Liberec a tramvaje

Tramvaje v Liberci

První tramvaj v Liberci vyjela na metrovém rozchodu kolejí mezi železničním nádražím a Lidovými Sady dne 25. srpna 1897. V roce 1899 byla postavena trať do Rochlice na Poštovní náměstí a o pět let později byla prodloužena do Růžodolu I. k Letce. V roce 1906 byla v provozu zvláštní trať ze Šaldova náměstí k výstavišti na Husově třídě. Na podzim roku 1912 dorazily tramvaje na úpatí Ještědu do Horního Hanychova. V roce 1955 byla zahájena doprava na dokončené trati mezi Libercem a Jabloncem a došlo tak k propojení obou provozů. V roce 1960 byla zrušena tramvajová trať mezi Rochlicí a Růžodolem, plánovanou likvidaci celého provozu v Liberci se však nepodařilo uskutečnit. V letech 1973 - 1976 byla rekonstrována meziměstská tramvajová trať. V období mezi lety 1990 a 2005 byla postupně po úsecích rekonstruována městské trať z Lidový sadů do Horního Hanychova. První úseky po Viadukt jsou ještě řešeny fotmou splítky obou rozchodů, další úseky do Hanychova jsou pouze na standartním rozchodu kolejí 1435.

Meziměstská trať

Spojení Liberce s Jabloncem tramvajovou tratí bylo sice dlouho plánováno, stavební práce byly zahájeny až v roce 1948. Provoz tramvají byl zahajován postupně z jablonecké strany, nejdříve v roce 1953 do Proseče a o rok později do Vratislavic. Na celý úsek vyjely tramvaje do pravidelného provozu dne 1. 1. 1955. I po rekonstrukci, provedené v první polovině sedmdesátých let, se trať do dnešních dnů dochovala jako jednokolejná s výhybnami o rozchodu kolejí jeden metr. Změna nastala až po rekonstrukcích v novém tisíciletí, kdy je úsek z terminálu ve Fugnerově ulici do Vratislavic nad Nisou k Lékárně dvoukolejný.

Tramvaje v Jablonci n. N.

V roce 1900 byla zahájena tramvajová doprava na tratích mezi Rychnovem a Janovem, a mezi Pasekami a Brandlem. Do provozu byla uvedena i trať sloužící rozsáhlé dopravy zboží, a to mezi Brandlem a Rýnovicemi. Kromě motorových a vlečných vozů pro osobní dopravu byly k dispozici i nákladní vlečné vozy, dvě elektrické lokomotivy a speciální poštovní tramvaje. Zboží bylo překládáno na železnici zejména na stanovištích v Rychnově, v Brandlu a na jabloneckém hlavním nádraží. Na začátku padesátých let minulého století byla však nákladní doprava zrušena. V roce 1959 přestaly jezdit tramvaje mezi Pasekami a nádražím a v roce 1965 byla zrušena trať do Janova. Z Jablonecké vozovny byly sice vypravovány vozy na meziměstskou trať až do roku 1969, byla to však jejich labutí píseň. Od roku 1970 zajišťuje tramvajovou dopravu meziměstské trati v plném rozsahu jen liberecký dopravní podnik.

Základy zájmového občanského sdružení Boveraclub sahají až do r. 1987, kdy vznikl při pobočce ČSVTS v libereckém dopravním podniku Kroužek přátel MHD. V roce 2005 došlo k transformaci na občanské sdružení a podle tramvaje, na které se zpočátku soustředily hlavní aktivity - původně ústeckého vozu č. 78 zvaného Bovera (dle dodavatele elektrické výzbroje), byl zvolen nový název Boveraclub. Náročná renovace této tramvaje z roku 1929 se protáhla na většinu 90. let, jedním z motivů pro dokončení byly i oslavy 100. výročí MHD v Ústí n.L. (1999), v rámci kterých Bovera krátce zavítala do svého původního působiště. Od roku 2000 je vůz plně provozní a do dnešních dnů absolvoval přes 10.000 kilometrů při zvláštních a historických jízdách.

Dokončením renovace a zprovozněním Bovery se však aktivity nezastavily, naopak byla přijata nová výzva - zápůjčka a postupné zprovoznění původně jablonecké tramvaje typu 6MT č. 117, coby typické představitelky severočeských tramvajových provozů 50. a 60. let. Práce na voze 6MT byly náročné a znamenaly řadu let brigádnického úsilí členů klubu, byly však nakonec také korunovány úspěchem, završeným získáním "průkazu způsobilosti" v říjnu roku 2011. Motorový vůz 6MT z roku 1953 je nasazován na historické linky a rovněž slouží při zvláštních jízdách na objednávku.

