Přechod zookoutku v zoologickou zahradu
Začátky ZOO Liberec
První skutečná budova zookoutku sem byla přenesena po dohodě s
architektem z "alpské vesnice" postavené na Výstavě českých Němců
1906. V ZOO upravený stojí dodnes "Čapí hnizdo ".
Netrvalo dlouho a
kolem domku vznikl areál s několika desítkami voliér především pro
ptactvo a menší živočichy. Výjimku představoval medvěd přivezený vojáky
se Srbska, který byl největším zvířetem a také hlavní atrakcí rodící se
ZOO. Ta byla zatím s veškerým zařízením v péči Ornitologického spolku,
který ji chtěl přeměnit v řádnou instituci spravovanou městem.
Záležitost byla na dobré cestě, ale všemu udělala kříž přes rozpočet
první světová válka. Teprvé po ní bylo možné na podzim 1919 záměr
realizovat.
I tak se liberecká ZOO stala nejstarší v republice.
Účast města, které podnik považovalo do jisté míry také za věc své prestiže, se projevila velkým rozmachem.
Hned byla postavena velká klec pro makaky, zvaná opičí ráj.
Kromě opic v ZOO byli ke spatření berberšrí lvi, medvědi, několik druhů spárkaté zvěře a další exponáty.
Magnetem se od roku 1927 stál párek kalifornských lachtanů, pro něž byl upraven bazén se skluzavkou a skalní stěnou v pozadí.
Od toho roku se však vývoj zastavil.
Obrat nastává až v polovině padesátých let s nástupem nového ředitele Jiřího Badalce.
Areál se v šedesátých letech rozšířil na náhorní planinu u Lidových sadů, kde se začaly stavět nové pavilony.
Od té doby dodnes prožívá zahrada stálý plynulý rozvoj a zkvalitňuje služby.
Téměř každý rok je postaven nový nebo rekonstruován nějaký stávající
pavilon a také chov se pravidelně obohacuje o nové přírůstky.
Tahákem je od roku 1994 párek bílých tygrů.
Liberecká ZOO se zařadila do celoevropské spolupráce zejména při spolupráci při záchraně ohrožených druhů.
(Zdroj: Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
Od labutí a srnčího výběhu k regulérní zoo
Důvodem, který všechny vedl k mylnému datování vzniku zoo v roce 1919, bylo záměrné zkreslování nejstarší historie Zoo samotným bývalým ředitelem Erichem Sluwou. "Když se v roce 1929 stal Erich Sluwa z dosavadního správce ředitelem, začal vydávat o zoologické zahradě tzv. průvodce ve formě brožur. Jak sám tvrdí, do roku 1942 jich bylo více než třicet. Jakýmsi společným jmenovatelem Sluwových brožur bylo do určité míry zkreslování skutečného vzniku a předchozí historie liberecké Zoo," vysvětluje Šulc. V roce 1934 Sluwa dokonce vydává brožuru k příležitosti patnácti letům založení zoo, ve které označil rok 1919 rokem skutečného založení Zoo a o předchozím působení a zásluhách Ornitologického spolku se zde vůbec nezmiňuje. Údajům, které uváděl dlouholetý a oddaný ředitel liberecké Zoo, a který se sám prohlašoval za zakladatele, nebyl důvod nevěřit. Poválečná literatura pak vesměs ze Sluwových zpráv vycházela a čerpala a díky tomu se veřejnost dodnes mylně domnívá, že nejstarší zoologická zahrada v České republice byla založena nikoliv v roce 1904, ale až v roce 1919.
