Obchodní akademie Šamánkova

Počátky a budování obchodní akademie

Od poloviny minulého století prožíval Liberec období velkého hospodářského rozmachu. Samotný Liberec bez vedlejších obcí měl v roce 1861 20 tisíc obyvatel, takže byl po Praze druhým největším městem v Čechách. Rozhodujícím výrobním odvětvím tu byl textilní průmysl. Ten byl provázen vznikem řady významných hospodářských institucí: roku 1851 byla založena Liberecká obchodní a živnostenská komora, 185

Ani školství nezůstalo stranou tohoto rozmachu. V roce 1837 zahájila výuku liberecká reálka a stala se první libereckou střední školou. V roce 1852 byla otevřena tkalcovská škola, v roce 1854 dalo liberecké grémium obchodníků podnět k založení školy, která by pečovala o vzdělávání učňů v obchodě.

Tehdejším starosta města Ludvík Ehrlich se obrátil na ředitelství liberecké Městské spořitelny s návrhem, aby část jejího rezervního fondu byla věnována rozvoji zdejšího školství a aby byla z tohoto fondu dotována odborná škola pro obchod a živnosti (Fachschule für Handel und Gewerbe). Správa spořitelny přijala příslušné usnesení v březnu roku 1863 a po schválení magistrátem v květnu téhož roku již v červenci téhož roku povolilo c. k. místodržitelství v Praze zřízení obchodní a živnostenské školy (Handels-und Gewerbeschule) v Liberci.

V září 1863 byla jmenována správa nové školy v čele s městským radním Dr. W. Herzigem a ředitelem školy se stal Theodor Böhme, který dosud působil jako profesor na pražské obchodní škole. Během září a října byly vyřízeny všechny další potřebné formality, byli získáni další učitelé a tak bylo možno dne 15. října 1863 zahájit výuku na nové škole. Slavnostní shromáždění všech významných osobností města, představitelů školy a žáků se konalo v radní síni radnice (staré, zbořené roku 1892) a vlastní výuka byla zahájena dne 16. října v 8 hodin ráno. V prvním ročníku bylo tehdy zapsáno 25 žáků, z nichž školu po dvou letech absolvovalo 12 žáků.

Více než padesátiletý vývoj školy v období Rakousko-Uherska ukazuje stále se opakující snahy, aby škole byl přiznán charakter vyššího ústavu, propůjčujícího ucelené obchodní vzdělání, jakými byly v té době ústavy pražské či vídeňské. Na sklonku sedmdesátých a osmdesátá let se počaly projevovat první náznaky dalšího kvalitativního rozvoje školy. Ve školním roce 1889/90 byla rozšířena výuka těsnopisu tak, že mu byly přiděleny dvě týdenní vyučovací hodiny v obou ročnících. Závažnější změnou však bylo, že od školního roku 1890/91 byl na liberecké obchodní škole zaveden ministerstvem vypracovaný učební plán pro dvouleté obchodní školy (Normallehrplan für zweiklassige Handelsschulen), který se od dosavadního učebního plánu podstatně lišil. Uvedené změny byly nutným předpokladem k organizační reformě školy, k níž došlo v roce 1892. Ministerstvo kultu a vyučování vyhovělo návrhu libereckého městského zastupitelstva a výnosy z března 1892 a května téhož roku dalo souhlas k zřízení vyšší tříleté obchodní školy s přípravným ročníkem. Od školního roku 1892/93 byla otevřena přípravná třída a první ročník nového ústavu a současně dobíhaly oba ročníky dosavadní dvouleté obchodní školy.