Dokončením 6MT se nezastavily ani renovační aktivity, po dvou motorových vozech již došlo i na vlečný tramvajový vůz, zvaný "plecháč". Pochází z roku 1932 a vytvoří spolu s 6MT typickou jabloneckou soupravu 50. let 20. století. Plecháč byl stejně jako vůz 6MT dlouhodobě zapůjčen z depozitáře Technického muzea v Brně.

V průběhu roku 2012 se pak záběr činnosti Boveraclubu rozšířil i na autobusy, protože v Liberci dosud scházel historický autobus. Jelikož získat i na pohled veterána připomínající autobus není tak snadné, padla volba a dosluhující Karosy řady 730. Na tomto voze jsme spolopracovali se soukromým sběratelem s řad členů Bovercalubu. Provozním úskalím se nakonec stal technický stav, ekonomika provozu a hlavně chybějící kryté stání. V závěru roku 2013 jsme zařadili další historický autobus resp. minibus Ikarus 553, který byl vyroben v roce 1979. Jeho křest proběhl 17. listopadu 2013, kdy jezdil po stopách jablonecké tramvajové linky č. 2 (Nádraží - Jablonecké Paseky). V létě 2016 jsme získali další z historických autobusů a to Pragu RND vyrobenou v roce 1947. Oba vozy jsou sice provozní, ale pro další provoz vyžadují pečlivou generální opravu.

I v oblasti tramvajových vozidel nelze zapomínat na typy, které brzy doslouží, v mnoha městech ČR již mají historické tramvaje řady T, v Liberci je prvním kandidátem typ T2R, tramvaj která již v podobě typu T2 v Liberci jednou dosloužila (v r. 1988), aby se pak v mírně inovované podobě v polovině 90. let ještě vrátila (převzaté vozy z Ostravy) pro překlenutí dočasného nedostatku vozů novějšího typu T3. V průběhu roku 2012 byl opraven původem pracovní vůz T2R, který nově nese č. 17 - pokřtěn byl 22. září 2012.

Současné liberecké tramvaje sice ještě do muzea nepatří, ale prototyp první "Té-trojky" byl vyroben v roce 1961 a v Liberci jezdí již od roku 1965. Tyto první liberecké tramvaje již dnes neexistují a ty později dodané byly zásadním způsobem zmodernizovány. Na počátku tohoto rozsáhlého modernizačního programu stál z Prahy zapůjčený vůz T3M č. 8106, díky němuž se podařilo prokázat úspornost novějších elektrických výzbrojí. V Praze jsou vozidla této typové řady postupně vyřazovány a tak byl v říjnu 2012 tento vůz odkoupen a nadále slouží jako historický.

Zájem však míří i naopak mnohem dále do historie - dlouhodobými cíli je renovace nákladního tramvajového vagónku a zejména pak stavba repliky první liberecké tramvaje. Podnikány jsou kroky k postupnému získání nezbytných komponentů. Před třemi lety získalo sdružení vozovou skříň tohoto vozu, podle které je možné v budoucnu postavit repliku. Zcela unikátní díly v podobě celého pojezdu - podvozku i s motory - a elektrické výzbroje včetně kontroléru získalo sdružení od podobného spolku z města Augsburg, které je oficiálním partnerským městem Liberce. Členové místního Freunde der Augsburger Strassenbahn dokonce díly pocházející z roku 1898 do Liberce bezplatně věnovali. Na přelomu srpna a září Boveraclub díly přivezl z Bavorska do Liberce a zároveň obdržel povolení ke konání veřejné sbírky.

Samozřejmostí je pak pořádání zvláštních jízd na objednávku, většinou pro fandy tramvajové dopravy, často spojené s exkurzemi do zázemí dopravního podniku, případně se zprostředkováním návštěvy jiných dopravních zajímavostí. Zcela běžné jsou návštěvy tuzemských skupin či ze sousedního Německa, připravovali jsme program pro turisty z USA, Ruska, Itálie, Švýcarska či Portugalska. Snažíme se vyjít vstříc nejen skupinám, ale i jednotlivcům. I několikrát do roka připravuje Boveraclub různé tematické výstavy, další akce na podporu veřejné dopravy nebo i vlastní zájezdy za poznáním jiných provozů.

