Liberec II - Nové město

28.05.2020
(zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
(zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)

Západní strana Pražské ulice

(počátek 20. stol., 1871, 70.léta 19.stol.)

První snímek zachycuje zprava doleva domy čp. 135, 136 a 137 - II. První z nich byl už v roce 1835 přestavěn přibližně do dnešního stavu, jen přízemí se ještě několikrát změnilo. Zůstal v něm však dodnes zachován obloukovitý průjezd zdobený kamenným orámováním. Sousední dům byl v roce 1826 zbaven loubí a posunut za novou regulační čáru a roku 1907 zcela přestavěn v secesním slohu. Ve třetím domě dnes sídlí Knihkupectví a antikvariát Jaroslava Fryče.
Domy na této straně si i po přestavbě na zděné počátkem 19.století zachovávaly loubí. Druhý snímek z roku 1871 zachycuje domy čp.146, 144 a 143 - II těsně před přestavbou do dnešní podoby, při níž musely ustoupit na stejnou regulační čáru jako přestavěný dům čp.147 - II na levém okraji snímku. Domy čp. 144 a 146 - II byly při tom spojeny pod společným číslem popisným 146 - II. Nahoře vystupuje do ulice další dům s barokním štítem (čp. 141 - II), U něhož zůstalo loubí ze všech domů nejdéle (do roku 1877).
Na třetím obrázku vidíme u domu čp.150 - II, původní Spielmannovy pekárny, zvané lidově U Všivého pekaře, ještě zachováno podloubí. Od roku 1833 zde sídlila známá obchodní firma Franze Josefa Seidla, která se přestěhovala roku 1855 na nároží Železné ulice a později si vystavěla naproti honosný obchodní dům.

(zdroj Kniha o Liberci)

Pražská ulice kolem roku 1870 a 16.8.2020
Pražská ulice kolem roku 1870 a 16.8.2020
Pražská ulice počátkem 20.století a 16.8.2020
Pražská ulice počátkem 20.století a 16.8.2020

Restaurace U džbánu

Stylová restaurace na rohu Pražské ulice a Lazebnického vrchu (čp.16-II) má dlouhou historii. Roku 1627 byl hned za právovarečným domem v Pražské ulici (čp.15-II) postaven dřevěný přízemní domek, představený roku 1830 na zděný. Původně malá hospůdka s výčepem piva, zahradou a s několika hostinskými pokoji byla přestavěna v roce 1897. Po roce přistavěl majitel Anton Hubert dřevěnou verandu.
Tehdy měl hostinec název U konvice (Zum Kannl), který sem byl přenesen po zbourané hospodě, stojící v místech dnešní radnice. Přibližně dnešní podobu mu dal stavitel Robert Peuker. V roce 1928 chtěl majitel restaurace Gustav Robert Jantsch provést úplnou přestavbu. Když však stavební úřad rozhodl, že novostavba by musela ustoupit dozadu tak, aby se Lazebnický vrch rozšířil na 6 metrů, usoudil, že by objekt ztratil svou zajímavost a od záměru ustoupil. Po osmi letech získal hostinec malovanou fasádu s vyobrazením libereckého měšťana a šenkýřky v historickém oblečení. Nápisy propagovaly litoměřické a plzeňské pivo. Hostinec provozovala celá řada nájemců a roku 1941 koupili dům manželé Gustav a Anna z Grabštejna. Po osvobození sloužil hostinec jako obytný dům, až byl 11.listopadu 1963 přidělen podniku Restaurace Liberec, který zde po důkladné rekonstrukci podle návrhu architekta Pavla Švancera otevřel v srpnu 1973 restauraci U zlatého džbánu (zdroj Kniha o Liberci)

Bývalá restaurace Džbán v Pražské ulici (M.Gergelčík)
Bývalá restaurace Džbán v Pražské ulici (M.Gergelčík)
Ivan Tukan :Je to z roku 1964. Řidič tramvaje opět porušil pracovní kázeň tím, že neotočil směrovou ceduli. (archiv Martin Plešinger)
Ivan Tukan :Je to z roku 1964. Řidič tramvaje opět porušil pracovní kázeň tím, že neotočil směrovou ceduli. (archiv Martin Plešinger)

Krausův dům

v roce 1992

Dům čp.14-II na Benešově náměstí, zvaný po svých nejvýznamějších majitelích Krausův nebo také Karáskův, postavil roku 1798 stavitel Josef Arnold pro obchodníka se suknem Daniela Antona Krause na místě starého právovárečného domu, o němž je písemná zmínka již z roku 1568. V roce 1811 ho kupuje Magdalena Karásková a dům je pak ve vlastnictví Karásků až do roku 1901, kdy ho převzal majitel přádelny Ferdinand Klinger. Nad ostatní domy vyniká nejen výškou, ale i bohatostí fasády a mohutným barokně tvarovaným štítech, završeným kamennou vázou. Čtyři ploché pilastry, rozdělující průčelí svisle na tři stejně velké části, jsou ukončeny korintskými hlavicemi. Pod parapetem oken krajních polí ve druhém patře jsou znázorněna čtyři roční období, v oblouku římsky uprostřed je umístěn reliéf s postavou bájného Persea. O podlaží níž se nachází medailon s iniciálami CK (Carl Kraus). Bohatá je i štuková výzdoba mezi okny, v níž převládají rostlinné motivy a festony. Při úpravě úrovně horní části Pražské ulice koncem 19.století provedl stavitel Adolf Bürger odvážné úpravy, zejména snížení vstupu a podezdění pilířů loubí, aby chodník mohl sledovat novoum niveletu ulice. Krausův dům je památkově chráněn jako mimořádně cenný dokument jedné s vývojových etap výstavby v historickém centru Liberce.

(zdroj Kniha o Liberci)

Hostinec U řetězu

v roce 1900

Na nároží Železné ulice stávala odedávna zajezdní hospoda. Její provoz utěšeně vzkvétal také díky pravidelným trhům, při nichž se scházelo tolik lidí, že bylo nutné uzavírat řetězy všech pěti ulic vedoucí na náměstí. Jeden z nich, jímž se přehrazovaly současně Železná i Frýdlantská ulice, byl upevněn na tomto domě, a proto dostala hospoda pojmenování Zur Kette (U řetězu).
Roku 1834 bylo dřevěné stavení (čp.1-II) spolu s vedlejším (čp. 2-II) přestavěno na zděné a architektonicky sjednocené v jakýsi dvojdům. Kromě zmíněné hospody a výčepu vina zde bylo v době pořízení snímku několik krámků, výroba čokolády a kandovaného ovoce, prodejna pánských a chlapeckých oděvů a sklad kravat. Na místě obou domů pak vznikl dnešní hotel Praha.


(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

archiv Jiřího Jana Kolnera
archiv Jiřího Jana Kolnera
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

Hotel Praha

Parcely na nároží Železné ulice koupil bohatý majitel mlýna a pekáren Ignaz Schien z Růžodolu I., aby zde vybudoval moderní hotel. Přes velké potíže se schvalovacími orgány, které mu vytýkaly především neproporčnost navrhované stavby vůči sousedním domům, se mu nakonec přece jen podařilo postavit v roce 1906 výstavný secesní hotel, pojmenovaný Schienhof (Schienův dvůr). Projekt vypracoval jablonecký architekt Robert Hemmerich . Po roce 1945 dostal hotel jméno Praha, ale od roku 1951 v něm byly po velké adaptaci umístěny kanceláře Stavoprojektu (do roku 1982). Po generální rekonstrukci, dokončené v roce 1991, poskytuje hotel Praha komplexní ubytovací služby ve 33 pokojích vybavených sprchovým koutem, WC, satelitní televizí a telefonem....pozn. psáno v roce 1996. Návštěvníkům slouží kavárna v přízemí, restaurace v patře, bar, casino a kadeřnický salon. K dispozici je směnárna, parkoviště, taxislužba a informační turistické centrum severočeského regionu. V budoucnu se počítá s přístavbou v Kostelní ulici.
(zdroj. Kniha o Liberci)

Informace roku 2020
Zrekonstruovaný tříhvězdičkový secesní Hotel Praha se nachází v samém historickém centru Liberce. Pohodlné ubytování je připraveno v jednolůžkových a dvoulůžkových pokojích typu standard. Vybrat si můžete i luxusní třílůžkové apartmány Junior Suite, které jsou vybaveny originálním secesním nábytkem.
V přízemí hotelu můžete posedět v útulné kavárně s nabídkou různých druhů kávy a zákusků. Recepce je se svými službami v provozu non stop.
Parkování vozů je řidičům umožněno za poplatek na parkovišti střeženém kamerovým systémem.
• Internet
• Možnosti stravování
• Parkování
• Domácí mazlíčci

Proč nezajít do hotelu Praha (Schienhof) a neobjednat si pod stromeček jednu Frigidu (psal se rok 1929), že? (Petr Ruprecht)
Proč nezajít do hotelu Praha (Schienhof) a neobjednat si pod stromeček jednu Frigidu (psal se rok 1929), že? (Petr Ruprecht)
1912  (zdroj Beta.lot-tissimo.com-/de)
1912 (zdroj Beta.lot-tissimo.com-/de)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Jiřího Jana Kolnera
archiv Jiřího Jana Kolnera
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
Kostelní ulička v 60.letech a 2.2.2020
Kostelní ulička v 60.letech a 2.2.2020
Archiv Luboše Mencla
Archiv Luboše Mencla
Hotel Praha začátkem minulého století
Hotel Praha začátkem minulého století
Reichenberg - Schienhof. Pohlednice prošlá poštou v roce 1920. ( archiv Kamil Syrovátka)
Reichenberg - Schienhof. Pohlednice prošlá poštou v roce 1920. ( archiv Kamil Syrovátka)
Kostelní ulička v 60.letech a 11.4.2020
Kostelní ulička v 60.letech a 11.4.2020
Železná ulice 1908 a 2019
Železná ulice 1908 a 2019

Domy v Železné ulici (srpen 1864, 1908)

Dům (čp.250 - I) byl postaven roku 1524 na části zahrady zrušené staré městské školy Přestože vznikl později, podařilo se majiteli Jakobu Hoffnannovi získat vářečné právo. Na jedné z nejstarších fotografií Liberce je zachycen už po klasicistní přestavbě počátkem 19.století se slavnostní výzdobou při příležitosti velkých pěveckých slavností .Dne 15.října 1872 vyhořel a místo něj vznikl čtyřpodlažní objekt, navazující výškou na sousední budovu, postavenou na místě bývalé školy, u níž vidíme boční stěnu.
Na druhém snímku je právovárečný dům čp. 248 - I, o němž je první záznam z roku 1564, kdy ho koupil jakýsi Mestek Bunger. Štítovou orientaci si zachoval i po přestavbě koncem 18.století, kdy byl jeho majitel Johann Friedrich Trenkler, toho času starosta. Další vlastníci, manželé Handschekovi, si zde otevřeli počátkem 19.století hostinec U Bažanta. Podnik zrekonstruovaly v sedmdesátých letech 20.století Restaurace a jídelny Liberec pod pozměněným názvem U Zlatého bažanta.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

