol atd.), tu bohužel není nic, protože jsem čerpal z pramenů, vztahujících se k Liberci před první válkou. Upřímně, i v rámci Liberce jsem vynechával některé efemerní ústavy krátkého trvání.
Fotky nejsou
moje, spíš jsem je tak porůznu ponakrad po internetu a od ostatních
uživatelů tady ve skupině. Smyslem tedy není představit tu nové obrázky,
ale spíš ty existující nějak logicky uspořádat a doplnit komentářem,
aby lépe zapadly do svého historického kontextu. Cílem bylo sledovat
spíš instituce než budovy, ale občas se to zvrtlo a je to spíš o
budovách.
Autor článku Tomáš Cvrček
GYMNÁZIUM
(část pohlednice, 30. léta — SM) Pohled na gymnázium (vpravo) a Ústav pro zvelebování živností na plochách bývalého výstaviště. Budova gymnázia byla postavena v letech 1917—20 stavitelem E. Herbigem z Jablonce nad Nisou. Původně měla sloužit jen jako druhá německá střední škola tohoto druhu v Liberci. Třebaže češti obyvatelé usilovali o zřízení střední školy už od roku 1908, podařilo se jim to teprve po vzniku Československa. České státní reformní gymnázium bylo otevřeno 19. 9. 1919 v německé obecné škole Na Jeřábu, kde mu byly vyhrazeny ve druhém patře čtyři třídy pro 123 přihlášené žáky. Příštího roku se přestěhovalo do nové budovy v Gymnazijní (Hálkově) ulici (čb. 917-1), kterou sdílelo vchodem, zatímco němečtí používali hlavní. Byly dokonce zbudovány příčky v přízemí a prvním patře, prý aby nedocházelo k bitkám mezi německými a českým studenty. Teprve roku 1925 byly odstraněny a studenti obou národnosti chodili společným vchodem. Prvním ředitelem českého gymnázia se stal profesor I. státní reálky v Praze Josef Vinš, který přišel do Liberce 30. 6. 1919. Byl nejen výborným pedagogem, ale i kulturním pracovníkem. Do školy dojížděli také studenti ze sousedních okresů (jabloneckého, frýdlantského t dalších), a dokonce i děti českých rodičů ze Žitavy. V roce 1933 bylo změněno na reálné gymnázium. Za okupace byla v budově umístěna správa říšské sudetoněmecké župy. České gymnázium bylo po osvobození zpočátku v bývalé německé reálce na Husově třídě. O jeho obnovu se zasloužili především profesoři Zdeněk Louda, Vladivoj Technik a Jiří Zelenka. Po roce 1948 ziskalo zpět budovu v Hálhově ulici, kterou ale už v roce 1953 uvolnilo rektorátu nově zřízené vysoké školy (budova A). Gymnazium, změněné nešťastnou reformou na jedenáctiletou středně Školu, se přestěhovalo do Jeronýmovy ulice v Horním Růžodole bod názvem 2. střední všeobecně vzdělávací škola (SVVŠ). Koncem šedesátých let bylo přeměněno na čtyřleté gymnáztum. Po listobudu 1989 se vratilo k osmiletému studiu. Kromě něj bylo zřízeno Gymnázium F. X. Šaldy, které zahájilo činnost 29. 8. 1986 v novostavbě v Partyzánské ulici. Od I. 9.1992 je v provozu další, tentokrát soukromé Podještědské gymnázium v části budovy 25. ZŠ v Pavlovicích. Jiné soukromé gymnázium je v bývalé základní škole v Radčicích (otevřeno 4. 9, 1991).
YMCA
(20.léta)
Osud přízemního domku čp. 125 - IV je spojen s činností organizace YMCA (Young Men's Christian Association - Sdružení mladých křesťanských můžů). Ta byla založena roku 1855 jako mezinárodní sdružení usilující o formování charakteru dospívajících chlapců na základě křesťanských idejí pomocí přednášek, kurzů, besed apod.Poskytovala mládeži možnosti ušlechtilé zábavy a tělovýchovy a k tomu účelu zřizovala společenské místnosti, kina, kluby, hřiště a tělocvičny, mnohde zajišťovala i možnosti levného stravování a ubytování (svobodárny). Sídlem ústředí je Ženeva.
Liberecká pobočka byla založena 17.2.1922. Její představenstvo se skládalo z 9 německých a 3 českých zástupců, činnost však byla rozdělena podle národností. Ředitelem byl Alfred Klein, českou část vedl nezapomenutelný Josef Novotný, úzce spolupracující i s místními skauty, jimž umožňoval využívat některá zařízení, zejména hřiště v místech dnešní Fügnerovy ulice. Liberecká YMCA získala hlavní budovu přebudováním bývalé továrny (čp. 171 - IV) podle projektu Ferdinanda Worfa. V ní byla zřízena svobodárna, klubové místnosti, učebny, restaurace (i vegetariánská), kino a lázně.
Vcházelo se sem přes dvůr podél hořejšího boku domku na prvním snímku. Ten byl majetkem YMCY od jejího založení, ale pro svou zchátralost a to, že vystupoval do vozovky, se stal koncem dvacátých let předmětem veřejné kritiky. Po téměř tříletém dohadování s magistrátem bylo roku 1933 vydáno šalamounské rozhodnutí, že dům bude zbořen na náklady města a na jeho místě si obchodník Franz Müller postaví přízemní objekt s prodejnami a uprostřed zřídí průchod se schodištěm k hlavní budově YMCY. Stavbu město povolilo s podmínkou, že konstrukce přízemního objektu bude dimenzována tak, aby snesla pozdější zatížení třípodlažní nástavbou ve výši sousedních domů, plánovanou po deseti letech. Stavbu podle zadaných podmínek provedla v roce 1934 firma N.Rella a Neffe z Liberce. V přízemí se nacházela prodejna s textilem F. Müllera a provozní místnosti cestovní kanceláře Čedok. Když byla roku 1940 liberecká YMCA zlikvidována, převzal dům čp. 125 - IV obchodník Müller, ostatní majetek si přivlastnilo město.
Po válce obnovila YMCA v Liberci nakrátko činnost. Sál v přízemí složil k promítání filmů a jiným kulturním podnikům. V padesátých letech převzalo objekty Odborné železniční učiliště. Sál a některé další místnosti využívala Krajská loutková scéna i začínající Ypsilonka až do roku 1965, kdy se přestěhovala do Moskevské ulice. Učiliště s internátem zde bylo i v době vzniku tohoto článku (1996). Přízemní objekt (čp. 125 - IV) slouží jako prodejny a stále čeká na plánovanou dostavbu.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Budova staré státní vědecké knihovny
v ulici U věže čp 9/II
V ulici U Věže č.p. 9 v místech, kde se dnes nachází areál společnosti DTZ (bývalé Energomontáže), sídlila státní studijní knihovna v Liberci. Jednalo se o budovu prostornou, ale pro účely knihovny zcela nevhodnou. Interiér budovy byl totiž ze dřeva a navíc v dosti zanedbaném stavu. V důsledku nepříznivých okolností došlo v únoru roku 1954 k rozsáhlému požáru, který zachvátil celou budovu a zničil většinu ze zpracovaných 250.000 svazků.S ohledem na podmínky a okolnosti vzniku a šíření požáru se nepodařilo budovu zachránit. Zásah hasičů probíhal za nepříznivých povětrnostních podmínek při teplotách pod bodem mrazu, kdy namrzající voda na hadicovém vedení a proudnicích komplikovala práci hasičů. Významnou roli při zdolávání požáru sehrál i nedostatek výškové techniky, kdy k dohašování trosek uvnitř budovy byly využívány běžné žebříky opřené o budovu knihovny.Voda k hašení požáru byla dopravována z řeky Nisy, která protékala v blízkosti budovy zasažené požárem. Co nebylo zničeno požárem, to bylo znehodnoceno vodou použitou k hašení. Budova poničená požárem byla později stržena.Pro knihovnu tato událost znamenala nevyčíslitelné ztráty. I když se podařilo fondy obnovit částečně z vlastních rezerv, které byly umístěny mimo hlavní budovu a částečně z darů jiných knihoven, institucí i jednotlivců, mnoho publikací a periodik již nebylo možno nahradit (autor Příspěvku Luboš Mencl)
ŠKOLSTVÍ
A OSVĚTA ZA PRVNÍ REPUBLIKY
Vysokou
kvalitu výuky prokazovala i státní průmyslová škola , jejíž úspěšní
absolventi mohli dále pokračovat jako řádní posluchači vysokých škol
technického zaměření. Měla řadu specializací: jednoletou i dvouletou
mistrovskou školu, drogistickou odbornou školu, odbornou pokračovací
školu pro stavební obory. Dobrou pověst si tradičně udržovala také
odborná škola textilní v Tyršově ulici. Na Učitelském ústavu nalezli
možnost vzdělávání zájemci o pedagogické studium.
Rozsáhlá
síť a rozvoj německého školství v Liberci prokazují, že zdejší Němci
měli široké možnosti vzdělávání v mateřském jazyce. Není proto možné
hovořit o nějakém odnárodňování. Přesto zůstala reakce libereckých Němců
na zakládání českých škol, kam přešla i část dětí z německých
vzdělávacích zařízení, téměř stejná jako před čtyřiceti lety, v dobách
boje o českou školu. Když bylo např. schváleno zřídit od školního roku
1919/20 smíšenou českou
měšťanku
ve škole v Oblačné ulici, svolali nacisté do sálu restaurace Střelnice
protestní shromáždění (17. 9.1919). Když se stížnosti na záměrné
utlačování německého školství a násilné zavírání škol dostaly v roce
1922 až do parlamentu, pohnulo takové zkreslování skutečnosti i českou
veřejnost k aktivnímu veřejnému vystoupení. Na 2. července 1922 bylo
před divadlo svoláno shromáždění pod heslem "Jak vypadají české školy ve
zněmčeném území?" kde bylo žádáno zlepšení podmínek pro vzdělávání
českých dětí a důrazně odmítnuty výroky německých poslanců. V odvetu se
10. července sešla před radnicí demonstrace německých rodičů s dětmi
proti hrozícímu omezování německého školství.
Česká
menšina, tzv. hraničáři, se ještě před válkou velmi obtížně domáhala
vlastních měšťanských a středních škol. Teprve roku 1919 byla založena
první česká střední škola — Státní reformní reálné gymnázium, o jehož
zřízení se pokusil Václav Šamánek již v roce 1907. Do té doby museli
studenti, pokud se chtěli učit v češtině, dojíždět za středním vzděláním
do Turnova, Jičína, Mladé Boleslavi či Jilemnice. Česká měšťanka byla
otevřena v září 1919 v Oblačné ulici, odkud se po čtyřech letech
přestěhovala na Sokolovské náměstí (dnes SPŠ stavební). Tam sídlila i
česká hudební škola (založena 1925, 147 žáků v roce 1929), vedená
violoncellovým virtuosem Janem Šebelíkem, vedle něhož tu působili mj.
houslista Ferdinand Klein a Jiří Včelák, který vedl školní pěvecký sbor.
Teprve v roce 1919 dostala měšťanskou školu i česká menšina v Horním Růžodole, ač se o jejím zřízení jednalo v zemské školní radě už v roce 1909. Pro stavbu nové budovy projevil veliké pochopení starosta Liberce Carl Kostka, který tak prokázal opravdovost svých snah po vzájemném uklidnění česko-německých vztahů. Roku 1931 podpořil myšlenku jejího založení s tím, že by měla nést Masarykovo jméno, a vyslovil přání, aby se při té příležitosti uspořádala slavnost a prezident na ni byl pozván. K návštěvě nedošlo, ale na budově byly umístěny tabule věnované hlavě státu a prvnímu českému hornorůžodolskému starostovi Votočkovi .