Společně s dopravním podnikem Boveraclub tradičně zajišťuje především "Dny otevřených dveří" v liberecké vozovně a také připomínky významných výročí (naposledy 100 let TT do Horního Hanychova). Bohatá je rovněž publikační činnost nebo účast na různých společenských akcích. Stranou nezústává ani péče o množství artefaktů, archiválií a hlavně fotografií.

6. září 2014 bylo slavnostně otevřeno Technické muzeum Liberec v jednom pavilonu libereckého výstavistě. Součástí je i expozice Boveraclubu, která návštěvníkům přibližuje vývoj tramvajové dopravy na liberecku a jablonecku. Vystaveny jsou zde především menší exponáty - modely tramvají, kontrolér, trolejové růžice, jablonecká kolejnice, různé směrové cedule a panely, traťový telefon, řídící pult z vozu T2 a další. Větší exponáty zastupuje Multikar M21, vozová skříň původního jabloneckého nákladního vagónku z roku 1899 a maketa čela první liberecké tramvaje.

Po čtyřech letech byla 28. října 2018 expozice Boveraclubu v rámci Technického muzea Liberec přesunuta do samostatného pavilonu a současně byla výrazně rozšířena. Nově zde bylo umístěno několik tarmvajových vozů - liberecký motorový vůz T3 ev.č. 44, dále dvojice východoněmeckýc vozů RAW TZ70 ev.č. 134 a vlečný B2D ev.č. 197, dále původem švýcarský čtyřnápravový vůz Ce 2/4 ev.č. 13 a také torza libereckých motorových vozů ev.č. 3 a 36. Autobusy zastupuje hned trojice vozů - Praga RND z roku 1947, Ikarus 543 z roku 1979 a Robur LO3000 (zapůjčen soukromým sběratelem).

Naši předchůdci

Nadšenci na celý život

ména čtyř lidí, kterým učarovaly tramvaje, většině libereckých občanů nic neřeknou. A navíc většinou neznějí česky - Erwin Cettineo s italskými předky a italskou příslušností, Anton Schlupek s německou, stejně jako o generaci mladší Gisbert Jäkl a Vladimír Paleček, původem z Jablonce nad Nisou. Ti dva první se narodili v Liberci a oba si zamilovali červenobílé vozy na kolejích

Prvním z nich je pan Erwin Cettineo (*15.11.1903) už jako kluk, protože na Masarykově třídě projížděly pod okny jejich bytu. A nebyl by to ani kluk, kdyby ho nezajímalo, proč a jak ta mašinka jezdí. Brzy začal tramvaje fotografovat a také stavět jejich modely. Mladý Cettineo sice vystudoval libereckou obchodní akademii a po většinu života se živil jako účetní v libereckých firmách, ale jeho velkým koníčkem byla stavba modelů tramvají, jichž se až doposud zachovalo 30. Stavební materiál získával zdarma - z krabic od doutníků. Jsou to opravdu úžasné miniatury vozů, v nichž cestovaly dámy ještě v dlouhých sukních a pánové v žaketech. Pan Cettineo jezdil za svými kolejovými miláčky i do Ústí nad Labem, Teplic, Mostu, Olomouce, Ostravy a Brna. Shromáždil obrovský archiv fotografií, které zpracovával v družstvu Fotografia, kde pracoval jako laborant. Tento nadšenec s italskou krví zemřel v Liberci 17.11.1985.

Druhý milovník vozů na kolejích, Anton Schlupek(*8.2.1903), se přátelil s Erwinem až do svého odchodu do Německa po válce. Svou vášeň proměnil v zaměstnání. Vystudoval pražskou techniku a jako strojní inženýr pracoval až do roku 1945 u libereckých tramvají. Spolupracoval na konstrukci proslulého a unikátního libereckého sněhového pluhu "Krasin", na přestavbě vlečných vozů a přípravě konstrukčního řešení nových tramvají. Bohužel se několik z navrhovaných projektů neuskutečnilo. Patří mezi ně i jeden z prvních nízkopodlažních vlečných vozů se středním vstupem a s výškou podlahy pouhých 30 cm nad kolejnicí. Záměrem však byla spíše rychlá výměna cestujících než zpřístupnění dopravy postiženým občanům. Kromě návrhů konstrukcí nových vozů nebo jejich zlepšení se věnoval, stejně jako jeho přítel Cettino, stavbě modelů. Před odchodem do Německa (5.9.1946) mu jich věnoval celkem 12. Oba přátelé pokračovali až do konce života v bohaté korespondenci. Zůstaly po nich fotografie, negativy a písemnosti o městské kolejové dopravě, mnohdy opravdové unikáty.

