Papírové náměstí a okolí (Lazebnický vrch, Na Svahu, U Stoky, Lucemburská, Papírová, Bednářská, Na Poříčí) 

08.09.2022
Snímek kolem roku 1900 zobrazuje dům v ulici Na poříčí č.6. Dnes je na tomto místě parkoviště na takzvaném Papírovém náměstí. V pozadí objekt bývalé přádelny z roku 1868. Fotografii jsem upravil pro lepší kontrast a ostrost. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (archiv Jiří Peterka a color Fotočas Mirek)
Snímek kolem roku 1900 zobrazuje dům v ulici Na poříčí č.6. Dnes je na tomto místě parkoviště na takzvaném Papírovém náměstí. V pozadí objekt bývalé přádelny z roku 1868. Fotografii jsem upravil pro lepší kontrast a ostrost. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (archiv Jiří Peterka a color Fotočas Mirek)

Výstava na Terase 1984, tehdy ještě v době konání LVT.

(archiv Petr Šimr)

Terasa v 80.letech 20.století  Od roku 1984 pořádalo každý srpen Okresní kulturní středisko na Lazebnickém vrchu tzv. terasy - dvoudenní výstavy amatérských výtvarníků, doplněné módními přehlídkami a vystoupeními folkových kapel a ochotnických souborů.  (zdroj Kniha o Liberci)
Terasa v 80.letech 20.století Od roku 1984 pořádalo každý srpen Okresní kulturní středisko na Lazebnickém vrchu tzv. terasy - dvoudenní výstavy amatérských výtvarníků, doplněné módními přehlídkami a vystoupeními folkových kapel a ochotnických souborů. (zdroj Kniha o Liberci)
Bývalá restaurace Pelikán na Lazebnickém vrchu, jejíž prvorepublikový nápis symbolicky dokumentuje soužití Němců a Čechů v předválečném Liberci, už pěkných pár let chátrá. Nyní má projít proměnou a vydala zajímavé svědectví - rozsáhlé sklepení, původně minimálně barokní.

Restaurace Pelikan fungovala za první republiky v dolní části libereckého centra, v místech, kde bydleli dělníci, ale také česká menšina. Nikoliv náhodou se kousek od ní narodili Vlasta Burian nebo výrazný liberecký český politik z dob Rakouska-Uherska Václav Šamánek.

O tom, že do restaurace chodili Češi i Němci, svědčí i její, dosud dochovaný, prvorepublikový název na průčelí domu. Stojí zde nápis v češtině i němčině "RESTAURAce/nt Pelikan", snad aby neurazila národnostní cítění žádného z tehdejších obyvatel Liberce/Reichenbergu.

Budova již dlouhé roky podléhá zkáze a vandalismu. To by se ale mělo změnit. Její současný majitel plánuje v místě navázat na pohostinskou tradici kdysi vyhlášeného podniku a objekt provozně propojit s nedalekým hotelem, který se nachází nad ním.

Při přípravných a dokumentačních pracích na objektu se ale objevilo překvapení. O tom, že by budova pod prvorepublikovým pláštěm mohla být daleko starší, se vědělo, nyní to ale potvrdilo samotné sklepení domu. To se ukázalo jako jasně barokní. Minimálně z druhé poloviny 18. století, možná i starší.

Podle chystaných plánů by snad jednou dům mohl ožít a vrátit se původnímu účelu. V místě by měla vzniknout restaurace a kavárna a barokní sklepy by pak měly sloužit jako vinárna. Popravdě - říkají si o to...

(zdroj: https://www.nasliberec.cz)

ulice Na Svahu v roce 2001 (archiv Pav Karel a 6.7.2021
ulice Na Svahu v roce 2001 (archiv Pav Karel a 6.7.2021
2001 (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)
Lazebnický vch - terasa - Liberec (M. Gergelčík)
Lazebnický vch - terasa - Liberec (M. Gergelčík)

Petrolejová pouliční lampa na Lazebnickém vrchu

(20. léta 20. stol.)

