Soukenné náměstí

19.09.2022
27.9.1982 (foto Jiří Holeček)
27.9.1982 (foto Jiří Holeček)

OKOLÍ SOUKENNÉHO NÁMĚSTÍ A ULICE PRVNÍHO MÁJE


Roku 1559 byla v místech dnešní kavárny Nisa postavena jedna z prvních provozoven na území města - panský mlýn na Harcovském potoce. Z tržiště (Benešova náměstí) se k němu přijíždělo vozovou cestou, pozdější Mlýnskou ulicí (Pražskou). Dostatek vody zajišťovala regulační nádrž uprostřed náměstí, kam se vedle Harcovského potoka vléval také náhon od Nisy, vedený od jezu pod dnešním Krajským úřadem podél už neexistující ulice U Splavu. Přebytečná voda byla odváděna nejkratším směrem zpět do Nisy vodotečí pod dnešní lékárnou (čp. 114-III).

Tou dobou se začínají proměňovat manufaktury v dolní části města na větší průmyslové závody. Roku 1832 převzala firma E J. Jakob, produkující jemná vojenská sukna, bývalý městský mlýn, v němž se ovšem začalo s výrobou sukna už dříve. V dnešní Blažkově ulici si firma Demuth postavila kolem prostorného dvora provozovny (čp. 336-IV), stojící donedávna u nádraží MHD. Hned za Německým domem si vedle Harcovského potoka v dnešní Fügnerově ulici postavila továrnu Společnost pro tisk a úpravu látek, pozdější firma Schütze (1872), (bývalá YMCA).

Tovární čtvrť vznikla i na druhém břehu Nisy v místech, kde býval v 17. století rybník napájený vodou z Nisy, po němž zbyly jen místní názvy Starý rybník a ulice Na Rybníčku. Prvním z několika velkých průmyslových podniků, které zde v 19. století vyrostly, byla plynárna (1859).

Soukenné náměstí vznikalo jenom pozvolna. Ještě na mapě z roku 1858, kde je označeno Jako Nové náměstí, vidíme, že to byla jen rozšířená křižovatka císařské silnice a několika dalších ulic.

Nesporný vliv na utváření náměstí mělo vybudování železnice (1859). Bývalá cesta vedoucí mezi loukami a poli od nádraží do středu města se brzy stala jednou z hlavních tepen. Na ni pak navázala Hanychovská ulice založená v roce 1875, jejíž budování bylo obdobně jako v případě ulice Na Skřivanech započato coby nouzová akce pro nezaměstnané. Diky ní se rozvinula také výstavba ve čtvrti Na Jeřábu, nádražím poněkud odloučené od města, kde si stavěli rodinné domky především čeští železničáři. Jak byly do stanice postupně zaúsťovány trati ze Závidova (1875), Jablonce (1888) a Teplic (1903), rostl i proud vozů a chodců odtud přicházejících. Proto musel být původně dřevěný most přes Nisu nejprve zpevněn a potom nahrazen novým. Dopravní význam "Soukenného náměstí se dále zvýšil, když byla dána do provozu tramvaj na lince Nádraží - Lidové sady (1897) a o dva roky později trať Soukenné náměstí - Rochlice . Když K nim přibyla roku 1912 další trať do Horního Hanychova, vedoucí Barvířskou ulicí, bylo jasné, že je jen otázkou času, kdy si potřeby dopravy vynutí uvolnění celého prostoru náměstí.

Novorenesanční přestavba koncem 19. století probíhala přednostně v horní části města a v dolním centru se uplatnila jen na jednotlivých stavbách.

Severní průčelí Soukenného náměstí dostalo konečnou regulační čáru a dnešní podobu v roce 1887, kdy byl vybudován čtyřpodlažní dům čp. 156-II a provedena stejně vysoká přístavba k sousednímu domu čp. 157-II s menší kopulí na nároží Pražské ulice. Tehdy byly přestavěny i domy uprostřed dnešního náměstí, které se podařilo odstranit teprve v roce 1930 . Dvě významné novorenesanční stavby vznikly poblíž dnešní otočky jablonecké tramvaje. Byl to především tzv. Anenský dvůr, a pak neméně pohledný dům čp. 160-IV při dnešní ulici M. Horákové. Jinou mimořádnou novorenesanční stavbu představoval obchodní dům firmy Müller, postavený na břehu Nisy v místě starých domů čp. 86 a 88-IV. Byl zbourán roku 1978, aby uvolnil místo stavbě Domu kultury. Pamětníci jej určitě znali pod názvem obchodní dům Ještěd.

Ze secesních staveb v okolí připomeňme Národní dům České besedy v ulici Na Rybníčku z roku 1904 a přestavěnou požární zbrojnici. V dolní části ulice 1. máje si roku 1912 vybudovali manželé Slukovi čtyřpodlažní obytný dům s prodejnami v přízemí. jehož průčelí se stalo ozdobou celé ulice. Jedná se o ojedinělý případ secesní bytové výstavby v této části Liberce. Naproti němu vznikla o dva roky později další vynikající stavba - Komorní kino pro 700 osob, postavené na místě několika starších domků Libereckým stavitelem Adolfem Bůrgerem (později Lípa). Jemnou secesní fasádou s lodžií v prvním patře přispěla i tato budova ke zlepšení vzhledu vznikajícího dolního centra.

Přímo uprostřed dnešního náměstí vznikl roku 1903 secesní obchodní dům firmy Bayer. Architektonicky nejvýznamnější je ale modernisticky pojatý bankovní palác, postavený roku 1911 u mostu přes Nisu.

