Frýdlantská ulice (+ Tovaryšský vrch)

30.08.2022
archiv Luboš Janků
archiv Luboš Janků
20.léta
20.léta
30.léta
30.léta
11.5.1938
11.5.1938
1910
1910

Okolí dolní části Frýdlantské ulice

(20.léta, 30.léta, 11.5.1938, 1910)

V místech, kde Frýdlantská ulice překračuje Jizerský potok, vznikla během staletí skupinka různorodých domků. Původní vzhled si nejdéle udržela kovárna (čp. 221 - I), kterou vidíme na prostředním snímku pod synagogou a zčásti také na prvním zcela nalevo. První vlastnický zápis o ní pochází sice až z roku 1738, ale dá se předpokládat, že zde stávala, jak bylo na okraji středověkých sídel zvykem, už mnohem dřív. Při přestavbě dostal její štít i přístavek obložení různobarevnou břidlou (1831). Po celou dobu její existence se v archivních záznamech uvádějí jako majitelé nebo uživatelé kováři. Nejdéle, od roku 1895, ji vlastnil kovář Josef Bernhard s manželkou Marií, a proto se stala známou jako Bernhardova. Po zakrytí Jizerského potoka (1884) se ocitla zčásti pod úrovní ulice. Horším zásahem do celého hustě zastavěného prodtoru však hrozil záměr přímého propojení Turnerské (Sokolské) ulice se Zhořeleckou, jenž uzrál v roce 1926. Plánovaná trasa vedla přes kovárnu, kterou proto staří manželé prodali městu, ale protože realizace přestavby vázla, zůstali zde nadále. Jejich adoptivní syn Adalbert Sluwa-Bernhard se po návratu do Liberce spojil s kovářem Rudolfem Procházkou a společně si pak kovárnu od města pronajali. V podkroví bydlela tehdy ještě dámská krejčová Marie Prokopová. Stav domu určeného k demolici se rapidně zhoršoval, až ho komise označila za havarijní a nařídila jeho zboření (1933).
Je příznačné pro dobu krize, že na tuto celkem bezvýznamnou demoliční práci se přihlásilo celkem šest firem. jejich nabídky se phybovaly od dvou do dvanácti tisíc korun. Zvítězila u města dobře zapsaná firma E.Schäfer a spol., která kovárnu 5.3.1938 zbourala. Současně padly i sousední objekty bránící napřímení Sokolské ulici.
Na prvním záběru je vpravo dům čp. 337-I, postavený roku 1884 řezníkem Johannem Riegerem. Byl dlouho určen k demolici, ale zboření se dočkal až po požáru v sedmdesátých letech. Z vyobrazených objektů se zachovalo jen několik domů po levé straně ulice.
Na třetím snímku je pohled opačným směrem z Pastýřské ulice už po zboření kovárny i sousedních domů. Vlevo je průhled Malou Sokolskou ulicí, které dominuje boční štít domu čp. 363-I, nad nímž vystupují věže kostela sv. Kříže. Vpravo je část bývalé Klingerovy koželužny.

(zdroj Kniha o Liberci)

.
2.2.1988 (archiv K.Odrážkové)
2.2.1988 (archiv K.Odrážkové)
2.2.1988 (archiv K.Odrážkové)
2.2.1988 (archiv K.Odrážkové)
15.2.1988 (archiv K.Odrážkové)
15.2.1988 (archiv K.Odrážkové)
15.2.1988 (archiv K.Odrážkové)
15.2.1988 (archiv K.Odrážkové)
15.2.1988 (archiv K.Odrážkové)
15.2.1988 (archiv K.Odrážkové)
prosinec.1988 (archiv K.Odrážkové)
prosinec.1988 (archiv K.Odrážkové)
Frýdlantská ulice a Tovaryšský vrch 2.2..1988 (archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021
Frýdlantská ulice a Tovaryšský vrch 2.2..1988 (archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021

Frýdlantská ulice


Už samotná křivolakost svědčí o starobylosti ulice, kterou procházela v dávné minulosti zemská stezka, spadající hlubokým úvozem z libereckého tržiště do údolí Jizerského potoka a pokračující dál na Frýdlant a do Lužice. Její obestavční tvořilo až do konce I7. století jen několik dřevěných domků, sousedících zahradami s měšťanskými domy při Železné ulici a Novoměstském náměstí.