Roku 1826 bylo převážně na náklad zámožnějších občanů instalováno veřejné osvětlení padesáti olejovými lampami. V roce 1850 jich už bylo v provozu 154. Od 1. září 1859 se pak v libereckých ulicích rozhořelo prvních 214 plynových lamp. Další přibývaly jen pomalu (roku 1870 jich bylo 238, 1880 jen 265 a roku 1890 celkem 425). Plynárna se proto musela při prodloužení smlouvy (1894) zavázat, že uvede každý rok do provozu dalších 15 svítilen (do celkového počtu 650) a bude se bezplatně starat o jejich údržbu.

Díky tomu svítilo roku 1900 ve městě již 605 lamp. Kromě plynových luceren osvětlovalo ulice na přelomu století ještě 125 petrolejových svítilen, z nichž jednu na domě čp. 18- II vidíme na snímku. Dne 28. 8. 1904 se začaly pokládat kabely pro elektrické osvětlení v dnešní Klostermannově ulici.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

https://www.nasliberec.cz/
https://www.nasliberec.cz/
https://www.nasliberec.cz/
https://www.nasliberec.cz/
archiv Bernard Jankura
archiv Bernard Jankura
archiv Mádle Mádle Mádle
archiv Mádle Mádle Mádle

Film Houpačka (1990)

Na Svahu
Na Svahu

Nároží ulic Na svahu a Lucemburské

(Josef Pohl - olej na plátně, poč. 20.století)

Malba podle předlohy z poloviny 19.století. V popředí vidíme dva domy (čp. 30 a 29 - II) obráceném štítem do Lucemburské ulice. Nárožní dům si postavil roku 1620 soukeník Christoph Siegmund. Roku 1857 byl přestavěn a dostal lomenou mansardovou střechu, krytou až do roku 1904 šindelem. V přízemí si upravil tehdejší majitel Josef Pfeifer ševcovskou dílnu s krámem. Už za první republiky byl stav domu nevalný, jeho majitelé v něm raději nebydleli a místnosti pronajímali. Ve světnici o výměře 24 m² a v komoře bydleli dva manželé, dvě děti a dva podnájemníci, matka se synem.

Také menší sousední domek byl přestavován c polovině 19.století a měl dlouho šindelovou střechu. V přízemí si otevřela obchod s ovocem a zeleninou Anna Lischková. Podmínky pro bydlení zde však nebyly o nic lepší. Roku 1942 žádá nájemník Hans Schatten magistrát o přidělení vhodnějšího bytu pro svou čtyřčlennou rodinu, alespoň o 1 - 2 pokojích s kuchyní. Žádost odůvodňuje tím, že bydlí v jediné mokré a studené místnosti, kde je podlaha zčásti cementovaná a zčásti hliněná, pokrytá volně položenými prkny. On i manželka trpí revmatismem a mají obavy, aby tento neduh nepostihl i jejich děti. Odvolává se na to, že je válečný poškozenec (průstřel stehna), starý politický pracovník a současně blockleiter NSDAP místní skupiny Staré Město, zaměstnaný u společnosti I.G.Farben, plně zapojené do válečné výroby. Jeho žádosti však nebylo vyhověno, magistrát pouze nařídil, aby majitelka, vlastníci tehdy i sousední nárožní dům, provedla potřebné opravy.

Za těmito staveními vystupuje štít patrového domu čp. 31 - II, bývalé hospody Zum Egerland, postavené roku 1807. Protože zužoval uličku Na svahu, požadovalo město už v roce 1832 jeho odstranění. Všechny popisované domy však byly zbourány teprve v roce 1957. Dnes je zde dvojgaráž patřící v minulosti bytovému podniku.

Zcela vlevo vidíme část nárožního domu čp.33 - II bývalého hostince U Jelena. Ten se v roce 1877 stal místem spolkových schůzí Odborného spolku textilních dělníků v Liberci. V tajné, pouze přes kuchyni přístupné místnosti, vyzdobené prý dle konfidentské zprávy (1880) obrazy Bebela Liebknechta a Lassala, se scházívali také členové České besedy, jež nemohla nikde najít přístřeší. Historie domu je spjata i s počátky české tělovýchovy. Hostinec byl zrušen koncem 19.století. Roku 1992 byl sál přestavěn na prodejnu stavebniny firmy Ali.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Nároží ulic Na svahu a Lucemburské v polovině 19.století a 20.9.2020
Nároží ulic Na svahu a Lucemburské v polovině 19.století a 20.9.2020
Zillergasse (dnešní Lucemburská ulice)- 30. léta. Fotografii jsem upravil pro lepší kontrast a ostrost. Autor: Ing. E. Tham. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (archiv J.Peterka)
Zillergasse (dnešní Lucemburská ulice)- 30. léta. Fotografii jsem upravil pro lepší kontrast a ostrost. Autor: Ing. E. Tham. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (archiv J.Peterka)

