Vratislavická kyselka
Vratislavice nad Nisou
Voda jako z Libverdy
Minerální vodou se bělilo a nikde se už nedozvíme, zda měly minerály v ní obsažené nějaký vliv na bělost prádla. Zato podle historických pramenů víme, že teprve po třech letech se omylem této "nedobré vody" napila maminka pana Skollaudeho. A právě jí přišla nakyslá chuť povědomá. Jako by ji už někdy pila... Jako by jí připomněla pobyt v Libverdě. A tak se pan Skollauda vypravil za uznávaným jabloneckým lékárníkem Josefem Ulrichem z věhlasné jablonecké lékárny U Černého orla, která sídlila v budově pod dnešním okresním soudem. "A lékárník potvrdil, že se jedná o kyselku. Prokázaly to i chemické rozbory, které potvrdily, že voda obsahuje uhličitan hořečnatý, oxid železitý a oxid uhličitý. A pak si někdo vzpomněl na přednášku berlínského profesora Dr. Rittera, který Jizerky kolem roku 1850 procestoval a v Jablonci vyslovil domněnku, že zrovna někde v údolí Nisy mezi Prosečí a Vratislavicemi by se mohly nalézat minerální prameny," připomněl v někdejším rozhovoru Lukáš Pleticha. Podle publicisty Marka Řeháčka, který historii Kyselky popisuje v brožuře Vratislavice nad Nisou, se majitel bělírny rychle rozhodl pro novou oblast podnikání. Zavřel bělírnu prádla a a založil si malé lázně. Věhlasní profesoři Weisskopf a Jaksch provedli v těch letech dvakrát po sobě chemickou analýzu pramene a napsali dobrozdání, která vratislavickou kyselku vychvalovala jako znamenitou, dvanáct stupňů teplou minerální vodu. Podle Marka Řeháčka však ani jejich dobrozdání nestačilo, aby se tu otevřely lázně jako takové. A to i přesto, že pramen se stal u obyvatel obou měst na hranici Nisy, tedy Jablonce nad Nisou a Liberce, velmi oblíbeným.
Historie se stále opakuje, jak by mi potvrdili dějepisci, podnik stejně jako v posledních letech, často měnil své majitele. A roku 1888 vyhořel. A tak se nakonec místní obyvatelé rozhodli, že to tak nenechají. Na konci 19. století byla Vratislavická kyselka známým výletním místem, kam se chodilo za lázeňskými procedurami. Stáčela se tu i vyhlášená minerálka.Jak popisuje publicista Marek Řeháček: "Roku 1893 založilo jedenáct zdejších občanů společnost, ve které samozřejmě nemohl chybět ani textilní továrník Ginzkey, a požádali pražské místodržitelství o povolení k využívání pramene a zřízení lázní. Povolení obdrželi a navíc získali i svolení, aby se jejich voda mohla nazývat pramenem Rudolfovým. Podle korunního prince, který nedlouho před tím navštívil Liberecko," připomíná v brožurce o Vratislavicích její autor. Nové lázně byly skutečně výstavní. Architekt Schäfer postavil na prameni překrásnou budovu s věžičkou, pozdějším symbolem této minerálky. V roce 1894 tu dokonce vyrostl celý lázeňský komplex s restaurací, parkem a vodotryskem. Kromě ubytovacích a provozních prostor se tu nacházely dokonce i rašelinové a parní koupele. Jenže, radost z lázní netrvala dlouho. Podle historiků zasáhl do jejich osudu bývalý šéf Františkových lázní, který byl jmenován ředitelem Kyselky, a který prý nesmyslnými úpravami pramen zkalil. Naštěstí po první světové válce získal vřídlo pan Weber a začalo se zase blýskat na lepší časy. Lázně sice byly zrušeny, ale prameny se podařilo, opět pod dohledem Státního vřídelního inspektorátu, zachránit. (autor příspěvku Čestmír Ježek)
Vratislavická kyselka - Vratislavice nad Nisou
Známý areál Vratislavické kyselky leží na břehu řeky Nisy mezi Jabloncem
nad Nisou a Libercem. Pramen objevil roku 1862 náhodně Karl Skollaude,
když hloubil studnu pro svojí bělírnu látek. V
prameni byly nalezeny chemickou analýzou uhličitan hořečnatý a oxid
železitý a byla nasycena oxidem uhličitým. U pramene byly založeny malé
lázně, které ale neprosperovaly a po požáru roku 1888 zanikly. Obnovení
lázeňského provozu nastalo až po roce 1893, kdy byly postaveny nové
honosné objekty. I toto období trvalo ale krátce a začátkem 20. století
byly lázně definitivně zrušeny.