Na počátku našeho století došlo v organizační struktuře liberecké vyšší obchodní školy k další významné změně, která předznamenala vývoj tohoto ústavu až do naší doby. Ve školním roce 1899/1900 předložil profesorský sbor návrh čtyřletého učebního plánu s tím, aby škola byla reorganizována na čtyřletou obchodní akademii. Návrh nalezl příznivý ohlas nejen u směrodatných orgánů městské správy, ale i u ministerstva kultu a vyučování, které v červnu udělilo souhlas s touto organizační přestavbou. Protože město přispělo uspokojivou měrou k finančnímu krytí zvýšených nákladů, jejichž část nesli i žáci školy v podobě zvýšeného školného, nenastaly žádné překážky při realizaci tohoto záměru. Čtyřtřídní obchodní akademie vstoupila v život školním rokem 1900/0901, kdy byl otevřen její první ročník.

K posledním předválečným organizačním změnám je třeba ještě uvést zřízení dvouleté obchodní školy, která byla schválena v březnu roku 1904 a zahájila svou činnost ve školním roce 1904/05. V témže roce byl na obchodní akademii zaveden i nový předmět, český jazyk, jako předmět nepovinný. Na obchodní škole si mohli žáci volit mezi angličtinou a češtinou hned od zřízení školy. V prvním roce zvolilo na obchodní akademii jako nepovinný předmět češtinu celkem 15 žáků (z 69). Zakotvila tedy čeština v libereckém obchodním školství až na samém sklonku habsburské monarchie, i když zde studovali čeští studenti již v dřívějších letech.

První půl století existence školy do první světové války znamenalo výrazný kvalitativní i kvantitativní růst obchodního školství v Liberci. Škola prošla řadou strukturálních změn, jejichž společným znakem bylo úsilí profesorského sboru pozvednout úroveň teoretické i praktické výuky, poskytnout absolventům co nejlepší znalost oboru i obchodního světa (tomuto cíli sloužily např. exkurse 4. ročníků do přístavních měst na Středozemním moři nebo u Severního moře) a poskytnout jim i další výhody pro vstup do samostatného praktického života.

Uvedenému vývoji naší školy odpovídal i pohyb v počtu studentů. Lze v něm pozorovat výkyvy, v nichž se odrážela hospodářská situace před první světovou válkou. Po počátečním vzestupu zájmu o nově vzniklou a rozvíjející se školu nastal pokles v krizových letech sedmdesátých, poté vzestup zejména na počátku let osmdesátých, po němž došlo k úbytku v jejich polovině, který byl vystřídán na začátku 90. let. Nově zřízená vyšší tříletá obchodní škola zahájila vzestupem počtu studentů v druhé polovině devadesátých let, který vyvrcholil na přelomu století. Vznik čtyřtřídní obchodní akademie vyvolal znova výrazný vzestup počtu zájemců o studium, který pak trval až do počátku I. světové války. Mezi studenty převládali pochopitelně ti, kteří pocházeli z Liberce či jeho blízkého okolí, ale najdeme zde též studenty z Turnovska, Jičínska, Hradecka, Kolínska a výjimečně i studenty jiných národností bývalé habsburské monarchie.

V prvním padesátiletí existence školy se na ní vystřídalo celkem 67 učitelů, profesorů, asistentů a pomocných učitelů pod vedením šesti ředitelů. Mezi vyučujícími se vyskytovali významní odborníci i širší působnosti, z nichž jako příklad lze uvést tři historiky - Dr. Hermanna Hallwicha, Dr. Wilhelma Luga a Dr. Ericha Gieracha, kteří se výrazně zapsali zejména do historiografie severních Čech. Pro členy tohoto učitelského sboru bylo příznačné, že se velmi aktivně účastnili veřejného dění ve spolkovém a politickém životě, ale i v různých institucích hospodářského charakteru. Dnes nelze již sestavit úplnou bibliografii prací členů tehdejšího učitelského sboru obchodní akademie, ale určitou představu podávaly každoroční výroční zprávy, které obsahovaly kromě informací o životě školy, o žácích atd. i kratší či delší studie členů sboru k oázkám odborným a pedagogickým.

Shrneme-li vše, co lze z dochovaných pramenů vyčíst, je patrné, že obchodní školství v Liberci vychovalo za první půlstoletí své existence početný zástup odborníků, z nichž mnozí dosáhli i významného postavení v hospodářském životě habsburské monarchie, ale především se uplatnili v obchodu, průmyslu a peněžnictví severních Čech.