Vrabčí ulice 27.9.1931 (foto Rudolf Ginzel - archiv SM)

Ginzelovy momentky ze starého Liberce možná víc než jiné historické fotografie představují esenci určité nostalgie dané postupným zvládnutím techniky, zkušeností a citem fotografa pro malebnost úzkých a pitoreskních uliček tehdejšího Liberce a jeho obyvatel. A je také pravdou, že na výstavě Liberec kontra Reichenberg je právě druhý název města někdejší průmyslové metropole návštěvníky ponejvíce spojován s Ginzelovými fotografiemi, kterými výstava začíná. Ponořením se do starého Liberce prostřednictvím těchto snímků může vyvolávat iluzí malebných koutů plných starých roubenek a útulných zákoutí. Tak trochu se tu nadbíhá pochopitelné touze po "malebné minulosti" typicky se projevující v dnešním světě internetu, kde fenomén fotografie ve všech jejích podobách určuje naše vizuální vztahování se ke světu. Ani fotografie Rudolfa Ginzela toho nebyly ušetřeny, a tak si kdekdo dnes může sníti spoluvytvářet "svůj" Liberec minulosti (i současnosti). Fragmenty toho "starého" Liberce (analogicky k názvu stálé expozice Severočeského muzea Liberecké fragmenty) ještě můžeme v okolí dnešního Papírového náměstí a výjimečně i jinde vidět. Ještě je možné narazit na zákoutí s nádechem dávné atmosféry libereckých zapadlých uliček, jako byly ulice Vrabčí, Lucemburká, U stoky, Široká, Chrudimská (zde se Rudolf Ginzel narodil roku 1872), Heliova, U Besedy nebo Na Ladech. Jmenované ulice mají dnes samozřejmě už zcela jinou podobu, ale něco z nahuštěné struktury dolního libereckého centra tu přeci jen zůstalo, dokonce i těch pár starých domů z doby kolem roku 1910-1920.

Díky Rudolfu Ginzelovi máme i celkem přesnou představu, jak asi vypadaly pověstné tzv. Liberecké Benátky se svými vodními kanály a mlýnskými náhony. Rybářská ulice, Harcovský potok, jeho soutok s Nisou a celkově venkovský charakter, který se dlouho propisoval do dolního centra Liberce, včetně vzdálenější Mlýnské ulice s okolím dnešního Perštýna, to je nedocenitelný dokument výtvarných kvalit dobového piktorialismu.

Dnes už velmi známá fotografie staré chalupy v Papírové ulicí s nastoupenými dětmi před plotem se stala zobrazením své doby (nicméně u ní není autorství Rudolfa Ginzela jisté). Překotná první desetiletí po roce 1900 byla často rychlejší než čím dál pohotovější fotoaparáty místních fotografů. Město se měnilo doslova před očima. Venkovská zástavba se svými roubenkami ještě dlouho ustupovala továrním areálům nebo modernější činžovní zástavbě.

Lucemburská č.14.Gustav Gilles . r.1909
Lucemburská č.14.Gustav Gilles . r.1909

Lucemburská ulice

(30.léta, 12.7.1932, 27.9.1931)


Do druhého snímku zasahuje zleva roh domu čp. 36 - II, kde se narodil král komiků Vlasta Burian. Za ním je v proluce zasunuta psím vínem obrostlá opravna deštníku France Schembery (čp. 35 - II), stojící přímo proti Vrabčí ulici, z níž je pořízen třetí záběr. Řada domků mezi ulicí Na Svahu a dnešními schody na Sokolském náměstí zachycena na třetím snímků. Většina objektů byla pro zchátralost a neobyvatelnost zbořena při rozsáhlé sanaci celého území roku 1957.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci,1996)