Veřejné budovy (nepočítáme-li školy v ulicích Oblačné - 1870, Orlí - 1873 a Na Svahu - 1884) kolem dolního centra nevznikly. Bylo to způsobeno tím, že za tradiční reprezentační prostor se stále pokládala horní část města kolem obou historických náměstí. Území v údolí Nisy, které bylo vždy považováno za podřadnější, se příliš netýkaly ani urbanistické studie zpracovávané na přelomu století, dokonce ani návrhy vyšlé z mezinárodní urbanistické soutěže roku 1913, jež se omezily pouze na menší korekce stávajících ulic. Přímo na Soukenném náměstí se většinou předpokládalo jen zakrytí náhonů, odstranění domu čp. 34-III a vytyčení nové regulační čáry na jižní straně za Harcovským potokem. Větší urbanistické zásahy do tohoto značně neuspořádaného prostoru, sahajícího od ulice Na Bídě až k patě Keilova vrchu, oddálila první světová válka.

Pro další utváření Soukenného náměstí byla rozhodující dvacátá léta. Na místě továrny firmy Eduard Schütze (čp. 371-IV) postavilo v roce 1923 sdružení YMCA třípodlažní dům s učebnami, ubytovacími prostory, kinosálem pro 370 osob, čítárnou, kancelářemi a menším hřištěm pro lehkou atletiku. Přístup do budovy byl z Revoluční ulice průchodem podél domu čp. 125-IV, který rovněž náležel YMCE .

Roku 1925 si na Soukenném náměstí zřídila pobočku vídeňská pojišťovací společnost Dunaj Concordia. Kanceláře měla nejprve v domě čp. 34-III. Zanedlouho se jí podařilo přes protesty památkárů získat od města souhlas k zbourání dvou památkové chráněných domů a na jejich místě si v letech 1926-28 postavila palác Dunaj, rozložitou osmipodlažní budovu funkcionalistického vzhledu.

Tento "první liberecký mrakodrap" jak ho označovaly místní noviny, znamenal rozhodující počin v další přestavbě Soukenného náměstí. V té době se už připravovala změna mezi ulicemi Barvířskou a Širokou, kde se k zadní části bývalého městského mlýna připojily po obou stranách pětipodlažní budovy čp. 33-III a 35-III, projektované architektem Františkem Pohlem z Prahy a realizované stavitelem Rudolfem Rösslerem z Liberce (1929). Jejich holé boční štíty nečekaly dlouho na dostavbu nároží. Brzy po odstranění starého mlýna, pamatujícího počátky Liberce, na ně navázal desetipodlažní bytový dům (čp. 26-III, původně hotel) italské pojišťovny Assicurationi Generali a Moldavia Generali. V prvních dvou podlažích vznikla jedna z nejznámějších libereckých kaváren - Grand Café Generali. Souběžně se začaly likvidovat budovy uprostřed náměstí, kde vznikla vítaná zelená plocha, na jejímž okraji byl u tramvajové stanice vybudován podzemní veřejný záchod, sloužící po důkladné rekonstrukci v roce 1994 ještě koncem minulého století .

K dotvoření moderního vzhledu Soukenného náměstí přispělo postavení pětipodlažního domu s lékárnou U Orla, který roku 1929 nahradil původní secesní dvoupodlažní objekt (čp. 114-III).

Na nároží Pražské a Revoluční ulice stával dvoupodlažní dům (čp.23-IV), zužující Pražskou ulici, v němž provozoval železářství Jan Mráz. význačný pracovník České besedy. Na jeho místě vybudovala firma Baťa desetipodlažní objekt ze skla, betonu a oceli, nápadný funkcionalistickou architekturou, charakteristickou pro Baťovy obchodní domy po celém světě. V letech 1931-32 ho postavila liberecká firma Fanta a spol., podklady vypracovala Baťova projekční kancelář ve Zlíně pod vedením Vladimíra Karfíka. Původní záměr získat pro výstavbu také sousední domy v Pražské ulici se nepodařilo uskutečnit. Podobně jako u výškové budovy s kavárnou (Nisa), i zde byly naprosto ignorovány jakékoli urbanistické zásady, zejména pokud se týče zapojení do okolní zástavby.

Uvedené tři výškové domy ovládly od třicátých let uvolněný prostor Soukenného náměstí a daly mu zcela jiné měřítko. Pouze jižní strana zůstala dosud stavebně nezasažena.

Poněkud stranou, při odbočení bývalého mlýnského náhonu z Nisy, vznikly počátkem třicátých let jako doklad rozvíjejícího se automobilismu garáže City, poskytující v přední čtvřpodlažní budově služby pro motoristy. Po druhé světové válce byly přebudovány na Výzkumný ústav textilního strojírenství.

PŘESTAVBA DOLNÍHO CENTRA

Neméně naléhavou se stala otázka přestavby prostoru mezi Soukenným náměstím a řekou Nisou, kde se již ve třicátých letech začalo rodit novodobé dolní centrum Liberce, na jehož řešení byla v roce 1948 vypsána užší urbanistická soutěž. I když vycházela z neúplných podkladů, posloužily její výsledky k provádění nezbytných zásahů, které nestrpěly z dopravních důvodů odklad. Pomohla také na minimum zmírnit riziko později těžko napravitelných chybných kroků. Ještě téhož roku byl na Soukenném náměstí, přejmenovaném na Gottwaldovo, pro uvolnění dopravy zbourán dům U Černého psa a zakryta část náhonu. Ze stejných důvodů byl v roce 1953 zbořen hotel National na rohu ulice Na Rybníčku, vystupující silně z regulační čáry..