Nejstarší objekty byly na horním konci. Na nároží s Železnou ulicí stával jeden z nejstarších zájezdních hostinců. Po jeho přestavbě do dnešní podoby v roce 1891 se na něj výškově i vzhledově napojil níže položený objekt čp. 1321-I, jehož vchod z Frýdlantské ulice již má secesní úpravu. Naproti bývala prastará kovárna a zároveň zájezdní hospoda (čp. 184-I), přimykající se bokem k hostinci U Zlaté koruny. Oba domy ustoupily roku 1884 nárožní budově dnešního magistrátu.

Po prodloužení císařské silnice do Frýdlantu v letech 1830-34 se zvýšil I dopravní význam Frýdlantské ulice, která se částečně zklidnila až po dobudování jakéhosi prvního dopravního obchvatu centra proražením dnešních ulic Rumunské (1885), Palachovy (1875) a Sokolské (1888). Posledně jmenovaná ulice se původně stáčela do Frýdlantské nynější Malou Sokolskou ulicí.

Na nároží s Mariánskou ulicí vyrostl roku 1877 dům čp. 210-I (v devadesátých letech prodejna obuvi), postavený Adolfem Bůrgerem. Za první republiky zde býval obchod se sportovními potřebami (Sieber).

Také sousední níže položený dům (čp. 209-I) dostal koncem 19. století novorenesanční podobu (stavitelé Sachers a Gärtner).

Na něj navazuje na dolní straně budova s kinem Varšava, nejstarším stálým biografem v Liberci. Na podzim 1995 zbořený dům čp. 211-I, přiléhající zezdola ke kinu, je dílem stavitele Holuba (1840). Koncem 19. století ho koupil pekar Antonín Kulhánek a otevřel si zde obchod s potravinami. Jeho proslavenými specialitami bylo kysané červené zelí a nakládané okurky. Dům se díky manželům Kulhánkovým stal azylem libereckých Čechů.

Většina domů v dolní části ulice byla zbořena. Zachován měl být dům čp. 214 - I z roku 1869 na nároží ulice Malá Sokolská, v němž mívala za první republiky kavárnu Marie Leppeltová. V altánku na zahradě "bydlel" v roce 1927 se souhlasem magistrátu dělník František Novotný se svou družkou Marií Kovářovou a dvaapůlročním dítětem. O tento přístřešek bez možnosti vytápění a jakéhokoliv příslušenství se navíc dělil s podomním obchodníkem Emilem Vokůrkou, žijícím zde s Terezií Štruncovou. Obě rodiny odděloval pouze závěs. I to patří k historu Liberce.

Přestavba zahájená v devadesátých letech mění radikálně podobu ještě nedávno zanedbané ulice. Kolem nového náměstíčka už vznikl ucelený komplex ČSOB, Základní umělecké školy i moderních obytných domů. Proměny po roce 1996, kdy vznikal tento článek dokumentují fotografie z archivu Kateřiny Odrážkové a také srovnávací fotografie.

Více na odkazu:https://www.liberecvminulostiasoucasnosti.cz/.../liberec.../

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)


15.2.1988 (archiv K.Odrážkové)
15.2.1988 (archiv K.Odrážkové)
15.2.1988 (archiv K.Odrážkové)
15.2.1988 (archiv K.Odrážkové)
15.2.1988 (archiv K.Odrážkové)
15.2.1988 (archiv K.Odrážkové)
Frýdlantská ulice 2.2..1988 (archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021
Frýdlantská ulice 2.2..1988 (archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021
Dřevěný dům na Vavřincově vrchu cca 1974 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous, 1977)
Dřevěný dům na Vavřincově vrchu cca 1974 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous, 1977)

Budova základní umělecké školy


v Liberci byla otevřená 20.4. 1995 se stala stavbou roku v soutěži o nejlepší investiční projekt. Je dílem firem ARK architektů Jankouška a Šonského a ARCH architektů Vaněčka a Švancera, postavila ji firma Syner. Objekt tvoří dva samostatné, ale průchozí celky. V dolní části se nachází výceúčelový sál s bočními galeriemi pro 200 posluchačů. Je vybaven digitálními varhanami ze Stuttgartu. Ve druhém patře je 21 učeben hudební nauky a ním sál Severáčk, 14 učeben a archiv. V pátém poschodí jsou výtvarné ateliéry s modelovnou a keramickou dílnou. Ve zmenšeném šestém patře je instalovaná plynová kotelna, v přízemí jsou obchodní prostory. Liberecká ZUŠ je největší školou tohoto typu v republice. Navštěvuje ji 1870 žáků, o něž se stará 70 učitelů a 8 provozních zaměstnanců. 