Vrabčí ulice 27.9.1931 (foto Rudolf Ginzel - archiv SM)
Vrabčí ulice 27.9.1931 (foto Rudolf Ginzel - archiv SM)
Ale už kolem roku 1920 byl pro obyvatele Liberce evidentně zajímavý právě tento kontrast zapomenutá chalupa v Papírové ulici na pozadí starší průmyslové budovy. Venkov v centru na svou dobu velkého, rozvíjejícího se města. Kontrasty na a za hranicí bizarnosti v rovině stavebního vývoje města zůstaly koneckonců typické pro Liberec i dnes. Vzdělaný a zcestovalý Ginzel si jistě soudobé proměny společnosti i v měřítku městského mikrosvěta dobře uvědomoval, a jestli můžeme něco vskutku odtušit z jeho fotografií, tak pravděpodobně zřetelné vědomí toho, jak důležité je zachytit mizející svět přítomnosti, jehož lidé, povětšinou ti chudší, dožívají ve svých v minulosti zakořeněných kulisách. Ginzelovy skleněné negativy jsou svědectvím nejen jedné dobře zvládnuté záliby stárnoucího profesora liberecké reálky, ale také osobní výpovědí o touze zaznamenat a uchovat stále živou podobu města, které mu nebylo lhostejné, tak jako jeho obyvatelé.

Dnes, kdy je např. okolí Papírového náměstí jedním z prvořadých témat urbánního vývoje centra města, jsou fotografie Liberce Rudolfa Ginzela zase v centru pozornosti, protože nám připomínají minulost města s jeho pozdějšími problematickými asanacemi, které zejména po roce 1945 poměrně brutálně zasáhly do jeho podoby. Na druhou stranu nelze zastírat, že dolní centrum Liberce nebylo nějakou romantickou oázou, ale z hlediska tvořících se moderních městských standardů nevyhovujícím anachronismem vlhkých a tmavých domů, čemuž jistě přispěly i zmíněné vodní náhony.

Rudolf Ginzel fotografoval od roku 1906 nejprve na formát 9 x 12, později na formát 13x 18. Pečlivě si zapisoval data pořízení snímku, u negativů si poznamenával údaje o expozici či hodnocení snímku. Větší formát nakonec používal častěji, zaměřoval se na lepší vykreslení detailů a odstínů šedi. Příkladem skvěle zvládnuté práce se světlem a škálou šedí je např. fotografie libereckého krematoria se svou atmosférickou náladou těsně před bouřkou. K menšímu formátu se vrátil v meziválečném období. Soustavná fotografická činnost mu vynesla také publikování dvou snímků v tehdejším prestižním periodiku Photographische Kunst v roce 1911. Student univerzit v Berlíně, Londýně a ve Vídni s titulem doktora filosofie svou pedagogickou činnost zahájil jako učitel jazyků ve Vídni v letech 18981899, aby se nakonec po kratším působení na gymnáziu v Jablonci nad Nisou usadil v Liberci, kde vyučoval němčině, francouzštině a angličtině na gymnáziu (dnešní ZŠ Husova) až do roku 1932. Kromě pedagogiky se věnoval i dalším badatelským aktivitám (rodopis), pracoval i jako soudní překladatel z angličtiny. Pro sledování architektonických proměn Liberce je Ginzelovo fotografické dílo neopominutelné. Když zemřel 14. srpna 1944, asi ještě netušil, že jeho odkaz se dostane do Severočeského muzea prostřednictvím jeho prasynovců Gustava (1931-2008) a Wolfganga (1933-2004), kteří se také věnovali fotografování. Pro výstavu Liberec kontra Reichenberg tvoří Ginzelovy fotografie důležitou spojnici mezi technicistní současností a zbytky obrazu života kolem přelomu minulého století města pod Ještědem.

(zdroj text: Luděk Lukuvka, Čvrtletník Severočeského muzea v Liberci II/2021)

Ale už kolem roku 1920 byl pro obyvatele Liberce evidentně zajímavý právě tento kontrast zapomenutá chalupa v Papírové ulici na pozadí starší průmyslové budovy. Venkov v centru na svou dobu velkého, rozvíjejícího se města. Kontrasty na a za hranicí bizarnosti v rovině stavebního vývoje města zůstaly koneckonců typické pro Liberec i dnes. Vzdělaný a zcestovalý Ginzel si jistě soudobé proměny společnosti i v měřítku městského mikrosvěta dobře uvědomoval, a jestli můžeme něco vskutku odtušit z jeho fotografií, tak pravděpodobně zřetelné vědomí toho, jak důležité je zachytit mizející svět přítomnosti, jehož lidé, povětšinou ti chudší, dožívají ve svých v minulosti zakořeněných kulisách. Ginzelovy skleněné negativy jsou svědectvím nejen jedné dobře zvládnuté záliby stárnoucího profesora liberecké reálky, ale také osobní výpovědí o touze zaznamenat a uchovat stále živou podobu města, které mu nebylo lhostejné, tak jako jeho obyvatelé.


archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla

Křižovatka ulic Na svahu a Lucemburské ve 30.letech minulého století

V domě obráceném štítem do ulice, který vidíme zcela napravo za krátkým plůtkem, se narodil Vlasta Burian (9. dubna 1891 Liberec - 31. ledna 1962 Praha). Dnes tu stojí garáže. Také oba domy v popředí jsou zbořeny.
Na další fotografii z 2.7.1899 z pouti je jeden z chlapců Vlasta Burian, měl by to být ten nejmenší, druhý zprava. (zdroj Kniha o Liberci)

 Jen ten dům úplně vzadu zůstal... (foto M.Plešinger)
Jen ten dům úplně vzadu zůstal... (foto M.Plešinger)
Lucemburská ulice. (zdroj Ze starého Liberce 1352 - 1945 z roku 1970. ,archiv L.Janků)
Lucemburská ulice. (zdroj Ze starého Liberce 1352 - 1945 z roku 1970. ,archiv L.Janků)
Na Svahu (M.Gergelčík)
Na Svahu (M.Gergelčík)
kalendář Ústřední matice školské na rok 1885
kalendář Ústřední matice školské na rok 1885
Na svahu
Na svahu
17.3.2006 (archiv Lenka Jahůdková)
17.3.2006 (archiv Lenka Jahůdková)
foto Jaroslav Reichenberg Karel
foto Jaroslav Reichenberg Karel
Martin Šaroch V tomto dřevěném domě na fotce po revoluci začal můj otec podnikat, otevřel si tam stavebniny, naproti ve dvoře měl sklad. ALI se to jmenovalo.
Martin Šaroch V tomto dřevěném domě na fotce po revoluci začal můj otec podnikat, otevřel si tam stavebniny, naproti ve dvoře měl sklad. ALI se to jmenovalo.
Na svahu, tenisové kurty (Petr Šimr, cca 1985)
Na svahu, tenisové kurty (Petr Šimr, cca 1985)
Na Svahu v roce 1981 (archiv Kateřiny Odrážkové)
Na Svahu v roce 1981 (archiv Kateřiny Odrážkové)
Na Svahu 1994 (foto Petr Šimr)
Na Svahu 1994 (foto Petr Šimr)
Pod Lazebnickým vrchem u Papírového náměstí v dubnu 1981 (archiv Kateřiny Odrážkové)
Pod Lazebnickým vrchem u Papírového náměstí v dubnu 1981 (archiv Kateřiny Odrážkové)
duben 1997 (Jana Zahurancová)
duben 1997 (Jana Zahurancová)

1925 - půjčovna kostýmů

Dům z fotografie nalezen, aneb toto bude trochu delší.

