Liberec I - Staré Město - část 1. (Lidové sady, dětský koutek)

10.04.2021

Lidové sady

archiv SL
archiv SL
Tak zase jedna z Lidových sadů, 1926 (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
Tak zase jedna z Lidových sadů, 1926 (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
Pohlednice z kalendáře nakladatelství Buk - "Rok 2016 s dobovými pohlednicemi".
Pohlednice z kalendáře nakladatelství Buk - "Rok 2016 s dobovými pohlednicemi".
Konečná tramvaje v Lidových sadech 1897 - 1900
Konečná tramvaje v Lidových sadech 1897 - 1900
Liberec od Jizerských hor v roce 1914 a 2001 (zdroj Čtveráček, Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomnotí)
Liberec od Jizerských hor v roce 1914 a 2001 (zdroj Čtveráček, Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomnotí)
1907 (archiv O.Musil)
1907 (archiv O.Musil)
Liberec pohledem z věže rozhledny v Lidových Sadech. (archiv Miloslav Kačírek )
Liberec pohledem z věže rozhledny v Lidových Sadech. (archiv Miloslav Kačírek )
I takto mohly vypadat Lidové sady (archiv Jiří Technik)
I takto mohly vypadat Lidové sady (archiv Jiří Technik)

Honosná zahradní restaurace byla vybudována z iniciativy města, nicméně nemalou měrou se na ní podepsala rovněž rodina místních textilních magnátů Liebiegů. Pro plánovanou novostavbu byl zvolen pozemek s restaurací Belveder, která již nevyhovovala potřebám dynamicky se rozvíjejícího města a o nahrazení dožívající stavby bylo rozhodnuto na zasedání městské rady 1. září 1897. Tehdy byla ustanovena komise ve složení Ferdinand Felgenhauer, Franz X. Daut, Adolf Kaulfers, Emanuel von Scheure a Adolf Schmidt, která vypsala následující rok architektonickou soutěž. V ní zvítězil liberecký stavitel Adolf Horn, jehož romantizující návrh nejlépe odpovídal vypsaným podmínkám. Ukázalo se však, že odhadované náklady vysoce převažují finanční možnosti města a proto bylo po řadě jednání 6. března roku 1900 sice rozhodnuto o stavbě, ovšem pod podmínkou že projekt musí být přepracován tak, aby se snížily náklady na realizaci. Ve formálním řešení objektu Horn vycházel z německé neorenesance, blízké místnímu naturelu, nicméně předložený výsledek působí poněkud rozpačitým a těžkopádným dojmem. To byl také s největší pravděpodobností důvod, proč se do stavby vložil Heinrich Liebieg, který v roce 1900 požádal o posouzení návrhu architekta Josefa Schmitze, který pro něj v téže době navrhoval obdobně koncipovanou nedalekou výletní restauraci, dnešní Libereckou výšinu. Hornův návrh se s největší pravděpodobností s kladným ohodnocením nesetkal a tak na popud Heinricha Liebiega Schmitz vypracoval vlastní projekt ovlivněný renesanční a barokní architekturou. Ačkoliv zůstalo zachováno původní hmotové rozvržení vítězného návrhu, Schmitz budovu pojal osobitým, tvůrčím způsobem, na hony vzdáleném Hornovu šablonovitému eklektismu. Příznačným rysem je stylová pluralita, která zde na rozdíl od těžkopádného Hornova návrhu působí přirozeně rostlým dojmem, neboť architekt využil svou perfektní znalost principů i tvarosloví historické architektury. Dominantou hlavního průčelí obráceného do městského parku je excetricky situovaná mohutná válcová věž s přisazenou menší schodišťovou věžičkou a barokizujícím hlavním vstupem se supraportou. Hlavní průčelí kryté mansardovou střechou provzdušňují arkády, v patře rytmizované pilastry a ukončuje ho masivní, symetrický rizalit. V dispozičním řešení objektu se uplatnila skladba, kterou posléze aplikoval i Jakob Schmeissner. Pozoruhodný návrh lze s odstupem času označit za nejzdařilejší příspěvek ke stavbě zahradní restaurace, nicméně komisí nebyl opět přijat. Proto Schmitz se souhlasem Heinricha Liebiega navrhl účast svého mladého spolupracovníka Jakoba Schmeissnera, jehož projekt byl akceptován a posléze realizován.  (zdroj:  https://liberec-reichenberg.net/stavby/karta/nazev/134-lidove-sady-variantni-navrh?fbclid=IwAR3eh-gjA59FlanFVGsr1KNq4l1lyljTbamD5pA3Fh0YTJn19I1HwNrlDxU )

