Chaty kolem Ještědu (+ Jäckelova chata, Výpřež, Pláně pod Ještědem, U Šámalů)  

10.11.2021

Jäckelova chata

Křižany v roce 1935 -  Jäckelbaude na Malém Ještědu.(zdroj: https://fotohistorie.cz )
Křižany v roce 1935 - Jäckelbaude na Malém Ještědu.(zdroj: https://fotohistorie.cz )
Moiselkoppe (Dnes "Malý Ještěd") (archiv O.Musil)
Moiselkoppe (Dnes "Malý Ještěd") (archiv O.Musil)

Mám rád toulky po Ještědském hřbetu .

Zajímavé jsou málofrekventovaneé cesty kolem Malého Ještědu . Kdysi v této části stála ( na trase Hřebenovky ) velmi hojně navštěvovaná a celoročně otevřená Jäckel baude, postavena v roce 1906 v roce liberecké německé výstavy a stržena pro zchátralost v 60 Letech . ( kdyz předtím patřila Optice a nakonec Lesní správě ) Tato část Ještědského hřbetu nebyla v té době zalesněna . Na terase byl dalekohled a rozhled do okolí . V zimě hosté sjížděli do Křižan na saních . Bývaly tam taneční zábavy . Dnes , když tudy půjdete , je tam les, žádné výhledy a ani živáčka. Pro toho , kdo by tam chtěl zamířit , připojuji historickou mapu ,na těch novych už bouda vyznačena není . ( Na té mapě je též trasa zaniklé sáňkařské dráhy )

(autor příspěvku Karel Krenk)

Křižany (Jäckelbaude) v roce 1920 (zdroj: https://fotohistorie.cz )
Křižany (Jäckelbaude) v roce 1920 (zdroj: https://fotohistorie.cz )

Jäckelova bouda (Jäckelbaude)

Od roku 1906 zde stávala dřevěná chata tzv. Jäckelova bouda, kterou otevřel bývalý voják Wenzel Jäckel u příležitosti Německo-české výstavy v Liberci. Po dvou letech provozu pribyla turistická ubytovna. Ze svahu před chatou byl krásný výhled na České středohoří. Po první válce věhlas chaty rostl a hosté se sjíždeli i z Německa a Rakouska. Pivo se naváželo koňskými povozy, jídlo se nosilo na zádech a pečivo se peklo přímo v boudě. Po válce, po odsunu rodiny Jäcklových, muselo odejít i mnoho hostu a tím se uzavírá slavná doba existence této chaty. Po té chatu ješte nějaký čas provozoval pan Bašík. Pak ji vlivem událostí převzal podnik OPTIKA Praha. A chata začala chátrat. Poslední majitel Lesní správa nechala boudu v 60. letech zbourat. Na místě najdete jen zbytky rozlehlého stavení.
Výhled do České kotliny dnes z větší části stíní stromy. Studánka se nachází u zbytku východní obvodové zdi.

autor příspěvku: Milan Gruber Bouška

zdroj: https://www.zanikleobce.cz

zdroj: https://www.zanikleobce.cz
zdroj: https://www.zanikleobce.cz
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
František Bašík v roce 1904
František Bašík v roce 1904

Pohlednice z chaty na Menším Ještědu z července 1947

, kdy byl jejím národním správcem František Bašík, autor unikátních memoárů, spojených také s Mladou Boleslaví.Narodil se 13. června 1878 v Praze, zemřel 10. února 1963 v Liberci.

V letech 1895-1908 byl účetním a obchodním cestujícím továrny na výrobu vosku v Mladé Boleslavi (majiteli byli postupně: František Sezemský, Živnobanka a Monopol), z toho byl v letech 1905-1908 vedoucím plzeňské pobočky. 25. září 1905 se oženil s Annou Jindřiškou Špinarovou (1881-1961), měli spolu pět dětí - dcera Jiřina Bašíková-Havlíková (1922-2006), byla v letech 1969-1979 ředitelkou Gymnázia F. X. Šaldy v Liberci. V letech 1915-1926 byl účetním ve firmě Laurin & Klement v Mladé Boleslavi. V letech 1926-1945 žil bez stálého zaměstnání v Mladé Boleslavi, živil se jako stálý soudní znalec v oboru filatelie, prodejce psacích strojů Underwood.