Velké změny přineslo nahrazení více než půl století starého ocelového mostu přes Nisu železobetonovou konstrukcí širokou 21 metrů, odpovídající největší šířce ulice vedoucí od nádraží do středu města (1958). Inženýr Vlastimil Šedo ho projektoval tak, aby pod ním mohla protékat tzv. stoletá voda, tedy povodňové množství, s nímž se počítá jedenkrát za sto let. Při velkých záplavách v roce 1958 se ukázalo, že zvolená světlost mostu byla správná. Současně byla rozšířena dolní část Stalinovy třídy (1. máje) a domy (čp. 84, 87 a 88-III), zužující její profil na pouhých 11 metrů (včetně chodníků), zbourány, plocha parkově upravena.

Po výstavbě mostu se změnil i příjezd tramvají od Soukenného náměstí. Dosud se trať dělila do dvou větví: do tzv. Malé Nádražní ulice (1. máje) a do ulice Jánské, jejichž šířka nedovolovala vedení dvoukolejné trati. Malou Nádražní projížděla tramvaj ve směru k nádraží, Jánskou opačně. Zbourání málo hodnotných objektů čp. 67, 68, 69, 65 a 61-III na levé straně a čp. 48, 47 a 49-III na pravé straně Jánské ulice umožnilo její rozšíření na přibližně stejný profil, jaký dostala Stalinova třída. Víc než půl století staré úvahy o propojení nádraží s dolním centrem širokou komunikací se tak konečně naplnily. Tramvajová trať vede od té doby Jánskou ulicí dvoukolejně.

Přestavba dolního centra byla a vlastně stále ještě je náročným dílem několika generací. Za posledních padesát let byla z iniciativy města zpracována řada urbanistických studií, upřesňujících dořešení tohoto prostoru podle aktuálních potřeb. Jejich výsledkem bylo potvrzení snahy vytvořit z něj výchozí bod hromadné městské dopravy, spojený se zónou obchodu, služeb, kulturního a společenského vybavení, jehož osou má probíhat hlavní trasa od nádraží do Lidových sadů. Urbanisté předpokládají, že kolem nižší zástavby v samém středu dolního centra vyrostou na jeho okraji vyšší solitérní objekty, ohraničující věžovitě celý prostor.

Konkrétním úkolem při realizaci těchto záměrů se stala stavba obchodního a kulturního domu. Na základě architektonické soutěže, vypsané městem v roce 1961, měl být vypracován konečný projekt na obchodní dům, uzavírající jižní stranu Soukenného náměstí tak, aby zůstala dostatečná plocha pro ostatní předpokládané objektv. Přípravy k této velké akci zahájilo zrušení tramvajové linky Rochlice - Růžodol I, kterou nahradily městské autobusy (1960), a odkanalizování celého prostoru.

Po delších úvahách bylo rozhodnuto i o konkrétní podobě obchodního domu, který se měl stát základním objektem rozšířeného Soukenného náměstí. Podle návrhu libereckého architekta Karla Hubáčka zde vznikl do šířky rozložený objekt, který zabírá většinu nesmírné cenných ploch získaných demolicí (18200 m²). Podle požadavku sdružených investorů se jedná v podstatě o tři obchodní domy vedle sebe, propojené v přízemí průchody a v patře terasami. Mají společnou pouze expedici a sklady v suterénu. Se záludností základové půdy, prosycené spodní vodou se dodavatel vypořádal tak, že ocelový skelet založil na studních. Úprava vnějšku byla provedena neobvyklou technologií s použitím pláště z ocelového plechu opatřeného atmofixovým povrchem. Barevná kombinací tmavohnédého pláště a Žlutých obkladu vytváří vítané barevné oživení v prostoru Soukenného náměstí. Jeho pasáže v přízemí poskytují kupujícím ochranu před nepohodou a jsou jakoust obměnou středověkých loubí, tak postrádaných za deštivého počasí. Prodejní plochou o výméře více než 8000 m² patřil obchodní dům Ještěd k největším podobným zařízením ve státě. Do provozu byl předáván postupně: pavilon A zasahující do Soukenného náměstí 1.12.1978 a zbylé dva další 16. 7. 1979. Po převzetí firmou K-mart v červnu 1992 byly v jeho interiérech provedeny značné změny. Od konce dubna 1996 ho provozovala firma Tesco Stores ČR, a.s.

Rozšíření nádraží městské dopravy musela v roce 1978 ustoupit stará Bienertova továrna v Blažkově ulici (čp. 106 a 107-IV) l domy čp. 126 a 332-IV (533). Posledním objektem v této dnes již neexistující ulici zůstala rozložitá bývalá Demuthova továrna, změněná na víceúčelovou budovu, která zmizela na podzim 1995.

Už zmíněný urbanistický záměr dotváření dolního centra Liberce okolostojícími věžovitými stavbami začala jako první naplňovat budova Výzkumného ústavu textilního, postavená u bývalého jezu na řece Nise (1974). Bývalé City garáže v jeho sousedství převzal Výzkumný ústav textilních strojů, který si je upravil a dostavěl podle svých potřeb. Jinak bylo okolí zbaveno staré zástavby, zůstal však zachován památkově chráněný patrový dřevěný faktorský dům čp. 96-IV z roku 1771. O čtyři roky později přibyl čtrnáctipodlažní objekt koncernového podniku Elitex (1978), rozšířen 1987), v němž má dnes kanceláře několik firem. Také jemu musely ustoupit další staré budovy a z původního zastavění se v těchto místech zachoval pouze pohledný novorenesanční obytný dům čp. 160-IV a dům čp. 335-IV ve Fialkové ulici, důkladně přestavěný pro potřeby Elitexu.