Živnostenská
škola, tísnící se v bývalé matiční budově Na Svahu, získala v roce 1935
pod novým jménem Česká obvodová odborná škola více prostoru v Appeltově
domě na Sokolovském náměstí po měšťance, která se přestěhovala do
Komenského ulice. V roce 1938 pro ni byly upraveny zadní části budovy. V
přízemí byla zří zena velká dílna pro kovodělné živnosti a v patře
dílna oděvnická Škola měla pěknou čítárnu se 40 odbornými časopisy,
klubovnu a hernu. Ředitelem byl Stanislav Knížek. V roce 1931 zřídila v
Liberci Ústřední matice školská odbornou školu pro ženská povolání, s
přidruženou dílnou na šití šatů ve škole Na Svahu.
Protože
podmínky pro vyučování českých žáků nebyly dobré, bylo po delších
jednáních rozhodnuto postavit v dnešní Komenského ulici novou budovu
pro státní obecnou a měšťanskou školu: pojmenovanou po prvním
československém prezidentovi. Malou měšťanskou školu újezdní (i pro
Rochlici a okolí) otevřeli v roce
1985
ve Vesci. Poslední rozšíření školských zařízení za první republiky
představovalo zahájení studia v prvním ročníku oboru chemie české státní
průmyslové školy, jejímž ředitelem byl ustaven Josef Posl (1937). Po
připojení Liberce k Říši české školy zanikly. Němečtí obyvatelé měli
rozsáhlé možnosti vzdělávání v mateřské řeči i v mimoškolních
organizacích. Liberec se stal od roku 1923 sídlem Volksbiidungkanzlei
(Kanceláře pro lidové vzdělávání), instituce organizující cykly
přednášek, koncertů, večerů s literaturou, která byla jediná svého druhu
v republice. Poté co padly naděje na přemístění německé univerzity z
Prahy do Liberce, začala organizovat od léta 1924 dva Liberecké
vysokoškolské týdny, cykly přednášek předních vysokoškolských odborníků.
V následujících letech byly rozšířeny o další zvláštní kurzy (1925
Slezský kulturní týden, vlastivědné týdny, 1926 Sudetoněmecký a
pedagogický týden atd.). Pro řemeslníky pořádala např. čtyřtýdenní
kurzy, jež se konaly nejdříve na Jizerce a pak v Ludvíkově pod Smrkem.
Od roku 1928 zde začala vyvíjet obdobnou aktivitu Gesellschaft für
deutsche Volksbildung in ČSR (Společnost pro německé lidové vzdělávání),
vedená profesorem Emilem Lehmannem.
V roce 1924 obnovila pod vedením univerzitního profesora Ericha Gieracha činnost i Deutschenwissenschaftliche Gesellschaft (Německá vědecká společnost), založená v Liberci už roku 1904, která následujícího roku napomohla založení další významné regionální Insutuce — Anstalt fur sudetendeutsche Heimatvorschung (Institut pro sudetoněmecké vlastivědné bádání). O krajovou osvětovou práci se v meziválečném období zasloužil zejména Verein für Hermatkunde des Jeschken-Isergaues (Vlastivědný spolek pro ještědskou a jizerskou oblast), založený z podnětu regionálních histoniků, frýdlantského Julia Helbiga a fojteckého Antona Ressela 19.3. 1905). Pěstoval vlastivědu libereckého a sousedních okresů, organizoval přednášky a podporoval historické bádání. Založil i knihovnu a vydával Mitteilungen (Zprávy), vycházející čtvrtletně od roku 1907. Zásluhou členů spolku vyšla řada publikací a článků o historii Liberce a okolí. V letech 1921-36 stál v čele spolku ředitel nemocnice, doktor Franz Stransky a po něm jeden ze zdejších význačných regionálních historiků profesor Viktor Lug. O libereckou vlastivědu se staral i Deutscher Gebirgsverein für das Jesehkenund Isergebirge (Německý horský spolek pro Ještěd a Jizerské hory), vydávající nejprve Čtvrtletník (1885) a pak ročenku (1891), a Verein der Naturfreunde (Spolek přátel přírody) v Liberci se Zprávami vycházejícími už od roku 1870. Všechny tyto tiskoviny Jsou dnes cenným materiálem pro studium dějin Liberecka. Široké vrstvy obyvatelstva ovlivňovaly německé vzdělávací spolky, katolická YMCA a sociálně demokratická Urania ad. Měly velký význam pro kulturní život Němců, a přestože byly takzvaně nepolitické a nadstranické, působily na tisíce občanů v nacionálním duchu. Proto se také o jejich ovládnutí tolik snažili henleinovci.
Bohatost
společenského a spolkového života v Liberci ilustruje několik
statistických údajů z roku 1934, kdy bylo ve městě registrováno 1085
německých a českých stálých spolků. Největší část tvořily dělnické,
vzdělávací a odborové (164), dále čtenářské a zábavní (120) a sportovní
(120). Pěveckých a hudebních bylo napočítáno 82. Pestrost dokládá i
skladba zbývajících: šlo o náboženské, dobročinné, podpůrné, hasičské,
vysloužilecké aj.
O
vzdělanost Čechů se po převratu staral hlavně Český výbor pro
vzdělávání při libereckém městském úřadě, v jehož čele stál ve třicátých
letech ředitel gymnázia Stanislav Štrup.
Kulturnímu
a společenskému vyžití napomáhaly četné organizace. Na základě zákona
vznikly osvětové sbory sdružující vzdělávací spolky i politické a
sportovní organizace. Osvětový sbor pro město Liberec byl založen na
ustavující schůzi 22. března 1920 a už 17. května byla jeho činnost
rozšířena na celý okres a název změněn na Český okresní osvětový sbor v
Liberci. Později byly ve větších obcích zakládány místní organizace.
Nejprve byla založena obvodová knihovna (1921), dále vznikl
kinematografický odbor
(9. 4.1924), hudební škola (1. 9. 1925) kurzový odbor pořádající jazykové a odborné kurzy (1. 10. 1925), dále Český divadelní výbor (I8.2. 1926), pěvecký odbor (5. 5. 1927), radioamatérský odbor (20.9.1927) a uměleckovýstavní odbor (22. 11. 1929).
Nejstarším
spolkem podporujícím kulturu byla Česká beseda, jejíž čnnost po vzniku
republiky zintenzivněla. V Národním domě se konaly taneční
zábavy, akademie, schůze i divadelní představení. Předsedou byl ve
třicátých letech přední sokolský
pracovník Alois Vaňura. Jiným tradičním stánkem českých občanů, mláště
dělnictva, se stal hostinec Prátr ve Zhořelecké ulici (později Lidový
dům ). Právě tady se obnovila předválečná činnost Českého dělnického
divadla, jehož dlouholetým předsedou byl Josef Frydrych, i zde se
schůzovalo, cvičilo a ve volných dnech te promítaly filmy. Ke zkouškám
sem docházel pěvecký sbor Ještěd, Národní jednota severočeská pořádala
každoročně ve spolu práci s jinými spolky národní poutě. Dále v Liberci
působil Sokol, Dělnická akademie, Ženský spolek Karolina Světlá,
Podpůrný spolek vysloužilců dr. Šamánka, Živnostenský spolek, Klub
esperantistů, Alliance Francaise a jiné. Velký vliv měli odbojář
sdružení v Obci legionářské nebo Obec přátel legionářů v čele s Emilem
Weilandem a Svaz československé domobrany. K nezanedbatelným
společenským skupinám patřili i turisté sdružení v Klubu českých turistů
a trampové.
Ke
vzdělanosti Liberečanů přispívaly knihovny. Z německých, které
navazovaly na předchozí tradici, byla nejvýznamnější Lidová knihovna a
čítárna s velkým sálem v Moskevské ulici (NDL ), kde sídlilo i
přírodovědecké a historické oddělení muzea.
V
roce 1924 byla v souvislost se snahami o přeložení Německé pražské
univerzity do Liberce založena nová vědecká knihovna. Šlo o spolkovou
instituci, vydržovanou z dobrovolných příspěvků německých měst v ČSR a
dotovanou zasíláním povinného výtisku šech německých vydavatelů. Sídlila
na Sokolovském náměstí v Mistrovském domě společně s Institutem pro
sudetoněmecké vlastivědné bádání. Časem se změnila na národní knihovnu
sudetských Němců a koncem roku 1926 evidovala přes 7000 svazků a na 500
časopisu. V roce 1935 se přestěhovala do ulice U Věže.
Přebudována byla také dosavadní česká menšinová knihovna, u niž musel nyní podle poměru německých a českých obyvatel přspívat magistrát, takže měla konečně zajištěn rozpočet z veřejních prostředků. Po roce 1918 se přemístila z České besedy do dvora policejního ředitelství v Blažkově ulici (čp. 336-IV) a v roce 1929 měla ve svých fondech 6536 svazků.
České
knihovny vznikly i v přilehlých obcích — např. v Horním Růžodole
zásluhou starosty Josefa Votočka v roce 1921 (knihovna obhospodařovala 2
180 svazků v roce 1930 a byla při ní založena Česká čtenářská podpůrná
jednota). Další vznikaly při českých školách v ostatních obcích
pozdějšího Velkého Liberce, Před záborem pohraničí se sice podařilo část
jejich fondů zachránit, ale většina z nich za okupace stejně podlehla
zkáze.
Zdroj: Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 2022
INTERNÁTNÍ
ŠKOLA PRO NEDOSLÝCHAVÉ ( 1991)
Škola pro nedoslýchavé děti byla zřízena v Harcově (čp. 49-XV, ) roku 1955. Dlouho jí sloužil objekt bývalé Tugemannovy výšiny . Nový komplex čp. 921-XIV v nedaleké ulici Elišky Krásnohorské byl postaven v letech 1984—87 podle projektu Petra Vaneše z Liberce. Generálním dodavatelem byly Pozemní stavby Liberec. Škola má 17 tříd pro deset žáků, z toho 4 třídy zvláštní školy. V internátu je ubytováno 144 děti, stejnou kapacitu má i stravovací zatížení, Ve speciálních učebnách se vyučuje pomocí zařízení firmy Siemens. Vytápění zajišťuje samostatně stojící elektrokotelna. V květnu 1996 dokončila První regionální stavební přístavbu tělocvičny a dílem. (st).