Správcem chaty na Malém Ještědu byl v letech 1945-1950. Po odsunu Jäckelovy rodiny, kterým skončila její téměř 40letá historie (Jäckelbaude od 1906). Od roku 1950 žil v Liberci v důchodu. V letech 1940-1943 sepsal obsáhlou autobiografii, kterou nazval "Padesát let", v ní podrobně vzpomíná na prostředí, v němž se pohyboval mezi patnáctým a pětašedesátým rokem života. Pro širokou veřejnost je text zajímavý především unikátním popisem prostředí obchodu Hermanna Kafky v době, kdy zde vyrůstal malý Franz Kafka. Pro místní historii Prahy, Mladé Boleslavi, Plzně a dalších míst, kde se Bašík pohyboval, je text memoárů bohatou studnicí jinde často nezachycených informací. Dosud byly zveřejněny pouze dva z devíti (včetně dodatků deseti) dílů.

Po Bašíkovi následovali jako majitelé boudy podnik Optika a Lesní správa, která ji nechala v 60. letech zbourat.

František Bašík v roce 1942
František Bašík v roce 1942


(autor příspěvku: Martin Krédl)

Výpřež

Chatka s občerstvením na Výpřeži pod Ještědem roku 1930  (zdroj: kalendář Rok 2016 s dobovými pohlednicemi)
Chatka s občerstvením na Výpřeži pod Ještědem roku 1930 (zdroj: kalendář Rok 2016 s dobovými pohlednicemi)

Tetřeví sedlo

Velice známé sedlo, v němž silnice z Liberce do Křižan ' zbudovaná v letech 1863 až 1867 - překonává v nadmořské výšce 770 m hlavní ještědský hřeben. Sedlo leží na rozvodí Baltského a Severního moře a je i křižovatkou pětí turisticky značených cest. Odbočuje z něj cesta k chatě Ještědce a odtud na vrchol Ještědu k horskému hotelu. Tetřeví sedlo je známé i pod jménem Výpřež, protože se zde vypřahala pomocná koňská spřežení při dopravě z Liberce do Podještědí a zpět. Před sto lety si mohli turisté najmout i kočár z Liberce; jednospřežný za 5 korun, dvojspřežný o korunu dražší. Na sedmdesát let staré vzácné pohlednici se na Výpřeži setkaly dvě epochy - vůz tažený koněm a benzinová pumpa s motocyklem. Občerstvit se bylo možno v chatce zvané tehdy Wippelbaude.

Čerpací stanice na Výpřeži v roce 1930

Místo na silnici překonávající Ještědský hřbet se od roku 1930 hodně změnilo. Ubylo stromů a také bychom zde už nenalezli stojan čerpací stanice. Těžko říct, zda tu jezdilo tolik aut nebo zda čerpadlář a provozovatel občerstvení ve Wippelbaude - jak se bouda na snímku jmenovala - usoudil, že i plechoví koně potřebují po náročném stoupání nakrmit. Tak jako ti živí, kteří se právě spokojeně přiživují na fůře sena. Koně také dali Tetřevímu sedlu jeho druhé jméno - vypřahala se tu posilová spřežení pomáhající s vytažením nákladů. Když se pozorně podíváte na výdejní stojan, spatříte na něm nápis "BZ Benzin". Zkratka znamená "Bratři Zikmundové", což byla firma, která jako první u nás vybudovala síť veřejných čerpacích stanic, a stáčení paliv tak přesunula z garáží a dílen na silnice. První stojan zřídila v roce 1922 na náměstí Republiky v Praze, o šest let později jich měla přes tři stovky. Jejím nástupcem je dnešní Benzina.
(zdroj: Libereckým krajem s dobovými pohlednicemi - po zemi, na vodě i vzduchem, 2013)