(zdroj Karpaš - Stalo se na severu Čech 1900 - 2000)

Frýdlantská ulice na konci 19.století a 30.8.2020
Frýdlantská ulice na konci 19.století a 30.8.2020
Frýdlantská ulice v roce 1920 a 2020
Frýdlantská ulice v roce 1920 a 2020
spodní část Frýdlantské ulice - dnes vpravo Hudební škola a vlevo nový dům Antolin. Ty vysoké domy Heliova ulice
spodní část Frýdlantské ulice - dnes vpravo Hudební škola a vlevo nový dům Antolin. Ty vysoké domy Heliova ulice

Horní a dolní část Frýdlantské ulice

(konec 19. století, 1913)

Na prvním snímku vyvstupují vpravo zubovitě do ulice dva domy, které zůstaly přes veškeré regulační snahy na původních základech. Nad nimi se právě připravuji přestavba domu čp. 183 - I pro okresní zastupitelstvo (stavitel Ernst Schäfer). Vznikla zde zajímavá srostlice tří vzájemné propojených budov (čp.184, 183, 468 - I), jež dnes využívá u větší části Magistrát města Liberce a další úřady.
Na druhém snímku je průhled ulicí opačným směrem. Po levé straně stojí nárožní dům čp.227 - I, bývalý hostinec a hotel U Zlatého anděla, za ním čp.226 - I, kde bývala vinárna U UUhra, vzpomínaná Nerudou. Na jejich místě byla dokončena v roce 1995 budova Základní umělecké školy. Na pravé straně jsou dnes už zbourané a nebo dosluhující budovy z poloviny 19.století.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Frýdlantská ulice v roce 1910 a 2001  (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Frýdlantská ulice v roce 1910 a 2001 (zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Frýdlantská ulice v roce 1910 a 2020
Frýdlantská ulice v roce 1910 a 2020
Frankova mědikovárna stála na rohu Frýdlantské a Sokolské ulice (foto z roku 1890)
Frankova mědikovárna stála na rohu Frýdlantské a Sokolské ulice (foto z roku 1890)
2.2.1988 (archiv Kateřina Odrážková)
2.2.1988 (archiv Kateřina Odrážková)
2.2.1988 (archiv Kateřina Odrážková)
2.2.1988 (archiv Kateřina Odrážková)
Frýdlantská ulice 2.2.1988 (archiv K. Odrážkové) a 22.4.2021
Frýdlantská ulice 2.2.1988 (archiv K. Odrážkové) a 22.4.2021
Frýdlantská ulice 2.2.1988 (archiv K. Odrážkové) a 22.4.2021
Frýdlantská ulice 2.2.1988 (archiv K. Odrážkové) a 22.4.2021
z archivu Jaroslava Smoly z ulice Sokolské do Frýdlantské z května 1995.
z archivu Jaroslava Smoly z ulice Sokolské do Frýdlantské z května 1995.
cca 1995 (archiv F.Zikmund) (Moc dobře pamatuji byli tam potraviny, cukrárna, řezník a zelenina. V cukrárně měli dobré dortíky. (komentář Eva Raiminiusová)
cca 1995 (archiv F.Zikmund) (Moc dobře pamatuji byli tam potraviny, cukrárna, řezník a zelenina. V cukrárně měli dobré dortíky. (komentář Eva Raiminiusová)
Frýdlantská ulice v roce 1995 (archiv F.Zikmund) a 16.5.2021
Frýdlantská ulice v roce 1995 (archiv F.Zikmund) a 16.5.2021
Frýdlantská ulice v květnu 1995 (archiv J.Smola) a 16.5.2021
Frýdlantská ulice v květnu 1995 (archiv J.Smola) a 16.5.2021
květen 1997 - pohled směrem do Frýdlantské ulice. (archiv Kateřiny Odrážkové)
květen 1997 - pohled směrem do Frýdlantské ulice. (archiv Kateřiny Odrážkové)
2015 (archiv Honza Keokotah)
2015 (archiv Honza Keokotah)
Sokolská ulice 15.12.1996 (archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021
Sokolská ulice 15.12.1996 (archiv K. Odrážkové) a 1.7.2021
Frýdlantská ulice v květnu 1997 (archiv K.Odrážkové) a 16.5.2021
Frýdlantská ulice v květnu 1997 (archiv K.Odrážkové) a 16.5.2021