Proměny budovy obchodní akademie

Až do osmdesátých let 19. století představovalo území, kde budova čp. 500-I stojí, již skutečný okraj tehdejšího Liberce bez jakékoliv zástavby. Teprve výstavba rozložité budovy starobince č. 400-I z roku 1873 (dnes základní školy) a nárožní budovy tzv. -Rudolfovy školy v roce 1879 vyvolaly vybudování nové ulice Rudolfovy, dnešní Šamánkovy, při níž vzniklo výhodné stavební místo pro další veřejnou budovu. Zde nalezla vhodné umístění nová budova Tkalcovské školy (něm. Weberschule). Stavbu projektovala v tehdy módním novorenesančním slohu liberecká stavební firma Sachers a Gärtner, postavil ji stavitel A. Bürger v roce 1887. Novorenesanční sloh se uplatnil nejvýrazněji na hlavní budově orientované do ulice Šamánkovy.

Svému původnímu poslání, jako tkalcovská škola, sloužila budova až do roku 1909, kdy došlo ke sloučení školy tkalcovské s nově založenou školou přadlenskou na Textilní školu, které již stávající budova nestačila, a proto dostala nový, lépe vyhovující objekt v dnešní Tyršově ulici. Budovu získalo za 200 tisíc korun město pro dosud provizorně umisťovanou obchodní akademii. Po nezbytných poměrně náročných stavebních úpravách, jež provedla liberecká stavební firma Ernst Schäfer, mohla se sem o Vánocích 1910 obchodní akademie přemístit a 9. ledna 1911 bylo vyučování zahájeno.

Začátky Obchodní akademie v Liberci byly skrovné. Začínala v roce 1863 v domě čp. 157-IV v Lipové ulici 5. Nedlouho po otevření se musela přestěhovat do domu čp. 164-II v Široké ulici 8 a odtud v roce 1867 do domu čp 355-I v ulici Liliové 4, kde zůstala 24 roky. Umístění v uvedených obytných domech bylo málo vyhovující. Teprve v roce 1892 se pro školu nalezlo výhodnější řešení, když se uvolnilo druhé poschodí v nové městské škole na Keilově vrchu, pojmenované po císaři Františku Josefovi. Po změně na obchodní akademii a po jejím rozšíření o obchodní pokračovací školu byly jí předěleny v prvním patře ještě další učebny. Tím byly uspokojeny naléhavé potřeby ústavu, výhledově bylo však třeba hledat lepší řešení. Proto byl v roce 1905, když k obchodní akademii přibyla ještě dvouletá obchodní škola, pronajat v Truhlářské ulici dům čp. 341-II, v němž byly upraveny tři učebny, učebna pro psaní na stroji, sborovna a byt školníka. Třídy byly však poměrně malé a tak i toto řešení bylo pouze provizorní. Proto se městské zastupitelstvo ve svém zasedání 14. 11. 1907 Rozhodlo, aby po vybudováno nové budovy pro Textilní školu bylo dosavadní sídlo Tkalcovské školy v Rudolfově ulici (Šamánkově) zakoupeno městem a aby do něj byla přemístěna Obchodní akademie. Na potřebné stavební úpravy a vybavení odsouhlasilo městské zastupitelstvo v zasedání 10. 5. 1910 částku 100 tisíc K.

Mezi ulicemi U náspu a Na kopečku byla v roce 1971 vybudována tělovýchovná hala pro žáky Obchodní akademie i sousedních škol, o prázdninách ji využívaly Liberecké výstavní trhy až do roku 1988, kdy přešla zcela do vlastnictví Obchodní akademie.

Více než stoletá budova školy díky soustavné údržbě a nejrůznějším stavebním úpravám dále může sloužit výchově našich mladých ekonomů. Pro svou architekturu hlavní budovy zůstává cennou stavební pamětihodností města

Doc. PhDr. Rudolf Anděl, CSc., Ing. arch. Svatopluk Technik