1915 (zdroj: beta.lot-tissimo.com/de)
1915 (zdroj: beta.lot-tissimo.com/de)
Reichenberg - Eisengasse. (Kamil Syrovátka)
Reichenberg - Eisengasse. (Kamil Syrovátka)
rok 1964 - foto Vilém Boháč
rok 1964 - foto Vilém Boháč
Železná ulice (archiv Michal Bárta)
Železná ulice (archiv Michal Bárta)
(archiv Luboš Janků)
(archiv Luboš Janků)
Železná ulice (archiv Jaroslav Honzík)
Železná ulice (archiv Jaroslav Honzík)
Železná ulice (archiv Luboš Mencl)
Železná ulice (archiv Luboš Mencl)
Železná ulice  (foto V. Víšek)
Železná ulice (foto V. Víšek)
Pohled na Železnou ulici z radnice před cca 100 lety
Pohled na Železnou ulici z radnice před cca 100 lety

Josef Elsner. : Slavnost jubilea člena střeleckého spolku v Liberci (olej na dřevě, 1837)

Horní část Novoměstského (dnes Sokolovského) náměstí. Vlevo je věž arciděkanského kostela před regotizací, za ní budova arciděkanstvi a před ní stará hasičská zbrojnice. Vpravo vidíme část starého mistrovského domu soukeníků. Obrazu dominuje průčelí národní (hlavní) školy otevřené přesně dva roky po slavnostním položení základního kamene (3.10.1812). Náklady (79 652 zlatých) hradila ze dvou třetin vrchnost a zbytek město. Tato nejstarší dosud fungující liberecká školní budova byla svého času jedna z největších a nejkrásnějších v celých Čechách. Měla tři učebny pro chlapce, tři pro dívky, jednu pro chystanou reálku a čtyři dvoupokojové byty s kuchyní pro učitele. Přesto se nedlouho po otevření zjistilo, že pro 1400 zapsaných dětí nepostačuje a kantorské byty je třeba adaptovat na třídy. Od října 1869 zde byla zřízena chlapecká a o rok později i dívčí pětitřídka. K této tzv. Staroměstské obecné škole přibylo za první republiky Státní dívčí reformní gymnázium. Po roce 1945 zde našla umístění odborná škola pro ženská povolání, vystřídaná sociálně zdravotní a od roku 1950 Srřední zdravotnická škola, která tu sídlí dodnes. Během doby prodělala budova mnohé stavební změny, celková klasicistní architektura však zůstala zachována.

(zdroj Kniha o Liberci)

.
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
 (zdroj:beta.lot-tissimo.co/de)
(zdroj:beta.lot-tissimo.co/de)
Kostel sv. Antonína velikého před rokem 1879 a 14.4.2020
Kostel sv. Antonína velikého před rokem 1879 a 14.4.2020
Reichenberg - Bismarckplatz. Pohlednice prošlá poštou v roce 1909. (archiv Kamil Syrovátka)
Reichenberg - Bismarckplatz. Pohlednice prošlá poštou v roce 1909. (archiv Kamil Syrovátka)
Dnešní Sokolovské náměstí na pohlednici z roku 1912. Novoměstské náměstí (dnes Sokolovské) mělo na začátku 17.století půdorys 60×100 metrů. O jeho podobu se zasloužil Albrecht z Valdštejna, který nechal postavit po jeho obvodu domy pro soukeníky. Loubí okolo náměstí existovalo ješte koncem 18. století. Z původního náměstí zbyly jen tři domky ve Větrné ulici. Říká se jim Valdštejnské, přestože byly postaveny až po Albrechtově smrti. ...z knihy Liberec/město/the city of/stadt (archiv Jitky Horušické)
Dnešní Sokolovské náměstí na pohlednici z roku 1912. Novoměstské náměstí (dnes Sokolovské) mělo na začátku 17.století půdorys 60×100 metrů. O jeho podobu se zasloužil Albrecht z Valdštejna, který nechal postavit po jeho obvodu domy pro soukeníky. Loubí okolo náměstí existovalo ješte koncem 18. století. Z původního náměstí zbyly jen tři domky ve Větrné ulici. Říká se jim Valdštejnské, přestože byly postaveny až po Albrechtově smrti. ...z knihy Liberec/město/the city of/stadt (archiv Jitky Horušické)
 (zdroj:beta.lot-tissimo.co/de)
(zdroj:beta.lot-tissimo.co/de)
Novoměstské (Sokolovské) náměstí s kostelem svatého Antonína 1860. (zdroj Ze starého Liberce 1352 - 1945 z roku 1970, archiv L.Janků)
Novoměstské (Sokolovské) náměstí s kostelem svatého Antonína 1860. (zdroj Ze starého Liberce 1352 - 1945 z roku 1970, archiv L.Janků)
Sokolovské náměstí v roce 1920 a 2001 ...... Strohá neogotika vnější fasády hlavního libereckého chrámu kostela sv. Antonína velikého nahradila během let 1879-83 mnohavrstevnatost přestaveb původně renesanční stavby. Novým vzheldem kostela od vídeňského architekta Ludwiga Tischlera získalo město výškovou dominantu, která svými sedmdesáti metry vytvořila protipól k radnici.  celkoá úprava náměstí v 70. a 80.letech 20.století je odsoudila do role parkoviště, odkud zmizel život starých pohledů i Wewerkova kašna z roku 1820, odstraněná však již počátkem třicátých let. Zmizely i do roku 1960 charakteristické tramvaje, spojující střed městas Růžodolem. (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Sokolovské náměstí v roce 1920 a 2001 ...... Strohá neogotika vnější fasády hlavního libereckého chrámu kostela sv. Antonína velikého nahradila během let 1879-83 mnohavrstevnatost přestaveb původně renesanční stavby. Novým vzheldem kostela od vídeňského architekta Ludwiga Tischlera získalo město výškovou dominantu, která svými sedmdesáti metry vytvořila protipól k radnici. celkoá úprava náměstí v 70. a 80.letech 20.století je odsoudila do role parkoviště, odkud zmizel život starých pohledů i Wewerkova kašna z roku 1820, odstraněná však již počátkem třicátých let. Zmizely i do roku 1960 charakteristické tramvaje, spojující střed městas Růžodolem. (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Interiér kostela sv. Antonína v roce 2020 (foto Katka Tanaka Procházková)
Interiér kostela sv. Antonína v roce 2020 (foto Katka Tanaka Procházková)
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
Byli v Liberci provazochodci Třískovi a nad celým tímto náměstím předváděli své kejkle. Vrchol byl, když jeden z nich přejel celé náměstí zakousnutý do takového kolečka. Vyjížděl z druhého okna kostela a přistál v okénku kostela na druhé straně náměstí. Žádná síť pod ním. Já to pozoroval od babičky z okna, Železná 10, cca 1965. (autor komentáře Martin Bergl)
Byli v Liberci provazochodci Třískovi a nad celým tímto náměstím předváděli své kejkle. Vrchol byl, když jeden z nich přejel celé náměstí zakousnutý do takového kolečka. Vyjížděl z druhého okna kostela a přistál v okénku kostela na druhé straně náměstí. Žádná síť pod ním. Já to pozoroval od babičky z okna, Železná 10, cca 1965. (autor komentáře Martin Bergl)
archiv Ota Novák
archiv Ota Novák
Sokolovské náměstí 30.7.1952 a 3.3.2020
Sokolovské náměstí 30.7.1952 a 3.3.2020
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
Sokolovské náměstí v cca v 60.letech a 14.6.2020
Sokolovské náměstí v cca v 60.letech a 14.6.2020
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
foto Milan Drahoňovský, rok 1993 (archiv Jitky Horušické)
foto Milan Drahoňovský, rok 1993 (archiv Jitky Horušické)
Sokolovské náměstí před sto lety a 23.11.2020
Sokolovské náměstí před sto lety a 23.11.2020
Mariánský sloup na původním místě (zdroj: kniha Liberec: historie / kultura / lidé - Miloslava Melanová, 2018)
Mariánský sloup na původním místě (zdroj: kniha Liberec: historie / kultura / lidé - Miloslava Melanová, 2018)
 (zdroj:beta.lot-tissimo.co/de)
(zdroj:beta.lot-tissimo.co/de)
Sokolovské náměstí v 70.letech
Sokolovské náměstí v 70.letech
 Kostel svatého Antonína velikého 29. ledna 2020 -   Dnešní kostel stojí na místě staršího dřevěného, snad roubeného, kostela, který stával uprostřed tehdejšího obecního hřbitova ještě ve 14. století.  Přestavba původní dřevěné stavby na zděný trojlodní kostel podle plánů neznámého stavitele ze Zhořelce byla zahájena 17. června 1579 a prováděl ji zednický mistr Georg Leypold. Základní kámen nové stavby byl položen 24. září a šlo tak o první kamennou stavbu v Liberci. O její sochařskou výzdobu se postarali Christoph Briefe a také Michel s Georgem z Hodkovic.  Výstavba samotné čtvercové věže v gotickém stylu trvala tři roky, až 20. září 1582 byla na její vrchol osazena makovice, do které vložil tehdejší hejtman Ulrich z Rosenfeldu pamětní listinu. Stavbu dlouhou 47 loktů (36,6 m) však původní mistr nedokázal dokončit, patrně neměl dostatek odborných znalostí, aby provedl zaklenutí chrámového prostoru. To se podařilo až dalšímu staviteli Marku Antoniovi Spaziovi, který musel stavbu zpevnit opěrnými pilíři a zesílením sloupů. Práci zakončil 30. listopadu 1587. Kostel byl poté několikrát opravován, několikrát jej zasáhl blesk. Nejhorší škody však utrpěl za třicetileté války, kdy jej Švédové vyplenili a poškodili varhany. Až do stavby kostela svatého Kříže roku 1695 to byl jediný kostel v Liberci.  Protože chrám časem přestal stačit zvýšenému počtu věřících, rozhodl se jej roku 1733 hrabě Filip Josef Gallas rozšířit. Přestavbu svěřil Johannu Felgenhauerovi z Nového Města pod Smrkem. Ten kostel prodloužil o 20 loktů (15,6 m) a doplnil jej příčnou lodí, současně renovoval věž, oltáře i kazatelnu. Přestavba skončila 16. října 1735. Věž byla poté opět několikrát zasažena bleskem, úder roku 1787 dokonce roztavil všechny čtyři zvony.  Po renovaci roku 1859 se začalo uvažovat o nahrazení původní, relativně nízké (37,30 m) věže, věží novější a vyšší. Vypracováním projektu byl pověřen vídeňský architekt Ludwig Tischler, který na něm pracoval se stavebním radou Heinrichem Ferstelem. Liberecká společnost Sachers a Gärtner začala s výstavbou 27. října 1879 a dokončila ji 27. srpna 1880 osazením makovice a kříže na jejím vrcholu. Věž dostala nové hodiny osvětlené plynovou lampou a štíhlou jehlanovitou střechu, dosáhla výšky 70,50 m, čímž byla na dlouhá léta nejvyšší budovou ve městě.  Během stavby byla také snížena podlaha chrámu o 50 cm a zrušeny tři podzemní krypty. Významných změn se dočkal také interiér kostela, který vymaloval podle návrhu vídeňského malíře J. Jobsta liberecký malíř Otto Dresen. Vitráže do čtrnácti goticky tvarovaných oken dodali Filip Pohl a žitavský malíř Türcke. Kamenická firma Leimer a synové z Vídně zhotovila hlavní i oba postranní oltáře a také novou kazatelnu. Byl přestavěn také hudební chór a varhany. Kostelní lavice zhotovil ruprechtický truhlář Franz Schefler podle návrhu profesora Artura Brausewettera z liberecké průmyslovky.  Samotné úpravy interiéru začaly 21. března 1881 a kostel byl znovuotevřen 20. ledna 1883. Dne 13. června 1883 jej – již jako arciděkanský – vysvětil litoměřický biskup Jan Schöbel. Postavením nového hlavního oltáře a vybavením interiéru získal kostel téměř svou současnou podobu.  V roce 1930 do něj byly instalovány nové varhany a v roce 1957 přibyla dvojice zvonů, jako náhrada za původní, zničené přišel za války. V roce 1976 bylo ruční vyzvánění nahrazeno elektrickým. Kostel byl i poté několikrát opravován: v letech 1969–71, 1978 (boční oltáře), 1980 (obrazy křížové cesty), 1981 (hlavní oltář a kazatelna), 1994 (střecha). (zdroj wikipedie)
Kostel svatého Antonína velikého 29. ledna 2020 - Dnešní kostel stojí na místě staršího dřevěného, snad roubeného, kostela, který stával uprostřed tehdejšího obecního hřbitova ještě ve 14. století. Přestavba původní dřevěné stavby na zděný trojlodní kostel podle plánů neznámého stavitele ze Zhořelce byla zahájena 17. června 1579 a prováděl ji zednický mistr Georg Leypold. Základní kámen nové stavby byl položen 24. září a šlo tak o první kamennou stavbu v Liberci. O její sochařskou výzdobu se postarali Christoph Briefe a také Michel s Georgem z Hodkovic. Výstavba samotné čtvercové věže v gotickém stylu trvala tři roky, až 20. září 1582 byla na její vrchol osazena makovice, do které vložil tehdejší hejtman Ulrich z Rosenfeldu pamětní listinu. Stavbu dlouhou 47 loktů (36,6 m) však původní mistr nedokázal dokončit, patrně neměl dostatek odborných znalostí, aby provedl zaklenutí chrámového prostoru. To se podařilo až dalšímu staviteli Marku Antoniovi Spaziovi, který musel stavbu zpevnit opěrnými pilíři a zesílením sloupů. Práci zakončil 30. listopadu 1587. Kostel byl poté několikrát opravován, několikrát jej zasáhl blesk. Nejhorší škody však utrpěl za třicetileté války, kdy jej Švédové vyplenili a poškodili varhany. Až do stavby kostela svatého Kříže roku 1695 to byl jediný kostel v Liberci. Protože chrám časem přestal stačit zvýšenému počtu věřících, rozhodl se jej roku 1733 hrabě Filip Josef Gallas rozšířit. Přestavbu svěřil Johannu Felgenhauerovi z Nového Města pod Smrkem. Ten kostel prodloužil o 20 loktů (15,6 m) a doplnil jej příčnou lodí, současně renovoval věž, oltáře i kazatelnu. Přestavba skončila 16. října 1735. Věž byla poté opět několikrát zasažena bleskem, úder roku 1787 dokonce roztavil všechny čtyři zvony. Po renovaci roku 1859 se začalo uvažovat o nahrazení původní, relativně nízké (37,30 m) věže, věží novější a vyšší. Vypracováním projektu byl pověřen vídeňský architekt Ludwig Tischler, který na něm pracoval se stavebním radou Heinrichem Ferstelem. Liberecká společnost Sachers a Gärtner začala s výstavbou 27. října 1879 a dokončila ji 27. srpna 1880 osazením makovice a kříže na jejím vrcholu. Věž dostala nové hodiny osvětlené plynovou lampou a štíhlou jehlanovitou střechu, dosáhla výšky 70,50 m, čímž byla na dlouhá léta nejvyšší budovou ve městě. Během stavby byla také snížena podlaha chrámu o 50 cm a zrušeny tři podzemní krypty. Významných změn se dočkal také interiér kostela, který vymaloval podle návrhu vídeňského malíře J. Jobsta liberecký malíř Otto Dresen. Vitráže do čtrnácti goticky tvarovaných oken dodali Filip Pohl a žitavský malíř Türcke. Kamenická firma Leimer a synové z Vídně zhotovila hlavní i oba postranní oltáře a také novou kazatelnu. Byl přestavěn také hudební chór a varhany. Kostelní lavice zhotovil ruprechtický truhlář Franz Schefler podle návrhu profesora Artura Brausewettera z liberecké průmyslovky. Samotné úpravy interiéru začaly 21. března 1881 a kostel byl znovuotevřen 20. ledna 1883. Dne 13. června 1883 jej – již jako arciděkanský – vysvětil litoměřický biskup Jan Schöbel. Postavením nového hlavního oltáře a vybavením interiéru získal kostel téměř svou současnou podobu. V roce 1930 do něj byly instalovány nové varhany a v roce 1957 přibyla dvojice zvonů, jako náhrada za původní, zničené přišel za války. V roce 1976 bylo ruční vyzvánění nahrazeno elektrickým. Kostel byl i poté několikrát opravován: v letech 1969–71, 1978 (boční oltáře), 1980 (obrazy křížové cesty), 1981 (hlavní oltář a kazatelna), 1994 (střecha). (zdroj wikipedie)
Historický liberec, dobarvený a vylepšený umělou inteligencí  Sokolovské náměstí (Jaroslav Honzík)
Historický liberec, dobarvený a vylepšený umělou inteligencí Sokolovské náměstí (Jaroslav Honzík)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
(zdroj:beta.lot-tissimo.co/de)
(zdroj:beta.lot-tissimo.co/de)
Kalendář z Liberce všemi směry 2014 s texty Petra Freiwilliga
Kalendář z Liberce všemi směry 2014 s texty Petra Freiwilliga
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Autodrom před kostelem (archiv Luboš Mencl)
Autodrom před kostelem (archiv Luboš Mencl)
Sokolovské náměstí (archiv P.Šubrt)
Sokolovské náměstí (archiv P.Šubrt)
Liberec, (Reichenberg), 1942 (Ebay)
Liberec, (Reichenberg), 1942 (Ebay)
(archiv Jana Zahurancová)
(archiv Jana Zahurancová)
Sokolovské náměstí 20 léta. 20.století a 3.3.2020
Sokolovské náměstí 20 léta. 20.století a 3.3.2020
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
ZMIZELÉ ČECHY - LIBEREC, autorky Hana Chocholoušková a Markéta Lhotová, 2010, vydavatel Paseka
Takové jedno pěkné odpoledne.....před 100 lety na Sokolském náměstí
Takové jedno pěkné odpoledne.....před 100 lety na Sokolském náměstí
Empírové soukenické divadlo na Sokolovském náměstí vyhořelo v roce 1879
Empírové soukenické divadlo na Sokolovském náměstí vyhořelo v roce 1879
(zdroj J.Kropáček - Severní Čechy - Krajina, historie a umělecké památky, 1981, Praha, Panorama)
(zdroj J.Kropáček - Severní Čechy - Krajina, historie a umělecké památky, 1981, Praha, Panorama)
foto Zdeněk Král, 2020
foto Zdeněk Král, 2020
Širé okolí kostela Svatého Antonína a Sokolovského náměstí. Liberec - malý průvodce. (archiv Luboš Janků)
Širé okolí kostela Svatého Antonína a Sokolovského náměstí. Liberec - malý průvodce. (archiv Luboš Janků)
Liberec, pořád jen ten Liberec. Chytíte se? (zdroj: eBay)...Foceno z veze sv. Antonina pohledem pres faru, papirak a dale (Vojtěch Šesták)
Liberec, pořád jen ten Liberec. Chytíte se? (zdroj: eBay)...Foceno z veze sv. Antonina pohledem pres faru, papirak a dale (Vojtěch Šesták)
archiv M. Gergelčík
archiv M. Gergelčík
Sokolovské náměstí ve 20.letech 20.století a 11.4.2020
Sokolovské náměstí ve 20.letech 20.století a 11.4.2020
(zdroj Ze starého Liberce 1352 - 1945 z roku 1970 , archiv L.Janků)
(zdroj Ze starého Liberce 1352 - 1945 z roku 1970 , archiv L.Janků)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