Před nedávnem sdílel v této skupině Jaroslav Hůlka fotografii z aukce, na které byl detail výkladce neznámého domu v Liberci (viz první foto). Vyslovil jsem zde tehdy neověřenou hypotézu, že by se mohlo jednat o dům v ulici Na svahu 9 (čp. 60/II), který je dnes již bohužel zbořený. K tomuto závěru mne přivedl štít nad vchodem do obchodu se jménem Em. Proksch. Díky němu jsem následně v jednom z historických adresářů města, který je dostupný v digitálním archivu Státního oblastního archivu v Litoměřicích, dohledal, že jistá Emma Proksch provozovala ve 20. letech 20. století obchod se smíšeným zbožím právě v domku Na svahu 9 (tehdy Rollgasse 9).Jelikož mi to stále nedalo, využil jsem tento týden možnosti, že opět otevřela badatelna Státního okresního archivu v Liberci a vydal se tam zkusit tuto věc ověřit. Úspěšně. Ukázalo se, že dům na fotografiích je skutečně zbořeným domem Na Svahu 9. Ve složce objektu vedené původně na stavebním úřadě magistrátu (a dnes "díky" tomu, že byl již demolován, prošlé skartačním řízením, a uložené tak ve fondu Archivu města Liberce právě v SOkA Liberec) jsou mimo jiné totiž přiložené i fotografie z 60. let 20. století pořízené krátce před tím než byl dům odstraněn. Ač se parter domu od 20. let výrazně utilitárně proměnil, tak kordonová římsa a konzole okenních říms v prvním patře se do doby demolice dochovaly v původní podobě (viz druhé foto). Případné pochybnosti navíc rozptýlily stavební plány domu z roku 1887 uložené ve stejné složce. Tehdy došlo k přestavbě dvorního traktu, avšak na plánech je zobrazeno i uliční průčelí do ulice Na Svahu, na kterém je dobře patrný i výkladec zachycený na fotce, která se tu původně řešila (viz třetí foto). Tento text jsem si zde dovolil napsat především jako ukázku, jaké nekonečné možnosti nabízí bádání v našich archivech. A zároveň jako důkaz, že i na první pohled neidentifikovatelné fotografie lze často lokalizovat - a to i přesto, že se dané místo do dnešních dní radikálním způsobem změnilo či dokonce již vůbec neexistuje. PS: Po dohodě s vedoucím SOkA Liberec jsou reprodukce archivních materiálů zveřejněné pouze v malém rozlišení. (autor příspěvku Post Rash)

Historický snímek Papírového náměstí se Schmidtovou továrnou v pozadí.
Historický snímek Papírového náměstí se Schmidtovou továrnou v pozadí.
foto Luboš Mencl
foto Luboš Mencl
Továrna na Papírovém náměstí, současný stav na leteckém snímku.
Továrna na Papírovém náměstí, současný stav na leteckém snímku.
Galerie R vznikla v červnu 1992 v podkroví někdejší  Schmidtovy továrny v Papírové ulici čp. 123 - II . Majitel Rudolf Hůlka objekt citlivě upravil a využíval ho jako jednu z největších prodejen starého nábytku v širokém okolí. Snímek zachytil výstavu liberecké keramičky Ivy Ouhrabkové. Netradiční galerie ani prodejna se bohužel neudržely a po konkurzu v říjnu 1998 zanikly.  (zdroj Stalo se na severu Čech 1900 - 2000)
Galerie R vznikla v červnu 1992 v podkroví někdejší Schmidtovy továrny v Papírové ulici čp. 123 - II . Majitel Rudolf Hůlka objekt citlivě upravil a využíval ho jako jednu z největších prodejen starého nábytku v širokém okolí. Snímek zachytil výstavu liberecké keramičky Ivy Ouhrabkové. Netradiční galerie ani prodejna se bohužel neudržely a po konkurzu v říjnu 1998 zanikly. (zdroj Stalo se na severu Čech 1900 - 2000)
před sto lety uličky Bednářská, Na Poříčí, Papírová a v současné době Papírové náměstí
před sto lety uličky Bednářská, Na Poříčí, Papírová a v současné době Papírové náměstí

Zanedbaná Slavná

Snad všem obyvatelům Liberce známá továrna čp. 123 na Papírovém náměstí. V roce 1868 ji nechává postavit Philipp Schmidt. Autorem stavby byl tehdy známý Anton Ferdinand Miksch. Třípodlažní budova už má výraz opravdové továrny s prvky typickými právě pro průmyslové stavby, u které je již jasné, co se odehrává za jejími zdmi. I zde zůstala jediná budova, i když se původně jednalo o celý tovární areál. Budova haly umístěná ve svahu se táhla až k zadním traktům budov v Pražské ulici. Do náměstí situovaná výstavní budova byla první stavební fází. V ní kotelna vybíhala prakticky z masy budovy, strojovna byla naopak její součástí. Od tkalcovských sálů je odděloval průjezd. Podobné uspořádání bylo užito i při pozdější přístavbě výrobní haly. Kotelna opět vybíhala z hlavní masy. Stavba a její bezpečnost se tak podřizovala potencionální nebezpečnosti parního kotle. Z továrního komína se kouřilo až do 30. let 20. století. Krize poznamenala všechny podniky a majitelé bývalé Schmidtovy továrny také. Až druhá světová válka vrátila továrně život. Do objektu se nastěhovala firma Kontakta - dceřiná společnost firmy Henschel, která vyráběla po celém Německu. Tanky Tiger I, řízené střely a letadla. Za budovou byl postaven i jediný doložený nadzemní protiletecký kryt. Zajímavost architektury sledující jen praktické cíle ochrany před bombardováním. Stavební povolení bylo vydáno 1. října 1944. Do kruhové stavby se vešlo třicet lidí a postavena byla firmou Gustav Sachers a synové s celkovým nákladem kolem 3 000 říšských marek. Po válce se v objektu vystřídalo několik podniků. Nejzajímavější využití bylo jako takzvaná "Hůlka", jedna z nejznámějších libereckých hospod. V té době stál ještě tovární komín a kotelna. Dnes zbyl z továrního areálu "dům". Slavná a Zanedbaná Hůlka.(autor Ivan Rous, 2013)