(Lidové sady z archivu Jiřího Technika)
(Lidové sady z archivu Jiřího Technika)

Lidové sady v roce 1930 a 2001

24. května 1874 otevírá liberecký restauratér Emil SIEBER, nájemce restaurace Obecní dům na Staroměstském náměstí, která musela ustoupit výstavbě nové radnice, v lesní osadě SIEBENHÄUSER - SEDMIDOMKY na rozhraní Liberce, Ruprechtic a Harcova, v místě dnešní budovy Lidových sadů, novou výletní zahradní restauraci BELVEDÈRE s kapacitou 2 000 míst. 1. září 1897 městská rada rozhodne, že BELVEDÈRE již nevyhovuje reprezentativnímu vzhledu této části Liberce a jejímu významu. Rozhodne tedy o odkoupení této restaurace a následné výstavbě zcela nového objektu   s vyhlídkovou věží a velkým sálem. Zřízená komise vyhlásila soutěž architektů na vybudování společenského centra lázeňského a rekreačního komplexu Reichenberger Kuranstalt - Liberecký léčebný ústav (1901-1937), který měl v této oblasti vzniknout. Vítězný návrh architekta Adolfa Horna přesahoval finanční možnosti města a měl být rozhodnutím rady přepracován. Vlivný liberecký továrník Heinrich Liebieg jej dal k posouzení respektovanému norimberskému profesorovi Josefu Schmitzovi, který navrhl ještě přizvání svého kolegy Jakoba Schmeissera zabývajícího se užitím moderních secesních prvků ve stavitelství. Komise návrh přijala a došlo tak k zajímavé spolupráci tří bezesporu špičkových projektantů. Výsledný projekt tak kombinoval jejich práci - dispozice dle návrhu Adolfa Horna, hmotové rozvržení Josefa Schmitze a konečné architektonické ztvárnění Jakoba Schmeissera. Starosta města MUDr. Franz Bayer projekt podepsal a stavbě již nic nebránilo. Značně rozsáhlá stavba se znaky romantismu a prvky nastupující secese byla podle konečného projektu norimberského architekta JAKOBA SCHMEISSNERA vybudována libereckým stavitelem ADOLFEM HORNEM v letech 1900 -1901. Restaurační budova VOLKSGARTEN je 30. listopadu 1901 v 10 hodin slavnostně otevřena a uvedena do provozu. Název VOLKSGARTEN se již původně vztahoval  k veřejnému parku. Po druhé světové válce název Volksgarten zcela zmizel a pro tuto část města se začalo používat pojmenování Lidové sady. Budova sloužila nadále různým kulturním a společenským aktivitám města. V roce 1955 byla předána Ministerstvu národní obrany a stal se z ní Armádní dům, krátce nesla také název Dům osvěty. 30. prosince 1956 převzal budovu Park kultury a oddechu   v Liberci, který se stal největší a zastřešující kulturní organizací města. Působil v areálu až do svého zániku 31. prosince 2000. 1. ledna 2001 se areál vrací ke svému názvu LIDOVÉ SADY a je jako kulturní a společenské centrum provozován společností Kulturní služby Liberec s.r.o. .  1. července 2011 přebírá správu areálu liberecká Zoologická zahrada, činnost centra zůstává zachována v celém rozsahu. Kulturní a společenské centrum LIDOVÉ SADY se stává střediskem příspěvkové organizace Zoologická zahrada Liberec.