Dům v úzkém průjezdu mezi Sokolovským a Malým náměstím, přezdívaný Myší díra.


Byl zbourán mimo jiné kvůli rozšíření vozovky, ke kterému ale nedošlo kvůli stabilitě sklepů v podzem. V roce 2006 byl dům zbourán. "Zbytečná demolice nárožního domu čp. 278-I, (byla) odůvodněná špatnou statikou objektu a snahou o zlepšení průjezdnosti ulice U Křížového kostela." K rozšíření vozovky však nedošlo. Potkal ho tak podobný osud jako hotel v Sokolské ulici

(Zdroj Prázdné domy) https://prazdnedomy.cz/

archiv Jaroslav Reichenberg Karel
archiv Jaroslav Reichenberg Karel

Oděvní dům (30.léta)


Bývalý Severočeský oděvní dům pro pány a chlapce firmy Konrad Gärtner patří k podnikům s nejstarší tradicí výroby konfekce. Josef Gärtner začal krejčovat už v roce 1840 v Kunraticích. Brzy přenesl živnost do Starého Harcova, odkud se přestěhoval do dřevěného domku čp. 237 - II v Perlové ulici. Tady založil jeho syn Konrád roku 1877 firmu. Nejprve prodával na trzích a ve stánku na Sokolském náměstí, kde si roku 1889 najal bývalý Gerhardův dům čp. 271 - I. V roce 1900 zaměstnával už 15 pomocníků a jednoho krejčího. Před německo - českou výstavou 1906, na níž získal zlatou medaili, přebudovat obchodní prostory a výlohy. V roce 1918 přešla firma na jeho dva syny Konrada a Josefa, kteří provedli nejprve přístavbu do Větrné uličky (1924) a pak konečnou úpravu zachycenou na snímku (1929).

Po roce 1945 se firma dostala pod národní správu, později ji převzal komunální podnik a od něj Textilkombinát se zakázkovým krejčovstvím i v sousedním domě. Po roce 1989 se stal dílnami odborného učiliště, od roku 1994 Integrované střední školy gastronomie a služeb, kde se žáci učili pánskými a dánskými krejčími a prodávali zde své výrobky.(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
1870
1870
Konec 19.století
Konec 19.století

Přestavba mistrovského domu soukeníků

(1870, konec 19.století)

Albrecht z Valdštejna nechal roku 1632 soukenickému cechu postavit rozložitý hrázděný patrový dům s loubím. Ten byl koncem 18.století přestavěn na zděný, loubí zrušeno a štíty dostaly barokní tvar. Zůstal tak až do roku 1870, kdy uvolnil místo novému objektu. Novorenesanční budovu podle projektu vídeňského architekta Antona Streita dokončil Gustav Sachers roku 1871. V přízemí se nacházela kavárna U korunního prince Rudolfa, přejmenovaná za první republiky na Radio. Nad ní byly obchodní a spolkové místnosti. Zkosené nároží ukončuje ve střeše profilovaný štít se znakem soukenického cechu na čtyři pole. V levém horním znázorňuje ruka s mečem mocenské postavení společenstva podobně jako lev se štítem v horním pravém poli. V dolní části jsou nalevo umístěny nůžky se soukenickou střelou, vpravo pak mykací kartáč a vochlice - symboly jednotlivých druhů výroby. V letech 1924 - 1936 sídlila v budově Národní knihovna sudetských Němců. Po osvobození tu působil Svaz české mládeže a v padesátých letech převzalo v duchu tradice bývalý soukenický dům ředitelství podniku Textil. Z kavárny se stala závodní jídelna, později byl vstup na nároží zazděn a přízemí se změnilo v kanceláře. Od prosince 1992 zde působila Všeobecná zdravotní pojišťovna, od července 1996 INGEO.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

V současné době (2020) je zde Original restaurace Budvarka s kapacitou 200 míst s Interiérem v unikátních klasicistních prostorách domu z přelomu 19. a 20. století, kde restaurační provoz navazuje na tradici vyhlášené prvorepublikové kavárny RÁDIO.