Až do roku 1954 procházela liberecká zoo těžkým obdobím. Dlouhodobou stagnaci přerušil až Jiří Badalec. Zahrada opustila dosavadní vystavovatelský kurz a stala se postupně chovným zařízením se zaměřením na vzácná zvířata. Trvalo však dalších dvacet let, než se Zoo Liberec dostala opět na výsluní. Již tři roky po nástupu J. Badalce (uveden do funkce v roce 1954) stoupla návštěvnost na dvojnásobek, tedy na 263 360 návštěvníků, 1958 pak 305 000 atd. V Badalcově éře vyrostla řada expozic a pavilónů, které již dnes neexistují. V areálu jsou však i takové, které přes svou morální i technickou zastaralost stojí dodnes - například expozice paviánů z roku 1963 nebo sloninec z roku 1972. Zahrada v té době získala řadu významných živočišných exponátů. Na jednom z prvních míst lze jistě jmenovat slony, jejichž chov v roce 2018 dovršil 60 let. Za J. Badalce velmi vzrostla návštěvnická atraktivita liberecké zoo. Od šedesátých let pak roční návštěvnost pravidelně přesahovala 300 000.
Jméno Josefa Janečka je spjato především s masivním stavebním boomem od
poloviny 80. let až do konce tisíciletí. Zahrada tak v epoše
posametového investičního nadšení prošla velkou modernizací. Postupně
vyrostly stávající pavilóny žiraf (1987), hospodářský pavilón (1987),
šelminec (1994), pavilón opů (1994), pavilón tropů (1999) či zimoviště
plameňáků (2003). Zoologická zahrada získala řadu významných zvířecích
exponátů do kolekce kopytníků či dravců včetně své největší marketingové
tváře, jíž jsou bílí tygři (od roku 1994). V témže roce byla zahrada
přijata za stálého člena Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií
(EAZA).
Současný ředitel David Nejedlo pak otevřel
zahradě další dimenze, tak důležité pro moderní zařízení. Zoo už není
jen a pouze množitelem vzácných druhů zvířat a jejich genetickou bankou,
i když je to nadál její primární úkol, ale otevřela se širšímu pojetí
vzdělávání široké veřejnosti včetně škol.
Zahrada se zapojila (a stále zapojuje) i do několika mezinárodních projektů.
a) Vědeckých:
• Šimpanzi ostrova Rubondo (Tanzánie) - (2007), výzkum šimpanzů vypuštěných v 60. letech 20. století zpět do volné přírody na ostrově Rubondo na Viktoriině jezeře, jejichž přežití se považovalo za malý zázrak. V rámci terénních aktivit se zkoumaly faktory, které přispěly k jejich úspěšnému navrácení do přírody
• Monitoring osla somálského (Eritrea) - (2006)
• Výzkum a revize taxonomie rodu Gracula (loskuták) na ostrovech západního pobřeží Sumatry (2015)
• Výzkum hnízdní biologie a ekologie jestřába lesního (Accipiter gentilis) na Liberecku (od 2010)
b) Humanitárních:
• Pomozte budoucnosti (A.M.P.O.)) - od 2005, pomoc sirotkům a dětem ulice v africké Burkina Faso
• KambaTiBaAka - od 2013, získávání finančních prostředků prostřednictvím prodeje tradičních náhrdelníků. Finance slouží ke zlepšení lékařské péče pro příslušníky etnické skupiny BaAka (pygmejové) žijící v chráněných oblastech rezervace Dzanga-Sangha ve Středoafrické republice.
c) Ochranářských:
• Repatriace dravých ptáků - od 1986, vypouštění orlosupů bradatých a orlů mořských zpět do volné přírody.
• Talarak - od 2009, provoz záchranných center na ochranu ohrožených endemických druhů Filipín na ostrově Negros
• Save-Elephants - od 2012, ochrana divokých slonů v oblasti střední Afriky
• The Kukang Rescue Program - od 2015, ochrana outloňů váhavých v oblasti severní Sumatry + boj proti ilegálnímu obchodu s ohroženými druhy zvířat
• Lestari - od 2016, ochrana tropického lesa a ochrana ohrožených zpěvných ptáků v Indonésii
• Korálová školka - od 2017, ochrana mořského ekosystému a obnova korálových útesů na indonéském souostroví Banyak
• Zoo Liberec se také pravidelně zapojuje do mezinárodních ochranářských kampaní, které každé dva roky vyhlašuje Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA):
Bushmeat - podpisová akce 2001/02
Ochrana amazonského pralesa 20021/03
Tygr ussurijský 2003/04
ShellShock Turtle and Tortoise Campaign 2004/05
Save the Rhinos 2005/06
Arovako i Madagasikara 2006/07
Amphibian Ark - Žáby bijí na poplach 2007/08
Europen Carnivore Campaign - Chceme společně žít...? 2008/09
Biodiverzita - pokračování šelmí kampaně 2009/10
Ape Campaign 2010/11
Ochrana Jihovýchodní Asie 2011/13
Od pólu k pólu 2013/15
Let it Grow - Nechme je žít, růst 2015/17
Silent Forest - Ztichlý les 2017/19 - této kapmani Zoo Liberec předsedá
Od roku 2006 se pak součástí zahrady stala další dvě zařízení: Městské středisko ekologické výchovy DIVIZNA a Centrum pro zvířata v nouzi ARCHA se stanicí pro handicapované tuzemské živočichy. Toto spojení je v celé republice unikátní.