Výpřež  -vČervenec 1983 (archiv Jitky Horušické)
Výpřež -vČervenec 1983 (archiv Jitky Horušické)
Výpřež  -vČervenec 1983 (archiv Jitky Horušické) - Václav Melichar s koňmi
Výpřež -vČervenec 1983 (archiv Jitky Horušické) - Václav Melichar s koňmi
Chata KČT za války
Chata KČT za války

Pláně pod Ještědem

Jsou vzdálené 2,5 km od vrcholu, mají bohatou turistickou tradici.
Chaty, horské samoty a křížovatka cest daly tomuto vyhledávanému místu věhlas, který již bohužel odvál čas.
Byly zde tři chaty poskytující turistům potřebné služby.
Nejstarší je připomínána již v 19.století a po přestavbě se nazývala Gregorova bouda.
Dvakrát vyhořela, nejprve v roce 1930 a pak roku 1938, ale to již nebyla obnovena.
Majitelé dalších dvou chat, Klub českých turistů a pražský Spolek pro zimní sporty, vytvořily z tohoto místa nejvýznamnější centrum české turistiky.
První pohlednice zachycuje tři chalupy pod dodnes existující restaurací.
Úplně vpravo je Gregorova bouda.
Na další ukázce je pohled na chatu KČT.
Německý nápis ve štítě se objevil po záboru pohraničí v roce 1938.
Třetí pohlednice s perspektivním pohledem na turistickou chatu ukazuje velkorysé, ale nerealizované představy KČT.
Tyto lístky z roku 1934 byly používány s předtistěným textem na adresní steane5i jako pozvánky na schůze členů liberecké sekce KČT.


(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Šamánkova chata - 30. léta - dnes depandance
Šamánkova chata - 30. léta - dnes depandance
Chata Pláně pod Ještědem- 1943 (archiv Jiří Peterka)
Chata Pláně pod Ještědem- 1943 (archiv Jiří Peterka)

Pláně Pod Ještědem ( Kynai, V kýně, Kuhnei ) - nadmořská výška 780 n.m. - na starých mapách 788 n.m

Původně horská osada, obydlená zemědělci a lesníky, nyní středisko zimních sportů takřka bez stálých obyvatel. První dům zde byl postaven v roce 1805, nejvýše položeným objektem byl od roku 1863 obytný hostinec hajného Františka Sluky. Hajný jej postavil pro sebe a svoji ženu,proslulou svojí krásou. Němci pojmenovali hostinec Zum Bohmischen Franz. Dalším nájemcem byl Karel Altmann. Koncem 20 tých let provozoval hostinec František Gregor. Roce 1930 hostinec vyhořel, byl obnoven a v roce 1938 definitivně podlehl ohni a nebyl již obnoven. Dnes z něho zbyl je sklep porostlý křovím napravo od cesty na Dolní Pláně. V roce 1909 pražský spolek pro zimní sporty vybudoval tzv. Šamánkovu chatu-dnes vedlejší budova-depandance. ( Šamánek-zakladatel českého odboru KČST v Liberci ) Chata KČST byla postavena v roce 1926 a v roce 1927 ji Jan Kogler- (předseda libereckého odbor KČST v letech 1926-1938 i po válce) získal pro KČST, kterému patří dodnes, protější chatu koupil pražský spolek pro své členy. První organizovaný výlet členů libereckého odboru KČST vedl právě na Pláně. Pláně dlouho byly hlavní základnou liberecké turistiky. Chata nesla různé názvy a měla různé provozovatele. (Chata KČST Pláně, Turistická chata Jana Koglera). Dnes používáme oficiální název Turistická Chata KČT Pláně. Dlouho byla osada špatně dostupná. V roce 1938 byla postavena horská silnička ( Dělaná ) Za okupace čeští turisté z Plání zmizeli. V roce 1938 zabral chatu Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory (DGV) později objekty sloužili rekreaci Hitlerjugend. Po válce opět všechny chaty převzal KČST. V roce 1948 se turisté rozhodli hlavní chatu rozšířit o dřevěnou přístavbu. Kvůli tomu byla na jižním svahu Ještědu rozebrána roubená Stejskalova usedlost a dřevo bylo vynášeno na Pláně. Od jara 1951 nadšenci vynášeli v batozích cihly na rekonstrukci, která byla dokončena v zimě 1951. Při slavnostním otevření chaty musel hostinský Franců ubytovat 200 turistů. V roce 1957 byl KČST převeden pod ČSTV. Jeho činnost byla obnovena po roce 1989.