Mistrovský dům soukeníků v roce 1870 a Budvarka 20.9.2020
Mistrovský dům soukeníků v roce 1870 a Budvarka 20.9.2020
restaurace Budvarka
restaurace Budvarka
Kavárna Radio  Interiér typické liberecké kavárny umístěné v bývalém mistrovském domě
Kavárna Radio Interiér typické liberecké kavárny umístěné v bývalém mistrovském domě
Hospoda na Sokoláku (archiv Jiří Jan Kolner)
Hospoda na Sokoláku (archiv Jiří Jan Kolner)

Restaurace Budvarka Liberec

spadá do první vlny otevřených franchisových restaurací Budějovického Budvaru ve zbrusu novém konceptu, který byl IO Studiem navržen koncem roku 2015. Koncept bude v následujících pěti letech aplikován po celé ČR, v případě Liberce se jedná o již pátou restauraci v pořadí. V září roku 2018 byla otevřena zatím poslední šestá restaurace ve Zlíně.

Libercká Budvarka byla od začátku výmečná z důvodu značné půdorysné výměry a velkorysosti historického prostoru. V posledních letech prostor sloužil jako herna, avšak v době první republiky se jednalo o místo, kde byla provozována slavná Liberecká kavárna Rádio. Tuto skutečnost jsme se snažili do návrhu interiéru zapracovat a navodit tak částečně historický duch kavárny, a tím opětovně obnovit a navázat na zašlou slávu a noblesu tohoto zapomenutého místa.
Úkolem bylo vytvořit univerzální moderní řetězec restaurací se silnou firemní přítomností značky Budweiser Budvar. Prostor s lidským rozměrem, kde se člověk cítí příjemně a uvolněně. Optimismus a humorné ztvárnění interiéru se stalo základní složkou navrženého konceptu. Originální interiér je navržen v duchu výrazného odklonu od konkurenčních řetězců a nabízí zákazníkovi vyspělý servis jak v oblasti gastronomie, tak i architektonický a designový zážitek.
V navrženém řešení stylizujeme notoricky známé prostředí českých pivnic v jeho syrovosti a lidovosti. S nadsázkou ho převádíme z všední obyčejnosti do harmonicky vybroušeného konceptu. Z všednosti vytváříme krásu a prémiovost. Nebáli jsme se použít pivní tácky, přepravky, pivní sud, třetinkovou sklenici, láhev či pivní zátky a převedli jsme je do stylizovaných architektonických detailů či grafických piktogramů. Ty svojí jednoduchostí a čitelností vytváří nezaměnitelné a zapamatovatelné ikony, a přinášejí do interiéru oprimistickou a vtipnou nápadu.
Součástí úkolu bylo vytvořit flexibilní interiér pracující s modularitou navrženého nábytku tak, aby bylo možno interiér aplikovat v různých typech prostorů od historických po moderní. Ze strany investora byl kladen velký důraz na unifikovanost a jednoduchost montáže navrženého mobiliáře s ohledem na časovou omezenost aplikace interiéru. Proto navržený koncept pracuje s 12ti stěžejními prvky, které tvoří základní pilíř konceptu.
Jedná se o kónické polosloupy připomínají třetinkovou sklenici s přetékající pivní pěnou, výčep inspirovaný typickým černým budvarským sudem, výplně stěn obložené pivními tácky skládanými do geometrické kompozice, kožené opěráky lavic šité ve tvaru pivních lahví a centrální osvětlení inspirované pivními přepravkami.
Dále to jsou nástěné grafiky v pěti různých variacích. Stylizací motivů víčka, přepravky, láhve, sklenice či potrubí výrobní technologie a pomocí hravých kompozic jsme vnesli do interiéru další humorný a silný prvek. Výsledná podoba grafik je navíc emocionálně podtržena tím, že jsou tištěny na exkluzivní materiál a stěny interiéru jsou tak obloženy nerezem, mědí či mosazí. Ty vznikly ve spolupráci s výtvarníkem Janem Padyšákem.
Dalším ikonickým prvkem interiéru je dlažba skládaná jako mozaika do tvaru pivních přepravek ze tří barevných odstínů keramiky. Navazuje tak na grafiku stěn.
Ve velké míře dále využíváme motiv loga skládaného z jednotlivých písmenek frézovaných z masivního dubu. V interiéru jsou často používané na drobných detailech nábytku. Motiv písmenek rovněž typografickým způsobem využíváme na atypicky navržených svítidlech.
Atypicky navržené prvky jsou doplněny dřevěnými židlemi TON, které jsou jediným konfekčně dodávaným prvkem interiéru.
Barevné řešení interiéru vychází z přirozené barevnosti použitých materiálů. Další barvy jsou pak komponovány v monochromatické paletě tak, aby byl interiér sladěn v jedné barevné škále. Volně stojící mobiliář je proveden v přírodním světlém dubu. Dubové obklady stěn jsou tónované do šedého odstínu. Černě zbarvené zámečnické prvky kontrastují s měděnými narůžovělými detaily, které suplují firemní červenou barvu. Čalouněné prvky jsou provedeny z brašnářské kůže. Interiér je ve vybraných místech barevně rozveselen graficky ztvárněnými motivy stěn.
Součástí konceptu jsou i individuálně navržené jídelní lístky, pivní tácky, porcelánové soudky na příbory, porcelánové mističky na podtácky, přepravky na dochucovadla a kompetní venkovní vizibilita restaurace. (zdroj restaurace Budvarka)
současná podoba - restaurace Budvarka
současná podoba - restaurace Budvarka
současná podoba - restaurace Budvarka
současná podoba - restaurace Budvarka

Úprava na Sokolovském náměstí


V roce 1926 bylo dokončeno dláždění náměstí kromě tří polí podél celé níže položené strany. Spotřebovalo se při tom 397 tun malých kostek za 91 475,16 korun. Ale už roku 1931 se kvůli kanalizaci kopalo znovu. Tehdy byly první plochy pokryty betonem a zrušena sto let stará Wewerkova kašna. Majitelé obchodů žádali magistrát (20.4.1935), aby dodláždili i dolní část náměstí, protože tam při dešti stéká voda. K zásadní úpravě došlo ale až po třech letech. Práci získala v konkursu (16.5.1938) chrastavská firma C.F.Weber, která měla provést během tří týdnů asfalterské práce v ceně 20 924,50 korun. Podloží pro tramvajovou linku vydláždila firma Theodor Pohl. Práce byly v září 1938 v důsledku mnichovských událostí přerušeny a pokračovalo se v nich až následujícího roku. Dláždit se muselo také hned po osvobození, když byla zasypána vodní nádrž zřízená za války.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Jakschův dům (60.léta 19.století ) a 11.4.2020

Jako ukázku dřevěného měšťanského domu z valdštejnských době jsme vybrali čp.311 - II na dnešním Sokolovském náměstí. Pochází z roku 1633 a prvním majitelem byl soukeník Melichar Kretschmer. Z loubí vydlážděného plochými kameny se vcházelo do chodby probíhající po celé délce domu, na jejímž konci byl východ na zahradu. Z chodby se vcházelo do předsíně a odtud po schodišti do patra. Také předsíň byla dlážděna kameny, přikládalo se z ní do kamen ve světnici a sázelo do pece. Původně dřevěný komín vymazaný červenicí byl už vyzděný. Hlavní obytná světnice v přízemí byla orientovaná okny do zahrady. V našem případě byla zároveň dílnou jehláře Franze Vogela. Druhé podlaží bylo využito pro komory, sloužící u početnějších rodin také jako ložnice. V prostoru pod strmou střechou se ukládal materiál, popřípadě hotové výrobky. Střechu kryl šindel, vyměňovaný od poloviny 19.století za ohnivzdornější, ale těžší břidlice. Jakschův dům, nazývaný podle majitele, za něhož došlo k přestavbě do dnešní podoby (1869), je jedním z mála objektů, u něhož máme k dispozici i snímek zadní strany. Svažitost terénu umožňovala zřízení provizorní kolny v úrovni částečně vyzděného sklepení, které muselo sledovat tvar žulového podloží s bývalo proto někdy dost nepravidelné. Úzká zahrádka na šířku domu, na niž se sestupovalo po schodech uvnitř, sloužila pro chov drůbeže a pěstování zeleniny. Vpravo je zachycena také část zadní strany už zčásti zděného mistrovského domu soukeníků. Je dobře patrné, že se příliš nelišil od ostatních stavení. Rozšíření patrového hrázděného domu je v Čechách spojeno s německou kolonizací. Vyskytuje se v širokém příhraničním pásu od Chudska až po Frýdlantsko. Jižní hranice jeho rozšíření běží v severních Čechách od Chřibské a Zákup přes Kryštofovo Údolí, Liberec a Oldřichov v Hájích do Bílého Potoka.  (Zdroj Kniha o Liberci)
Jako ukázku dřevěného měšťanského domu z valdštejnských době jsme vybrali čp.311 - II na dnešním Sokolovském náměstí. Pochází z roku 1633 a prvním majitelem byl soukeník Melichar Kretschmer. Z loubí vydlážděného plochými kameny se vcházelo do chodby probíhající po celé délce domu, na jejímž konci byl východ na zahradu. Z chodby se vcházelo do předsíně a odtud po schodišti do patra. Také předsíň byla dlážděna kameny, přikládalo se z ní do kamen ve světnici a sázelo do pece. Původně dřevěný komín vymazaný červenicí byl už vyzděný. Hlavní obytná světnice v přízemí byla orientovaná okny do zahrady. V našem případě byla zároveň dílnou jehláře Franze Vogela. Druhé podlaží bylo využito pro komory, sloužící u početnějších rodin také jako ložnice. V prostoru pod strmou střechou se ukládal materiál, popřípadě hotové výrobky. Střechu kryl šindel, vyměňovaný od poloviny 19.století za ohnivzdornější, ale těžší břidlice. Jakschův dům, nazývaný podle majitele, za něhož došlo k přestavbě do dnešní podoby (1869), je jedním z mála objektů, u něhož máme k dispozici i snímek zadní strany. Svažitost terénu umožňovala zřízení provizorní kolny v úrovni částečně vyzděného sklepení, které muselo sledovat tvar žulového podloží s bývalo proto někdy dost nepravidelné. Úzká zahrádka na šířku domu, na niž se sestupovalo po schodech uvnitř, sloužila pro chov drůbeže a pěstování zeleniny. Vpravo je zachycena také část zadní strany už zčásti zděného mistrovského domu soukeníků. Je dobře patrné, že se příliš nelišil od ostatních stavení. Rozšíření patrového hrázděného domu je v Čechách spojeno s německou kolonizací. Vyskytuje se v širokém příhraničním pásu od Chudska až po Frýdlantsko. Jižní hranice jeho rozšíření běží v severních Čechách od Chřibské a Zákup přes Kryštofovo Údolí, Liberec a Oldřichov v Hájích do Bílého Potoka. (Zdroj Kniha o Liberci)
archiv Jana Zahurancová
archiv Jana Zahurancová
Sokolovské náměstí v 60.letech 20.století a 27.3.2020
Sokolovské náměstí v 60.letech 20.století a 27.3.2020
Sokolovské náměstí
Sokolovské náměstí
Sokolovské náměstí ( archiv Čeněk Malý Medvěd)
Sokolovské náměstí ( archiv Čeněk Malý Medvěd)
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
Sokolovské náměstí (M.Gergelčík)
Sokolovské náměstí (M.Gergelčík)
1899
1899
Nějaká neděle, v roce 1927 (archiv Petr Blaha)
Nějaká neděle, v roce 1927 (archiv Petr Blaha)
Sokolovské náměstí v roce 1911 - Obchod Heinricha Pietsche
Sokolovské náměstí v roce 1911 - Obchod Heinricha Pietsche
pohled na Sokolovské náměstí z kostela Svatého Antonína
pohled na Sokolovské náměstí z kostela Svatého Antonína
Sokolovské náměstí (foto M.Gergelčík)
Sokolovské náměstí (foto M.Gergelčík)
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
Sokolovské náměstí (foto V. Víšek)
Sokolovské náměstí v roce 1915 a 2020
Sokolovské náměstí v roce 1915 a 2020
Sokolovské náměstí (M.Gergelčík)
Sokolovské náměstí (M.Gergelčík)
60.léta (archiv Hans Oldskull)
60.léta (archiv Hans Oldskull)
2020
2020
Sokolovské náměstí z archivu Jany Ducháčkové
Sokolovské náměstí z archivu Jany Ducháčkové
Valdštejnské domky (M.Gergelčík)
Valdštejnské domky (M.Gergelčík)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Valdštejnské domky v 19.století
Valdštejnské domky v 19.století
Liberec (Reichenberg) - Měšťanské domy s dřevěným podloubím. Z knihy Die österreichisch-ungarische Monarchie in Wort und Bild - Böhmen 1, vydáno 1894
Liberec (Reichenberg) - Měšťanské domy s dřevěným podloubím. Z knihy Die österreichisch-ungarische Monarchie in Wort und Bild - Böhmen 1, vydáno 1894
Větrná ulice - Valdštejnské domky (M.Gergelčík)
Větrná ulice - Valdštejnské domky (M.Gergelčík)
foto Dáša Augustinová
foto Dáša Augustinová
Valdštejnský domky (archiv L.Janků)
Valdštejnský domky (archiv L.Janků)
Druhá strana Valdštejnských domků ve Větrné ulici - Střední škola průmyslová stavební (M.Gergelčík)
Druhá strana Valdštejnských domků ve Větrné ulici - Střední škola průmyslová stavební (M.Gergelčík)
Valdštejnské domky kolem roku 1920 a 4.4.2020
Valdštejnské domky kolem roku 1920 a 4.4.2020
(archiv J.Hůlka)
(archiv J.Hůlka)
Valdštejnský domky (archiv J.Hůlka)
Valdštejnský domky (archiv J.Hůlka)
1942 (zdroj beta.lot-tissimo.com/de)
1942 (zdroj beta.lot-tissimo.com/de)
Sokolovské náměstí (M.Gergelčík)
Sokolovské náměstí (M.Gergelčík)