(zdroj Čtveráček, Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomnotí)

Lidové sady 1910 a 25.3.2020
Lidové sady 1910 a 25.3.2020
Historické tramvaje v Liberci, kolorováno přesumělou inteligenci deoldify a.i. a trochu vylepšeno umělou inteligencí topaz gigapixel a.i. a topaz sharpen a.i. Výsledek vypadá velmi pěkně (Jaroslav Honzík)
Historické tramvaje v Liberci, kolorováno přesumělou inteligenci deoldify a.i. a trochu vylepšeno umělou inteligencí topaz gigapixel a.i. a topaz sharpen a.i. Výsledek vypadá velmi pěkně (Jaroslav Honzík)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Lidové sady (Volksgarten). Z ročenky Německého horského spolku z roku 1916. (Jahrbuch des Deutschen Gebirgsvereines für das Jeschken- und Isergebirge - Ročenka Německého horského spolku pro Ještěd a Jizerské hory.) (archiv L.Janků)
Lidové sady (Volksgarten). Z ročenky Německého horského spolku z roku 1916. (Jahrbuch des Deutschen Gebirgsvereines für das Jeschken- und Isergebirge - Ročenka Německého horského spolku pro Ještěd a Jizerské hory.) (archiv L.Janků)
Ebay
Ebay
(z archivu Jitky Marxové)
(z archivu Jitky Marxové)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

Nejvýznamnější budovou libereckého oddychového areálu Lidové sady je stejnojmenná restaurace se sálem, otevřená slavnostně 30.listopadu 1901.  Sál o kapacitě asi 1000 osob sloužil nejen koncertům a plesům, ale byl  i svědkem mnoha důležitých událostí v historii města, např. volby prohitlerovského starosty za okupace a nebo komunisty zinscenovaných veřejných procesů v padesátých letech. Po druhé světové válce zde krátce sídlil Dům osvěty a Armádní dům. Od počátku roku 1957 sloužil celý komplex Parku kultury a oddechu, který zde vybudoval rozsáhlý přírodní amfiteátr v roce 1951 a dětský koutek. Vyhlídková věž, vysoká 32 m, je po rekonstrukci od roku 1998 opět přístupná veřejnosti. Také zahrada znovu ožila různými akcemi.

archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
Sál v Lidových sadech v roce 1929 (zdroj: Die sudetendeutschen Selbstverwaltungskörper, 1929)
Sál v Lidových sadech v roce 1929 (zdroj: Die sudetendeutschen Selbstverwaltungskörper, 1929)
Lidové sady, 1941. A fotil kdo jiný, než F. Madlé.. (zdroj: eBay)(archiv Petr Ruprecht)
Lidové sady, 1941. A fotil kdo jiný, než F. Madlé.. (zdroj: eBay)(archiv Petr Ruprecht)
1941 ( zdroj: https://www.ebay.de )
1941 ( zdroj: https://www.ebay.de )
archiv Jaroslav Hůlka
archiv Jaroslav Hůlka
pěvecký soubor Lidových milicí 4.5.1956 (archiv Kristýna Týnuša Javůrková).
pěvecký soubor Lidových milicí 4.5.1956 (archiv Kristýna Týnuša Javůrková).
1925 (archiv státní zámek Zákupy)
1925 (archiv státní zámek Zákupy)
1929 (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
1929 (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
archiv Fandíme Liberci
archiv Fandíme Liberci
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
https://www.ebay.de
https://www.ebay.de
1926 (archiv O.|Musil)
1926 (archiv O.|Musil)
Pohlednice cca 1940. (archiv Jana Zahurancová)
Pohlednice cca 1940. (archiv Jana Zahurancová)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1952 (archiv Thomas Mayer)
1952 (archiv Thomas Mayer)
LIDOVÉ SADY 10.10.1954, motorový vůz č. 33 s vlekem č. 54, listí pomalu padá ze stromů a jestli začne mrholit, bude se to pěkně klouzat. Kromě známých úseků i v oblouku pod Jiskrou v Pražské. To se to pak přestavuje výhybka před Gottwalďákem ze směru do Rochlice na směr k nádraží.
LIDOVÉ SADY 10.10.1954, motorový vůz č. 33 s vlekem č. 54, listí pomalu padá ze stromů a jestli začne mrholit, bude se to pěkně klouzat. Kromě známých úseků i v oblouku pod Jiskrou v Pražské. To se to pak přestavuje výhybka před Gottwalďákem ze směru do Rochlice na směr k nádraží.
Lidové sady 18.9.1919 (foto Erwin Cettineo)
Lidové sady 18.9.1919 (foto Erwin Cettineo)
Takový běžný čtvrtek 25.9.1919 v Lidových Sadech, motorový vůz č. 31 z roku 1914 odjede za chvíli k nádraží. Cestující svezl naposled v roce 1957, zlikvidován byl o dva roky později. (archiv Boveraclubu)
Takový běžný čtvrtek 25.9.1919 v Lidových Sadech, motorový vůz č. 31 z roku 1914 odjede za chvíli k nádraží. Cestující svezl naposled v roce 1957, zlikvidován byl o dva roky později. (archiv Boveraclubu)
archiv K.Vlach
archiv K.Vlach
archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1913 Reichenberg tj. - pohled a. d. Volksgarten (nakladatelství Karl Gebauer, Friedland tj.) (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
1913 Reichenberg tj. - pohled a. d. Volksgarten (nakladatelství Karl Gebauer, Friedland tj.) (archiv Radek 'habendorf' Kudela )
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Lidové sady, dříve PKO (M.Gergelčík)
Lidové sady, dříve PKO (M.Gergelčík)
Lidové Sady (M.Gergelčík)
Lidové Sady (M.Gergelčík)
(archiv Luboš Mencl)
(archiv Luboš Mencl)