K objektům ohraničujícím dolní centrum se v roce 1983 přiřadila zajímavě členěná budova Pozemních staveb Liberec, připojená k severnímu štítu hotelu Imperial, jíž byla úspěšně završena zástavba východní strany ulice 1. máje.

V té době už bylo připravováno staveniště pro další významný objekt městského centra, Dům kultury. Na místě bývalého obchodního domu, vyrostl v roce 1985 objekt se sálem pro tisíc osob, dosud ve středu města tolik postrádaný. Původní stavební záměr byl daleko rozsáhlejší. Počítal s kolmým křídlem s restauracemi podél ulice 1. máje, na azujícím na sál protažený až do míst, kde stojí kino Lípa. Náhradou za něj měla být na opačném, východním konci Domu kultury přistavěna tři menší kina. Z jednotně řešeného moderního náměstí mezi obchodním domem Ještěd a Domem kulturv měla vzniknout zóna klidu. Tramvajová doprava se měla odklonit z Rvbníčku novým mostem přes Nisu a přes Blažkovu ulici do Malé Moskevské ulice, kde by se napojila na dosavadní trasu. Po zhodnocení zkušeností z měst, která odstranila místní dopravu na úkor živosti svých center, bylo v devadesátých letech rozhodnuto tramvajové koleje nepřekládat a mezi ulicemi Jánskou a 1. máje ponechat ostrůvek domů s kinem Lípa. Ten se v současné době dostavuje a po plánovaném rozšíření Domu kultury zde vznikne ucelený moderní vjezd do dolního centra. Na místě dvou poměrně zachovalých domů čp.77 a 78-III v ulici 1. máje byla roku 1989 postavena budova stranické školy, provozně napojená na sídlo okresního výboru KSČ (čp. 79-III) na nároží u Nisy. Svým strohým plochým průčelím kontrastuje s pseudoklasicistním průčelím banky i sousedním secesním domem. I v tom je však možno spatřovat záměr architekta Pavla Švancera. Revoluční změny roku 1989 se samozřejmě promítly i do využití těchto objektů. Hlavní nárožní budovu převzala po dlouhých letech opět Československá obchodní banka (dočasně zde sídlila také Základní umělecká škola), sousední nový objekt je majetkem města a užívá ho Státní jazyková škola.

Plně uspokojující řešení dopravní otázky v dolním centru je nerozlučně spjato s vyřešením dopravy v celém Liberci. Nesporným pokrokem v tomto směru bylo přeložení tramvajových tratí z ulic Pražské a Moskevské do Palachovy a Rumunské, což si vyžádalo odstranění několika objektů. V Malé Moskevské zůstaly na severní straně pouze tři stavebně vyhovující domy (čp. 146, 147 a 148-IV). Na ně v květnu 1994 navázal nárožní obchodní dům Balon . Na protější straně zůstal osamocen památkově chráněný dům U Zeleného stromu, snad nejstarší pamětník dávné historie našeho města, zatímco ostatní stavby byly odstraněny, mezi nimi bohužel i památkově chráněný Möllerův dům. Dnes těmito místy vedou tramvajové koleje podél rozestavěného terminálu do Fügnerovy ulice. Východní stranu Malé Moskevské a Rumunské ulice až k Adrii zaplnil rozložitý palác Syner. Blok domů za Dunajem měol uzavřít plánované obchodní centrum Amadeus. Na nároží ulice Na Rybníčku si vybudovala v letech 1993-94 sídlo Investiční o poštovní banka. Podle vítězného návrhu architekta Pavla Janouška v soutěži o úpravu celé třídy 1. máje z roku 1990 projekt vypracoval jablonecký architekt Josef Faltejsek . Povolení této stavby dokumentuje definitivní opuštění původní myšlenky na vedení vnitřního dopravního okruhu podél Nisy ulicí Na Rybníčku, který nahradil průtah silnic podél nádraží ČD.

K úplnému dořešení dolního centra Liberce a jeho nejbližšího okolí zbývá vykonat ještě mnoho práce. Na vhodné stavebníky dosud čekají velmi cenné a málo využité plochy mezi Barvířskou a Lucemburskou ulicí, kde úplná a účelná rekonstrukce bývalé tkalcovny v Papírové ulici (čp. 123 - III) na Dům nábytku Rudolfa Hůlky naznačuje i možnosti využití starších budov. (v současné době (2021) Pivovarský dvůr). Největším a současně i nejzodpovědnějším úkolem bylo na konci dvacátého století dořešení prostoru mezi územím Na Bídě a Soukenným náměstím, v němž se soustřeďují hlavní městotvorné a dopravní problémy. Ekonomické a společenské podmínky nedovolily zatím provést konečné jednorázové a rychlé architektonické dořešení celého dolního centra. A tak si generace postupně předávaly svůj osudem jim svěřený dil. Stavby jimi vytvořené jsou současně odrazem doby, v níž vznikaly, a vytvářejí celek, jenž při vší různorodosti sleduje dále základní myšlenku určenou studiemi urbanistů i samotným životem této části Liberce, která se stala druhým srdcem města.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv Kniha o Liberci, 1996)

Dostavba uceleného bloku mezi ulicemi Jánskou a třídou 1. máje podle jednotného architektonického záměru začala v roce 1994 budovou dnes již bývalé Universal banky. Patří v Liberci k nejzdařilejším urbanistickým celkům realizovaným během devadesátých let. Mezi novými domy (čp. 863, čp. 864, čp. 868 a čp. 871) vyniká nárožní obchodní dům Centrum (1994-1998), jehož obdobou měla být polyfunkční přístavba kina Lípa v roce 2000.

