Továrna Franze Blumenstocka
C.K.PRIVILEGOVANÁ TOVÁRNA J.FRANZE BLUMENSTOCKA
(cca 1858)
Tento podnik se zabýval výrobou mykacích povlaků tvořených koženými nebo kaučukovými pásy, do nichž byly zasazeny drobné drátěné háčky, kterých bylo až 900 na čtvereční coul. Tato zdlouhavá práce byla na počátku 19.století v USA zmechanizována a první stroje tohoto druhu se objevily ve dvacátých letech také v Rakousku. Výroba mykacích povlaků byla náročná na kvalitu surovin, které musely být většinou dováženy z ciziny (kůže z Francie a Belgie, dráty z Anglie nebo Švédska), a tak se příliš nerozšířila. V celé monarchii bylo všehovšudy osm takových továren, z toho tři na Liberecku - Herknerova továrna na ulici 1.máje a dále Josef Schöller ve Stráži nad Nisou čp. 60. Další dvě byly v Brně a po jedné v Jihlavě, Vídni a Biale. Výrobou potřeb pro mykání vlny se zabýval už dědeček Franze Blumenstocka, který přišel do Liberce z Polska (1739). Jeho následník provozoval výrobu v Bednářské ulici (čp. 116 - II) a později i v Jablonecké ulici (čp. 6 - I). Proto Franz Blumenstock koupil roku 1844 vyobrazené budovy (čp. 5 a 479 - I), dříve soukenku s barvírnou a strojírenskou dílnou. Koncem padesátých let tu měl, vedle svého bytu a kanceláře, sál na úpravu kůže, dva sklady, opravnu strojů, stoupu a strojovnu s parním strojem. V přístavbě byla drátovna vybavená na anglický způsob, kde se zpracovával švédský drát, ve vedlejší budově byla koželužna. Vybavení tvořilo 5 anglických a francouzských řezaček kůže, dále 3 francouzské upravovací stroje a hlavně 52 sázecích strojů anglické a francouzské konstrukce na uchycování háčků do podložky. Podnik zaměstnával 5 pracovníků v koželužně, 8 v drátovně, 4 až 8 v úpravně. U sázecích stroje bylo 6 lidí, 4 řezali kůže. Po jednom firemním zástupci bylo ve Vídni, Brně a Liberci a další byl zaměstnán jako obchodní cestující. Továrna byla později zvýšena o patro a po požáru (2.7.1895) na několik měsíců opuštěna. Od roku 1918 sloužilo přízemí až do začátku šedesátých let jako tržnice a stánky stávaly i kolem. Po druhé světové válce mělo v budově krejčovny a sklady divadlo. Od roku 1990 byly v přízemí obchody, v únoru 1995 byl dům zbořen.
(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