Lidové sady v roce 1910 a 2001 .

Centrem liberecké oddechové kultury se stala ještě před vybudováním městského parku zahradní restaurace Belveder, zřízená již v roce 1874,            na kterou roku 1901 navázal komplex budov Lidových sadů, jehož projektantem se stal dvorní architekt Liebiegů Jacob Schmeissner                      z Norimberku. Ještě před postavením areálu sem od roku 1897 vedla první tramvajová linka. Po dlouhá léta sloužil areál Lidových sadů jako jediné kulturní centrum města, když na počátku 50. let bylo nedaleko zřízeno letní divadlo, začínající svoji existenci vystoupením Alexandrovců roku 1951 a končící neslavným koncem, který přivodil rockový koncert Johnyho Hollydaye roku 1967. Po dostavení Domu kultury a Kolosea se řada kulturních akcí v 80.letech přesunula tam. Po postavení Home Credit areny je situace zase úplně jiná.

(zdroj Čtveráček, Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomnotí)

Lidové sady v 60.letech a 13.1.2021
Lidové sady v 60.letech a 13.1.2021
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
1910 (archiv Luboš Mencl)
1910 (archiv Luboš Mencl)
1904
1904
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
(zdroj: picclick.de)
(zdroj: picclick.de)
1886
1886
Jako vzpomínka na bývalý Belvedér působí pohled do zahrady Lidových sadů, kde přes léto byla v provozu velká zahradní restaurace a prostoru vévodil altán pro hudbu. Přístup do této zahrady byl branou přímo městského parku. Věž nad celým areálem sloužila jako vyhlídková (na přelomu tisíciletí opět tato funkce obnovena)  (zdroj K.Čtveráček / J.Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomností )
Jako vzpomínka na bývalý Belvedér působí pohled do zahrady Lidových sadů, kde přes léto byla v provozu velká zahradní restaurace a prostoru vévodil altán pro hudbu. Přístup do této zahrady byl branou přímo městského parku. Věž nad celým areálem sloužila jako vyhlídková (na přelomu tisíciletí opět tato funkce obnovena) (zdroj K.Čtveráček / J.Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomností )
archiv J.Hůlky
archiv J.Hůlky
1886
1886
1913 (archiv O.Musil)
1913 (archiv O.Musil)
archiv Jaroslav Hůlka
archiv Jaroslav Hůlka
Volksgarten(Reichenberg) - Lidové sady (Liberec) cca 1900-1901 (archiv Ondra Musil)
Volksgarten(Reichenberg) - Lidové sady (Liberec) cca 1900-1901 (archiv Ondra Musil)
(archiv Luboš Mencl)
(archiv Luboš Mencl)
(zdroj: picclick.de)
(zdroj: picclick.de)
Miloslav Kačírek
Miloslav Kačírek
1905 (archiv O.Musil)
1905 (archiv O.Musil)
(zdroj: picclick.de)
(zdroj: picclick.de)
Lidové sady - okolo r. 1920 (archiv M.Gergelčík)
Lidové sady - okolo r. 1920 (archiv M.Gergelčík)
(zdroj: picclick.de)
(zdroj: picclick.de)
archiv Jana Zahurancová
archiv Jana Zahurancová
1937 (archiv Jana Zahurancová)
1937 (archiv Jana Zahurancová)
https://www.ebay.de
https://www.ebay.de
r. 1926 (M.Gergelčík)
r. 1926 (M.Gergelčík)
(archiv Jana Zahurancová)
(archiv Jana Zahurancová)
1909 (archiv B.Kopejska)
1909 (archiv B.Kopejska)
(archiv Jana Zahurancová)
(archiv Jana Zahurancová)
(archiv Jana Zahurancová)
(archiv Jana Zahurancová)
zdroj: https://www.ebay.com
zdroj: https://www.ebay.com
1935 (zdroj: https://www.portafontium.eu/searching/photo)
1935 (zdroj: https://www.portafontium.eu/searching/photo)