ŠKOLA
V BARVÍŘSKÉ ULICI
(1992) Škola s 23 třídami a čtyřmi speciálními učebnam byla postavena v roce 1960 podle návrhu architekta Augusta Šimůnka z libereckého Stavoprojektu za použití typových podkladů. Po dokončení stavby byl pro špatný technický stav v roce 1964 zbourán i sousední dům čp. 265-III. V roce 1983 byl ke škole přistavěn samostatný objekt stravovny, o rok později získala konečně i vlastné tělocvičnu. (st)
ZÁKLADNÍ
UMĚLECKÁ ŠKOLA
(1995) Pokračovatelem české hudební školy, zřízené v Liberci roku 1925, byla Městská hudební škola v Palachově ulict (čb. 504-I), přejmenovaná roku 1961 na Lidovou školu umění, čímž získala právo vzdělávat žáky také v literárně dramatickém, tanečním a výtvarném oboru. Od školního roku 1990/91 se už pod jménem Základní umělecká škola (ZUŠ) přestěhovala do budovy bývalého sekretariátu OV KSČ . Ten však začal opět sloužit Cs. obchodní bance, která budovu od města odkoupila. Městská rada pak v listopadu 1992 rozhodla věnovat výtěžek koubě na postavení nové ZUS. Ze šesti návrhů zvítězil společný projekt firem ARK, s.r.o. architektů Janouška a Šonského a UNION ARCH, s.r.o. architektů Vaněčka a Švancera. Na jaře 1993 byl po složitých jednáních vybrán ze sedmnácti uchazečů nejvhodnější dodavatel — firma SYNER, s.r.o., a v květnu mohly začít demoliční práce. Termín dokončení se podařilo o několik měsíců zkrátit, takže kolaudace proběhla posledního březnového dne a 20. dubna 1995 byla škola slavnostně otevřena. Budova získala prestižní cenu Stavba roku 1995 udělovanou Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, Nadací ABF a časopisem Stavitel a první cenu na Mezinárodním veletrhu nemovitostí Immos Realex 1995 v soutěži o nejlebší investiční projekt. Objekt tvoří dva samostatné ale průchozí celky. V dolní části se nachází víceúčelový sál pro 200 posluchačů s bočními galeriemi. Je vybaven digitálními varhanami vyrobeným ve Stuttgartu. Ve druhém patře jsou kanceláře, 12 učeben a místnosti hudební režie. O patro výše je 21 učeben hudební nauky a nad ním sál Severáčku, 14 učeben a archiv. V pátém poschodí jsou výtvarné atehéry s modelovnou a keramickou dílnou. Vchází se odtud také na terasu. Zmenšené šesté batro slouží plynové kotelně. V přízemí jsou obchodní prostory. Liberecká ZUŠ je největší škola tohoto typu v republice a navštěvuje ji 1 870 žáků, o něž se stará 70 učitelů (1994) a 8 provozních zaměstnanců.
BUDOVA H S UNIVERZITNÍ KNIHOVNOU
(1987) Objekt Stavoprojektu, postavený roku 1983, sloužil 450 projektantům a pracovníkům Inženýrské organizace, jejichž pracoviště byla do lé doby rozmístěna na deseti místech, Stavbu projektoval Josef Patrný sen., generálním dodavatelem byl Stavokombinat Liberec. Po zrušení Stavoprojektu začaly úpravy pro hotel, ale nakonec získala objekt bo adaptaci v roce 1992 Technická univerzita. Přízemní část dostala kruhovou nástavbu a umístění v něm našla knihovna se studovnou. V parčíku je osazen památník na světově proslulého architekta Adolfa Loose (sochař Jiří Seifert, 1981), který v letech 1882—87 studoval na průmyslové škole v Liberci.
Školství po 2.světové válce
Zásada vysokoškolského vzdělání učitelů, stanovená prezidentským dekretem z října 1945, byla vládním usnesením z března 1950 opuštěna a pro učitele národních škol byla zřízena čtyřletá pedagogická gymnázia. Podle zákona o školské soustavě z dubna 1953 byly ustaveny čtyřleté pedagogické školy (pro MŠ a národní školu, tedy do páté třídy), vyšší pedagogické školy (pro druhý stupeň, tj. 6.-9. třídu) a posléze vysoké školy pro třetí stupeň (střední školství). Tak bylo v Liberci založeno nejprve Pedagogické gymnázium, pak Pedagogická škola a nakonec dle usnesení vlády z 31. 7. 1959 Pedagogický institut, který sídlil v Komenského ulici. Tato druhá liberecká vysoká škola ale neměla dlouhého trvání. Když se Ústí domohlo přeměny svého institutu na Pedagogickou fakultu (1964), byl liberecký Pedagogický institut delimitován. Otevřené ročníky ještě doběhly a poslední promoce absolventů se konaly v divadle 26. června 1966. Do Ústí n. L. přešlo téměř dvacet pedagogů včetně ředitele Jaroslava Jozy, který se stal děkanem. Střední pedagogická škola pro učitelky mateřských škol byla obnovena v roce 1976 v Dolním Hanychově (od roku 1986 v Jeronýmově ulici). Pedagogická fakulta se do Liberce vrátila teprve roku 1991.
Od
září 1965 se zavádělo tzv. poloodborné vyučování. Aprobovaní pedagogové
učili některé předměty ve čtvrtých a pátých třídách, aby usnadnili
žákům přechod na druhý stupeň. Pokusně byla zavedena úplná diferenciace
žáků posledního ročníku ve školách Barvířská a U Soudu a částečná v
předmětech čeština a matematika ve Stráži a Na Bojišti. Završením snah o
zkvalitnění výuky nejtalentovanějších žáků bylo otevření osmitřídního
gymnázia v září 1968. Normalizace přinesla po dvou letech jeho zrušení a
na čas znamenala i konec výběrových tříd. Místo nich se pak v
sedmdesátých letech rozbíhá oborová specializace některých základních
škol. S rozšířenou výukou tělesné výchovy se počítalo už v projektu nové
pavilonové školy v Dolním Hanychově (otevřena 1970). ZŠ u zimního
stadionu se začala zaměřovat na lední hokej, v Sokolovské ulici na
volejbal, Dobiášově na lehkou atletiku, 5. května na plavání apod. Na
matematiku a výpočetní techniku se později specializovala škola v Lesní,
k níž se přidala Oblačná, Na Bojišti a Vrchlického. Jazykům se věnuje
ZŠ Husova a Broumovská.
Množství reforem přinášelo školství nové a nové organizační starosti. Sotva se nějaký systém vžil, byl zaměněn za jiný. Myšlenka
jednotného školství a devítiletá školní docházka, prosazená po únorovém převratu, měla a má své opodstatnění. To do značné míry chybělo reformě z roku 1953, jež dala vzniknout jedenáctiletým středním školám v Horním Růžodole a na Husově třídě a sítí osmiletých škol. Její přínos pro Liberec spočíval hlavně ve zřízení vysoké školy. Školský zákon z roku 1960 zavedl opět základní devítileté školy a rozvedl systém vzdělávání od jeslí až po nejvyšší stupně. Přestavba uplatňovaná již opatrněji a po několikaletém prověřování, která začala v roce 1976, se týkala hlavně obsahové náplně a přnesla mj. mezi rodiči tolik nepopulární množinovou matematiku.
Po všech vývojových peripetiích možno zjednodušeně říci, je dnešní struktura školství má při svém odideologizování, volnosti, bohatosti a příklonu k praxi mnohem blíže k domácím prvorepublikovým tradicím než k dlouho nekriticky přijímaným sovětským vzorům, které se jen díky kvalitním učitelům nepodepsaly o velkých finančních částkách věnovaných rozvoji školských zařízení svědčí následující příklad. Jen v období 1977-81 byly otevřeny 4 nové jesle (Staré a Nové Pavlovice, Rochlice, Broumovská, celkem 160 dětí), 10 mateřských škol (Králův háj, Rochlice, Staré a Nové Pavlovice, Broumovská, svépomocí v akci Z: v ulicích Pekárkově, Strakonické, F. L. Věka, ve Vesci a Ostašově, celkem pro 160 dětí), 2 základní školy (Sokolovská a Jabloňová, celkem 35 tříd), Hanychovská učňovská škola Stavokombinátu včetně internátu 4 stravovny a první část kolejí VŠST s menzou v Harcově.
Rekonstruovány byly školy ve Vesci a v ulicích Orlí, Růžodolské, Lesní a Na Bojišti, kde byla přistavena stravovna. Přístavbu dostaly základní školy ve Vratislavicích, Vrchlického ulici, u zimního stadionu dílny a dále SPŠ stavební a textilní. Průmyslovka v Masarykově ulicí získala novou tělocvičnu a v Jugoslávské ulici byla otevřena vůbec první sauna při mateřské škole v Liberci, Obdobný vývoj i v následujících letech, a přesto nebyly uspokojeny ani zdaleka všechny požadavky zejména na rekonstrukci a dostavby starších školních budov. Rozvoj se nezastavil ani v devadesátých letech (1992: 17% městského rozpočtu). Jazykové škole, tísnící se v několika malých místnostech v Pražské ulici (čp. 21-II), byl přidělen po převratu již téměř dokončený Dům politické výchovy v ulici I. máje. Po dokončení školy v Dobiášově ulici (1990) byly Největšími investičními akcemi výstavba Základní umělecké školy a komplexní dostavba ZŠ ve Vesci. Liberec může plným právem nadále používat přídomek město škol, který získal před stoletím.
Speciální
budovy předškolských zařízení se začaly ve větší míře stavět až v
šedesátých letech na nových sídlištích. V následujícím dvacetiletí bylo
potom každoročně dáno do provozu několik jeslí nebo mateřských školek.
Roku 1977 byl přehodnocením kapacit jednotlivých MŠ zvýšen počet míst o
646. Liberec se tak stal jedním z mála měst, kde byla mimo některé
okrajové čtvrti stoprocentně pokryta potřeba těchto nařízení (1980:
jesle a mikrojesle 1 115 míst, MŠ 4867). Výstavba však pokračovala dál, a
to už nejenom na sídlištích, neboť ne všechny prostory byly vyhovující.
Po listopadovém převratu byla některá předškolní řízení zrušena. Např.
do bývalé školky v Liebiegovč zámečku v Jablonecké ulici přesídlilo
vedení Textilany, Počet dětí MŠ ale opět roste a jen za rok 1992, kdy
byla otevřena druhá školka na rochlickém sídlišti v Burianově ulici, jich
přibylo téměr 500.
Zato
klesl rapidně počet jeslí. Z téměř třiceti zbyly pouhé čtyři,
spravované Úřadem města Liberce (1992 jenom 110 míst). Většinou se
přeměnily v jiná školská nebo zdravotnická zařízení. Např. bývalé jesle
na Kunratické využívá soukromé odborné a střední učiliště pro sluchově
postiženou mládež (učební obor kuchař a krejčí, 1992).
Listopadový převrat umožnil obnovu soukromých škol. Mezi prvními vznikla úpravou MŠ v Pekárkově ulici (čp. 572-XV) Střední hotelová škola a v Kateřinkách Střední nábytkářská škola. V roce 1992 se k nim přidalo pět dalších, mj. i třetí liberecké gymnázium (Podještědské gymnázium v Sokolovské ulici) a druhá Obchodní akademie v Josefinině údolí. Později přibylo i čtvrté Soukromé euroregionální gymnázium v Radčicích a další zařízení.
Vývojem
středního školství, které po druhé světové válce nedoznalo převratných
změn, jsme se podrobněji zabývali v minulých kapitolách
TECHNICKÁ
UNIVERZITA
Dnešní Technická univerzita byla založena na základě vládního usnesení ze dne 27. 2. 1953 jako Vysoká škola strojní. Pro její potřeby byla uvolněna budova gymnázia F. X. Šaldy v Hálkově ulici, kde byla do té doby škola pro přípravu studia pracujících na vysokých školách. Rektorát zde sídlí dodnes. Ve velmi krátké době se podařilo zvládnout všechny přípravné práce, a tak mohla být 1. října 1953 slavnostně zahájena výuka v prvním ročníku, do kterého nastoupilo 259 studentů. Škola začínala se šesti katedrami, na nichž působilo zpočátku 19 pedagogů. Orientovala se postupně na tyto obory: strojírenská a textilní technologie, konstrukce výrobních strojů a zařízení se zaměřením na textilní, oděvní, sklářský, keramický a další průmysl, typický pro výrobu v severních Čechách. První studenti byli ubytováni na internátě v Zeyerově ulici, který byl škole propůjčen. S růstem jejich počtu musely být zabezpečeny i nové výukové a ubytovací kapacity. Proto byla postavena kolej v Třebízského ulici (1953-55, čp. 1244-I, dnes vzdělávací středisko policie). Pro výuku se podařilo získat budovy bývalé Kovotechny v Čížkově ulici (1955), zvláštní školy v Heydukově ulici a ZDŠ v nynější Studentské ulici (1956). Dále připadla škole bývalá textilní továrna v Doubí (1957), kde byli nejprve přechodně ubytování studenti a později zřízeny dílny. Laboratoře a další prostory potřebné pro rozvoj školy zahrnoval projekt nového komplexu, který navazoval na stávající budovy a při rozeně uzavíral školský areál. Výstavba byla zahájena v roce 1950 a po dvou letech byla předána do užívání nová kolej v Husově ulici s 558 lůžky a později i menza s kapacitou 1500 jídel denně. Rok 1958 byl významný především tím, že studium ukončilo prvních 121 absolventů, kterým byly při slavnostní promoci v divadle předány inženýrské diplomy. Výstavbou poslucháren, místností pro katedry, laboratoří a dílen, dokončenou v roce 1963, bylo Studentské náměstí uzavřeno i z druhé strany.
