(autor příspěvku Petr Ruprecht)

60 let od požáru horského hotelu na Ještědu

• 31. Leden, 2023

Na dnešek připadá i další "šedesátkové" výročí. 31. ledna roku 1963 při neopatrném rozmrazování potrubí vznikl v budově horského hotelu na Ještědu požár, kterému celá stavba podlehla. Zmizel tak jeden ze symbolů Liberce, který ale uvolnil místo svému světoznámému nástupci.

Ještěd je dominantou severovýchodních Čech a stal se symbolem nejen Liberce, ale i celého kraje. Jeho dramatický výraz nad celou okolní krajinou přitahoval lidské zraky odedávna. Samotné jméno hory pochází pravděpodobně ze starogermánských slov "ask" a "ket", což znamenalo něco jako "jasanový kopec" nebo "jasanový les". Později příchozí Slované, ze kterých se stali Češi, jej pomocí jim blízkého hláskosloví přejmenovali na Ještěd.

Historici uvažují o tom, že pro svou dominantní polohu mohl hrát roli v náboženském a kultickém životě pradávných obyvatel severních částí dnešní české kotliny. Ještěd ovšem přitahoval lidi i v novějších dobách.

Minimálně od první poloviny 18. století na jeho vrchu stál kamenný kříž. Ten byl ale roku 1812 povalen, byť na jeho místě byl záhy vztyčen další, avšak jen dřevěný. Roku 1838 byl na vrcholu postaven obelisk na památku návštěvy Adély Rohanové, zvaný dodnes Rohanský kámen (Rohanstein). Tento kamenný objekt stojí na někdejší hranici mezi Rohanským a Clam-Gallasovským panstvím.

Zájem turistů o vrchol se probudil až v polovině 19. století. Turisté však netoužili jen po nádherném výhledu po okolí, ale přáli si také na vrcholu načerpat síly. V tom jim vyšli vstříc manželé Florian a Barbara Haslerovi z Horního Hanychova, kteří zde o letních nedělích roku 1844 zřídili prodej občerstvení z přinesených zásob. O tři roky později nabízel podobnou službu také rohanský lesník Hebelt. Roku 1850 zbudovali Haslerovi na Ještědu vlastní chatu, kterou v následujících letech vylepšovali, a návštěvníkům nenabízeli jen občerstvení, ale také nocleh. Stará chata dosloužila roku 1868, byla však záhy nahrazena chatou novou, částečně kamennou, finančně podpořenou i mnoha předními libereckými občany. U ní byla vybudována i rozhledna.

Nový horský hotel vznikl podle plánů libereckého stavitele Ernsta Schäfera, který se podílel, mimo jiné, například na vybudování Liebiegova městečka. Základní kámen hotelu byl položen 27. 6. 1906 a již za půl roku - 13. 1. 1907 - byl hotel slavnostně otevřen. V jeho přízemí byla velká společenská místnost pro víc než 100 hostů, hotel měl 23 pokojů a noclehárnu, terasu pro 50 lidí a 23 metry vysokou rozhlednu. Horský spolek zaplatil za stavbu 161 000 K, pozemek pod hotelem však nevlastnil, ale měl jej na 50 let pronajatý od hraběte.

Atraktivita Ještědu se ještě zvýšila, když zde byla v letech 1909-1911 postavena tříkilometrová sáňkařská dráha, na níž se v roce 1914 konalo první mistrovství Evropy. Dráha byla koncem třicátých let poškozena polomem, v 60. letech byla v jejích místech postavena nová, kratší, jejíž torzo je na místě dodnes. Skutečnou ranou pro Horský spolek však bylo postavení lanovky roku 1933 - to sice znamenalo příliv návštěvníků, ale zároveň se dle tehdejšího výnosu stal vrchol hory majetkem provozovatele lanové dráhy (ČSD), a tak vlastně přešel do majetku státu.

Roku 1945 se hotel stal majetkem Klubu českých turistů, později přešel pod hotelový a restaurační podnik. Od roku 1959 sloužil kromě turistiky také televiznímu vysílání. Hotel i původní Rohanova chata (přejmenovaná na Chatu brigádníků) byly do roku 1962 rekonstruovány podle návrhu libereckého architekta Karla Wintera.