V letech 1945-49 bylo na Pláních letiště vybudované vysokou školou leteckého dorostu pro plachtařský výcvik. Slavnostní otevření v roce květen 1946 - Letecký den ( Hangár byl odstraněn až v 50-tých letech). Později zde byl lyžařský skokanský můstek. Podobně jako na Ještědu, kde se jednalo o akci německého DGV f JI) zde se soutěžilo KČST v počtu výstupů. Čestný odznak si vysloužil ten, kdo na Pláně vystoupil za rok alespoň 100 krát. První vítěz byl František Pokorný v roce 1926 se 123 výstupy na chatu. Konaly se i chodecké závody např.v roce 1936-38 chodecký závod Pláně-Hoření Paseky, Malý Ještěd, Pláně. Na loukách na Pláních se též pořádala představení amatérských divadel. V roce 1954 došlo na Pláních k ustavení Horské služby pro Jizerské hory. Na Pláních se též závodilo na lyžích-v běhu, ve sjezdu i ve skocích a to vše již v roce 1909 !!! I dnes jsou na Pláních sjezdovky a vleky : Přímo pod Chatou je Sluneční Pláň - a nový 2 kotvový vlek z roku 2007 nahradil starý kotvový vlek Meta ( Staré Pláně,délka 290 m, převýšení 102 m,kapacita 1200 osob/hodinu západněji Nové Pláně - U transformátoru délka 450 m , vlek sedačkový 2 místný, kapacita 1200 (přemístěný starší vlek z Ještědu Černé Hory - nahradil dva vleky Kotva a TVL ) a hlavně a poprvé v historii jsou Pláně propojeny se ostatními sjezdovkami na Ještědu propojeny 2 kotvovým vlekem Na hřeben (450 m,1200 os/hod.). Z Plání vychází i sjezdovka tzv. Pláňská nebo. Turistická a vedla odtud i sjezdovka tzv. Tobogan dnes nepoužívaná. (zdroj: https://chataplane.cz )


Pláně pod Ještědem

Obytný hostinec hajného Františka Sluky z roku 1863 byl nejznámějším domem na Pláních, horské samotě na hlavním ještědském hřebeni. Byla to česká hospoda a němečtí turisté jí proto říkali podle majitele "U českého Franty". Černobílá pohlednice pochází z časů 1. republiky, kdy hospodu již provozoval majitel Gregor, ale snažil se zachovat její původní jméno. Dům vyhořel roku 1930, byl znovu postaven, ale o osm let později shořel definitivně. Pláně (německy nazývané Kühnei) jsou dnes jedním ze středisek letní a zejména zimní turistiky a je zde několik sjezdových tratí a vleků. Hlavní chata Klubu českých turistů byla postavena v roce 1926 a veřejnosti slouží dodnes. Přes Pláně prochází stará cesta ze Světlé pod Ještědem do Liberce.