U Zlatého beránka Sokolovské náměstí čp. 305/ II


Restaurace U ZLATÉHO BERÁNKA v Liberci má 200 letou tradici( zakl.Johan Lamel -1855), jako zájezdní hostinec byl první v centru města. Nyní od nového roku 2007 zde vznikla klubová scéna, zaměřená především na jazz a blues hudbu, ale nejsou vyjímkou i rockové, etnické a jiné druhy žánrů. Tímto dalším projektem se stává Beránek příjemnou oázou, kde se výborně vaří a hraje muzika s výběrem pro všechny generace.

Bývalá Jednoťenka, neboli ,,Pod plastivérem"
Bývalá Jednoťenka, neboli ,,Pod plastivérem"

Dům u Zlatého Orla

(kolem roku 1900)


Na konci 18.století byl klasicistně přestavěn dům čp. 294-II na Sokolském náměstí. Čepovalo se zde plzeňské pivo a scházíval se spolek německých cyklistů. Na rohu vidíme viset jednu z prvních "dopravních značek", tabuli s textem: Vjezd pod pokutou zakázán, městská rada. Roku 1960 začala přestavba na dům umělců. Vnitřek a zadní části byly vybourány, ale osamocené průčelí neodolalo náporu vichřice, zřítilo se a už nebylo obnoveno. Na jeho místě vznikla terasa sousední jídelny Jednoty. (zdroj Kniha o Liberci)

Sokolovské náměstí a kašna (M.Gergelčík)
Sokolovské náměstí a kašna (M.Gergelčík)
1870
1870
kolem roku 1900
kolem roku 1900
2020
2020
(zdroj Liberecký adresář roku 1926)
(zdroj Liberecký adresář roku 1926)

Přestavba severního koutu náměstí

(1870, kolem roku 1900, 2020, 1992)

Této části náměstí dlouho vévodil Appeltův dům. Napravo od něj stával dvouštítový dům (čp. 263 - I), později hostinec U Pštrosa. Na zděný třípatrový objekt ho přestávěl Gustav Miksch (1880). Nástavba podkroví a úprava průčelí je z roku 1921.
Podobnou historii má i sousední dům čp. 262 - I, jehož bohatou novorenesanční fasáda přiblizuje poslední snímek. Prvním obyvatelem byl soukeník Jiří Keil z Frýdlantu a soukeníci s barvící zde bydleli až do počátku 19.století. Roku 1863 v něm zřizuje Josef Horn hostinec Zum Jägerhorn (U Loveckého rohu). Počátkem 19. století byl dům částečně přestavěn na zděný a teprve roku 1895, když se majitelem stal liberecký "komorní fotograf " Ernst Müller, dostal dnešní podobu. Müllerův fotoateliér byl v přístavbě ve dvoře. Památkově chráněná stavba vyniká v prostoru náměstí výškou i architekturou. Za první republiky a krátce po roce 1945 zde sídlila vzájemná pojišťovací banka Slavia, za války část úřadoven říšského místodržitelství a organizací Hitlerjugend a Bund Deutscher Mädel. Po znárodnění vystřídal Slavii Kontrolní úřad vah a měr. Roku 1970 si zde zřídila firma Sigma Olomouc reprezentační prodejnu čerpadel.
Pestrou historii má dům U Černého orla, stojící na rohu ulice U Křížového kostela (čp.278 - I). Původně dřevěný dům (1633) byl přestavěn na počátku 19.století a roku 1869 si v něm Theodor Cloin otevřel první ze svých proslulých libereckých kaváren s kulečníkem.
O velikonocích 1877 byla v patře otevřena nová expozice muzea, které zde sídlilo čtyři roky. Později byl dům zvýšen nástavbou patra a podkroví (1904), ale dnešní podobu získal až koncem třicátých let.
Se sousedním domem čp.277 - I, kde sídlila oděvní firma Gärtner, má staletou tradici výroby a prodeje pánských oděvů.
V popředí vidíme kašnu, postavenou kameníkem Johannem Wewerkou roku 1820 na místě staré studny z Valdštejnových dob.
Při úpravě plochy náměstí byla v roce 1931 odstraněna.

(zdroj Kniha o Liberci)

1992
1992

Appeltův dům (čp. 264-I )


Obchodník se suknem Anton Appelt před stavbou honosného paláce koupil dva dřevěné domky, jež nechal strhnout a nechal si postavit nové reprezentující sídlo. Rodina Appeltova nechala vystavět dům v letech 1793-1794, což se dozvídáme ze zápisu, který se nalezl ve váze v štítu domu v roce 1978. Třípodlažní stavba byla dostavěna 3. dubna 1794. Původně byly v přízemí budovy dílny s prodejnou a ve vyšších patrech rodinný byt. S výstavbou tohoto domu, který byl teprve druhou zděnou budovou na náměstí souvisí pozdější změna měřítka zástavby v tomto prostoru na konci 19. století. Dlouhou dobu byl největším domem v celém městě. Na náměstí se třípodlažní dům obrací svou podélnou stranou. Parter člení oblouky původního loubí s kanelovanými pilíři a festonovými hlavicemi, které bylo zazděno v roce 1837. Průčelí je řešeno striktně symetricky. Střední partii domu s hlavním portálem akcentuje balkónový portikus, podepřený dvěma toskánskými sloupy a nad loubím dvěma nízkými pilastry. Střední část objektu nad hlavní římsou završuje balustráda s kamennými vázami a trojúhelný tympanon s akantovými rozvilinami. Nad ním je střešní nástavba s atikou, vrcholící středním, barokně tvarovaným štítem s dekorativními vázami z mědi. Z mansardové střechy vystupují dva masivní, segmentově zaklenuté vikýře. Fasádu, členěnou v patře vysokým řádem, bohatě zdobí štukatura florálního a dekorativního charakteru, zahrnující girlandy, medailony, lambrekýny apod. Rodina Appeltů byla nucena dům v roce 1828 prodat, jelikož na ně dolehly finanční problémy. Honosný palác odkoupilo město, které v něm zřídilo reálnou školu. Z toho důvodu se muselo v letech 1835-1837 ze strany budovy směrem k Heliově ulici přistavět křídlo s učebnami. Vedle třítřídní nižší reálné školy sloužila budova i jako místo scházení Živnostenského spolku, Spolku přátel přírody a proběhla tu také v roce 1852 uměleckoprůmyslová výstava. Po vzniku Československa vystřídala reálnou školu, nově umístěná česká měšťanka a později česká průmyslová škola chemická. Roku 1953 byla budova ve špatném stavu přidělena střední stavební průmyslové škole, která dům postupně opravila.

Sokolovské náměstí ve 20.letech 20.století a 11.4.2020
Sokolovské náměstí ve 20.letech 20.století a 11.4.2020

KLINGERŮV DŮM NA MALÉM NÁMĚSTÍ

V ROCE 1908

Východní straně Malého náměstí vévodí Klingerův dům čp. 323-II, Nazvaný tak podle majitele, který jej nechal roku 1871 přestavět do novorenesanční podoby. Zároveň byl jako první vzadu napojen na dům čp, 293-II, obrácený průčelým do Sokolovského náměstí, jenž při tom získal též novorenesanční fasádu.
Přízemí a suterén Klingerova domu byly roku 1967 upraveny na pivnici a vinárnu Šavlovna. Protější nárožní dům (čp. 278-I), v němž byl v padesátých letech proražen průchod pro pěší, večer 6.1.1995 vyhořel a v červenci byl rozebrán. Tím se obnovily úvahy o rozšíření mimořádně frekventované ulice U Křížového kostela. (zdroj Kniha o Liberci)
Malé náměstí (Šavlovna) (foto M.Gergelčík)
Malé náměstí (Šavlovna) (foto M.Gergelčík)

Kaple božího hrobu

 (olej na plátně v roce 1856)

Kapli nechal postavit v roce 1772 liberecký obchodník a soukeník Andreas Josef Wondrak na starém hřbitově u kostela sv. Antonína. Podle podobné kaple ve Zhořelci ji vybudoval stavitel Johann Josef Kunze. Roku 1865 byla přemístěna ke kostelu sv.Kříže. Na obraze vidíme vpravo městskou školu, kostel má dosud původní gotický vstup.

(zdroj Kniha o Liberci)

Mariánský sloup 

Sloup pochází z dílny světoznámého sochaře Bernarda Brauna (1719 - 1720). Mariánské sousoší bylo vysvěceno 21.května 1722, tři roky po položení základního kamene. Jedná se o kvalitní dílo nejvýznamnějšího barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Původně stával před kostelem sv. Antonína Velikého. V roce 1877 byl přemístěn za kostel Nalezení svatého Kříže na bývalý hřbitov. Stojí na třech stupních a tvoří osmihrannou , výklenky členěnou stavbu. V rozích stojí sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána, sv. Šebestiana a sv. Rocha. Nad zeměkoulí s obláčky se vznáší Pana Marie s gloriolou dvanácti hvězd a prosebně vzhlíží k nebi. Mariánský sloup byl řadu let neudržovaný, než jej v roce 2018 nechalo město Liberec kompletně zrestaurovat. Odbornou práci provedl restaurátor Radomil Šolc. Mariánský sloup tak tvoří osmé zastavení Via Sacra na území České republiky.