V polovině devadesátých let došlo k úpravě plochy Soukenného náměstí, při níž byly opět otevřeny veřejné toalety a blízko nich umístěna kruhovitá stavba (čp. 866), nahrazující dřívější novinový stánek.

V roce 1998 se začala stavět na Soukenném náměstí v proluce po zbořeném čp. 330 přístavba k současně rekonstruované novorenesanční budově na rohu Barvířské ulice (čp. 115), které byla snížena střecha. Komplex byl stavěn půpro potřeby Agrobanky a byl dokončen v roce 2000. V přízemí na nároží je od roku 2000 restaurace "Potrefená husa" V přístavbě byl obchodní dům Atlas, dnes je tu GE Money Bank a Armysurplus. V roce 1999 byla zahájena stavba polyfunkčního centra "Rybníček" na uvolněném prostoru mezi ulicemi Na Rybníčku a Na Rejdišti, který dlouho sloužil jako parkoviště a po nějakou dobu i jako provizorní autobusové nádraží. Od roku 2000 uzavírá vstup od třídy 1. máje budova čp. 874, kde je dnes Uniqua pojišťovna a Reiffeisenbank. Zezadu k ní přiléhá v témže roce otevřená prodejna obchodního řetězce Billa (čp. 873). Na zbytku parcely vyrostl v letech 2000-2001 blok tří objektů (čp. 876) s byty a obchody v přízemí. V roce 2002 byl přijat dosud platný územní plán, který vytváří předpoklady pro novou výstavbu.

Návrh na zbourání OD Ještěd a jeho nahrazení moderním obchodním a zábavním centrem rozdělil odbornou i laickou veřejnost. Protože se obráncům stávající stavby nepodařilo prosadit ani jeden z návrhů na její vyhlášení kulturní památkou, získala holandská společnost MultiDevelopment společně s Tescem souhlas s jejím zbouráním a postavením nového obchodního centra Forum Liberec podle plánů architekta Radima Kousala. Nejprve byl v těsném sousedství Ještědu postaven nový komplex budov, do kterého se Tesco během několika málo dní přestěhovalo. Teprve potom byla zahájena demolice starého obchodního domu.

V roce 2012 prošlo novou revitalizací Soukenné náměstí, kde vznikla nová odpočinková zóna s lavičkami a parkem rozděleným na několik částí. Veřejností velmí kritizovaná "rozvyklaná" dlažba byla v roce 2015 vyřešena předlážděním.

Na konci roku 2014 došlo v Liberci k důležité "změně adres rohových domů, zařazených do dvou ulic. Domy mají pouze jednu oficiální adresu, určenou podle toho, ze které ulice je skutečný hlavní vstup do budovy. Pokud má však rohovy dům dva hlavní vchody do dvou ulic, byly ponechány obě adresy s orientačními čísly. V devadesátých letech prošel řadou proměn interiér polyfunkčního domu s bývalou kavárnou Nisa. Po několika pokusech obnovit kdysí vyhlášenou kavárnu byly její prostory v roce 2015 upraveny na obchodní banku Sperbank.

(zdroj: Jiří Bock - Liberec III Jeřáb - Městská čtvrť v proměnách doby, 2016)




70.léta (archiv Jiří J. Horčička)
70.léta (archiv Jiří J. Horčička)
foto z balonu kolem roku 2020  (archiv Viktor Šimeček)
foto z balonu kolem roku 2020 (archiv Viktor Šimeček)
pohlednice z přelomu 19. a 20.století (archiv Boveraclubu)
pohlednice z přelomu 19. a 20.století (archiv Boveraclubu)
Soukenné náměstí. Vpravo bude později stát Dunaj a za tramvají Baťa. Vůz č. 2 jede z Pražské do Náchodské ulice a dále do Rochlice. (archiv Boveraclubu)
Soukenné náměstí. Vpravo bude později stát Dunaj a za tramvají Baťa. Vůz č. 2 jede z Pražské do Náchodské ulice a dále do Rochlice. (archiv Boveraclubu)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
staví se palác Dunaj
staví se palác Dunaj
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
(archiv Boveraclubu)
(archiv Boveraclubu)
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla

PROMĚNY SOUKENNÉHO NÁMĚSTÍ

Na počátku století tu převládala značně chaotická zástavba menších domů a na místě pozdějšího parčíku stál blok renesančních budov, doplněný roku 1905 secesním obchodním domem bratří Bayerů, dvoupatrovou stavbou, jejíž část vyčnívá na levé straně snímku.

Jen o málo mladší druhá pohlednice zachycuje stavby na kraji dnešní Revoluční ulice. Nízký domek s Mrazovým železářstvím, zužující výjezd z Pražské ulice, ustoupil i se svým sousedem až při výstavbě obchodního domu Baťa.

Mezi nejhodnotnější doklady stavitelství konce 18.a počátku 19.století, známé jako liberecký kamenný měšťanský dům, patřil klasicistní hostinec Německý dům. Postavil ho roku 1802 stavitel J.J.Kunz, nejplodnější liberecký architekt své doby. Mansardový dům se štukami zdobenou fasádou nakonec podlehl i s vedlejším neméně hodnotným domem stavbě paláce pojišťovny Dunaj. Z vyobrazených objektů dnes osaměle stojí vedle obchodního domu už jen jediný svědek: Novorenesanční dům továrníka Adolfa Jakoba, který vidíme v pozadí Náchodské ulice.