V červenci 2011 se součástí Zoo Liberec stalo Kulturní a společenské centrum Lidové sady se starobylou budovou s vyhlídkovou věží. Zoo tak získala důstojnou administrativní budovu a také středisko poskytující veřejnosti širokou nabídku kulturních, společenských i výukových programů a volnočasových aktivit.
V roce 2014 Zoo Liberec otevřela v rámci projektu Centra aktivního odpočinku nový vstup do zoo s veřejnými toaletami, služebnou městské policie a infocentrem (budova A u ředitelství zoo) a nový hospodářský pavilon s edukačním zázemím, tzv. ZooExpo (budova na místě bývalého ředitelství zoo.
Život v zoo jde dál a podoba i poslání zoologických zahrad se postupně mění. V současnosti Zoo Liberec zvažuje zcela nový koncept svého rozvoje - rozšíření areálu zoo o tzv. Údolí ohrožené divočiny.
(Zdroj: Zoologická zahrada Liberec, 2019)
https://www.zooliberec.cz/
ZOO Liberec 1980, u paviánů.
(archiv Kamil Syrovátka)
ZOO Liberec v roce 1980, u plameňáků.
ZOO Liberec 1980 - fenek berberský.
Reklama na zoo
O zvířatech, lidech a zákonech. Ředitel liberecké zoo David Nejedlo si k mikrofonu pozval veterináře Jiřího Douska, který se podílel na tvorbě legislativy na ochranu zvířat
18. březen 2022
O historii a smyslu zoologických zahrad, i o budoucnosti té liberecké, mluvili její ředitel David Nejedlo s jejím hlavním zoologem Lubošem Melicharem
25. květen 2022
Mezi nové moderátory pořadu Setkání u mikrofonu patří i ředitel liberecké zoo David Nejedlo. Jeho druhým hostem ve studiu Českého rozhlasu Liberec byl hlavní zoolog zahrady v Liberci Luboš Melichar. Téma tak bylo jasné - zoologické zahrady.
Dlouholetí kolegové zavzpomínali nejen na své začátky v liberecké zoo, ale přiblížili i počátky veřejného vystavování zvířat obecně. Luboš Melichar proto připomněl menažerii Marie Terezie v Schönbrunnu u Vídně založenou v půli 18. století, která sloužila převážně k pobavení šlechty.
Počátky zoologických zahrad
"Asi nejde tak o data, jako spíš o důvody a způsoby, jakým ten proces probíhal. Důvodem bylo jednoznačně ukázat lidem to, co normálně vidět nemohli. Možnost přivést zvíře a vystavit ho veřejnosti tak, aby opravdu vnímala, jak ten tvor vypadá, byla lákavá. Zvládli to poprvé v Rakousku, postupem času vznikaly další zoologické zahrady přes Paříž, Německo, bohatě zásobené obchodníky se zvířaty," nastínil historii zoologických zahrad Luboš Melichar.
Veřejné expozice zvířat často vznikaly nedaleko přístavů, protože tam byl jejich transport jednodušší. Tehdejší obchodníci i vystavovatelé ale většinou neznali biologické potřeby zvířat, takže jich mnoho uhynulo už během přepravy. Rozmnožování zvířat v zajetí pak bylo prvotně motivované ekonomicky, ušetřilo se totiž na dopravě. Chovatelské dovednosti se podle Luboše Melichara rozvíjely hlavně metodou pokus - omyl.