Schmidtova továrna, současný stav (2013).
Schmidtova továrna, současný stav (2013).
Bunkr pro firmu Kontakta na Papírovém náměstí.
Bunkr pro firmu Kontakta na Papírovém náměstí.
rok 2020
rok 2020

"Zum Burenschänke"

v roce 1938 (zdroj: https://deutschboehmen.de )
v roce 1938 (zdroj: https://deutschboehmen.de )
V Papírové ulici bylo několik hospod. Jednou z ních a ukázkou starého pivního šenku je "Zum Burenschänke" (čp. 109-Il).fotografie před rokem 1918. zdroj: Jiří Bock - Liberecké hospody do konce c.k. monarchie, 2022

Papírové náměstí.

oprava kostela Sv.Antonína Velikého....září 2004 ( archiv Jana Zahurancová)

Papírové náměstí.

bourání......21. 9. 2016 ( archiv M.Plešinger)

uběhlo skoro 50 let a nic se zásadně nezměnilo

Byl to pochmurný kout Liberce, pro mne ale fotografický ráj (cca 1972 - 1973)

(foto Jirka Stanislav)

Bednářská a Papírová ulice kolem roku 1945 a 24.9.2020
Bednářská a Papírová ulice kolem roku 1945 a 24.9.2020
Nároží ulic Bednářské a Na Poříčí na začátku 20.století a 8.11.2020
Nároží ulic Bednářské a Na Poříčí na začátku 20.století a 8.11.2020
Papírová ulice kolem roku 1945. Dnes je na tom místě parkoviště. V pozadí je vidět kus střechy domu Pivovarský dvůr, který je tam dodnes. A zcela vlevo rodný dům mojí maminky, v té době jí byly čtyři roky a právě se dívá vlevo z otevřeného okna (archiv Monči Lambertové)
Papírová ulice kolem roku 1945. Dnes je na tom místě parkoviště. V pozadí je vidět kus střechy domu Pivovarský dvůr, který je tam dodnes. A zcela vlevo rodný dům mojí maminky, v té době jí byly čtyři roky a právě se dívá vlevo z otevřeného okna (archiv Monči Lambertové)

Nároží ulic Bednářské a Na Poříčí

(20.léta, olej na plátně poč.20.století)

Uprostřed olejomalby je stavení (čp.111 - II) postavené v roce 1710 na místě staré stodoly soukeníkem Augustem Beyeren. Už roku 1904 uvažoval magistrát o jeho asanaci, ale vykoupit se ho podařilo za 10000 Kč až v roce 1923 a po vystěhování nájemníků byl o tři roky později zbourán.
Vpravo od něj vede ulice Na Poříčí, kde už vyrostl první třípodlažní zděný dům (čp.116 - II). Vlevo probíhá Bednářská, v níž vidíme domek (čp. 105 - II) zachycený i na fotografii, už po přestavbě, jak stojí v čele špalíčku domů. Za ním vystupuje třípodlažní budova bývalé tkalcovny (čp.123 - II) v Papírové ulici, postavené roku 1868 továrníkem J.Philippem Schmidtem. Novorenesanční vzhled ji vtiskl stavitel Anton Ferdinand Miksch. Jak se dozvídáme ze stížnosti podepsané 18 nespokojenými sousedy (1906), zamořoval kouř z komína kotelny v dvorním křídle často celé údolí. I to snad byl jeden z důvodů, proč zde byla po roce 1910 textilní výroba zastavena a z budovy se stal jen pomocný a skladištní provoz. Roku 1992 koupil objekt Rudolf Hůlka a po citlivě provedené rekonstrukci zde otevřel Dům nábytku a dva roky provozoval galerii. Podle výměru regulační komise z roku 1930 se začalo na trohúhelníkovitém území mezi ulicemi Papírovou, Bednářskou a Na Poříčí s bouráním, k větší asanaci došlo až po druhé světové válce. Prostranství dnes slouží jako parkoviště.

