Liberec XXXI - Krásná Studánka

O historii:

První velká vlna kolonizace německými osadníky v hustě zalesněných a poté opuštěných okrajových oblastech české kotliny na pozvání českých králů proběhla ve 12. století. Schönborn (Krásná Studánka) byla zřejmě založena až později, jako  lesní osada s typickou rozvolněnou zástavbou. Osada je poprvé zmiňována v roce 1391 v urbáři panství Frýdlant a později ve feudálním listu pánů z Bibersteinu (1278-1551) z roku 1444. Osadníci pocházeli pravděpodobně z oblasti Frýdlantu a sousedního oblasti Lužice a Slezska. Protože tam jsou místa zvaná Schönborn, předpokládá se, že osadníci si s sebou prostě vzali svá stará místní jména. Toto první období je z velké části neznámé. Z pozdějších záznamů vyplývá, že místo bylo přiděleno říšské pastoraci, v jejímž rámci představovalo druhou největší vesnici, a že tamnímu faráři podléhali sedláci. V roce 1556 měla Krásná Studánka 21 sedláků, 8 polních zahradníků a 6 domácích, kteří bydleli ve 30 budovách.

Asi o 75 let později, za Albrechta Valdštejna, se obec rozrostla již na 55 domů. Samostatný vesnický kostel samozřejmě neexistoval, ale od roku 1610 se obyvatelé museli spoléhat na kostel svaté Kateřiny (původně protestantský, od protireformačního katolického) postavený v sousedním Althabendorfu (dnešní Stráž nad Nisou). V obci byly tři kaple, z nichž nejmladší, tzv. "Glöckl", byla slavnostně otevřena v roce 1859. Dnes už žádný z nich neexistuje. Novější historie, počínaje třicetiletou válkou 1618- 48, prošla  různými peripetiemi. Poté, co husitské války vedené o 200 let dříve způsobily místu i jeho obyvatelstvu velké škody, třicetiletá válka zuřila neustále  a ničivěji, zvláště když švédská vojska pochodovala zemí. Na konci dlouhé války zbylo pouze 30 domů. Sotva se vrátil vytoužený mír, zuřil mor a nastala řada špatných sklizní a hladomorů. Ve druhé slezské válce (1744-45) a také v sedmileté válce (1756-63) pruská vojska několikrát přepadla obec. Přes Krásnou Studánku procházela v letech 1864 a 1866 také vojska a část z nich zde byla ubytována, což vesničanům způsobovalo značný stres a šikanu.

Od roku 1526 až do konce první světové války v roce 1918 patřily Čechy k Habsburské monarchii. Kromě neúspěchů v důsledku válečných událostí, epidemií a špatné úrody to pro Krásnou Studánku znamenalo dobu neustálého rozvoje. Týká se to zejména období od poloviny 19. století, kdy se v Liberci (Reichenbergu) a okolí usídlila velká část textilního průmyslu a obyvatelé tak dostali přiměřeně přiměřené možnosti výdělku. Po skončení 1. světové války vznikla první Československá republika a Němci se ocitli jako největší menšina, ale jako menšina v ní. Člověk byl nyní vystaven určité "pichlavé" politice nových pánů na pražském Hradě. Pro Krásnou Studánku s téměř výhradně německou populací to nemělo zásadní dopad na každodenní život, pomineme-li fakt, že odvádění mládí muži nyní museli narukovat do české armády. Mnoho lidí ze Krásné Studánky (Schönbornu) rádo vzpomíná na německo-českou výměnu škol, která nabízela možnost lépe poznat sousedy a jejich jazyk. Kolem roku 1929 postihla Krásnou Studánku vysoká nezaměstnanost, ale to byl důsledek celosvětové hospodářské krize. V říjnu 1938 byla invaze německých vojsk kvůli Mnichovské dohodě vítána jako všude většinou - netušíc, jaká katastrofa se blíží.

Poslední kapitola byla napsána s rozpadem Třetí říše v květnu 1945. Ke konci války se již ve vesnici objevovaly výpravy slezských uprchlíků jako předzvěsti neštěstí. Rudá armáda vstoupila do Krásné Studánky 8. května bez boje. Brzy poté začaly takzvané divoké vyhnání, většinou na příkaz Revolučních gard, které fungovaly mimo jakoukoli kontrolu. Alespoň hranice se Saskem byla pro vyhnance ze Schönbornu blízko, takže běhání v rukavici tam bylo zkráceno a bílou pásku, kterou bylo nutné nosit, jste mohli rychle zahodit. Vyhánění bylo ukončeno do konce roku 1946 "regulovanými" vyháněními a transporty. V opuštěných domech se usadili Češi a Slováci, kteří přišli z vnitrozemí. Řada starších budov byla v následujících letech zbořena. Jen velmi málo Němců, například ti, kteří měli české manžele, smělo zůstat. Podle statistiky z roku 1947 žilo v obci 656 Čechů a Slováků a 23 zbývajících Němců, rozmístěných ve 181 domech.

Odsunem asi 3 milionů sudetských Němců náhle skončila jejich staletá kultura i celkově dobré soužití s ​​Čechy a Židy - výsledek šíleného nacionalismu na obou stranách.