Osudného dne 31. ledna 1963 se muselo, jako častokrát, rozmrazovat potrubí v hotelu. Vinou neopatrnosti ale propukl požár a budova lehla popelem. Ke vzniku požáru došlo asi v 17:40 hodin, přičemž samotné ohlášení nastalo v 18:23 hodin. Vyšetřováním okolností vzniku požáru bylo zjištěno, že příčinou bylo vznícení uvnitř duté stěny obložené korkovými deskami, ke kterému došlo při rozehřívání zamrzlého vodovodního potrubí plamenem benzinové pájecí lampy v tzv. stoupačce.

Uvolněné místo po vysílači ale dlouho nezůstalo prázdné. Liberecký architekt Karel Hubáček vypracoval projekt k novému a později celosvětově slavnému hotelu a vysílači a brzo se začalo se stavbou. Její základní kámen byl položen v roce 1966.

Základní vizí Karla Hubáčka byla ve své jednoduchosti geniální myšlenka protáhnout horu pomocí hyperboloidu, který nejenže opticky dokončuje horu, ale jedná se i o technicky zdařilé a platné řešení, a to vzhledem k extrémním povětrnostním podmínkám, které na Ještědu panují. Na konstrukčním řešení Karel Hubáček spolupracoval se statiky Zdeňkem Zachařem a především Zdeňkem Patrmanem.

Interiéry stavby včetně veškerého mobiliáře navrhl architekt Otakar Binar, restauraci vybavil autorským nádobím výtvarník Karel Wünsch, který je také autorem jejích dekorativních zrcadlových příček. Vybavení interiérů bylo jako jediná část stavby časem vyměňováno, jeho jednotlivé kusy jsou však většinou zachovány. Na svém místě zůstala původní umělecká díla: skleněná plastika Spad meteoritů, osazená na dříku stavby, je dílem Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové, kovanou mříž v hotelové chodbě vytvořil Jaroslav Klápště.

Několik technologických postupů, užitých při stavbě věže, bylo ve své době chráněno československými patenty - zejména pak kyvadlo, vyrovnávajícího příčné kmitání stavby, které Zdeněk Patrman vyvinul ve spolupráci s Matematickým ústavem Akademie věd ČR a později použil na několika dalších stavbách.

V rámci výstavby byla také zrekonstruována lanová dráha od Horního Hanychova a vybudována horská chata Ještědka v sedle Černého vrchu.

Výraz samotné stavby odráží vrchol modernity a zaujetí člověka vědecko-technickým pokrokem, dobýváním a polidšťováním světa přírody i vesmíru. Stavba je výrazným, esteticky silným, a přesto citlivým zásahem do krajiny celého regionu. Skloubí se v ní užitná funkce moderní technologické potřeby (vysílač), kulturní a rekreační funkce (hotel, lanovka) i samotná, až uhrančivě působící funkce estetická. Desetiletí existence (hotel byl pro veřejnost slavnostně otevřen v říjnu 1973) vysílače hotelu na Ještědu neubralo nic na jeho dominantní působivosti.

s využitím zdrojů Jaroslav Tauchman

Redaktorka Ivana Bernáthová mluvila s technikem Ladislavem Tomasem, který se společně s kolegou Stanislavem Tomiškou dostal spolu s hasiči nahoru lanovkou, a snažil zachránit telekomunikační zařízení.

"Zavolali kluci z Ještědu, že Ještěd hoří, že odpojili zařízení. To bylo posílené telefonní spojení do Prahy, vysílač byl v prvním patře. Když jsme tam vlezli, hořelo to jen na té straně nad lanovkou, směrem k Liberci, snad proto, že vítr šel zrovna na tu stranu," vzpomíná pan Tomas.

Ze začátku pomáhali s hašením učitelé, kteří vedli na Ještědu lyžařské kurzy, později přijeli vojáci.

Jak evakuace vybavení Ještědu dál probíhala? A proč vlastně k požáru podle pana Tomase došlo? Kdy se opět podařilo zprovoznit vysílač? Poslechněte si rozhovor s pamětníkem.