Obytný hostinec hajného Františka Sluky z roku 1863
Obytný hostinec hajného Františka Sluky z roku 1863
Pav Karel
Pav Karel
archiv Luboš Mencl
archiv Luboš Mencl
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Miloslav Kačírek 27.12.2020
Miloslav Kačírek 27.12.2020
archiv Všichni Čermáci
archiv Všichni Čermáci
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka
zdroj beta.lot - tissimo.com/de
zdroj beta.lot - tissimo.com/de
Chata Pláně (archiv Všichni Čermáci)
Chata Pláně (archiv Všichni Čermáci)
Šamánkova chata - 60. léta - dnes depandance
Šamánkova chata - 60. léta - dnes depandance
Šamánkova chata - 60. léta - dnes depandance
Šamánkova chata - 60. léta - dnes depandance
60.léta (archiv Jany Zahurancové)
60.léta (archiv Jany Zahurancové)
Pláně p. Ještědem - divadlo Naší furianti r. 1913 (archiv V.Hájek)
Pláně p. Ještědem - divadlo Naší furianti r. 1913 (archiv V.Hájek)
Zlomlyž aneb maškary na Ještědu 80-léta (archiv Jaroslav Reichenberg Karel)
Zlomlyž aneb maškary na Ještědu 80-léta (archiv Jaroslav Reichenberg Karel)
Pláně pod Ještědem
Pláně pod Ještědem
Pav Karel
Pav Karel
28.1.2021 (foto Ondřej Šouba)
28.1.2021 (foto Ondřej Šouba)

Památník stojící na Hlubockém hřebeni

připomíná manifestaci třiceti tisíc českých a německých dělníků, jež se tu konala v roce 1870.

(Edice Má vlast - Jizerské hory, vydáno r.1981) (archiv Všichni Čermáci)

Já si to pamatuji z roku 1990 takhle, že odtamtud byl přes nízké stromy vidět Ještěd. Později stromy povyrostly a už to je obklopené tmavým lesem. Místo dost ztratilo půvab. V 19.století tam nebyl les, ale pastviny, a louky, proto tam byl ten tábor lidu.(komentář Ing. Rudolf Kittler

18.7.2020 foto Jakub Faifer
18.7.2020 foto Jakub Faifer

ŽIVOČICHOVÉ SE UKLÁDAJÍ K ZIMNÍMU SPÁNKU

Po letošním mimořádně teplém a dlouhém babím létě, které trvalo až téměř do poloviny listopadu, přišly první mrazivé dny. Obyvatelé našich luhů a hájů se ale na zimní období připravovali již během slunečných říjnových dnů. Řada z nich přečkává nepříznivé období roku ve stavu, kterému říkáme hibernace, česky zimní spánek.

Hibernující živočich přečkává nepříznivý zimní období v klidovém stavu a při útlumu fyziologických procesů ve vhodném úkrytu. Klidový stav se projevuje především snížením tělesné teploty. Hibernace je známa například u netopýrů, ježků, křečků, plchů nebo syslů. S fyziologií hibernace úzce souvisí složení potravy, které bývá pro živočichy důležitější než její množství. S blížící se zimou shromažďují živočichové velké zásoby bílého tuku, který slouží jako uskladňovací tkáň. Lipidy přijímané v potravě se ukládají do tukové tkáně, která mohutní. Protože přibírání na hmotnosti vyžaduje čas, začínají živočichové ukládat tuk přibližně měsíc před začátkem hibernace. Kromě ní existuje i nepravý zimní spánek, při kterém zůstávají živočichové v úkrytu, ale jejich teplota se nesnižuje a občas se probouzejí a vycházejí ven. Takto přečkávají zimu například jezevci. Patrně hibernovali i jeskynní předci člověka, kteří se ukládali k nepravému zimnímu spánku.

