Třípodlažní budova bývalé tkalcovny (čp.123 - II)

v Papírové ulici, postavené roku 1868 továrníkem J.Philippem Schmidtem. Novorenesanční vzhled ji vtiskl stavitel Anton Ferdinand Miksch. Jak se dozvídáme ze stížnosti podepsané 18 nespokojenými sousedy (1906), zamořoval kouř z komína kotelny v dvorním křídle často celé údolí. I to snad byl jeden z důvodů, proč zde byla po roce 1910 textilní výroba zastavena a z budovy se stal jen pomocný a skladištní provoz. Roku 1992 koupil objekt Rudolf Hůlka a po citlivě provedené rekonstrukci zde otevřel Dům nábytku a dva roky provozoval galerii. Podle výměru regulační komise z roku 1930 se začalo na trohúhelníkovitém území mezi ulicemi Papírovou, Bednářskou a Na Poříčí s bouráním, k větší asanaci došlo až po druhé světové válce. Prostranství dnes slouží jako parkoviště.

(zdroj Kniha o Liberci, 1996)

Zanedbaná Slavná

Snad všem obyvatelům Liberce známá továrna čp. 123 na Papírovém náměstí. V roce 1868 ji nechává postavit Philipp Schmidt. Autorem stavby byl tehdy známý Anton Ferdinand Miksch. Třípodlažní budova už má výraz opravdové továrny s prvky typickými právě pro průmyslové stavby, u které je již jasné, co se odehrává za jejími zdmi. I zde zůstala jediná budova, i když se původně jednalo o celý tovární areál. Budova haly umístěná ve svahu se táhla až k zadním traktům budov v Pražské ulici. Do náměstí situovaná výstavní budova byla první stavební fází. V ní kotelna vybíhala prakticky z masy budovy, strojovna byla naopak její součástí. Od tkalcovských sálů je odděloval průjezd. Podobné uspořádání bylo užito i při pozdější přístavbě výrobní haly. Kotelna opět vybíhala z hlavní masy. Stavba a její bezpečnost se tak podřizovala potencionální nebezpečnosti parního kotle. Z továrního komína se kouřilo až do 30. let 20. století. Krize poznamenala všechny podniky a majitelé bývalé Schmidtovy továrny také. Až druhá světová válka vrátila továrně život. Do objektu se nastěhovala firma Kontakta - dceřiná společnost firmy Henschel, která vyráběla po celém Německu. Tanky Tiger I, řízené střely a letadla. Za budovou byl postaven i jediný doložený nadzemní protiletecký kryt. Zajímavost architektury sledující jen praktické cíle ochrany před bombardováním. Stavební povolení bylo vydáno 1. října 1944. Do kruhové stavby se vešlo třicet lidí a postavena byla firmou Gustav Sachers a synové s celkovým nákladem kolem 3 000 říšských marek. Po válce se v objektu vystřídalo několik podniků. Nejzajímavější využití bylo jako takzvaná "Hůlka", jedna z nejznámějších libereckých hospod. V té době stál ještě tovární komín a kotelna. Dnes zbyl z továrního areálu "dům". Slavná a Zanedbaná Hůlka.(autor Ivan Rous, 2013)