"V té době byl důraz kladen v podstatě pouze na exemplář. Šlo o to vystavit to zvíře v nějakém prostředí, kde bylo návštěvníkovi přístupné. A udržet ho pokud možno co nejdéle při životě, ale o chov jako takový, o kterém mluvíme dnes, se opravdu ještě nejednalo," upozornil na rozdíl v pojetí zahrad v minulosti a v současnosti Luboš Melichar.
Dnešní úloha zoologických zahrad
Primární role zoologických zahrad je dnes podle obou diskutujících jiná. Jejich hlavním cílem je vytvářet záložní populace ohrožených druhů, které v budoucnosti pomůžou v jejich přežití.
"My jsme se v průběhu věků naučili respektovat všechny přírodní zákonitosti a postupně je aplikovat do podmínek zoologických zahrad, teprve potom jsme se stali úspěšnými chovateli. Zoologické zahrady by měly vytvářet životaschopné, genetické cenné populace proto, aby byla zajištěna budoucnost druhů v dalších desetiletích i staletích. Rádi bychom se u většiny těch druhů dobrali k systému repatriací, kde je podtržen význam zoologické zahrady jako té archy Noemovy, kdy zajistila přežití druhu. My těch příkladů máme X, a je to vlastně důvod, proč v zoologických zahradách setrváváme," vysvětlil podstatu zoologických zahrad Luboš Melichar.
Kromě chovu ohrožených druhů patří podle Davida Nejedla k důležitým činnostem zoologických zahrad i jejich ochrana přímo v místě, kde tato zvířata běžně žijí. A to třeba i už zmiňovanou repatriací, tedy zpětným vypouštěním jedinců ohroženého druhu odchovaných v zoo zpět do přírody. Chov by se měl zaměřovat hlavně na druhy, které jsou nejvíce ohroženy.
"Když jsme u úloh zoologických zahrad, tak je jedna, která byla na začátku a stále přetrvává. To je rekreační úloha. Vytváříme areály zoologických zahrad tak, aby návštěvníkům u nás bylo dobře, aby přišli za oddychem, ale zároveň i za poučením. A to je jedna z velmi nezastupitelných úloh, vzdělávání a poučení lidí. Třeba i vysvětlováním, že skutečně ohrožená zvířata, která potřebují naši pomoc, nejsou bílí tygři, ale třeba takini čínští, kozorožci dagestánští, nebo kozy šrouborohé," dokončil David Nejedlo.
Rozhovor ředitele a hlavního zoologa Zoo Liberec se samozřejmě týkal i jí, zejména pak toho, jaké změny libereckou zahradu v nejbližší době čekají. Od nového roku totiž přešla pod správu Libereckého kraje, což pro ni bude znamenat hlavně větší přísun financí potřebných nejen na nutné rekonstrukce, ale i na její plánované rozšíření k lesnímu amfiteátru v Lidových sadech.
Poslechněte si celý rozhovor a dozvíte se tak třeba, jaké nové druhy by mohly být v Zoo Liberec v nových expozicích k vidění.
autoři: David Nejedlo ,
10 NEJ Libereckého kraje: Zoo Liberec
Mláďata takinů čínských, hříbě koně převalského, malý sob karelský nebo
také pásovec či osináci, to jsou nejmladší či nejnovější obyvatelé zoo
Liberec, kam se podíváme v tomto dílu seriálu.
Mezi nejnavštěvovanější atrakce Libereckého kraje patří liberecká
zoologická zahrada. Má řadu známých obyvatel, ikon jako bílé tygry,
slony či opice. Každoročně se v zoo rodí řada mláďat a také přibývají
nové druhy zvířat. A právě za mláďaty a novými obyvateli zoo nás zavedou
mluvčí zoo Barbara Tesařová a redaktor Jaroslav Hoření.
zdroj: https://liberec.rozhlas.cz/10-nej-libereckeho-kraje-8221499/7