Lesní vila Heinricha Liebiega

Sovova čp. 584/2 - bývalá Lesní vila Heinricha Liebiega, postupně zde byla dětská ozdravovna, plicní sanatorium a také psychiatrie, SOU a v současnosti (2020) Café Kristian

Ozdravovna (1905) versus Rezidence Royal (2021), úpravy AronHouse, listopad 2011  Místo: Liberec, Sovova 584/2 (archiv Petra Ruprechta)
Ozdravovna (1905) versus Rezidence Royal (2021), úpravy AronHouse, listopad 2011 Místo: Liberec, Sovova 584/2 (archiv Petra Ruprechta)

Zotavovna v Lidových sadech

(cca 20.léta 20 století)

Naproti restauraci Lidové sady postavil Gustav Habel podle projektu libereckého architekta Adolfa Hübnera svěže působící secesní budovu ozdravovny Všeobecné nemocenské pojišťovny (čp.584 - XIV), slavnostně otevřenou 1.6.1904. V přízemí se nacházely místnosti správy a služeb, v patrech 16 pokojů. Za první světové války sloužila ubytování zajatých ruských důstojníků a ve třicátých letech se stala součástí léčebného komplexu. Po osvobození byla upravena pro základní školu, přičemž byly necitlivě narušené dřevěné balkony. Od roku 1959 sloužila učňovskému školství. Naposledy zde byla část učeben Střešní integrované školy gastronomie a služeb. V současné době Cafe Kristián.

(zdroj R. Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci)

archiv O.Musil
archiv O.Musil

Městský park v Lidových sadech kolem roku 1910


Pohled z cesty, která je dnes součástí areálu zoologické zahrady,                  na budovu PKO (1901) a někdejší ozdravovnu nemocenské pojišťovny (1904) , v současné době Cafe Kristián.

Dětský koutek


Dětský koutek v Lidových Sadech, kde dnes drandí i vláček ze Šaldova náměstí, byl vybaven úplně jinými atrakcemi než dnes
Dětský koutek v Lidových Sadech, kde dnes drandí i vláček ze Šaldova náměstí, byl vybaven úplně jinými atrakcemi než dnes
archiv Petr Petrmuc
archiv Petr Petrmuc
odstrojená stíhačka MiG 15
odstrojená stíhačka MiG 15
rok 1966. (archiv Petr Petrmuc)
rok 1966. (archiv Petr Petrmuc)

Okolí Lidových sadů se postupně přetvářelo na významnou rekreační oblast.

Vhodných podmínek využili i majitelé léčebných a ubytovacích zařízení. Přímo u městského parku umístil Max Brey své sanatorium, naproti restauraci Lidové sady byla roku 1904 postavena zotavovna a ve stráni pod Libereckou výšinou si Heinrich Liebieg vybudoval Lesní vilu, dnes Wolkerovo sanatorium. Na zrod oddychového území v Lidových sadech působil také vliv celoevropského hnutí návratu k přírodě, která zde již sama o sobě poskytovala jedinečné rekreační možnosti. Procházky po parcích nebo jizerskohorských stráních protkaných pohodlnými lesními stezkami, vybavených odpočívadly s lavičkami a upravenými prameny čisté horské vody - to vše zpříjemňovalo pobyt návštěvníků i pacientů.

První, kdo těchto možností ve větší míře využil, byl podnikavý nájemce hostince Obecní dům na Staroměstském náměstí Emil Sieber. Ten zde roku 1874 postavil rozlehlou zahradní restauraci pro 2000 hostí, jíž dal honosný název Belvedere, přestože ji tvořilo pouze několik přízemních objektů téměř provizorního vzhledu, obklopených zahradou obrácenou k jižní straně. K poslechu tu vyhrávala místní kapela Přátel hudby, vedená kapelníkem Šindelářem. Významný byl II. listopad 1897, kdy sem dorazily první vozy prodloužené tramvajové linky ze zastávky Městský lesík (dnes Botanická zahrada).