V
roce 1960 byla škola rozdělena na fakulty strojní a textilní a původní
název změněn na Vysoká škola strojní a textilní (VŠST). Její růst
vyžadoval další rozšiřování mimo dosavadní areál. Tak byla postupně
získána budova v Sokolské ulici (1960), sloužicí částečně katedrám, ale
též jako kolej, a objekt po zrušeném Pedagogickém institutu v Komenského
ulici, kde jsou především posluchárny (1966 > 630). V domě čp.
115-III na rohu Soukenné ho náměstí a Barvířské ulice našla přechodné
umístění katedra jazyků a známý studentský Klub S, který byl později
přestavěn na Experimentální studio. Se zvyšováním počtu studentů
vzrůstaly i požadavky na ubytovací kapacity. Vybudování nových kolejí
stálo proto v popředí zájmu školy. Toto úsilí bylo završeno v roce 1977
zahájením výstavby areálu šesti bloků kolejí o celkové kapacitě 2 300
lůžek, menzy a potřebných obslužných zařízení ve Starém Harcově. Hlavní
objekty byly dokončeny v roce 1990. Součásti
areálu
je také komplex tělovýchovných zařízení. Díky pochopení magistrátu a
okresního úřadu získala škola do užívání budovu bývalého Stavoprojektu
ve Voroněžské ulici (budova H, 1992), kde jou umístěny katedry,
posluchárny a moderní knihovna se studovnami a speciálními sekcemi pro výuku angličtiny, francouzštiny a němčiny. Dále byl získán komplex v
Mařanově ulici ve Vesci (1992, čp 650), sloužící výuce laboratořím a
částečně i jako kolej (1992), budova pro ubytování hasičů v Ještědské
ulici (1995, čp.341) a někdejší Dům politické výchovy na třídě 1 máje
(1996), Pracoviště školy jsou propojena počitačovou informační sítí
Liane. Univerzita je také významným uzlem mezinárodní sítě Internet.
Listopadový
převrat se promítl i do školství. Již v květnu 1990 vyšel zákon o
vysokých školách, který akcentuje jejich samostatnost, formuluje
akademická prava a svobody, koncipuje samoprávu a akademické orgány,
zejména senát. Vysoké školy se tak staly svobodnými subjekty se značnými
pravomocemi ale i odpovědností vůči společnosti.
V
letech 1990-94 byly vedle původních fakult zřízeny čtyři další, takže
univerzita má nyní šest fakult: strojní, textilní, pedagogickou (1990),
hospodářskou (1992), architektury (1994) a fakultu mechatroniky a
mezioborových inženýrských studií (1995). Založením nových fakult vyšla
škola vstříc požadavkům širšího regionu, pokud se týká výchovy učitelů
základních a středních škol, odborníků pro ekonomiku, řídící a
podnikatelskou činnost, a zřízením fakulty
architektury navázala na architektonické tradice Liberce. Fakulta
mechatroniky a mezioborových inženýrských studií reflektuje spojení elektroniky, kybernetiky a strojních oborů při uplatnění nejnovějších poznatků z fyziky, chemie a biologie.
Tyto
skutečnosti spolu s nabízenými studijními programy v bakalářském,
inženýrském, magisterském a doktorandském studiu a spolu s
vědeckovýzkumnou činností a širokými zahraničními styky přispěly k tomu,
že zákonem č. 192/94 Sb. ze dne 27. 9. 1994 byl škole od 1. 1. 1995
přiznán název Technická univerzita v Liberci. Ta dnes tvoří celek pro
vzdělávání asi 5 000 studentů v denním studiu, kterým je schopna
zajistit i přiměřené sociální podmínky.
Zdroj: Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 2022
NOVÉ
KOLEJE VE STARÉM HARCOVĚ
(1991) Zlepšení bydlení studentů přineslo vybudování nového areálu kolejí ve Starém Harcově podle návrhu Pavla Švancera ze Stavoprojektu. V letech 1977—92 zde Pozemní stavby Liberec postavily celkem šest desetibodlažních obytných bloků, každý pro 352 studentů. Ubytování je ve dvoulůžkových buňkách, vybavených účelně a vkusně Lena systémem Okresního podniku z Bruntálu, doplněných vhodně atybickýma díly (architekti Jiří Kovář a Jan Sládek). Stupňovité terasy na východní straně budov sledují sklon terénu. V centru celého komplexu je umístěna menza, tělocvičny, posilovna, klubovna, rýsovny a další společná zařízení. V nedalekém údolí Křemencového potoha je areál s fotbalovým hřištěm, atletickou dráhou a dalšími plochami s nutným sociálním zázemím a šatnami. Před kolejemi vidíme skupinu řadových družstevních domů, postavených v osmdesátých letech na Březovém vrchu. (st)
AREÁL ODBORNÉHO UČILIŠTĚ A PRAKTICKÉ RODINNÉ ŠKOLY
(říjen 2003) Stavba areálu v Jablonecké ulici (čp. 995—-VI), určeného pro děti, které ukončí zvláštní školu, začala v červenci 1995 a probíhala v několika etapách. Jako první byla v září 1996 předána do užívání školní budova (červený objekt) s 31 třídami pro téměř čtyři stovky žáků. Ve veřejné soutěži na projekt druhé a třetí etapy zvítězil obět návrh ing. Marcela Bulíře. Nejprve bylo v srbnu 2000 dokončeno zahradnictví (zcela vpravo), přesně o rok později budova internátu a jídelny (navazuje přímo na školu) a v lednu 2002 tělocvična (bílá budova vlevo) i dílny pro praktický výcvik (modrá uprostřed). Všechny stavební práce prováděla liberecká firma Syner.
TECHNICKÁ
UNIVERZITA
(2003) Na tzv. Studentském náměstí byla 23. 10. 2000 zprovozněna nově zrekonstruovaná menza podle projektu jednoho z pedagogů Fakulty architektury, doc. ing. Jiřího Suchomela. Její kapacita je 1 500 obědů denně. Objednávají se pomocí speciálních bezkontaktních karet V roce 2001 (18. I.) zahájily provoz další tři menší menzy. Jejich generální oprava stála přes 130 milionů korun.
Školství v letech
1996 - 2003
Technická univerzita Liberec (TUL) se stále se rozvíjí a v současnosti
má už šest fakult. V jejím čele stojí od roku 2003 jako rektor prof.
ing. Vojtěch Konopa, CSc. (před ním to byl v období 1997-2003 prof.
RNDr. David Lukáš, CSc., a v letech 1990-1997 prof. ing. Zdeněk Kovář,
CSc.). V roce 1999 překročil počet studentů šest tisíc a do konce roku
2003 jich přibyla další tisícovka. TUL poskytuje vzdělání v 70 oborech a
je zapojena do řešení významných projektů. Je spoluzakladatelem výzkumného centra Textil (652). Jednotlivé fakulty organizují výzkumnou činnost v 10 oborech. Objemově největší a zaměřením nejvýznamnější jsou
Optimalizace vlastností strojů a pracovních procesů na Strojní fakultě a
Mikroelektromechanické systémy na Fakultě mechatroniky. Velmi aktuální je analýza řeči pro komunikaci s počítači. Nové možnosti pro kinantropologii nabízí laboratoř sportovní motoriky.
Na
Strojní fakultě pokračuje v roce 1991 zahájená výuka bakalářského
studijního programu ve spolupráci s firmou Auto Škoda, a.s., a Střední
průmyslovou školou v Mladé Boleslavi.
Textilní
fakulta je největší svého druhu ve střední Evropě. Roku 1994 získala u
Textile Institute Manchester mezinárodní akreditaci pro inženýrská
studia. O dva roky později byla akreditována Evropskou federací FEANI,
což umožňuje absolventům inženýrského studia po splnění dalších podmínek
zisk titulu EURING, který v řadě evropských zemí nahrazuje potřebu
nostrifikace tř tulu. Pravidelně pořádá mezinárodní konference Textile
Science a spolupracuje i s textilkami. Po několika letech příprav
otevřela Textilní fakulta 16. 10. 2002 v bývalé pomocné divadelní budově
vJablonci nad Nisou nový bakalářský obor textilního a oděvního
návrhářství, zaměřený na oděvní a interiérové doplňky.
Pedagogická
fakulta je v současnosti největší fakultou TUL. Počet studentů se
pohybuje kolem 1 700 (z toho 990 v prezenčním studiu). Prostřednictvím
svých kateder působí i na ostatních fakultách TUL. Od roku 1991 pořádá
každoroční seminář o československých vztazích za účasti předních
historiků a politologů ČR a SR. Tradiční jsou rovněž konference Scholé
filosofia, matematické semináře a workshopy pro učitele z praxe. Od
počátku se věnuje též problematice handicapované mládeže a od roku 1992
pořádá konference Handicap s mezinárodní účastí. Podílí se na řízení
sekretariátu Střediska pro koordinaci výzkumu na VŠ Euroregionu Nisa,
sdružujícího výzkumnou činnost škol v Žitavě, Jelení Hoře a Liberci.
Hospodářská
fakulta zajišťuje bakalářské, magisterské a doktorandské vzdělání v
oborech podniková ekonomika, informatika a pojišťovnictví. Je oprávněna
konat habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem v oboru
podniková ekonomika a management. Má devět kateder, v její budově sídlí
Severočeská regionální sekce České společnosti pro systémovou integraci,
rovněž úzce spolupracuje s hospodářskou komorou. Na fakultě bylo
intdováno založení odborného časopisu E + M (Ekonomika a management) a
sídlí zde i jeho redakce.
Fakulta
architektury přijímá do prvního ročníku jen několik uchazečů. Celková
doba studia je 6 let. Dne 23. 1. 2001 otevřela univerzita unikátní
velkoplošný ateliér, který vznikl rekonstrukcí půdního prostoru a má
rozlohu téměř tisíc metrů čtverečních.
Fakulta
mechatroniky je známá bohatou šíři vědecko-výzkumných aktivit,
zahrnujících základní, experimentální i aplikovaný výzkum. Laboratoř
analýzy signálů a obrazů umožňuje analyzovat signály z mechanických
systémů a provádět diagnostiku strojů. Laboratoř počítačového
zpracování řeči zde existuje od roku 1993. Věnuje se problémům
automatického rozpoznávání řeči, diktování do počítače, identifikace
osob podle hlasu, vedení dialogu s počítačem i možnosti počítačové
podpory výuky správné výslovnosti. V současnosti je hlavní pozornost
věnována vývoji didaktického systému, který bude schopen automaticky přepisovat libovolný text namluvený do mikrofonu.
Od 15. 11. 2001 informuje o dění na TUL denně aktualizovaný internetový Časopis T-UNI Online.
Střední
školy nedoznaly za posledních sedm let výraznějších změn. Novinkou jsou
ovšem vyšší odborné školy. Od září 1996 funguje VOŠ pří Střední
průmyslové škole strojní a elektrotechnické, Právní akademii, s. r. 0.,
Soukromé obchodní akademii a Střední zdravotnické škole.