Vedle známých zimních spáčů hibernují také například obojživelníci a plazi. Žáby přezimují zahrabané pod zemí, některé se ukryjí v bahně na dně rybníka, v hromadě listí a kamení, mloci a čolci zimují převážně na souši. Podobně i plazi před zimou (většinou v říjnu) zalézají do děr, pod kořeny stromů, do puklin nebo malých jeskyněk ve skalách. V dubnu je z děr vyláká sluníčko, ale musí se nejdříve zahřát na provozní teplotu, aby se mohli normálně pohybovat a začít fungovat.

Do stavu hibernace upadá i řada bezobratlých živočichů. Někteří přezimují jako dospělci, jiní ve stádiích larvy nebo kukly. Brouci, jako například některé druhy střevlíků, přečkávají zimní období často v komůrkách pod kůrou odumřelých stromů, ležících i stojících, nebo pařezů. Dospělce některých druhů motýlů najdeme v zimě na půdách chalup, ale i ve sklepích a jeskyních, kde zimují společně s netopýry. K nejznámějším patří babočka paví oko, která patří na jaře k prvním denním motýlům, které vítají nástup jara, často již v březnu. Ale na to si musíme ještě nějakou dobu počkat...Na fotografii je vrápenec malý zimující v Západní jeskyni na Ještědském hřbetu.

zdroj: https://www.facebook.com/muzeumlb/posts/pfbid0DGTSMzq4TsoTgM9uoLQEwDRTucu4KUihJzNuziGWQKR2AQFyXywkaJ6jYQ1UQRhpl

2022 (foto Jana Vopalecká-Hájková)
2022 (foto Jana Vopalecká-Hájková)

Hostinec u Šámalů.

Hostinec u Šámalů. V hostinci U Šámalů vysoko nad Prosečí se od 1. světové války jakoby nic nezměnilo, patří k nejpříjemnějším občerstvovnám Ještědí. Hostinský Sváťa Koudela se svojí ženou se zde houževnatě drží ve stínu pokroucených javorů, na rozhraní luk a lesů. Šenkovna pamatuje starodávné časy, poslední rekonstrukcí prošla v roce 1928 a od té doby si udržela svoji hrubou, poctivou tvář. Už z dálky zde Ize cítit vůni koní, svijanského piva, kozích bobků, v létě pak rozkvetlých luk a smolnatých lesů. Horský šenkýř s čepičkou po předcích se vyklání z dřevěného výčepu, na zdech tiché a ušlechtilé vlastenectví: mapa Republiky československé, obraz TGM a fotky rakouských horských myslivců.Krásně je U Šámalů v létě, ležet tu lze s pivem na voňavé mezi za hospodou, slunce žhne a louku zdobí pupavy zelenobílé hvězdy ještědského srpna. U nohou leží Jizerské hory, Český ráj, Ralsko, Říp, Bezděz i Krkonoše. Trojúhelníková špička Sněžky je vidět i skrze malé okénko hajzlíků hostince. Budova hostince U Šámalů, jak jej znají dnešní turisté, si zachovala podobu z roku 1911. Ovšem již předtím zde stávala dřevěná chalupa. Roku 1864 ji koupil Antonín Šámal z Hluboké se svojí ženou Klárou; ještě v tomto roce je mu zde povolena hostinská činnost. Po tomto muži byla také hospoda pojmenovaná a dodnes si - navzdory všem změnám vlastníků - jméno udržela. V roce 1911 přestavěl jeden z dalších hostinských - Josef Lank - do té doby dřevěné zádveří na zděné a rozšířil ho. Z této doby pochází také nová sálová podlaha, složená z parket ořechového dřeva. Strop sálu byl však tehdy nízký, a tak se hostinský rozhodl pro přestavbu. Pozval tesaře, známého odborníka přes vazby a roubeniny, "starýho Podborováka". Uvnitř sálu byla tehdy postavena dřevěná "galerka" pro hudbu a před hospodou bylo vysázeno jasanové stromořadí. Později hostinec provozoval šenkýř Josef Kotek, za 1.republiky sem chodil i skladatel Karel Vacek, který byl i v častém písemném styku s místními hudebníky. Od roku 1943 až do konce 2. světové války byl z nařízení úřadů hostinec U Šámalů uzavřen. Poválečná doba hostinci moc nepřála, 50. léta byla kritická, v roce 1958 byl povinně hostinec zrušen. Až v 90. letech 20. století byla hostinská živnost U Šámalů zčásti obnovena (víkendový provoz) Svatoplukem Koudelou, rodákem z Proseče, původem z rychty od Koubšů, s kořeny sahajícími až do 16. století. Díky toleranci své ženy a pomoci řady přátel otevřel hostinec v mrazivém lednu 1998 po dlouhé čtyřicetileté přestávce. Nikdo, kdo chce opravdu poznat Ještědí a jeho staré tradice, nesmí návštěvu hostince U Šámalů vynechat.