Jednou z prvních výškových budov se v Liberci stal palác Dunaj, který zaplnil celou východní stranu Soukenného náměstí a dal mu tak nový rozměr. Malebné klacicistní domky nahradila strohost monumentalizující architektury. Město dostalo první polyfunkční dům s množstvím obchodů v přízemí a úřadů a bytů ve vyšších patrech. Náročná stavba byla realizována podle plánů architekta Adolfa Foehra ve velmi krátkém čase v letech 1926 - 1928.

Liberec se může chlubit pouze dvěmi stavbami českého funkcionalismu. V obou případech se jedná o obchodní domy. Mladší Brouk +Babka a starší, který vyrostl na nároží Pražské a Revoluční ulice. Podle plánů architekta Vladimíra Karfíka z roku 1930 ho v následujících dvou letech nachala postavit firma Baťa. Půdorys vymezený malým pozemkem, zmenšeným navíc o část, jež padla na rozšíření Pražské ulice, předurčil projekt výškové stavby, kterou se dosud nepodařilo zharmonizovat s okolní zástavbou.

Na počátku třicátých let byly definitivně odstraněny zbytky staré zástavby v ploše náměstí, střed dostal parkovou opravu a u tramvajové zastávky vznikly podzemní toalety. Podle původních plánů předložených v říjnu 1931 měly koleje elektrické dráhy křižovat plochu náměstí úhlopříčně. Tento záměr byl korigován a po sedmi měsících vznikl nový plán, který se již dočkal realizace.
Zcela vpravo zasahuje do snímku neorenesancní dům, pojmenovaný Liberečany podle známé drogerie sídlící v přízemí: U Černého psa. Dům ustoupil po válce rozšiřujícímu se náměstí, stejně jako hřiště YMCA, které vidíme v přehledu podél Dunaje.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
Soukenné náměstí s pohledem do Pražské ulice, na jejímž rohu ještě stojí Mrázův dům čp. 23 - III (dvacátá léta minulého století)
Soukenné náměstí s pohledem do Pražské ulice, na jejímž rohu ještě stojí Mrázův dům čp. 23 - III (dvacátá léta minulého století)
Existovala tu pouze černobílá, tak jsem ji trošičku vdechl život, jako by to tenkrát Kolorovali (Jan Mocňák)
Existovala tu pouze černobílá, tak jsem ji trošičku vdechl život, jako by to tenkrát Kolorovali (Jan Mocňák)
Soukenné náměstí se secesním obchodním domem " Brüder Bayer" před rokem 1928
Soukenné náměstí se secesním obchodním domem " Brüder Bayer" před rokem 1928
Soukenné náměstí s čekárnou kolem roku 1920 (archiv J.Peterka)
Soukenné náměstí s čekárnou kolem roku 1920 (archiv J.Peterka)
Soukenné náměstí s vyústěním Náchodské ulice, vlevo významný hostinec Německý dům (před rokem 1918)
Soukenné náměstí s vyústěním Náchodské ulice, vlevo významný hostinec Německý dům (před rokem 1918)
Soukenné náměstí v době konání výstavy "Německých Čech" v roce 1906
Soukenné náměstí v době konání výstavy "Německých Čech" v roce 1906

Soukenné náměstí a okolí

Vybudování železnice mělo nesporný vliv i na vznik a utváření dnešního Soukenného náměstí (v roce 1883 nazvaného "Tuchplatz"), kam se postupně přesouval i obchodní život. V letech 1854 - 1856 byla tato stále spíše rozšířená ulice s okolím vyměřena do roviny a regulována. V roce 1887 byl při jejím okraji postaven obchodní dům firmy Brüder Bayer (čp. 129 - III), v roce 1903 byl přestavěný v secesním slohu. Výjezd z budoucího náměstí směrem nádraží byl postupně do roku 1890 rozšířen zbouráním tří nízkých stavení čp. 35, 36, 37 - III. Po roce 1891 došlo částečně k zakrytí Harcovského potoka a překlenutí mlýnského náhonu. Jeho nezakrytá část obtékala až do roku 1929 dům firmy Brüder Bayer. Dopravní význam prostoru se zvýšil zavedením tramvajové trati na lince Nadraží - Lidové sady (1897) a později dalších tras. V roce 1912 byla na náměstí postavena tramvajová čekárna s provozní místností a veřejnými záchodky.
I v okolí náměstí se nacházela textilní průmyslová zatížení. Stavebními úpravami prošel bývalý městský mlýn (čp 26 - III), který v roce 1870 získala firma Franz Josef Jacob, produkující jemná vojenská sukna, a vlastnila ho do roku 1927. V dnes již neexistující ulici U splavu, která zanikla stavbou obchodního domu Ještěd a vyúsťovala na Soukenném náměstí podél náhonu, stály tři drobné průmyslové objekty. V čp. 40 - III měl od roku 1850 Josef Illchmann tkalcovnu, kterou po něm do sedmdesátých let provozovala jeho vdova. Barvírnu v čp. 42 - III provozoval již v roce 1863 Anton Jantsch a jeho potomci zřejmě do konce první světové války. V čp. 136 - III měl barvírnu od roku 1894 Gustav Anton Jantsch. Několik barvíren a jiných průmyslových provozoven využívalo starého náhonu za mlýnem. Protékal otevřeným kanálem mezi ulicemi Barvířskou a Širokou, pokračoval podél ulice Myslivecké a dále za ní se náhon vléval do Nisy. Spolu s přilehlými trakty domů, můstky a schodišti i s okolím Harcovského potoka, který se zde vlévá do Nisy, se tento celý komplex od konce 19.století nazývá Liberecké Benátky ("Reichenberger Venedig).

(zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb - městská čtvrť v proměnách doby, 2016)

Bývalý objekt mlýna tvořící nároží Široké a Barvířské ulice. Vpravo nezakrytá část náhonu se zábradlím i domu čp. 129 (kolem roku 1910)
Bývalý objekt mlýna tvořící nároží Široké a Barvířské ulice. Vpravo nezakrytá část náhonu se zábradlím i domu čp. 129 (kolem roku 1910)
"Liberecké Benátky "mezi zadními trakty domů v Barvířské a Široké ulici (dvacátá léta minulého století)
"Liberecké Benátky "mezi zadními trakty domů v Barvířské a Široké ulici (dvacátá léta minulého století)
Liberecké Soukenné náměstí začátkem minulého století, které by dnes už nikdo tady jen tak nepoznal.😁 (color Fotočas)
Liberecké Soukenné náměstí začátkem minulého století, které by dnes už nikdo tady jen tak nepoznal.😁 (color Fotočas)
Zaklenutí zbylé části Harcovského potoka na Soukenném náměstí (1928)
Zaklenutí zbylé části Harcovského potoka na Soukenném náměstí (1928)
Pohled z opačné strany k čp. 34 - III, kolem něhož zakrytý potok protékal
Pohled z opačné strany k čp. 34 - III, kolem něhož zakrytý potok protékal
Zakrývání Harcovského potoka na Soukenném náměstí před ulici U splavu
Zakrývání Harcovského potoka na Soukenném náměstí před ulici U splavu
V pozadí budova - dnes Equa Bank (čp. 112 - III) na třídě 1.máje
V pozadí budova - dnes Equa Bank (čp. 112 - III) na třídě 1.máje
Soukenné náměstí s pohledem na nový výškový dům s kavárnou Grand Café Generali (kolem roku 1936)
Soukenné náměstí s pohledem na nový výškový dům s kavárnou Grand Café Generali (kolem roku 1936)

Soukenné náměstí

Zaklenutí Harcovského potoka a ústup staré zástavby

Staré městské jádro se stávalo na mnoha místech překážkou silně se rozvíjející dopravě, která přesunula své těžiště do nového středu města - Soukenného náměstí. Ve zprávě k novému územnímu plánu z roku 1927 se stala jedním z hlavních úkolů přestavba dolního centra. Stavba rozložitého paláce pojišťovny Dunaj v roce 1928 položila základ k vytvoření náměstí po celé dnešní ploše. V letech 1928 - 1929 byl regulován a zakryt zbytek Harcovského potoka na Soukenném náměstí a pro případ povodně postaven obchvatný kanál. V roce 1929 byl zbořen mlýn a vypuštěn kanál bývalého dolního a horního mlýnského náhonu vedoucího od jezu až k vyústění do Nisy, který byl využit pro vedení dešťové kanalizace a následně zásypán. Z obrazu starého Liberce tím definitivně zmizel zabarvený a páchnoucí mlýnský náhon s libereckými Benátkami. V roce 1929 byly po zboření mlýna nejprve postaveny nové pětipodlažní budovy čp. 33 - III v ulici Barvířské a čp. 35 - III v Široké. V letech 1930 - 1931 pak uprostřed náměstí zlikvidovány budovy čp. 25 - III, čp. 24 - III a čp. 129 - III ( obchod bratří Bayerů) a tramvajová čekárna. Vznikla zde zelená plocha a na jejím okraji u nové tramvajové stanice podzemní veřejné záchodky. Na nároží Pražské a dnešní Revoluční ulice si firma Baťa postavila v letech 1931 - 1932 na místě starší budovy (železářství Mráz) svůj největší obchodní dům (čp. 23 - III) v republice. V místech bývalého mlýna si pojišťovna Asicurazioni Generali a Moldavia Generali z Terstu vystavěla v letech 1936 - 1937 desetipodlažní dům a v prvních dvou podlažích vznikla jedna z nejznámějších libereckých kaváren - Grand Café Generali a vinárna Winkler. K vytvoření moderního vzhledu náměstí příspěl pětipodlažní dům s lékárnou U orla (čp. 114 - III), který nahradil původní secesní dvoupodlažní objekt.
V dolní části Pražské ulice si firma Brouk & Babka postavila v letech 1935 - 1936 v místech starobylého hostince "Zum Sandwirt" obchodní dům (čp. 15 - III). Výraznou přestavbou v Pražské ulici je obchodní dům čp. 11 - III. V přízemí byl obchod Aloise Weisskopfa s punčochovým zbožím a patra byla využívána k bydlení. V Pražské ulici stál od roku 1920 výstavní pavilón liberecké pobočky uměleckého spolku Metznerbund (čp. 14 - III), zbořený zřejmě krátce po roce 1943. (dnes je v tomto místě budova M - Bank)

(zdroj Jiří Bock - Liberec III - Jeřáb - Městská čtvrť v proměnách doby, 2016)