Vesničané

Život na vesnici byl venkovský. Je pravda, že neúrodné půdy a drsné klima nebyly vhodné pro dosažení vysokých výnosů. Zemědělství se víceméně omezovalo na hospodaření na zelené louce, doplněné trochou pěstování obilovin, brambor a řepy. Farmář, který dokázal chovat několik krav, stál za hodně a u polních zahradníků s jejich malými pozemky stačilo mít v lepším případě pár koz. Rozlehlé lesy v okolí vždy sloužily jako doplněk a pilně se sbíraly lesní plody a houby. Hlavní vedlejší činností bylo až do nástupu průmyslové výroby tkaní sukna a pletení punčoch. Špatné životní podmínky se zlepšily až v polovině 19. století, kdy byly všude v Liberci (Reichenbergu) a okolí založeny textilní továrny jako Katharinberg (Kateřinky), Althabendorf (Stráž nad Nisou), Ratschendorf (Radčice), Einsiedel (Mníšek) a Neundorf (Nová Ves), čímž se otevřely na plný i částečný úvazek. pracovní příležitosti pro obyvatelstvo. Rozvíjející se město Liberec také nabízelo rozšířené možnosti prodeje zemědělských produktů. Samotný Schönborn (Krásná Studánka) byl pro osídlení průmyslu nevhodný, protože chyběl dostatečně vydatný vodní tok, který by v té době pro továrnu potřeboval.

V roce 1910 zde žilo 1151 obyvatel, kteří bydleli ve 162 domech. Ve výčtu oborů z té doby je kromě běžných řemeslníků přítomných na vesnici i řada obchodníků, kteří se živili prodejem venkovských výrobků, a ne méně než sedm hostinských. Dále jsou uvedeni tři provozovatelé cihelny a punčochář. Poslední předválečné sčítání lidu ukázalo 995 obyvatel, z toho 937 německých a 58 neněmeckých obyvatel. Ke konci 2. světové války bylo napočítáno kolem 1000 vesničanů, včetně tří až čtyř českých rodin, které byly rozmístěny ve 184 domech. Typická rodová jména v obci pro region byla: Appelt, Beckert, Bernig, Effenberger, Franze, Gahler, Herbig, Herrmann, Hübner, Koehler, Krause, Kretschmer, Liebig, Leuker, Peuker, Pfeifer, Plischke, Prade, Scholze, Schwarzbach , Sieber, Simm, Simon, Stark, Tandler, Thiel, Ulbrich a Weber. Posledním starostou byl Anton Herrmann.

Vzdělání, zvyky a spolky

Schönborn (Krásná Studánka) vlastnil školní budovu od roku 1879 a od roku 1910 v ní byla čtyřtřídní základní škola, v níž šest učitelů vyučovalo 223 žáků. V tomto jediném výchovném ústavu v obci zůstalo až do vystěhování. Žáci, kteří chtěli navštěvovat střední školu, ji našli v Ruppersdorfu (Ruprechticích)  nebo Reichenbergu (Liberci). V obou místech byla obecní škola (srovnatelná s dnešní střední školou) a v Liberci také gymnázium. Kulturu a zvyky utvářeli rakouští katolíci. Vrcholem roku byly církevní svátky. Oblíbeným zvykem mládeže bylo zpívání na Zelený čtvrtek, při kterém děti chodily ráno dům od domu a přinášely požehnání "Pochválen buď Ježíš Kristus Griendonn'sche". Jako poděkování pak dostaly nejrůznější sladkosti a drobné dárky. Adventní a vánoční čas se slavil s velkým zápalem. Začalo to již dnem svaté Kateřiny 25. listopadu, která za večerního šera házela dětem do pokoje jablka a ořechy. Svatý Ondřej 30. listopadu stejně jako svatý Mikuláš 6. prosince se nerozmazlili a záhadným způsobem obdarovali děti v Krásné Studánce. O Vánocích byl v souladu se starou severočeskou tradicí téměř v každém domě rozestaven vlastnoručně vyrobený betlém a bylo zvykem, že se na něj lidé na vesnici vzájemně navštěvovali.

Při světských příležitostech to byla "Foasnacht" (karneval), která se často slavila plesy v maskách, tanci a průvody a dávala vesnické mládeži možnost se sblížit. 30. dubna byl o Valpuržině noci zapálen tzv. "Wolperfeuer", při kterém bylo úkolem vesnické mládeže najít co nejvíce opotřebovaných košťat a spálit je jiskrami. Dalším velkým festivalem byl na podzim "Kormst", kterým se hojně slavil Den díkůvzdání. Velkou roli ve společenském životě hrál hasičský sbor a vesnické spolky. Kolem roku 1938 zde fungoval pěvecký spolek Eintracht, Německý gymnastický klub, Německý kulturní klub, Svaz Němců, Dělnický gymnastický a pěvecký spolek, Zemědělský spolek a selský spolek mládeže. Pořádala se divadelní představení, gymnastické festivaly a masopustní plesy. Nejoblíbenějším místem byl Bernigův hostinec "Zur Hope" s přilehlou tělocvičnou. Tato honosná restaurace byla nástupcem obecního tajemníka, který vyhořel v roce 1879, kde Scholze, t. j. správce a soudce hospodáře ve Frýdlantu v Čechách, vykonával své výhradní licenční právo. Cesty na dovolenou, jak je dnes běžné, samozřejmě ještě neexistovaly. Se zlepšenými životními podmínkami, které se vrátily díky industrializaci na konci 19. století, byla nejlepší varianta výletu do objektů v sousedních Jizerských horách nebo na ještěd - 1012 m vysokou  horu - v létě turistika a v zimě lyžování - nebo sáňkování.

(zdroj:  https://reichenberg.de )