Předchůdce kina Varšavy, tvořila stavba původního kinosálu z roku 1908, která využívala pouze spodní část pozemku. Dle dochované plánové dokumentace se jednalo o jednoduchou, horizontální přízemní stavbu, vybudovanou na základě návrhu stavitele Alfreda Hübnera, která měla sloužit zprvu k obchodním účelům. Projekt financovaný majitelem pozemku Heinrichem Sieberem byl posléze upraven Robertem a Ernstem Peukertovými na výrazně hloubkově orientovaný sál o rozměrech 5,85 m × 22 m. Vstupní průčelí řešené ve stylu geometrické secese uzavíral dekorativní volutový štít s nápisem Elektrisches Jubiläums-Theater. Protože kino brzy kapacitně přestalo dostačovat, rozhodli se Heinrich Sieber s Theodorem Bayerem pro jeho výrazné rozšíření a oslovili berlínskou kancelář Elstner & Mauve, v níž byl činný liberecký architekt Ferdinand Elstner. V projektu z 9. července 1913 navrhli architekti rozložitý a honosný, pozdně secesní dvoupodlažní objekt pro 647 diváků s lóžemi v přízemí i v patře. Vzhledem ke značné finanční náročnosti však projekt nakonec nebyl realizován a stávající budova o rok později prošla pouze dílčí přestavbou na základě návrhu místní stavební firmy Adolfa Bürgera. K zásadní proměně a modernizaci kina do současné podoby dochází až po skončení první světové války a vzniku samostatného Československa. Z 10. února 1922 pochází žádost Heinricha Siebera a jeho nového společníka Josefa Altmanna na přestavbu biografu a zřízení hromadných garáží na místě někdejší provaznické dílny v Mariánské ulici. Vypracováním projektu pověřili libereckou architektonickou kancelář Effenberger & Noppes, která zhotovila moderní návrh ovlivněný stylem art déco. Stavbu prováděl místní stavitel Gustav Habel a liberecká pobočka stavební firmy Pittel & Brausewetter měla na starosti statické řešení objektu. Unikát pak představuje spojení funkce biografu a hromadné garáže, přístupné z dnešní Mariánské ulice (Zentral-Garagen Sporthaus Sieber), pozdější Centro garáže. Přístup do autohaly se 14 garážovými stáními umožňoval nálevkovitý vjezd z Mariánské ulice, po jehož stranách byla situována kancelář a místnost určená k přespání řidiče. Na kancelář navazovala myčka, zbořená v roce 2004 a na místnost pro řidiče drobný byt správce s obytnou kuchyní a toaletou, sousedící s krytou dílnou, kde se nacházel autorizovaný servis rakouské automobilky Steyr. Budova kina je dokladem fascinace dobovým technickým pokrokem. Propojení zdánlivě nesourodých funkcí, kina a garáží, vyzdvihuje ve své době aktuální principy a potřeby moderního městského života.Architektonické řešení pak v sobě pojímá kombinaci moderního výtvarného názoru ve smyslu omezení na elementární hmotu a tvar, doplněné ovšem odkazy na tradiční tvarosloví.

(zdroj:  https://liberec-reichenberg.net/stavby/karta/nazev/106-kino-varsava

 )