.

V době, kdy u nás Marie Terezie k 1. lednu 1775

 zavedla svou školskou reformu, sloužila v Liberci ke školním učelům budova na přiloženém obrázku. Stála prý v dnešni Kostelní ulici (Kirchgasse Nr. 9-2) "v blízkosti fary a kostela". (Můj odhad je, že ten kousek baráku v pravé části obrázku je právě katolická fara - Hoffmann zmiňuje, že farní zahrada a školní zahrada spolu sousedily - akorát tenkrát asi ta fara měla jen dvě patra místo dnešních tří).

Škola měla kromě bytu kantora a zvoníka v patře pouze jednu učebnu v přízemí, a to na straně směrem do zahrady, aby do ní šlo světlo od jihu a od západu. Prý měla kapacitu až 140 žáků! Akorát že v roce 1780 bylo ke školní docházce zapsáno 361 dětí, takže aby se tam vešly, tak kantorovi asi nezbývalo ,než doufat, že většina nebude docházet moc poctivě. V tom ho děti v zásadě nezklamaly. A ten zvonek na střeše dokazuje, že už tenkrát se začátek a konec vyučování ohlašoval zvoněním.

A poté, co se v roce 1812 postavila nová, velká, výstavní budova Hlavní školy (dnes "zdrávka"), si tuhle starou školu vzal čas...

Zdroj: A. Hoffmann Geschichte der Haupt- und Madchenschule in Reichenberg. (autor článku Tomáš Cvrček)

Litografie Hlavní školy 

(dnes zdrávka) z doby před rokem 1868. Převzato z A. Hoffmann: Geschichte der Haupt- und Madchenschule in Reichenberg. (archiv Tomáš Cvrček)

autor Jaroslav Reichenberg Karel
autor Jaroslav Reichenberg Karel
Pohled z ulice U Lomu jinak adresa domu -Na schůdkách 331/7 (M.Gergelčík)
Pohled z ulice U Lomu jinak adresa domu -Na schůdkách 331/7 (M.Gergelčík)
Terasa v 80.letech 20.století  Od roku 1984 pořádalo každý srpen Okresní kulturní středisko na Lazebnickém vrchu tzv. terasy - dvoudenní výstavy amatérských výtvarníků, doplněné módními přehlídkami a vystoupeními folkových kapel a ochotnických souborů.  (zdroj Kniha o Liberci)
Terasa v 80.letech 20.století Od roku 1984 pořádalo každý srpen Okresní kulturní středisko na Lazebnickém vrchu tzv. terasy - dvoudenní výstavy amatérských výtvarníků, doplněné módními přehlídkami a vystoupeními folkových kapel a ochotnických souborů. (zdroj Kniha o Liberci)
Lazebnický vch - terasa - Liberec (M. Gergelčík)
Lazebnický vch - terasa - Liberec (M. Gergelčík)
Na Svahu
Na Svahu
Moje mlhavé vzpomínky z dětství v 70.letech jsou veselejší. (Jana Zahurancová)
Moje mlhavé vzpomínky z dětství v 70.letech jsou veselejší. (Jana Zahurancová)

Nároží ulic Na svahu a Lucemburské

(Josef Pohl - olej na plátně, poč. 20.století)

Malba podle předlohy z poloviny 19.století. V popředí vidíme dva domy (čp. 30 a 29 - II) obráceném štítem do Lucemburské ulice. Nárožní dům si postavil roku 1620 soukeník Christoph Siegmund. Roku 1857 byl přestavěn a dostal lomenou mansardovou střechu, krytou až do roku 1904 šindelem. V přízemí si upravil tehdejší majitel Josef Pfeifer ševcovskou dílnu s krámem. Už za první republiky byl stav domu nevalný, jeho majitelé v něm raději nebydleli a místnosti pronajímali. Ve světnici o výměře 24 m² a v komoře bydleli dva manželé, dvě děti a dva podnájemníci, matka se synem.

Také menší sousední domek byl přestavován c polovině 19.století a měl dlouho šindelovou střechu. V přízemí si otevřela obchod s ovocem a zeleninou Anna Lischková. Podmínky pro bydlení zde však nebyly o nic lepší. Roku 1942 žádá nájemník Hans Schatten magistrát o přidělení vhodnějšího bytu pro svou čtyřčlennou rodinu, alespoň o 1 - 2 pokojích s kuchyní. Žádost odůvodňuje tím, že bydlí v jediné mokré a studené místnosti, kde je podlaha zčásti cementovaná a zčásti hliněná, pokrytá volně položenými prkny. On i manželka trpí revmatismem a mají obavy, aby tento neduh nepostihl i jejich děti. Odvolává se na to, že je válečný poškozenec (průstřel stehna), starý politický pracovník a současně blockleiter NSDAP místní skupiny Staré Město, zaměstnaný u společnosti I.G.Farben, plně zapojené do válečné výroby. Jeho žádosti však nebylo vyhověno, magistrát pouze nařídil, aby majitelka, vlastníci tehdy i sousední nárožní dům, provedla potřebné opravy.

Za těmito staveními vystupuje štít patrového domu čp. 31 - II, bývalé hospody Zum Egerland, postavené roku 1807. Protože zužoval uličku Na svahu, požadovalo město už v roce 1832 jeho odstranění. Všechny popisované domy však byly zbourány teprve v roce 1957. Dnes je zde dvojgaráž patřící v minulosti bytovému podniku.

Zcela vlevo vidíme část nárožního domu čp.33 - II bývalého hostince U Jelena. Ten se v roce 1877 stal místem spolkových schůzí Odborného spolku textilních dělníků v Liberci. V tajné, pouze přes kuchyni přístupné místnosti, vyzdobené prý dle konfidentské zprávy (1880) obrazy Bebela Liebknechta a Lassala, se scházívali také členové České besedy, jež nemohla nikde najít přístřeší. Historie domu je spjata i s počátky české tělovýchovy. Hostinec byl zrušen koncem 19.století. Roku 1992 byl sál přestavěn na prodejnu stavebniny firmy Ali.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Nároží ulic Na svahu a Lucemburské v polovině 19.století a 20.9.2020
Nároží ulic Na svahu a Lucemburské v polovině 19.století a 20.9.2020

Lucemburská ulice

(30.léta, 12.7.1932, 27.9.1931)


Do druhého snímku zasahuje zleva roh domu čp. 36 - II, kde se narodil král komiků Vlasta Burian. Za ním je v proluce zasunuta psím vínem obrostlá opravna deštníku France Schembery (čp. 35 - II), stojící přímo proti Vrabčí ulici, z níž je pořízen třetí záběr. Řada domků mezi ulicí Na Svahu a dnešními schody na Sokolském náměstí zachycena na třetím snímků. Většina objektů byla pro zchátralost a neobyvatelnost zbořena při rozsáhlé sanaci celého území roku 1957.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci,1996)

archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla

Křižovatka ulic Na svahu a Lucemburské ve 30.letech minulého století

V domě obráceném štítem do ulice, který vidíme zcela napravo za krátkým plůtkem, se narodil Vlasta Burian (9. dubna 1891 Liberec - 31. ledna 1962 Praha). Dnes tu stojí garáže. Také oba domy v popředí jsou zbořeny.
Na další fotografii z 2.7.1899 z pouti je jeden z chlapců Vlasta Burian, měl by to být ten nejmenší, druhý zprava. (zdroj Kniha o Liberci)

 Jen ten dům úplně vzadu zůstal... (foto M.Plešinger)
Jen ten dům úplně vzadu zůstal... (foto M.Plešinger)
Lucemburská ulice. (zdroj Ze starého Liberce 1352 - 1945 z roku 1970. ,archiv L.Janků)
Lucemburská ulice. (zdroj Ze starého Liberce 1352 - 1945 z roku 1970. ,archiv L.Janků)
Na Svahu (M.Gergelčík)
Na Svahu (M.Gergelčík)
Na svahu
Na svahu
foto Jaroslav Reichenberg Karel
foto Jaroslav Reichenberg Karel
Martin Šaroch V tomto dřevěném domě na fotce po revoluci začal můj otec podnikat, otevřel si tam stavebniny, naproti ve dvoře měl sklad. ALI se to jmenovalo.
Martin Šaroch V tomto dřevěném domě na fotce po revoluci začal můj otec podnikat, otevřel si tam stavebniny, naproti ve dvoře měl sklad. ALI se to jmenovalo.
Na svahu, tenisové kurty (Petr Šimr, cca 1985)
Na svahu, tenisové kurty (Petr Šimr, cca 1985)
Na Svahu v roce 1981 (archiv Kateřiny Odrážkové)
Na Svahu v roce 1981 (archiv Kateřiny Odrážkové)
Na Svahu 1994 (foto Petr Šimr)
Na Svahu 1994 (foto Petr Šimr)
Pod Lazebnickým vrchem u Papírového náměstí v dubnu 1981 (archiv Kateřiny Odrážkové)
Pod Lazebnickým vrchem u Papírového náměstí v dubnu 1981 (archiv Kateřiny Odrážkové)
duben 1997 (Jana Zahurancová)
duben 1997 (Jana Zahurancová)
Historický snímek Papírového náměstí se Schmidtovou továrnou v pozadí.
Historický snímek Papírového náměstí se Schmidtovou továrnou v pozadí.
foto Luboš Mencl
foto Luboš Mencl
Továrna na Papírovém náměstí, současný stav na leteckém snímku.
Továrna na Papírovém náměstí, současný stav na leteckém snímku.
Galerie R vznikla v červnu 1992 v podkroví někdejší  Schmidtovy továrny v Papírové ulici čp. 123 - II . Majitel Rudolf Hůlka objekt citlivě upravil a využíval ho jako jednu z největších prodejen starého nábytku v širokém okolí. Snímek zachytil výstavu liberecké keramičky Ivy Ouhrabkové. Netradiční galerie ani prodejna se bohužel neudržely a po konkurzu v říjnu 1998 zanikly.  (zdroj Stalo se na severu Čech 1900 - 2000)
Galerie R vznikla v červnu 1992 v podkroví někdejší Schmidtovy továrny v Papírové ulici čp. 123 - II . Majitel Rudolf Hůlka objekt citlivě upravil a využíval ho jako jednu z největších prodejen starého nábytku v širokém okolí. Snímek zachytil výstavu liberecké keramičky Ivy Ouhrabkové. Netradiční galerie ani prodejna se bohužel neudržely a po konkurzu v říjnu 1998 zanikly. (zdroj Stalo se na severu Čech 1900 - 2000)
před sto lety uličky Bednářská, Na Poříčí, Papírová a v současné době Papírové náměstí
před sto lety uličky Bednářská, Na Poříčí, Papírová a v současné době Papírové náměstí