Nová éra vřídla nastala ve 20.letech
20. století, kdy se stal majitelem p.Weber a který vodu začal stášet do
lahví pod značkou Weberovka. Po znárodnění byl provoz stáčírny převzat
firmou Středočeská zřídla, která držela tradici prodeje minerálky, ale
do obnovy objektů neinvestovala. Postupně byla většina objektů, které
pamatovaly ještě lázeňský provoz, zbourány.Nakonec musela být odstraněna
i ozdobná věžička na hlavní správní budově.
Po roce 1989 byla
založena společnost Vratislavická kyselka, která na pozemku provedla dva
nové vrty pro zvýšení zásobování stáčírny minerální vodou. Kromě toho
nechala postavit kopii zbourané věžičky na správní budově.
V následujícím období prameny několikrát změnily majitele a i přes značně velkou výrobu limonád došlo ke krachu firmy.
Do rozpadlého objektu Vratislavické kyselky by se mohl vrátit život .
Celý komplex totiž koupila jablonecká společnost Kitl, která se věnuje
výrobě sirupů. Majitel slibuje navrátit místu původní kouzlo.
Práce
na obnově budou pravděpodobně trvat několik let. Aktuálně je většina
stavby v katastrofálním stavu. Do prací se ovšem firma pustila s vervou a
již nyní probíhají úklidové práce, které jsou prvním krůčkem k budoucí
vizi. (zdroj Wikipedie)
Vratislavická kyselka
Pramen minerální kyselky byl objeven zcela náhodně. Stalo se tak díky místnímu občanu Karlu Skollaudemu na podzim v roce 1862. Vlastnil bělírnu látek, pro niž potřeboval velké množství vody. Vyhloubil proto studnu, ale voda se zvláštní nakyslou příchutí pro bělení byla nevhodná, připomínala chuť minerální vody v té době již známých Lázní Libverda.
V
roce 1893 založila skupina vratislavických občanů akciový spolek
nechala provést rozbor vody, získala certifikát označující vodu za
léčivo a nad pramenem o rok později postavila podle návrhu architekta
Schäfera lázeňský komplex s restaurací a parkem, v němž nechyběl ani
vodotrysk.
Hlavní
budova v novorenesančním slohu měla čtyřhrannou věž ukončenou
jehlanovitou špičkou. V lázeňském domě kromě nezbytných provozních
místností byly rašelinové a parní koupele, restaurace s loubím a
zahradou, se společenským sálem, kuželníkem a s pokoji pro ubytování
hostí. Nechyběl ani tenisový kurt. Postupně byly lázně doplněny o
perličkové koupele a obyčejné I. a II. třídy s lehárnami. Na počest
korunního prince byl pramen pojmenován Rudolfův. I když se na
propagačních letáčcích uvádělo, že voda z Rudolfova pramene povzbuzuje
chuť k jídlu, pomáhá k tvorbě krve, zlepšuje funkci jater, nezískaly
lázně potřebný věhlas a klientelu měly menší, než se předpokládalo.
Po
1. světové válce se stal majitelem pramenů Josef Weber. Z konkuenčních
důvodů lázeňský provoz zrušil a začal čerpat kyselku do lahví a
expedoval ji pod značkou Weber Ouelle (Weberův pramen čili vebrovka). Ve
třicátých a později v šedesátých letech byly navrtány hlubší prameny,
které podstatně přispěly k rozšíření produkce. Majitel nabízel kyselku i
chodící reklamou.
Když
skončila druhá světová válka, převzaly Vratislavickou kyselku
Středočeská vřídla se sídlem v Bílině. Pokračovalo se v plnění minerální
vody do lahví. Další úpravy podniku směřovaly tvrdě za nejvyšším
využitím přírodních zdrojů s nejmenším investováním. Jedinou větší
stavbou byla výstavba ocelové haly v roce 1982. Při nedostatečné údržbě
se stav hlavní budovy zhoršil, bylo nutno odstranit na budově věž
hrozící zřícením.
Záchranu
celého objektu přinesla teprve privatizace. V roce 1989 založili Ing.
Miroslav Holinka, Jaroslav Tureček a Josef Horváth společnost s ručením omezeným pod názvem Vratislavická kyselka. A pustili se do
reorganizace a úprav celého zpustlého závodu. Pro provoz si vypůjčili
balík peněz, investovali, zadlužili se a podnik po pětileté činnosti se
značným dluhem opustili. Konkurz na majetek Vratislavické kyselky
vyhlásil krajský soud. Stalo se tak z popudu věřitelů.
Pohledávky
celkově přesahující částku 150 mil. korun uplatnili věřitelé. Např.
Ekoagrobanka se od dlužníků domáhala 64 mil. korun, 4,5 mil. korun žádal
zpět teplický Leasing, Investiční a poštovní banka 83 mil. korun.