Soustavně
se zlepšují podmínky k výuce a vybavení škol. Například Střední
průmyslová škola strojní a elektrotechnická navázala v roce 1998
spolupráci se světoznámou elektrotechnickou firmou Schneider Elcktric,
která jí darovala nové učební pomůcky pro odbornou výuku automatizace,
elektrotechnických měření a silnoproudé dílenské praxe za více než
milion korun.
Ze stavebních akcí připomeňme velmi zdařilou přístavbu gymnázia a SPgŠ v Jeronýmově ulici, dokončenou Synerem ve dvou etapách v srpnu 1997 a červnu 1999 (architekti Petr Vaneš a Pavel Vlk). Také Obchodní akademie se dočkala v březnu 2002 rekonstrukce a zateplení tělocvičny, původně jednoho z pavilonů LVT (čp. 1288-I). Rekonstrukcí prošla i budova Pedagogického centra (čp. 801-I) na Masarykově třídě.
U
základních škol došlo v důsledku výrazného poklesu počtu žáků ke
zrušení několika škol. Ve školním roce 1997 - 98 ukončila činnost ZŠ Na
Bojišti . V roce 2003 tento trend pokračoval, když v říjnu zastupitelé
města rozhodli, že k 30. 6. 2004 bude zavřena ZŠ v Růžodole I (čp.
118-X) a děti opustí i ruprechtickou školu na náměstí Míru a přesunou se
do ZŠ Sokolovská. Proti tomu však nebývalým způsobem protestovali
občané i pedagogičtí pracovníci. Dne 21. listopadu 2003 se před radnicí
sešlo několik
stovek
dospělých i dětí a požadovali, aby zastupitelé tento záměr
přehodnotili. Protože se tak nestalo, zorganizovali rodiče z Ruprechtic
petici proti rušení škol, kterou do 5. 12. 2003 podepsalo celkem 9 098
lidí. Magistrát poukazoval na skutečnost, že při počtu 291 žáků (2003)
nezabezpečí škola ve školním roce 2003 - 04 kvalitní vzdělávací program.
Větší škola také může zajistit lepší aprobovanost učitelů. Přitom by se
měly přesunout kompletní třídy i s pedagogickým sborem a rovněž
vzdělávací program zaměřený na výtvarnou výchovu by měl zůstat zachován.
Dalším argumentem zřizovatele je skutečnost, že by budova nadále
sloužila mládeži, protože existuje záměr převést ji Podještědskému gymnáziu,
na němž žáci rovněž plní povinnou školní docházku. Rodiče jsou ale se
školou spokojeni a líbí se jim menší zařízení, kde není tolik anonymity a
tím se zmenšuje nebezpečí šikany. Podle nich i některých pedagogů je i
dostatečně obsazena dětmi.
Konečné řešení je v lednu 2004 zatím stále
ještě otázkou jednání. V návrhu je rovněž
k navrženému sloučení zvláštních škol a jejich přemístění do pavilonů
Základní školy Dvorská byly vzneseny zásadní připomínky. Týkaly se
zejména špatné dostupnosti Králova Háje a sloučení dvou různých typů
škol. Na základě dalších jednání pracovní skupiny bylo navrženo nové
řešení: sloučení ZvS Kašparova (čp. 73-XXV) a ZvŠ Sázavská (čp. 556-III)
do budovy ZvŠ Orlí. To ale znamená, že ani ZŠ na Králově Háji nebude
mít dostatek žáků. V návrhu je proto její sloučení se ZS Aloisina
výšina.i sloučení ZS Heřmánkova se ZS
Křižanská.
Od
září 1998 povolilo ministerstvo školství Církevní základní škole J. A.
Komenského (Srbská ul. čp. 441-XV), jako jedné ze čtyř v republice,
ověřovat nový způsob vzdělávání - domácí školu. Tento způsob výuky se
týká pouze žáků první až páté třídy.
Velkých stavebních úprav se kromě ZŠ Vesec (Syner, leden 1994-květen 1995) dočkala také ZŠ v Harcově (Svner, březen 1999-září 2000). Architektonicky zajímavou přístavbu představuje nová jídelna u Základní školy Oblačná, na jejíž střeše je nekryté hřiště s umělým povrchem (2000). Novou tělocvičnu a hřiště získala ZŠ Ostašov (Syner, červenec 1999 až listopad 2000). V současnosti probíhá dostavba ZŠ Dobiášova (Storing, s. r. 0., architeku Jan Duda a Filip Horatschke), která by měla být dokončena v roce 2004. Pět škol získalo během roku 2000 víceúčelová hřiště (ZŠ Sokolovská, nám. Míru, Ještědská, Barvířská, Křižanská).
Od roku 1995 každoročně v listopadu probíhá v Domě kultury Veletrh vzdělávání, kvalifikace a učebních pomůcek Nisa schola. Pozoruhodnou akci, na níž se představuje téměř stovka základních a středních škol i specializovaných firem, oceňují zejména ti mladí lidé, kteří se rozhodují o výběru dalšího studia. V jejím rámci probíhají rovněž různé přednášk a odborné semináře.
Stále
ožehavější otázkou jsou platové podmínky učitelů. Nemine rok, aby
neproběhla nějaká stávka, ale dopady takových protestů jsou zatím
nepatrné. Je bohužel ost dou několika pravicových i
levicových
vlád, že za více než deset let nedokázaly pozvednout postavení pedagogů
na odpovídající mzdovou úroveň. Přitom se už od tohoto školního roku
počítá s vyšším počtem žáků na jednoho učitele. Neškodí také
připomenout, že náš stát vynakládá na školství prostředky ve výši 3,8 %
DPH zatímco státy EU cca 6 %.
Mateřské školy jsou rušeny zejména kvůli umístění v ne zcela vyhovujících prostorách a pak také pro úbytek dětí. V roce 1996 to postihlo MŠ Gagarinova (čp. 787-VI), Svobody (čp. 455-XV), Vesecká (čp. 171-VI), následujícího roku Rybničnou 41, v roce 1998 Havlíčkovu (čp. 173-VII), Konopnou (čp. 729-XIV, dnes služebna policie) a Dr. M. Horákové (čp. 116-VII). Mateřská škola Textilany v Klášterní ulici (čp. 466-V) přestala fungovat jako závodní, potom byla odkoupena městem a začaly sem chodit děti ze zrušené MŠ v Jablonecké ulici (čp. 7-V). V roce 1999 došlo na MŠ Kostelní (čp. 9-II, dnes opět farní úřad) a následujícího roku na Jungmannovu (čp. 333-III, nyní charitní azyl pro matky s dětmi v nouzi) a Proletářskou (čp. 115-XXIII), kde je dnes školní družina ZŠ Kaplického. Koncem září 2002 byl provoz MŠ Hodkovická (čp. 200-VI) převeden do zrekonstruované školky v Jeřmanické a do konce roku zanikla pro slabou docházku i MS při Romském komunitním centru na třídě Dr. M. Horákové. S účinností od konce roku 2002 došlo ke změně právní formy u tří škoJek, z nichž se stala odloučená pracoviště. Všechna práva a závazky přešly z MŠ Ostašovská (čp. 100-XX) na novou příspěvkovou organizaci Základní škola Křižanská (čp. 80-XX), u machninské MŠ Stará (čp. 107-XXXIII) přešla správa na ZŠ Heřmánkova (čp. 95-XXXIII) a u mateřské školy se speciální třídou v ulici F. L. Věka (čp. 318-XIV) na MŠ Čtyřlístek v Tovačovského ulici (čp. 166-XIV). Radčická MŠ (Výletní čp. 198-XXXII) fungovala nějaký čas ještě jako odloučené pracoviště MŠ Na Pískovně (čp. 761-XIV), ale nakonec byla k 30. 6. 2003 zrušena. V současné době je rozhodnuto o uzavření MŠ Klicperova (čp. 414-IV 475) a Růžodolská (čp. 155-XI) ke dni 31. 7. 2004. V souvislosti s optimalizací sítě školek proběhlo několik rekonstrukcí - 2002: MŠ Jeřmanická, Žitavská, Aloisina výšina, Březinova, 2003: Klášterní (čp. 466), Strakonická. Po třech letech prací by měla být v roce 2004 dokončena úprava MŠ Broumovská a Dětská.
Zdroj: Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 2022
MATEŘSKÁ
ŠKOLA DONSKÁ
(30. 10. 2019) Za jednoduchost a účelnost stavby, včetně inovativního designu interiéru, byla stavba MŠ Donská oceněna v roce 2019 v soutěži Grand Prix Architektů Národní cena za architekturu v kategorii Novostavba.
IQLANDIA
(27. 7. 2020) Významným mimoškolským vzdělávacím centrem se v roce 2007 stal nově zbudovaný iQPARK v Centru Babylon, který překypoval různými kvízy, hrami a interaktivními pomůckami zaměřenými na fyzikální zákony. Neustále se zvyšujicí počet návštěvníku zejména z řad školské mládeže vedl k tomu, že už na jaře 2010 přestal dosavadní prostor kapacitně dostačovat, a tak byl iQPARK následujícího roku rozšířen na dvojnásobek své plochy 3 000 m². Zároveň však společnost Labyrint Bohemia, která iOPARK provozovala, oznámila, že naproti Centru Babylon v areálu zchátralé Desty postaví zcela nové science centrum iQLANDIA za 400 milionů korun, čímž podpoří popularizaci přírodovědných a technických oborů. Realizaci tohoto projektu zahájila v červenci 2012. O podobu čtyřpodlažního moderního science centra se zasloužila architektka Miluše Suchardová a projektant Jiří Palas. Dne 28. 3. 2014 se nové centrum slavnostně otevřelo. je čtyřech podlažích o celkových 10 000 m² nabídlo na 400 interaktivních exponátů. Největší zájem návštěvníci projevovali o humanoidního robota Thespiana, 3D planetárium, simulátor zemětřesení nebo trenažér kosmonautů. Později se do tvorby centra zapojila i Technická univerzita Liberec, s níž iQLANDIA otevřela tzv. TULaborku, ve které se zájemci mohou dozvědět, jak vyrobit nanovlákno pomocí nanospideru, jak se tvoří mapy nebo jak pracuje 3D tiskárna.
GYMNÁZIUM
F X. ŠALDY V PARTYZÁNSKÉ ULICI
(2022) Nejstarší liberecké gymnázium nabízí čtyřleté a osmileté studium, které umožňuje žákům volbu mezi matematicko-informatickým, přírodovědným, humanitním a jazykovým zaměřením. Kromě toho škola umožňuje i šestileté studium s výukou vybraných předmětů v německém jazyce, kterou zajišťují rodilí mluvčí ze SRN. Absolventi získají jak české, tak německé maturitní vysvědčení.
Školství v letech
2003 - 2020
MATEŘSKÉ
ŠKOLY
Rozsáhlá optimalizace sítě městských mateřských škol v letech 1996-2004 přinesla mnoho hořkých chvil. Četné mateřinky byly v rámci této akce uzavřeny z důvodu nevyhovujících prostor nebo nadbytečné kapacity, a děti v předškolním věku tak musely navštěvovat vzdálenější místa. Potřeba změnit dosavadní nevyhovující systém by v teoretické rovině mohla být brána jako správná a logická, kdyby však už v roce 2008 nenastaly potíže s naopak nedostatečnou kapacitou školek. Vkrádala se proto otázka, zda míra omezení počtu mateřských škol měla své opodstatnění a zda nedošlo k podcenění demografické křivky. Tak či onak vedení města muselo na změnu situace rychle zareagovat, neboť období silných ročníků potomků "Husákových dětí" bylo v daném roce teprve na začátku. Město proto nejprve pozměnilo dotační politiku tak, aby podpořilo rovněž vznik a provozování soukromých mateřinek, které by mohlo zařadit do oficiální sítě mateřských škol. V srpnu 2009 působily na území města čtyři mateřské školy s celkem 150 místy, na něž město přispívalo, a městské mateřinky s kapacitou 2 650 míst. V září téhož roku se otevřela další soukromá mateřská škola Září (Americká čp. 576-III) a městský objekt umístěný v Proletářské ulici (čp. 115-XXIII) byl prodán do soukromých rukou s podmínkou, že zde do září 2011 vznikne další mateřinka. Navyšování kapacit probíhalo i v případě samotného města, jež nechalo zbudovat v objektu ZŠ Barvířská (Proboštská 38-III) školku Barvínek s 50 místy a v MŠ Hvězdička (Gagarinova čp. 788-VI) obnovilo školku s dalšími 140 místy. V únoru 2011 tak městské mateřské školy disponovaly 2 934 místy a dalších 250 nabízely soukromé organizace.