Zanedbaná Slavná

Snad všem obyvatelům Liberce známá továrna čp. 123 na Papírovém náměstí. V roce 1868 ji nechává postavit Philipp Schmidt. Autorem stavby byl tehdy známý Anton Ferdinand Miksch. Třípodlažní budova už má výraz opravdové továrny s prvky typickými právě pro průmyslové stavby, u které je již jasné, co se odehrává za jejími zdmi. I zde zůstala jediná budova, i když se původně jednalo o celý tovární areál. Budova haly umístěná ve svahu se táhla až k zadním traktům budov v Pražské ulici. Do náměstí situovaná výstavní budova byla první stavební fází. V ní kotelna vybíhala prakticky z masy budovy, strojovna byla naopak její součástí. Od tkalcovských sálů je odděloval průjezd. Podobné uspořádání bylo užito i při pozdější přístavbě výrobní haly. Kotelna opět vybíhala z hlavní masy. Stavba a její bezpečnost se tak podřizovala potencionální nebezpečnosti parního kotle. Z továrního komína se kouřilo až do 30. let 20. století. Krize poznamenala všechny podniky a majitelé bývalé Schmidtovy továrny také. Až druhá světová válka vrátila továrně život. Do objektu se nastěhovala firma Kontakta - dceřiná společnost firmy Henschel, která vyráběla po celém Německu. Tanky Tiger I, řízené střely a letadla. Za budovou byl postaven i jediný doložený nadzemní protiletecký kryt. Zajímavost architektury sledující jen praktické cíle ochrany před bombardováním. Stavební povolení bylo vydáno 1. října 1944. Do kruhové stavby se vešlo třicet lidí a postavena byla firmou Gustav Sachers a synové s celkovým nákladem kolem 3 000 říšských marek. Po válce se v objektu vystřídalo několik podniků. Nejzajímavější využití bylo jako takzvaná "Hůlka", jedna z nejznámějších libereckých hospod. V té době stál ještě tovární komín a kotelna. Dnes zbyl z továrního areálu "dům". Slavná a Zanedbaná Hůlka.(autor Ivan Rous, 2013)

Schmidtova továrna, současný stav (2013).
Schmidtova továrna, současný stav (2013).
Bunkr pro firmu Kontakta na Papírovém náměstí.
Bunkr pro firmu Kontakta na Papírovém náměstí.
rok 2020
rok 2020

Papírové náměstí.

bourání......září 2004 ( archiv Jana Zahurancová)

Papírové náměstí.

bourání......21. 9. 2016 ( archiv M.Plešinger)

Bednářská a Papírová ulice kolem roku 1945 a 24.9.2020
Bednářská a Papírová ulice kolem roku 1945 a 24.9.2020
Nároží ulic Bednářské a Na Poříčí na začátku 20.století a 8.11.2020
Nároží ulic Bednářské a Na Poříčí na začátku 20.století a 8.11.2020

Nároží ulic Bednářské a Na Poříčí

(20.léta, olej na plátně poč.20.století)

Uprostřed olejomalby je stavení (čp.111 - II) postavené v roce 1710 na místě staré stodoly soukeníkem Augustem Beyeren. Už roku 1904 uvažoval magistrát o jeho asanaci, ale vykoupit se ho podařilo za 10000 Kč až v roce 1923 a po vystěhování nájemníků byl o tři roky později zbourán.
Vpravo od něj vede ulice Na Poříčí, kde už vyrostl první třípodlažní zděný dům (čp.116 - II). Vlevo probíhá Bednářská, v níž vidíme domek (čp. 105 - II) zachycený i na fotografii, už po přestavbě, jak stojí v čele špalíčku domů. Za ním vystupuje třípodlažní budova bývalé tkalcovny (čp.123 - II) v Papírové ulici, postavené roku 1868 továrníkem J.Philippem Schmidtem. Novorenesanční vzhled ji vtiskl stavitel Anton Ferdinand Miksch. Jak se dozvídáme ze stížnosti podepsané 18 nespokojenými sousedy (1906), zamořoval kouř z komína kotelny v dvorním křídle často celé údolí. I to snad byl jeden z důvodů, proč zde byla po roce 1910 textilní výroba zastavena a z budovy se stal jen pomocný a skladištní provoz. Roku 1992 koupil objekt Rudolf Hůlka a po citlivě provedené rekonstrukci zde otevřel Dům nábytku a dva roky provozoval galerii. Podle výměru regulační komise z roku 1930 se začalo na trohúhelníkovitém území mezi ulicemi Papírovou, Bednářskou a Na Poříčí s bouráním, k větší asanaci došlo až po druhé světové válce. Prostranství dnes slouží jako parkoviště.

(zdroj Kniha o Liberci, 1996)

Bednářská ulice před 100 lety a 28.6.2020
Bednářská ulice před 100 lety a 28.6.2020
Papírová ulice kolem roku 1945. Dnes je na tom místě parkoviště. V pozadí je vidět kus střechy domu Pivovarský dvůr, který je tam dodnes. A zcela vlevo rodný dům mojí maminky, v té době jí byly čtyři roky a právě se dívá vlevo z otevřeného okna (archiv Monči Lambertové)
Papírová ulice kolem roku 1945. Dnes je na tom místě parkoviště. V pozadí je vidět kus střechy domu Pivovarský dvůr, který je tam dodnes. A zcela vlevo rodný dům mojí maminky, v té době jí byly čtyři roky a právě se dívá vlevo z otevřeného okna (archiv Monči Lambertové)
Bednářská ulice 30.7.1981 (archiv Kateřiny Odrážkové)
Bednářská ulice 30.7.1981 (archiv Kateřiny Odrážkové)
tzv. Papírové náměstí (M.Gergelčík)
tzv. Papírové náměstí (M.Gergelčík)
U Stoky (M.Gergelčík)
U Stoky (M.Gergelčík)
dům v okolí Lucemburské ulice před rokem 1938 (archiv Jany Ducháčkové)
dům v okolí Lucemburské ulice před rokem 1938 (archiv Jany Ducháčkové)

Okolí ulice Na Ladech

(březen 1909, konec 19 století, 25.2.1909)

Jméno Na Ladech nesla původně pouze část ulice blíž k městu, sahající k prudké zatáčce u schodů do Široké ulice. Dál pokračovala jako Rámová a Na Keilově vrchu. Směrem do Františkova na navazovala už jen cesta mezi poli, vedoucí kolem dvou osamocených stavení, mezi nimiž stávala stará kaplička.V popředí je dodnes zachované rázovité stavení (čp.319 - II). Lada spojovalo s paralelní Širokou ulicí několik schodišť a příkrých uliček.Jednu z nich, jež dodnes existuje, i když ve zcela změněné podobě vidíme v popředí. Na druhém snímku je horní část ulice U Lomu, dnes frekventované spojnice, pro niž se mezi motoristy vžilo jméno Myší díra. Třetí snímek zachycuje část uličky Na Ladech před vyústěním na Malé náměstí. Uprostřed je dřevěný staroliberecký domek (čp. 197 - II), který zmizel teprve koncem osmdesátých let. Naproti němu sídlil městský dlaždic Karl Gustav Wander, po němž zbyly v omítce domovního průčelí reliéfy atributů jeho profese (čp. 196/200 - II). Většina okolních romantických, ale neobyvatelných stavení byla v šedesátých letech pro zchátralost zbourána.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

archiv Jany Zahurancové
archiv Jany Zahurancové
Na Ladech (M.Gergelčík)
Na Ladech (M.Gergelčík)
Na Ladech 1980 (archiv Boveraclubu, Jana Zahurancová)
Na Ladech 1980 (archiv Boveraclubu, Jana Zahurancová)
Na Ladech (foto M.Gergelčík)
Na Ladech (foto M.Gergelčík)
Na Ladech
Na Ladech
Starou uličkou jsme se něco naběhaly jako děti. Tatínek Kateřiny Odrážkové ji vyfotil 2. 2. 1988 a já 22. 10. 2020. (Jana Zahurancová)
Starou uličkou jsme se něco naběhaly jako děti. Tatínek Kateřiny Odrážkové ji vyfotil 2. 2. 1988 a já 22. 10. 2020. (Jana Zahurancová)
U lomu 1978 (foto Petr Šimr)
U lomu 1978 (foto Petr Šimr)
U lomu 1978 (foto Petr Šimr)
U lomu 1978 (foto Petr Šimr)
Malé náměstí. Ulice vlevo je U Lomu, vpravo je Na Ladech. (archiv Fandíme Liberci)
Malé náměstí. Ulice vlevo je U Lomu, vpravo je Na Ladech. (archiv Fandíme Liberci)

Již nestojíci dům písmomalíře Johanna Hausmanna čp.320 v Jungmanově ulici s průchozí cestou do Myslivecké ulice po roce 1918.

(zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)

Od soudu směr Barvířská ,vzadu ulice na Ladech
Od soudu směr Barvířská ,vzadu ulice na Ladech

Měšťanská škola na úbočí Keilova vrchu

Škola U soudu (pohlednice 1906)

Škola na Keilově vrchu, postavená v letech 1890 - 91 stavitelem Paulem Waglerem podle projektu libereckého architekta Adolfa Kauferse a Oscara Richtera, byla svého času jednou z nejmodernějších v celém mocnářství. Stejně jako řada jiných budov té doby byla i ona řešena s neuvěřitelnou velkorysostí a její vybavení mohlo být považováno za vzorové pro celé okolí. Měla ústřední vytápění nízkotlakou párou, příslušenství se vytápěla teplým vzduchem. Novorenesanční architekturu dobře doplňuje sochařská výzdoba od libereckého sochaře R. Glaubitze. Při zahájení provozu (23.10.1891) zde sídlila pětitřídní chlapecká a dívčí škola, ve druhém patře byla umístěna měšťanka a později obchodní akademie. Za války sloužila čtyři a půl roku vojenským účelům. O prázdninách, v době veletrhů, se měnila v ubytovnu. Během druhé světové války i po ní prošla budova několika stavebními úpravami. Roku 1992 byl otevřen moderní objekt jídelny s družinou v Brněnské ulici.

(zdroj Kniha o Liberci, 1996)

archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

Stavba budovy soudu (1877)

V Liberci byl zřízen c.k.krajský a okresní soud v roce 1850. Zpočátku byly oba umístěny v bývalém domě punčochářů v Barvířské ulici, u něhož byla ve dvoře přistavena věznice. Stísněné a provizorní podmínky vedly k rozhodnutí a výstavbě nového objektu pod Keilovým vrchem. Už na mapě vydané roku 1858 je označeno místo plánované stavby. Projekt zpracoval vrchní stavební rada magistrátu Johann Kaur a 13.3. 1874 byl v dnešní ulici U soudu proveden firmou Gustava Sacherse první výkop. Majitel firmy se dokončení stavby nedožil a po dohodě s dědici v ní pokračoval bratr zemřelého, Heinrich. Oslava "zdvižné" (tj. dokončení hrubé stavby a vtyčení krovu) se konala 2.srpna 1875 a 27.října 1877 byla stavba hotová.
Z hmoty budovy vystupují dva tříosé rizality se vstupy. Celková architektura objektu nese znaky toskánského slohu, uplatňující se zejména ve vstupech a ve vstupních prostorách se sloupovím. Stavba má půdorys tvaru obdelníka s příčně předěleným nádvořím.
Od svého otevření slouží budova nepřetržitě soudnictví. Měnilo se pouze její další využití. Nyní je zde umístěna pobočka krajského soudu, okresní soud a pobočky krajského a okresního státního zastupitelství. Východní strana se samostatným vjezdem zabírá věznice podléhající Ministerstvu vnitra. V roce 1995 bylo rozhodnuto o rozšíření soudu o novou budovu plánovanou na sousední volné parcele.
Snímek je pořízen těsně před dokončením stavby v roce 1877.
Ukazuje dobře tehdejší způsob práce při konečné úpravě fasád. Vpředu před budovou soudu začínala v té době výstavba domu 345 - II, ještě v devadesátých letech družiny 2. ZŠ na Keilově vrchu, nyní úřadovny soudu.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Okresní soud v Liberci

je okresní soud se sídlem v Liberci, který vznikl roku 1850 a až do roku 1960 spadal do působnosti libereckého krajského soudu. Od té doby je jeho odvolacím soudem Krajský soud v Ústí nad Labem, který ale má v Liberci svou pobočku. Okresní soud rozhoduje jako soud prvního stupně ve všech trestních a civilních věcech, ledaže jde o specializovanou agendu (nejzávažnější trestné činy, insolvenční řízení, spory ve věcech obchodních korporací, hospodářské soutěže, duševního vlastnictví apod.), která je svěřena krajskému soudu.