V
roce 1996 konkurzním řízením získala Vratislavickou kyselku pardubická
a. s. UNIPO. Organizace doplnila zařízení moderním strojovým a
technologickým parkem. Již v následujícím roce ve výrobě kyselky pod
novým vedením došlo k vzestupu. Vratislavická kyselka se mohla pochlubit
nezmenšenou výrobou oproti současné produkci místního pivovaru a
Intexu. Více než sto kilometrů by měřily do řady vyrovnané lahve s
minerálkou, které v průběhu tohoto roku vyexpedovali pracovníci do naší
republiky i do zahraničí. Závod vyvezl celkem 14,5 mil. sedmičkových
lahví minerálky Natur i s příchutí. V květnu byl po deseti letech opětně
zprovozněn druhý přírodní pramen, Rudolf, který byl již v roce 1894
vyhlášen za léčivý.
Uplynulo
dalších šest let, závod se postupně začal potýkat s narůstající
konkurencí vyrábějící balené přírodní a minerální vody do PET obalů.
Jednoho z tuzemských výrobců minerální vody čekala změna vlastníka, a proto byl opět vyhlášen konkurz na nového správce. Zájemci byli především z řad českých obchodních firem. Třetím majitelem se stal závod Spektrum, s. r. o. Kyselka, který ještě v roce 2003 stočil přes 3,5 mil. litrů minerální vody. V měsíci dubnu roku 2004 skončil a výroba se zcela zastavila. Vratislavická kyselka z obchodů zmizela. V následujících dvou letech šel podnik opakovaně do dražby, až byl vydražen na 9,1 miliónů Kč, avšak kupující nebyli schopni splnit závazek platby, a tak z prodeje sešlo. Výroba byla obnovena na podzim roku 2006. Naposledy se kyselka vyráběla krom varianty přírodní také s klasickými příchutěmi: pomeranč, citron, grapefruit, ale i minerálka zázvorová.
Začátkem
srpna 2018 koupila areál Vratislavické kyselky společnost Kitl z
Jablonce nad Nisou, která se zabývá výrobou sirupů, medicinálních vín a
medovin. O rok později zahájila jeho rekonstrukci za 28 mil. Kč. V roce
2021 by se do areálu přesunula výroba sirupů.
04.
10. 2021 se oživily hned dva původní vrty Vratislavické kyselky. Vrt
HJ 8 je již z roku 1983. Slavnostně ho pokřtil primátor města Jablonec
nad Nisou RNDr. Jiří Čeřovský a to jménem LIBEREC. Vrt je hluboký 221
metrů a nachází se blíže k městu Liberec.
Druhým
vrtem je TV 4. Tento vrt je ještě o něco starší. Pochází již z roku
1964 a hluboký je 202 metrů. Kmotrem se mu stal primátor města Liberce
Ing. Jaroslav Zámečník, CSc. Pokřtil ho jménem JABLONEC a to symbolicky
minerální vodou přímo z vrtu.
(zdroj: František Jelínek - Obrázková kronika - Vratislavice nad Nisou dříve a dnes, 2006, Wikipedia, https://www.facebook.com/vratislavka/, archiv vratislavice-maffersdorf'')
Areál Vratislavické kyselky je opraven. Chystá se den otevřených dveří
15.4.2021
Jablonecký výrobce sirupů, medicinálních vín a medovin Kitl přestěhoval
výrobu do hal bývalé Vratislavické kyselky. Poslední lahev sirupu
stočili v Jablonci nad Nisou 11. března, areál si ale firma ponechá,
budou tam pomocné výroby.
Areál Vratislavické kyselky je součástí společnosti Kitl od srpna 2018. Od té doby firma intenzivně pracovala na obnově areálu. Koncem března byla ukončena první etapa obnovy areálu a 7. dubna firma oficiálně zahájila provoz v nově rekonstruované výrobní hale první stáčkou Višňového Syrobu Kitl.
Radost z této události chce Kitl poslat dál, a proto z první stáčky pošle do každé z padesáti pěti mateřských škol v Liberci, Jablonci a Vratislavicích velké balení oblíbeného sirupu.
Historie Vratislavické kyselky sahá do roku 1862, kdy pramen objevil náhodou Karl Skollaude při hloubení studny. Pramen pojmenovaný Rudolf byl v roce 1894 uznán jako léčivý a ve Vratislavicích vznikly městské lázně. Minerální voda se tu s přestávkami stáčela až do roku 2008. O obnovení provozu se v minulosti pokusilo několik investorů, vždy z něj ale sešlo.
Majiteli Janu Vokurkovi, čerstvému držiteli titulu EY Podnikatel roku Libereckého kraje 2020, trvalo čtyři roky, než kvůli složitým vlastnickým vztahům zdevastovaný provoz v roce 2018 získal.
Novou výrobní halu si veřejnost bude moci prohlédnout na vlastní oči 12. června od 10 hodin, kdy budou brány Vratislavické kyselky otevřeny v rámci akce Kitl v Kyselce. Pro návštěvníky bude připraven pestrý kulturní program (třeba kapela Tata Bojs) a exkurze do nových výrobních prostor.