I přes tento nárůst chybělo zhruba 200 dalších míst. Vedení radnice proto zvažovalo variantu výstavby kontejnerové školky nebo využití některých základních škol, disponujících volnými prostory. Pro tento účel byly v květnu 2011 vybrány základní školy Broumovská a Aloisina výšina, nicméně vzhledem k propadu městských příjmů se jejich přestavba nakonec neuskutečnila. Místo toho museli představitelé města řešit naléhavou potřebu rekonstrukce ruprechtické MŠ Čtyřlístek (Věkova 318 XIV), do které docházelo 70 dětí a jejíž budova se nacházela v havarijním stavu. Vystavba nového objektu měla stát 40 milionů korun, avšak v únoru 201 městské zastupitelstvo projekt zrušilo z důvodu nedostatku finančních prostředků. Do popředí se tak dostala varianta prodeje stávající budovy mateřinky a výstavba nové kontejnerové školky v jejim těsném sousedství. Následná realizace celého projektu se stala před mětem ostrého politického boje, když opozice kritizovala jak výběr dodavatele, tak vysoutěženou cenu 25 milionů korun plus 5 milonů korun úroky z dodavatelského úvěru. Výstavba nové školky o kapacitě 84 míst probíhala do prosince stejného roku, kdy byla mateřinka sestávající z 56 kontejnerů slavnostně otevřena. Méně slavným se stalo závěrečné vyúčtování nákladů, které se nakonec vyšplhaly na 38 milionů korun.V dalších letech probíhalo navyšování kapacit MŠ Motýlek (Broumovská čp. 840-VI) a MŠ Barvínek. Do budování mateřských škol se nově pustily rovněž Liberecký kraj prostřednictvím rekonstrukce a dostavby areálu Střední odborné školy a gymnázia Na Bojišti (čp. 759-III). Technická univerzita Liberec ve svém kampusu na Univerzitním náměstí (čp. 18—I) nebo třeba společnost Doctrina na náměstí Pod branou (čp. 455-IV). Teprve v roce 2016 mohl Liberec nabídnout dostatečný počet míst pro děti starší tří let.
Ve stejném čase představila městská část Vratislavice nad Nisou záměr výstavby nové mateřské školy pro 50 dětí podle návrhu architektů Petra Stolína a Aleny Mičekové, inspirovaných netradiční tokijskou školkou japonského architekta Takahary Tezuky. Hlavní myšlenka jeho díla tkvěla v kladení důrazu na maximální volnost dětí. Stavební práce probíhaly v letech 2017 - 2018. Náklady projektu činily necelých 37 milionů korun. Areál nově vystavěné mateřské školy v Donské ulici (čp. 1835—X XX) obsahuje dvě útlé dřevostavby, propojené s budovou společného zázemí, ve které se nacházejí šatny, jidelna nebo umývárna. Celý areál školky zároveň obepíná plášť z průsvitného plastu.
V letech 2017—2018 pak město investovalo 45 milionů korun do nákladné opravy a rozšíření ruprechtické MŠ Beruška (Na Pískovně čp. 761—XIV) a roku 2020 zahájilo rekonstrukci stávající budovy MŠ Ostašov (Švermova čp. 100-XX), včetně přístavby nového pavilonu za celkem 51 milionů korun. Rada jiných městských zařízení určených k předškolnímu vzdělávání získala v průběhu období let 2004-2020 nové okenní výplně, střechy, kuchyňská zařízení nebo zateplené fasády. Ke konci září 2020 nabízely městské mateřinky 3 394 míst a soukromé, včetně církevních, 386 míst.
ZÁKLADNÍ
ŠKOLY
Podobně jako u mateřinek i v případě základních škol zřizovaných městem došlo v roce 2004 k zakončení několikaleté optimalizace školské sítě formou ukončování provozů a slučování škol. Definitivně tak byla vyřešena otázka ZŠ Heřmánkova, která se sloučila s nástupnickou ZŠ Křižanská a dále ZŠ Dvorská, jejíž žáci přešli do stávající ZŠ Aloisina Výšina. Vedení radnice rozhodlo také o osudu ZŠ Na Žižkově, která se do roku 2006 měla připravit na sloučení s nástupnickou ZŠ Broumovská. Realizován byl rovněž návrh scelení zvláštních škol Sázavská, Kašparova a Orlí do jednotné ZŠ speciální a ZŠ praktické v Orlí ulici (čp. 140-III). Veškeré tyto organizační změny proběhly vesměs v poklidu. Naopak v případě ZŠ na náměstí Miru (čp. 212—XIV) v Ruprechticích pokračoval sveřepý odpor rodičů zdejších školáků i jejich pedagogů proti záměru radnice sloučit toto školské zařízení se ZŠ Sokolská (čp. 328-XIII). Spor se nakonec dostal na justiční půdu, kde jeho projednávání trvalo dva roky. Krajský soud nakonec žalobu kritiků zániku školy zamitl, a magistrát tak mohl přistoupit k avizovanému kroku sloučení dotčených škol. Paradoxní situace však nastala v roce 2013, kdy městské zastupitelstvo schválilo zpětné osamostatnění ZŠ náměstí Míru, neboť se původní předpoklad, že dětí bude ubývat, nepotvrdil, a naopak jich přibývalo. Nárůst počtu žáků prvního stupně základních škol byl nicméně zaznamenán na celém území města. Jednalo se o ročníky, pro které bylo již dříve potřeba rychle vybudovat nové kapacity ve školách mateřských. V roce 2013 navštěvovalo liberecké základní školy 7 600 dětí a naplněnost činila 90 procent. Největší nápor měl ovšem nastat o šest let později. Součástí rozsáhlých modernizací jednotlivých základních škol se tak stalo i navyšování jejich kapacit (ZŠ Broumovská, ZŠ Dobiášova nebo ZŠ Vratislavice). V roce 2020 již městské základní školy disponovaly kapacitou 11 150 míst a soukromé, včetně církevních, 467 míst.
Podobně jako v případě mateřských škol i na základních školách probíhaly výměny oken, zateplování, opravy střech nebo rekonstrukce kuchyní a sociálních zařízení. Dále město přistoupilo k obnově či výstavbě nových tělocvičen, školních hřišť a odborných učeben. Některé školy byly kompletně renovovány. Jako první z nich je třeba zmínit ZŠ Dobiášova (čp. 851-VI) v Rochlici, která v letech 2002—2004 prošla zásadní modernizací za 190 milionů korun. Kromě rekonstrukce a zateplení stávající budovy projekt obsahoval I přístavbu dvoupodlažního objektu s centrální tělocvičnou s ostatními prostory pro relaxační aktivity — bazénem, saunou, parní komorou, cvičebním sálem a posilovnou. Ve chvíli, kdy skončily práce na Dobiášově, rozeběhl se další nákladný projekt za 160 milionů korun na ZŠ Broumovská (čp. 847-VI), která se v průběhu dalších tří let připravovala na sloučení se ZŠ Na Žižkově. Obnovou prošly kuchyně, jídelna, tělocvičny, odborné učebny i venkovní sportoviště. V roce 2010 se uskutečnila rozsáhlá rekonstrukce budov i venkovních prostor ZŠ Lesní (čp. 575-I) za celkem 55 milionů korun. S pomocí společnosti ČEZ zároveň vznikla tzv. Oranžová učebna, ve které se odehrává výuka přírodovědných a technických předmětů. O dva roky později ke škole přibylo nové multifunkční hřiště.
Již
zmiňovaná ZŠ na náměstí Míru se dočkala výrazných investic v letech
2018—2019, ačkoliv již v roce 2014 zde došlo k obnově tělocvičny,
nacházející se v ostudném stavu, a o dva roky později byl školníkův byt
přestavěn na ateliér. Generální rekonstrukce za 73 milionů korun nicméně
nastala později a obsahovala kompletní výměnu střechy, výmalbu,
instalaci vzduchotechniky a vznik pěti odborných učeben pro výuku
jazyků, technických a řemeslných oborů, přírodních věd, vaření I
zahradničení. Na obnovu ruprechtické základní školy navázala ZŠ 5.
května, ve které se uskutečnily opravy jak v budově prvního stupně
(Masarykova čp. 400-I), tak druhého stupně (5. května čp. 64-I). Celkové
náklady, včetně pořízení techniky pro nově vzniklé odborné učebny,
činily 121 milionů korun.
Kromě nabídky standardních základních škol mohli obyvatelé města a jejich potomci využít také několika alternativ. Ke stávající Křesťanské základní a mateřské škole Jana Amose Komenského (Růžodolská čp. 118—XI), kterou spravuje Jednota bratrská, se v roce 2009 připojila další soukromá škola Doctrina, jež nalezla vhodné prostory v ulici Na Perštýně (čp. 404-IV). O vznik školy se zasloužila společnost Iberus Euro, která zde hodlala nabídnout možnost alternativy ke státnímu školství. V prvním roce sem nastoupilo 200 žáků. O pět let později se možnosti alternativního vzdělávání dále rozšířily, když na Základní škole 5. května zahájily výuku montessori třídy, které dbají na individuální přístup, rovnocennost mezi žákem a vyučujícím, jiný styl hodnocení i vedení výuky, pohybové aktivity a manuální zručnost. Podnět k vytvoření montessori tříd vzešel od Spolku rodičů a přátel Základní školy Montessori Liberec, jejichž děti navštěvovaly Česko-anglickou montessori mateřskou školu Život hrou (Štefánikovo náměstí čp. 780—I). Podobně tomu bylo i v případě waldorfské školy, která funguje na podobném principu. Začátek ani konec vyučování v ní neurčuje zvonění, nýbrž vyučující. Žáci nejsou nuceni k jednostrannému intelektuálnímu výkonu a od první třídy hrají na flétnu, učí se tančit, plést, háčkovat nebo malovat. Ve vyšších ročnících poté pracují s hlínou, dřevem či mědí. Rovněž nejsou motivováni známkamu, ale vyučujícím a svou vlastní vůlí. Jejímu vzniku předcházelo úspěšné fungování waldorfské mateřské školy Lesmír (Horova čp. 973-1) a mateřského centra Lewandulka (Purkyňova čp. 1346—XIV). Následně Spolek rodičů a přátel waldorfské pedagogiky Wrabec Liberec v květnu 2016 oznámil, že hodlá otevřít první waldorfskou základní školu v Liberci, což mu ovšem nebylo s ohledem na dostatečnou kapacitu stávajících škol povoleno. Město se však se spolkem v roce 2017 dohodlo na otevření waldorfských tříd v odloučeném pracovišti ZŠ Kaplického (čp. 384-X XIII) v Gollově ulici (čp. 394-IV).