Zdroj: Ještěd a Podještědí - Turistický průvodce po horách a okolí, autor Marek Řeháček, vydal Kalendář Liberecka 2004.


foto Daniela Mocová
foto Daniela Mocová
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

U Bergšustra

Býval to velmi známý hostinec vzdálený jen několik set metrů od hostince U Šámalů při cestě do Hluboké či do Hanychova. Protože majitel této horské chalupy z roku 1877 František Möller byl nejen hostinským, ale i ševcem (německy der Schuster), dostalo se jeho řemeslo i do názvu hospody. U Bergšustra čili U horského ševce se scházeli, na rozdíl nedalekých Šámalů, spíše němečtí turisté. Na pohlednici odeslané roku 1935 vidíme, že klientela byla asi zámožná a jezdila do restaurace i automobily. V té době již byl ale pět let majitelem domu s restaurací W. Siebeneicher, který jí dal vznešenější jméno Chata na Ještědském hřebeni, ale starý název kvůli reklamě na pohlednici také ponechal. Roku 1940 dům vyhořel. Byl sice částečně opraven, ale po válce byl zbořen.

(archiv V.Hájek)

archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

Bouda na Ještědském hřebeni (Jeschenkammbaude) také U horského Ševce (Bergshuster Gasthaus)

hostinec stával asi 1 km za libereckou odbočkou z modré hřebenovky.Provozoval jej Franz Moeller, původním povoláním Švec. Z rozlehlé louky se nabízely výhledy na Liberec , Jizerské hory i Krkonoše. V roce 1930 přejmenován na Jeschenkammbaude. Po odsunu německého obyvatelstva byl stržen a pozemek zalesněn.

Hostinec U Horského ševce na Hluboké v roce 1939


Znáte rozvaliny hostince Bergschuster na Ještědském hřbetu při cestě z Hluboké k hospodě U Šámalů? Pokud ano, stěží uvěříte, že právě tato místa zachytil fotograf v létě roku 1939. Oblíbený výletní hostinec disponoval venkovním posezením pro velký počet výlerníků a cestou upravenou pro automobily, o obém se můžeme přesvědčit na pohlednicí. Vlevo se rýsuje silueta starého hotelu na vrcholu Ještědu, vpravo tušíme rozlehlé louky se závratným výhledem do celé Liberecké kotliny. Svérázné jméno získal hostinec, postavený při staré poutní cestě z Českého Dubu do Hejnic v roce 1877, podle přezdívky majitele, vyučeného ševce Franze Mollera. Po roce 1930 jej nový vlastník přestavěl a rozšířené restaurační zařízení obdrželo jméno Jeschkenkammbaude, tedy bouda na Ještědském hřebeni. Štěstí jí však nové jméno nepřineslo. Pouhý rok po pořízení naší fotografie bouda vyhořela a po roce 1945 zanikla zcela.

(zdroj: Libereckým krajem s dobovými pohlednicemi - po zemi, na vodě i vzduchem, 2013)

zdroj beta.lot - tissimo.com/de
zdroj beta.lot - tissimo.com/de