Střední průmyslová škola textilní 

13.08.2020

Textilní škola (Webschule → Spinnereischule → Staatsfachschule für Textilindustrie)v pár datech a hlavně v obrazech

(zdroj: Taschenbuch für die Besucher der Staatsfachschule für Textilindustrie)

Tkalcovská škola byla otevřena 14. června 1852 ve starém Mistrovském domě cechu soukeníku (Meisterberg č. 1, Mistrovský vrch, dnes Tovaryšský vrch 258/1). V únoru roku 1863 se musela přestěhovat do domu č. 363 (Laurenziberg č. 17, Vavřincův vrch), aby se 1. října 1871 vrátila na původní adresu do nově postavené budovy (později Kaffe Radio, dnešní Budvarka). Školu nahradila v dubnu 1887 nová, kdy se výuka přesunula do dnešní Šamánkovy ulice a objektu, který známe jako budovu Obchodní akademie, zkrátka pozdější ekonomku. Až v roce 1907 byly zakoupeny pozemky v Tyršově ulici a o rok později začala výstavba současné textilní školy. V létě 1909 už zde odstartovala výuka v dílnách, a naplno se začalo učit v roce 1910.

(Poznámka mimo: Samostatná Textilní fakulta vysoké školy vznikla až v roce 1960.) (autor příspěvku Petr Ruprecht)

Historie školy

1852

  • tkalcovská škola v Liberci, středoevropské centrum textilního průmyslu, zřízena první škola tohoto druhu ve střední Evropě, ředitelem jmenován Ignaz Kafka, kreslič Liebiegovy továrny
  • výuka zdarma probíhala od března do prosince - 36 žáků, r. 1853 - 82 žáků, r. 1854 - 139 žáků
  • sídlo školy - Mistrovský vrch

1858

  • rozšíření o předměty: barevná harmonie, kreslení, praktické ruční tkaní, později i kurz obchodní nauky
  • žactvo se pracemi účastní světových výstav, v r. 1862 v Londýně a v r. 1867 v Paříži byly škole uděleny bronzové medaile
  • od 1863 sídlem školy Vavřincův vrch

1871

  • název Vyšší tkalcovská škola - moderně vybavené školní dílny - dva mechanické stavy a 27 ručních stavů

1879

  • ředitelem školy Emanuel Drahan - ke tkalcovské škole připojena odborná škola kreslířská
  • škola úzce spolupracuje s průmyslovým muzeem a průmyslovou školou, nadaným žákům poskytuje stipendia, žáci docházejí na exkurze do podniků, uplatňují se jako kreslíři, návrháři, mistři, techničtí úředníci
  • odborné vzdělání přitahuje studenty z ciziny

1881

  • účast školy na Zemské výstavě v Praze - odměněna čestným diplomem

1882

  • ředitelem Karl Mikolaschek (spoluautor dobového technického slovníku), učitelé jezdí na studijní cesty do zahraničí

1887

  • c. k. Odborná škola tkalcovská - nová budova školy pod novým názvem v Šamánkově ulici
  • učební osnovy rozšířeny o výuku geometrie, rýsování a němčiny, pozměněny přijímací podmínky, denní kurz prodloužen z 9 měsíců na dva roky

1894

  • ředitelem Ing. Franz Stubchen - Kirchner, Mikolaschek na profesorské místo do Prahy

1910

  • otevřena nová budova školy s dílnami v Tyršově ulici podle projektu libereckého architekta Oskara Röslera, kde škola do současné doby sídlí
  • dvouleté studium, tkalcovská a přádelnická větev, zřízeny jednoroční abiturientské kurzy pro zvýšení kvalifikace absolventů jiných škol s maturitou, později i kurzy pro tovární mistry a techniky, výuky v němčině
  • tento systém školy fungoval do r. 1945
  • po 2. sv. válce školu přebírají čeští učitelé, do r. 1954 není jasně vyřešen statut školy

1954

  • Průmyslová škola textilní, čtyřletá dvouoborová (přádelnictví a tkalcovství), zřízeny i dvě třídy večerní školy, mistrovské kurzy, další pracoviště školy elokovaná v různých městech, později zavedeno i dálkové studium

1977

  • rozšíření studia o obor výroba oděvů a prádla, škola má 400 až 500 studentů
  • osmdesátá léta 20. stol. - modernizace vybavení školy (laboratoř, zkušebna textilních materiálů, tkanin a přízí), nový učební pavilon

1989

  • po r. 1989 změny učebních plánů (rozšířeny o předměty ekonomika, administrativa, informační a výpočetní technika, management aj.) jako reakce na celkové ekonomické a společenské změny

2022

  • celková rekonstrukce střechy školních dílen včetně otevíratelných světlíků
  • bezbariérovost škol - výtah na hlavní budové a nové bezbariérové toalety v celém areálu školy
  • oslava 170. výročí založení textilní (tkalcovské) školy

archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla

V roce 1910 získala textilní škola v Liberci novou,

v pořadí už druhou budovu,tentokrát v Tyršově ulici. Stavba tealizovaná podle návrhu libereckého architekta Oskara Rösslera je ukázkou pozdně secesní architektury přecházející až do moderny. Hlavní průčelí je zdobeno sochami H.K.Scholze z Vídně. Odborná škola, jež se může pochlubit nejstarší tradicí republice (Tak.1852),zde sídlí dodnes (zdroj Kniha o Liberci)

foto Luboš Mencl
foto Luboš Mencl

Když původní Tkalcovská škola přestala kapacitně vyhovovat, byla v dnešní Tyršově ulici na místě patřícím kdysi k panskému dvoru postavena podle návrhu Oskara Rösslera z Liberce v letech 1909-10 nová pozdně secesní budova Textilní školy. Vstupní průčelí zdobí plastiky vídeňského sochaře Heinricha Scholze. Vzadu k ní přiléhají výrobní provozy pro praktickou část výuky. Po roce 1945 byl komplex školy doplněn dalšími objekty.(text: Kniha o Liberci)

Textilní škola v roce 1910 Autor Wilhelm König jr. Fotografii jsem upravil pro lepší kontrast a ostrost. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (archiv J.Peterka)
Textilní škola v roce 1910 Autor Wilhelm König jr. Fotografii jsem upravil pro lepší kontrast a ostrost. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (archiv J.Peterka)
Pav Karel
Pav Karel
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka
1910 (Ebay)
1910 (Ebay)

Vpravo "klášter" tj. dnes poliklinika, úplně vlevo dnešní SPŠ textilní (Tyršova ulice), budova lehce vlevo od školy je dnešní tělocvična školy. Věž a komín v areálu školy zřejmě patřil ke školnímu provozu textilní školy (textilní stroje - pohov transmisemi - parní stroj - komín) - dnes zbouráno a je tam dvůr a jakési montované přízemní budovy. Zajímavé je, odkud je to foceno - v popředí louka, která je v rovině, to tam dnes není. Před areálem je dnešní Humpolecká ulice, která školu obkružuje, dnes zastavěná vilami. V místě té louky by měla být ulice V Brusičské dolině, která již klesá svahem směrem k bývalé Sadové ulici a ulicí Na Bídě.

archiv M.Gergelčík , komentář Luděk Tesarčík