Velkým tématem, které společnost rozděluje na dva nesmiřitelné tábory, se stalo inkluzivní vzdělávání, odstartované novelou školského zákona s účinností od 1.9.2016. Jeho cílem je umožnit dětem bez rozdílu plnit povinnou školní docházku. V jedné třídě se tak vzdělávají žáci se zdravotním handicapem i bez postižení, nadaní i výukově slabší, děti cizinců či pocházející ze sociálně znevýhodněného prostředí. Vzájemně se mají učit spolupráci a překonávat předsudky, přičemž se předpokládá, že škola žákům nabidne maximální prostor k jejich rozvoji při akceptování individuálních potřeb každého z nich. S ohledem na tento trend zahájilo město v roce 2017 projekt Férové školy v Liberci, do kterého se v následujících Jetech zapojilo celkem 58 vzdělávacích zařízení, jež využívají získané dotační prostředky na zaměstnávání asistentů pedagogů, kariérní poradenství, vrstevnické vzdělávání, doučování dětí nebo příměstské tábory. Kromě toho se radnice zaměřila od roku 2019 také na prevenci šikany a dětského násilí prostřednictvím projektu Princezna Julie.
STŘEDNÍ ŠKOLY
Největší investiční akcí Libereckého kraje v oblasti středního Školství se ve sledovaném období měla stát výstavba Centra vzdělanosti Libereckého kraje v areálu výstaviště. O jeho zakoupení začalo krajské vedení s libereckou radnicí vyjednávat na jaře 2005. O dva roky později městské zastupitelstvo na dubnovém zasedání odsouhlasilo prodej areálu za 63 milionů korun s tím, že Liberecký kraj zde do roku 2010 vybuduje vzdělávací centrum. Náklady kraj odhadl na 1,25 miliardy korun. Do nově vzniklých objektů hodlalo vedení kraje sestěhovat Střední zdravotnickou školu a Vyšší odbornou školu zdravotnickou (Kostelní čp. 8-II), Střední průmyslovou školu stavební (Sokolovské náměstí čp. 14-II) a Střední průmyslovou školu textilní (Tyršova čp. 82—-V). Sousední Střední průmyslová škola strojní a elektrotechnická a Vyšší odborná škola (Masarykova čp. 3-O) a Obchodní akademie (Šamánkova čp. 500-I) měly zůstat ve svých stávajících budovách, ale zároveň se předpokládalo, že jejich studenti využijí vybavení a učebny nově vzniklého centra. Jiná část areálu měla sloužit coby domov mládeže, kam by se nastěhovali studenti ze zastaralého internátu v Zeyerově ulici (čp. 689-I). Nic z toho však realizováno nebylo, neboťBObčanskou demokratickou stranu vystřídala po říjnových volbách 2008 Česká strana sociálně demokratická, která proti zamýšlenému projektu dlouhodobě vystupovala. V červnu 2009 krajské zastupitelstvo definitivně odhlasovalo úplné zastavení projektu a areál Libereckých výstavních trhů se vzápětí navrátil do rukou města. Nové vedení kraje se chtělo zaměřit na opravy stávajících budov středních škol a jejich optimalizaci. V případě Liberce se v ohrožení ocitla Integrovaná střední škola Na Bojišti a znovu Střední průmyslová škola textilní. U prvně zmíněného ústavu se jeden čas počítalo s přesunem učiliště do Jablonce nad Nisou, avšak v březnu 2007 nakonec rada kraje rozhodla o zřízení šestiletého dvojjazyčného gymnázia a pedagogického lycea, které se do stávajícího školského zařízení začlenily. Jednalo se zejména o rychlé řešení problému s končícím Euroregionálním gymnáziem v Radčicích.
Nově vzniklá Střední odborná škola a Gymnázium Na Bojišti pak fungovala do roku 2013, než gymnázium zcela zaniklo a škola se znovu restrukturalizovala na Střední školu a Mateřskou školu Na Bojišti. Áni Střední průmyslová škola textilní nakonec nemusela ukončit provoz, ačkoli jí na jaře 2011 hrozilo, že se přestěhuje na Králův Háj. Zde již místo základní školy sídlila Střední škola gastronomie a služeb (Dvorská čp. 447—V), která byla dříve rozeseta v sedmi budovách po městě. Pro praktickou výuku začala využívat také protější bývalý Obchodní dům Centrum. Textilní průmyslovku zachránilo hned několik faktorů. Vedení školy argumentovalo, že škole se vede po ekonomické stránce dobře a po přesunu by škola neměla kam umístit unikátní historické textilní stroje. K tomu se posléze připojili zástupci průmyslových podniků a sdružení, kteří poukazovalí na fakt, že textilní průmysl se v Čechách pomalu vzmáhá a bude potřeba odborně zdatných absolventů středních i vysokých škol.
Nejzásadnějších oprav se dočkalo Gymnázium Františka Xavera Šaldy (Partyzánská čp. 530—XI) a Střední průmyslová škola strojní a elektrotechnická a Vyšší odborná škola. Nejstarší liberecké gymnázium začalo být rekonstruováno na podzim 2008, neboť budova ze sedmdesátých let dvacátého století se potýkala s narušenou statikou a popraskanými zdmi. Liberecký kraj proto nejprve přistoupil k položení nové železobetonové základové desky a opravě obvodových konstrukcí objektu. Poté se škola dočkala nové kuchyně, jídelny, šaten a dále zateplení fasády a výměny oken. Náročné stavební práce za celkem 70 milionů korun skončily v listopadu 2010. U střední průmyslovky a vyšší odborné školy v Masarykově ulici došlo nejprve k obnově vnějšího pláště hlavní budovy v letech 2016-2017 a následně kraj přistoupil k zahájení první fáze proměny školy na Centrum odborného vzdělávání. Těchto specializovaných středoškolských pracovišť má být v Libereckém kraji celkem osm, ztoho první právě v Liberci. Za 86,5 milionů korun zde proto vznikly odborné učebny pro výuku programování robotů, automatizovaná pracoviště s PLC automaty, moderně vybavená laboratoř pro strojní měření, robotizované pracoviště osazené laserem pro vypalování plechového programu, dále dílna se vstřikovacímu lisy a odborná učebna pro výuku budování počítačových sítí. Centrum vzniklo přestavbou budovy B a bylo slavnostně otevřeno 14. 3. 2019.
Podobně
jako v případě mateřských a základních škol vznikaly soukromé
vzdělávací instituce také na úrovní středního a vysokého školství. Mnoho
z nich ale nebylo úspěšných, neboť se potýkaly s nízkou kvalitou výuky a
s tím spojeným nedostatkem studentu. Tento nešvar se týkal například
Euroregionálního gymnázia a Střední pedagogické školy v Radčicích nebo
Soukromé hotelové školy Hergesell v Rochlici.
V květnu 2004 schválili městští zastupitelé prodej dvou nemovitostí v Radčicích (Výletní čp. 152 a 198 XXXII) společnosti Euroregionální gymnázium a Střední škola pedagogická za 7,34 milionů korun s podmínkou, že zde po dobu minimálně deseti let bude fungovat vzdělávací zařízení. Nově vzniklé soukromé gymnázium chtělo nabídnout rozsáhlé cizojazyčné vzdělávání. Za tímto účelem obdrželo ještě téhož roku jako první v Libereckém kraji mezinárodní certifikát od britské organizace City a Guilds Pitman Oualification opravňující k výuce v anglickém jazyce. Druhým zde nejvíce akcentovaným jazykem se stala francouzština. Počáteční smělé plány nicméně velmi brzy vzaly za své a kvalita výuky začala upadat. Ke konci roku 2006 mělo soukromé školské zařízení 240 žáků. V téže době se gymnázium dostalo do existenčních potíží, neboť škola dlužila několik milionů korun na zdravotním a sociálním pojištění. Liberecký kraj proto rozhodl, že studenty převezmou veřejná gymnázia a střední školy. Zároveň při kontrole účetnictví Euroregionálního gymnázia a Pedagogického lycea v Radčicích vyšlo najevo, že vedení školy v letech 2003—2005 falšovalo údaje, na jejichž základě kraj přiděloval dotace na provoz. Po odchodu dosavadního ředitele a jednatele společnosti Iva Zeleného se do role zachránce školy pasoval její nový majitel, bulharský houslista Niagol Petkov Kambourov, který se zavázal, že veškeré dluhy uhradí. Zůstalo však pouze u slov a v březnu 2007 bylo jasné, že dojde k brzkému zastavení výuky. Vedení Libereckého kraje proto 26. 3. 2007 na mimořádném zasedání rady kraje rozhodlo o zřízení šestiletého dvojjazyčného gymnázia a pedagogického lycea v prostorách Integrované střední školy Na Bojišti.
Naštěstí
méně dramatický scénář nastal v případě dalšího neúspěšného projektu
Soukromé hotelové školy Hergesell. Do jejiho vlastnictví odprodalo město
v červnu 2006 objekt bývalé Základní školy Na Žižkově za 35 milionů
korun s obdobným ustanovením jako v případě Euroregionálního gymnázia.
Jelikož i v tomto případě studentů postupně ubývalo, Čímž se snižoval
dotační příspěvek na chod školy, a tedy i její ekonomická výkonnost,
majitel zařízení Vladimír Hergesell v červnu 2012 potvrdil ukončení
výuky. Vzápětí bylo ujednáno, že studenti budou moci hromadně přejít do
Střední školy gastronomie a služeb na Králově Háji, což naprostá většina
z nich akceptovala. Městu se poté budova vrátila zpět.
VYSOKÉ
ŠKOLY
O velmi podobné příběhy se postaraly rovněž liberecké pobočky dvou českých soukromých vysokých škol. Jako první soukromý vysokoškolský ústav začala v Liberci v roce 2006 působit Vysoká škola Karla Engliše v Brně, která získala sídlo v prostorách zrušené části františkovské ZŠ Švermova (čp. 114-X). Město jí budovu odprodalo za 11 milionů korun. Nabídka studijních programů se omezila na bakalářské studium Management v podnikání a Ekonomie a právo v podnikání. V průběhu let se škola musela vypořádávat s celou řadou kauz tzv. rychlostudentů, mezi nimiž často figurovaly známé osobnosti, včetně politiků. Stejně tak problematickým se stalo hospodaření vysoké školy, která několikrát změnila majitele. To vše se odráželo i na kvalitě výuky a nedostatečném personálním obsazení pedagogického sboru. V důsledku toho škola neuspěla v akreditačním řízení v roce 2019 a vzápětí zanikla. Její liberecká pobočka ukončila činnost již o pět let dříve.
O
něco lépe si vedla Metropolitní univerzita Praha, která otevřela své
liberecké zastoupení na podzim 2007 v Šamánkově ulici. Zde se dohodla s
Obchodní akademií na pronájmu prostor pro kombinované studium,
odehrávající se v pátek a v sobotu. Na počátku působení nabídla kromě
dvou bakalářských programů i jeden magisterský. Vše se zaměřovalo na
veřejnou správu a mezinárodní vztahy. Činnost liberecké pobočky skončila
v červnu 2021.