Neobyčejný rozmach a změny prodělal tento oddychový prostor na počátku 20. století. Belvedere odkoupilo město a na jeho místě rozhodlo postavit výstavnou restauraci Lidové sady, která se měla stát jakýmsi srdcem celého rekreačního komplexu. Tomu měly odpovídat i dimenze sálu a zahradní restaurace. Byla vypsána architektonická soutěž, z níž vyšel vítězně liberecký stavitel Adolf Horn. Konečný projekt ale nakonec vypracoval norimberský architekt Jakob Schmeissner, pracující tehdy pro Liebiegy. Hornovi potom bylo svěřeno už jenom provedení samotné stavby (1900-1901). Architektura poměrně členité budovy nese znaky romantismu a secese. Věž vysoká 32 m byla otevřena pro veřejnost ještě počátkem padesátých let. Po rekonstrukci bude znovu zpřístupněna. Provozovatelem je od roku 1952 Park kultury a oddechu, který přistavěl na severní straně přízemní dílenský komplex s tramvajovou čekárnou.

K atraktivnosti Lidových sadů přispěl okolní lesopark s různými odpočívadly, studánkami, množstvím výletních restaurací apod. Začínalo tu několik výletních tras pečlivě udržovaných a značených agilním členy početného Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory (Deutscher Gebirgsverein fůr das Jeschkenund Isergebirge).

Jako památka na činnost spolku se dosud zachoval například rozcestník na cestě z Lidových sadů na Českou chalupu (zvané dříve Anenská cesta) ve tvaru tříbokého kamenného pylonu stojící několik desítek metrů nad dětským koutkem. Jinou připomínkou tehdejších služeb pro turisty je meteorologická budka u konečné tramvaje.
Části Liberce okolo dnešní zoologické zahrady a restaurace Lidové sady patřily původně Ruprechticím a teprve roku 1850 byly přičleněny k Harcovu. Byly původně souvisle zalesněny až do údolí Jizerského potoka a k dnešní Jizerské cestě. Pro nedostatek veřejné zeleně uvnitř Liberce, kde byly navíc všechny volné plochy využívány k sušení obarvených látek, se tyto zalesněné končiny protékané čistými potoky staly už v druhé polovině 19. století vyhledávaným místem pro odpočinek. Osluněné jižní svahy brzy přilákaly i řadu bohatých stavebníků, kteří si zde začali budovat výstavné vily zejména podél dnešní Alšovy a Wolkerovy ulice a později i u Jizerské cesty do Rudolfova. Nad ní si v roce 1901 postavil bohatý drážďanský obchodník přepychové letní sídlo, které nazval Rollberghof (čp. 250-XV bývalé rekreační středisko Orion). Členitá, romanticky pojatá budova navržená libereckým stavitelem Ernstem Scháferem, připomíná horský tyrolský statek. Další výstavný obytný dům si nechal postavit roku 1915 na konci Alšovy ulice továrník Robert Priebsch (čp. 913-I, bývalý rozhlas). Skupina architektonicky zajímavých budov, napodobujících švýcarské stavby, vznikla v třicátých letech pod Wolkerovým sanatoriem a také kolem dnešní Alšovy ulice.

(zdroj textu: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996 )

Nádvoří Libereckého léčebného ústavu (30.léta)


Liberecký léčebný ústav (Reichenberg Kuranstalt) byl založený roku 1930 v Lidových sadech. Zahrnoval bývalé sanatorium Maxe Breye (4.obrázek) a sousední Dům rekreace (Erholungsheim, dnes Dům dětí a mládeže) s rozsáhlým parkem zachyceném na 3.obrázků, k nimž město přikoupilo ještě ozdravovnu Všeobecné dělnické pojišťovny. (2.obrázek, dnes Cafe Kristián). Podle návrhu Maxe Kühna byly uvedené tři objekty přestavěny a vzájemně propojeny.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Sobota 1.9.1979 a liberecká T2 č. 18 (1961-1986) ukusuje ze stoupání v Riegrově ulici před konečnou Lidové Sady.
Sobota 1.9.1979 a liberecká T2 č. 18 (1961-1986) ukusuje ze stoupání v Riegrově ulici před konečnou Lidové Sady.