Soud se nachází v moderní budově z roku 2001 s bezbariérovým přístupem na ulici U Soudu, kde sídlí spolu s pobočkou Krajského soudu v Ústí nad Labem. Hned v sousedství se nachází Okresní státní zastupitelství v Liberci a pobočka Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, stejně jako bývalá soudní budova sloužící Vazební věznici Liberec.

(zdroj Wikipedie )

Budova soudu od severu (rok 1899)

Na dlouhé průčelí soudu výškově navazuje dům ve Valdštejnské ulici, vedle něhož je o patro nižší dům čp. 330-II, druhé sídlo reakce časopisu Arbeiterfreund. Pamětní deska průkopníkům dělnického hnutí od libereckého sochaře Oldřicha Novotného byla osazena roku 1969.
(Zdroj. Kniha o Liberci)

archiv Václav Honzejk‎
archiv Václav Honzejk‎
Údolí Nisy pod Keilovým vrchem v roce 1913 (Zdroj . Kouzlo starých pohlednic Liberecka / Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997 )
Údolí Nisy pod Keilovým vrchem v roce 1913 (Zdroj . Kouzlo starých pohlednic Liberecka / Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997 )
Kostel svaté Máří Magdalény (nazývaný též Jubilejní kostel) je bývalý kapucínský klášterní kostel. Byl postaven v letech 1908–1911 v novobarokním slohu s prvky secese. Nachází se v Liberci v Jungmannově ulici, na rozhraní městských částí Nové Město a Jeřáb. Od roku 1966 chráněn jako kulturní památka České republiky (zdroj Wikipedie)
Kostel svaté Máří Magdalény (nazývaný též Jubilejní kostel) je bývalý kapucínský klášterní kostel. Byl postaven v letech 1908–1911 v novobarokním slohu s prvky secese. Nachází se v Liberci v Jungmannově ulici, na rozhraní městských částí Nové Město a Jeřáb. Od roku 1966 chráněn jako kulturní památka České republiky (zdroj Wikipedie)

KEILŮV VRCH

....1913

Pohled na novotou zářící kostel postavený v letech 1908 - 1911 dnes vyvolává vzhledem k dlouhodobé zanedbamosti budovy i okolí spíše pocit smutku . Jednolodní chrám v historizujících formách barokizujícího klasicismu umístili autoři projektu Heinrich Fanta a Max Kühn do svahu Keilova vrchu s velkou citlivostí a znalostí prostředí . Stavba celého areálu kláštera kapucínů prováděla místní firma Alberta Hübnera v obtížném terénu , který byl třeba vyrovnat navezením terasy a jejím zpevněním dlažbou od firmy Wander , jejíž majitel bydlel neďaleko v ulici Na Ladech . (Zdroj. Kouzlo starých pohlednic Liberecka / Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997 )

Keilův vrch (M.Gergelčík)
Keilův vrch (M.Gergelčík)
archiv Fandíme Liberci
archiv Fandíme Liberci
1910 (zdroj: beta.lot-tissimo.com/de)
1910 (zdroj: beta.lot-tissimo.com/de)
Kostel sv. Máří Magdalény  r.1950 (archiv M.Gergelčík)
Kostel sv. Máří Magdalény r.1950 (archiv M.Gergelčík)
Puchmajerova ulice v roce 1968 (archiv Jany Zahurancové)
Puchmajerova ulice v roce 1968 (archiv Jany Zahurancové)
Puchmajerova ulice v roce 1968 (archiv Jany Zahurancové)
Puchmajerova ulice v roce 1968 (archiv Jany Zahurancové)
1916 (zdroj: beta.lot-tissimo.com/de)
1916 (zdroj: beta.lot-tissimo.com/de)
Jedna z mých nejoblíbenějších panoramatických pohlednic. Pohlednice z roku 1898. (Jaroslav Reichenberg Karel)
Panoramatický pohled z Keilova vrchu na Liberec před 100 lety
Panoramatický pohled z Keilova vrchu na Liberec před 100 lety

Pohledy z Keilova vrchu v roce 1903

Pohled pro Liberec počátku minulého století velmi typický.
Na pozadí suluety města s radnicí a kostelem sv. Antonína je zachycena průmyslová čtvrť s továrnami rozesetými okolo Nisy. Vlevo je komplex podniků na konci Myslivecké ulice, kde byla mj.i jedna z kdysi poměrně hojných místních pianivek (Raehse). Střed zabírá několik bývalých barvíren a nenápadná Linserova strojírna, kolébka výroby automobilů v Liberci. Komíny vpravo patří textilním firmám v okolí ulice Na Zápraží.

Druhý snímek, pořízeny ze střechy školy U soudu, zachycuje část města okolo Zhořelecké ulice, kde ještě nestojí Lidový dům (Malé divadlo ) ani areál bývalé Mototechna. V popředí vlevo je patrné velké zahradnictví v Zeyerově ulici,jehož zbytky musely ustoupit b sedmdesátých letech výpadové komunikaci na Chrastavu.

Pohled že stejné střechy směrem k Růžodol I. Nejblíže uprostřed vidíme dnešní Dobrovského ulici, tehdy spíše cestu mezi lukami. V nejbližším domě měl dlouhá léta dílnu liberecký malíř a grafik Jaro Beran. Narodila se zde k velmi dobrá, ale umlčena česká básnířka Ludmila Macešková, která si dala mužský pseudonym Jan Kameník. (Zdroj Kniha o Liberci)

archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Václav Exner - Opět zajímavý pohled přes budovu soudu na Malé náměstí a Sokolák (archiv J.Hůlka)
Václav Exner - Opět zajímavý pohled přes budovu soudu na Malé náměstí a Sokolák (archiv J.Hůlka)
Foceno z Brněnské, vlevo Puchmajerova křižující Truhlářskou, vpravo škola. (archiv Petr Ruprecht)
Foceno z Brněnské, vlevo Puchmajerova křižující Truhlářskou, vpravo škola. (archiv Petr Ruprecht)
foceno z budovy školy u soudu (dnes Brněnská ulice). Post Rash - Domy zcela v popředí stojí/či stávaly na křižovatce dnešních ulic Truhlářská a U Soudu.(zdroj: zeno.org)
foceno z budovy školy u soudu (dnes Brněnská ulice). Post Rash - Domy zcela v popředí stojí/či stávaly na křižovatce dnešních ulic Truhlářská a U Soudu.(zdroj: zeno.org)
Liberec, 1918 (zdroj: eBay)
Liberec, 1918 (zdroj: eBay)
archiv Marin Plešinger
archiv Marin Plešinger
archiv Petr Ruprecht
archiv Petr Ruprecht

Metelkova ulice a Keilův vrch

(1924, 30.léta)

Na před válkou postavené domy navazovaly další, v nichž stále ještě doznívaly prvky secese. V popředí probíhá zleva doprava Jungmannova ulice, při níž stojí zcela vpravo rodinná vila čp.396-II z roku 1910 a pod ní je o rok mladší dům čp.407-II. Na nároží Šafaříkovy ulice se tehdy právě dokončoval patrový dům čp.427-II se dvěma dvoupokojovými byty a bytem pro domovníka ve zvýšeném suterénu.
Projekt vypracoval liberecký architekt Alfred Koschek. Nad ním stojící soused čp.417-II s domovnickým a dvěma čtyřpokojovými byty si postavil roku 1912 liberecký stavitel Robert Ernst Peuker. Vpravo dole je zachycena část zahrady u kostela sv. Máří Magdaleny.
V uceleném bloku mezi ulicemi Okružní, Jungmanovou a Metelkovou byl jako první postaven roku 1929 nárožní dům čp.471-II, dominující poslednímu obrázku. Na něj navázal o deset let později sedmipodlažní obytný dům (čp.474 - II) se dvěma suterény, postavený družstvem Heimstätte podle návrhu Ernsta Englera (stavitel Emil Hübner, druhý snímek).
Vztahovala se na něj jako na mnoho jiných značná státní podpora dle zákona i stavebním ruchu (45/1930 Sb.). Činila 886 000 korun a stát převzal záruku i hypotekární půjčku, poskytnutou na zbývající část nákladů.
Celý obytný blok byl dokončen v roce 1946.

(Zdroj Kniha o Liberci)

Keilův vrch kolem roku 1910
Keilův vrch kolem roku 1910
archiv Jarda Veselský
archiv Jarda Veselský

Valcha U věže

Tato valcha byla vybudována libereckým soukenickým cechem v roce 1827 a později dostala nástavbu (1890). Za první republiky byla vykoupena městem jako zbořeniště a později upravena na knihovnu (čp.327-II). Nyní je součástí komplexu Energomontáží, zahrnujícího i dvě další letité budovy, původně barvírnu: čp. 159-II - Ernsta Hoffmanna a parní barvírnu čp.338-II firmy Hermann Kaiser a syn (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)

Chrastavská ulice


Slavnost národní gardy v Liberci  Slavnost se konala 10.9.1848 před restaurací Na Louce, jež stávala v prostoru benzinové pumpy v Chrastavské ulici (zdroj Kniha o Liberci)
Slavnost národní gardy v Liberci Slavnost se konala 10.9.1848 před restaurací Na Louce, jež stávala v prostoru benzinové pumpy v Chrastavské ulici (zdroj Kniha o Liberci)
archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
Valdštejnská ulice (M.Gergelčík)
Valdštejnská ulice (M.Gergelčík)
Chrastavská ulice, zastávka U věže (foto M.Gergelčík)
Chrastavská ulice, zastávka U věže (foto M.Gergelčík)
archiv Jarda Veselský
archiv Jarda Veselský
Chrastavská ulice (M.Gergelčík)
Chrastavská ulice (M.Gergelčík)
Chrastavská ulice (M.Gergelčík)
Chrastavská ulice (M.Gergelčík)
Chrastavská, vlevo bývalé Energomontáže (M.Gergelčík)
Chrastavská, vlevo bývalé Energomontáže (M.Gergelčík)
Jaroslav Reichenberg Karel
Jaroslav Reichenberg Karel

Historický pohled na kluziště pod Chrastavskou ulicí


připomíná doby rozmarných zim, kdy se Liberečané bez ohledu na věk a postavení proháněli na bruslích přímo v centru města. Dnes v tomto místě stojí řada hal a nákladních aut. (autor Marek Řeháček)

Dům čp. 280-II na rohu Truhlářské a Chrastavské ulice v roce 1935 (zdroj Kniha o Liberci)
archiv Tomáše Macháčka
archiv Tomáše Macháčka

Budova staré státní vědecké knihovny

v ulici U věže čp 9/II


Za minulého režimu k největším zásahům patřil v únoru 1954 požár státní knihovny. Nacházela se tehdy v ulici U Věže. V místech, kde se dnes nachází areál společnosti DTZ, bývalé Energomontáže. Oheň v roce 1954 zničil většinu ze zpracovaných 250 000 svazků knihovny.