UNIVERZITA
Po vstupu do Evropské unie zahájila Technická univerzita Liberec dynamický rozvoj, který se projevil v rekonstrukci a výstavbě nových budov, nárůstu počtu studentů a v neposlední řadě dosažených vědeckých úspěších. Za nejvýznamnější z nich, který univerzitě zajistil mezinárodní věhlas a stál u zrodu progresivního odvětví nanotechnologií, lze považovat výsledek vývojového týmu katedry netkaných textilií pod vedením Oldřicha Jirsáka, který ve spolupráci s libereckou společností Elmarco představil v roce 2004 jako první na světě technologu pro průmyslovou výrobu nanovlákenných netkaných materiálů. O stroj s názvem Nanospider, jenž dovedl ve velkém množství produkovat nanovlákna o tloušťce dvě stě nanomerů, viditelných pouze elektronovým mikroskopem, projevila odborná veřejnost značný zájem. Paleta možností využití materiálů z nanovláken se díky tomu postupně rozšiřovala a stejně tak jejich výzkum na libereckém univerzitním pracovišti. Dnes se nanotechnologie využívají nejenom v textilním průmyslu, ale také ve stavebnictví, elektrotechnice, strojírenství, vojenství, zdravotnictví, chemickém nebo v kosmickém průmyslu. V Liberci se vědci zaměřili kupříkladu na vývoj membrány z nanovláken s názvem Nanoprotex, která je nepromokavá, extrémně prodyšná a neprofukující. Dále zde probíhal vývoj speciální vrstvy, jež dovede ničit bakterie, viry i houby, nebo se univerzita podílela na výzkumu nanovlákenných nosičů, které mohou ve speciálních podmínkách nahradit lidskou tkáň a umožnit růst kmenových buněk. Obzvlášť v oblasti regenerativní medicíny a tkáňového inženýrství se nanotechnologiím přisuzuje zářná budoucnost. Aby univerzita mohla navázat na své dosavadní úspěchy a budovat stabilní zázemí pro tuto vědeckovýzkumnou činnost, zahájila od akademického roku 2009/2010 výuku multidisciplinárního oboru nanomatertály, na které se podílí hned několik jejích fakult. V říjnu 2010 pak na místě zbourané kotelny v Bendlově ulici začaly stavební práce na dosud největší investiční akci v historii univerzity, když zde začala vznikat nová budova L určená Ustavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace (čp. 1409-I). Architektonický projekt sedmipodlažní budovy vypracovali Martin Šaml ve spolupráci s Bohumírem Španihelem. Náklady na stavbu, která byla slavnostně otevřena o dva roky později, činily 655 milionů korun.
Nejenom
nanotechnologiím, nýbrž i celé řadě jiných výzkumných a vývojových
oblastí se věnovali zdejší pedagogové a jejich studenti. Na počátku
tisíciletí například spolupracovali se Spalovnou Termizo na vývoji
nových materiálů testovaných v náročných podmínkách spalovací komory,
dále se zaměřili na vytváření programu schopného přepisovat zvukový
záznam do písemné podoby, podíleli se na výzkumu možností sanace území
zasaženého uranovou těžbou nebo přišli na výrobu froté tkaniny Prowel,
která saje vodu a současně hřeje. Mimoto se zaměřili i na vývoj různých
přístrojů a robotických zařízení. V roce 2016 univerzita představila
myotonometr umožňující měřit svalové napětí a zjistit příčinu bolesti
svalů, což se do té doby provádělo pouze hmatem. Ve stejném období
mechatronické pracoviště prezentovalo projekt bionické ruky, vyrobené za
pomoci 3D tisku. Dále vědci pracovali na robotu, který pomůže při
odmořování a určení radioaktivity v jaderných reaktorech či představili
prototyp robotického ramene schopného tisknout přímo na místě staveniště
rozsáhlé a vícepodlažní budovy s přesností dvou až tří milimetrů.
Špičkový výzkum by ovšem nebyl možný bez odpovídajícího zázemí, a tak univerzita zahájila pod vedením rektora Vojtěcha Konopy rekonstrukce dosavadních pracovišť a výstavbu nových budov. Jako první přibylo v univerzitním kampusu nové sídlo rektorátu a informačního centra (Studentská čp. 1402- I). Osmipodlažní budova s částečně elipsovitým pudorysem, již navrhli univerzitní architekti Jiří Suchomel, Vladimír Balda a Marie Procházková, byla vystavěna v letech 2005 - 2007 za 195 milionů korun naproti zrekonstruované budově menzy a stala se odbornou i Širokou veřejností oceňovanou dominantou celého prostoru. Záhy nato se dočkala rekonstrukce za více než 50 milionů korun též budova A (Čížkova čp. 917-I), ve které vedení školy původně sídlilo. Nyní se zde nachází Fakulta mechatroniky, informatiky a mezioborových studií. Poté následovalo vybudování již zmíněného objektu L, na což navázaly další rozsáhlé stavební práce v podobě rekonstrukcí objektů Fakulty textilní, budov B (Čížkova čp. 1034-I) a D (Heydukova čp. 1181) za téměř 40 milionů korun a především vybudování zcela nového Výzkumného, vývojového a výukového komplexu pro pokročilé technologie (Univerzitní náměstí čp. 1410-I). Objekt s označením G postavený během let 2012-2014 za 423 milionů korun uzavřel do té doby otevřený prostor ve východní části kampusu a vhodně navázal na blízký pahorek, sloužící jako zelené místo k odpočinku.
O architektonické ztvárnění se opětovně postarala Architektonická kancelář TUL, konkrétně Jiří Suchomel a Jiří Janďourek. Ve čtyřpodlažní budově nalezla sídlo Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická společně s Fakultou strojní. Kromě toho zde byly vybudovány potřebné laboratoře 1 kanceláře kateder jiných fakult a především pak univerzitní aula s kapacitou 350 osob. Do té doby se musely promoce nebo jiné oficiální akce odehrávat v Domě kultury Liberec, v konferenčním sále budovy M (17. listopadu čp. 587-XV) ve Starém Harcově nebo v Divadle F X. Šaldy. Dne 29. 9. 2014 se v nové aule poprvé v historii univerzity odehrálo slavnostní zahájení akademického školního roku, kterého se zůčastnil tehdejší ministr školství, mládeže a tělovýchovy Marcel Chládek a třicet nejvyšších představitelů českých vysokých škol.
Díky dostavbě univerzitního kampusu a vzniku nového Studentského náměstí se vedení školy mohlo následně zaměřit na sousední komplex tří budov E (Studentská čp. 1292 -I), ve kterých se nacházely učebny, laboratoře, kanceláře a těžké dílny. V letech 2013 2014 zde proběhla náročná rekonstrukce většiny prostor za 31,3 milionů korun, přičemž vestavbou do těžkých dílen vznikla univerzitní mateřská škola ŠkaTULka dle návrhu Dagmar Vojtíškové a dále studentský klub, v němž našla své zázemí i studentská komora akademického senátu. Do budoucna by zbylá část dílen měla projít konverzí na univerzitní knihovnu a kolárnu. Současná knihovna bude sloužit pro potřeby Ekonomické fakulty, v jejíchž prostorách dnes sídlí (Voroněžská čp. 1329-I).
V dalších letech se univerzita zabývala řešením dlouhodobého problému nevyhovujících prostor Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické, které byly rozesety na mnoha místech ve městě, Škola v říjnu 2014 zahájila rekonstrukci a přestavbu budovy P (Komenského čp. 314) za 70 milionů korun, kam se po jejím znovuotevření ke konci roku 2015 nastěhovala pracoviště z dosavadních budov K (1. máje čp. 870-III) a S (Sokolská čp. 113-I), jež univerzita vzápětí odprodala do soukromých rukou. Namísto toho zakoupila dřívější kolej v Třebízského ulici (čp. 1244-I), kterou do té doby využívala státní policie. Budovu z padesátých let škola odkoupila v roce 2016 za 11,5 milionu korun s plánem vybudovat zde odborné učebny a moderní laboratoře pro čtyři své fakulty. Při přestavbě zchátralého objektu podle projektu Ladislava Davida v letech 2018—2019 bohužel došlo k nenávratnému odstranění cenných architektonických prvků ve stylu socialistického realismu, které nahradila unifikovaná fasáda. Naštěstí se však podařilo zachránit unikátní mozaiku z průčelí budovy, kterou vytvořil národní podnik Železnobrodské sklo v letech 1953—1955. Univerzita nechala vzácný prvek sorely sejmout a předala jej Fakultě restaurování Univerzity Pardubice sídlící v Litomyšli. Kromě stavebních prací v Třebízského ulici se uskutečnily v roce 2018 opravy nedaleké budovy C (Studentská čp. 1203-I) za 32 milionů korun.
Kromě již uvedených stavebních h úprav budov sloužících k výuce a výzkumu se Technická univerzita Liberec věnovala navýšení kvality studentského ubytování. U příležitosti konání Mistrovství světa v klasickém lyžování škola obdržela státní dotaci ve výši 280 milionů korun na opravu a vybavení harcovských kolejí, které během šampionátu posloužily pro sportovce a jejich realizační týmy. Díky této investici se kvalita života na vysokoškolských kolejích zásadním způsobem zvýšila, což se odrazilo 1 v několika vítězstvích v anketách o nejlepší koleje v České republice. V letech 2015-2016 škola přistoupila k dalším úpravám, když nechala za 17 milionů korun opravit blok F. Poté dokončila úpravy bývalého výpočetního střediska na studentský klub a zahájila přípravy na generální rekonstrukci tělocvičen. V roce 2017 investovala i do svého druhého velkokapacitního ubytovacího zařízení ve Vesci, kde proběhlo zateplení objektu.
S
postupnou modernizací a internacionalizací univerzity rostl počet
studijních oborů a studentů. V říjnu 2009 se na univerzitě vzdělávalo
rekordních 10 367 lidí, kteří mohli využít nabídky 242 oborů vedených v
českém jazyce a 32 oborů v jazyce anglickém. Poté začal pozvolný pokles
způsobený hlavně demografickou křivkou, kdy se počet studentů v
posledních letech ustálil na zhruba 6 000. Zájem o univerzitu rostl i ze
strany zahraničních studentů, k čemuž pomohlo navázání úzké spolupráce s
východoa jihoasijskými vysokoškolskými pracovišti. K dlouhodobě
nejpočetnějším skupinám zahraničních studentů patří Vietnamci, Slováci,
Indové nebo státní příslušníci postsovětských republik. Prostřednictvím
evropského programu Erasmust pak do Liberce přijíždějí nejčastěji Turci,
Španělé a Portugalci.
V
době působení rektora Zdeňka Kůse v letech 2010—2018 se univerzita
zaměřila dále na rozšíření nabídky vzdělávání i pro ostatní věkové
skupiny, a to od nejmenších, prostřednictvím úspěšného projektu Dětská
univerzita, určeného žákům základních škol, až po Univerzitu třetího
věku.
V květnu 2016 pak univerzitní senát schválil návrh na vznik nové Fakulty zdravotnických studií, která vznikla transformací Ústavu zdravotnických studií fungujícího v Liberci od roku 2004. Oficiální vznik sedmé fakulty byl datován k I. 8. 2016. Fakulta nabízí čím dál tím více žádané obory: všeobecná sestra, zdravotnický záchranář, radiologický asistent a biomedicínské inženýrství. Sídlo nalezla v budově F kde sídlí I Fakulta umění a architektury (Husova 1290-I).
Na dosavadní snahu seznámit veřejnost s novými vědeckými poznatky a podpořit vzdělávání v přírodovědných a technických oborech navázal i současný rektor Miroslav Brzezina, který se ujal funkce 1. února 2018. Od roku 2019 se univerzita zapojuje do oblibené celostátní osvětové akce Noc vědců a zahájila spolupráci s Libereckým podnikatelským inkubátorem Lipo.ink. V únoru 2019 zástupci školy podepsali memorandum o spolupráci s Fraunhoferovým institutem pro výzkum silikátů, se kterým univerzita hodlá v Liberci zřídit Centrum excelence, jež by mělo mimo jiné zajistit snazší pronikání zde vyvíjených nanomateriálů do západní Evropy. V budoucnu by centrum vyvíjelo nanomaterialy pro biotechnologie, lékařství, telekomunikační systémy a technologie pro ukládání energie. Důraz je kladen také na zajištění dostatečného počtu kvalitních pedagogů pro základní a střední školy prostřednictvím Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické, zejména pak učitelů přírodovědných předmětů, jichž je dlouhodobě nedostatek.
Zdroj: Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 2022