Třetí z nadšenců, Gisbert Jäkl (*10.7.1943) od mládí fandil spíš železnici, později ale přešel na tramvaje. Nejprve pracoval jako průvodčí, později tramvaje řídil. Železnice jej však lákala víc a tak se k ní vrátil. Jako mladík se seznámil s panem Cettineem, už starým pánem, a společně, ještě ve spolupráci s Lubomírem Kyselou, vydali v roce 1976 velice zdařilou publikaci o libereckých tramvajích. I on začal stavět modely, některé i s vlastním pohonem. Je také zakládajícím členem Kroužku přátel městské dopravy, pozdějšího Boveraclubu, sdruženého kolem libereckých historických tramvají. Pan Jäkl společně s členy Boveraclubu věnoval mnoho hodin práce nejen na "Boveře", ale i na voze 6MT a dalších inikátech Boveraclubu. Bohužel nás 14.6.2009 nadobro po krátké, a o to zákeřnější nemoci, opustil.

.

Čtvrtým v pořadí je Ing. Vladimír Paleček (6. 7. 1941 - 22. 8. 2017), který je absolventem Vysoké školy dopravní, fakulty strojní a elektrotechnické, katedry elektrické trakce a energetiky (1963), vedené legendárním profesorem Ing. Dr. Františkem Jansou, DrSc., s nímž pana Palečka následně pojilo dlouholeté přátelství. Od srpna 1963 byl zaměstnán v Dopravním podniku města Liberce jako vedoucí projekce a investic. V DPML následně působil v různých pozicích až do března 1975. V průběhu této doby dostal na starost tramvajový provoz v Liberci a zásadním způsobem se zasloužil o záchranu a modernizaci zdejší tramvajové dopravy, která byla v důsledku přijaté ministerské strategie odsouzena k zániku, stejně jako řada dalších městských provozů s elektrickou trakcí. Úspěšné aktivity k záchraně libereckých tramvají vyvrcholily velkou rekonstrukcí meziměstské tratě Liberec - Jablonec n.N. (1972 až 1976), na svoji dobu s mnoha pokrokovými prvky. Tyto aktivity byly ve své době a v podmínkách malého dopravního podniku každodenním bojem s tehdejším systémem, který zejména po roce 1968 nepřál vzdělaným osobnostem bez politické angažovanosti. Navzdory tomu se liberecký boj o záchranu tramvajové dopravy podařilo úspěšně dobojovat, na rozdíl od podstatně většího úzkorozchodného provozu v Ústí nad Labem, které tehdy svého odborně zdatného a vytrvalého bojovníka za elektrickou trakci nemělo, a navíc jako krajské město muselo jít příkladem v plnění ministerské koncepce. Od roku 1975 působil Ing. Paleček v projektovém ústavu Pragoprojekt jako projektant a později vedoucí projektant. Jeho specializací byla pevná trakční zařízení a energetika tramvajových a trolejbusových drah. Podílel se zde na obnově stávajících i projektování nových trolejbusových a tramvajových systémů v Československu i v zahraničí. Mimo tuto hlavní činnost se Ing. Paleček věnoval širokému spektru odborné činnosti v oboru elektrické trakce v MHD (analýzy, posudky a oponentury nových projektů, publikační a přednášková činnost, aplikace počítačové techniky, prohlubování mezioborových návazností) s cílem pomáhat rozvoji oboru, kterému od mladých let s nadšením a zápalem sloužil. Jeho specialitou byly mj. také rozsáhlé znalosti v oblastech systémové analýzy, teorie pravděpodobnosti, matematických a statistických metod, což se ve spojení se znalostí historických událostí a procesů v oboru promítalo do precizního analytického myšlení i určitého vizionářství, které mnohdy předbíhalo svoji dobu. Ing. Paleček byl také nadšeným příznivcem studia historie městské a železniční dopravy, kde díky bohatým osobním zkušenostem z profesního života pomohl rozkrýt a objasnit řadu zajímavých témat.

Kromě toho, že se členové Boveraclubu chystají na záchranu dalších unikátů, mají v péči právě rozsáhlou sbírku z pozůstalosti všech těchto pánů. A není to sbírka zrovna malá.