Restaurace Elger


Některé pohlednice nás zavádějí i do trochu intimnějšího světa Liberečanů. Tolik hostinců, kaváren, restaurací, výčepů a náleven jako na začátku století už Liberec mít nikdy nebude. K vyobrazené hospodě ve Frýdlantské ulici 11 patřilo i řeznictví, uzenářství a možnost ubytování. Dnes je tu malý krámek

(zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997, nakladatelství 555)

Jubilejní kino (později Městské, pak Kapitol, dnes Varšava ve Frýdlantské ulici čp. 285-I)
Jubilejní kino (později Městské, pak Kapitol, dnes Varšava ve Frýdlantské ulici čp. 285-I)
Podélný řez budovou.
Podélný řez budovou.
Frýdlantská ulice s kinem Varšava na snímku z roku 1977
Frýdlantská ulice s kinem Varšava na snímku z roku 1977
Interiér kina Varšava před uzavřením a následnou probíhající rekonstrukcí. (archiv Všichni Čermáci)
Interiér kina Varšava před uzavřením a následnou probíhající rekonstrukcí. (archiv Všichni Čermáci)
Detail reliéfu s maskaronem na fasádě
Detail reliéfu s maskaronem na fasádě
Art decový vstup do dílny.
Art decový vstup do dílny.
Pohled do spojovacího krčku ve foyer před rekonstrukcí směrem k hlavnímu vstupu kina
Pohled do spojovacího krčku ve foyer před rekonstrukcí směrem k hlavnímu vstupu kina
Spojovací krček foyer po rekonstrukci
Spojovací krček foyer po rekonstrukci
Snímek zbořené myčky v rámci Centrogaráží Sieber, pořízený v roce 2002
Snímek zbořené myčky v rámci Centrogaráží Sieber, pořízený v roce 2002

Kino Varšava

Předchůdce kina Varšavy, tvořila stavba původního kinosálu z roku 1908, která využívala pouze spodní část pozemku. Dle dochované plánové dokumentace se jednalo o jednoduchou, horizontální přízemní stavbu, vybudovanou na základě návrhu stavitele Alfreda Hübnera, která měla sloužit zprvu k obchodním účelům. Projekt financovaný majitelem pozemku Heinrichem Sieberem byl posléze upraven Robertem a Ernstem Peukertovými na výrazně hloubkově orientovaný sál o rozměrech 5,85 m × 22 m. Vstupní průčelí řešené ve stylu geometrické secese uzavíral dekorativní volutový štít s nápisem Elektrisches Jubiläums-Theater. Protože kino brzy kapacitně přestalo dostačovat, rozhodli se Heinrich Sieber s Theodorem Bayerem pro jeho výrazné rozšíření a oslovili berlínskou kancelář Elstner & Mauve, v níž byl činný liberecký architekt Ferdinand Elstner. V projektu z 9. července 1913 navrhli architekti rozložitý a honosný, pozdně secesní dvoupodlažní objekt pro 647 diváků s lóžemi v přízemí i v patře. Vzhledem ke značné finanční náročnosti však projekt nakonec nebyl realizován a stávající budova o rok později prošla pouze dílčí přestavbou na základě návrhu místní stavební firmy Adolfa Bürgera. K zásadní proměně a modernizaci kina do současné podoby dochází až po skončení první světové války a vzniku samostatného Československa. Z 10. února 1922 pochází žádost Heinricha Siebera a jeho nového společníka Josefa Altmanna na přestavbu biografu a zřízení hromadných garáží na místě někdejší provaznické dílny v Mariánské ulici. Vypracováním projektu pověřili libereckou architektonickou kancelář Effenberger & Noppes, která zhotovila moderní návrh ovlivněný stylem art déco. Stavbu prováděl místní stavitel Gustav Habel a liberecká pobočka stavební firmy Pittel & Brausewetter měla na starosti statické řešení objektu. Unikát pak představuje spojení funkce biografu a hromadné garáže, přístupné z dnešní Mariánské ulice (Zentral-Garagen Sporthaus Sieber), pozdější Centro garáže. Přístup do autohaly se 14 garážovými stáními umožňoval nálevkovitý vjezd z Mariánské ulice, po jehož stranách byla situována kancelář a místnost určená k přespání řidiče. Na kancelář navazovala myčka, zbořená v roce 2004 a na místnost pro řidiče drobný byt správce s obytnou kuchyní a toaletou, sousedící s krytou dílnou, kde se nacházel autorizovaný servis rakouské automobilky Steyr. Budova kina je dokladem fascinace dobovým technickým pokrokem. Propojení zdánlivě nesourodých funkcí, kina a garáží, vyzdvihuje ve své době aktuální principy a potřeby moderního městského života.Architektonické řešení pak v sobě pojímá kombinaci moderního výtvarného názoru ve smyslu omezení na elementární hmotu a tvar, doplněné ovšem odkazy na tradiční tvarosloví.
 