Zakrývání Harcovského potoka na Soukenném náměstí - druhá budova napravo lékárna U orla čp. 114 - III
Zakrývání Harcovského potoka na Soukenném náměstí - druhá budova napravo lékárna U orla čp. 114 - III
Pražská ulice s výstavní síní uměleckého spolku "Metznerbund" a pod ní starobylá hospoda " Zum Sandwirt ", na jejímž místě vyrostl obchodní dům Brouk a Babka (před rokem 1936)
Pražská ulice s výstavní síní uměleckého spolku "Metznerbund" a pod ní starobylá hospoda " Zum Sandwirt ", na jejímž místě vyrostl obchodní dům Brouk a Babka (před rokem 1936)
Počátek 30. let, těsně po zastropení Harcovského potoka, ještě není hotový středový ostrůvek. Přeložka Harcovského potoka začala v roce 1928 a táhla se cca 2, možná 3 roky. Při té příložitosti se zlikvidoval "rybníček", resp. jez a vodní zámek pro městské mlýny. (archiv J.Ducháčkové, komentář Ivan Rous)
Počátek 30. let, těsně po zastropení Harcovského potoka, ještě není hotový středový ostrůvek. Přeložka Harcovského potoka začala v roce 1928 a táhla se cca 2, možná 3 roky. Při té příložitosti se zlikvidoval "rybníček", resp. jez a vodní zámek pro městské mlýny. (archiv J.Ducháčkové, komentář Ivan Rous)
Soukenné náměstí po odstranění staré zástavby a parkové úpravě, uprostřed zasahuje do náměstí dům s drogerií "Zum schwarzen Hund". Druhý dům vlevo od něj v ulici U splavu čp. 136 - III "Tuchplatz - Restaurant" , po válce známý hostinec " U Stalingradu " (kolem roku 1935)
Soukenné náměstí po odstranění staré zástavby a parkové úpravě, uprostřed zasahuje do náměstí dům s drogerií "Zum schwarzen Hund". Druhý dům vlevo od něj v ulici U splavu čp. 136 - III "Tuchplatz - Restaurant" , po válce známý hostinec " U Stalingradu " (kolem roku 1935)
archiv L. Mencl
archiv L. Mencl
30.léta 20.století
30.léta 20.století
60.léta 20.století
60.léta 20.století
 (archiv Petr Přeučil )
(archiv Petr Přeučil )
1970
1970
začátek 70.let 20.století
začátek 70.let 20.století

Proměny dolního centra od 30.let 20.století po současnost

V prostoru mezi Soukenným náměstím a řekou Nisou docházelo postupně k odstraňování staré zástavby. Na prvním snímku vidíme ještě nároží ulice U Splavu a Jánské trojboký dům s drogerií U Černého psa (čp. 34 - III), zbouraný z dopravních důvodů jako první už v roce 1948.

Jak můžeme pozorovat na dalším snímku, brzy vzaly za své i dožívající domy na nároží ulic Náchodské a U Splavu, kde vznikl malý parčík. V té době už byla zbouráním domu čp. 120 - IV (1955) uvolněna nově vzniklá Fügnerova ulice. Koleje vedoucí Náchodskou ulicí, po nichž jezdila linka číslo 2 z Růžodolu I do Rochlice, sloužily od 31.10.1960 už jen ke spojení s vozovnou.Jánskou ulicí vede po jejím rozšíření na 21 metrů (1958) tramvajová doprava oběma směry.

Před kinem Lípa byl po zbouraném domě (čp.57 - III) upraven trojúhelníkovitý parčík a do budovy kina proražen v šedesátých letech nový hlavní vchod, obrácený směrem do Soukenného náměstí.

Na třetím snímku vidíme staveniště nového obchodního domu. Zemní práce byly značně ztížené menší únosností základové půdy, tvořené náplavy Nisy a podmáčené spodní vody. Není divu, vždyť zde po několik století vedl zrušenou ulicí U Splavu náhon ke mlýnu stávajícímu na nároží Barvířské a Široké ulice. Náchodskou a Švédskou ulicí vede pomocná spojovací kolej mezi vozovnou a meziměstskou tratí do Jablonce, která byla v roce 1971 během stavby obchodního domu nahrazena novou kolejí z Fügnerovy ulice na Soukenné náměstí. Úplně vlevo je část domu bývalé firmy Jakob (čp.116 - IV), který se jako jediný zachoval v dnes již neexistující Náchodské ulici, v jejichž místech bylo parkoviště (dnes OC Forum).

Čtvrtý snímek pochází ze začátku 70.let s již rozestavěným budoucím obchodním domem.

Na dalším snímku vidíme dolní centrum po všech hlavních úpravách ve 20 století. Větší část ploch mezi Jánskou ulicí zabíral tehdy nový obchodní dům Ještěd.

Generálním projektantem stavby i jejich interiérů byl Stavoprojekt Liberec (vedoucí projektant architekt Karel Hubáček), hlavním dodavatelem byly Severočeské konstrukce Ústí nad Labem.

Na žulové pamětní desce umístěné v průchodu byl uveden jako hlavní investor Textilana Liberec. Kromě ní se však na vzniku obchodního domu a pak provozu podílelo ještě devět dalších libereckých podniků.

(zdroj: R. Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)


Poslední fotografie od Oty Bartovského z roku 2019 ukazuje, jak moc se změnil výhled z obchodního domu Baťa ve 21. století. OD Ještěd nahradilo obchodní centrum Forum

1992
1992
2019 (foto Ota Bartovský)
2019 (foto Ota Bartovský)
první polovina 70.let (archiv Severočeského muzea v Liberci)
první polovina 70.let (archiv Severočeského muzea v Liberci)
2007
2007
2012
2012