(zdroj Kniha o Liberci, 1996)

Bednářská ulice před 100 lety a 28.6.2020
Bednářská ulice před 100 lety a 28.6.2020
Snímek kolem roku 1900 zobrazuje dům v ulici Na poříčí č.6. Dnes je na tomto místě parkoviště na takzvaném Papírovém náměstí. V pozadí objekt bývalé přádelny z roku 1868. Fotografii jsem upravil pro lepší kontrast a ostrost. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (archiv J.Peterka)
Snímek kolem roku 1900 zobrazuje dům v ulici Na poříčí č.6. Dnes je na tomto místě parkoviště na takzvaném Papírovém náměstí. V pozadí objekt bývalé přádelny z roku 1868. Fotografii jsem upravil pro lepší kontrast a ostrost. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (archiv J.Peterka)
To je před Pivovarským dvorem (Papírová 123/12) na Papírovém náměstí. Foceno od toho Pivovarského dvoru. (archiv V.Hájek, komentář ing. R.Kittler)
To je před Pivovarským dvorem (Papírová 123/12) na Papírovém náměstí. Foceno od toho Pivovarského dvoru. (archiv V.Hájek, komentář ing. R.Kittler)
Ten nejvyšší dům na fotce je určitě Pivovarský dvůr, v 90.letech slavný Nábytek Hůlka, na Papírovém náměstí. (archiv V.Hájek, komentář ing. R.Kittler)
Ten nejvyšší dům na fotce je určitě Pivovarský dvůr, v 90.letech slavný Nábytek Hůlka, na Papírovém náměstí. (archiv V.Hájek, komentář ing. R.Kittler)
Bednářská ulice 30.7.1981 (archiv Kateřiny Odrážkové)
Bednářská ulice 30.7.1981 (archiv Kateřiny Odrážkové)
Opět jedna kresba z počátku 50tých let, u které neznám autora-vím jen že se jedná o odsunutého libereckého Němce...(archiv Hans  Oldskull) komentář Jany Havránkové:  Bednářská ulice, dnes Irish Pub a Jungle Gin v tom spodním domě. To jsme to tady měli kdysi útulné!
Opět jedna kresba z počátku 50tých let, u které neznám autora-vím jen že se jedná o odsunutého libereckého Němce...(archiv Hans Oldskull) komentář Jany Havránkové: Bednářská ulice, dnes Irish Pub a Jungle Gin v tom spodním domě. To jsme to tady měli kdysi útulné!
Autor obrazu je R. Šebestík.
Autor obrazu je R. Šebestík.
Ulice U Stoky v roce 1932 (foto Rudolf Ginzel) (archiv Severočeského muzea)
Ulice U Stoky v roce 1932 (foto Rudolf Ginzel) (archiv Severočeského muzea)
U Stoky (archiv Ondra Musil)
U Stoky (archiv Ondra Musil)
Ulice U stoky Fotografii jsem upravil pro lepší kontrast a ostrost. zdroj: Liberecké muzeum (archiv J.Peterka)
Ulice U stoky Fotografii jsem upravil pro lepší kontrast a ostrost. zdroj: Liberecké muzeum (archiv J.Peterka)
tzv. Papírové náměstí (M.Gergelčík)
tzv. Papírové náměstí (M.Gergelčík)
U Stoky (M.Gergelčík)
U Stoky (M.Gergelčík)
archiv Bernard Jankura
archiv Bernard Jankura
archiv Jana Havránková
archiv Jana Havránková

okolí ulice U Stoky

(archiv Bernarda Jankury)

archiv Věra Masaříková
archiv Věra Masaříková

U Stoky

Náhodou jsem našel ve svém starém mobilu tři fotky z okolí ulice U stoky, rok 2009 - už je to vlastně také historie, tak mi bylo líto je zde nezveřejnit... (Hans Oldskull)