Projekt kina z roku 1908
Projekt kina z roku 1908
Kino Varšava se sousedním, již zbořeným domem na snímku z 80. let 20. století.
Kino Varšava se sousedním, již zbořeným domem na snímku z 80. let 20. století.
Kino Varšava (archiv Luboše Mencla)
Kino Varšava (archiv Luboše Mencla)
Frýdlantská ulice - Kino Varšava
Frýdlantská ulice - Kino Varšava
Někdejší nálevkovitý vjezd do autohaly.
Někdejší nálevkovitý vjezd do autohaly.
Pohled do zrekonstruovaného foyer směrem ke vstupu v roce 2015
Pohled do zrekonstruovaného foyer směrem ke vstupu v roce 2015
Pohled do zrekonstruovaného foyer směrem od vstupu
Pohled do zrekonstruovaného foyer směrem od vstupu
Půdorys autohaly s hromadnými garážemi.
Půdorys autohaly s hromadnými garážemi.
archiv Jaroslav Reichenberg Karel
archiv Jaroslav Reichenberg Karel
JADRAN🍷🍸Zazděné mládí  (Jiří Jan Kolner)
JADRAN🍷🍸Zazděné mládí (Jiří Jan Kolner)
Frýdlantská ulice - Vinárna Jadran
Frýdlantská ulice - Vinárna Jadran
2001 (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)
Žito - Dvoreček ve Frýdlantské a hlavní vchod ze Železné (archiv Pav Karel)
Žito - Dvoreček ve Frýdlantské a hlavní vchod ze Železné (archiv Pav Karel)
Frýdlantská ulice kolem roku 1910 Fotografii jsem upravil pro lepší kontrast a ostrost. zdroj: Liberecké muzeum (archiv J.Peterka)
Frýdlantská ulice kolem roku 1910 Fotografii jsem upravil pro lepší kontrast a ostrost. zdroj: Liberecké muzeum (archiv J.Peterka)
 pohled do Frýdlantské ulice a Tovaryšského vrchu.  (archiv SM v Liberci)
pohled do Frýdlantské ulice a Tovaryšského vrchu. (archiv SM v Liberci)
Frýdlantská ulice v 30.letech minulého století a 19.8.2022
Frýdlantská ulice v 30.letech minulého století a 19.8.2022
Tovaryšský vrch v roce 1939 a 14.6.2020
Tovaryšský vrch v roce 1939 a 14.6.2020
archiv Milan Šír st.
archiv Milan Šír st.
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
Dům vpravo je hospoda U MEDVĚDA (Tovaryšský vrh) foceno z dvora. Již nic nestojí. Rok 1974 (archiv Jarda Veselský)
Dům vpravo je hospoda U MEDVĚDA (Tovaryšský vrh) foceno z dvora. Již nic nestojí. Rok 1974 (archiv Jarda Veselský)
Co a kde vyfotil pan Odrážka 8.2.1989? (archiv Kateřiny Odrážkové).....Tovaryšský vrch a stavba bytovek (roh Frydlantské ulice a Tovaryšského vrchu,byla tam i Hospoda U Medvěda
Co a kde vyfotil pan Odrážka 8.2.1989? (archiv Kateřiny Odrážkové).....Tovaryšský vrch a stavba bytovek (roh Frydlantské ulice a Tovaryšského vrchu,byla tam i Hospoda U Medvěda
Dům na Sokolovském nám. byl propojen prosklenou chodbou s domem v Heliově ulici. Pod chodbou byly sklepy a vchod do krytu. Mezi domy byly 3 dvorky. Byl tam Cejchovní úřad, pak Sigma, zastavárna a teď květinářství. Nyní chodba zbourána. (archiv Jaroslav Reichenberg Karel, komentář Eva Procházková)
Dům na Sokolovském nám. byl propojen prosklenou chodbou s domem v Heliově ulici. Pod chodbou byly sklepy a vchod do krytu. Mezi domy byly 3 dvorky. Byl tam Cejchovní úřad, pak Sigma, zastavárna a teď květinářství. Nyní chodba zbourána. (archiv Jaroslav Reichenberg Karel, komentář Eva Procházková)